Generativní orgány a rozmnožování vyšších rostlin. Květ

Transkript

1 Generativní orgány a rozmnožování vyšších rostlin Květ

2

3 Květ soubor listů vyrůstajících na zkrácené ose a metamorfovaných k účelům pohlavního rozmnožování směřujícího k vytvoření semen a plodů. na květním lůžku vyrůstají květní obaly kališní a korunní lístky chrání tyčinky a pestíky.

4 Květní lůžko jednotlivé květní části jsou na květním lůžku uspořádané šroubovitě (pryskyřníkovité) nebo v kruzích. Někdy jsou některé části ve šroubovici, jiné v kruzích, pak se jedná o květ hemicyklický (blatouch)

5 Květní obaly u krytosemenných rostlin jsou volné nebo srostlé, někdy mohou chybět (vrba). Jsou-li květní obaly stejné, označujeme je jako okvětní plátky a jejich soubor jako okvětí (perigon).

6 Kalich kališní lístky (sepala) vznikly z listenů, tvoří vnější kruh rozlišeného okvětí zelené, ochranná funkce volné nebo srostlé u některých rostlin může být kalich zvětšený a zbarvený a přebírá funkci koruny (fuchsie). Někdy se kalich stává součástí plodu (chmýr u hvězdnicovitých).

7 Koruna tvořena korunními plátky, často papily a trichomy sametový vzhled. Koruna láká opylovače barevnost - chromoplasty, vůně - silice Volné nebo srůstají

8 Květy s jednou rovinou souměrnosti = souměrné (hluchavkovité, vikvovité) Květy s žádnou rovinou souměrnosti = asymetrické (kozlík)

9 Tyčinka (Stamen) výtrusný list, vytvářející samčí výtrusy, pylová zrna typická tyčinka sestává z nitky a prašníků různé tvary, délky tyčinky mohou srůstat spolu, i s květními obaly a plodolisty. Některé tyčinky zakrňují a vytvářejí tzv. Medníky žlázky vylučující nektar.

10

11 Škornice (Epimediu alpinum) medník, nectarium místo v rostlině (v květu nebo na listech či palistech), kde žláznaté pletivo vylučuje nektar. Při vyhledávání nektaru hmyz zprostředkuje opylení květu.

12 Prašník je tvořen dvěma prašnými váčky, v každém váčku jsou dvě prašná pouzdra. Ve zralosti splývají v prašném váčku a produkují pylová zrna. Zralé prašníky se otevírají, nejčastěji praskají podélnou trhlinou mezi prašnými pouzdry, a uvolňuje se z nich pyl.

13 Plodolisty (Gynaeceum) samičí výtrusné listy. Srůstem plodolistů vzniká pestík, jeho spodní rozšířená část, která uzavírá vajíčka, je semeník. Horní část se nazývá blizna a část, která tyto dvě spojuje, je čnělka. Jeden pestík z jednoho plodolistu (vikvovité) V důsledku srůstání plodolistů vnikají přehrádky, které rozdělují semeník na několik pouzder.

14

15 Svrchní semeník je původnějším typem, kde tyčinky a květní obaly jsou umístěné pod ním. U květů se spodním semeníkem srůstají květní obaly a tyčinky se stěnou semeníku, někdy i s pohárkovitou češulí (receptaculum), např. šípek u růže.

16 Vznik a vývoj vajíčka vajíčko je samičí výtrusnicí. Dělením pokožkových a podpokožkových buněk placenty se nejprve zakládá hrbolek základ jádra. Na jeho bázi vzniká základ obalů, které postupně přerůstají jádro. Na vrcholu obaly nesrůstají, ponechávají otvor klový (mikropyle). Na semenici je vajíčko přichyceno poutkem.

17

18 Z jedné buňky nucellu vzniká mateřská buňka megaspory a z ní redukčním dělením čtyři haploidní buňky. Tři obyčejně zanikají a zbývající buňka se třikrát dělí za vzniku osmijaderného aparátu zárodečného vaku typu Polygonum, který je u rostlin nejrozšířenejší a vyskytuje se asi u 80% krytosemenných rostlin. Jedná se tedy o zárodečný vak monosporický, bipolární a osmijaderný.

19 Vývoj a organizace zárodečného vaku formování zárodečného vaku začíná rozdělením jádra. Obě části se přesunují k opačným pólům a mezi nimi se vytváří vakuola. Každé takto vzniklé jádro se ještě dvakrát dělí na každém pólu 4 jádra.

20 Po jednom jádru z každé čtveřice se přesune do centrální oblasti, kde splývají a vzniká centrální jádro zárodečného vaku (diploidní)

21 Okolo třech jader u mikropyle se nahloučí protoplazma, vytvoří se jemná bílkovinná stěna a vznikají tři buňky vaječného souboru vaječná buňka (oosféra) a dvě pomocné buňky (synergidy) Tři jádra u opačného pólu vytvářejí antipody s krátkou životností

22 Pohlavnost květu oboupohlavné (hermafroditické) přítomny tyčinky i pestík samčí pouze tyčinky samičí pouze pestíky

23 na rostlině se odděleně vytvářejí samčí i samičí květy jednodomá na rostlině se vytvářejí pouze samičí květy, samčí se vytvářejí na rostlině jiné dvoudomá může nastat situace, kdy na jedné rostlině nacházíme květy oboupohlavné, samčí i samičí (jasan)

24 Květní stavba, vzorec, diagram V květním vzorci vyjadřujeme strukturu, pohlaví a počet květních částí pomocí znaků, písmen a čísel.

25 Květní diagram 1 - listen, 2 - okvětní lístek (tepala), 3 - kališní lístek (sepala), 4 - korunní plátek (petala), 5 - tyčinka, 6 - semeník svrchní, 7 - semeník spodní, 8 - apokarpní gyneceum, příklady coenokarpních gynaeceí

26

27 Květní stavba, shrnutí květy existují samostatně nebo v soukvětích květní diagram znázorňuje graficky složení květu, je to v podstatě jakýsi půdorys, osa květu probíhá vertikálně. Květní části sousedních cyklů se nevyvíjejí nad sebou, ale střídají se. Květní vzorec slouží k rychlému vyjádření základní charakteristiky květu. Symboly pro pohlavnost, souměrnost, uspořádání květních orgánů.

28 Květenství Definice: souhrn květů sestavených podle určitých pravidel na společné ose za účelem pohlavního rozmnožování, s vegetativními listy redukovanými obyčejně na listeny nebo zcela potlačenými.

29

30 Květy jsou na rostlině jednotlivě, terminální nebo úžlabní, nebo se sdružují v souborech květenstvích. Květenství dělíme na dvě základní skupiny: hroznovitá, vrcholičnatá.

31 Hroznovitá květenství základním je hrozen rybíz, hyacint

32 chocholík postranní větve prodloužené, všechny květy rozkvétají ve stejné výšce jabloň, hrušeň, brukvovité

33 klas hrozen s přisedlými květy rdesno, jitrocel klásek typ klasu, kde pluchy uzavírají jednotlivé květy jehněda typ klas, který celý opadává bříza palice typ klasu s tlustou, dužnatou osou, na které jsou hustě přisedlé květy orobinec, áronovité

34 okolík vzniká zkrácením větve hroznu na minimum. Listeny pod květními stopkami vytváří obaly a obalíčky. Rozkvétání dostředivé miříkovité strboul zkrácení vřetene květenství na nulu, přisedlé květy směstnány na vrcholu osy jetel hlávka u hvězdnicovitých vytvářejí listeny imitaci kalicha a celé květenství se na zývá úbor.

35 Lata nejdelší hlavní osa nese kratší rozvětvené osy postranní žabník, šeřík Kytka postraní větve umisťují rozkvétající květy do stejné roviny javor mléč

36 Vrcholičnatá květenství Postraní osy přerůstají osu hlavní, zakončenou květem.

37 dvouramenný vrcholík pod terminálním květem odbočují ve střídavé poloze dvě květonosné osy víceramenný vrcholík hlavní osa zakončena jedním květem, má tři či více postranních os bez černý

38 kružel obrácená lata sítina, bika trojan vrcholík o třech přeslenitých větvích vzácný vidlan větve odbočují po dvou v přeslenu silenkovité jednoramenný vidlan jedna ze vstřícných větví se nevyvíjí Eriogonum umbellatum (Polygonaceae)

39 srpek redukce listenu mečík vějířek z obou vstřícných listenů se vyvíjí vždy jeden kosatec

40 vijan z párových listenů zůstává jeden, střídavě, výsledkem je na jedné straně dvě řady listenů, na druhé straně dvě řady květů. V mládí je květenství spirálně svinuté pomněnka. šroubel listen se o určitý úhel odchyluje od původního směru třezalka

41 okolík a hlávka rozdíl od hroznu je v postupu rozkvétání květů zde odstředivě svízel, kozlík

42 Složená květenství Jednoduchá květenství se rozmanitě mohou skládat a kombinovat.

43 složený okolík miříkovité složený klas lipnicovité žito, ječmen lata z klásků lipnicovité oves, lipnice, samčí květenství kukuřice

44 kytka ze strboulů (úborů) hvězdnicovité, řebříček palice z klásků lipnicovité samičí květenství kukuřice hrozen z vidlanů kohoutek luční klas (jehněda) z vidlanů břízovité bříza, olše

45 Rozmnožování vyšších rostlin Nepohlavní vegetativní, sporami, partenogeneze Pohlavní

46 Vegetativní rozmnožování Dělení u jednobuněčných organismů (sinice, řasy, bakterie), mateřský jedinec se rozděluje na dceřiné.

47 Fragmentace vícebuněční jedinci mohou z mateřského oddělovat jen určitou část (nadzemní a podzemní výhony u trav).

48 Rozmnožovací tělíska vícebuněčné útvary, u některých řas a lišejníků. Vznikají vnitřním pučením. Umožňují přežít nepříznivé životní období. Porostnice mnohotvará (Marchantia polymorpha)

49 Výtrusy - realizuje se nepohlavními výtrusy uvnitř výtrusnice

50 Pacibulky vytvářejí se v úžlabí listů nebo v květenství, po vypadnutí se z nich vyvíjí nová rostlina.

51 Hřížení, očkování, roubování, řízkování, kopčení umělé způsoby

52

53

54

55

56 oddenky - (podzemní stonky pýr) oddenkové hlízy brambory kořenové hlízy jiřiny, pivoňky šlahouny jahodník

57

58 Pohlavní rozmnožování splynutí pohlavních buněk při oplození dochází ke splynutí cytoplasmy a jader obou gamet, pouze chromosomy nesplývají.

59 K pohlavnímu rozmnožování je potřeba 2 rostlin, genotyp vzniklého potomka je kombinací genotypu matky a otce. Pohlavní rozmnožování vede k větší různorodosti populace a vzniku nových variant genotypu. V konečném důsledku také dochází k urychlení fylogeneze (evolučního vývoje druhu).

60 Pohlavní reprodukce je známa u všech nižších i vyšších rostlin. U nižších je velice rozmanitá, u vyšších jednodušší. Pohlavní rozmnožování započne v rozmnožovacích orgánech rostliny, která nejdříve vytvoří meotickým dělením z diploidních buněk pohlavní - haploidní buňky - gamety (buď samčí, či samičí).

61 Pokud dojde k splynutí samčí a samičí gamety, vytvoří se diploidní zygota, jež je základem nového organismu, který se dále dělí mitózou, vyvíjí a roste. Pohlavní rozmnožování probíhá u každé rostliny jen v určité části jejího individuálního vývoje (u každého druhu v odlišném čase). Dochází také ke střídání generace nepohlavní (sporofyt) a pohlavní (gametofyt) - tento proces se nazývá Rodozměna.

62

63 Opylení přenesení pylu na bliznu nebo k mikropyle, vlastní pyl = autogamie, pyl jiné rostliny = allogamie za pomoci hmyzu, větru, vody, živočichů

64

65 Ekologie květu Ekologie = vědní obor, zabývající se vztahem organismů a prostředí, popřípadě vztahem organismů mezi sebou. Hovoříme-li o květní ekologii, chápeme ji jako vztah květu k živému a neživému prostředí s významem tohoto prostředí pro splnění základní funkce květu opylení.

66 Autogamie (samosprašnost) kleistogamie k opylení dochází ještě v poupěti Allogamie (cizosprašnost) pro zachování druhu je nutné občasné křížení s jiným jedincem téhož druhu

67 Zprostředkování opylení větrem, vodou, zemskou přitažlivostí, dotykem při růstu, pohybem tyčinek, živočichy, člověkem. Nejrozšířenějšími způsoby jsou vítr a živočichové.

68 Anemogamie přenos pylu větrem. Podmínkou je, aby se pyl vznášel ve vzduchu, bylo ho dostatečné množství, byl dostatečně rozptýlen, blizna květu byla připravena ho zachytit a příznivé vzdušné proudy. Zoidiogamie opylování za pomoci živočichů. Pyl je uzpůsoben přenosu, květ láká opylovače, i opylovač je stavbou těla uzpůsoben návštěvám květu.

69 Oplození klíčení pylu na blizně. Pyl vytváří pylovou láčku, která prorůstá čnělkou do semeníku. Generativní jádro se cestou dělí. Prvé z nich splývá s oosférou za vzniku diploidního embrya. Druhé splývá s jádrem zárodečného vaku a dává vznik triploidnímu vyživovacímu pletivu endospermu.

70 Vaječné obaly se mění v osemení, většinou třívrstvé první vrstva sklerenchymatických buněk (Malpigiho vrstva), druhá vrstva pigmentová, třetí vrstva je schopná poutat vodu a rosolovatět (len).

71

72 Plumula první pupen nové rostliny, první nadděložní článek se nazývá epikotyl Radicula (kořínek) je základem budoucího kořene, orientován ke klíčnímu otvoru, první podděložní článek se nazývá hypokotyl.

73 Dělohy ploché listové útvary Endosperm vyživovací triploidní pletivo, kde se hromadí zásobní látky.

74 Semena a plody Příště