Černoch, Radek. Sen v Headley z hlediska romanistického. Acta Iuridica Olomucensia,

Transkript

1 Sen v Headley z hlediska romanistického SEN V HEADLEY FROM THE VIEW OF ROMAN LAW Radek Černoch Černoch, Radek. Sen v Headley z hlediska romanistického. Acta Iuridica Olomucensia, 2014, Vol. 9, Supplementum 3: Recepce římského práva v Evropě, pp Abstrakt: Sen v Headley [1991] EWCA Civ 13 (28 February 1991) postuluje požadavky na darování pro případ smrti, a to i pro darování nemovitosti. Z hlediska romanistického jsou zajímavé dva další aspekty. Sen v Headley explicitně poukazuje na vývoj deathbed gifts z mortis causa donationum, a to i citací justiniánských Institucí (Just. Inst ). Naproti tomu však neomezuje výši takového daru, čímž je implicitně vyloučena aplikace Falcidiánské kvarty (quarta Falcidia). Klíčová slova: Darování pro případ smrti (mortis causa donatio); dědické právo; Falcidiánská kvarta (quarta Falcidia); recepce římského práva; Sen v Headley. Abstract: Sen v Headley [1991] EWCA Civ 13 (28 February 1991) formulates requirements for deathbed gifts, incl. donation of land. From the view of Roman law, there are two other interesting aspects. Sen v Headley cites the Institutes of Justinian (Just. Inst ) to show that deathbed gifts originate from mortis causa donationes. However, the value of the donation is not limited, thus application of Falcidian Portion (quarta Falcidia) is implicitly disabled. Keywords: Deathbed gifts (mortis causa donatio) Falcidian Portion (quarta Falcidia) Law of Succession Reception of Roman Law Sen v Headley. Acta Iuridica Olomucensia Univerzita Palackého v Olomouci, ISSN

2 Úvodem Recepce římského práva je problematikou zásadně ovlivňující právní vývoj ve většině nejen evropských států, přičemž míra uplatnění římskoprávních idejí je v jednotlivých oblastech a epochách různá. Ještě rozmanitější jsou však způsoby pronikání římskoprávních prvků do jednotlivých právních řádů a důsledky těchto pronikání. Ohledně působení římského práva v Anglii se zpravidla hovoří jen o okrajové míře recepce práva římského, 1 přesto lze i v anglickém právním řádu nalézt dokumenty, které jsou z romanistického hlediska nanejvýš zajímavé. Tento článek se chce zabývat jedním z nich, a to soudním rozhodnutím Sen v Headley, 2 vydaným v době velmi nedávné, uvážíme-li více než dvoutisíciletý vývoj práva římského a jeho recepce. Skutkový stav Zůstavitel Vivian Bob Hewett zemřel bez závěti nemaje blízkých příbuzných, pročež jeho majetek připadl synovci Johnu Tanfield Headleymu (defendant a následně respondent). Proti tomu brojila Margaret Queenie Sen (plaintiff a následně appellant), s níž měl zůstavitel velice blízký vztah, 3 namítajíc, že jí náleží zůstavitelův dům coby mortis causa donatio. Margaret Sen zažalovala Headleyho a po neúspěchu podala odvolání, při kterém již byla úspěšná, Court of Appeal navíc rozhodl jednomyslně. 4 Zůstavitel trpěl neoperabilní rakovinou slinivky, což bylo i důvodem jeho hospitalizace, během níž ho žalobkyně denně navštěvovala a starala se o jeho dům, v němž dříve společně se zůstavitelem bydlela a od kterého měla stále klíče. Tři dny před smrtí jí na dotaz sdělil, že dům je její, že má klíče a rovněž jí oznámil, kde jsou doklady o vlastnictví. Rovněž jí řekl, že veškeré vybavení domu, o které má zájem, je její. Krátce po smrti zůstavitele našla žalobkyně v tašce, již měla s sebou při návštěvě v nemocnici, svazek klíčů (o nichž zůstavitel patrně mluvil tři dny před smrtí a který jí tam s největší pravděpodobností bez jejího 1 BAKER, J. H.: An Introduction to English Legal History. 3 rd ed. Butterworks: London 1990, s. 34. BORKOWSKI, A. PLESSIS, P. du: Textbook on Roman Law. 3 rd ed. Oxford University Press: Oxford & New York 2005, s POLLOCK, F. MAITLAND, F. W.: The History of English Law before the Time of Edward I. Volume I. 2 nd ed. Reprinted Liberty Foud: Indianapolis 2010, s Rozsudek England and Wales Court of Appeal (Civil Division) ze dne , sp. zn. Sen v Headley [1991] EWCA Civ 13 (28 February 1991). Dále jen Sen v Headley. Citováno dle: Sen v Headley [1991] EWCA Civ 13 (28 February 1991) On-line dostupné z: [citováno ]. 3 Sen v Headley: their relationship could not have been closer if they had actually been husband and wife. 4 BORKOWSKI, A.: The Law of Donatio Mortis Causa. Reprinted Oxford University Press: Oxford 2005, s Univerzita Palackého v Olomouci, ISSN

3 vědomí vložil), mezi nimi byl i klíč od skříňky, kde se nacházely doklady o vlastnictví domu. 5 Právní stav Mortis causa donatio vyžaduje dle anglického práva k platnosti splnění tří požadavků. 6 Prvním z nich je učinění daru s vyhlídkou smrti, nemusí však jít o její nezvratné očekávání. 7 Druhým je vázanost účinků darování výlučně na smrt dárce. 8 Třetí a poslední z podmínek je odevzdání předmětu daru či dokumentů dosvědčujících vlastnický nárok, a to způsobem rovnajícím se předání vlastnického práva, nikoliv pouhé držby. 9 Zatímco splnění prvních dvou bodů bylo nesporné dárce daroval očekávaje smrt, k níž skutečně došlo, dostatečnost popsaného neformálního způsobu odevzdání dokladů o vlastnictví byla žalovaným i soudem prvního stupně zpochybněna. Odvolací soud však došel k opačnému názoru, považoval tedy vložení klíčů od domu do tašky zůstavitelem společně s instrukcí, kde lze nalézt doklady o vlastnictví, za dostatečné pro odevzdání těchto dokladů. 10 Rovněž bylo zpochybňováno, zda předmětem mortis causa donationis může být i nemovitost, přičemž závěr odvolacího soudu byl kladný. 11 V daném případu šlo o darování neregistrované nemovitosti, ovšem celkové vyznění judikátu zdůrazňující požadavek na minimalizaci odchylek v právu naznačuje pro futuro i možnost darování registrované nemovitosti, 12 přičemž jen pro srovnání uveďme, že takový závěr by v českém právu možný nebyl. 13 Mortis causa donatio Dle římského práva je darování pro případ smrti (mortis causa donatio) nástrojem singulární sukcese, zejména za Iustiniana velmi blízkým odkazu. Dle konkrétního způsobu realizace daru mohl přeživší dárce žádat dar zpět vindicatione, actione fiduciae či condictione ob causam datorum, v některých případech to 5 Sen v Headley: locked steel box in which the title deeds to the house were kept 6 BORKOWSKI, A.: Textbook on Succession. 2 nd ed. Reprinted Oxford University Press: Oxford & New York 2010, s Sen v Headley: in contemplation, although not necessarily in expectation, of impending death 8 Sen v Headley: absolute and perfected only on the donor s death 9 Sen v Headley: delivery of the subject matter of the gift, or the essential indicia of title thereto, which amounts to a parting with dominion and not mere physical possession over the subject matter 10 Sen v Headley. 11 BORKOWSKI, A.: Textbook on Succession, op. cit., s Idem. The Law of Donatio Mortis Causa, op. cit., s i. f. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ). Palacký University, Olomouc, ISSN

4 však možné nebylo. 14 O římskoprávních kořenech mortis causa donationis tedy není pochyb. Vyjdeme-li ze spíše jen okrajové míry recepce římského práva v Anglii, mohli bychom jen stěží předpokládat, že u nějakého institutu anglo-saského práva nalezneme průkazně římskoprávní kořeny. Tím více pak budeme překvapeni rozhodnutím Sen v Headley, neboť argumentace odvolacího soudu začíná odkazem na příslušnou pasáž justiniánských Institucí, a to včetně vedení části latinského textu. 15 Následně je v textu rozhodnutí poukazováno, že římskému právu postačovalo v případě mortis causa donationis splnění pouze prvních dvou požadavků anglického práva, totiž učinění daru s vyhlídkou smrti a vázanost na smrt dárce, zatímco ohledně třetího požadavku (odevzdání věci) není právo římské příliš použitelné, neboť jde o požadavek plně se vyvinuvší teprve v právu anglickém, zatímco římské právo umožňovalo různé způsoby zřízení mortis causa donationis, a to i v případě nemovitostí. 16 Až do rozhodnutí Sen v Headley přitom existovalo přesvědčení, že nemovitosti nemohou být předmětem darování pro případ smrti (deathbed gifts) SOMMER, O.: Učebnice soukromého práva římského. Díl II. Právo majetkové. Reprint pův. vyd. Wolters Kluwer ČR: Praha 2011, s Just. Inst Mortis causa donatio est, quae propter mortis fit suspicionem, cum quis ita donat, ut, si quid humanitus ei contigisset, haberet is qui accepit: sin autem supervixisset qui donavit, reciperet, vel si eum donationis poenituisset aut prior decesserit is cui donatum sit. hae mortis causa donationes ad exemplum legatorum redactae sunt per omnia. nam cum prudentibus ambiguum fuerat, utrum donationis an legati instar eam obtinere oporteret, et utriusque causae quaedam habebat insignia et alii ad aliud genus eam retrahebant: a nobis constitutum est, ut per omnia fere legatis connumeretur et sic procedat, quemadmodum eam nostra formavit constitutio. et in summa mortis causa donatio est, cum magis se quis velit habere, quam eum cui donatur, magisque eum cui donat, quam heredem suum. sic et apud Homerum Telemachus donat Piraeo. (Zvýrazněna část uvedená v Sen v Headley). Darování pro případ smrti je takovým darováním, které se uzavírá v očekávání smrti. U něho je darováno takovým způsobem, že pokud někoho překvapí lidský osud, může si příjemce předmět daru ponechat, dárce ho má dostat nazpět v případě, pokud přežije anebo jestli ho mrzí, že darování uskutečnil, nebo když obdarovaný zemřel dříve než on. Tato darování na případ smrti byla upravena zcela po vzoru odkazů. Protože však právní znalci pochybovali, zda jsou povahou stejná jako darování nebo odkazy, a protože obsahovaly rysy obou právních vztahů a jedni je přiřazovali k tomu a druzí zase k onomu, stanovili jsme, že se budou téměř ve všech ohledech řadit k odkazům a uskutečňují se tak, jak to stanovila naše konstituce. Shrnuto, o darování na případ smrti se jedná tehdy, když by někdo něco měl raději u sebe než u obdarovaného a zároveň raději u obdarovaného než u svého dědice. Tak také daruje Telemachos Peiraeovi u Homéra. Překlad citován dle: BLAHO, P. SKŘEJPEK, M.: Iustiniani Institutiones: Justiniánské Instituce. Karolinum: Praha 2010, s Sen v Headley. 17 BORKOWSKI PLESSIS: op. cit., s POLLOCK, F. MAITLAND, F. W.: The History of English Law before the Time of Edward I. Volume II. 2 nd ed. Reprinted Liberty Foud: Indianapolis 2010, s Univerzita Palackého v Olomouci, ISSN

5 Deathbed gifts, stojící na pomezí mezi jednáním inter vivos a mortis causa, 18 se díky recepci římského práva staly velmi brzy součástí anglického práva, neboť se objevují již v Henry de Bractonově díle De legibus et consuetudinibus Angliae19 coby výpůjčka z práva římského, jak tomu bylo i v ostatních oblastech, v nichž bylo anglické právo (common law) nedostatečně vyvinuté. 20 Následně je však zdůrazněno, že uvedené převzetí institutu mortis causa donationis není toliko mechanické, nýbrž dochází k jeho změnám v rámci vývoje anglického práva. 21 Důsledkem toho jsou jisté odlišnosti římskoprávní mortis causa donationis a anglických deathbed gifts. Deathbed gifts jsou oproti mortis causa donationi homogennější, naproti tomu u nich však poměrně striktně přistupuje požadavek odevzdání věci. 22 V právu římském byla pro mortis causa donationem vyžadována nabídka a její přijetí (ostatně jako u každého jiného darování), zatímco Sen v Headley považuje za platné odevzdání i případ, kdy obdarovaná akceptaci v daný okamžik neprovedla, poněvadž o odevzdání ani nevěděla, z čehož se snad dá usuzovat, že beneficiářem může být v případě deathbed gifts i osoba bez způsobilosti. 23 To samozřejmě neznamená, že by někdo mohl být obdarován mortis causa proti své vůli, jelikož i anglické právo v obecné rovině požaduje přijetí daru. 24 V tomto případě lze tedy uvažovat o následném konkludentním přijetí ze strany Margaret Sen poté, co našla klíče v tašce, které se navenek projevilo nejpozději podáním žaloby proti Headleymu. Quarta Falcidia Římské právo původně nikterak nelimitovalo dědice ohledně využívání jednotlivých institutů sukcese mortis causa. Pomineme-li v praxi nepříliš efektivní leges Furiam a Voconiam, nastává omezení teprve roku 40 př. n. l., kdy lex Falcidia stanoví, že souhrnná míra odkazů nesmí překročit tři čtvrtiny dědictví, 18 BIRKS, P.: English Private Law. Volume I. Oxford University Press: Oxford 2000, s O darováních pro případ smrti se pojednává ve druhém svazku pod nepříliš šťastně zvolenou rubrikou De donationibus inter mortuos et mortis causa. (zvýraznění autor na základě poznámky editora Bractonova díla). BRACTON, H. de: De legibus et consuetudinibus Angliae. Citováno dle: Bracton Online [online cit ]. Dostupné z: < 20 BÉRIER, F. Longchamps de: Law of Succession. Roman Legal Framework and Comparative Law Perspective. Wolters Kluwer Polska: Warszawa 2011, s Sen v Headley. 22 Pro detailnější popis rozdílů mezi římským a anglickým právem viz: BORKOWSKI: The Law of Donatio Mortis Causa, op. cit., s Ibidem, s BRUCE, J. W. ELY, J. W. Jr.: Cases and Materials on Modern Property Law. 6th ed. Thomson/West: St. Paul 2007, s Palacký University, Olomouc, ISSN

6 dědici musí tedy zůstat čtvrtina (quarta Falcidia) odkazy nezatížena. 25 Jelikož se toto řešení v praxi osvědčilo, dochází postupně k rozšiřování tohoto pravidla i na další instituty sukcese mortis causa, v případě mortis causa donationis se tak stalo konstitucí Septimia Severa. 26 Vyvstává tedy otázka, zda byl i tento aspekt součástí mortis causa donationis recipované v Anglii, tedy zda i u deathbed gifts musí být quarta Falcidia zachovávána. I na ni nalezneme odpověď v rozhodnutí Sen v Headley, byť toliko implicite. Zůstavitelův dům nárokovaný žalobkyní měl hodnotu přibližně 315,000, představoval tudíž stěžejní část pozůstalosti, 27 kromě domu samotného mělo žalobkyni připadnout i jeho vybavení. 28 V rozsudku se nehovoří o dalším majetku zůstavitele, uvážíme-li však, že jde o honosný 29 dům v Londýně, lze předpokládat jeho vysokou hodnotu (zmíněných přibližně 315,000), vzhledem k jeho zchátralosti časem 30 pak nelze usuzovat, že by zůstavitel měl k dispozici větší sumu peněžních prostředků (ty by rozumně jednající majitel nejspíše investoval do údržby domu) či jiný hodnotný majetek, z čehož lze dále vyvodit, že hodnota domu a jeho vybavení překračuje tři čtvrtiny pozůstalosti. Borkowski uvádí rozhodnutí Sen v Headley jako případ, kdy je mortis causa darována hlavní část pozůstalosti (donor s major asset). 31 Podobně Bérier na základě rozhodnutí Sen v Headley implicitně vyvozuje, že quarta Falcidia se v anglosaském právu neuplatní. 32 Pro pořádek je uveďme, že soud se v daném (a pravděpodobně ani v jiném) případě otázkou hodnoty daru ve vztahu k celé pozůstalosti cíleně nezabýval (vyjma označení domu jako principal asset), ani argumentace žádné ze stran (tedy zejména Headleyho) nebyla vedena tímto směrem. Je však pravděpodobné, byla-li by snad tato otázka v budoucnu vznesena, že vlivem precedentálního působení rozhodnutí Sen v Headley bude výslovně rozhodnuto o neaplikovatelnosti quartae Falcidiae v Anglii. Závěr Rozhodnutí Sen v Headley patří mezi nejvýznamnější případy týkající se mortis causa donationis v anglo-saském právu, o čemž svědčí i to, že v příslušné Borkowského práci jde o nejčastěji citovaný case. 33 Pro nás je však podstatně zajímavější svým vztahem k římskému právu, poněvadž se týká hned dvou insti- 25 SOMMER: op. cit., s BÉRIER: op. cit., s Sen v Headley: principal asset of an estate 28 Sen v Headley: When she (Margaret Sen, pozn. autor) asked about the contents of the house, he (Hewett, pozn. autor) said: Do what you like. It s all yours. 29 Sen v Headley: freehold house, a substantial, detached. Borkowski jej charakterizuje jako valuable. BORKOWSKI: The Law of Donatio Mortis Causa, op. cit., s Sen v Headley: dilapidated condition 31 BORKOWSKI: The Law of Donatio Mortis Causa, op. cit., s BÉRIER: op. cit., s BORKOWSKI: The Law of Donatio Mortis Causa, op. cit., s. xii. Univerzita Palackého v Olomouci, ISSN

7 tutů práva římského, třebaže v případě falcidiánské kvarty nejsou římskoprávní východiska soudem aprobována. Naproti tomu převzetí deathbed gifts z mortis causa donationum je dokumentováno i uvedením příslušné pasáže z justiniánské kodifikace, což může být poněkud překvapivé pro toho, kdo mnohokrát slyšel, že římské právo v Anglii nebylo recipováno. Ostatně, kolikrát jste se v kontinentálním právu, jehož římskoprávní kořeny nejsou zpochybňovány, setkali s tím, aby argumentace soudu začínala uvedením římskoprávního textu v latině? JUDr. Radek Černoch, Ph.D. Katedra dějin státu a práva Právnická fakulta, Masarykova univerzita, Brno RadekCernoch@mail.muni.cz Palacký University, Olomouc, ISSN

8