Role řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Mgr. Jana Řezáčová Role řeholníků ve zdravotnictví a sociálních službách Bakalářská práce Vedoucí práce: PhDr. Natália Beharková, Ph.D. Brno 2015

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. Brno Mgr. Jana Řezáčová

3 Děkuji vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Natálii Beharkové, Ph.D. za velkou míru pochopení a trpělivosti. Dále místopředsedovi katolické asociace nemocniční kaplanů v České republice a koordinátorovi pastorační služby v brněnských nemocnicích P. ThLic. Leo Zerhauovi, Th.D. za zajímavé návrhy při hledání tématu práce a za pomoc se šířením dotazníků v městě Brně. Za umožnění sběru dat během konference Zdravotník křesťan v dnešní nemocnici děkuji také otci Leovi a současně i Bc. Lucii Rybákové. Brněnským sestrám alžbětinkám S. Bohumile a S. Lucii jsem vděčná za konkrétní příklad práce řeholnic ve zdravotnictví a za životní příběhy. Mé velké díky patří také všem ostatním řeholním bratrům a sestrám, kteří se zapojili do průzkumu. A na závěr bych chtěla svou vděčnost vyjádřit i všem skvělým kolegům z Hospice sv. Alžběty, celé své rodině a všem mým přátelům za významnou psychickou, fyzickou, sociální i spirituální podporu!

4 OBSAH ÚVOD ŘEHOLNÍCI Charakteristika Zasvěcený život Kláštery Řeholní oděv HISTORICKÝ VÝVOJ ROLE ŘEHOLNÍKŮ V ČESKÉM ZDRAVOTNICTVÍ Počátky špitálnictví a 18. století a 20. století do roku Období let Mužské řády Ženské řády Po roce SEZNAM ŘEHOLNÍCH ŘÁDŮ A INSTITUTŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Mužské řády Řád maltézských rytířů (Řád johanitů, Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě) Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského Německý řád (Řád Německých rytířů, Řád bratří a sester německého domu Panny Marie v Jeruzalémě) Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou

5 3.1.5 Milosrdní bratři (Hospitálský řád sv. Jana z Boha) Ženské řády Řád svaté Alžběty (Alžbětinky) Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (Boromejky) Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (Cyrilky) Kongregace Dcer Božské Lásky Česká kongregace sester dominikánek (Dominikánky) Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Opavě (Opavské františkánky) Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže (Křížové sestry) Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny (Františkánky Grohova) Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka Kongregace sester premonstrátek Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paul (Vincentky) Misionářky lásky Kongregace sester sv. Alžběty Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul (Vincentky DKL) PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Zdravotničtí pracovníci Pracovníci v sociálních službách Pracovníci v oblasti duchovní péče CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA

6 7.1 Analýza výsledků průzkumu Základní charakteristika respondentů Analýza jednotlivých položek dotazníku Vypočítaná položka OVĚŘOVÁNÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ DISKUZE DOPORUČENÍ PRO PRAXI ZÁVĚR ANOTACE ANNOTATION POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM ZKRATEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH

7 ÚVOD Pokud pohlédneme do historie zdravotnictví a sociálních služeb, narazíme tam s naprostou jistotou na různé řeholní řády, kongregace a další instituty zasvěceného života, které byly založeny a rozvíjely se proto, aby se jejich členové nezištně a s láskou starali o chudé, nemocné a jinak potřebné lidi. Postupem času se z důvodu různých politických změn a rozvoje civilní zdravotnické a sociální péče, význam řeholních řádů a institutů v této oblasti velmi snížil. I přes snahu představitelů komunistického režimu o úplnou likvidaci řeholních řádů a kongregací, řeholníci ze zdravotnictví a sociálních služeb nikdy úplně neodešli a dodnes se v této oblasti snaží naplňovat křesťanské zásady v péči o potřebné. Téma současné role řeholníků v českém zdravotnictví a sociální péči nebylo zatím obecně zpracováno. Proto se tato práce snaží přiblížit, které instituty a v jaké míře se v současnosti zdravotnické a sociální práci věnují a zjistit, jak sami řeholníci vnímají svou roli v multidisciplinárních týmech zdravotnických a sociálních zařízení. Pro dokreslení tématu se práce dotýká také otázky, kdo jsou to vlastně řeholníci pracující ve zdravotnictví, jaké mají vzdělání, na jaké pracují pozici a zda bylo motivací k jejich vstupu do konkrétního řeholního institutu jeho zdravotnické, respektive sociální zaměření. 7

8 1 ŘEHOLNÍCI 1.1 Charakteristika Řeholník / řeholnice, řeholní bratr / sestra jsou osoby žijící zasvěceným životem, členové společenství lidí, kteří se řídí stejným souborem pravidel řeholí. Podle příslušnosti k určitému církevnímu řádu, používáme také označení řádový bratr / sestra. Označení řeholníků mnich / mniška je významově užší, označuje pouze jednu formu řeholního života. Výraz pochází z latinského monachus, či z řeckého monachos, monos samotný, jediný. Původně se jednalo o osoby žijící o samotě v tichu, modlitbě a půstu. Postupně se tento název začal používat i k označení řeholníků žijících v komunitě odloučené od okolního světa. 1 Pro obecné označení řeholnic je často nepřesně používán výraz jeptiška, který vznikl zkomolením latinského abbatissa, či německého eppetisse (česky abatyše). Toto slovo správně označuje pouze představenou řeholní komunity Zasvěcený život Zasvěcený život je život v dokonalé lásce k Bohu podle evangelijních rad 3 čistoty, chudoby a poslušnosti. Žije ho věřící člověk, který se rozhodne pro důsledné následování Ježíše Krista, k jeho cti, k rozvoji církve a ke spáse světa a dobrovolně složí veřejné sliby zachovávání evangelijních rad ve stálém životním stavu uznaném církví. 4 Slibem čistoty se řeholníci vzdávají života v manželství a rozhodují se pro život v dobrovolném celibátu. Slibem chudoby se zříkají práva rozhodovat o svém majetku (včetně případného platu). Slibují také poslušnost Bohu, řeholi, římskokatolické církvi 1 Břevnovský klášter. Slovníček pojmů, < 2 TÖLGYESI, Tamás. Lexikální germanismy v dnešní češtině. Studie kontaktově lingvistická, s Evangelium je část Bible, Nového zákona, která pojednává o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Evangelijní rady jsou četné rady, které dával Ježíš svým učedníkům, a jsou popsány v evangeliu. (Katechismus katolické církve, 1986.) 4 Kodex kanonického práva, Kánon

9 a řeholním představeným. 5 Různá společenství mají konkrétní formu slibu upravenou podle svých potřeb. Sliby se skládají na různě dlouhou dobu, ve většině společenství se po několika letech života v komunitě skládají sliby věčné, tedy doživotní. Existují také civilní (sekulární) formy zasvěceného života. Členové těchto společenství žijí běžným civilním životem, ale snaží se o zachovávání evangelijních rad a dalších doporučení podle zaměření konkrétního institutu Kláštery V době středověku byl řeholní život soustředěn do klášterů (z latinského claustrum ohrazené, uzavřené místo), které byly samostatné, soběstačné a stavěné podle jednotného vzoru. S rozvojem dalších forem řeholního života v průběhu století, již nebyly takové nároky na plnou hospodářskou samostatnost řeholních komunit, proto je v klášterech z tohoto období věnováno více prostoru pro sociální a vzdělávací činnost. 6 Pro veřejnost nepřístupná obytná část řeholního domu se nazývá klauzura (z latinského claudere zavřít). Můžeme se také setkat s výrazem konvent (z latinského conventus shromáždění), který primárně neoznačuje budovu, ale komunitu řeholníků žijící společně Řeholní oděv Řeholní oděv (hábit) bývá specifický pro jednotlivé řeholní instituty. Výraz hábit se odvíjí od latinského slova habitus způsob života. 8 Oděv má odpovídat řeholním ideálům chudoby a pokory. Vyvíjel se z běžného oděvu středních a nižších vrstev obyvatelstva v době vzniku prvních řeholních společenství. V průběhu času se oděv dále vyvíjel a drobně upravoval. Radikální změnu řeholního oděvu umožnil 5 DOHNALOVÁ, Zdeňka. Etické otázky v práci s umírajícími, jejich blízkými a pozůstalými očima řeholních sester, s JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých, s Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s tamtéž, s

10 až v roce 1965 II. vatikánský koncil, který povolil zjednodušení oděvu a jeho přizpůsobení současným společenským i pracovním podmínkám. 9 V současné době některé instituty zasvěceného života nepoužívají hábit vůbec, jiné převážně jen pro účast na modlitbách a bohoslužbách. Většina řeholních společenství, které působí ve zdravotnictví a sociálních službách, používá dva typy hábitu: tmavý pro běžné nošení a bílý či modrý pro práci u nemocných. Někteří řeholníci pracují v civilním oblečení. 9 JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých, s

11 2 HISTORICKÝ VÝVOJ ROLE ŘEHOLNÍKŮ V ČESKÉM ZDRAVOTNICTVÍ V průběhu středověku se na našem území, stejně jako v ostatních evropských zemích, rozšířila tzv. klášterní medicína. Řeholníci měli významnou úlohu jednak v praktickém ošetřování nemocných i ostatních potřebných lidí (chudých, opuštěných, starých a bezmocných), jednak v uchování, rozvoji a předávání medicínských znalostí. V obou případech hrála roli hlavně jejich organizovanost a především fakt, že byli dlouho jedinou skupinou vzdělanců společnosti té doby. Rozvoj klášterní medicíny na dlouhou dobu ukončil koncil v Tours v roce 1163 zákazem studia medicíny i vykonávání chirurgických výkonů řeholníky. 10 Dále se tedy řeholníci věnovali pouze ošetřovatelské a sociální práci. 2.1 Počátky špitálnictví Slovo špitál, či hospitál se vyvinul z latinského výrazu hospes host, hostitel. Špitály ve středověku sloužily spíše jako útulky pro poutníky, chudé, staré a nemocné osoby, či opuštěné děti, než jako specializovaná nemocniční zařízení. Zřizovány byly již od 8. století při klášterech a u sídel biskupů. Od 12. století se péči o potřebné ve špitálech věnovaly především křížovnické a rytířské řády. 11 Byly zakládány v době vedení křižáckých válek proti muslimům ve Svaté zemi v letech , jejich cíle byly vojenské i náboženské. Jejich špitály sloužily pro ošetřování raněných vojáků, a také poutníků, kteří onemocněli na cestě do Svaté země. V tomto období má původ 10 SVOBODNÝ, Petr, a HLAVÁČKOVÁ, Ludmila. Dějiny lékařství v českých zemích, s SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune, < 11

12 mnoho ošetřovatelských tradic například vizity s lékaři, či uspořádání ošetřovatelských jednotek. 12 Později přenesly rytířské řády svou působnost i do Evropy. Prvním historicky doloženým špitálem u nás je tzv. týnský špitál Panny Marie v Praze, založený přibližně v polovině 12. století. Později vznikají špitály johanitské (maltézské), templářské i řádu německých rytířů. 13 Nejslavnější a nejdéle existující český špitál založila u kostela sv. Haštala v Praze v roce 1231 dcera českého krále Přemysla Otakara I. sv. Anežka Česká, která žila v letech Současně se špitálem založila také klášter Menších bratří františkánů a sester klarisek, do kterého pak později sama vstoupila. Po dvou letech byl špitál přesunut ke kostelu sv. Petra Na Poříčí. Pro péči o špitál založila původně laické špitální bratrstvo křížovníků s červenou hvězdou, které bylo zanedlouho povýšeno na samostatný rytířský řád, na který převedla veškerý majetek potřebný pro spravování špitálu. 14 Do správy křížovníků se postupně dostala i řada dalších špitálů založených panovníkem, městskými radami, bohatými měšťany nebo šlechtici na různých místech dnešní České republiky. Zásluhou další šlechtičny 13. století sv. Zdislavy z Lemberka ( ) a jejího manžela Havla byly založeny špitály v severních Čechách jako součást dominikánských klášterů. 15 Sama Zdislava často navštěvovala chudé, nemocné a potřebné lidi, přicházela i k lůžkům umírajících a věnovala jim velkou péči. 16 Během husitských válek většina řádových špitálů zanikla, nebo se stala majetkem měst STAŇKOVÁ, Marta. Z historie charitativní a řádové ošetřovatelské péče. Sestra. 2003, roč. 13, č. 6., s SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune, < 14 POSPÍŠILOVÁ, Ludmila Jana. Sv. Klára s Assisi a sv. Anežka Česká. Studijní text pro posluchače IFS, < s SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune, < 16 STAŇKOVÁ, Marta. Z historie charitativní a řádové ošetřovatelské péče. Sestra. 2003, roč. 13, č. 6., s SVOBODNÝ, Petr, a HLAVÁČKOVÁ, Ludmila. Dějiny lékařství v českých zemích, s

13 a 18. století Počátkem 17. století přišel na naše území řád milosrdných bratří, který začal budovat první specializované nemocnice (stále ještě nazývané špitály) a nastala velká změna v péči o nemocné v duchu jejich řádového hesla: Tělem k duši.. Jejich první nemocnice otevřeli v roce 1605 ve Valticích a v roce 1620 v Praze. 18 Špitály milosrdných bratří ošetřovaly výhradně muže a měly stále jen malé množství lůžek (kolem dvaceti), ale řád si vychovával své vlastní ošetřovatele a nadané členy řádu vysílal na lékařská studia. Vedle řádových lékařů působili v nemocnicích i lékaři světští. Do poloviny 18. století řád založil nemocnice i v dalších městech na našem území (Novém Městě nad Metují, Těšíně, Prostějově, Brně, Letovicích, Vizovicích a ve Skalici). Od roku 1719 v Praze na Slupi začaly působit sestry alžbětinky, které se specializovaly na ošetřování ženských pacientek. Další nemocnice založily sestry v Kadani, Brně a Těšíně. Během 17. a 18. století vznikaly v mnohých českých a moravských městech lékárny. Byly buď součástí nemocnic, či špitálů, ale existovaly i veřejné městské lékárny. Kromě již zmíněných řádů milosrdných bratří a sester alžbětinek proslul svými lékárnami také řád jezuitů (přesný název řádu: Tovaryšstvo Ježíšovo), který uvedl mimo jiné některá nová léčiva amerického původu (např. chininový prášek). 19 Členové Tovaryšstva Ježíšova se také v polovině 17. století při morové epidemii zavázali, že budou bez oddechu sloužit nemocným, dokud epidemie neskončí, nebo nezemřou. A skutečně v této službě mnoho bratří podlehlo nákaze. 20 V roce 1773 byl řád na nátlak evropských panovníků na mnoho let zrušen papežem Klimentem XIV SVOBODNÝ, Petr. Středověké a raněnovověké špitály v českých zemích. Medical Tribune, < 19 SVOBODNÝ, Petr, a HLAVÁČKOVÁ, Ludmila. Dějiny lékařství v českých zemích, s PIŤHA, Petr. Zdravotnictví a církev. Časopis lékařů českých. 1990, roč. 129, č. 35, s JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých, s

14 a 20. století do roku 1948 V průběhu 19. a na počátku 20. století vzniklo, nebo se rozšířilo na našem území velké množství nových ženských řeholních kongregací. Tyto kongregace se začaly věnovat hlavně výchově a výuce dětí a mládeže, nebo ošetřovatelské a charitativní činnosti. Následkem průmyslové revoluce tohoto období se mnohonásobně zvýšil počet sociálně potřebných lidí, o něž se neměl kdo postarat. Církev si vždy všímala chudých a potřebných osob, proto v této době zareagovala na nastalou situaci podporou vzniku těchto společenství, která začala pracovat v sirotčincích, chudobincích a nemocnicích a zakládat i nové ústavy tohoto typu. Po saturaci těch nejzákladnějších potřeb společnosti začaly sestry budovat také ústavy pro další, z hlediska produktivity neužitečné lidi, tedy pro slepce, hluché a němé děti, aby se naučili co možná nejvíce postarat sami o sebe. Pro vysvětlení tak prudkého nárůstu počtu řeholnic může sloužit i to, že oblečení hábitu byla dlouho jediná cesta, jak se dostat k výkonu kvalifikovaného zaměstnání ve zdravotnictví, či školství, což byly dosud typicky mužské profese Období let Od roku 1948, kdy se dostala k moci Komunistická strana Československa (dále jen KSČ), byla církev v Česku pronásledována a perzekuována. Kněží, řeholníci i aktivní věřící byli ve vykonstruovaných politických procesech odsuzováni k mnoha letům odnětí svobody. Tato snaha vládnoucí strany měla mít za cíl úplnou likvidaci řeholního i církevního života. 22 PETRÁČEK, Tomáš. Sekularizace a katolicismus v českých zemích: specifické rysy české cesty od lidové církve k nejateističtější zemi světa, s

15 2.4.1 Mužské řády Členové mužských řádů byli během dubna roku 1950 v rámci Akce K (kláštery) vystěhováni z klášterů, které byly zabaveny ve prospěch státu, a pouze s nejnutnějšími věcmi odvezeni do tzv. soustřeďovacích klášterů. Celkově bylo v rámci této akce v českých zemích shromážděno v centralizačních a internačních táborech 1240 řeholníků ze 144 řeholních domů. 23 Jediným mužským řádem, který byl ušetřen soustřeďování, byli milosrdní bratři. Tolerance vůči nim byla ale pouze dočasná, bratři, jako kvalifikovaní ošetřovatelé v nemocnicích a domovech pro přestárlé, nebyli snadno nahraditelní. V padesátých letech, ale byli v několika procesech odsouzeni téměř všichni jejich představení, jejich nemocnice zestátněny a činnost bratří ve zdravotnictví velmi omezena Ženské řády Vzhledem k vizi o úplné likvidaci církve komunistickým režimem, byly již v roce 1949 zrušeny církevní školy, vyjma škol pro postižené děti a mládež. Ženské řády, které byly orientovány výhradně na výchovu a výuku dětí, museli přejít k jiným profesím a jejich členky začaly vykonávat zpravidla ošetřovatelskou činnost. V roce 1950 bylo na území České republiky 34 ženských řeholních společenství s celkovým počtem 7728 sester, které obývaly 522 řeholních domů. Podobně jako Akce K pro mužské řády, byla naplánována tzv. Akce vyklízení ženských klášterů. Byla ale složitější, rozčleněná do několika fází a jejím ideálním cílem mělo být shromáždění řeholnic do co nejmenšího počtu objektů, ochod mladších sester do civilu a redukce nemocnic a sociálních ústavů s řeholním personálem. 25 V první fázi v roce 1950 bylo do centralizačních středisek shromážděno přibližně 2500 sester, které následně začaly pracovat v zemědělských družstvech, státních statcích, či továrnách lehkého průmyslu. Projekt omezení činnosti řeholnic ve zdravotnictví 23 VLČEK, Vojtěch. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem , s tamtéž, s TESAŘ, Petr. Ženské řehole v období totality. In: VLČEK, Vojtěch (ED.). Ženské řehole za komunismu ( ), s

16 musel být odložen vzhledem k nedostatku odborných pracovníků, kteří je měli nahradit. Řeholnicím, které zůstaly ve zdravotnictví, bylo zakázáno jakékoliv náboženské působení mezi pacienty i personálem a byly podrobovány systematické politické výchově. Jako náhrada za ně byly v šestiměsíčních kurzech postupně školeny civilní zdravotnice, což bylo finančně i organizačně velmi náročné, protože stávající počet řeholnic musel být nahrazen větším počtem civilních ošetřovatelek. Tato výměna byla rámcově dokončena až v roce Práceschopným sestrám, které opouštěly zdravotnictví, byla přidělena práce v domovech důchodců a ústavech sociální péče. 26 I v době socialismu fungovala Česká katolická charita (dále jen ČKCH), která byla sice pod stranickým vedením, ale byla stále relativně velkou církevní organizací a nacházeli v ní útočiště bývalí řeholníci, kněží bez státního souhlasu, apod. I když byla sociální činnost ČKCH velmi omezena, provozovala tzv. charitní domovy pro duchovní a řeholnice, do kterých soustřeďovali sestry buď jako klientky, nebo jako pracovnice. Celkově byla svědomitá a obětavá práce řeholnic sociálními zařízeními oceňována, a proto často žádali o jejich přidělení. Od roku 1967 tedy přestaly sestry pracovat v zemědělství a lehkém průmyslu a nadále se měly zaměřovat pouze na práci v ústavech pro nevzdělavatelnou mládež a duševně postižené dospělé, domovech důchodců a charitních domovech ČKCH. Dokonce v době pražského jara v roce 1968 bylo povoleno přijímat nové řeholnice řádům, které se zaměřovaly na zdravotnictví a sociální služby. 27 Po čtyřiceti letech komunistické totality v našich zemích se počet řeholnic snížil z přibližně 7800 na 2415 sester, tedy více než o polovinu. Důvodem byla především přirozená úmrtnost starších sester, která nemohla být kompenzována přijímáním nových tamtéž, s tamtéž, s tamtéž, s

17 2.5 Po roce 1989 Po tzv. Sametové revoluci v roce 1989 se církev i řeholníci mohli znovu vrátit do veřejného života i do zdravotnických a sociálních služeb. Jak již bylo uvedeno, počet řeholníků se během totality značně snížil, sester a bratří v produktivním věku bylo minimum a klášterní budovy vrácené řádům byly většinou v dezolátním stavu. Z těchto důvodů nezaujali řeholníci ve zdravotnictví své významné role, jako tomu bylo před rokem 1948, ale jejich návrat byl pozvolný a dodnes tvoří jen nepatrnou menšinu ze všech zdravotnických pracovníků. V současnosti v českém zdravotnictví pracuje přibližně 250 tisíc zdravotnických pracovníků 29 a celkový počet řeholníků včetně těch, kteří nejsou zaměstnaní, nebo pracují v jiných odvětvích, je pouze kolem dvou tisíc ÚZIS ČR, Pracovníci ve zdravotnictví k , < 30 KRISTEK, Tomáš Zachariáš, a ŠÍDLOVÁ, Zdeňka Klára. Katalog mužských a ženských řeholních institutů v České republice. Stav k

18 3 SEZNAM ŘEHOLNÍCH ŘÁDŮ A INSTITUTŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH V současnosti eviduje Konference vyšších představených mužských řeholí (dále jen KVPMŘ) v České republice 29 mužských řeholních institutů s celkovým počtem 697 řeholních bratří. Konference vyšších představených ženských řeholí (dále jen KVPŽŘ) u nás eviduje 69 ženských řádů, kongregací a institutů zasvěceného života s celkovým počtem 1382 řeholních sester Mužské řády Řád maltézských rytířů (Řád johanitů, Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě) Řád byl založen roku 1048 v Jeruzalémě pro ošetřování i vojenskou obranu poutníků a nemocných bez ohledu na rasu a vyznání. Do Čech byl uveden ve 12. stol. knížetem Vladislavem II. a prvním působištěm řádu se stal v Praze chrám Matky Boží pod řetězem. Řád se věnoval charitativní i výchovné činnosti, zakládal špitály i školy. Někteří členové řádu jsou řeholníci, kteří složili tři mnišské sliby chudoby, čistoty a poslušnosti, ti zastávají nejvyšší funkce v organizační struktuře řádu. Dále existují členové, kteří složili pouze slib poslušnosti, a převážná většina rytířů a dam jsou laici. V České republice v současnosti řád zřizuje organizace Maltézská pomoc o.p.s. a Česká maltézská pomoc České Budějovice, Vyšší odbornou školu zdravotnickou v Praze, Gymnázium ve Skutči a Základní školu v Kladně Všechny aktuální počty řeholníků v této kapitole jsou čerpány z: KRISTEK, Tomáš Zachariáš, a ŠÍDLOVÁ, Zdeňka Klára. Katalog mužských a ženských řeholních institutů v České republice. Stav k Řád maltézských rytířů, oficiální stránky řádu, < 18

19 3.1.2 Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského Řád sv. Lazara vznikl ve 12. století nedaleko Jeruzaléma, kde bratr Gerard vybudoval špitál pro malomocné v souvislosti s křížovými výpravami a šířením nemocí mezi rytíři i poutníky. Do českých zemí se dostal pravděpodobně již v tomto století spolu s ostatními rytířskými řády. První český špitál tohoto řádu vznikl za hradbami města Prahy, na Zderaze a další v Kutné Hoře. Během husitských válek přišel řád o většinu majetku a jeho charitativní činnost byla obnovena až v roce 1937 Karlem VI. knížetem ze Schwarzenberka. Dalšího přerušení činnosti se řád dočkal během komunistické totality a jejího obnovení až po roce V současnosti je řád v Česku evidován Českou biskupskou konferencí jako soukromé sdružení křesťanů a jeho hlavním posláním je ochrana katolické víry a pomoc všem, kteří si sami pomoci nedovedou (nemocným, vězněným, pronásledovaným, zajatcům ). V oblasti zdravotnické a sociální péče řád finančně i organizačně podporuje řadu projektů, například nemocnici v Měšicích u Prahy, dětskou psychiatrickou nemocnici v Opařanech, dětský domov v Hoře sv. Kateřiny, či centrum Klokánek v Brně Německý řád (Řád Německých rytířů, Řád bratří a sester německého domu Panny Marie v Jeruzalémě) Řád byl založen jako špitální bratrstvo při křížové výpravě roku 1190 v Palestině. Do Česka přišel na přelomu 12. a 13. století a byl významně podporován králem Václavem I. i dalšími šlechtici. V průběhu středověku řád získal prostřednictvím darů i dědictví velké množství majetku a rytíři německého řádu se účastnili mnoha bitev. V 19. století v řádu opět převládlo jeho charitativní a humanitární zaměření oproti dříve převažujícímu rytířskému podle řádového hesla Léčit a pomáhat.. Ve válkách byly 33 ŽUPANIČ, Jan. Řád sv. Lazara Jeruzalémského v českých zemích. < 34 Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského, oficiální stránky řádu, < 19

20 řádem budovány polní lazarety a byla rozvinuta výchovná, charitativní a sociální činnost sester řádu. 35 Řád se skládá ze tří částí. První se nazývá Řád bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, která je mužskou větví řádu. Ženská větev Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské sídlí v Opavě a v současnosti KVPŽŘ eviduje pouze dvě sestry společenství. 36 Třetí částí je Institut familiářů Německého řádu, který sdružuje osoby, které žijí civilním životem a snaží se podporovat činnost řádu. V současnosti je řád zřizovatelem Pečovatelské služby v Bruntálu (na které se podílí sesterská větev), Církevní konzervatoře v Opavě, Církevního gymnázia v Olomouci a Domu dětí a mládeže Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou Řád křížovníků je jediný řád českého původu. Vyvinul se z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 sv. Anežkou Přemyslovnou u kostela sv. Haštala v Praze. Postupem času získal řád podporou významných šlechticů rozsáhlý majetek na území celé České republiky, založil množství špitálů v různých městech a řádoví kněží začali spravovat také farnosti. Do 18. století měl řád kromě kněží i laické bratry, ale v současné době je řád výhradně kněžský. Vzhledem k tomu, že došlo k postupnému přetvoření špitálního řádu v řád řeholních kanovníků, je v současnosti jeho hlavní činností duchovní správa farností. Finančně řád podporuje různé sociální programy a provoz nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. 38 Jeden člen řádu působí jako nemocniční kaplan v Praze Německý řád, oficiální stránky řádu, < 36 KRISTEK, Tomáš Zachariáš, a ŠÍDLOVÁ, Zdeňka Klára. Katalog mužských a ženských řeholních institutů v České republice. Stav k Německý řád, oficiální stránky řádu, < 38 Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, oficiální stránky řádu, < 39 Katolická asociace nemocničních kaplanů v České republice, oficiální stránky, < 20

21 3.1.5 Milosrdní bratři (Hospitálský řád sv. Jana z Boha) Počátky řádu sahají do roku 1540, kdy ve španělské Granadě založil nemocnici Jan Ciudad, nazývaný Jan z Boha. V nemocnici se stal průkopníkem moderní ošetřovatelské péče. Zavedl princip rozdělování nemocných podle charakteru jejich onemocnění, poskytl každému nemocnému jeho vlastní lůžko a akceptoval tak právo nemocných na soukromí. Staral se, aby jeho nemocní získali tu nejlepší možnou medicínskou péči a dbal na důsledné dodržování hygieny. Zvláštní péči věnoval také duševně nemocným. 40 Do Česka byli milosrdní bratři přivedeni knížetem z Liechtensteina roku 1605, kdy byl zřízen konvent a první nemocnice v jihomoravských Valticích. V průběhu 17. a 18. století byly dále zřizovány konventy bratří v různých městech celé České republiky. 41 V současnosti řád u nás tvoří šest řeholních bratří v komunitách v Brně a v Letovicích. Řád je zřizovatelem nemocnice ve Vizovicích, lékáren v Brně a v Letovicích a mateřské školy v Brně. Brněnské Nemocnici Milosrdných bratří zřizované městem poskytuje řád prostory a podílí se na její správě prostřednictví členství ve správní radě. Další dříve řádové nemocnice (v Praze na Františku, v Letovicích a ve Valticích) jsou nyní zřizovány jinými subjekty Milosrdní bratři, oficiální stránky řádu, < 41 Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Milosrdní bratři, oficiální stránky řádu, < 21

22 3.2 Ženské řády Řád svaté Alžběty (Alžbětinky) Řád byl založen roku 1622 v Německu (Aachen) Apolonií Radermecher, která spolu s dalšími dívkami sloužila nemocným po vzoru sv. Alžběty Durynské. V ČR jsou od roku 1719, kdy byl založen konvent a nemocnice v Praze na Slupi, později vznikla také nemocnice v Kadani, špitál pro ženy a lékárna v Brně, a roku 1851 začaly alžbětinky působit i v Jablunkově. 43 V současné době je v Česku 35 sester alžbětinek ve třech samostatných konventech v Praze, Brně a Jablunkově. V pražské budově kláštera se nyní nachází Nemocnice sv. Alžběty, která je zřizována soukromou sférou, sestry se věnují pouze péči o kostel a budovy kláštera, návštěvám nemocných a práci s mládeží. 44 V budově brněnského konventu je obecně prospěšnou společností provozován Hospic svaté Alžběty, ve kterém jsou sestry zaměstnány v pracovním poměru. 45 Konvent v Jablunkově je zřizovatelem domova pro seniory nacházejícím se v budově tamního kláštera. O klienty zde pečují sestry společně s civilními zaměstnanci Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (Boromejky) Kongregace byla založena roku 1663 ve francouzském městě Nancy, kde bylo po třicetileté válce mnoho chudých lidí, kteří trpěli různými chorobami, hlavně morem. V Česku začaly sestry svou činnost v roce 1837 v ústavu pro slepé v Praze Na Klárově. 43 Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Alžbětinky Praha, oficiální stránky konventu, < 45 Alžbětinky v Brně, oficiální stránky konventu, < 46 Konvent sester alžbětinek v Jablunkově, oficiální stránky konventu, < 22

23 Postupem času se činnost sester rozšiřovala a začaly působit na mnoha místech celé České republiky převážně v nemocnicích, školách a různých sociálních ústavech. 47 V současnosti je v Česku 11 řeholních komunit s celkovým počtem 142 sester boromejek. Kongregace je zřizovatelem Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, ve které je řada sester zaměstnána. V Praze se také nachází kongregací zřizovaný Domov sv. Karla Boromejského, který spojuje péči o seniory s příležitostí smysluplného trávení času pro odsouzené ženy ve výkonu trestu. O seniory sestry pečují také v Moravských Budějovicích, kde se nachází Dům sv. Antonína. Sestry boromejky, které už jsou v důchodovém věku, žijí v Charitním domově v Městě Albrechticích, kde se o ně starají mladší sestry kongregace. Některé sestry boromejky pracují jako zdravotní sestry v mobilní hospicové jednotce při Charitě Ostrava, a také jako zdravotní sestry a nemocniční kaplani v Hospici sv. Jana N. Neumanna a v Domově matky Vojtěchy v Prachaticích Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (Cyrilky) Kongregace byla založena roku 1928 na Velehradě a hlavní body její činnosti měly být charita a ekumenismus (snaha o sjednocování křesťanských církví). Sestry působily jako katechetky na státních školách, zřizovaly mateřské školky, domovy důchodců a pracovaly v oblasti pečovatelské služby. Za působení první generální přestavené bylo vybudováno také gymnázium s internátem pro dívky v Brně. V současnosti působí sestry na Velehradě, v Brně a Tetíně v počtu 58 členek. Sestry pracují mimo jiné jako učitelky, vychovatelky, ekonomky, zdravotní sestry, starají se o nemocné s mentálním postižením a jedna působí jako nemocniční kaplan v psychiatrické nemocnici v Brně. Na Velehradě zřizuje kongregace chráněné bydlení na pro osoby s mentálním nebo kombinovaným postižením. Sestry, které již dosáhly důchodového věku (30 sester z celkového počtu), žijí společně s několika mladšími v Charitním domově na Velehradě Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, oficiální stránky, < 49 Česká provincie Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, oficiální stránky kongregace, < 23

24 3.2.4 Kongregace Dcer Božské Lásky Kongregace byla založena ve Vídni roku 1868 Františkou Lechnerovou a jejím prvním posláním byla péče o chudé dívky, které přicházely z venkova do města hledat službu. Postupem času byla činnost sester rozšířena také na péči o děti, staré a nemocné lidi. Do Česka přišly Dcery Božské Lásky již roku 1870 a jejich první dům byl založen v Opavě, později se rozšířily i do Brna a na další místa na našem území. 50 V současnosti žije v ČR 15 sester v Opavě, Praze a Jiřetíně pod Jedlovou. Kongregace je zřizovatelem Střední odborné školy sociální sv. Zdislavy v Praze na ulici Ječná a Domova pro seniory sv. Zdislavy v Opavě Česká kongregace sester dominikánek (Dominikánky) Kontemplativní (klauzurované) dominikánky působily na našem území od 13. do 18. století, kdy byly při josefínských reformách zrušeny stejně jako mnoho jiných řádů. Česká kongregace blahoslavené Zdislavy vznikla v Olomouci-Řepčíně v roce Sestry vedly školy všech stupňů, učitelský ústav a pořádaly kuchařskohospodářské kurzy. Dále se ujaly i činnosti s mentálně a tělesně postiženými dětmi a mládeží, sloužily v sirotčincích, domovech důchodců i u slepých. 52 V současnosti žije v ČR 62 sester dominikánek v sedmi komunitách nacházejících se v Bojkovicích, Brně, Jablonném v Podještědí, Olomouci, Plzni, Praze a Střelicích. Kongregace je zřizovatelem Domova sv. Zdislavy v Brně a Katolického domova studujících v Praze, kde jsou ubytováváni studenti a Církevní střední odborné školy v Bojkovicích, kde jsou vyučovány obory: ošetřovatel, sociální činnost a předškolní a mimoškolní pedagogika. Ve Střelicích sestry spolupracují s blízkým Domovem pro osoby se zdravotním postižením Zámeček. Sestry působí buď v oblasti školství jako učitelky a vychovatelky, nebo v oblasti sociálních služeb, jedna sestra pracuje jako nemocniční kaplan v Plzni Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Česká provincie Kongregace Dcer Božské Lásky, oficiální stránky, < 52 Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Česká kongregace sester dominikánek, oficiální stránky, < 24

25 3.2.6 Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Opavě (Opavské františkánky) Kongregace vznikla roku 1844 v Opavě, kde se tři sestry sekulárního františkánského řádu rozhodly žít společně a věnovat své síly nemocným, starým a opuštěným lidem. Společenství se poměrně rychle rozrostlo a sestry se věnovaly jednak ošetřovatelské činnosti v nemocnicích a domácnostech, a také pedagogickovýchovné činnosti v sirotčincích a školách. V současnosti žije 46 sester v komunitách v Opavě, Olomouci, Uherském Hradišti a Jihlavě. Pracují podle svých kvalifikací ve zdravotnictví, školství, nebo jako pastorační asistentky Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže (Křížové sestry) Společenství Milosrdných sester sv. Kříže vzniklo v polovině 19. století ve Švýcarsku, sestry zakládaly nemocnice, staraly se o tovární dělníky a všechny chudé a potřebné lidi. Do Česka přišly roku 1860 a své působení začaly nezdařeným projektem továrny na sukno v Horním Litvínově. Přes prvotní nezdar sestry na našem území zůstaly. Kongregace se rychle početně rozrůstala a rozšířila se do mnoha měst, ve kterých sestry zakládaly školy, školky, dětské domovy, nemocnice, sirotčince, apod. V dnešní době žije 107 sester sv. Kříže na různých místech naší země. Sestry pracují v různých oblastech, mezi nejčastější patří zdravotnictví a sociální péče, nebo správa poutních míst a další činnost v rámci církve. Nejvíce sester (kolem 70 z celkového počtu) žije v Kroměříži. O sestry důchodového věku je pečováno v charitním domově sv. Kříže, mladší jsou zde zaměstnány na různých pracovních pozicích Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka v Opavě, oficiální stránky kongregace, < 55 Milosrdné sestry sv. Kříže, oficiální stránky kongregace, < 25

26 3.2.8 Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny (Františkánky Grohova) Kongregace byla založena v Brně 15. března 1886, podle původního záměru se sestry měly stát ošetřovatelkami pro případ války. Od počátku se kongregace věnovala službě nemocným v rodinách a nemocnicích. V době první světové války sloužily sestry ve vojenských lazaretech i přímo na bojišti, jak bylo určeno zakladateli kongregace. Později se působnost kongregace rozšířila ještě o práci ve dvou mateřských školkách, službu ve vlastním domově sociálně-zdravotním ve Velkém Újezdě, a výuku ve dvou vlastních ošetřovatelských školách v Brně a Jihlavě. V současnosti žije v kongregaci 76 sester ve společenstvích v Brně, Velkém Újezdu, Žernůvce a Předbořicích. Kongregace zřizuje Církevní střední zdravotnickou školu Grohova, Církevní domov mládeže Svaté Rodiny a Domovy pro seniory sv. Alžběty a sv. Anežky Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka Kongregace Šedých sester byla založena v Praze v lednu roku Její hlavní činností se mělo stát vyhledávání a ošetřování všech opuštěných a zanedbaných nemocných bez rozdílu náboženství a národnosti. Sestry také vyhledávaly opuštěné umírající lidi a posléze se staraly o jejich pohřbení. Mimo některých menších ústavů působily sestry v nemocnicích v Plzni, Klatovech, Praze, Sušici, Kolíně, Humpolci, Havlíčkově Brodě, Benešově a Hradci Králové, kde měly i svou soukromou ošetřovatelskou školu. Po odsunutí z nemocnic za doby komunismu, přešly sestry do služeb sociální péče v domovech důchodců, léčeben pro dlouhodobě nemocné a k mentálně postiženým dětem. Oproti rozsáhlému působení kongregace v minulosti, čítá tato v současné době pouze 20 sester, které žijí ve dvou společenstvích v Praze a na poutním místě Lomec v jižních Čechách. Sestry se věnují zvláště péči o starší a nemocné spolusestry. Kromě toho také některé z nich pracují v nemocnici Pod Petřínem v Praze, nebo v Hospici sv. Jana Neumana v Prachaticích Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Svaté Rodiny, oficiální stránky kongregace, < 57 Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, oficiální stránky kongregace, < 26

27 Kongregace sester premonstrátek Kongregace byla založena roku 1902 na Svatém Kopečku u Olomouce. V dřívější době (od roku 1144) žily na našem území v klášterech v Doksanech a Chotěšově kontemplativní sestry premonstrátky s přísnou klauzurou, které byly zrušeny za reformy císaře Josefa II koncem 18. století. Sestry nově založené kongregace žily podle hesla: Připraveny ke každému dobrému dílu a začaly se věnovat péči o nemocné, sirotky, postižené a další potřebné lidi. 58 V současnosti žije ve dvou komunitách 22 sester premonstrátek. Kongregace je zřizovatelem dvou zařízení pro péči o seniory: Domova sv. Norberta na Svatém Kopečku u Olomouce a Domova blahoslavené Bronislavy v Humpolci. Starší a nemocné sestry premonstrátky žijí v charitním domově pro řeholnice na Svatém Kopečku Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova Sestry těšitelky byly založeny roku 1915 v Brně. Od počátku bylo jejich činností ošetřování chudých nemocných v jejich domácnostech. Kongregace se rychle rozrůstala a postupně vzniklo celkem 16 řeholních domů na území Čech a Moravy. V současné době žije na území České republiky 18 sester ve společenstvích v Rajhradě, Brně a Praze. Nejvíce z nich žije v klášteře v Rajhradě, kde sestry provozují domov pro seniory: Dům Matky Rosy. V areálu kláštera se také nachází Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa a Mobilní hospic sv. Jana, ve kterých jsou některé mladší sestry zaměstnány Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Českomoravská provincie Kongregace sester premonstrátek, oficiální stránky, < 60 Kongregace Sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova, oficiální stránky, < 27

28 Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paul (Vincentky) První společenství sester sv. Vincence de Paul bylo založeno pod názvem Dcery křesťanské lásky v 17. století, více v kapitole Česká provincie kongregace sester vincentek má svůj původ ve Vídni, kde sestry začaly působit roku 1835 za epidemie cholery. Na území ČR, do Kroměříže, přišly roku Na darovaném pozemku si zde postavily klášter a nemocnici, v níž zadarmo ošetřovaly nejchudší nemocné a staré lidi. Kromě charitativní činnosti se sestry věnovaly také výchově a výuce dětí a výpomoci na farách. 61 V současnosti žije v naší republice 15 sester vincentek. Kongregace je zřizovatelem Nemocnice Milosrdných sester v Kroměříži, která se zaměřuje na péči o dlouhodobě nemocné pacienty. Kromě služby v této nemocnici, sestry pracují také v Domově pokojného stáří ve Frýdku-Místku, vyučují náboženství a navštěvují nemocné Misionářky lásky Kongregace byla založena roku 1950 v indické Kalkatě původem albánskou řeholnicí, která je po celém světě známá jako Matka Tereza. Sestry začaly žít velmi chudě a staraly se o chudé a nemocné lidi bez rozdílu náboženství, kteří mnohdy umírali hladem na ulicích. Postupem času začaly získávat prostředky z darů různých lidí, za které budovaly sirotčince, nemocnice, školy a útulky pro chudé. Matka Tereza, i přesto, že žila nenápadný a velmi prostý život v péči o nejchudší tohoto světa, získala mnoho prestižních ocenění, včetně Nobelovy ceny míru v roce Dům Misionářek lásky v Praze založila Matka Tereza při své druhé návštěvě v Česku v roce V současnosti žije v ČR 10 misionářek lásky, které kromě Prahy Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Česká provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul, oficiální stránky, < 63 KOTRMANOVÁ, Ludmila. Malé věci s velkou láskou. Naše rodina. 2007, č. 38, s

29 působí také v Ostravě 64 a starají se o lidi na okraji společnosti, bezdomovce, děti ze sociálně slabších rodin, děti z romských rodin a navštěvují další potřebné a opuštěné lidi Kongregace sester sv. Alžběty Kongregace vznikla roku 1842 ve Slezské Nyse, sesterské společenství si za patronku zvolilo sv. Alžbětu Uherskou. Sestry navštěvovaly nemocné a chudé v jejich domovech, ze svého jmění a z darů dobrodinců jim obstarávaly jídlo a léky, pečovaly o ně slovem, modlitbou a zprostředkováním přijetí svátostí. Roku 1872 přišly sestry do Krnova, kde se věnovaly nejdříve ambulantnímu ošetřování nemocných, později jim byl svěřen městský sirotčinec a byly také pověřeny ošetřovatelskou péčí v krnovské nemocnici. 65 V současnosti žijí v Krnově čtyři sestry sv. Alžběty, které podle svých možností pečují o nemocné a jiné potřebné lidi Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul (Vincentky DKL) Společenství bylo založeno v Paříži Vincencem de Paul pro pomoc lidem trpícím duchovní a tělesnou bídou. Na rozdíl od ostatních řeholnic té doby, které byly většinou v klášterech s přísnou klauzurou a nemohly vycházet, sestry této společnosti žily a pracovaly přímo mezi potřebnými lidmi. Do naší země přišly na konci 19. století a do konce I. světové války působily v Brně, Boskovicích a Valašském Meziříčí, především v péči o děti v sirotčincích a o odsouzené vězně. Později se k této činnosti přidala ještě výuka ve školách a péče o nemocné a staré lidi v různých zdravotnických a sociálních zařízeních. 64 Charita Jablunkov. Činnost Misionářek Lásky sestry Matky Terezy v Ostravě, < 65 Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Sestry sv. Alžběty, oficiální stránky kongregace, < 29

30 Sestry se nepočítají mezi ostatní výše uvedené instituty zasvěceného života, ale jsou speciálním typem společnosti apoštolského života. Hlavním rozdílem je skutečnost, že sestry neskládají věčné sliby, ale své rozhodnutí sloužit Bohu a chudým lidem obnovují každý rok, po celý život. 67 V současnosti žije na území naší republiky 59 sester na čtyřech různých místech a všechna společenství patří do Slovenské provincie DKL. Ve Staré Boleslavi slouží nemocným v Charitním domově a starají se o lidi bez domova v nízkoprahovém centru 68, v Brně pracují jako nemocniční kaplanky a v domácí péči, V Hradci Králové jako zdravotní sestry ve Fakultní nemocnici a na Mendryce u Litomyšle pečují v Charitním domově o starší sestry společnosti, které se už o sebe nedokáží samy postarat Řeholní život v českých zemích: řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice, s Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul, < 69 Spoločnosť Dcér Kresťanskej Lásky, oficiální stránky slovenské provincie, < 30

31 4 PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Všichni pracovníci zaměstnaní v ČR ve zdravotnictví a sociálních službách musí mít potřebnou kvalifikaci podle platných zákonných norem. Tato podmínka platí samozřejmě i pro členy řádů a institutů zasvěceného života, kteří jsou stejně jako civilní pracovníci zaměstnáni ve zdravotnických a sociálních zařízeních. 4.1 Zdravotničtí pracovníci Kompletní seznam veškeré legislativy, týkající se získávání kvalifikace ve zdravotnictví, lze nalézt na oficiálních internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky. 70 Úroveň vzdělání pro kvalifikaci lékaře, zubního lékaře a farmaceuta specifikuje zákon číslo 95/2004 Sb. 71 Zároveň podle zákona číslo 220/1991 Sb. musí být každý lékař, který vykonává lékařské povolání na území České republiky, členem České lékařské komory, každý lékař, který vykonává povolání stomatologa, členem České stomatologické komory a absolvent vysokoškolského studia v oboru farmacie, který vykonává své povolání v zařízení poskytujícím lékárenskou péči, členem České lékárnické komory Ministerstvo zdravotnictví ČR. Pracovníci ve zdravotnictví, < 71 Zákon číslo 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. 72 Zákon číslo 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. 31

32 Nelékařští zdravotničtí pracovníci získávají kvalifikaci podle zákona číslo 96/2004 Sb. Zákon zahrnuje informace o získávání kvalifikace pro celkem 42 různých pracovních zařazení ze všech oblastí zdravotnické péče Pracovníci v sociálních službách Pro vykonávání činnosti v sociálních službách upravuje zákon číslo 108/2006 Sb. kvalifikační požadavky pro pozice sociální pracovník a pracovník v sociálních službách. Podle paragrafu 115 výše uvedeného zákona mohou odbornou činnost v sociálních službách vykonávat také zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci, manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci Pracovníci v oblasti duchovní péče Kvalifikační předpoklady nemocničního kaplana a dobrovolníka v oblasti duchovní péče ve zdravotnictví stanoví Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice 75 a její Dodatek č Konkrétní činnost nemocničních kaplanů, či dobrovolníků vyslaných církvemi, je v jednotlivých zařízeních upravována vlastními dohodami Zákon číslo 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). 74 Zákon číslo 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 75 Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice, < 76 Dodatek č. 1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice uzavřené dne , < 77 tamtéž. 32