ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV ABSOLVENTSKÁ PRÁCE PŮVODNÍ CIVILIZACE STŘEDNÍ AMERIKY. Za Nádražím 222, Český Krumlov

Transkript

1 ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV Za Nádražím 222, Český Krumlov ABSOLVENTSKÁ PRÁCE PŮVODNÍ CIVILIZACE STŘEDNÍ AMERIKY Autor práce: Martin Korčák, IX.C Konzultant: Roman Vochozka Školní rok: Základní škola Český Krumlov, Za Nádražím 222

2 Obsah: ÚVOD 3 1. MEXIKO PŘED PŘÍCHODEM KRYŠTOFA KOLUMBA 3 2. SVĚT OLMÉKŮ VÝROBKY A DÍLA 2.2. KULTOVNÍ STŘEDISKA LA VENTA 2.3. ZAJÍMAVOSTI TLACHTI 6 3. TEOTIHUCAN A JEHO OBYVATELÉ OBYVATELÉ 3.2. TEOTIHUCAN SÍDLO BOHŮ PLÁN MĚSTA 7 4. SLÁVA A PÁD STARÝCH MAYŮ MĚSTA KALENDÁŘ 8 5. ŘÍŠE TOLTÉKŮ DŮLEŽITÁ MĚSTA A MÍSTA TULA CHICHÉN ITZÁ 9 6. AZTÉKOVÉ AZTÉCKÁ ARMÁDA UMĚNÍ 11 ZÁVĚR 12 LITERATURA 13 ANOTACE 14 PŘÍLOHY 15 KAMENNÉ HLAVY 15 PALENQUE 20 KALENDÁŘE 22 QUETZALCOATL 23 2

3 Úvod V této práci se budu věnovat indiánským kulturám, které žily v Mexiku a střední Americe v předkolumbovském období. Zaměřím se hlavně na Olméky, Toltéky, Maye a Aztéky, ale nerad bych opomenul i méně známé národy, které v těchto oblastech v minulosti žily. Téma jsem si vybral, protože indiánské kmeny jsou stále velkou záhadou a některé kmeny, podobně jako Egypťané, dosáhli vysoké gramotnosti. Dokázali vybudovat obrovská města, obrovské pyramidy a další úžasné stavby, které bychom v dnešní době bez těžké techniky nepostavily. 1. Mexiko před příchodem Kryštofa Kolumba Předkolumbovské období je typické rozvojem mnoha indiánských národů. Dělí se na tři období. Předklasické období (od roku 1500 do roku 250 př. n. l), klasické období (od roku 250 př. n. l. do roku 900 n. l.) a postklasické období (od roku 900 do roku 1500 n. l.). Nejstarším národem, o kterém se dochovaly historické prameny, a který patrně započal rozvoj všech dalších indiánských kultur, byli Olmékové. Tento národ zanikl asi okolo roku 500 př. n. l. Dalším národem byli obyvatelé Teotihuacanu, města s největšími Mexickými pyramidami. Jeho největší rozvoj byl pravděpodobně v letech 200 př. n. l 700 n. l. V dalších letech byl Teotihuacan vypleněn a zcela opuštěn. Stalo se tak okolo roku 1000 n. l. V troskách této civilizace vznikla kultura Toltéků. Byl to bojovný národ, který dobyl severní oblast Mayů a vytvořil s nimi Toltecko mayskou dynastii. Dalším již zmíněným indiánským národem byli Mayové. Byla to civilizace s nejrozvinutějším písmem, astronomií, matematikou i zemědělstvím. Období jejich největšího rozvoje se datuje od roku 200 do roku 900 n. l. V období objevení Mexika Španěly však byli nejmocnějším kmenem Aztékové. Centrum jejich říše bylo v oblasti dnešního města Mexico City a mělo název Tenochtitlán. Bylo vybudováno na ostrově ve velkém jezeře, které bylo 3

4 Španěly postupně zasypáno. Do této oblasti přišli Aztékové ze severu ve 12. a 13. století n. l. Byl to bojovný národ, který do příchodu Španělů ovládal celé střední Mexiko. 2. Svět Olméků První velká mexická civilizace, Olmékové, se zrodila ve vlhké bažinaté krajině dnešních států Tabasco a Veracruz v Mexickém zálivu. Naplaveniny z každoročních záplav soustavně obnovovaly vysokou úrodnost půdy, která každý rok zaručovala nejméně dvě úrody kukuřice a kořenových rostlin. Intenzivní zemědělství produkovalo velké množství potravy, které nasytilo mnoho řemeslníků a umělců, potřebných pro výstavbu olméckých staveb. Jméno Olmékové pochází z aztéckého slova, které znamená lidé ze země kaučuku. Aztékové považovali potomky Olméků, jež si podrobili, za velmi vyspělé. Olmécká kultura zanikla již před stovkami let, ale její dědictví bylo stále živé. Tento národ se zde objevil asi okolo roku 3000 př. n. l. v předklasickém období. Největší rozmach zažívali Olmékové mezi lety 1200 až 500 př. n. l. V této době vznikala většina uměleckých děl, které byly později nalezeny. Okolo roku 300 př. n. l. však národ náhle zanikl a příčina jeho zmizení není stále známa. Mohlo to být tlakem dalších rozvíjejících se civilizací a zřejmě také vnitřními rozpory. Pravděpodobně obojí vedlo ke konci této první velké civilizace v mexických dějinách 2.1. Výrobky a díla Olmékové vytvořili nádherná sochařská díla, od pomníků, přes obrovské lidské hlavy [příloha 1], až k dokonale vypracovaným nefritovým sekerám, soškám a přívěskům [příloha 2]. Jejich zručnost je o to pozoruhodnější, že neměli žádné kovové nástroje. Veškerou sochařskou práci prováděli kamennými dláty a sekáčky a to šlo velice pomalu. Vedle velkých kamenných hlav, které snad představovaly jednotlivé vládce, znázorňuje většina olméckých sošek podivné a nadpřirozené 4

5 bytosti. Často zobrazují tvory, žijící v tropických lesích a na pobřeží, které Olmékové znali a kterých se báli. Je to zejména jaguár, dále had, kajman, harpyje a žralok. Nejhrozivější jsou sošky představující napůl lidskou bytost, napůl zvíře. Člověk jaguár má většinou podobu strašlivého dítěte s ostrými tesáky a zlýma očima. Kořeny tohoto druhu olméckého umění musíme hledat v mýtech o spojení ženy s jaguárem, z kterého vznikl jaguárodlak, napůl člověk a napůl šelma. Podoba jaguářích dětí a jaguářích démonů se často objevovala v umění olmécké kultury nejenom na soškách, ale i jako ornament pro různé nádoby a šperky. Tak vznikl první mezoamerický umělecký styl. Kult jaguára se rozšířil po celé Mezoamerice. Další výraznou zvláštností olmécké kultury jsou již zmiňované kamenné hlavy Kultovní střediska Olmékové osídlili hlavně pobřeží Mexického zálivu. Budovali zde významná obřadní střediska. Vršili pahorky z hlíny a z kamene tesali památníky. Hlavními kultovními středisky byly San Lorenzo, La Venta, Laguna de los Cerros a Tres Zapotes [příloha 3] La Venta La Venta se skládá z řady hliněných pahorků a valů, které byly vybudovány na ostrově v močálech jižního Tabasca. Když bylo zničeno San Lorenzo, La Venta se stala hlavním politickým a náboženským střediskem Olméků. Největším pahorkem v La Ventě je takzvaná Velká pyramida vysoká 30 metrů [příloha 4], v základech měřící 128 metrů. Na její severní straně leží řada nižších pahorků a nádvoří. Pod některými pahorky byla nalezena pohřebiště bohatě vybavená pohřebními předměty. 5

6 2.3. Zajímavosti Tlachti Po celé Střední Americe se hrála míčová tlachti. Proti sobě stála dvě družstva, která hrála s velkým pevným gumovým míčem na speciálních hřištích. První hřiště pocházejí už z dob Olméků. Hra připomíná dnešní košíkovou. Úkolem bylo prohodit míč kamenným kruhem, který byl připevněný vertikálně vysoko na stěně. Hráči se nesměli dotknout míče rukama, jenom boky nebo koleny. Nosili ochranné oděvy, mezi nimi i těžké pásy ze dřeva a kůže, kožené chrániče boků a kolen a také rukavice. Hra byla velmi tvrdá a hráči byli často zraněni, nebo dokonce usmrceni. Diváci se shlukovali u hřiště, aby povzbuzovali své družstvo a uzavírali sázky na jeho vítězství. Ty mohly být velice vysoké. Hra však nebyla jen zkouškou síly a dovednosti. Pro hráče mohla znamenat doslova zápas na život a na smrt. Obrazy vyryté na zdích okolo hřiště Chichén Itzá znázorňují členy vítězných družstev, jak obětují poraženého protivníka useknutím hlavy. 3. Teotihucan a jeho obyvatelé Na troskách olmécké civilizace se postupně začala tvořit celá řada příbuzných kultur. Každá z nich měla ovšem své výrazně odlišné rysy. A právě tyto civilizace dovedly Mezoameriku až k nejvyšším vrcholům jejího rozvoje. Nejmocnější z nich byla teotihuacanská kultura, jejíž centrum se soustředilo v údolí Mexika a Puebly. Teotihuacanci přebrali od svých předků různé poznatky, ale také postupovali se svým uměním kupředu. Na dávných základech začali budovat novou městskou civilizaci, které se žádná dřívější civilizace nevyrovnala Obyvatelé Městu vládla vrstva kněží, kteří vykonávali obřady a přimlouvali se u bohů. Spolu se šlechtou obývali paláce ve středu města. Kvalifikovaní umělci žili v jednopatrových 6

7 obytných domcích, zatímco řemeslníci měli skrovnější chatrče. Ty se spolu s domy obchodníků nacházeli kolem rozlehlého náměstí s tržištěm, kde panoval bez přestání čilý ruch. Po městě byly roztroušeny stovky dílen. Zruční řemeslníci vyráběli z obsidiánu nástroje a zbraně nebo vyřezávali ornamenty z mušlí a z nefritu. Jiní vyráběli keramiku, od velkých nádob na vaření až po jemné vázy a vykuřovadla. Zemědělci žili natěsnáni na předměstí v domech bez oken. Zemědělství, které využívalo zavlažovacích soustav, dokázalo Teotihuacán dostatečně zásobit. Životní důležitost vody se se odrazila v kultu boha deště Tlaloka, kterého uctívali obyvatelé spolu s Quetzalcoatlem, bohem života Teotihucan sídlo bohů Kolem roku 400 př. n. l. bylo na území, které se později stalo městem, jen malé množství roztroušených osad. Ty se začaly postupně spojovat a společně vytvořily velké centrum asi s obyvateli. Kolem roku 150 n. l. zde bylo vybudován Teotihuacan, největší ze všech starobylých amerických měst. Kdo byli jeho obyvatelé, ale není dosud známo. Na rozsáhlé obdélníkové ploše měřící přes 20 km 2 se rozkládalo mnoho chrámů, paláců a domů, ve kterých žilo přes lidí. Přes 600 let vévodilo toto město Mexickému údolí. Díky četným obchodním spojením se jeho moc rozšířila po většině Střední Ameriky. Okolo roku 750 n. l. byla velká část města zničena požárem. O tom, co se tenkrát stalo, neexistují žádné písemné zprávy. Sláva města však nebyla zapomenuta. Později sem putovali aztéčtí vládci Plán města Během vzniku tohoto města se zde začalo stavět mnoho staveb. Byla zde vybudována pyramida slunce [příloha 5], která je největší a nejstarší stavbou ve městě a která je vybudovaná nad jeskyní, která byla zřejmě posvátným místem. Dále tu byla pyramida měsíce a také tudy vedla cesta mrtvých. Ta byla po celé dvoukilometrové délce vroubena řadou kultovních staveb a procházely po ní obřadní průvody a procesí k hlavním svatyním Teotihuacánu. 7

8 4. Sláva a pád starých Mayů Mayská civilizace, která jako jediná dosáhla v předkolumbovské Americe skutečné gramotnosti, vzkvétala v období mezi lety 300 až 900 n. l. v Guatemale, západním Hondurasu, Belize, Yucatánu a ve východním Campeche v Mexiku. Toto území zahrnuje značně odlišný terén a mnoho ekologických zón, mezi nimiž se obchodovalo s mnoha surovinami a výrobky už kolem roku 2000 př. n. l. K tomu jim velmi pomohlo jejich dobře vyvinuté písmo [příloha 7]. Civilizace Mayů tedy zasahuje až do tohoto období. V devátém století se mayská civilizace zhroutila. Příčiny jsou dodnes nejasné. Pád se vykládá tím, že zemědělský systém byl příliš nepevný na to, aby pokryl požadavky, které na něj byly kladeny, či tím, že nápor vnitřních svárů zničil společnost, která soustředila tolik práce a bohatství na své panovníky. Mayská města přežívala déle v Yucatánu, kde Toltékové v roce asi 1000 n. l. přestavěli Chichén Itzá. Když Mayové kolem roku 1220 Chichén Itzá opustili, vystavěli si v roce 1283 nové hlavní město Mayapán Města V období mezi 300 př. n. l. a 300 n. l. byla vybudována poměrně velká města jak v nížinách, tak ve vysočinách. Od začátku klasického mayského období kolem roku 300 n. l. vznikala neobyčejná kamenná města jako Tikal v Guatemale a Palenque v Campeche [příloha 6] Kalendář Pro Maye bylo velice důležité sestavování rodokmenů, proto museli umět zaznamenávat časové údaje. Jejich systém datování je známý jako takzvaný dlouhý počet. Datum označovalo, kolik dní uplynulo od určitého pevného výchozího data. Tím byl rok 3114 př. n. l. v našem kalendáři. Mayové měli dva kalendáře (haab, tzolkin) [příloha 8]. 8

9 5. Říše Toltéků Rozpad klasické mayské civilizace na poloostrově Yucatán a opuštění městského státu Teotihuacán ve středním Mexiku vytvořilo dvě centra moci ve dvou rozlehlých oblastech Mexika. Během 10. století n. l. se do mexické pánve, území dříve kontrolovaného Teotihuacánem, přihnaly kmeny nomádů ze severozápadních pouští Sierry Madre, lačnící po zemi. Kmenoví válečníci podnikli několik válečných tažení v plném rozsahu, a tak si ze svých nepřátel udělali platící vazaly, jejichž nedobrovolné příspěvky, často ve formě potravin, poskytovaly armádě zásoby pro další dobývání. Tito barbaři s sebou přinesli jazyk Nahuatl a krvežíznivé náboženské praktiky. Do roku 950 se vynořila jediná dominantní skupina těchto nájezdníků Toltékové. Přijali architektonické slohy, hrnčířské postupy, mýty, legendy a tradice a vytvořili hybridní kulturu, která se stala modelem pro následné mexické státy existující až do evropského podmanění o 500 let později Důležitá města a místa Tula Tula byla hlavním městem Toltéckého státu. Byla postavena na strategicky výhodném místě, na vysokém horském hřebenu severozápadně od dnešního Mexico City. Nejpozoruhodnější budovou ve městě je čtyřstupňová chrámová pyramida (archeologové jí dali název pyramida B). V prvních desetiletích existence Tuly byl nejvýznamnějším bohem města Quetzalcoatl [příloha 9] (Opeřený had), blahosklonné božstvo poděděné po Teotihuacánu Chichén Itzá Brzy po roce 987 bylo toto město zásadně přestavěno v toltéckém slohu a stalo se daleko impozantnějším než samotná Tula. Toto vystavění toltéckého města ve vzdálených krajích se možná odráží v legendě o vyhnání Quetzalcoatla z Tuly. 9

10 Chichén Itzá se nachází na Yucatánu, v srdci zaniklého mayského impéria. I zde se všechno točí kolem stupňovité pyramidy, zvané El Castillo [příloha 10]. V Chichén Itzá je největší ze všech známých hřišť pro hru Tlachti. Má rozměry téměř jako dnešní fotbalové hřiště, je 146 metrů dlouhé a 36 metrů široké. Zde musela být tato hra obzvlášť obtížná, protože kruhy byly připevněny ve výšce 8 metrů nad plochou hřiště. 6. Aztékové Jméno Aztéků pochází od legendárního města Aztlan, které Aztékové považovali za svoji pravlast. Sami se však nazývali Mexikové. Aztékové se pod vedením Tenochkeho dostali jako poslední kočovná skupina barbarů, Čičiméků, po dlouhém putování z Aztlanu do Mexického údolí mezi lety Se svolením okolních městských států, čičiméckého Texcoka, toltéckého Culchuacánu, tepaneckého Azcapotzalka, Tlacopánu a Tenayuky, se usadili na kopci Chapultepec. Na bažinatém ostrově uprostřed jezera v místech, kde dnes leží Mexico City, založili v roce 1325 město Tenochtitlán. Aztéky ovlivňovali Toltékové a tvůrci mištéckopueblanské kultury, kteří dali základ jejich umění a řemeslům. Od Tepaneků si osvojili řízení a organizaci městských států. Nejdůležitějším vládcem byl Itzcóatl, který se spojil s náčelníkem Texcoka Nezahualcóyotlem a náčelníkem Tlacopánu a společně pokořili Azcapotzalco. Vznikl trojspolek, v němž Tenochtitlán hrál rozhodující roli. Vládce Texcoka řídil zákonodárství, vládce Tlacopánu umění a řemesla a vládce Tenochtitlánu zahraniční a vojenské záležitosti. Základem hospodářství bylo zemědělství. Rolníci pěstovali především kukuřici, ale i fazole, papriky, rajčata, tabák a bavlník a chovali psy a krocany. Zemědělská půda nestačila uživit zvyšující se počet obyvatel, a proto Aztékové stále zasypávali mělká jezera, stavěli hráze a umělé plovoucí zahrady chinampa [příloha 11]. Střediskem obchodu a hlavním tržištěm Aztéků bylo město Tlatelolco, které časem utvořilo s Tenochtitlánem dvojměstí. K rozpadu konfederace Aztéků došlo v době jejich 10

11 největšího rozmachu. Téměř dva milióny obyvatel mluvících různými dialekty jazyka nahúatl, který patří do jutoaztécké jazykové skupiny, zpočátku vítalo příjezd Cortése v roce 1515 jako návrat boha Quetzalcoátla. Byl to však začátek zániku aztécké říše Aztécká armáda Aztékové měli zásadně vojenskou organizaci a ducha. Profesionální armáda rekrutovala mnoho svých důstojníků z aristokracie. Mladí šlechtici mohli vstoupit do některého z jejich rytířských vojenských řádů, řádu Orlů nebo Jaguárů. Důstojníci mohli povstat z jejich řad a statečnost v bitvě často vedla k vysokému postavení a moci. Vojáci se chránili vycpávaným bavlněným brněním a kulatými šíty a bojovali šípy a zoubkovanými mečovitými kyji z tvrdého dřeva opatřeného ostrými obsidiánovými čepelemi [příloha 12]. Jedním z cílů aztéckých bojů bylo získání nového území, ne za účelem kolonizace, ale jako zdroj zisků. Podrobené národy, ovládané loutkovými panovníky, měly platit tvrdé daně vybírané výkonnými aztéckými úředníky v základnách pod vojenskou ochranou. Vedly se přesné záznamy o tom, kolik která provincie má dvakrát ročně zaplatit na daních. Bylo vybíráno velké množství fazolí, kukuřice a jiných obilovin, spolu s vyráběným zbožím (například rohože, stoličky, šatstvo, zbraně) a přepychové zboží včetně kadidla, kakaa, zlata, tyrkysu a peří. Toto zboží plynulo do Tenochtitlánu, stejně jako váleční zajatci, kteří byli jako kořist pro Aztéky ještě důležitější Umění Aztécká architektura a sochařství se vyznačuje strohostí, mohutností a velkolepostí. Stavby se budovaly zpravidla z vulkanického kamene tesontle, z adobe a ze dřeva. Aztécké stavby se dochovaly v Tenayuce, Malinalku a Tepozteku, naproti tomu Tenochtitlán dobyvatelé zcela zničili. Aztékové také vynikali ve tkaní, v umění mozaiky z drahých kamenů a mušlí a ve dřevořezbě. Písemnictví Aztéků je snad 11

12 nejbohatší z celé indiánské Ameriky. Řada aztéckých slov zdomácněla i v našem jazyce (například kojot, kakao, čokoláda, chilli). Závěr Doufám, že jsem vám tímto opravdu jen velmi stručným článkem zaujal a prohloubil vaše znalosti o těchto starých civilizacích na Americkém kontinentě. Rád bych upozornil, že toto je opravdu jen zlomek toho, co bych rád napsal a že tyto civilizace byly a jsou stále velmi zajímavé a záhadné. Třeba se díky tomuto článku začnete o tyto indiánské kmeny více zajímat. 12

13 Literatura Oliphant, M.: Atlas starověkého světa Po stopách významných civilizací dávných dob 1. vydání, Gemini Bratislava 1993, 220 str. Překlad Eisenmannová: z anglického originálu The Atlas of the Ancient World Cotterell, Maurice, Gilbert, Adrian, Mayská proroctví Odkrývání tajemství ztracené civilizace 1. vydání, Fragma Praha 1997, 337 str. Překlad Kaas: z anglického originálu The Mayan Prophecies 13

14 Anotace V této práci jsem se věnoval indiánským civilizacím, které nás doteď překvapují svou vyspělostí. Už první indiáni dokázali stavět několik desítek metrové pyramidy. Tyto civilizace, které vytvořily úžasné památky, měli vlastní jazyky, tradice, hráli míčové hry a mnoho dalšího, jsou velmi zajímavé a každému doporučuji, aby si o nich aspoň tu jednu knížku přečetl, protože je to velmi zábavné, tajemné ale i poučné čtení. In this work, I spent Indian civilizations, we have now, his surprising maturity. Already the first Indians were able to build several dozen meters of the pyramid. These civilizations have created amazing places, had their own languages, traditions, playing ball games and much more, are very interesting and I recommend everyone to think about them at least have read one book, because it's very entertaining, but mysterious and instructive reading. Dans ce travail, j'ai passé des civilisations indiennes, nous avons maintenant, sonétonnante maturité. Déjà les premiers Indiens ont été en mesure de construire plusieurs dizaines de mètres de la pyramide. Ces civilisations ont créé des lieux étonnants, ontleur propre langue, traditions, jeux de ballon et beaucoup plus, sont très intéressantes etje recommande à chacun de penser à eux au moins avoir lu un livre, car il est trèsdivertissant, mais mystérieux et instructive la lecture. In dieser Arbeit habe ich indische Zivilisationen verbrachte, haben wir nun, seine überraschende Reife. Schon die ersten Indianer konnten mehrere Dutzend Meter der Pyramide zu bauen. Diese Zivilisationen haben erstaunliche Orte geschaffen, hatten ihre eigenen Sprachen, Traditionen, Ballspielen und vieles mehr, sind sehr interessant und ich empfehle jedem, über sie nachzudenken haben zumindest ein Buch gelesen, weil es sehr unterhaltsam ist, aber geheimnisvoll und lehrreich zu lesen. 14

15 Přílohy Příloha 1 Kamenné hlavy Dosud se jich našlo 13 a všechny mají negroidní vzhled. Nedávné výzkumy podporují možnost, že zde byli přítomní černoši. Mohli to být Núbijci, kteří snad někdy v 8.stol př. n. l. propluli na člunech úžinou mezi Afrikou a Pyrenejským poloostrovem, pokračovali kolem Azor a proudy je zahnaly do Mexického zálivu. 15

16 Příloha

17 Příloha

18 Příloha

19 Příloha

20 Příloha 6 Palenque Palenque bylo nejzápadnějším mayským městským státem. Nachází se na území dnešního mexického státu Chiapas, leží mezi zalesněnými úpatími hor, odkud přehlíží pobřežní nížinu, která se táhne k Mexickému zálivu. Do roku 600 n. l. bylo Palenque malé a bezvýznamné město. V roce 615 nastoupil na trůn nový vládce. Jmenoval se Pacal a v té době mu bylo pouhých 12 let. Za jeho dlouhé vlády a za následné vlády jeho dvou synů se město stalo velkým a mocným střediskem, které spravovalo okolní přilehlé oblasti. 20

21 Příloha

22 Příloha 8 (novodobá představa) Kalendáře Podle prvního měl rok 365 dní a skládal se z osmnácti dvacetidenních měsíců se skupinou pěti dnů na konci. Druhý, posvátný kalendář [příloha 8], měl 260 dní a byl rozdělen do třinácti dvacetidenních týdnů. Podle něj Mayové předpovídali budoucnost a snažili se předejít hrozícím pohromám a neštěstím. Číst posvátný kalendář směli jen kněží, kteří se vyznali v astrologii. Lidé se k nim pře významnými událostmi chodili radit. Když se například narodilo dítě v nešťastný den, mohly se křtiny přeložit na nějaký příznivější den. Výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu odpovídá 11. srpnu 3114 př. n. l. a konečný odpovídá 21. prosinci

23 Příloha 9 Quetzalcoatl Podle legendy však byl Quetzalcoatl vyhnán z Tuly v roce 978 n. l. tradičním toltéckým kmenovým bohem Tezcatlipocou (Kouřovým zrcadlem), patronem kouzelníků a válečníků. Tezcatlipocovi a jeho bohům šlo zabránit ve zničení světa jedině častými obětmi lidských srdcí a krve. V tomto období se staly hlavním rysem mexických náboženských rituálů právě velké lidské oběti. Tyče s lebkami obětí měly přesné záznamy o počtu obětí. 23

24 Příloha

25 Příloha

26 Příloha 12 Všechny obrázky vloženy