Kuba Kočárek Modrý kruh-svišti. Robinsoni. aneb zábavná hra na tábor

Transkript

1 Kuba Kočárek Modrý kruh-svišti Robinsoni aneb zábavná hra na tábor

2 Úvod Já jsem si jako téma seminární práce vybral hru, kterou na táboře s oblibou hrajeme. Nazýváme ji Robinsoni. Úvodem bych chtěl říci, že je velice zábavná nejen pro děti, ale i pro vedoucí, kteří se jí zúčastňují. Je to hra, při které musí děti celou noc chránit dřevěné kolíky a oheň před vedoucími, kteří se snaží jim je ukrást. Robinsoni průběh hry V čem tato hra spočívá? Je to hra, která je časově relativně náročná. Zabere bezmála dvacet čtyři hodin. Jde velice dobře propojit s celotáborovou hrou. Není jen o kradení kolíků, ale též o vyrábění různých věcí, které tématicky souvisejí s celotáborovkou (například vaření-když jsme měli celotáborovou hru stopu Xapatánu (Mexiko), tak děti vařily místo čaje tequilu a pekly tortily). Po obědě (resp. po poledním klidu) je dětem oznámeno, aby se připravili na hru. Je nutné jim říci, že budou trávit celou noc tábořením v lese, a tudíž si podle toho mají zabalit věci, jako je spacák nebo karimatka... Děti rozdělíme na skupinky tak, aby v každé skupince bylo alespoň šest dětí. Pokud jsou na celotáborovou hru již na skupinky rozděleni, ponecháme tyto. Každé skupince dáme potřebné vybavení na táboření v lese (celty, plachty, provázek a jídlo) a sekeru a pilu. Když je dostatek času, je dobré udělat rozdávání potřebných věcí pomocí minihry. Můžeme například připravit v lese trasu, podél které položíme všechny potraviny, celty, sekyru atd Děti jdou po trase a na konci musí napsat, co si zapamatovaly, a co napíší, to jim pak dáme. Lze to též udělat formou jakési směnárny-aby nám děti neodešly bivakovat bez celty, můžeme ji s nimi vyměnit třeba za nějaké méně důležité potraviny. Každé skupince určíme počet kroků a směr (azimut, světovou stranu), kterým mají vyrazit postavit si bivak a ohniště. Dáme jim za úkol, aby si vyrobili ze dřeva čtyři asi metr dlouhé kolíky, které budou mít na jedné straně špičku a na druhém konci budou mít cca deset centimetrů očištěnou kůru, aby byly v noci dobře viditelné. Před touto hrou je nutné naučit děti stavět bivaky a hlavně seznámit je s pravidly rozdělávání ohně v přírodě. Poté co skupina postaví bivak a připraví ohniště, pošle jednoho zástupce do tábora, aby přivedl vedoucího, který zkontroluje kvalitu bivaku a bezpečnost ohniště. Bude-li vše v pořádku, dovolíme jim, ať začnou na ohni připravovat jídlo. U této hry je možné hodnotit též to, jak vypadá bivak, či jaké jídlo si jednotlivé skupinky připraví, proto dětem oznámíme, že po dovaření jídla mají znovu vyslat zástupce pro vedoucí, kteří jídlo zhodnotí. Je to také dobré proto, abychom mohli zkontrolovat, jak je jídlo připravené - aby děti nejedly například nedopečené kuře. Když jdeme dětem zkontrolovat jídlo, dáme jim několik dalších úkolů. Řekneme jim, že budou muset od půlnoci do šesti hodin do rána hlídat kolíky a oheň. Kolíky zatlučeme cca sedm až deset kroků od ohně, na každou stranu jeden. Kolíky i oheň budou muset děti hlídat před vedoucími. Vedoucího, který se plíží ukrást kolík (ten stačí vytáhnout ze země - nemusíme jej nikam nosit) či zalít oheň (kotlík musí být naplněný vodou a postavený u ohně) mohou obránci zneškodnit

3 tak, že na něj posvítí a řeknou jeho jméno. Pro hladký a férový průběh hry je dětem nutné vysvětlit, že nemohou jména tipovat (aby obránce nesvítil na stromek, za kterým se něco šustlo, a nepřeříkal jména všech vedoucích, co jsou na táboře ). Další důležitá věc je, že se obránci mohou pohybovat pouze ve výseči kolíků (aby neběhali po celém lese). Ještě obráncům nesmíme zapomenout říci, že mají přijít do tábora přesně ve dvanáct hodin v poledne následujícího dne, kde proběhne tzv. boj o vlajku, který spočívá v tom, že uprostřed tábora je kruh z provazu, uvnitř něhož je na tyči vlajka, kterou se děti snaží vynést za hranice tábora. Brát vlajku budou všechny družinky zároveň a záleží pouze na nich, jakou zvolí taktiku, zda li budou bojovat spolu či proti sobě. A konečně ještě poslední úkoly. Na druhý den na dopoledne zadáme nějaké úkoly, aby se děti nenudily. Jeden z těchto úkolů může být například sbalení bivaku, zahlazení ohniště a úklid tábořiště. Další úkol může být něco k vyrábění (náhrdelník, oštěp, či něco, co se nám tematicky hodí do celotáborové hry). A ještě jeden dobrý úkol je dopolední špehování tábora. Tento úkol spočívá v tom, že každá družinka vyšle jednoho člena, který bude muset dopoledne (například od devíti do dvanácti) špehovat tábor a vše pečlivě zapisovat. Pokud je pozorovatel chycen některým z vedoucích (tím že se ho vedoucí dotkne), musí odevzdat všechny zápisky, které má u sebe. Je možné, aby se v této době špehové vystřídali, když se například ve družince nemohou dohodnout, který člen půjde tábor sledovat. Je nutné dát si pozor na to, jestli špehové své poznámky někde neukrývají (jako když vám dítě po dvou hodinách sledování bude zarputile tvrdit, že má pouze jeden malý popsaný papírek a zbytek notýsku má narvaný do ponožky, abychom jej nenašli ). Jak budeme hru hodnotit? Je důležité do hodnocení započítat vše, avšak nějaký úkol má větší váhu než jiný, a proto je dobré rozdělit to na několik částí. Mohlo by být pro děti lehce demotivující pro další hry, kdyby za nerovnocenné úkoly dostávaly stejné bodové ohodnocení. Hlavní část je samozřejmě hlídání kolíků, to by také v hodnocení mělo mít největší váhu. Proto každý kolík budeme počítat za bod a oheň za čtyři body, další tři body dáme tomu, kdo ukradne vlajku. Za splněné úkoly dáme body podle toho, jak je družinky splnily. Do těchto úkolů započítáme i to, jak si postavily bivak a jak dokázaly navařit. Takže když máme tři družinky, té, která úkoly splnila nejlépe, dáme tři body, další dva a té poslední jeden. Mé zkušenosti ze hry V předchozích odstavcích jsem vás seznámil s průběhem a hodnocením hry a teď bych vám rád pověděl něco o svých zkušenostech z této hry. Předně je třeba si uvědomit, že tato hra, ač ji hrají i vedoucí, je určena především dětem. Je velice důležité, abychom pravidla hlídání kolíků nastavili tak, aby děti měly dobré šance tyto kolíky ubránit. Ty můžeme dát tak, že obránci smějí hlídat buď pouze u ohně, nebo v celé výseči kolíků, případně i pár metrů od kolíků směrem od ohně. První varianta je velice zábavná pro útočníky. Ti mají veliké šance kolík odcizit. Budou se prostě kus plazit a pak vyběhnou a než se obránce vzpamatuje, tak má útočník již kolík v ruce. Tato varianta je pro obránce velice obtížná, protože, i když budou poctivě hlídat, tak nemají moc šancí nějaký kolík

4 ubránit - všichni jistě víme, že v lese, když posvítíme baterkou na dálku, tak toho moc neuvidíme - rozhodně ne člověka schovaného někde v borůvčí či za malým stromkem. Je proto třeba si uvědomit, že tato hra musí bavit hlavně děti a ne vedoucí. Proto je podle mého názoru nejlepší varianta, že obránci mohou hlídat v celé výseči kolíků. Když vezmeme v úvahu, že obránců je ve skupině asi šest, musí mít šanci rozdělit si hlídky tak, aby měli možnost si i trošičku zdřímnout. Musíme brát též v úvahu, že ve družince jsou i menší děti, pro které je obrovské dobrodružství už jenom to, že jsou v noci v lese a s hlídáním moc nepomohou. Také je třeba myslet na to, aby obránci měli šanci vás při hře poznat (abyste se třeba nezamotali do celty, pak by vás samozřejmě nikdo nepoznal ). Prostě a jednoduše musíme myslet na to, aby tato hra měla pro děti nějaký smysl. Nám se na táboře párkrát stalo, že jsme tak chtěli krást kolíky, že jsme je ukradli všechny po prvních dvou hodinách hry a demotivovaní obránci si sami zalili oheň a šli spát. Velmi důležitou věcí je bezpečnost dětí při hře. Jak jsem již zmínil na začátku, je nutné dát jim sekeru nebo pilu, aby si mohli připravit dřevo na oheň. Tyto nástroje je nutné dát starším členům družinky a vysvětlit jim, že odpovídají za bezpečnost práce s nimi. Dále musíme dětem vysvětlit, že kdyby došlo k nějakému zranění, tak mají okamžitě přijít do tábora či zavolat pomoc. Také je velice důležité dbát na bezpečnost při boji o vlajku. Tento boj probíhá fyzickými silami, a proto je třeba dát pozor, aby se zvláště menším dětem něco nestalo. Vlajka je zapíchnuta na tyči v zemi. Tato musí mít samozřejmě špičku, aby šla zapíchnout do země, Je ale třeba dát pozor na to, aby tato špička nebyla moc ostrá, protože často dochází k tomu, že se obránci s útočníky o tuto vlajku přetahují a musíme brát v úvahu, že někdo může tyč náhle pustit a mohlo by dojít k tomu, že špička někoho zraní. Další věc, na kterou si musíme dát zvláště pozor je počasí. Možná se vám to zdá divné (vždyť přece v lese se dá přežít i v dešti) a mě to tak vždy přišlo také, ale loni na táboře jsem získal děsivou zkušenost, jak může počasí zkomplikovat život lidem, co bivakují v lese. Když jsme tuto hru vyhlásili, začalo lehce pršet. To se zdálo být běžnou přeháňkou, proto jsme ve hře normálně pokračovali. Když se blížila půlnoc, bylo již všude okolo slyšet hromy a zvedal se silný vítr, který hýbal se stromy tak, že z nich padalo velké množství větví. Počasí se tak zhoršilo, že jsme se rozhodli hru odpískat. Šli jsme proto do lesa družinky odvolat. Já jsem šel ještě s Hanzem, Patrikem a Štěpánem k jedné ze skupinek, abychom jim pomohli sbalit bivak a zalít ohniště (i když to v tom dešti bylo celkem zbytečné ). Děti tedy vyrazily směrem k táboru, my jsme ještě něco sbírali u bivaku. Náhle do lesa, směrem kterým před půl minutou odešly děti, udeřil blesk. Byla to obrovská rána a vypadalo to, jako kdyby někdo vhodil do lesa ohnivou kouli. Něco podobného jsem v životě neviděl (a hlavně takový strach o ty děti jsem v životě neměl ). Nakonec jsme zjistili, že blesk udeřil asi dvacet až třicet metrů od místa, kde se v tuto chvíli nacházely děti. Kvůli této zkušenosti vás chci jen upozornit na to, co vše se nám může v lese stát. Proto je třeba dávat si zvlášť pozor na přírodní živly, které nemůžeme nijak ovlivnit, ale můžeme určitými opatřeními a opatrností zmírnit jejich následky. Takže nakonec bych chtěl jen říct, že doufám, že i přes trošku toho pesimismu ke konci vás tato hra zaujala, a že si ji na táboře také s chutí zahrajete. Možná vás navnadí ještě fotky, které jsem sem vybral. Ahoj Kuba