Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví
|
|
- Kamila Hájková
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Český jazyk a literatura Bc. Kateřina Mikuláštíková Středověká literatura ve středoškolských učebnicích Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: prof. PhDr. Michaela Soleiman pour Hashemi, CSc. 2016
2 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... Podpis autorky práce
3 Poděkování Zde bych ráda poděkovala prof. Hashemi za vedení mé diplomové práce, za vstřícný přístup a cenné připomínky.
4 Obsah 1 Úvod 7 2 Středověká kronika O kronice jako literárním žánru Kosmova Kronika česká Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Dalimilova kronika Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři 26 3 Středověká lyrika Kunhutina modlitba Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů Interpretace. Literární teorie Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Závišova píseň Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů Interpretace. Literární teorie
5 3.4.4 Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Nová rada Smila Flašky z Pardubic Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů Interpretace. Literární teorie Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Podkoní a žák Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů Interpretace. Literární teorie Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři 58 4 Rytířská středověká epika Tandariáš a Floribella Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů Interpretace. Literární teorie Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Tristram a Izalda Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů Interpretace. Literární teorie Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři 70 5 Celkové zhodnocení a představení učebnic Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií
6 5.3 Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů Interpretace. Literární teorie Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři 79 6 Závěr 81 7 Seznam použité literatury 83 8 Seznam příloh
7 1 ÚVOD Tématem této diplomové práce jsou vybraná díla české středověké literatury a jejich následné zhodnocení v učebnicích určených pro střední školy. Díla pocházející ze středověku jsou prezentována ve třech celcích; první představuje oblast kronikářství (tuto oblast zastupuje Kosmova Kronika česká a Dalimilova kronika), druhý celek reprezentuje lyriku, do níž spadají díla duchovní a milostné povahy (zastupujícími skladbami jsou Kunhutina modlitba a Závišova píseň) a také díla didaktická a satirická (tato díla zastupuje Nová rada Smila Flašky z Pardubic a skladba Podkoní a žák), poslední celek se zaměřuje na rytířskou veršovanou epiku (zde se setkáme se skladbami Tandariáš a Floribella a Tristram a Izalda). Celkem je tedy v této práci zastoupena středověká literatura osmi literárními díly. Objektem srovnání jsou čtyři učebnicové řady, s nimiž se ve výuce na středních školách můžeme často setkat. První učebnicí, kterou budu představovat a hodnotit, je Kouzelné zrcadlo literatury s podtitulem Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1 od Jaroslava Blažkeho, druhým souborem učebnic je Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií, na nichž se podílel kolektiv autorů v čele s Josefem Soukalem, třetí řadou učebnic je Literatura 1 s podtitulem Výklad. Interpretace. Literární teorie, na níž spolupracovali Michaela Horáková společně s Luborem Kysučanem a Literatura 1 s podtitulem Výbor textů. Interpretace. Literární teorie, již vytvořila Michaela Horáková. Poslední učebnicí, s níž budu pracovat, je Literatura v souvislostech 1 s podtitulem Od hieroglyfů ke kalamáři aneb Od starověku k osvícenství, součástí této učebnice je elektronická čítanka, jež se nachází na CD-ROMu. V páté kapitole se potom budu zaměřovat na zhodnocení a představení všech učebnic jako celku, přičemž přihlédnu zejména ke kapitolám, jejichž obsahem je středověká literatura. Správnost výkladu v učebnicích si budu ověřovat dle knihy Panorama české literatury 1, na níž se autorsky podílel Eduard Petrů společně s kolektivem dalších autorů a také podle Výboru z české literatury od počátků po dobu Husovu, který připravili Bohuslav Havránek, Josef Hrabák a další spolupracovníci. V závěru diplomové práce se pokusím poukázat na nedostatky a přínosy všech řad učebnic, s nimiž budu pracovat
8 2 STŘEDOVĚKÁ KRONIKA 2.1 O kronice jako literárním žánru Kronika 1 označuje prozaický a veršovaný útvar, název slova pochází z řeckého chronos = čas, chronika jsou tedy dějepisné knihy, jedná se o druh historického spisu ze středověkého písemnictví, kroniky zaznamenávají události v dějinách chronologicky za sebou, na rozdíl od letopisů je nutná pravidelnost a souvislosti, zachycuje delší časové úseky, nesleduje postupně jednotlivá léta, jako například doba vlády určitého panovníka. Kromě kronik zpracovávajících osudy celé země byly psány i kroniky lokální (zaobírající se církevními řády, různými městy a dalšími). První kroniky vznikají v období středověku, hojně se pěstují až do 17. století. V Čechách se k těm nejcennějším řadí Kosmova Kronika česká (z počátku 12. století) a kronika neznámého autora (z počátku 14. století), ta je tradičně připisována Dalimilovi. 2.2 Kosmova Kronika česká V období literárních počátků byla literární tvorba výhradně v rukou duchovních, literatura měla především náboženský ráz a byla poměrně úzce vymezenou oblastí, která se dostala k malému zlomku obyvatel. Jelikož znalost písma přineslo křesťanství, mělo primární právo na vzdělání kněžstvo, školy byly zřizovány zpravidla u sídel biskupů a také při klášterech sloužily zejména pro potřeby duchovních. K lidu se literární tvorba dostala jen okrajově, tato společenská vrstva obyvatelstva znalost písma nepotřebovala, literární tvorbu si předávali prostřednictvím ústní slovesnosti. Protože literární tvorba byla převážně u kněží, odpovídal tomu i charakter památek, první texty jsou svázány s potřebami církve a náboženství, opírali se zejména o tyto žánry: legendy, kázání a duchovní písně. 1 Kronika = (z řec. chronos = čas, chronika = dějepisné knihy) 1. prozaický a veršovaný žánr středověkého písemnictví, druh historického spisu, zaznamenávajícího dějinné události v chronologickém sledu, zpravidla bez ohledu na vnitřní a věcnou souvislost faktů, a spojujícího často události historické s ústní tradicí, dochovanou v legendách a pověstech; na rozdíl od letopisů (análů) nesleduje k. postupně jednotlivá léta, ale větší časové úseky, např. doby vlády určitých panovníků apod. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
9 Látka legend zpočátku splývala s kronikami, bezprostředně poté se kronikářská legenda obrátila ve vyhraněnou legendu a ve světské kronikářství. 2 Počátky dějepisectví nacházíme nejdříve v podobě latinsky psaných letopisů, ty byly psány pouze jako chronologické záznamy, nekladly si žádné literární cíle. Na počátku 12. století na ně navazuje Kosmas se svou kronikou, jež vyniká právě svým záměrem, autor aspiroval o podání uměleckého díla, takového, které bude na stejné výši jako literatura latinská. Nejvýznačnějším dílem latinské literatury je Kosmova Kronika česká, autorovi se takového úspěchu dostalo díky jeho pojetí českých dějin, kronika nebyla jen historickým dokumentem, o který se opírali autoři po několik dalších staletí, ale také vlasteneckým dílem s výraznou uměleckou hodnotou. Na počátku 12. století byl Kosmas nejvýznamnějším autorem, informace o jeho životě čerpáme z Kroniky české, lat. Chronica Bohemorum, což je jediné dílo, jehož je Kosmas autorem. Byla mu připisována i další díla, jeho autorství však bylo zpochybněno. Kosmas se narodil zřejmě v roce 1045, vzdělání se mu dostalo v katedrální pražské škole, tam také vykonával bohoslužby mezi nižším duchovenstvem, později odcestoval do zahraničí, dostalo se mu vzdělání v proslulé škole u sv. Lamberta v Lutychu 3, studoval gramatiku a dialektiku u významného Franka Kolínského. 2 HAVRÁNEK Bohuslav Hrabák Josef. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s V dnešní Belgii
10 Poměrně pozdě se oženil, za manželku pojal jistou Božetěchu, jediným známým dítětem, které vzešlo z tohoto manželství, byl syn Jindřich. Na sklonku 11. století byl Kosmas vysvěcen na kněze, stal se kanovníkem a později děkanem pražského kostela sv. Víta. Dle záznamu na konci kroniky se dozvídáme o přesném datu úmrtí Kosmy, tím se stal 21. říjen Kosmas začal psát Kroniku českou na sklonku svého života, tedy mezi 10. a 20. lety 12. století, nestihl ji dokončit. Kroniku rozdělil do tří knih. První knihu věnoval svému důvěrnému příteli Gervaisovi, první kniha obsahuje pasáže, jež jsou zčásti sestrojené uměle (dle vzorů z antického období), z tzv. podání bájných starců, která si Kosmas vyslechl. Dnes již nelze rozpoznat, které pověsti autor převzal z ústní lidové tradice a které si dle potřeby vytvořil. Historické jádro nacházíme pouze u některých, například o boji Čechů s Lučany a také o původním osídlení kmene Čechů mezi Ohří a Vltavou (kolem hory Říp). První událostí, jež je datována, je křest Bořivoje I. (Kosmas jej datoval rokem 894), první kniha končí smrtí knížete Oldřicha (dle Kosmy zemřel roku 1037, správným rokem je však rok 1034). Druhá kniha navazuje na historii doby první knihy, Kosmas popisuje události od nastoupení syna Oldřicha knížete Břetislava I. na trůn. Druhá kniha líčí události do roku 1092, do nastolení Břetislava II. na trůn, což byl syn Vratislavův. Kosmas ve druhé knize předesílá, že bude v části druhé knihy a ve třetí knize vypravovat to, co si sám vyslechl z vypravování svědků. Tedy v těch knihách, jichž byl současníkem, nezažil tu dobu, kterou popisuje v knize první, a odvolává se na svědectví dle jeho názoru hodnověrných lidí. Třetí kniha pokračuje líčením dějin od roku 1093 a končí smrtí knížete Vladislava I., která se stala v měsíci dubnu roku Dle rukopisů, jež se nám dochovaly, věnoval Kosmas knihu mělnickému proboštu Šebířovi. Po dokončení třetí knihy Kosmas doplnil kroniku dalšími událostmi, připojil k ní dodatky zahrnující nastoupení knížete Soběslava I. na trůn, smrt císaře Jindřicha IV. či založení Sázavského kláštera ad. (v některých rukopisech jsou tyto dodatky označeny jako kniha čtvrtá). Definitivní konec kroniky ohlašuje anonymní záznam o smrti Kosmy. Kronika je psána středověkou latinou, místy se objevují bohemismy, autor kroniku ozdobil také hexametry 4, těch se v textu nachází přes 200 a několika pentametry 5. V této rýmované 4 Hexametr (z řec. hexametron = šestiměr) v antické metrice verš skládající se ze šesti meter. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
11 próze narazíme na hojné odkazy starších spisovatelů z antického období, ale i církevních představitelů, vyskytuje se zde mnoho citátů z bible, slovní hříčky, autor pěstoval také zálibu v přímé řeči z čehož vyplývá, že autor nezamýšlel psát jen dílo historické, ale snažil se ho pojmout jako dílo literárně umělecké. Jako každý autor byl ovlivněn dobou a prostředím, ve kterém žil, v díle spatřujeme jasný patriotismus a jisté antipatie, jež mířily k Němcům a Polákům (ti často zasahovali do vnitřních záležitostí Čech), snažil se o zachování jednotných Čech. Jelikož Kosmas pojednává o dlouhém časovém období, dochází v jeho výkladu k nepřesným údajům, zejména ve starším období, jež Kosmas sám nezažil, ale i v období, které sice prožil, avšak postupem času si jej přesně nepamatoval tyto nepřesnosti se projevují především v chronologii, za nejspolehlivější můžeme považovat třetí kroniku (zahrnující léta 1092 až 1125). Jak Kosmas sám přiznává, spoustu informací čerpal z pramenů, na něž se odvolává. Řadí sem například: Privilegium církve moravské, Epilog téže země a Čech či Život neb utrpení svatého Václava a Život neb umučení svatého Vojtěcha. Nečerpal jen z pramenů domácích, ale soustředil se i na řadu kronik cizích a jiných dějepisných spisů, znal i antickou literaturu (těchto pramenů využíval zejména po stránce stylistické). Obsáhlé prameny, z nichž Kosmas čerpal, dokládají autorův evropský rozhled a vysokou vzdělanost. Nejdůležitější předlohou byla pro Kosmu kronika opata Reginona, jenž působil v klášteře v Prümu, Kosmas z kroniky převzal celé pasáže, ty nalezneme hlavně v první knize. Nelze jej však vinit z plagiátorství, o což se mnozí pokoušeli, tyto výpůjčky jsou pro autorův styl typické. Ve středověku byla Kosmova kronika často opisována, především v klášterech a dalších církevních institucích, někdy ji doplnili o další údaje, tak vznikla její pokračovaní. 5 Pentametr (z řec. pentametron = pětiměr) též daktylský pentametr starý antický verš, skládající se ze dvou daktylských katalektických tripodií, jež jsou od sebe odděleny -> dieresí. Název vznikl mechanickým počítáním obou neúplných stop, tj. třetí a šesté jako jedné úplné. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
12 Mezi její pokračovatele řadíme Kanovníka vyšehradského, Mnicha sázavského a další pokračovatele až do konce 13. století. Vedle toho byla také pramenem, jenž sloužil v pozdější době dalším kronikářům a jejich dílům. Posloužila jako pramen též nejstarší česky psané rýmované Kronice tak řečeného Dalimila z počátku 14. století. Dnes známe celkem 15 rukopisů Kroniky české, některé byly zničeny, jako většina středověkých děl se ani původní rukopis Kosmovy kroniky nedochoval. Osoby, které kroniku opisovaly, ji obohacovaly dalšími údaji, poznámkami a záznamy, jež se jim zdály důležité, na druhou stranu ale vynechaly údaje, jež vyhodnotily jako nedůležité, shodnost rukopisů je opravdu výjimečná. Kronika vyšla také několikrát tiskem, za nejzdařilejší se považuje vydání Bertolda Bretholze z roku Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1 Učebnice Jaroslava Blažkeho je kombinací učebnice a čítanky v jednom. Výkladová část týkající se Kosmy a jeho Kroniky české zaujímá v učebnici velice malý prostor. Nad výkladovou částí výrazně převládá část čítanková, tedy ukázky z Kosmovy Kroniky české. Výkladová část se zaměřuje především na Kroniku českou, veškeré informace, které o Kosmovi v učebnici nalezneme, jsou data přibližného narození a úmrtí Kosmy a fakt, že je autorem Kroniky české. V učebnici nenalezneme upozornění na situaci v době vzniku kroniky, kdy je zcela vytlačeno pohanství a latinská kultura vítězí nad kulturou staroslověnskou. Také není dostatečně zdůrazněno, proč je Kosmas a jeho kronika tak významná a učíme se o ní. Dále učebnice postrádá vysvětlení pojmu kronika, chybí i jakýkoliv odkaz, který by studenta navedl ke slovníčku pojmů, jenž se nachází na konci učebnice. O díle Kronika česká se dozvídáme více, dataci vzniku díla, jakým jazykem je kniha psána, z kolika knih se sestává, čím je text charakteristický a o jaké dílo se jedná
13 Po stručném výkladu následuje čítanková část, jež obsahuje celkem čtyři úryvky z Kroniky české. Čítanková část je doplněna o dvě ilustrace, účelem ilustrací je zřejmě snaha zaujmout čtenáře a přitáhnout je k textu. Kromě samotných úryvků z Kroniky české se po levých okrajích na stranách nacházejí i důležité doplňující informace k četbě (např. odkazy na jiná díla spojená s Kronikou českou, zmínku o pokračovatelích Kosmy ad.). Autor zařadil do učebnice následující texty: Příchod Čechů do zaslíbené země a jejich tehdejší způsob života, Libušin soud, Pověst o Přemyslu Oráči, Záhuba rodu Vršovců. Autor vybíral ukázky z knihy první a třetí; první ukázkou je Příchod Čechů do zaslíbené země a jejich tehdejší způsob života, kde autor využívá českých pověstí, které mu byly vyprávěny, o tom, jak se k sobě tehdy lidé vzájemně chovali a jakým způsobem života žili. Ukázce by mohla být vytknuta absence vysvětlivek (např. dary Cereřiny a Bakchovy, svazek tří Grácií). Druhou vybranou ukázkou je Libušin soud a na ni navazuje Pověst o Přemyslu Oráči, obě ukázky jsou zvoleny vhodně, postava Libuše a Přemysla Oráče jsou známými osobnostmi českých pověstí, studenti si mohou tyto pověsti osvěžit a spojit si nabyté vědomosti z hodin dějepisu. Poslední ukázkou je Záhuba rodu Vršovců, cenné se zdá být upozornění na to, aby čtenáři nezaměňovali hrdinu ukázky se Svatoplukem, velkomoravským panovníkem. Ale velké množství jmen může být pro čtenáře poněkud složité při orientaci, i přesto si myslím, že je ukázka pro čtenáře zajímavá Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií V učebnici se setkáváme s informačně přínosnějším výkladem, než tomu bylo u Blažkeho Kouzelného zrcadla literatury. Autoři učebnice nás seznamují jak s dílem Kronikou českou, tak s jeho autorem Kosmou. Kosmas je tu líčen jako jeden z předních vzdělanců doby, také není opomenut jeho pobyt v západní Evropě, či zastávání církevního úřadu. Kosmův život, o kterém ale příliš nevíme, doplňují poznatky o jeho Kronice české, autoři zmiňují dobu, o níž Kosmas psal, dále údaje o tom, jak se k informacím, o nichž psal, dostal některé pověsti pochází z ústní lidové tradice, jež Kosmas převzal od bájných starců, další již čerpal ze svých vzpomínek a událostí, které se staly za jeho života. Za důležitou připomínku považuji neobjektivitu Kosmy-historika, ten se ve své kronice nezmiňuje o staroslověnské vzdělanosti, cení si zejména panovníků, kteří se nedostávali do sporů s církví
14 Kosmovo vyprávění, ve kterém se střídá líčení osob a prostředí s dějovým vyprávěním, ve kterém nechybí ironie, vtip a množství časoměrných veršů, jež prokládají prózu což dokládá opravdovou uměleckou hodnotu díla a také úroveň autorovy vzdělanosti. Učebnice zmiňuje i snahy pokračovatelů Kroniky české, kteří však nedosáhli takové úrovně. Ve výkladové části u Kosmy a Kroniky české nenajdeme zmínku o jazyce, v němž byla kronika napsána. Tu se dozvídáme na začátku kapitoly Počátky písemnictví v českých zemích, kterou uvozuje přehledová tabulka se stěžejními díly a autory té doby (latinskou literaturu zaujímá Kristiánova legenda a Kosmas). Dále se také nesetkáváme s rozdělením kroniky, což by mohlo studenty při přečtení zdroje v čítance: Z úvodu ke třetí části Kosmovy kroniky, zmást. Jak už bylo poznamenáno výše, ukázka v čítance je vybrána z úvodu ke třetí části Kroniky české. Ukázka zachycuje pověsti o praotci Čechovi, podle něhož zemi pojmenovali Čechy, o Krokovi a jeho dcerách, zvláště o Libuši, její moudrosti, ušlechtilosti a dalších ctnostech, objevuje se zde také citace z bible. Jako velice přínosné oceňuji vysvětlivky čtenářům většinou neznámých slov a jmen, které se nacházejí v poznámce pod čarou. Dále také otázky, s nimiž žáci mohou pracovat. Ukázku, která byla autory vybrána, bych zkrátila a zvolila alespoň jednu další ukázku, jež by byla vybrána z jiné části knihy (vzhledem k tomu, že Kronika česká se skládá ze tří knih a dodatků) Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie Ve výkladové učebnici autorky Horákové nalezneme informace o Kosmovi a Kronice české v kapitole Vítězství latiny a první literární užití češtiny, ta čtenáře zpravuje o situaci od počátku 12. století po poslední čtvrtinu století 13. Literatura je stále převážně v rukou duchovenstva, dochází k rozvoji latinské tvorby. Autorka nás seznamuje s Kosmou, jeho životem (neopomíjí zmínit jeho studium v Lutychu, vysvěcení na kněze, Kosmovu svatbu), informace o Kronice české jsou odlišeny jiným řezem písma, což zvyšuje přehlednost a orientaci v učebnici. Kronika česká zachycuje české dějiny od počátku do Kosmovy současnosti, Kosmovo vyprávění historie je podáno tendenčně, vyjadřuje protipohanskou pozici, téměř se nezmiňuje o staroslověnské vzdělanosti byl příslušníkem latinské liturgie
15 Nechybí informace o biblických a antických postavách, jež se v kronice objevují, také autorovo zařazení pořekadel, přísloví a časoměrných veršů, dále se zde objevuje humor a ironie. Za vyzdvihnutí stojí důraz na nadanost autora, jeho přehled a znalosti, stal se průkopníkem historiografie naší země a jako první se vyjádřil ke koncepci našich dějin. Učebnici nechybí význam Kroniky české a tím je spojení naučné funkce s funkcí uměleckou. Pozitivně hodnotím také poznámky pod čarou, na něž se v textu odkazuje, jedná se o doplňující informace, které by čtenářům nemusely být zcela jasné. Přínosné jsou také informace, které se v textu objevují menším písmem, jedná se o doplňující informace, takto se v kapitole o Kosmovi pojednává o jeho pokračovatelích. Na konci každé kapitoly jsou uvedeny náměty k činnostem, což považuji za velice užitečné, studenti si mohou odpověďmi na otázky ujasnit, zda danému učivu rozumí. Současně s výkladovou učebnicí byla vydána i čítanka tzv. Výbor. Ve výboru uvozuje Kroniku českou ukázka z Obrazů z dějin národa českého I od Vladislava Vančury, jež nás blíže seznamuje s Kosmou a jeho chutí nejen k jídlu, ale i ke čtení. Následující ukázky představují průřez celým dílem, od potopy přes vyprávění o Krokových třech dcerách, knížeti Oldřichovi, Břetislavovi až po Kosmovu současnost, v závěru poslední knihy se dozvídáme informace o samotném Kosmovi, kde líčí sám sebe jako osmdesátiletého starce, jenž před lety studoval v Lutychu gramatiku a dialektiku. Po ukázce následují poznámky k textu, vysvětlují čtenářům zejména historické postavy, jež se v uvedené ukázce objevují, ale také pasáže z bible a dalších děl, případně také disciplín - jako byla sofismatika, gramatika a dialektika (jejich význam ve středověku). Otištěnou ukázku doprovází náměty k podrobné interpretaci, nejen v souvislosti s Kosmovou kronikou, ale k porozumění středověké literatuře jako celku. Tyto vyčerpávající otázky k interpretaci související s ukázkou uzavírá heslo, které čtenářům ozřejmuje pojem kroniky
16 2.3.4 Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Poslední učebnicí, která spadá pod interpretaci, je Literatura v souvislostech 1 nakladatelství Fraus. Tematika Kosmy je v učebnici zpracována dostatečně, čtenář se dozvídá i o informacích vztahujících se k jeho osobnímu životu, ale také zdůrazňuje jeho důležitost z hlediska literární historie. Za pozitivní považuji zdůraznění jazyka, kterým je Kronika česká napsána. Na některé informace, které nejsou uvedeny v učebním textu, autoři navazují otázkami (např. upřesnit, kde přesně se nachází Lutych, čtenářům je napovězeno, aby pracovali s mapou Evropy). O Kosmově kronice se v učebnici mnoho nedozvíme, autoři ji označují za průkopnický čin, je to jeden z mála pramenů, jenž vypráví o předhistorických a raných historických dějinách našeho národa, dále už se autoři zabývají Kosmovými pokračovateli tzv. Kanovníkem vyšehradským, Mnichem sázavským, Vincenciem a Jarlochem. Učebnice je doplněna krátkými úryvky z Kroniky české, odkazuje na citace z bible, Kosmovu autobiografii. Souvislý text doprovází několik otázek a odkazů k dalším informacím, součástí je také bohatý obrazový materiál, Kroniku českou zastupuje ilustrace české tragédie v bitvě na Moravském poli. Další náměty k činnostem se nacházejí za výkladem, otázky považuji za zajímavé, autoři nabádají čtenáře k vyhledání informací v dnes platném zákoníku, ptají se, jak by v současnosti byli potrestáni vrahové knížete Václava a kněžny Ludmily, otázky jsou spojeny mimo práva také se zeměpisem, dějepisem či náboženstvím. Kapitolu uzavírá odkaz na doporučenou literaturu. Současně učebnice také odkazuje na čítanku, která je její součástí. Tou je elektronická čítanka nacházející se na CD-ROMu. Kromě ukázky se na CD-ROMu vyskytuje bohaté množství učebního materiálu. Kapitola, zabývající se Kosmou a jeho Kronikou českou, zahrnuje informace o Kosmovi, informace o Kronice české, ukázku z Kosmovy Kroniky Čechů a Kosmovy pokračovatele. Kapitola zabývající se Kosmou podává v čítance informace v obšírnější míře, než je tomu v učebnici, dozvídáme se, že se jeho manželka jmenovala Božetěcha, zplodili spolu syna Jindřicha, o možném původu Kosmy a další. Za podnětný shledávám úkol pro ročníkovou práci, jehož tématem je prostudování autobiografických pasáží Kosmovy kroniky, jež zachycují život Kosmy a jeho rodiny, vybrané úryvky mají být okomentovány a zasazeny do historických, geografických či společenských souvislostí ve střední Evropě
17 V kapitole Kronika Čechů se autoři zabývají samotným dílem, prameny, jež Kosmas ke svému psaní využíval, součástí je také obrazová příloha Pražského hradu, ta se nachází v literárních faktech a zajímavostech, k textu jsou taktéž připojeny otázky a úkoly. Jedním z odkazů je také vysvětlení pojmu kronika, jež vychází z Průvodce literárním dílem Výkladový slovník základních pojmů literární teorie Ladislavy Lederbuchové. Vzhledem k vyčerpávajícím informacím Kosmy a jeho Kroniky české bych očekávala, že bude elektronická čítanka obsahovat několik ukázek z různých částí knih, ukázka je pouze jedna, jedná se o ukázku druhé kapitoly první knihy, v ukázce autor píše o geografickém rozložení země, o tehdejším způsobu života, na což navazuje popisem příchodu skupiny v čele s otcem Čechem do země české. Ukázku doprovází otázky a úkoly, kladně hodnotím vyznačená slova, s jejichž překladem by mohl mít současný čtenář potíže (slova jsou barevně zvýrazněna, po přejetí kurzoru na vybrané slovo se zobrazí nápověda, např. slovo arci čtenářům objasňuje, že se jedná o dnešní ovšem). Ani v čítance se nezapomínají zmínit o Kosmových pokračovatelích, informace o nich najdeme v kapitole Letopisy Kosmových pokračovatelů
18 2.4 Dalimilova kronika Na počátku 14. století, přesněji v letech , je sepsána veršovaná kronika tzv. Dalimila. Jedná se o první česky psanou kroniku ve verších. Autorství kroniky bylo Dalimilovi přiřčeno omylem. 6 Ačkoliv neznáme skladatele kroniky, o jeho názorech si můžeme udělat dobrý obraz. Autor líčí české dějiny od jejich počátků, v první kapitole pojednává o stavbě Babylonské věže, zmatení jazyků a vzniku jednotlivých národů, dále líčí počátky našeho jazyka v Čechách, vypráví o Krokovi a jeho třech dcerách Kazi, Tetce a Libuši seznamuje nás s Libušiným proroctvím, nalezením Přemysla a jeho následnému zvolení, taktéž vypravuje o založení Prahy, o válce, vedené dívkami v čele s Vlastou. Velká část kroniky je věnována nejstarším českým dějinám a životu svatých, mimo jiné líčí osudy Svatopluka, Vratislava, svaté Ludmily, svatého Václava a jeho závistivého bratra Boleslava, přes Oldřicha, Jaromíra, Kochana z rodu Vršovců, svatého Vojtěcha až po násilnou smrt Václava III. v Olomouci. Kniha je zakončena zvolením Jana Lucemburského českým králem a končí rokem První česky psanou kroniku autor rozdělil do 106 kapitol, je psána bezrozměrným veršem (tj. veršem o proměnlivém počtu slabik), ten se přibližuje hovorové řeči, můžeme se s ním setkat např. při mluvě družbů na svatbách, případně v jiných staročeských dílech, tím je kupříkladu Mastičkář. Autor zpracoval poprvé v češtině (lat. předchůdcem byl Kosmas) literární formu lidové pověsti, při líčení starších dob českých dějin se řídil vesměs pověstmi z Kosmovy kroniky, ale také jeho pokračovateli a legendami, doplňoval je i svými přídavky, některé se zřejmě zakládaly na ústní tradici. Na rozdíl od Kosmy se věnoval také církevně slovanskému období naší vzdělanosti, se kterým sympatizoval. 6 Označení Dalimilova pochází ze 17. století, tento omyl započal Tomáš Pešina, badatelé se pokoušeli nalézt autora v někom ze známých osobností, ale dodnes se nepodařilo podat přesvědčivý a přijatelný důkaz, kronika tedy stále zůstává dílem anonymním. HAVRÁNEK, Bohuslav Hrabák, Josef. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s
19 Autorova kronika má velice prostý slovník, dílo oplývá úslovími a lidovými rčeními, nacházíme v ní jednoduché rýmy, z velké části se jedná o gramatické rýmy, snažil se vypravovat co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji, dle toho také volil výrazové prostředky, ty volil účelně, ne proto, že by nebyl dostatečně schopný, v menší míře se objevují i rýmy bohaté, nicméně jasnou převahu mají rýmy gramatické. Snažil se o to, aby se dílo dostalo do rukou širšímu publiku, dějiny podával přímo. Zobrazuje přítomnost a minulost bezprostředně, autorem kroniky byl zřejmě příslušník drobné šlechty, který se díval na tehdejší politické dění ve společnosti očima, jež byly bližší nižší vrstvě společnosti. Základní myšlenkou díla je národnostní uvědomění doplněné o demokratické ideje (ty nápadně pronikají např. v pověsti o Oldřichovi a Boženě). Básník se svým dílem pokouší vyburcovat lid a zabránit rostoucímu mocenskému vlivu Němců v naší společnosti na úkor českého lidu a příslušníků šlechty. První zmínky o vlastenectví, národnosti a pozoru před cizinci uvádí v proroctví Libušině: Ale bude-li na vámi cizozemec vlásti, nemoci bude váš jazyk dlúho trváti. Túhať jest každého mezi cizími, smutný utěší sě mezi známými. Každý kraluje přátely svými, a ijeden múdrý neradi sě s cizími! Pojme k sobě lid jazyka svého, a bude vždy hledati vašeho zlého; na vašem lidu bude hledati viny a svým rozdělí vášě dědiny. Češíc své, ač i krastavo, nedaj v své cizozemci, česká hlavo!
20 Tomuť vy učí ženská hlava, kde jeden jazyk, tu jeho sláva. 7 Dalimilova kronika, protkána bojovným nádechem a společenskou zainteresovaností, se ve starší době stala po ideologické stránce blízkou husitské době. Nabyla významu i pro satirická díla předhusitského období, např. satiry Hradeckého rukopisu. Autor se snaží prostřednictvím textu o českých dějinách zdůraznit nezbytnou statečnost, rozhodnost národa a lásku k vlasti. V samotném závěru dává novému panovníkovi Janu Lucemburskému tyto rady: Toho krále rač, bože, dlúho uzdraviti a rač jeho, tvorče, naučiti, aby miloval zemany a v své radě mieval české pány. Neb jemu cti jest s nimi dojíti a bez nich nemóž země upokojiti. Anebo jemu zemanóm uvěřiti, nebo se ctí z země jíti. ( ) dobrých jinochóv v sobě nehubiece, neb vem jich v skóřě třěba bude viece. Razi vám, smysl svój při sobě jmějte, hostí v zemi nepúštějte. ( ) Coť sě tiem miení, znamenaj: vol svój jazyk, cizieho nechaj. 7 HAVRÁNEK, Bohuslav Daňhelka, Jiří. Nejstarší česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila. Vyd. 2. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1958, s
21 Pomni, čemu tě Libušě učila, jenž v své řěči nikdie nechybila. 8 Vlastenecky laděná kronika byla citována, opisována, plnila funkci varovného díla v dobách, které byly pro český národ nelehké, ale také v obdobích, jež se staly významnými mezníky historie naší země. Stěžejním pramenem Dalimilovy kroniky byla již zmíněná Kosmova Kronika česká, dalšími známými díly byly legendy, především legenda Oriente iam sole, z níž převzal některé celé pasáže. Mimo kroniku Kosmovu čerpal také z dalších kronik, jež vyjmenovává, jedná se o kroniku pražskou a břevnovskou, v neposlední řadě o kroniku opatovickou a nakonec kroniku vyšehradskou, poslední jmenovaná se mu líbila nejméně, i u ostatních projevuje nepřílišnou spokojenost, za nejlepší považuje kroniku z Boleslavi tedy Kosmovu Kroniku českou. Dílo je známo ze třech redakcí, také vyšlo dvakrát v německém překladu ve 14. a následně 15. století. Jak lze vidět ze 14 dochovaných rukopisů, jako zástupce můžeme uvést např. Cambridgeský rukopis nebo Lobkovický rukopis, Dalimilova kronika se tedy těšila velké oblibě. 2.5 Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1 Výkladová část seznamuje čtenáře s Dalimilovou kronikou ve dvou odstavcích, domnívám se, že by si kronika zasloužila více prostoru. Z textu se dozvídáme o oblíbenosti veršované kroniky v českém prostředí, obsahující příběhy z českých dějin, ty básník zaznamenává od bájných počátků až do roku Autor mohl zmínit, že se jedná o první česky psanou veršovanou kroniku. Informaci, že je kniha psána bezrozměrným veršem (tedy veršem 8 HAVRÁNEK, Bohuslav Daňhelka, Jiří. Nejstarší česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila. Vyd. 2. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1958, s
22 o proměnlivém počtu slabik), ve výkladové části nalezneme. Text objasňuje mylné autorství, jež bylo přisouzeno Dalimilovi, autor díla je doposud anonymní. Dále se dozvídáme, jakým stylem autor kroniky vyprávěl, o jeho zaujatosti vůči cizozemcům, kteří přicházejí na naše území po vymření Přemyslovců, četným postavám vkládá do úst varování před cizozemci Němci. K výkladové části je připojena poznámka vztahující se k vlastenectví u jiných národů. Podobně horlili proti Němcům Poláci, proti Čechům za vlády Přemysla Otakara II. Němci v Rakouské rýmované kronice Ottokara von Steiermark. 9 Čítanková část obsahuje dva texty, první zastupuje české pověsti, autor nás seznamuje s Proroctvím Libušiným, druhá ukázka vypráví O selské kněžně Boženě. Obě ukázky jsou v učebnici otištěny ve dvou vydáních, ve starším vydání, jež k vydání připravil kolektiv v čele s Jiřím Daňhelkou, a v novějším vydání, které novým jazykem přepsal Václav Flajšhans. Vzniká tak materiál, který může být dobře využitelný pro samostatnou práci žáků v hodinách tedy pro srovnání ukázek jednotlivých vydání. Čítanková část doplňuje ilustrace, jež zaznamenává Příchod Libušiných poslů k Přemyslu Oráčovi, jedná se o ilustraci z rukopisu Cerroniho od Pulkavovy Kroniky králů českých z počátku 15. století. První ukázka o Proroctví Libušině pojednává o vlastenectví a národnosti, jež básník vkládá do úst kněžny Libuše, ta varuje svůj lid, aby se měli na pozoru před cizozemci. V ukázce vydání Daňhelky se objevuje výraz krastavo, jenž je vysvětlen v poznámce nad ukázkou jako: pročesávejte prašivé, tj. své spory si vyřizujte sami mezi sebou 10, k ukázce se nevztahují žádné otázky či náměty k činnostem. V druhé ukázce se dozvídáme O selské kněžně Boženě, v této ukázce výrazně vyvstává vlastenectví, knížeti Oldřichu pánové zazlívají, že chce za ženu pojmout sedlskou dievku, ten jim však oponuje slovy: Radějí sě chci s šlechetnú sedlkú českú smieti než králevú německú za ženu jmieti. Vřeť každému srdce srdce po jazyku svému, a pro to Němkyně méně bude přieti lidu mému. Němkyni německú čeled bude jmieti a německy bude učiti mé děti. 9 BLAŽKE, Jaroslav. Kouzelné zrcadlo literatury. Od nejstarších písemných památek k osvícenství. Brno: Atlantis, 1998, s Tamtéž: s
23 Pro to bude jazyka rozdělenie a ihned zemi jisté zkaženie. 11 Ukázku uzavírá informace o synu Břetislavovi, který se Oldřichovi a Boženě narodil. Stejně jako u předchozí ukázky, ani zde autor k ukázce nepřipojil otázky či náměty k činnostem, dle kterých by žáci mohli pracovat s textem. 11 BLAŽKE, Jaroslav. Kouzelné zrcadlo literatury. Od nejstarších písemných památek k osvícenství. Brno: Atlantis, 1998, s
24 2.5.2 Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Ve srovnání s Blažkeho textem podávají autoři učebnice ze SPN poměrně vyčerpávající výklad. Autoři srovnávají Dalimilovu kroniku s Alexandreidou, Dalimilova kronika je na rozdíl od vytříbené a vznešené Alexandreidy mnohem prostší. Nechybí přesné časové zařazení kroniky (tedy rok ), kronika se dochovala v úplnosti, obsahuje přibližně 4500 veršů, uvádějí jak formální stránku kroniky, tak obsahovou. Autoři zmiňují historické a stejně tak politické jádro spisu, prameny, z nichž básník čerpal, důležité protiněmecké zaměření kroniky, autorovu potřebu zdůrazňovat vlastenectví demokratický ráz, což bylo v období středověku nezvyklé. Autoři objasňují autorství kroniky Dalimil je historickým omylem, proto se také můžeme setkat s názvem Kronika tak řečeného Dalimila. Kronika byla vyhledávanou i později. V čítance nalezneme ukázku O sedlské knieni Bořeně/ O selské kněžně Boženě, v čítance je zařazen úryvek v původní staročeské podobě, ten je doplněn novodobější ukázkou, jíž přebásnila Hana Vrbová. V poznámce pod čarou je uvedeno vysvětlení k několika výrazům, při jejichž interpretaci by mohli mít žáci problém. Ukázky jsou doplněny také odborným textem z pera Hany Vrbové, tedy co o svém překladu Dalimilovy kroniky napsala. Autorka se v uvedeném textu snaží vysvětlit, co ji vedlo k přebásnění Dalimilovy kroniky, proč se nerozhodla pro překlad, s pomocí jakých prostředků pracovala. Odborný text by mohl být pro žáky prvních ročníků místy obtížný. Na odborný text Hany Vrbové reaguje odborník na starší českou literaturu, Eduard Petrů, žáci tak mohou v uvedených citacích porovnat odlišné názory autorky a literárního vědce. Žáci mají k dispozici několik otázek, s nimiž mají pracovat, jsou nabádáni ke srovnání dvou odlišných vydání totožné ukázky, mají za úkol charakterizovat autora a jeho názory za pomoci učebnice, soubor uzavírá otázka založená na obecnější rovině, v ní se mají žáci zamyslet nad problémy, které jsou provázeny vnímáním starších děl dnešními čtenáři
25 2.5.3 Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie Kapitola, nesoucí název Počátky rozvoje česky psané literatury, nás seznamuje i s oblíbenou Kronikou tak řečeného Dalimila, u nějž nechybí přesná datace vzniku kroniky. Označení kroniky za Dalimilovu je historickým omylem, učebnice v poznámce pod čarou tuto zajímavost podrobně vysvětluje. 12 Tento výklad se jako první zmiňuje o Dalimilově kronice jako o první česky psané kronice, líčí naše dějiny od počátků po nástup Jana Lucemburského na trůn, zdůrazňuje obranné tendence českého národa a českého jazyka proti cizozemcům. Stručně podány jsou ve výkladu výrazové prostředky jako střídmé, není opomenut bezrozměrný verš (s vysvětlením, že se jedná o verš o proměnlivém počtu slabik). Taktéž nás autoři jako jediní informují o počtu veršů, jež se v úplnosti dochovaly, celkem čítá Dalimilova kronika na přibližně 4500 veršů. Kronika byla pro svou vlasteneckou tendenci vytištěna i za stavovského povstání i na počátku národního obrození. Výkladová část je doplněna o zajímavé informace, jež se týkají jednotlivých vydání a s nimi spjaté jazykové, potažmo interpunkční, rozdílnosti. Na konci kapitoly jsou žákům nabídnuty náměty k činnostem vztahujícím se k dílům z vybrané kapitoly. Výbor textů nás seznamuje s několika ukázkami napříč kronikou, ukázky uvozuje pověst O L ubušinu proročství z tzv. Cambridžského rukopisu, následuje úryvek O založení města Prahy z tzv. Vídeňského rukopisu, dále ukázka O sedlské knieni Bořeně z tzv. Cambridžského rukopisu a jako poslední ukázku autorka představuje úryvek Ot krále Jana nynějšího šlechetného z tzv. Vídeňského rukopisu. Ke každé staročeské ukázce jsou připojeny překlady některých slov, jimž by současný čtenář nemusel rozumět. K ukázkám je připojen bohatý soubor otázek jak pro žáky, tak pro zájemce, kteří mají o danou látku hlubší zájem. 12 Omyly týkající se autorství Kroniky t. ř. Dalimila dovršil (1673) Tomáš Pešina z Čechorodu ( ). Vyšel z údajů v Kronice české (1541) Václava Hájka z Libočan ( 1553) a ztotožnil údajného boleslavského kanovníka dalimila Mezeřického, kterého Hájek uvedl mezi svými prameny, s autorem středověké kroniky. Tato kronika byla totiž někdy označována boleslavská. Na chybu v určení autorství upozornil již Josef Dobrovský. Novodobé badatelské pokusy nahradit t. ř. Dalimila určitou osobností tehdejší doby (pravým autorem knihy) nejsou stále úspěšné. HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2006, s
26 Žáci mají za úkol pracovat nejen s textem z Dalimilovy kroniky, ale pokusit se o komparaci téže látky také v Kosmově kronice, zjistit, k jakému posunu a rozdílům v kronikách došlo, srovnávat Dalimilovu kroniku mají taktéž s Alexandreidou, a to v pojetí vztahu k neurozeným a v jakých základních tendencích jsou památky stejné Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů po kalamáře Tematiku Kroniky tak řečeného Dalimila najdeme v učebním textu pod kapitolou Vrchol české středověké tvorby (14 stol.), ta mezi převážně latinsky psanými kronikami vyniká tím, že se jedná o staročeskou veršovanou kroniku, není však zdůrazněno, že jde o první česky psanou veršovanou kroniku. Tu vytvořil neznámý autor po roce 1310, chybnost autora výklad stručně a jasně podává. Kronika je důležitým literárním i historickým pramenem. Autor kroniky se obává o osud království a zdůrazňuje přílišnou nevraživost vůči cizincům, především Němcům, zdůrazňuje taktéž pohrdání neurozenými příslušníky společnosti, zejména měšťany, ale také sedláky. Dalimilova kronika je některými podobnostmi srovnávána s Alexandreidou. Autor tak řečené Dalimilovy kroniky vypráví dějiny českého národa od počátků do své současnosti, podobně jako Kosmas, jehož kronika byla stěžejním pramenem pro Dalimilovu kroniku, ne však jediným. Učebnice je doplněna o ilustraci osudového setkání knížete Oldřicha s Boženou, za nímž stojí malíř Josef Mánes, druhou ilustrací, která je v učebnici zobrazena, je královna Eliška, dcera zakladatele Zbraslavského kláštera Václava II., Zbraslav byla také místem jejího odpočinku, po návratu do Čech se jí přišel poklonit její syn Karel IV. V elektronické čítance, jež je k dispozici na CD-ROMu, nalezneme bohatý nejen čítankový, ale také výkladový soubor textů. Na hlavní straně o Kronice tak řečeného Dalimila nás autoři zpravují velice podrobně o chybném autorství kroniky a o snahách některých odborníků, kteří se pokoušeli odhalit pravého autora kroniky. Současně se pod textem v literárních faktech a zajímavostech nachází názory Josefa Dobrovského na již zmíněné pokusy o určení autorství. K nim jsou připojeny otázky a úkoly
27 V kapitole věnované Kronice tak řečeného Dalimila se dozvídáme, že se jedná o nejstarší rýmovanou kroniku sepsanou staročeštinou, dále dataci, kdy kronika vznikala, o jaké době autor vypráví, o jeho vlasteneckých tendencích, nenávisti k Němcům a ke všem novotám. Dodnes je důležitým pramenem k poznání tehdejší doby a podoby staročeského jazyka. Díky vydání z roku 2010 se můžeme dozvědět například o zlomku, který zakoupil od Francie český stát. Jedná se o fragment latinského opisu, ten byl vydražen Národní knihovnou ČR v roce 2005, dvoustranu tohoto opisu si můžeme prohlédnout na obrázku, který je k textu připojen. Na konci jsou k dispozici také otázky a úkoly pro žáky. Čítanka zahrnuje několik ukázek z vydání pocházejícího z roku První ukázkou je O selské kněžně Boženě, ta je uváděna jak ve staročeském rukopisném textu (vydání staročeského textu pochází z roku 1988), tak v jeho novočesky přebásněné podobě. Ukázku uvozuje text, jenž nám informativně přibližuje úryvek; dozvídáme se např., že se vracíme na počátek 11. století, tematicky vychází Dalimil z Kosmovy Kroniky Čechů, svoji předlohu ale aktualizoval a taktéž mnohé další. K ukázce jsou připojeny otázky a úkoly, žáci mají porovnat ukázky mezi sebou, na konci kapitoly se můžeme dočíst také zajímavosti o tehdejších panovnících a vstupech do manželských svazků. Další ukázkou je Kritika vlády Václava I., následuje Politická situace před bitvou na Moravském poli, Boje v Praze za vlády Jindřicha Korutanského a Království po nástupu Jana Lucemburského. I v dalších ukázkách narazíme na text uvozující ukázku, samotnou ukázku a otázky a úkoly vztahující se k úryvku. Přínosně hodnotím například tip na výlet, autoři nás vybízí k návštěvě Křivoklátska, k absolvování putován po zříceninách loveckých hrádků a hradů Václava I., což byly: Jivno, Jenčov, Křivoklát, Týřov a Anberbach u Kožlan. V nabídce se také zobrazují komparativní ukázky, nemusíme tedy složitě hledat a listovat
28 3 STŘEDOVĚKÁ LYRIKA Mezi nejstarší doklady české lyriky řadíme trojici textů pocházejících z období mezi 10. až 13. stoletím, jedná se o písně Hospodine, pomiluj ny, Svatý Václave a Slovo do světa stvořenie. 13 Hospodine, pomiluj ny je naší nejstarší písní staroslověnského původu 14, dle výzkumů pochází z první poloviny 10. století, zpívala se mimo kostely, zřejmě proto se jí zákaz slovanské liturgie vyhnul. V průběhu následujících dvou staletí se začala z hlediska hláskoslovného počešťovat a přerytmovávat v této podobě je zachycena nejstaršími zápisy. Během 12. a 13. století byla zpívána jako hymna našeho národa při významných státních příležitostech a také na polích, na nichž se bojovalo, ve 14. století se dostala do kostelů při kázáních, poté se stala součástí bohoslužebného obřadu 15. Užití češtiny jako jazyka básnického projevu dosvědčuje teprve píseň Svatý Václav 16, první známý zápis tříslokový se objevuje v kronice u Beneše Krabice z Weitmile v průběhu 70. let 14. století. Píseň Svatý Václave vznikla nejpozději v 80. letech 13. století, skládala se z jedné až tří slok, pravděpodobně byla složena z jedné sloky, nicméně není jasné, z jakého důvodu došlo k jejímu rozšíření do tříslokové podoby. Ostrovská píseň nebo také Slovo do světa stvořenie je jediným dokladem české lyriky z období kolem roku 1300, který neznáme z pozdějších zápisů, zachovala se v iluminovaném latinském kodexu. 13 Jindy se také označuje jako tzv. Ostrovská píseň, nazývá se tak dle kláštera Ostrova u Davle, název Slovo do světa stvořenie vychází z prvního verše. 14 Píseň Hospodine, pomiluj ny bývá často označována za nejstarší českou píseň, jedná se však o staroslověnskou píseň, ta byla přejata českou kulturní tradicí, původní text byl složen staroslověnštinou z české redakce. 15 Součástí bohoslužebného obřadu se stala korunovačním řádem Karla IV. 16 LEHÁR, Jan. Česká středověká lyrika. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1990, s
29 Názory odborníků se různí, dle Nejedlého byla skladba určena nikoliv ke zpěvu, ale k recitaci (usuzuje tak dle zápisu v Ostrovském kodexu, kde byla skladba narozdíl od jiných zapsána bez not), oponují mu Jakobson a Škarka, dle nich píseň obsahuje typické znaky zpěvního básnictví staročeského 17. Z nejstaršího období středověké české lyriky nelze příliš usuzovat a hodnotit dané období a jeho význam, nýbrž, jak již z výše uvedených dokladů vyplývá, je jich pomálu. V hojnější míře se začíná lyrika rozvíjet ve století 14., současně se vyvíjí s epikou. Lyrickou odnož vedle sebe zastupuje jak lyrika duchovního typu, tak i světská tvorba. Dokladem duchovní lyriky jsou skladby Kunhutina modlitba, Spor duše s tělem a Nota ot pana Viléma Zajiece. Kunhutina modlitba je českou skladbou řadící se k modlitební literatuře, jedná se o veršovanou modlitbu o svátosti oltářní. Atribut Kunhutina získala modlitba z toho důvodu, že byla poprvé zapsaná v latinském breviáři 18, jehož majitelkou byla abatyše Svatojirského kláštera, dcera Přemysla Otakara II., Kunhuta. Svatojirský klášter se nacházel na Hradčanech. Význačná je zvláště vyspělost jazyka této básně. Skladba Spor duše s tělem zpracovává motiv sporu mezi tělem a duší, hádají se o to, kdo je zodpovědný za hříchy, kterých se během svého života člověk dopustil, tato hádka se však vede již za života člověka, v básnickém zpracování se objevuje Panna Marie, alegoricky zde vystupují také postavy Spravedlnosti, Pravdy, Milosrdenství a Pokoje. Konec skladby se nedochoval, ale zřejmě spor vyústí ve spasení duše, skladba vyniká vytříbeným jazykem a stavbou, díky zmínce o Aspeltovi 19 ji datujeme k roku LEHÁR, Jan. Česká středověká lyrika. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1990, s Breviář, brevíř (z lat. breviarium = zkrácený text) původně výtah z většího díla, přeneseně též základní kniha člověka, souhrn všeho, co by měl znát. V 6. století zavedl breviář sv. Benedikt do křesťanské liturgie pro potřebu kněží jako zkrácený souhrn předepsaných modliteb, výňatků z liturgických textů, hymen a antifon ve čtyřech knihách (žaltář, lekcionář, hymnář a antifonář). Jednou ze zlidovělých forem breviáře byly i modlitební knížky. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s Aspelt = Petr Mohučský
30 Nota ot pana Viléma Zajiece je žalozpěvem nad smrtí českého šlechtice Viléma Zajíce z Valdeka, ten byl zabit v roce 1319, ze skladby vyplývá, že za smrt šlechtice mohou německé nástrahy, skladba je význačná svou procítěností a také pojetím hrdiny (ochrana Čechů), vlasteneckým pojetím se blíží k tzv. Dalimilově kronice. Druhá polovina 14. století zaznamenává rozkvět lyrické poezie, rozvíjí se také světská lyrická poezie, zvláště milostná, která se dostává na výsluní. Dokonce motivy milostné lyriky pronikají do lyriky duchovní. Z velké části pocházela milostná lyrika z rukou studentů, menší část zahrnovala šlechtu. Dochovaly se nám skladby, jež byly psány složitější formou, ale také skladby jednodušší, jež byly obohaceny o lidové prvky a jsou známy pod názvem lidové písně. Mimo literaturu duchovní a světskou, jež zahrnuje lyriku milostnou, se ve středověké lyrice objevují i skladby reflexivní, satirické, didaktické a jiné. Z druhé poloviny 14. století a první poloviny 15. století pocházejí milostné básně lyrické, její předchůdkyní je pravděpodobně milostná lyrika provensálská, láska byla pojímána jako milostná služba, k ženám se chovala nevýslovná úcta a jedním z projevů rytířů byla i milostná píseň těmto ženám. 20 Mezi milostné písně patří například Slóvce M, první písmeno M odkazuje na jméno milé, dále Ztratilať sem milého, jejíž odlišností je to, že v ní promlouvá dívka, dále skladba Závišova píseň, ta je považována za formálně nejsložitější a nejvyspělejší píseň milostné lyriky tohoto období, potom také skladba Dřěvo sě listem odievá zobrazující přírodní motivy. Dobové poměry reflektuje lyrika reflexivní a satirická, jedinou skladbou, která neodráží dobové vztahy, je Smrt, pokouší se shrnout motivy protikladu života a smrti, součástí je také sport duše s tělem. S kritikou světa se setkáváme v Písni o Pravdě. Skladba Sedláci vyjadřuje pocity opovržení měšťanů nad venkovským lidem, což bylo ve středověku běžnou záležitostí. S popsáním sociálních poměrů na konci 14. století se setkáváme v Písni veselé chudiny, poslední a zároveň význačnou básní je Pieseň od pana Štemberka, ta líčí šlechtice, který miloval měšťanskou dívku, a proto byl zabit. 20 Více o lásce a vztahu mezi rytířem a jeho paní v kapitole Rytířská veršovaná epika
31 Duchovní písně jsou na rozdíl od ostatní české lyriky starší, setkáváme se s nimi na samém počátku naší národní literatury (jsou zastoupeny písněmi Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave), jelikož byla latina liturgickým jazykem, nemohla se u nás duchovní lyrika pěstovat v takové míře, až zásluhou husitského hnutí došlo k rozkvětu duchovní písně, ze 14. století jsou zastoupeny písněmi Buoh všemohúcí, Jezukriste, ščedrý kněže a Zdráva, králevno slavnosti. Píseň Buoh všemohúcí byla patrně původně velikonoční písní, složena byla zřejmě již v první polovině 14. století, postupně se rozšiřovala, zpívala se v kostelech. Stejně tak byla zpívána píseň Jezukriste, ščedrý kněže, ta vznikla ve druhé polovině 14. století. Poslední píseň se řadí k prvním českým mariánským písním, taktéž byla různě obohacována a měněna, vznikla na počátku 15. století úpravou starší modlitby. Zvláštním lyrickým druhem jsou pláče Panny Marie, tzv. plankty 21, ze staročeských planktů je nejvíce ceněn Pláč Panny Marie, ten začíná slovy Pláče mému hodiny, jedná se o výňatek z rozsáhlejší skladby, dalšími dvěma plankty ze staročeské literatury jsou písně Mistr Lepič a Kocovník, jsou zajímavé svou složitou symbolikou. V básni Mistr Lepič vyjadřuje kult hostie, jež je proměněná v Kristovo tělo, atribut lepič (tedy hrnčíř) symbolizuje Boha, podobně je tomu ve druhé básni Kocovník, zde Boha symbolizuje kožišník, který stvořil pro duši tělo (tedy kožich). V tomto období začalo přibývat písní, ve kterých se objevovaly náboženské motivy, byly si blízko s písněmi milostnými, tak vznikla Píseň o Dorotě, ta zpracovává lyrickou formou legendu o svaté Dorotě. Mezi další písně, které vznikly stykem duchovní a milostné lyriky, byla písně Otep myrry tato skladba mluví ústy dívky, ta je symbolem církve. 21 Pláče též plankty druh obřadních písní s prastarou tradicí, které se připínají k rodinnému cyklu folklórních obřadů. Podle své funkce jsou obdobou žalozpěvů a pohřebních písní antických. Pláče se přednášely při pohřbech a řidčeji při svatbách táhlou, lkavou, poměrně jednotvárnou melodií ve vysokých tónech, při níž buď členové rodiny nebo najaté plačky vyprávěli o nebožtíkových vlastnostech, práci, okolnostech jeho smrti, o žalu vlastním i dalších pozůstalých. Pláče byly nejintenzívnější třetího dne tj. v den pohřbu u rakve, cestou na hřbitov a při spouštění rakve do hrobu. Ve středověku byly církví považovány za rezidua pohanství a zakazovány. Vedle folklórních, světských pláčů vznikly i pláče církevní, a to jako součást mariánského kultu, vystupňovaného ve 12. a 13. století. Panna Maria v nich sama nebo s apoštolem Janem na Velký pátek naříká nad svým synem. Tyto pláče Panny Marie máme ve staročeské literatuře zachovány tři dva dramatické a jeden lyrický (obsažený v Rukopise hradeckém). VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
32 V několika případech se setkáváme s písněmi, u kterých nelze jednoznačně určit, zda se jedná o nábožensky založenou lyriku nebo lyriku milostnou, takovým případem je například píseň Slóvce M. Lyriku, jež se u nás skládala v latině, představíme stručně několika skladbami, abychom poukázali na shodu mezi latinskou a českou poezií. Z konce 14. století pochází Panenská matka v chlévě dlí, jedná se o vánoční píseň Jana z Jenštejna. Nebo píseň Vojtěcha Raňkova Žalně, ach, má loutne nyje, jedná se o protižensky laděnou skladbu, v níž uvádí příklady špatností, jichž se dopustily ženy, tyto příklady pocházejí z antických příběhů. V polovině 14. století se k látkám duchovním, jež byly velice často epické, přidružila nová témata, jejich původ odkazuje na starší i soudobou latinskou literaturu, jednalo se zvláště o literaturu kazatelskou a modlitební, oslavování kultu Krista, lidských vztahů jeho života, pozornosti se těšila také Panna Marie. Bolesti i radosti, jež se v jejím životě odehrály, daly námět dvěma lyrickoepickým skladbám Umučení rajhradské a roudnické. Tematiku Panny Marie nacházíme také v dalších rozsáhlých básních, kupříkladu Radosti Panny Marie, tato skladba je zapsána ve Svatovítském rukopisu. Dále například Pláč Marie Magdaleny, který můžeme nalézt v Hradeckém rukopisu. V souvislosti s rozkvětem českého básnictví ve 14. století se rozšiřovala i nabídka témat, součástí obecenstva se čím dál více stávaly i vrstvy měšťanského obyvatelstva. Látky náboženského a rytířského typu začaly obohacovat nové náměty, jejichž středem zájmu se stával soudobý svět a život lidí, jež v něm žijí. Zpočátku se jednalo o překlady zejména didaktických skladeb, v českém zpracování je poučný ráz ještě více zesílen, mezi představitele řadíme Katona, Alana a Ezopa. Další látkou, jež se v našem prostředí objevila, je politická alegorie 22, s níž přichází autor Smil Flaška z Pardubic, je autorem skladby Nová rada a též Rada otce synovi. 22 Alegorie = (z řec. allégorein = mluviti jinak, obrazně), též jinotaj obraz nebo děj (motiv, postava, událost, fabule) v literárním nebo výtvarném díle, mající kromě doslovného významu ještě význam druhý, přenesený; představuje způsob nepřímého literárního nebo výtvarného zobrazení obsahů (myšlenek nebo věcí), které nemají, nemohou nebo nesmějí být z nějakého důvodu vyjádřeny přímo. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
33 V průběhu 3. nebo 4. století našeho letopočtu sepsal neznámý autor sbírku naučných básní, téměř 150 dvouveršových průpovědí psaných v latinských hexametrech se stalo učebnicí do škol, ta se rozšířila po evropském kontinentu, byla přeložena do mnoha jazyků, český překlad nese název zvaný Distich Katonových. Další didaktickou básní je předloha Alana, jejím autorem je básník a teolog Alanu ab Insulis z 12. století, prostřednictvím básně se snažil o smíření náboženského a světského života, v básni vytváří skrze Přírodu dokonalého člověka, jemuž pomáhají Ctnosti a škodí mu Neřesti. Ctnosti a Neřesti vystupují v básni jako postavy. Původní námět se s českým překladem příliš neshoduje, jelikož český básník nepřekládal z originálu, nýbrž z prozaického obsahu, v českém překladu se Věhlasnost vydává na cestu k Bohu, u kterého si chce vyžádat dokonalou duši pro již stvořeného dokonalého člověka. Poslední ukázkou jsou ezopské bajky, ty jsou známy již od starověku, ve středověku se s nimi setkáváme skrze latinské zpracování Phaedra, v 10. století byly bajky zprozaizovány, aby byly o další dvě století později znovu zveršovány anonymem, ve svém veršovaném zpracování čerpal český básník z obou předloh, mravní ponaučení vztahuje na soudobé české poměry. Jedním z mála autorů, kteří jsou známi, je Smil Flaška z Pardubic, autor Nové rady a Rady otce synovi. Smil Flaška z Pardubic pocházel ze starého šlechtického rodu, dostalo se mu vzdělání, byl synovcem prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Král Václav IV. jej připravil o velkou část dědictví, o něž se s ním Smil Flaška soudil. Alegorická Nová rada obsahuje více než 2100 veršů, Smil v ní vylíčil ideální středověký stát hlásící se ke křesťanství, náboženská složka má v básni také jisté postavení, báseň začíná i končí náboženskou radou. Dle rukopisů vznikla skladba roku 1394, jak uvádí jeden rukopis, druhý rukopis uvádí datum V Nové radě vystupují zvířata, mladý král lev zastupuje českého krále, orel zase markraběte moravského. Skladba je téměř celá v přímé řeči. Nová rada byla velmi oblíbená, v 16. století se dočkala latinského zpracování, o něž se postaral Dubravius, lat. zpracování nalezneme pod názvem Theriobulia. Druhou básní Smila Flašky je Rada otce synovi, která podává množství rad mezi otcem stárnoucím rytířem a jeho synem
34 3.1 Kunhutina modlitba Tato skladba patří k hodnotným textům staročeské lyriky, datujeme ji do konce 13. století, její rukopis byl psán písařem, jehož činnost doklady ještě v letech 1318 až 1319 dosvědčují, samotná skladba je však starší. Skladba je spjata s eucharistickou latinskou modlitební literaturou, jejím tématem je problém přeměny hostie v Kristovo tělo, vyjadřuje úctu k hostii, jež je vystavována během mše před zraky věřících, do té doby bylo toto téma výhradně v latině, Kunhutina modlitba tak zpřístupnila text v národním jazyce prostší části publika. Vítaj, král u všemohúcí, ve všěch miestiech vševidúcí, všěch kajúcích milující, věčný život dávající, všeho kvietie krašše ktvúcí, všěch světlostí viece stvúcí, svým milým sě zjěvujúcí, jě rozkošně kochající! Vítaj, slavný stvořitel u, vítaj, milý spasitel u, vítaj, věrný náš přietel u, všie dobroty davatel u! 23 Jak dokládá ukázka, skladba je strofická, každá strofa obsahuje čtyři osmislabičné verše, které jsou spojeny týmž veršem, uvnitř slok se rýmují zejména slova, jež jsou stejného druhu 23 LEHÁR, Jan. Česká středověká lyrika. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1990, s
35 a tvaru, objevují se zde jak abstrakta, tak konkréta, taktéž se tvoří nová slova (jde zvláště o slovesná substantiva a také např. trpná příčestí), střídají se věty oznamovací s větami zvolacími a také prosebnými, jež se obracejí k Ježíši Kristu, dalším nápadným rysem je záliba v anafoře, taktéž se opakují slovní výrazy. Jazyk této básně je na vysoké úrovni. Není divu, že Kunhutina modlitba působila na tvorbu století následujícího. 3.2 Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1 Blažke zařadil do kapitoly Počátky českého písemnictví i Kunhutinu modlitbu, uvádí datum vzniku skladby, což je kolem roku 1300, dále informuje o nejstarším dochovaném zápisu, který můžeme nalézt v breviáři abatyše Kunhuty, dcery Přemysla Otakara II. Pozitivně hodnotím zmínku o Přemyslu Otakarovi II., který nebyl neznámým panovníkem našeho národa, připomenout ho tedy v souvislosti s jeho dcerou a propojit literaturu s dějinami se mi zdá jako vhodně zvolený krok. Součástí je také ukázka, kterou Blažke převzal z České středověké lyriky od Lehára, skladbu představuje čtenářům na čtyřech slokách. Poslední údaj, se kterým nás autor učebnice seznamuje, je téma modlitby, jež vyzdvihuje tajemství eucharistie 24 původně se ji před přijímáním zřejmě modlily jeptišky. 24 Eucharistie (řec. díkůčinění) 1. Vděčnost, modlitba díků. 2. V církvi užívané označení pro křesťanské kultické stolování s Kristem večeři Páně podle modlitby díků za spasení, která je jeho závaznou součástí (u katolíků mše svatá s přijímáním, u pravoslavných svatá liturgie). Základem eucharistie je Kristova oběť chápaná jako oběť za hříchy lidí. Liturgicky vychází eucharistie z Ježíšových slov při poslední večeři s učedníky, jak jsou zachycena v 1K 11, Mk 14, Mt 26 a L 22. Chléb a víno se tak stávají připomínkou a aktualizací Kristovy oběti (nikoli pouhým opakováním). Prostestatntské církve ( protestantismus) přijímají chléb a víno ( podobojí ). V římskokatolické církvi přijímají často laikové jen chléb ( podjednou ). Podle učení většiny církví je v eucharistii přítomen celý Kristus svým tělem, krví, duší i božstvím, v každém z obou způsobů rovným dílem ( transsubstanciace). BLAŽKE, Jaroslav. Kouzelné zrcadlo literatury. Od nejstarších písemných památek k osvícenství. Brno: Atlantis, 1998, s
36 Pro čtenáře by slovo eucharistie mohlo být neznámým pojmem, jeho vysvětlení nalezneme v sekci slovníček. Za drobný nedostatek považuji absenci použití jakékoliv značky, která upozorňuje čtenáře na to, že mohou neznámé slovo nalézt ve slovníčku, jenž je součástí učebnice Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií V učebnici najdeme několik příkladů textů patřících k duchovní lyrice, kromě trojice textů z literárních prvopočátků našeho písemnictví Svatý Václave, vévodo české země, Hospodine, pomiluj ny a Ostrovské písně se dočítáme o dalších projevech duchovní lyriky, z nichž je jmenovaná právě ta nejvýznamnější. Tou je Kunhutina modlitba, zapsaná v breviáři Kunhuty, není opomenuta ani informace, že se jednalo o dceru Přemysla Otakara II. Informace o Kunhutině modlitbě jsou poměrně kusé, v čítance ukázku nenalezneme Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie V počátcích rozvoje česky psané literatury se dozvídáme, že do oblasti duchovní lyriky spadají nejstarší dochované české texty, mimo jiné i Kunhutina modlitba s datací kolem roku Jedná se o složitější veršovaný text, který byl napsán pro dceru Přemysla Otakara II, abatyši (tedy představenou) svatojiřského kláštera. Kunhutina modlitba je důkazem toho, že čeština na tehdejší úrovni už byla schopná zvládnout náročnější témata, kupříkladu filozofická témata a jim odpovídající jazykové prostředky. Skladbu bychom mohli zařadit k vyššímu stylu literatury, objevuje se v ní eufonie a aliterace. Oba termíny jsou autory vysvětleny a uvedeny za daným slovem kurzívou v závorce. Ve výboru, jenž slouží jako čítanka, ukázku Kunhutina modlitby nenajdeme Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Literatura v souvislostech je jediným učebním textem, který skladbu Kunhutina modlitba zcela opomíjí
37 3.3 Závišova píseň Velký úspěch zaznamenala ve druhé polovině 14. století světská lyrika. Oplývala rozmanitým množstvím námětů, které úspěšně rozvíjela a čerpala z tvorby západních zemí, nejvíce pramenů získávala z kurtoazní poezie ve Francii. Nejvíce se dochovaly texty z pozdního období, tedy z 15. století. Závišova píseň nebo ji také můžeme znát pod názvem Jižť mne všě radost ostává patří po formální stránce k nejvyspělejší milostné písni dvorského typu, je žákovského původu. Ve skladbě dochází k prolínání umělých a lidových prvků, můžeme zde sledovat průběh přizpůsobování žánru, jenž byl pro domácí prostředí cizí. České rysy se objevují v melodičnosti písně, skladba je po stránce citového prožitku velice upřímná, pokud bychom ji srovnali s podobnými skladbami cizího původu. V Závišově písni došlo k vyváženému propojení všech složek. Skladba byla napsaná formou tzv. lejchu 25. Závišova píseň je založena na velice přísně členěném řádu, každé strofě vévodí nějaká dominanta. V první strofě se například setkáváme s výpovědí lyrického subjektu, dominantou druhé strofy jsou apostrofy přírody, následuje třetí strofa s apostrofy milované ženy, v jednotlivých úsecích každé strofy se opakují tytéž motivy, uvnitř strofy jsou postupně rozvíjeny. Autor používá větší množství symbolických přirovnání (kupříkladu fénixe, orla, labuť). U Závišovy písně se zčásti dochoval nápěv. 25 Lejch = (z galského leix = hra, tanec), ve středověké hornoněmčině lyrická píseň s volně se měnícími strofami. Na vznik l. působily románské vlivy a také sekvence. Později rytmická lyrická forma, lišící se od písně volností rýmových a veršovaných forem a dvojčlennou strofickou stavbou (namísto převážně trojčlenné stavby písně). Původně se rozlišoval l. taneční, náboženský a milostný. Od konce 12. století se objevoval v tvorbě četných minnesängrů (Walther von der Vogelweide, Reinmar von Zweter aj.). Od 14. století se vyskytuje v duchovním básnictví. Kromě toho se ve století používá pojmu l. též jako překladu francouzského žánrového označení lai. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
38 Tak jak bylo ve středověku zvykem, milostná lyrika oplývala smutkem, výjimkou nebyla ani Závišova skladba. Smuteční ladění vyplývalo z odmítání milého, odloučení milenců, láska byla pojímána jako milostná služba, kdy o srdce vdané ženy usiloval muž. Závišova píseň je jedním z mála textů, u nichž víme jméno autora, nicméně jméno Záviš je to jediné, co se prozatím podařilo zjistit. 3.4 Zhodnocení učebnic Kouzelné zrcadlo literatury: Od hieroglyfů ke kalamáři Poměrně velký prostor dal autor v učebním textu Závišově písni, tu najdeme v kapitole Literatura v českých zemích ve 14. století. Autor zasazuje skladbu do literárního kontextu zahraničního, tedy informuje o dvorské poezii, z níž posléze čerpá staročeská milostná lyrika. V Evropě se kurtoazní literatura rozšířila prostřednictvím pěvců tedy trubadúrů (ti se dle částí míst nazývali různě, např. sever Francie obývali pěvci zvaní truvéři, v Německu se zase objevovali minnesängři). Na rozdíl od evropské lyriky je staročeská milostná lyrika po formální stránce jednodušší a blíží se lidového písni, zpívá se v ní o lásce, o šťastném citu což neodpovídá kurtoazním pravidlům. Jednou z mála je právě Závišova píseň, jež vychází z kurtoazní tvorby, převládá v ní smutné ladění. Autor ji označuje za nejznamenitější. Text doplňuje i ilustrace dvorského rytíře, zaznamenávající cestu k jeho milé, tuto ilustraci lze dohledat v Manesském rukopisu, pochází z 1. poloviny 14. století. A Jižť mne vše radost ostává, jižť mé vše útěchy stanú, srdce v túžebné krvi plavá, Pro mou milou mě opouští všechna radost. to vše pro mú milú žádnú
39 B Svýma zraky skrzě očko silněť střielé v mé srdéčko, bydlímť u plamenné túze. Pohled milé proniká okem do srdce, budí plamennou touhu. C Muoj život v túhách nemáhá, to vše jejie krása drahá Krása milé způsobuje bolest. silněť mě k tomu připúzie. D Srdce bolí, silně ve krvi plavaje, Bolest láska, prosba o projev přízně. žádaje, žádná, tvé milosti, ač sě móže státi. 26 Výše uvedená část ukázky vychází z učebního textu, součástí ukázky, jež autor použil, je i odborný komentář Jana Lehára k Závišově písni, komentář stejně jako ukázka pocházejí z Lehárovy knihy Česká středověká lyrika. Lehárův komentář by mohl studentům činit obtíže při pochopení, zejména například spojení slov subtilní kombinace. Druhá část komentáře vysvětluje ukázku Závišovy písně, její schéma a rozdělení do sloupců, což odpovídá založení písně na matematicky přísném, vertikálně a horizontálně členěném řádu. 27 Výběr ukázky považuji za zdařilý. 26 BLAŽKE, Jaroslav. Kouzelné zrcadlo literatury. Od nejstarších písemných památek k osvícenství. Brno: Atlantis, 1998, s Tamtéž: s
40 2.4.2 Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1 ročník gymnnázií Učebnice věnuje písni prostor o několika řádcích. Závišovu píseň nalezneme v kapitole Česká literatura od nástupu Lucemburků do 70. let 15. století. Česky psaná literatura se často opírá o předlohy z latiny či němčiny, dochází k rozvoji duchovní lyriky, v menším počtu, avšak umělecky význačné, jsou památky světské lyriky. Světská lyrika je obohacena o prvky z žákovské tvorby, také je blízká kurtoazní poezii. Dle učebnice vychází Závišova píseň volně z německé předlohy, je značně působivá a formálně výborně zpracovaná, virtuozitu autora nám má dosvědčit následující dvojverší: Labuť, divný pták, zpievá umieraje, také já, smutný žák, umruť v túhách zpievaje ( ) 28 Dle mého názoru je v učebnici dané skladbě věnováno málo prostoru, v přidruženém čítankovém textu jakákoliv ukázka chybí Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie Výkladová učebnice stručně a jasně seznamuje čtenáře s tzv. Závišovou písní, jež je považována po umělecké stránce za nejsložitější text středověké lyriky, v učebnici je datována ke konci 14. století. Kurzívou označený text se soustřeďuje na její kompozici, která je přesně vybudována, na motivy (spjaté s dvorským pojetím lásky) a výstavbě strof ty se vyváženě opakují a rozvíjejí. Závišovu píseň řadíme k vyššímu stylu, objevuje se zde množství metafor a symbolů. 28 SOUKAL, Josef. Literatura pro 1. ročník gymnázií. Praha: SPN, 2009, s
41 Ve výboru textů se setkáváme s ukázkou Závišovy písně, ta je datována do 2. poloviny 14. století. Stejně jako u učebnice Blažkeho byla ukázka převzata z knihy Česká středověká lyrika od Jana Lehára. K rozsáhlé ukázce je připojen i slovníček výrazů, které by čtenářům nemusely být jasné, jako příklad můžeme uvést: nikomému (nikomu), vášni (obyčej), toť sobě nespomuož (tomu není pomoci), světlúcie (zářící) a mnoho dalších. Pozitivně hodnotím také vysvětlující poznámku k ptáku fénixovi, jenž se v ukázce objevuje. Mimo ukázku je čtenářům nabídnuto několik námětů a tipů, dále také důležité poznatky k písni, autorka osvětluje autorství Závišovy písně, jež není jednoznačné. Jako doporučení je zde zařazen zdroj nahrávky z názvem Čtveročasí básnictví českého z roku 1981, ta obsahuje kromě Závišovy písně i řadu další ukázek ze staročeské literatury. Zájemci o studium staročeské lyriky si mohou své postřehy z četby porovnat se závěry Jana Lehára v jeho již zmiňované knize Česká středověká lyrika. K ukázce jsou připojeny i úkoly pro studenty, mají se zaměřit na opakující se motivy, pokusit se nad nimi zamyslet a vyjádřit několik hlavních myšlenek, jež z textu vyplývají. Po přečtení ukázky mají studenti doložit, proč píseň vycházela z tzv. dvorského pojetí lásky a proč zahrnuje i prvek žákovské poezie. Čítanková ukázka je pro žáky výborně zpracovaná, nabádá je k práci s textem, k vyhledávání informací a nezapomíná na žáky, kteří mají hlubší zájem o literaturu Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů po kalamáře V učebnici nakladatelství Fraus se setkáváme s lyrickou poezií v kapitole Vrchol české středověké tvorby (14. stol.), autoři v obecnější rovině představují duchovní i světskou lyriku, setkáváme se s tzv. žákovskou poezií, na šlechtických a královských dvorech s rozvíjející se produkcí tzv. kurtoazní lyriky a s několika jejími typickými znaky, Závišova píseň je zmíněna ve výčtu společně s několika dalšími díly lyrického charakteru. Některé tituly básní jsou často odvozené z incipitů 29, avšak vysvětlení neznámého pojmu incipit chybí. Více se k Závišově písni učebnice nevyjadřuje. 29 Incipit (lat. = začíná se) 1. označení pro počáteční slova starých rukopisných textů, které nebyly opatřeny titulem. Opakem byl explicit označení konce. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
42 K textu je ale připojena ukázka úvodních veršů Závišovy písně, jež čerpá z České středověké lyriky Jana Lehára. V čítance, jež zastupuje CD-ROM, ukázku a k ní připojené úkoly a další informace nenalezneme
43 3.5 Nová rada Smila Flašky z Pardubic Ve středověké literatuře je poměrně běžné, že je autor daného díla neznámý, skladba Nová rada tímto v literatuře vyniká, jelikož jejího autora známe. Je jím Smil Flaška z Pardubic, jehož otcem byl Vilém, bratr pražského arcibiskupa Arnošta. Smil Flaška se narodil před první polovinou 14. století. Patřil mezi vzdělance, v 60. letech 14. století studoval na pražské univerzitě, kde dosáhl bakalářské hodnosti. V polovině 80. let se přidal na stranu svého otce a společně se přeli s králem o majetek. Tehdy byl majitelem Pardubic Vilémův (otec Smila) bratr Smil starší, po jeho smrti si na něj činil nárok Vilém, ale také Vznata ze Skuhrova. Jistý nárok na majetek měl Vznata z toho důvodu, že byl manželem nejstarší dcery Smila staršího. Jakmile zemřel Vznata, prohlásil král Václav IV. Pardubice jako odúmrt, načež vznikl konflikt mezi králem a Vilémem. Za nejasných okolností bylo roku 1385 králi přiznáno právo na Pardubice. Vilém společně se synem podali stížnost proti rozhodnutí, ta však nic nezměnila, o pět let později byl soudem králův nárok potvrzen. Smil po otcově smrti spravoval rodinný majetek, avšak se potýkal s hospodářskými problémy, jež vyústily k pronájmu částí rodinného majetku a posléze i k prodeji panství. V té době Smil započal svou kariéru v politice. Stal se členem panské jednoty, v politické sféře nabýval na významu. V druhé polovině 90. let zastával funkci nejvyššího zemského písaře, tuto funkci si udržel až do své smrti. Zemřel při tažení proti Kutné Hoře 13. srpna 1403 jako člen panské jednoty, jež stála proti králi. Smilovi jako autorovi je připisováno několik děl, jeho jméno je uvedeno na sbírce přísloví, kterou přepsal Oldřich Kříž z Telče a přechovává se ve schwarzenberském archivu v Třeboni. Kromě Nové rady je mu přiřčeno autorství Rady otce synovi, dále také Svár vody s vínem a Podkoní a žák, nad autorstvím posledních dvou jmenovaných děl visí otazník, již dříve se vedly diskuze o autorství těchto děl
44 Např. Josef Hrabák je na základě bádání řadí do tzv. Smilovy školy 30. Skladba Nová rada zaujímá mezi památkami zvláštní místo, jednak ji ozvláštňuje to, že známe jejího autora, ale za pozornost stojí také svým obsahem a posláním. Skladba rozpravuje o mladém králi, jehož zastupuje lev, který se chystá panovat. Na samém počátku vlády si svolává na sněm zvířata a žádá je o poskytnutí rady, jak má správně vládnout. Zvířata postupně přednáší své rady, celkem se vystřídá čtyřiačtyřicet čtvernožců a ptáků, většinou se střídá rada vážná s radou ironicky laděnou. Rada každého zvířete odpovídá jejich přirozené povaze, např. páv radí, aby král kladl důraz na zevnějšek a svými nádhernými rouchy tak podtrhoval důstojnost, jež by měla být králi vlastní: Páv radí Tož pak podlé téhož práva dosta sě třída na páva. Ten radi z úmysla ctného řka: Jáť nevědě jiného poraditi tvé milosti, než podlé své velebnosti: králi, choď vždy v krásném rúšě. Toť dobřě tobě příslušie, aby vždy byl v rozeznání, kdež jsi ty a tvoji poddaní, v krásě se rúcha kochaje, libost toho v srdci maje, žes tak povýšen nad lidi. 30 Podstatným rysem ve skladbách tzv. Smilovy školy je sklon k dramatičnosti, ta se projevuje v dialogizaci textu, buď částečně, nebo úplně. Dalších charakteristickým rysem je užívání osmislabičného verše, často se objevují i skupiny sedmislabičných dvojicí, jež jsou spojeny jednoslabičným rýmem. Více viz: FLAŠKA Z PARDUBIC, Smil. Nová rada. Praha: Orbis: 1950, s
45 Každýť sě tebe ustydí, muší tě vždy v čest mieti, z daleka na tě hleděti, vysoko tě u mysli vážě, jakž tvé dóstojenstvie káže. Přemietaj to u mysli vážně a o to stój srdcem snažně, aby se vně osvietil ctností, jakž podlé své důstojnosti jsi krásným rúchem ozdoben. A tak nebudeš podoben k hrobu, jenž zbielen po vrchu, a vnitř má škaredú mrchu. 31 První a poslední radu pronášejí ptáci, první radí orel a jako poslední radí labuť, obě tyto rady spojuje náboženský motiv, tyto rady poskytují dílu jakýsi rámec. Stejně jako se v krajních radách shodují ptáci, tak se také uprostřed setkávají čtvernožci, jsou jimi ježek a veverka. Nová rada je alegorií FLAŠKA Z PARDUBIC, Smil. Nová rada. Praha: Orbis: 1950, s Alegorie = (z řec. allégorein = mluviti jinak, obrazně), též jinotaj obraz nebo děj (motiv, postava, událost, fabule) v literárním nebo výtvarném díle, mající kromě doslovného významu ještě význam druhý, přenesený; představuje způsob nepřímého literárního nebo výtvarného zobrazení obsahů (myšlenek nebo věcí), které nemají, nemohou nebo nesmějí být z nějakého důvodu vyjádřeny přímo. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
46 Alegorie je zaměřena na státní zřízení země a ohrazuje se proti absolutní moci krále, taktéž odmítá vliv jiné vrstvy na vládu než šlechtické. 33 Králem, jehož zastupuje lev, je Václav IV., svědčí o tom dostatek materiálů, v Nové radě se do popředí dostává spor, který byl veden mezi rodinou Smila (Smila a jeho otce Viléma) s králem o Pardubice. Smilův otec chtěl právo na majetek prokázat za pomoci zemských desek, to se mu však nepodařilo zřejmě z toho důvodu, že byly záznamy uváděné na deskách různě měněny ve prospěch jedné ze dvou proti sobě soupeřících stran. Ve skladbě se k tomu vyjadřuje několik zvířat, narážku nalezneme u rady vlka, supa a také řeřába. Další narážky, tentokrát na povahu krále Václava IV., najdeme v radách dalších zvířat. Například na samotářství, které král vedl, narážel špaček:... Protož nebuď rád v samotě, kdežť sě zdá býti koli, v domu nebo na poli, aby vždy byl s mocnú rukú: nikdy nebývaj bez hluku! 34 Dalším povahovým rysem krále byla kupříkladu poživačnost, na tu pronáší ironickou radu husa: Také když se zechce napiti, netrp pro srdečnú mdlobu, vína flašku měj vždy s sobú, když sě udá tak odjeti, aby měl sě co napiti Tomuto problému se věnoval J. B. Čapek, více si o alegorii v Nové radě můžeme přečíst v jeho obsáhlé studii Alegorie Nové rady a Theriobulie. 34 FLAŠKA Z PARDUBIC, Smil. Nová rada. Praha: Orbis: 1950, s Tamtéž: s
47 Několik přednesených příkladů a spousta dalších, jež nejsou v této práci uvedeny, dokazují, že byla Nová rada psána jako dílo tendenční, jež mělo zapůsobit na krále. S tendenčností se pojí také datum, kdy dílo vzniklo. Přední odborníci se nemohou shodnout na konkrétním roce, někteří se přiklánějí k roku 1378, tohoto názoru je např. Fejfalik a Flajšhans, dalším rokem vydání je považován rok 1394, potažmo 1395, ten je uveden i v doslovu obou rukopisů. 36 Tento názor zastává např. Vlček a Jakubec. Mimo těchto uvedených roků existují i další datace a názory badatelů. Protože Smilovo dílo bylo protkáno zajímavými gnómami 37, moralistními a bystrými nápady, skladba nezapadla, zůstala v podvědomí, skladby si všiml např. Viktorin Kornel ze Všehrd, ve svém kalendáři se o něm zmínil Prokop Lupáč, nejvýznamnějším ohlasem však zajisté zůstává Rada zvířat neboli Theriobulia - Jana Dubravia. Ta vyšla v první polovině 16. století v Norimberku. V předmluvě autor odkazuje k Nové radě Smila Flašky z Pardubic, jehož dílo se mu dostalo do rukou na Moravě, a tak si ji opsal a vydal ji přeloženou do latiny. Kniha není zcela totožná jako její předloha, autor se v lecčems odchýlil, což může být způsobeno jiným kulturním prostředím. Jinou úpravu Nové rady zpracoval plzeňský měšťan Jan Fentzl-Mantuanus taktéž v první polovině 16. století, pojmenoval ji jako Raddu zhovadilých zvířat, přizpůsobil ji době, zvířata už neradí králi, nýbrž člověku. Vyšla celkem čtyřikrát. 36 FLAŠKA Z PARDUBIC, Smil. Nová rada. Praha: Orbis: 1950, s Gnóma = (z řec. gnómé = výrok, průpověď) stručná, veršem nebo rytmizovanou prózou napsaná průpovídka většinou mravoučného zaměření. G. se stala oblíbeným prostředkem zvláště v orientální a řecké literatuře. V Řecku tradice g. sahá až do doby herojské (kentaur Cheirón, vychovatel Achilleův) a archaické (sedm mudrců). Později, v 5. stol. př. n. l., byly v Řecku sestavovány z g. sbírky průpovědí (Theognis z Megary, Menandros, antologie sentencí pro císařovnu Eudokii), podobně u Římanů (tzv. Varronis sententiae, sbírka Dionýsia Catona). Gnómické básnictví bývá přiřazováno k elegii, zvláště elegii politické; mezi jeho tvůrce patří např. Solón, Xenofanés z Kolofónu. Později se g. objevuje také v didaktických částech sbírky islandských básní Edda z stol. V díle Goethově a Rückertově zasahuje g. až do novověku. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s
48 Nová rada Smila Flašky z Pardubic je dochována celkem ve třech rukopisech. Dva z nich se dochovaly úplně, třetí jen zlomkovitě. Rukopisy (označující se A a B), jež jsou uchovány úplně, se nacházejí v Národním muzeu v Praze, třetí rukopis ve zlomcích, který obsahuje radu orlovu, je uložen ve schwarzenberském archivu v Třeboni. Několik částí Nové rády zaznamenal do svého díla O práviech země české knihy devatery také Viktorin Kornel ze Všehrd. 3.6 Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od hieroglyfů po kalamáře Učebnice Jaroslava Blažkeho alegorickou skladbu Nová rada Smila Flašky z Pardubic nezahrnuje do svého repertoáru Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Za vrchol didaktického básnictví je považováno dílo Smila Flašky z Pardubic, autoři učebnice v medailonku stručně představují Smila jako synovce prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, informují také o sporu Smila s králem Václavem IV. a následným Smilovým přidáním se k panskému odboji proti králi. Zemřel v roce 1402 při obléhání Kutné Hory. Alegorická skladba Nová rada je jediným autorovým dílem, jež je v učebnici představeno, zvířata radí nastupujícímu králi (lvu), jak si má při kralování počínat. Autoři zmiňují pravděpodobný vznik skladby před autorovou roztržkou s králem, což je opravdu jen jedním z předpokladů. Na zvířecím sněmu nemají rady stejný rozsah či váhu, některé jsou ironické, jako příklad je uvedena rada zajíce a dále rady levharta, k němuž je připojena i ukázka z díla. Vzhledem k tomu, že je učebnice určená gymnaziálním studentům, očekávala bych poněkud hlubší informace k danému dílu. Zejména obsáhlejší výklad k aktérům, kteří vystupují na sněmu, ke zjevnému odkazu na krále Václava IV., dále postrádám vysvětlení pojmu alegorie. Jelikož čítanka ukázku nezahrnuje, očekávala bych delší ukázku v učebnici literatury. Kladně hodnotím provázanost historických a literárních souvislostí
49 3.6.3 Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Intepretace. Literární teorie Ve výkladové učebnici se setkáváme s označením Nové rady jako významného textu se satirickými motivy, jenž pochází z doby vlády Václava IV. Oceňuji poznámku, která blíže vysvětluje název díla. 38 O autorovi Nové rady se taktéž informuje jako o synovci Arnošta z Pardubic, prvního pražského arcibiskupa. Veršovaná skladba je založena na alegorii, taktéž se neopomíjí narážky na krále Václava IV. a důvod, proč je s ním autor Smil Flaška z Pardubic ve sporu. Jedná se o skladbu didaktickou, tedy poučnou jak je stručně vysvětleno, ve skladbě se střídají rady vážné s těmi ironickými, autor se prostřednictvím skladby vyjadřuje k představám o ideálním panovníkovi a taktéž vysoké šlechtě. Ve výkladu jsou informace poměrně stručné, avšak v učebnici čítankového typu výboru se autorka dílu věnuje velice důkladně. Ve výboru nalezneme ukázku (jejíž první část si můžeme přečíst ve dvou verzích jedná se o úvod), ukázka je doplněna o vysvětlivky ke slovům, jimž by nemuselo být rozumět. Ukázku uvozuje přibližná datace díla i autora. Do ukázky byl vybrán úvod skladby a několik rad, ty se rovnoměrně doplňují, jsou zde zastoupeny dvěma čtyřnožci koněm a zajícem a dvěma ptáky orlem a pávem. Orel je prvním rádcem krále, v jeho radě se objevuje náboženský motiv: (OREL RADÍ) Ne, v tomť nechci <odmlúvati>. Račiž, králi, poslúchati a na to mysliti pilně, aby v tvém srdci neomylně měl vždy na paměti Boha, 38 Název Nová rada vysvětlil J. B. Čapek jako spojení původního označení Rada (z konce 70. let 14. stol.) s její aktualizací v polovině 90. let (proto Nová ) HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2006, s
50 jenž tě vyvolil ze mnoha a dalť lidi, sbožie i čest. ( ) 39 K ukázce je připojeno mnoho podnětných úkolů, s nimiž mohou žáci pracovat. Mezi otázkami k Nové radě nalezneme např. dokázání využití formy zvířecí alegorie, dále, kterými verši autor sděluje, že jde o alegorii, jaké z toho plyne ponaučení a další. Autorka žákům taktéž předkládá vysvětlení pojmu alegorie. Mezi otázkami k práci s textem najdeme i námět k domácímu úkolu a nechybí ani odkaz na literaturu zabývající se hlouběji problematikou alegorie ve starší české literatuře, ta cílí na opravdové zájemce o tuto problematiku. Samozřejmostí je i uvedená literatura, ze které jsou ukázky vybrány Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů po kalamáře V učebnici Literatura v souvislostech 1 se setkáváme především se spojením autora Smila Flašky z Pardubic s historickými souvislostmi, zejména tedy s králem Václavem IV. a období jeho panování. Autoři nezapomínají zmínit původ Smila Flašky z Pardubic, Novou radu označují jako silně alegorickou báseň. Poznámka vztahující se k vysvětlení alegorické básně však chybí. Nová rada obsahuje řadu názorů šlechty, jež stojí v opozici proti vládě krále Václava, prostřednictvím zvířat demonstrovala část české vysoké šlechty své názory vůči králi. V jako jediné učebnici se setkáváme s další skladbou, jež je připisována Smilovi, tou je Rada otce synovi, v níž stárnoucí rytíř dává svému synovi rady do života. Další poznámky v textu se už týkají doby panování krále Václava IV. a předznamenání výrazného období tzv. doby husitské. V elektronické čítance ukázku nenalezneme, nicméně v učebnici se můžeme setkat s ukázkou Nové rady, tu prezentují rady koně, a taktéž krátké ukázky z díla Rada otce synovi. Obě ukázky pochází z Výboru z české literatury od počátků po dobu Husovu. 39 HORÁKOVÁ, Michaela. Literatura 1: Výbor textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2005, s
51 3.7 Podkoní a žák Podkoní a žák je jedním ze základních děl staročeské literatury, skladba bývá pokládána za nejlepší staročeskou satiru 40, autor skladby je anonymní. Skladba pochází pravděpodobně z konce 14. století, vtahuje čtenáře do prostředí staročeské krčmy, v níž se střetávají hlavní postavy. První vystupující postavou je podkoní tedy panský sluha, který se dostává do roztržky s univerzitním studentem což je druhá vystupující postava. Podkoní a student vedou spor o to, kdo se má v životě lépe. Studenta autor popisuje jako: Z těch jeden člověk bieše mladý, nejmieše známě 41 brady 42, na němž sukně šerá, umlená 43, a k tomu kukla zelená; ta také zedrána bieše. Mošnu na hrdle jmieše, v niž by vložil, což mu třěba, 40 Satira = (z lat. satura, pozd. satira = plná ovocná mísa, směs, všehochuť) původně posměšná báseň, kritická k společenským i osobním lidským nedostatkům. Postupem času se žánrová určitost s. rozplynula a nověji rozumíme s. každé literární dílo, které využívá humoru a vůbec estetického komična s konkrétním společenským záměrem kritiky. Základními literárními žánry, využívanými k satirickým cílům, jsou epigram, anekdota, satirický román a satirická hra, směšnohrdinský a komický epos aj. S. namířená svým kritickým ostřím vůči konkrétním osobám se nazývá paskvil nebo invektiva. Zesměšnění literárních osob, stylů a děl je cílem s. literární ( parodie, travestie). Každá s. předpokládá záporné hodnocení skutečnosti, viděné z výsměšného nadhledu, ale i existenci mravního či společenského ideálu, kterým jsou kritizované nedostatky poměrovány. Ve středověku se záhy objevují stavovské s., kterými se navzájem dobírají měšťané, sedláci a rytíři; podobné prvky se objevují i v žákovské (vagantské) poezii. Od 15. stol. se prvky stavovské s. ojevují i v masopustních hrách, útočících proti židům, sedlákům a loupežným rytířům. VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s Známě = viditelně. 42 Brady = vous na bradě. 43 Umlená = odřená
52 mním, že knihy, také chleba, Dešťky 44 jmieše u pasu, jakž jej viděch při tom času; i jinú k tomu přípravú vše bieše školskú postavú. 45 Podkoní je popsán následovně jako: Druhý, ten sě starší zdáše, vždy sedě bradku súkáše 46, na němž kabátec úzký, krátký; a dosti zedrané šátky; okasalý 47 tak dvorně, k tomuť bieše obut v škorně 48 ; tyť biechu drahně povetšěly, avšak okolo děr cěly, skrzě něž viděti nohy. A také bieše vpal ostrohy, točenku 49 jmaje na hlavě. Tak, jakž jej sezřěch právě, jistěť mi sě dvořák 50 zdieše; 44 Dešťky = dvojité tabulky na psaní. 45 Staročeské satiry Smilovy školy. Vyd. Josefa Hrabáka. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950, s Súkati = potahovati (vous). 47 Okasalý = vystrojený. 48 Škorně = boty sahající nad kotníky. 49 Točenka = biret (pokrývka hlavy stočená na hlavě). 50 Dvořák = dvorský služebník
53 hřbelce za pasem jmějéše. 51 Oba aktéři skladby univerzitní student i podkoní si pochvalují své žití, odhalují přitom ale bídu, ve které žijí. Příběh se odehrává ve staročeské krčmě, autorova satira je popsána velice realisticky v básni se setkáváme s opravdově vykreslenou pasáží ze života. Podkoní a student se nejprve hádají ve slušné a obecné rovině, hádka se však vyostřuje, až dojde na osočení podkoním. Tím dává podkoní podnět studentovi, k vyřešení sporu nedochází, jelikož se strhne rvačka. Závěr skladby přináší nicneříkající ponaučení, lidé by měli sedět doma a nechodit do krčem, což je rada, která nemá s proběhnuvší hádkou vlastně nic společného. Podkoní a žák reflektuje nižší společenskou vrstvu, cílem autora však není kritika společnosti, nýbrž pobavení. Charakteristická je pro skladbu dialogičnost projevu, v níž mluví podkoní a žák, čímž chtěl autor zřejmě skladbě dodat na živosti. Autor složil satirickou skladbu v běžném verši, jenž se používal ve staročeské poezii, tím je osmislabičný verš, na nějž je ve sbírce kladen důraz. Ve sbírce je nápadná zvuková monotónnost, skupiny veršů, jež spolu sousedí, končí často na stejnou samohlásku. Co se týče literárního pozadí skladby Podkoní a žák, podobné typy básní nachází i v latinské literatuře tedy spory o přednost stavu. V latinské literatuře je však na rozdíl od české často spojen milostný motiv, ten v české literatuře nenajdeme. I tak je pravděpodobné, že neznámý autor vycházel z latinské předlohy. Tou je báseň Videant quo nutriet, v níž je popisován studentský život a život panského služebníka, je na čtenáři, aby rozhodl, který život mu připadne bídnější. 51 Staročeské satiry Smilovy školy. Ed. Josefa Hrabáka. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950, s
54 Latinská báseň je jasně tendenční, obrací se proti měšťanstvu, báseň je epická a autor ji psal vagantskou strofou. 52 Skladbu Podkoní a žák je možno nalézt jako rukopis univerzitní či muzejní v Národní a univerzitní knihovně v Praze, dále také v knihovně Národního muzea v Praze. Dílo bylo vydáno několikrát, např. Václavem Hankou poprvé, o jiné vydání se postaral Jan Vilikovský. 3.8 Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1 V Kouzelném zrcadle literatury se se satirickou skladbou Podkoní a žák setkáváme v kapitole Literatura v českých zemích ve 14. století. Autor čtenáře se skladbou seznamuje poměrně stručně. Líčí spor dvou nevýznamných členů tehdejší společnosti, spor se odehrává v hospodě, hádka vrcholí rvačkou. Autor čtenářům přibližuje i latinskou tvorbu, která byla na spory týkající se předností sociálního postavení bohatá, vyskytovala se velice často. Pozitivně hodnotím poznámku, jež vysvětluje část názvu díla, totiž že žákem je myšlen vysokoškolský student. Autor plynule přechází k další satirické tvorbě tohoto období. Skladbu Podkoní a žák nepřibližuje ani formou ukázky, jíž by si mohli studenti tuto zábavnou skladbu přiblížit Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií S podobným rozsahem se setkáváme i zde, učebnice žáky seznamuje s výchovným a satirickým básnictvím, které se rozvíjelo a stávalo se významnějším zhruba v polovině 14. století. Mezi staročeskými díly se objevuje i skladba Podkoní a žák, tuto báseň autoři představují jako parodii univerzitních disputací tedy učených hádání, jak je následně vysvětleno. Dále se dozvídáme, že skladba popisuje hospodskou hádku dvou postav, jejichž život je bídný, ač jsou přesvědčeni o opaku. Hádka vyústí ve rvačku, v této učebnici se setkáváme s informací, kdo napsal uvedenou skladbu. Autor této skladby je doposud 52 VILIKOVSKÝ, Jan. Latinská poesie žákovská v Čechách. Bratislava: Filosofická fakulta University Komenského: 1932, s
55 neznámý, pravděpodobně se jednalo o studenta, autor skladby do hádky nezasahuje, snaží se zaujmout neutrální postoj a nepřiklánět se k žádné ze znesvářených stran. Skladba Podkoní a žák je představena také v čítance, objevuje se zde v přebásnění Kamila Bednáře, uvedená podoba ukázky by tak mohla být studentům bližší a mohla by jim usnadnit práci s pochopením textu. Ukázka je rozčleněna do dvou pasáží, v první nadává podkoní žákovi, ve druhé se role obrací a pod palbu se dostává podkoní: Podkoní žákovi Žáku, ty mizero jeden! Nač tak zpupné řeči vedeš? Vždyť za babku cenu nemáš, hubený jsi, z metly strach máš, světem plahočíš se bídně a jen dřeš se očividně. Ač se lopotíš, jak můžeš, na lepší šat se nezmůžeš, v hadrech chodit zvyk je žáků. Žák podkonímu Hadr ze stáje jsi pouze! Znáš kdy svátek místo nouze? Vychrtlý jsi mi satrapa 53, ne lepší selského chlapa, když každičký den hnůj kydáš a lepším to nevystřídáš. 53 Satrapa = vládce provincie v někdejší perské říši; přeneseně despota
56 Marně se chceš rovnat žáku, ve všem máme lepší čáku 54, ne jak vy, ta chátra tupá! 55 Součástí ukázky je také připojený slovníček, jenž osvětluje některá slova, která jsou dnešnímu čtenáři již neznámá. Taktéž jsou k ukázce připojeny otázky, s nimiž mohou žáci pracovat. Otázky jsou orientovány na žákovskou poezii, zda je aktuální i dnes, která skupina umělců ve středověku měla k žákovské tvorbě blízko, poslední trojice otázek se již ptá na konkrétní ukázku, žáci mají odpovědět, na koho se povyšuje podkoní, co je pro žáka ideálem a co o sobě navzájem postavy ve skladbě nepřímo vypovídají. Pozitivně hodnotím stručný medailonek Kamila Bednáře, který se postaral o přebásnění satirické skladby Podkoní a žák Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie V učebnici se setkáváme s rozsáhlejším výkladem, než tomu bylo u předchozích učebnic. Skladba Podkoní a žák je zde řazena k mladší staročeské veršované satiře, spadá do konce 14. století. Jedná se o parodii univerzitního sporu. 56 Ve středověké krčmě dochází ke sporu mezi panským sluhou a žákem nebo také studentem. Předmětem sporu je životní situace obou postav, předhánějí se v tom, kdo je na tom lépe. Dávají ovšem na odiv svoji bídu a postavení v nižší vrstvě společnosti, taktéž jejich představy o budoucnosti se zdají být nereálné. Kurzívou je označena část textu odkazující na příklad ze skladby, v níž se podkoní vysmívá žákovi. 54 Čáka = vyhlídka, naděje. 55 SOUKAL, Josef. Čítanka pro 1. ročník gymnázií. Praha: SPN, 2007, s V poznámce pod čarou, na kterou je odkazováno číselným indexem, se můžeme dozvědět, že toto pojetí zdůvodnil Eduard Petrů např. v knize Vzdálené hlasy, jež byla vydána v roce HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad textů Interpretace Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2006, s
57 Tato ukázka jen potvrzuje předchozí teorii: Podkoní se např. žákovi vysmívá, že ho čeká jenom dřina (jako učitel bude muset dělat ve škole všechnu práci) a přitom nebude mít ani pohodlnou postel. Na sebe prozradí, že jeho situace je již teď podobná. Navíc je bit a dokonce musí krást, aby netrpěl hladem. Proto vyznívá jako sen jeho vychloubání, že bude jednou pány doprovázet na honech a žít jako oni. 57 Text čtenáře zaujme tím, jak je názorný a také obsahem světským motivů, erotické motivy se ve skladbě nevyskytují. Taktéž čtenáře seznamuje s autorem skladby, jenž působí v básni jen jako pozorovatel a dohlíží na postavy, v jeho satirickém zobrazení převládá ironie. Ve výboru je skladba Podkoní a žák otisknuta z vydání Josefa Hrabáka Staročeské satiry Hradeckého rukopisu a Smilovy školy z roku Odkazuje i na starší vydání, jehož editorem byl Jan Vilikovský, toto vydání pochází z roku Součástí ukázky je také slovníček, jenž vysvětluje slova (ta jsou zřejmě pro přehlednost tučně zvýrazněna), která by mohla být pro dnešního čtenáře těžko rozpoznatelná: Protož, hubený sanitáři, lučištníku (míněno pejorativně) i kacíť sú tvoji sváři? spory Proti mně viec neroď mluviti nemluv nebť jest věčně ve psí býti. Vám jest přisúzena psota, byšte ji měli do života. 58 V ukázce najdeme taktéž náměty k činnostem, ty jsou vztaženy pouze k textu, jenž je v učebnici otištěn. V ukázce je naznačen kompoziční postup, kdy se jedna postava snaží tu druhou zesměšnit, chlubí se, mimoděk však prozradí svou bídnou životní situaci, přičemž se ji snaží zlehčit a nakonec prozradí, jaký je její životní ideál. Studenti mají za úkol uvést, který z účastníků sporu vystupuje v ukázce jako první a doložit v ní výše uvedený postup. Také se mají zaměřit na závěr sporu a zodpovědět, jak skončil. V ukázce mají vyhledat osobu, která 57 HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2006, s HORÁKOVÁ, Michaela. Literatura 1: Výbor textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2005, s
58 líčí svou budoucnost a na konkrétním verši dokázat, jak nereálné jsou jeho představy. Otázky k textu uzavírá úkol, ve kterém se mají studenti zaměřit na poslední tři ukázky satirických skladeb a porovnat je, na základě porovnání zdůvodnit, která skladba obsahuje nejradikálnější kritiku společenských nedostatků Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Literatura v souvislostech představuje skladbu Podkoní a žák také jako satirický spor, jenž vznikl pravděpodobně na sklonku 14. století, zřejmě v 90. letech. Účelem autora bylo především pobavit. Veršovaná skladba ironickým způsobem popisuje hospodskou hádku dvou představitelů pocházejících z nižší společenské vrstvy, ti se hádají o přednost stavu, o to, kdo má lepší živobytí. Podkoní přitom přiznává, že dostává výprask, často nemá co jíst, ani nemá kde přespat, žák je zase šikanován staršími spolužáky, jejich spor graduje, až skončí rvačkou. Pozitivně hodnotím zmínku o autorovi, ač je neznámý, můžeme soudit, že se jednalo o člověka, jenž měl univerzitní vzdělání. S velkou pravděpodobností pocházel z venkova, jelikož znal venkovské prostředí velice dobře. V učebnici se dočteme, že dílo patří mezi nejpůvabnější díla českého středověku 59. Elektronická čítanka se pokouší podat některé informace o neznámém autorovi, v podstatě obsáhleji rozvíjí myšlenky, s nimiž jsme se ve stručnější podobě setkali v učebnici. Dále se dozvídáme literární zajímavost o prostředí, s nímž autor skladby pracoval, tento fakt zachycuje ve svých Staročeských satirách Jan Vilikovský. Dílu Podkoní a žák se dokonce dostalo pocty v tom směru, že tento text byl použit v prvním díle husitské trilogie Mezi proudy Aloise Jiráska. Dále se podobněji seznamujeme se satirickou skladbou Podkoní a žák, ta je doprovázena dvěma ukázkami, první se zaměřuje na vzhled podkoního a žáka a druhá zobrazuje závěr sporu, obě ukázky jsou doprovázeny několika otázkami a úkoly. Žáci mají například porovnat popis obou osob a rozhodnout, zda autor u obou postav postupoval stejně, dále určit verš, rozhodnout, o jaké charakteristiky se jedná (přímé/nepřímé, vnitřní/vnější), nebo odpovědět na otázku, který český světec byl nelidsky mučen a následně hozen do řeky Vltavy v roce 1393 ad. V ukázkách jsou slova, která jsou pro dnešního čtenáře hůře 59 NOVOTNÝ, Jiří. Literatura v souvislostech 1. Od hieroglyfů ke kalamáři aneb Od starověku k osvícenství. Vyd. 1. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2010, s
59 přeložitelná, zbarvena modře, po najetí kurzoru na vybrané slovo se zobrazí jejich novočeský překlad, případně vysvětlení. Uvedený text považuji za zdařile zpracovaný
60 4 RYTÍŘSKÁ VERŠOVANÁ EPIKA Následující kapitola se bude věnovat veršované epice, ta je ve středověké literatuře zastupována legendami a rytířskou epikou. V této kapitole se zaměřím právě na epiku rytířskou, již představím prostřednictvím dvou děl, a to dílem Tandariáš a Floribella a Tristram a Izalda. Středověkou společnost podstatně zasáhla rytířská kultura, v literatuře ji zaznamenáváme později. V průběhu 12. a 13. století se na jihu Francie začala rozvíjet tzv. dvorská literatura jinak také kurtoazní literatura mění se role muže rytířského stavu, tehdejší rytíř-válečník je vystřídán rytířem estetického charakteru. Stává se z něj zjemnělý dvořan, vyniká jak kvalitami tělesnými, tak i duševními. Takový rytíř vzplane city k zadané či vdané ženě, čímž se trýzní, nebojí se riskovat svou rytířskou čest jen proto, aby získal srdce své milované ženy, ta je vždy na společenském žebříčku ve vyšším postavení, k rytíři zaujímá úporný a racionální postoj. Kurtoazní literatura měla v jednotlivých zemích různorodý vliv, literatura v české zemi byla ovlivňována literaturou německou. Na rozdíl od jiných slovanských literatur je česká literatura ojedinělá v tom, že obsahuje veršovanou rytířskou epiku. 60 K nám se rytířská epika dostává na počátku 14. století, zastupuje ji veršovaná skladba zvaná Alexandreida. V druhé polovině 14. století dochází k rozvoji rytířské epiky, literaturu obohacují veršovaná díla rozsáhlejšího obsahu, ale také kratší prozaické útvary. Rytířské látky jsou zpracovány v několika rozsáhlých skladbách, jedná se o látky artušovské (zastoupeny díly Tristram a Izalda, Tandariáš a Floribella) a německé (zastoupeny Vévodou Arnoštem a oběma Růžovými zahradami). Autoři se pokoušeli nalákat své posluchače či čtenáře na zábavný charakter děl, snažili se je pobavit a zaujmout přitažlivým příběhem. Tvorba zábavného charakteru byla tehdy chápána jako umělecky nepříliš hodnotná literatura, historie české literatury ji považovala za tzv. konvenční literaturu. Avšak díla, mezi jejichž funkce patřila zábavnost, se těšila velkého zájmu, to dokazují četné opisy z doby husitské a z období pozdějších, díla postupně pronikala do zábavné literatury měšťanské a do ústní lidové slovesnosti. 60 IWAŃCZAK, Wojciech. Po stopách rytířských příběhů. Praha: Argo, 2001, s
61 4.1 Tandariáš a Floribella Česká veršovaná skladba Tandariáš a Floribella dle Tiché také Řeč velmi pěkná o králi Artušovi a Tandariášovi vznikla ve 2. polovině 14. století z německé předlohy Tandareis und Flordibel, jejímž autorem byl salcburský básník Pleier. Německá předloha je obohacena o fantastické prvky, ve skladbě se objevují nymfy, trpaslíci či obři, český autor, jehož totožnost je anonymní, se zaměřoval spíše na popis činů a dobrodružství, jež doprovázely Tandariáše na cestách za jeho milovanou Floribellou, jejíž lásku a milost si chtěl zasloužit. Tento dvorský epos 61 je napsán pravidelným osmislabičným veršem, celkem obsahuje 1842 veršů. Děj je situován na dvůr krále Artuše, kam přijíždí krásná panna Floribella a žádá po Artušovi ochranu, Artuš se zaváže sličnou pannu opatrovat. Na dvůr se zakrátko dostává pohledný a urostlý sluha Tandariáš, jenž se bezmezně zamiluje do Floribelly, ta jeho lásku opětuje. Navzájem si slíbí věrnost a utíkají ze země. Následně jsou dopadeni, Floribella se navrací na dvůr krále Artuše, Tandariášovi je zapovězeno vrátit se do země, dokud jej Artuš neomilostní. Zatímco se Floribella souží láskou a steskem k milému, Tandariáš podniká četná dobrodružství, na kterých prokazuje kvality hodné pravého rytíře. Dočká se milosti od krále Artuše, zúčastní se Artušových turnajů, poté se usmíří s králem na dvoře je vesele vítán a ctěn, šťastně se shledává s Floribellou a zůstávají spolu. Skladba zachovává všechna pravidla dvorského chápání milostného vztahu. 62 Což můžeme zpozorovat např. ve zdůvodnění Tandariášova vyhnanství (král Artuš dal Floribelle slib, že ji 61 Epos (z řec. epos = slovo, řeč, pověst) rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách (tzv. epická šíře), podávající jazykem bohatým na ustálená epiteta a figury s vypravěčským odstupem a objektivitou téma války nebo hrdinských činů; dvorský neboli rytířský e., spjatý s prostředím evropské vysoké šlechty 12. a 13. stol., zpracovával naopak látky cizí keltské (Tristan), antické (Alexandr), popřípadě orientální. Podával však v jejich rámci idealizovaný a tendenční obraz rytířské kultury a etiky, poznamenaný vlivem křesťanství. Látky dvorských e. vycházely vesměs z francouzského podání a německým zprostředkováním pronikaly i k nám. Charakteristickými díly jsou např. e. Chrétiena de Troyes o družině krále Artuše (pol. 12. stol.), skladby o Tristanovi a Isoldě či několikanásobné zpracování historie Alexandra Makedonského, známé též v české verzi (kolem r. 1300). VLAŠÍN Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984, s Tandariáš a Floribella in Rytířské srdce majíce: česká rytířská epika 14. století. Ed. Eduard Petrů. Praha: Odeon, 1984, s
62 bude ochraňovat před porušením ctnosti, Tandariáš je za porušení slibu potrestán), dále např. v tom, že se před Floribellou ukrýval, dokud ho princezna, která jej zachránila před vězením, nezprostila ze závazku. Celkem se veršovaná skladba dochovala ve třech rukopisech. První nalezneme ve Sborníku hraběte Baworowského, v díle rukopisu knihovny Národního muzea v Praze, v tzv. Sborníku Pinvičkova (dříve Zebererova), ten vznikl v letech Poslední rukopis pochází z 15. století a je uložen ve Státním archívu v Brně. Staročeská skladba se dočkala několikerého vydání. Poslední vydání pochází z roku 1984, zde najdeme skladbu v souboru Rytířské srdce majíce vedle skladby Vévoda Arnošt a Jetřich Berúnský. Za vydáním skladby stojí autorská dvojice ve složení Eduarda Petrů a Dagmar Marečkové. 4.2 Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1 Jaroslav Blažke shrnuje dvorskou literaturu nejen na českém území, ale ve světovém měřítku na jednu stranu v učebnici, o dvorském eposu Tandariáš a Floribella se však vůbec nezmiňuje Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií O Tandariášovi a Floribelle se dočteme v kapitole pojednávající o české literatuře od nástupu Lucemburků do 70. let 15. století. V učebnici je společně s Tristramem a Izaldou zmíněn pouze jejich název. Rytířství a jeho ideály už společnost v tehdejší době příliš neoslovovaly. Dozvídáme se, že se k nám zpracování hrdinských eposů a rytířských předloh dostalo prostřednictvím jiných literatur, zvláště literatury německé. Funkcí těchto děl je čtenáře či posluchače bavit (tato díla byla určena spíše k poslechu), mezi hlavní prvky skladby
63 patří milostný vztah a prožívaná dobrodružství. Mezi nejznámější díla patří právě Tandariáš a Floribella společně s Tristramem a Izaldou. V čítance se s ukázkou o Tandariášovi a Floribelle nesetkáme Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie 14. století je označováno jako vrcholné období středověku, součástí tohoto období je i rozvoj světské zábavné literatury. Sem patří především rytířská veršovaná epika a próza. Dvorský epos o Tandariášovi a Floribelle zde nenajdeme. Stejně tak jej nenalezneme ani v čítankovém textu Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů po kalamáře Na rozdíl od předchozích učebnic se v učebnici nakladatelství Fraus setkáváme více s tematikou veršované rytířské epiky, včetně eposu Tandariáš a Floribella. Veršovaná epika se nachází v kapitole s názvem Vrchol české středověké tvorby (14. stol.). Dozvídáme se, jakou funkci rytířské eposy plnily, neznámí autoři je psali staročeštinou. Českou tvorbu ovlivňovala zahraniční literatura, zejména německá literatura. Autoři překládali a upravovali skladby, vnášeli tak do prostředí české společnosti evropskou hrdinskou tematiku. Stěžejním ve skladbách byl milostný cit, jenž vzplanul mezi hlavními hrdiny eposu. Díla se stávala na královských dvorech a u šlechty velice oblíbenými. Učebnice čtenářům přednáší keltskou pověst z dávných časů epos Tandariáš a Floribella, jenž odkazuje k britskému králi Artušovi a jeho družině. V učebnici se setkáváme i s ukázkou, jež pochází ze souboru Rytířské srdce majíce, jedná se o úvodní verše vztahující se k postavě krále Artuše: Byl král jeden, ten slul Artuš, toho míle každý poslyš. Ten byl tak dobrý, tak mocný, všie pravdy všěm spomocný. Měl obyčej jmieti v rok dvór,
64 tu jest býval všeliký sbor. Vždy sě na letnice počal, ve dvú nedělí sě skonal. Což křesťanstva najviec bylo, dobrých druhóv tu musilo všem při tom dvoře býti, toho nemohl ijeden zbýti. Králi i knížata, páni, panny, panie byli zváni, aby všichni přijeli a tu svú kratochvíl jměli. 63 Text doplňuje ilustrace, na které je zobrazen Artuš s rytíři u kulatého stolu. V elektronické čítance však ukázky a s ní spojené informace nejsou dohledatelné. I přesto věnuje tato učebnice eposu o Tandariáši a Floribelle nejvíce prostoru. 63 NOVOTNÝ, Jiří. Literatura v souvislostech 1. Od hieroglyfů ke kalamáři aneb Od starověku k osvícenství. Vyd. 1. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2010, s
65 4.3 Tristram a Izalda Přibližně z poslední čtvrtiny 14. století pochází rytířský epos Tristram a Izalda. Toto téma bylo zpracováno ve všech evropských literaturách, k nám se dostalo z německého prostředí. Autor čerpal z předloh tří německých autorů, nejvíce vycházel z Eilharta von Oberge, v menší míře potom z Gottfrieda von Strassburg 64, trojici uzavírá Heinrich von Freiberg. Ovšem autor staročeského románu si počínal mnohem zdařileji, nejdelší české znění obsahuje bezmála 9000 veršů, autor skladbu výrazně přebudoval, některé pasáže zkrátil, jiné naopak dobásňoval. Jak je to pro díla středověké literatury typické, autor uvedené skladby je anonymní. Autor ve své skladbě využíval zejména dějových pasáží, objevují se zde prvky fantastiky (příkladem může být boj s drakem Sarpandem, výskyt zlého trpaslíka Melota), popisných pasáží se autor vyvaroval, stěžejním pro něj byl motiv lásky mezi hlavními postavami, které tvoří Tristram a Izalda. Příběh se rozvíjí z pohádkového motivu, dvěma vlaštovkám upadne krásný vlas, jenž patří irské princezně Izaldě, jakmile vlas spatří král Marek, vyšle jednoho ze svých rytířů, chrabrého Tristrama, aby mu přivezl princeznu, jíž patří onen rudý vlas. Tristram se rozjede hledat sličnou pannu. Matka princezny připraví kouzelný nápoj lásky, jenž má zajistit vzplanutí citů mezi starým králem a její mladou dcerou. Na zpáteční cestě: I počě Tristram velikú žiezen mieti, i káza sobě dáti pitie neby tu šenka 65 na to nesčěstie. Tu vece jedna panenka: Pane, teď 66 stojí jedno 67 málo vínka! On je sobě přinést káza. 64 O Gottfriedovi se říká, že právě on dal této látce klasickou podobu. Tristram a Izalda. Ed. Zdeňka Tichá. Praha: Mladá fronta, 1980, s Šenk = číšník. 66 Teď = zde. 67 Jedno = jen
66 Tristram o tom nic nevěda, že mu sě o tom má státi sváda 68, napi sě jeho mnoho. Poskyte jeho také panně, a jakž sě ona napi nelestně, tak sě jim zdáše oběma, jako by byla na smysle něma 69. I musichu sě tak milovati a z nich toho ižádný 70 nemoh rozuměti, která tak v krátkém časě byla sta laskavi 71 na sě. 72 Po vzplanutí city se Tristram a Izalda uchylují k podvodům před králem Markem, jak Tristram, tak Izalda se nebojí za svou lásku bojovat a podstupovat spoustu hrdinných činů. Láska mezi nimi nekončí ani potom, co je Izalda nucena být s králem Markem, Tristram si bere jinou (bělorukou) Izaldu. Po boji je Tristram smrtelně raněn, dovolává se rusovlasé Izaldy ta má přijít a uzdravit ho, ale přichází pozdě. Tristram i zásluhou své lživé a žárlivé manželky umírá před příjezdem rusovlasé Izaldy. Při pohledu na mrtvého Tristrama Izaldě žalem zkamení srdce, odevzdá se Bohu a umírá vedle své největší a jediné lásky. Láska mezi 68 Sváda = boj, spor. 69 Na smysle něma = smyslů zbaveni (dva). 70 Ižádný = nižádný. 71 Laskav býti (na koho) = milovat koho. 72 Tristram a Izalda. Ed. Zdeňka Tichá. Praha: Mladá fronta, 1980, s
67 dvěma hrdiny je pochopena až po jejich smrti, je jim vystrojen velkolepý pohřeb, jsou pohřbeni nedaleko od sebe. Vznikla velkolepá freska lidských osudů, kterou kreslila ruka výborného psychologa. 73 Hlavní hrdinové dvorského eposu nejsou autorem zobrazováni jen v tom nejlepším možném světle, ale poukazují také na své nedostatky, kterých se dopouštějí. Izalda např. dává zabít svou poddanou Brangenenu, jelikož se bojí, že vyzradí její tajemství. Dostávají se tak blíže ke čtenáři či posluchači, postavy jednají jako obyčejní lidé, a tím vzbuzují ve svém publiku sympatie. Tento postup ve středověké rytířské epice a jejích zvyklostech vybočuje. Úloha přírody ve skladbě taktéž nezapadá do středověkých konvencí, autor ji nevyužíval jen jako kulisu, ale spíše plnila funkci pomocnou, ochraňovala např. ústřední dvojici před nepřízní osudu. Specifickou roli představuje moře, tvoří rámec skladby. Ovšem největší originalita skladby spočívá v pojetí vztahu obou milenců k dobovým společenským konvencím. 74 Středověký básník staročeské skladby Tristram a Izalda užil středního stylu. Epos je napsán bezrozměrným veršem. V tehdejším období autoři neměli tak volnou ruku v psaní, poměrná část obyvatelstva neuměla číst, tuto schopnost ovládala především vyšší část společnosti tedy duchovní a část vysoké šlechty. Proto autoři orientovali svá díla k poslechu, převládaly skladby psané veršem, pozornost posluchačů se básníci snažili udržet prostřednictvím opakování frází, slovních obratů, určitých dějových prvků. Užívaly se takové výrazové prostředky, které v posluchačích zanechávaly jistý estetický požitek. Středověká společnost se diametrálně odlišuje od společnosti v současnosti, proto nelze nahlížet na díla ze středověku dnešníma očima. Příběh o Tristramovi a Izaldě se těšil veliké oblibě, ještě v 19. století vycházel v podobě tzv. knížek lidového čtení, byl několikrát přebásněn. Dodnes jsou známy dvě staročeské verze z 15. století. První z roku 1449, druhá a zdařileji napsaná z roku Milostný příběh se stal atraktivním nejen v literárním světě, ale též pro výtvarníky, filmové tvůrce, divadelníky a hudebníky. Ačkoliv se ve středověku pohybovala světská veršovaná epika na okraji literatury, dnes se tematika rytířství stává inspirací v mnoha oblastech kultury. 73 TICHÁ, Zdeňka. Cesta starší české literatury. Praha: Panorama, 1984, s Tristram a Izalda. Ed. Zdeňka Tichá. Praha: Mladá fronta, 1980, s
68 4.4 Zhodnocení díla v učebnicích Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1 Blažke se v učebnici věnuje francouzské verzi dvorského eposu Tristanovi a Isoldě, tento příběh o tragické lásce je součástí souboru několika skladeb, jež nese název Bretonský cyklus. Téma skladeb pojednává o rytířské společnosti krále Artuše, tito rytíři zasedají u bájného kulatého stolu, jenž má znamenat rovnost mezi jednotlivými postavami. Více není staročeská verze, ani její francouzská předchůdkyně rozebírána Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Totožné zhodnocení viz kapitolu Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie Z hodnocených učebnic se tento výkladový text nejvíce věnuje skladbě o Tristramovi a Izaldě. Jedná se o nejznámější dílo rytířské veršované epiky, pochází z 2. poloviny 14. století, autoři zmiňují i předlohy, díky které se na naše území dostala. Učebnice velice stručně a jasně vystihuje děj uvedené skladby: Vypravuje o osudové moci lásky: byla sice probuzena vypitím kouzelného nápoje, ale silnější než všechny konvence (hlavně hrdinův vazalský vztah k panovníkovi) přetrvala až za hrob 75. Tematiku můžeme dohledat v keltském původu, zrodila se ve středověké Francii v průběhu 12. až 13. století jako Román o Tristanovi a Izoldě. 75 HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2006, s
69 Větší prostor skladba zaujímá v čítance. Autorka do čítankového textu zahrnula tři ukázky, první dvě ukázky pocházejí ze staročeského vydání, třetí ukázka vychází z novodobé francouzské rekonstrukce od Josepha Bédiera, překladu se chopila Eva Musilová. Skladba je časově zařazena do 2. poloviny 14. století, ukázku uvozuje zařazení Tristrama a Izaldy mezi rytířské eposy, jedná se o nejdelší staročeskou veršovanou skladbu, jež se dochovala. Ukázce předchází krátké uvedení čtenářů do děje, ve kterém Marek posílá svého synovce Tristrama pro princeznu, jejíž vlas upadl vlaštovkám před králem. První ukázka čtenáře přivádí do situace těsně před požitím kouzelného nápoje, Tristram požádá o nápoj, v nevědomosti jej vypije a nabídne i Izaldě, nápoj nabyde okamžitého účinku. Poté následuje druhá ukázka ze staročeského zpracování, v níž se představuje milostný cit, jenž je mezi Tristramem a Izaldou, jejich tužby, soužení a stesk po protějšku. Druhá a třetí ukázka je od sebe oddělena stručně popsaným dějem, který se uskutečnil mezitím. Láska mezi ústředními hrdiny trvá nadále i po 4. roce, kdy měl nápoj přestat účinkovat. Nezlomí jej ani sňatek Tristrama s jinou Izaldou. Tristram je smrtelně zraněn a posílá pro svou milovanou Izaldu. Poslední ukázka vychází z novodobého překladu, jedná se o prozaický text, zachycuje poslední momenty a smrt hlavních hrdinů: U Tristana Izolda Běloruká poděšena zlem, jež způsobila, hlasitě kvílí nad mrtvým. Druhá Izolda vešla a pravila: Paní, vstaň a nech mě přijít blíž. Mám, věř mi, větší právo nad ním plakat než ty. Milovala jsem ho víc. Obrátila se k východu a modlila se k Bohu. Potom poodkryla mrtvé tělo, ulehla podle něho, vedle svého milého, políbila ho na ústa a na tvář a těsně jej k sobě přivinula; tělo vedle těla, ústa na ústech: tak vydechla duši, tak vedle něho zemřela žalostí nad ním, milovaným. 76 Bezprostředně po ukázkách nacházíme otázky a úkoly, čtenáři mají za úkol si převyprávět dějovou linii příběhu vlastními slovy, povšimnout si rozdílu, jenž se objevuje ve staročeské ukázce a v překladu novodobé rekonstrukce pocházející z francouzských originálů. Čtenáři mají pracovat především s ústředním motivem eposu, a tím je láska. 76 HORÁKOVÁ, Michaela. Literatura 1: Výbor textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2005, s
70 Epos se vztahuje i ke světové literatuře, ve které máme další díla s tématem lásky až za hrob 77. Čtenář je nabádán k práci s dalšími zdroji, např. se Slovníkem antické kultury (čtenář má dokonce uvedenou i stranu, na které má hledat odpověď na otázku), pro zájemce o hlubší studium je zde uveden příběh o Theseovi, čtenář se má zaměřit na motiv bílých a černých plachet a jejich souvislost. Motivy tristanovské látky nacházíme i v jiných žánrech, autoři zmiňují filmové a hudební ztvárnění. Ukázku uzavírá oblast literární teorie, autorka ve stručné poznámce čtenářům vysvětluje žánr rytířského eposu a odkaz na jednotlivá vydání, jež byly v textu použity Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů po kalamáře Totožné zhodnocení týkající se tematiky veršované rytířské epiky viz kapitolu Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů po kalamáře. O eposu Tristram a Izalda se autor zmiňuje v jedné větě, a to na látku pocházející z keltských pověstí. U takto známé skladby (nejen staročeského zpracování) bych očekávala zařazení do učebního textu, případně alespoň do čítanky, jež je kromě ukázek velice bohatá na informace vztahuje se k učebním textům. 77 HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výbor textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2005, s
71 5 CELKOVÉ ZHODNOCENÍ A PŘEDSTAVENÍ UČEBNIC 5. 1 Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1 V roce 1998 vyšel v nakladatelství Atlantis první díl učebnice Kouzelné zrcadlo literatury s podtitulem Od nejstarších písemných památek k osvícenství, jehož je Blažke autorem. Jedná se o učebnici, která v době vzniku na českém trhu vynikala novým pojetím výuky literatury na středních školách. Do této jediné učebnice, jež čítá něco málo přes 250 stran formátu A4, je zahrnuto učivo prvního ročníku, učebnice tak pokrývá nejen teoretické znalosti, ale i čítanku, nejen literaturu domácí, ale i světovou. Jak ostatně představuje slovo nakladatele na jedné z úvodních stran učebnice: Vyslovujeme přesvědčení, že umění číst lze pěstovat výhradně četbou. Nezbytné údaje o autorech a jejich dílech jsou turistické značky, jež pomáhají držet směr cesty. Turistické značky nejsou ani krásné, ani zábavné, jsou však užitečné. Značená cesta vede od znalosti písmen abecedy přes slova, věty, odstavce, první strany a první knihy. Běží tisíciletí dějin psaného slova, krajina se proměňuje, ocitáme se na souši, ve vodě i ve vzduchu, střídají se denní i roční období, dny slunečné s nepohodou, jen turistické značky zůstávají. Jdeme, díváme se kolem sebe a vštěpujeme si, co vidíme. Teprve urazíme-li tuto cestu, dospějeme na území literární vědy, jež je říší literární teorie, literární historie a literární kritiky, světem literárních druhů, literárních žánrů, interpretací a soudů. 78 Učebnice si zakládá na představení významných literárních památek, je oproštěna o velké množství literárních a historických faktů. Učebnice je strukturována do celkem šesti kapitol, jimiž jsou: Písemnictví nejstarších národů, Antika, Středověk, Renesance, Český humanismus a evropské baroko a Klasicismus a osvícenství. 78 BLAŽKE, Jaroslav. Kouzelné zrcadlo literatury. Od nejstarších písemných památek k osvícenství. Brno: Atlantis, 1998, s
72 Mimo uvedené kapitoly je součástí učebnice také slovníček, který je k nalezení na posledních stranách učebnice, tento slovníček obsahuje výklad základních pojmů, na tyto pojmy je v jednotlivých kapitolách odkazováno prostřednictvím značky. Jako příklad si můžeme uvést: eschatologie (adj. eschatologický) (z řec. eschatos poslední) V původním významu učení o posledních věcech člověka, souhrn názorů a představ o osudu člověka po smrti, jakož i o budoucnosti lidstva a světa. V dějinách křesťanství se důraz postupně přenášel na eschatologii pojímanou jako poslední a definitivní rozhodnutí o smyslu a cíli života, dějin a světa. SJKI Uvedený příklad vysvětluje čtenáři pojem eschatologie, současně také s pomocí označení odkazuje na další slova, jež se ve slovníčku objevují. SJKI 174 odkazuje na seznam použité literatury, z níž autor čerpal, konkrétně označení SJKI je zkratkou pro knihu Slovník. Judaismus. Křesťanství. Islám., číselný údaj čtenáře odkazuje na konkrétní stranu knihy. Součástí učebnice je také rejstřík autorů a děl, kurzívou je rozlišován anonymní autor a kolektivní díla, za nimi následuje tučně vyznačené číslo, odkazující na konkrétní stranu v učebnici. Poslední oddílem je obsah, jehož autorovi bych vytkla jeho stručnost, obsah zahrnuje pouze názvy jednotlivých kapitol. Každou kapitolu uvozuje stručný historický úvod, výkladovou část, jejíž součásti jsou ukázky literárních děl, dále údaje s periodizací, tyto informace doplňuje bohatá obrazová příloha, úvahy předních literárních osobností, které se vyjadřují ke konkrétnímu dílu (např. Roman Jakobson o Proglasu, Josef Hrabák k Legendě o sv. Kateřině nebo také Jan Lehár k Závišově písni). 79 BLAŽKE, Jaroslav. Kouzelné zrcadlo literatury. Od nejstarších písemných památek k osvícenství. Brno: Atlantis, 1998, s PAVLINCOVÁ, Helena a kol. Slovník. Judaismus. Křesťanství. Islám. Praha: Mladá fronta, 1994, s
73 Na konci každé kapitoly jsou přiloženy obecné údaje v kostce, výklady a úvahy slavných autorů, otázky a úkoly, klíč k některým uvedeným ukázkám a doporučená četba. Kouzelné zrcadlo literatury je učebnicí, která dle mého názoru není vhodná pro všechny typy středních škol, doporučila bych ji spíše školám odborným, které mají oproti gymnáziím nižší počet hodin českého jazyka a literatury týdně, pro gymnázia bych učebnici volila pouze jako přehledovou, doplňkovou. Pozitivně hodnotím množství obrazového materiálu, fotografií dobových literárních děl, ilustrací, podobizen spisovatelů, obálek knih ad., po grafické stránce je učebnice zpracována velice dobře, žákům by tímto mohla být přitažlivější, autor si dal práci s oddělením výkladu, pramenů a citací, jež pocházejí ze sekundární literatury. Každý pramen je opatřen názvem díla, autorem (příp. kolektivem autorů), nakladatelstvím, místem a rokem vydání, což může studentům velmi usnadnit práci při hledání těchto knih. Kladně také hodnotím kladený zřetel na židovskou literaturu (např. Židé v českých zemích a jejich historický přehled na konci kapitoly), té se v učebnicích příliš prostoru nedostává, součástí je také kapitola o staré češtině, která čtenáře seznamuje s pravidly staré češtiny a usnadňuje jim tak lepší pochopení textu. Negativně naopak hodnotím absenci několika ukázek, jež považuji za významné (příkladem je např. Podkoní a žák a ukázka cyrilice), ukázky v učebnicích jsou povětšinou velice krátké, tudíž nedostatečné pro práci s textem ve výuce v hodině. Dále také chybějící výslovnost cizích jmen autorů, případně jejich děl. Stejně tak je pro mě nedostatečný výklad a teoretické informace. Přesto všechno si myslím, že si učebnice své nadšence v řadách studentů i učitelů najde
74 5.2 Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií Z pera středoškolského učitele Josefa Soukala společně s kolektivem dalších autorů vyšla ve Státním pedagogickém nakladatelství čtyřdílná řada učebnic literatury doprovázená čtyřdílnou řadou čítanek. Právě prvními díly Literatury pro 1. ročník gymnázií a Čítanky pro 1. ročník gymnázií se budu zabývat. Učebnice literatury byla vydána v roce 2009, jedná se o druhé vydání. Prvním vydáním byl rok V případě čítanky se jedná o dotisk prvního vydání z roku 2007, první vydání připadlo stejně jako na literaturu na rok Jak už z názvu vyplývá, učebnice je určena především pro gymnázia, odpovídá tomu i množství informací z oblasti teorie, literatury a historie doplněné o umění a kulturu. S učebnicí by zajisté mohli pracovat i na jiných typech škol, avšak vzhledem k dotacím hodin na odborných školách by mohla tato učebnice na studenty působit zahlcujícím dojmem. Jak se můžeme dočíst v předmluvě, v učebnici nalezneme přehled poznatků z oblasti literární teorie doplněnou o několik příkladů, s čímž se studenti budou setkávat v průběhu celého studia českého jazyka a literatury na střední škole. Autoři mapují literaturu v proměnách času až do 19. století, v případě české literatury i o několik dalších desetiletí dále. Oproti starším učebnicím kladou větší zřetel na literaturu světovou. Učebnice je svým poměrně vyčerpávajícím penzem informací z oblasti literatury, kultury, teorie literatury a dějinných událostí nemyslitelně spjatých s literaturou vhodná i pro samostudium studentů, text je psán srozumitelně, čtivě a v neposlední řadě přehledně. Na začátku každé kapitoly jsou v rámečcích zvýrazněna témata, jimiž se budou studenti v kapitole zabývat. Následuje literárně teoretický text, který je doplněn o mnoho poznatků z oblasti historie, příp. zajímavostí, jež jsou pro studenty tzv. navíc. Tyto poznatky jsou od primárního textu odlišeny menší velikostí písma. Důležité informace, jako jsou názvy děl a jejich autorů, jsou zvýrazněny tučně. Teoretické a literární poznatky obohacují texty psané kurzívou, jež dávají na vědomí, že se jedná o citace a ukázky z děl probíraných autorů. Příkladem může být např. doplňující text Radoslava Večerky:
75 Z velkomoravských vzdělanostních center pronikla slovanská gramotnost, znalost písma a staroslověnský spisovný jazyk skoro do celého slovanského světa. Staroslověnštiny ( ) užívala už během následujících dvou století celá jihovýchodní a východní Evropa, staroslověnština hrála na těchto rozlehlých prostorách stejnou úlohu velkého mezinárodního jazyka knižní vzdělanosti jako v západním světě latina, ale na rozdíl od ní byla v slovanském prostředí všude srozumitelná. 80 Na konci každé kapitoly se můžeme po teoretických a literárních faktech seznámit také s oblastí umění a kultury, ty jsou s literárními památkami pevně spjaty. Posledním oddílem dané kapitoly jsou obrázky, většinou zobrazují památky ve formě kostelů, hradů, mostů, nástrojů, šperků, mincí atd. Pozitivní hodnocení si jistě zaslouží symbol, jenž doprovází literárně teoretický text, a odkazuje na jmenovaná díla, která se nacházejí v čítance. Taktéž kladně hodnotím zaznamenanou výslovnost cizích jmen autorů a děl, ta jsou uváděna bezprostředně po uvedení jména autora či díla. Na konci učebnice se nachází rejstřík, kurzívou jsou oddělena díla, jejichž autor je neznámý. Ocenila bych stručný slovníček, do kterého by měli studenti možnost nahlédnout v případě slov, jejichž význam jim není jasný, ten však do učebnice literatury není zahrnut. Jak již bylo uvedeno, součástí Literatury pro 1. ročník gymnázií je také Čítanka pro 1. ročník gymnázií, ta obsahuje celkem 9 kapitol ukázek, jež jsou rozděleny dle časového období. Každou ukázku uvozuje název díla, u nějž mi chybí časové určení, a autor, pokud je známý, u něj je datace zahrnuta. Součástí ukázek jsou také otázky, s nimiž mohou studenti pracovat. Slova, která mohou být pro studenty neznámá, jsou vysvětlena v poznámce pod čarou na konci strany dané ukázky. Čítanka je taktéž obohacena o informace nad rámec povinného penza, příp. pro studenty, jež se o literaturu hlouběji zajímají. Pozitivně cením např. kapitolu O českém pravopise od dvojice autorů Jaroslav Jelínek a Vlastimil Styblík, popisují v ní vývoj českého pravopisu a jejich změny. Množství informací, jež tyto dvě učebnice podávají, se hodí spíše pro gymnaziální studenty a jejich učitele. 80 SOUKAL, Josef. Čítanka pro 1. ročník gymnázií. Praha: SPN, 2007, s Text převzat z knihy Radoslava Večerky Počátky písemnictví v českých zemích do poloviny 13. století. VEČERKA, Radoslav. Počátky písemnictví v českých zemích do poloviny 13. století. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita,
76 5.3 Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie Autorská dvojice Michaela Horáková a Lubor Kysučan stojí za vydáním učebnice 81, jež společně s Literaturou I, Výbor textů, interpretace, literární teorie vytváří celek zastupující období od starověkého písemnictví až po období českého národního obrození. První vydání bylo v případě Výkladu vydáno v roce 1997, Výbor textů ještě o rok dříve, tedy v roce Pracuji ovšem se třetím upraveným vydáním učebnice Výkladu z roku 2003 a čítankové učebnice Výbor textů z roku Studenti vstupují do studia literatury prostřednictvím nástinu teorie literatury, jež osvětluje význam literatury a některé literárněvědné pojmy, poté plynule přechází k literatuře jako takové. Učebnice je rozdělena do následujících kapitol: Starověké písemnictví, Antické písemnictví, Středověké písemnictví, Renesanční písemnictví, Barokní písemnictví a Klasicistní, osvícenské a preromantické písemnictví. Každá kapitola od sebe odděluje literaturu světovou a literaturu českou, světová literatura české literatuře logicky předchází. Každá kapitola obsahuje několik dalších podkapitol, ty nesou název, jenž je hlavním tématem té dané problematiky, toho daného období, např. Staroslověnské a latinské písemnictví; počátky česky psané literatury, Vítězství latiny a první literární užití češtiny, Literatura doby husitské apod. Každá kapitola si precizně drží svoji strukturu, pod tématem kapitoly je zařazeno období, do kterého můžeme nabyté poznatky zařadit. Teoretické informace, jež tvoří základ pro studenty, jsou psány běžným typem písma, významné události (tedy autoři, názvy děl a jiné dílčí informace. V textu se kromě běžného typu písma prolíná také písmo psané kurzívou, tímto typem písma jsou zaznamenávány literárně teoretické pasáže a také pasáže interpretační, např.: 81 Lubor Kysučan je autorem kapitoly o starověkém písemnictví a spolupodílel se na kapitole o klasicistním, osvícenském a preromantickém písemnictví. Autorkou středověkého písemnictví, jež je tématem této práce, je Michaela Horáková. HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad textů Interpretace Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2006, s
77 Staroslověnského původu je naše nejstarší duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny (patrně konec 10. stol.; rkp. 14. stol.). Vyslovuje prosbu za základní životní potřeby spasení, úrodu a mír. Její vyjádření nerýmovaným sylabickým veršem působí prostě a současně monumentálně. Píseň se zpívala při slavnostních příležitostech a sloužila jako první hymna. 82 Menšího písma běžného typu se užívá pro doplňující informace, malá kurzíva zase studenty upozorňuje na aktualizace a přesahy, jež se vztahují k jiným časovým obdobím, těmto informacím pro lepší přehlednost předchází symbol. Kapitoly jsou obohaceny o ilustrace, u nichž se většinou setkáváme s ukázkami knih, vyobrazeními autorů a významných kulturních památek kostelů, zámků, hradů, chrámů. Součástí každé kapitoly jsou náměty k činnostem, s jejich pomocí si mohou studenti ověřit nově nabyté znalosti, některé otázky navazují na ukázky z Výboru. Pro žáky prvních ročníků by mohly být některé otázky či úkoly hůře zvládnutelné, s jejich vypracováním by se museli obrátit na učitele. Náměty k činnostem pokládám za velký přínos, úkoly jsou voleny tak, aby nad nimi student přemýšlel. Dalším pozitivem je také zapsaná výslovnost u cizích jmen autorů a děl, tato problematika je též zahrnuta na konci učebnice mezi přílohami, nazývá se Poznámky k výslovnosti cizích jmen. Oddíl přílohy hodnotím velice kladně, obsahuje přehledné časové tabulky, rejstřík literárních termínů, jehož základní hesla jsou vysvětlena v textu učebnice, dále poznámky k jazyku literárních ukázek a nakonec též návrh učebního časového plánu. Časový plán je vypracován pro 66 a 99 hodin, přičemž 66 hodin odpovídá 2 hodinám literatury týdně a 99 hodin odpovídá 3 hodinám literatury týdně, uvedené počty hodin jsou přizpůsobeny také charakteru ukázek ve Výboru. Tento návrh učebního časového plánu ocení zejména začínající učitelé. 82 HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad textů Interpretace Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., 2006, s
78 Výklad textů doplňuje Výbor textů, tyto texty mohou být pro studenty náročnější. Uvedené ukázky nejsou např. přebásněny, uchovávají si svou původní podobu, avšak k mnoha slovům je připojena poznámka s vysvětlivkou významu daného slova. Každá ukázka je bohatá na úkoly a otázky, s nimiž studenti mohou pracovat, obsahuje i úkoly pro studenty, kteří by se hlouběji zajímali o literaturu. Za každou ukázkou textu je uveden pramen, z něhož byla ukázka převzata, také se zde objevují zajímavosti a poznatky vztahující se k ukázce díla. Kladně hodnotím také snahu naučit studenty orientace ve slovníkových příručkách, ty lze z větší části nahradit učebnicí Výklad textů, k samostatnému studiu je však doplněn seznam několika titulů slovníkového typu. Na konci učebnice jsou přidány přílohy, v nichž nalezneme podobizny českých a světových literátů, ukázky rukopisných děl a kulturní památky. Učebnice obsahuje také rejstřík literárních pojmů a hnutí, které jsou vysvětleny slovníkovým heslem nacházejícím se v učebnici. S těmito dvěma literárními učebnicemi se mi pracovalo nejlépe a rozhodně bych je doporučila v prvé řadě. Přednostně by byly využity zejména na gymnáziích, příp. odborných školách, jež mají podobnou dotaci hodin českého jazyka a literatury, jako je tomu na gymnáziích
79 5.4 Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři Poslední prezentovanou učebnicí je Literatura v souvislostech 1, jejíž celý podtitul zní Od hieroglyfů ke kalamáři aneb Od starověku po osvícenství. Na zpracování učebnice a vývoje prohlížeče CD-ROMu se podílelo mnoho lidí, autorem učebnice je Jiří Novotný, na elektronické čítance se podílel kolektiv autorů. Učebnice byla vydána v nakladatelství Fraus. Jedná se o první vydání z roku 2010, jehož součástí je i čítanka, kterou je možno spustit na CD-ROMu. Na rozdíl od předchozích učebnic se v této učebnici setkáváme s barevnými ilustracemi a obrazovými přílohami. Učebnice je rozdělena do pěti kapitol, jež zastupují jednotlivá období, jedná se o kapitoly: Počátky slovesnosti a starověká literatura, Středověká literatura ( stol.), Renesance a humanismus ( stol.), Baroko ( stol.) a Klasicismus a osvícenství ( stol.), po nich následuje Periodizace české literatury, dále Rejstříky, Výstupy a kompetence a Použité zdroje. Taktéž se setkáváme se symboly a zkratkami, jež jsou užívány v učebnici. Celkem je zde uvedeno 12 různých symbolů (např. úkol pro studenty, náročnější úkol pro studenty, skupinová práce, odkaz na souvislosti, které se mohou vyskytovat i v jiném předmětu) a 4 zkratky (např. ASCS Akademický slovník cizích slov, ÚJČ AV ČR Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR). Učebnice pokrývá jak českou, tak i světovou literaturu. Každá kapitola obsahuje hlavní výkladový text, je doplněna o ukázky z literárních děl s odkazem na jejich zdroj, obrazový doprovod, současně se objevují otázky a úkoly vztahující se k autorským osobnostem, odkazy na termíny a práci s internetem, dále symbol upozorňující na hledání souvislostí mezipředmětových vazeb. Na konci každé kapitoly či podkapitoly se setkáváme s otázkami a úkoly k vypracování a doporučenou literaturou. Učebnici bychom mohli zařadit k tzv. modernímu typu učebnice, učebnice hýří barvami a ilustracemi zvolené množství obrazových příloh mi připadne v některých případech až přehnané, některé ilustrace bych do učebnice vůbec nezařazovala, na první pohled se učebnice může zdát chaotická (svědčí o tom například seznam značného počtu symbolů a zkratek, s nimiž má žák pracovat), na druhé straně oceňuji například výslovnost cizojazyčných jmen a děl, v kapitole Literatura velkomoravského období (2. pol. 9. stol.) se vedle sebe objevují ukázky hlaholice, prvního slovanského písma, cyrilice, předchůdkyně azbuky a dnešní azbuka žákovi se tak na jednom místě nabízí možnost srovnání vývoje písma
80 Pozitivně bych zhodnotila také přílohy, jež jsou k nalezení na konci učebnice, uvozuje je kapitola Periodizace české literatury, dále obsahuje věcný a jmenný rejstřík a také rejstřík literárních děl, výstupy a kompetence, internetové zdroje, použitá literatura a citace, v učebnici je také volná jedna strana na poznámky, ta nemá pro studenty, kteří učebnice na konci roku vrací, opodstatnění. Výkladový text doplňuje elektronická čítanka na CD-ROMu. Elektronická čítanka je rozdělena do čtyř okruhů: čítanky, zvukové galerie, obrazové galerie a filmové galerie. V čítance se orientujeme dle menu, které je umístěno po levé straně, hledat autory a díla můžeme prostřednictvím několika možností, výběrem políčka vše, dále dle autorů, děl, ukázek či žánrů. Elektronická čítanka je velice dobře a obsáhle zpracovaná, seznamuje nás s autory, jejich díly, dále několika ukázkami z děl, navíc také zajímavostmi a literárními fakty, jež souvisí s autorem či daným dílem. Dále jsou součástí ukázek a textů otázky a náměty k činnostem, případně náměty k možným referátům pro studenty. Pod políčkem žánry nalezneme přehledný seznam literárních pojmů a jejich stručnou charakteristiku s odkazem na dílo Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie autorky Ladislavy Lederbuchové, z níž elektronická čítanka čerpá. Zvuková galerie obsahuje 12 audionahrávek, v obrazové galerii se můžeme seznámit s 520 obrázky, filmová galerie obsahuje 10 ukázek filmů. Na jedné straně považuji elektronickou čítanku za velice přínosnou, zejména co se týče filmové, obrazové a zvukové galerie, textové ukázky bych zachovala v tištěné podobě. Učitel se musí v případě elektronické čítanky spoléhat na funkčnost elektronického zařízení, dále nemají žáci text před sebou, nýbrž se musejí dívat na tabuli, kde je text promítán, v případě, že by byla potřeba s textem pracovat, vpisovat si do něj poznámky, učitel by musel text stejně kopírovat. Na druhé straně mi přijde elektronická čítanka pro žáky vhodná v domácím prostředí, mohla by je zaujmout tím, že se nejedná o papírovou učebnici. Dnešní děti jsou po stránce počítačové gramotnosti velice zběhlé, i přesto by se mohly naučit efektivně pracovat s moderními informačními technologiemi
81 6 ZÁVĚR Ve své práci jsem se soustředila na českou středověkou literaturu a její zastoupení ve středoškolských učebnicích. Práci jsem si rozdělila do tří okruhů, první zastupovaly kroniky z této oblasti jsem zvolila dvě významná díla, a tou je Kronika česká od Kosmy a Dalimilova kronika neznámého autora. Druhý okruh se věnoval středověké lyrice, v této kapitole jsou zařazena díla duchovní, milostná, didaktická a též satirická jedná se o Kunhutinu modlitbu, Závišovu píseň, Novou radu a Podkoního a žáka. Autorem Nové rady je Smil Flaška z Pardubic, autorství u ostatních děl není známo. Posledním třetím okruhem je rytířská veršovaná epika, jejímiž zástupci jsem zvolila méně známou skladbu Tandariáš a Floribella a známější Tristram a Izalda. Na těchto dílech jsem se pokusila zhodnotit čtyři řady učebnic, jež jsou určeny pro první ročník středních škol. První představovanou učebnicí bylo Kouzelné zrcadlo literatury s podtitulem Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1, jehož autorem je Jaroslav Blažke. Druhou řadou učebnic byla Literatura pro 1. ročník gymnázií a Čítanka pro 1. ročník gymnázií, za níž stojí Josef Soukal společně s kolektivem dalších autorů, třetí řadu zastupovala Literatura 1 s podtitulem Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1 s podtitulem Výbor textů. Interpretace. Literární teorie, na nichž spolupracovali Michaela Horáková a Lubor Kysučan. Poslední učebnicí byla Literatura v souvislostech 1 s podtitulem Od hieroglyfů ke kalamáři aneb Od starověku k osvícenství, čítanku v této řadě zastupuje elektronická čítanka na CD-ROMu. Poslední kapitola se věnovala celkovému zhodnocení a představení učebnic a čítanek, přičemž jsem se soustředila zejména na kapitoly týkající se středověké literatury. Po provedeném souhrnném hodnocení je zřejmé, že žádná ze sledovaných učebnic není zcela bezchybná, ostatně každému může vyhovovat jiná učebnice. Ve svém hodnocení bych v prvé řadě volila učebnice Literatura 1, Výklad. Interpretace. Literární teorie a Literatura 1, Výbor textů. Interpretace. Literární teorie, jejich autory jsou Michaela Horáková společně s Luborem Kysučanem, který se podílel na několika kapitolách. Učebnice Výklad i Výbor jsou systematicky zpracovány, text v učebnicích je žákům podáván ve srozumitelné formě, případná neznámá slova jsou vysvětlena v poznámce pod čarou. Výborná je také propojenost textů nejen v rámci učebnice samotné, ale i ve spojení výkladové učebnice s učebnicí čítankovou. Učebnice obsahují množství přínosných příloh,
82 zajímavostí z literárně historického světa, příkladem mohou být hodnotná poučení odborníků, jež jsou zakomponována do textů v učebnicích. V čítance Výboru je spousta vhodně zvolených ukázek, které navazují na učebnici Výklad, součástí každé ukázky je výborně zpracovaná část s úkoly pro práci s textem a dalšími náměty k činnostem. Tuto učebnicovou řadu bych doplnila o elektronickou čítanku pocházející z Literatury v souvislostech 1: Od hieroglyfů po kalamáře aneb Od starověku po osvícenství nakladatelství Fraus, elektronickou čítanku oceňuji zejména pro výběr ukázek nejen psaného textu, ale také mluveného slova a ve filmovém zpracování. Za nejméně vyhovující považuji učebnici Jaroslava Blažkeho Kouzelné zrcadlo literatury: Od nejstarších písemných památek k osvícenství 1, tuto učebnici nepovažuji za vhodnou jak po stránce obsahové (nedostatečné množství informací a ukázek děl), tak po stránce formální (formátem, úpravou). Cílem této práce bylo zhodnotit a představit běžné učebnicové řady, jež se používají při výuce na středních školách, blíže zmapována byla česká středověká literatura. Práce by nejvíce mohla posloužit začínajícím učitelům, kteří mohou být zpočátku zahlceni informacemi a knižním materiálem. I přes výtky jsem přesvědčena, že lze v literárních hodinách prvních ročníků využít všechny řady učebnic, případně je doplnit jinou textovou podporou
83 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY UČEBNICE BLAŽKE, Jaroslav. Kouzelné zrcadlo literatury 1: Od nejstarších písemných památek k osvícenství. Vyd. 1. Brno: Atlantis, HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., HORÁKOVÁ, Michaela. Literatura 1: Výbor textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., NOVOTNÝ, Jiří et al. Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři aneb Od starověku k osvícenství. Vyd. 1. Plzeň: Fraus, SOUKAL, Josef et al. Literatura pro 1. ročník gymnázií. Vyd. 2. Praha: SPN, SOUKAL, Josef. Čítanka pro 1. ročník gymnázií. Vyd. 1. Praha: SPN, SVOBODA, Jaroslav ŠITANCOVÁ, Tereza. Literatura v souvislostech 1: literatura pro střední školy, elektronická čítanka [CD-ROM]. Plzeň: Fraus, PRIMÁRNÍ LITERATURA FLAŠKA Z PARDUBIC, Smil. Nová rada. Praha: Orbis, HAVRÁNEK, Bohuslav Daňhelka, Jiří. Nejstarší česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila. Vyd. 2. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, Kosmova Kronika česká. Ed. Karel Hrdina et al. Vyd. 5. Praha: Svoboda, LEHÁR, Jan. Česká středověká lyrika. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, Rytířské srdce majíce: česká rytířská epika 14. století. Ed. Eduard Petrů. Vyd. 1. Praha: Odeon, Staročeské satiry Smilovy školy. Ed. Josef Hrabák. Vyd. 1. Praha: Orbis, Tristram a Izalda. Ed. Zdeňka Tichá. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta,
84 SEKUNDÁRNÍ LITERATURA BALAJKA, Bohuš et al. Přehledné dějiny literatury 1, Vyd. 1. Praha: SPN, ČERNÝ, Václav. Staročeská milostná lyrika. Praha: Vydavatelstvo družstevní práce, HAVRÁNEK, Bohuslav HRABÁK, Josef. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Československá akademie věd, HRABÁK, Josef et al. Průvodce po dějinách české literatury. Vyd. 3. Praha: Panorama, HRABÁK, Josef. Studie ze starší české literatury. Vyd. 1. Praha: SPN, IWAŃCZAK, Wojciech. Po stopách rytířských příběhů. Vyd. 1. Praha: Argo, KOLÁR, Jaroslav. Návraty bez konce: Studie k starší české literatuře. Vyd. 1. Brno: Atlantis, KOPECKÝ, Milan. Starší česká a slovenská literatura. Vyd. 2. Brno: rektorát MU Brno, KRÁLÍK, Oldřich. Kosmova kronika a předchozí tradice. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. Vyd. 2. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, LEHÁR, Jan. Nejstarší česká epika. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, MACHALA, Lubomír et al. Panorama české literatury: Literární dějiny od počátků do současnosti. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, PETRŮ, Eduard. Vzdálené hlasy: studie o starší české literatuře. Olomouc: Votobia, PETRŮ, Eduard. Zašifrovaná skutečnost: deset otázek a odpovědí na obranu literární medievalistiky. Vyd. 1. Ostrava: Profil, PRAŽÁK, Emil. Stati o české středověké literatuře. Vyd. 1. Praha: Euroslavica, TICHÁ, Zdeňka. Cesta starší české literatury. Vyd. 1. Praha: Panorama, VILIKOVSKÝ, Jan. Latinská poesie žákovská v Čechách. Bratislava: Filosofická fakulta University Komenského:
85 VILIKOVSKÝ, Jan. Písemnictví českého středověku. Vyd. 1. Praha: Universum, VILIKOVSKÝ, Jan. Staročeská lyrika. Praha: Melantrich, VLAŠÍN, Štěpán et al. Slovník literárních směrů a skupin. Vyd. 2. Praha: Panorama, VLAŠÍN, Štěpán et al. Slovník literární teorie. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel,
86 8 SEZNAM PŘÍLOH 1. Obrázek č. 1 BLAŽKE, Jaroslav. Kouzelné zrcadlo literatury 1: Od nejstarších písemných památek k osvícenství. Vyd. 1. Brno: Atlantis, Obrázek č. 2 SOUKAL, Josef et al. Literatura pro 1. ročník gymnázií. Vyd. 2. Praha: SPN, Obrázek č. 3 SOUKAL, Josef et al. Literatura pro 1. ročník gymnázií. Vyd. 2. Praha: SPN, Obrázek č. 4 HORÁKOVÁ, Michaela KYSUČAN, Lubor. Literatura 1: Výklad. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., Obrázek č. 5 HORÁKOVÁ, Michaela. Literatura 1: Výbor textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., Obrázek č. 6 HORÁKOVÁ, Michaela. Literatura 1: Výbor textů. Interpretace. Literární teorie. Vyd. 3. Praha: Amosia, s.r.o., Obrázek č. 7 NOVOTNÝ, Jiří et al. Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři aneb Od starověku k osvícenství. Vyd. 1. Plzeň: Fraus, Obrázek č. 8 NOVOTNÝ, Jiří et al. Literatura v souvislostech 1: Od hieroglyfů ke kalamáři aneb Od starověku k osvícenství. Vyd. 1. Plzeň: Fraus,
87 Obrázek č. 1
88 Obrázek č. 2
89 Obrázek č. 3
90 Obrázek č. 4
91 Obrázek č Obrázek č. 6
92 Obrázek č. 7
Středověká literatura - test. VY_32_INOVACE_CJL1.1.11a PhDr. Olga Šimandlová září Jazyk a jazyková komunikace. 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň)
Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická
září 2013 Světová a česká literatura od starověku po 18. století 4. ročník gymnázia (vyšší stupeň)
Název vzdělávacího materiálu: Číslo vzdělávacího materiálu: Autor vzdělávací materiálu: Období, ve kterém byl vzdělávací materiál vytvořen: Vzdělávací oblast: Vzdělávací obor: Vzdělávací předmět: Tematická
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Český jazyk,
III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: Číslo a název sady: Téma: Jméno a příjmení autora: STŘEDNÍ ODBORNÁ
Základní škola a Mateřská škola Tatenice Číslo projektu CZ. 1.07 Název šablony klíčové Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti ICT
Název školy Základní škola a Mateřská škola Tatenice Číslo projektu CZ. 1.07 Název šablony klíčové Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti ICT aktivity Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací
Šablona: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.:
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 3)Krátké období vítězství latiny a pronikání češtiny (počátek 12.st.- polovina13.st.) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století)
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jaroslava Kholová. Dostupné z Metodického portálu
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jaroslava Kholová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 1)Písemnictví staroslověnské (pol. 9.století Velká Morava) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století) 1)Písemnictví staroslověnské
KRONIKA tak řečeného DALIMILA
KRONIKA tak řečeného DALIMILA PASEKA PRAHA - LITOMYŠL 2005 Obsah (5) UVOĎ (9) PŘEDMLUVA Tuto se počíná kronika (12) KAPITOLA 1 O babylonské věži a sedmdesáti jazycích (13) KAPITOLA 2 O vzniku českého národa
Psací potřeby, pracovní list, text (lze promítnout prostřednictvím interaktivní tabule nebo nakopírovat žákům).
Název školy: ZŠ Vyškov, Na Vyhlídce 12, příspěvková organizace Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3425 Název materiálu: VY_12_INOVACE_02_Vl_06_Kosmas Tematický okruh: I/2 Čtenářská a informační gramotnost
Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115
Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek:
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 4)Vznik česky psané literatury (přelom 13. a 14. století) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století) 1)Písemnictví staroslověnské
Období před vznikem česky psané literatury I
Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Období
Česká středověká literatura
Česká středověká literatura Číslo projektu Kódování materiálu Označení materiálu Název školy Autor Anotace Předmět Tematická oblast Téma Očekávané výstupy Klíčová slova Druh učebního materiálu Ročník Cílová
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL Pořadové číslo DUM 409 Jméno autora Mgr. Romana BLÁHOVÁ Datum, ve kterém byl DUM vytvořen 5. 2. 2012 Ročník, pro který je DUM určen 4. Vzdělávací oblast (klíčová slova) Metodický
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 2)Období zápasu dvou kulturstaroslověnské a latinské (= 10. a 11.stol.) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století) 1)Písemnictví
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 20.11.2012 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU. Zpracování tohoto DUM bylo financováno z projektu OPVK, výzva 1.5
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 10.4.2013 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Český jazyk,
tředověká literatura na našem území
tředověká literatura na našem území Pojem středověk je užíván pro období od r., tzn. od (událost), do století. Poté následovalo období. V období středověku vzkvétaly některé nádherné umělecké slohy, např.
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU
GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 1.12.2012 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace
Návod na přípravu skládačky: Návod na použití skládačky:
Skládačka Návod na přípravu skládačky: Každá skládačka se v tomto souboru skládá ze tří částí: 1) karta se zadáním, 2) karta s odpověďmi, 3) fotografie. Všechny tři části vytiskneme. Každou skládačku můžeme
Šablona: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.:
Jméno autora: Mgr. Hana Boháčová Datum vytvoření: Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_07_CJL_1 Ročník: III. Český jazyk a literatura Vzdělávací
Jméno autora: Mgr. Hana Boháčová Datum vytvoření: 13. 02. 2013 Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_07_CJL_1 Ročník: III. Český jazyk a literatura Vzdělávací oblast: Jazykové vzdělávání a komunikace, Estetické vzdělávání
Literární druhy a žánry hrou
Literární druhy a žánry hrou MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_03_14 Tématický celek:
2581/21/7.1.4/2010 PROJEKTU: Test pro žáky 4. ročníku Přemyslovci. Zdroj textu: vlastní
NÁZEV ŠKOLY: Základní škola a Mateřská škola Jakubčovice nad Odrou okres Nový Jičín, příspěvková organizace AUTOR: Mgr. Martina Pajurková NÁZEV: VY_12_INOVACE_1.2.07.4._VL TÉMA: Vlastivěda, dějiny- Přemyslovci,
Středověká literatura
Středověká literatura Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu
Národní hrdost (pracovní list)
Základní škola a Mateřská škola Dolní Hbity, okres Příbram 6. ročník Národní hrdost (pracovní list) Mgr. Jana Vršecká VY_32_INOVACE_VO.Vr.20-1 - Popis Předmět: Výchova k občanství Stupeň vzdělávání: druhý
Starší česká literatura pro Bc JS 2006
Starší česká literatura pro Bc JS 2006 I. program semestru, seznam primární a sekundární literatury II. středověká kronika Kosmova Kronika česká Ironické prvky v Kosmově podání české prehistorie III. středověká
Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu
Zrod nové Evropy. Stěhování národů. Germáni. Franská říše. Byzantská říše Seznámení s učebnicí. Práce s učebnicí a mapou. Popíše rozdělení Evropy po rozpadu Západořímské říše a způsob života barbarských
VÝTVARNÁ KULTURA. 7. Křesťanství II. 9-Výtvarná kultura. Vytvořil: Lenka Tichá. www.isspolygr.cz. DUM číslo: 7 Křesťanství II.
VÝTVARNÁ KULTURA 7. www.isspolygr.cz Vytvořil: Lenka Tichá Strana: 1 Škola Ročník Název projektu Číslo projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Název DUM 1. ročník (SOŠ, SOU) Interaktivní
Literatura období humanismu a renesance I
Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Literatura
Digitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0387 Krok za krokem Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická oblast Česká a světová literatura v počátku 19. století
ţák se seznámí s dějinou událostí- příchod věrozvěstů na Moravu
VY_52_INOVACE_CVSD2_06_4A Ročník: 4. Vzdělávací oblast: Člověk ve světě místo kde ţijeme Anotace: Vzdělávací cíl: Kompetenční cíl: Autor: Ţák se prostřednictvím pracovního listu seznámí s dějinnou události
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: Číslo projektu: Název projektu školy: Šablona III/2: EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Výuka s ICT na SŠ obchodní České
02. Počátky českého písemnictví (do konce 14. stol.)
02. Počátky českého písemnictví (do konce 14. stol.) Starší literatura - dochovány pouze zlomky z nejstarších dob (často neznáme, kdy díla vznikla, neznáme ani autora) - málo písemných záznamů, ústní slovesnost
VY_12_INOVACE_88. Pro žáky 7. ročníku ZŠ Člověk a společnost Dějepis Křesťanství a středověká Evropa
VY_12_INOVACE_88 Pro žáky 7. ročníku ZŠ Člověk a společnost Dějepis Křesťanství a středověká Evropa Leden 2012 Mgr. Regina Kokešová Slouží k prezentaci nového učiva Doplnění informací v učebnici z jiných
České baroko (autoři)
České baroko (autoři) MGR. LUCIE VYCHODILOVÁ, 2012 VY_32_INOVACE_VYC36 České baroko Hlavní autoři české barokní literatury Hlavní autoři české barokní literatury Jan Amos Komenský Bohuslav Balbín Bedřich
Literární a slohová výchova, komunikace
Předmět: Náplň: Třída: Počet hodin: Pomůcky: Literatura (LIT) Literární a slohová výchova, komunikace Tercie 2 hodiny týdně Dataprojektor Literární výchova I Čte s porozuměním Shromáždí a zapíše co nejvíc
Doba husitská a obraz husitství v české literatuře
Maturitní otázka č. 4, E4 Zdeněk Tobolík Doba husitská a obraz husitství v české literatuře Osnova: 1. Charakteristika politických a společenských poměrů za vlády Václava IV. 2. Kritici církve, Jan Hus
Žánry - opakování DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE_ST_02-16_CJ-7. autor Jaroslava Staňková. vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace
Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Žánry
Gymnázium, Brno, Elgartova 3
Gymnázium, Brno, Elgartova 3 GE - Vyšší kvalita výuky CZ.1.07/1.5.00/34.0925 I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti Téma: Vybraná díla z české literatury
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Sada: 1 Číslo
Opakování a procvičování učiva vlastivědy
Opakování a procvičování učiva vlastivědy Téma : Panovníci a významné osobnosti nejstarších českých dějin Cíl : Vyhledávání a zpracování získaných informací Pomůcky : pracovní listy, kartičky s panovníky
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona
Kronikářství doby Karlovy
Kronikářství doby Karlovy Jan Malý Narativní prameny jsou jedním z nejdůležitějších zdrojů pro poznávání života ve středověku. Jsou mnohdy také naším jediným informačním kanálem, skrze který můžeme rekonstruovat
Databáze českých meter
Databáze českých meter 1795 1825 KVĚTA SGALLOVÁ Představením Thesauru českých meter raného obrození chceme upozornit bohemistickou odbornou veřejnost na databázi, která vznikla v Ústavu české literatury
STARŠÍ ČESKÁ LITERATURA 1
STARŠÍ ČESKÁ LITERATURA 1 Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Stručný přehled základních faktů o počáteční fázi domácího písemnictví. Očekávaný přínos Procvičení a opakování klíčových informací o počátcích slovesné
Počátky našeho písemnictví
Počátky našeho písemnictví pol. 9. st. poč. 15. st. Česká literatura patří k nejstarším v Evropě (přes 1000 let); kulturní jazyky staroslověnština latina čeština 1) Písemnictví staroslověnské pol. 9. st.
Výukový materiál Název DUMu: VY_12_INOVACE_17_4_Poznávání literárních žánrů
Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2887 Název projektu: Učíme lépe a moderněji OP VK 1.4 Základní škola Ústí nad Labem, Anežky České 702)17, příspěvková organizace Výukový materiál Název DUMu: VY_12_INOVACE_17_4_Poznávání
LITERATURA A JEJÍ DRUHY A ŽÁNRY
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Markéta Bednarzová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno
POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ
VY_32_INOVACE_S2.3_ČJ.ročník.8.14 POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ Středověk Období staroslověnské Období zápasu dvou kultur (staroslověnské a latinské) STŘEDOVĚK VYMEZENÍ OBDOBÍ Středověk je pojem označující
DOMINO PŘEMYSLOVCI SV. LUDMILA
DOMINO PŘEMYSLOVCI K textu najděte správný obrázek. Na dolní straně obrázku je jméno další osobnosti, k ní najděte popisku a potom obrázek. Na dolní straně bude jméno další osobnosti dějin. Tak pokračujte
CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Autor: Mgr. Alena Hynčicová Tematický celek: Literární teorie Cílová skupina: žáci SŠ Anotace: Materiál má podobu pracovního listu s úlohami, pomocí nichž se žáci seznámí s prozaickými útvary ústní lidové
Projekt: Už víme, co jsme se naučili
Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7. Učební látka: Počátky českého státu Jméno a příjmení : Třída: A. Jak znám staré české pověsti Myslím si, že staré české pověsti: znám znám částečně znám velmi málo neznám 1.
KONSTANTIN A METODĚJ
VY_32_INOVACE_05_Konstantin a Metoděj KONSTANTIN A METODĚJ Použité zdroje : PhDr. Harna Josef, CSc. a kolektiv: Vlastivěda Obrazy ze starších českých dějin, Alter 1996 http://www.filaso.cz/katalog-znamky/889/1969-archeologicke-objevy-na-morave-a-na-slovensku
Ict9- D- 15 JAN HUS. (asi ) Vypracovala Tereza Zalabáková
Ict9- D- 15 JAN HUS (asi 1371-6. 7. 1415) Vypracovala Tereza Zalabáková KNĚZ KAZATEL SPISOVATEL MYSLITEL MLÁDÍ Narodil se v Husinci u Prachatic Studoval na pražské univerzitě, kde později i přednášel Kolem
základní vzdělávání lehké mentální postižení > Člověk a společnost > Dějepis >čtenářská gramotnost
Cyril a Metoděj základní vzdělávání lehké mentální postižení > Člověk a společnost > Dějepis >čtenářská gramotnost Anotace : Autor: Jazyk: Očekávaný výstup: Speciální vzdělávací potřeby: Klíčová slova:
MENSA GYMNÁZIUM, o.p.s. TEMATICKÉ PLÁNY TEMATICKÝ PLÁN (ŠR 2014/15)
TEMATICKÝ PLÁN (ŠR 2014/15) PŘEDMĚT Literatura TŘÍDA/SKUPINA VYUČUJÍCÍ ČASOVÁ DOTACE UČEBNICE (UČEB. MATERIÁLY) - ZÁKLADNÍ prima Mgr. Barbora Maxová 2hod/týden, 70hod/rok Literatura pro 1. ročník středních
7. léta 18.století počátek 19.století
7. léta 18.století počátek 19.století UDÁLOSTI FAKTA Čechy součástí habsburské monarchie vláda Marie Terezie a Josefa II. reformy v duchu osvícenských zásad (1773 zrušení jezuitského řádu, 1774 všeobecná
ZŠ Vyškov, Na Vyhlídce 12, příspěvková organizace
Název školy: Číslo projektu: ZŠ Vyškov, Na Vyhlídce 12, příspěvková organizace CZ.1.07/1.4.00/21.3425 Název materiálu: VY_12_INOVACE_02_Vl_29_Alois Jirásek Tematický okruh: I/2 Čtenářská a informační gramotnost
Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista
Jon Paulien Pavlovy listy Tesalonickým Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista Obsah Osnova listů apoštola Pavla do Tesaloniky...9 První list do Tesaloniky...9 Druhý list do Tesaloniky...10 1.
PATRON ČESKÉ ZEMĚ. Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace
CZ.1.07/1.4.00/21.2490 VY_32_INOVACE _35_CJ7 PATRON ČESKÉ ZEMĚ Základní škola a Mateřská škola Nikolčice, příspěvková organizace Mgr. Andrea Slavíková PATRON ČESKÉ ZEMĚ 1. Jak se jmenuje patron české země?...
Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám
Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony klíčové aktivity I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující
Ročník: 6. Minimální doporučená úroveň
Příklady možné konkretizace minimální doporučené úrovně pro úpravy očekávaných výstupů v rámci podpůrných opatření pro využití v IVP předmětu Dějepis pro 2. stupeň základní školy Ukázka zpracována s využitím
Středověké počátky české literatury
Jméno: Přidal(a): Kamarad Základní pojem: křesťanství Začíná rozpadem Západořímské říše, končí počátkem renesance nebo plus mínus 1500 Literatura Náboženské texty (Křesťanské) Veškeré texty s náboženstvím
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ. Marcela Ryšavá Základní škola Orlová-Lutyně K.Dvořáčka 1230 okres Karviná, příspěvková organizace
VY_32_INOVACE_06_Staré pověsti české STARÉ POVĚSTI ČESKÉ Použité zdroje : PhDr. Harna Josef, CSc. a kolektiv: Vlastivěda Obrazy ze starších českých dějin, Alter 1996 http://cs.wikipedia.org/wiki/stadice
Psací potřeby, pracovní list, text (lze promítnout prostřednictvím interaktivní tabule nebo nakopírovat žákům).
Název školy: ZŠ Vyškov, Na Vyhlídce 12, příspěvková organizace Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3425 Název materiálu: VY_12_INOVACE_02_Vl_27_Svatá Ludmila Tematický okruh: I/2 Čtenářská a informační gramotnost
RVP ŠVP UČIVO - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov
Dodatek č.17 PŘEDMĚT: ČESKÝ JAZYK A LITERATURA ROČNÍK: 8. ročník ČESKÝ JAZYK - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov - rozlišuje
Český stát (počátky, Čechy v době knížecí, první čeští králové)
Český stát (počátky, Čechy v době knížecí, první čeští králové) 1. Proč jsou počátky našeho státu opředeny pověstmi? Které pověsti znáš? Kdo a kam je zapsal? Jsou pravdivé? 2. Kdy přicházejí Slované na
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: Číslo projektu: Název projektu školy: Šablona III/2: EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Výuka s ICT na SŠ obchodní České
ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů
ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.1017 III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Česká
www.zlinskedumy.cz EPICKÉ ŽÁNRY
www.zlinskedumy.cz EPICKÉ ŽÁNRY 1. Epos slovo řeckého původu veršovaná skladba bohatý děj mnoho postav děj pomalý epizody epiteta básnické figury 2. Legenda původně z latiny doslova to, co má být čteno
Kvíz (Mgr. Lucie Vychodilová, 2012) VY_32_INOVACE_VYC23
Kvíz (Mgr. Lucie Vychodilová, 2012) VY_32_INOVACE_VYC23 Období: Osobnosti: Dílo: Najdi: chybu 1 1 1 1 2 2 2 2 3 3 3 3 4 4 4 4 5 5 5 5 Kdy se renesance začala rozvíjet v českých zemích? Až v 16. století.
Česká středověká literatura
Česká středověká literatura MGR. LUCIE VYCHODILOVÁ, 2012 Česká středověká literatura Hlavní autoři a významná díla Hlavní autoři a významná díla Karel IV. Smil Flaška z Pardubic žákovská poezie Život svaté
Přemyslovci - Boleslav II.
Tematická oblast Přemyslovci - Boleslav II. Přemyslovci Datum vytvoření 17.11.2012 Ročník Stručný obsah Způsob využití Autor Kód První Vlivem evropské politiky ztratil Boleslav II. na konci své vlády rozsáhlá
CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Autor Mgr. Jana Tomkovičová Tematický celek Česká literatura 2. poloviny 19. století a počátku 20. století Cílová skupina 2. ročník SŠ s maturitní zkouškou Anotace Materiál je možné využít jako doplňkovou
Alexandreida. Zopakujme si. III/2-CJ1/2.1/Šv. Otázky k diskusi na úvod:
III/2-CJ1/2.1/Šv Alexandreida Zopakujme si Otázky k diskusi na úvod: 1. Charakterizujte společenské poměry v Čechách v období rozvoje česky psané literatury (poslední čtvrtina 13. století počátek 15. století).
Návod na přípravu skládačky: Návod na použití skládačky:
Skládačka Návod na přípravu skládačky: Každá skládačka se v tomto souboru skládá ze tří částí: 1) karta se zadáním; 2) karta s odpověďmi; 3) fotografie. Všechny tři části vytiskneme. Každou skládačku můžeme
NÁRODNÍ OBROZENÍ. SITUACE V ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ v 18.st.
NÁRODNÍ OBROZENÍ = české národní hnutí 18. a 19. století snaha o obnovení potlačené české kultury / jazyka, literatury, divadelního umění / SITUACE V ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ v 18.st. součástí Rakouska / habsburská
Šablona: I/2Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.:
VY_32_INOVACE_09.12 1/5 3.2.09.12 IQ cesta čekým středověkem
1/5 3.2.09.12 Pravidla hry: 1. Hra je určena minimálně pro 2 hráče. 2. Jeden hráč (může se účastnit i hry) bude kontrolovat správnost odpovědí na Listině odpovědí. 3. Každý si vybere figurku jiné barvy
Výukový materiál. VY_32_INOVACE_d_5_01.notebook. December 28, Na co navazujeme ze středověku a raného novověku I
VY_32_INOVACE_d_5_01.notebook Výukový materiál Na co navazujeme ze středověku a raného novověku I zpracovaný v rámci projektu Zkvalitnění a zefektivnění výuky (OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost) Předmět:
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona
Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu
Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu ZELENÁ DO BUDOUCNOSTI Operační program: OP vzdělávání pro konkurenceschopnost Výzva: 1.4 Zlepšení podmínek pro vzdělávání na základních školách Klíčová aktivita:
PaedDr. Marie Krhutová IVP ČZU v Praze 2009
0 českém m jazyce PaedDr. Marie Krhutová IVP ČZU v Praze 2009 Český jazyk je národnn rodním m a mateřským jazykem většiny v příslušníků českého národan Čechů,, Moravanů,, Slezanů Spisovný český jazyk jeho
PRACOVNÍ LIST KE STÁLÉ EXPOZICI ZÁKLADNÍ ŠKOLY
Odkaz J. A. Komenského. Tradice a výzvy české vzdělanosti Evropě PRACOVNÍ LIST KE STÁLÉ EXPOZICI ZÁKLADNÍ ŠKOLY Pokyny ke zpracování: Jednotlivé tematické celky jsou v expozici rozlišeny barevně. Na otázku
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA
2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 5)Literatura předhusitská a husitská (konec 14. století - polovina 15.století) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století)
Kronika tak řečeného Dalimila
III/2-CJ1/2.2/Šv Kronika tak řečeného Dalimila Zopakujme si Otázky k diskusi na úvod: 1. Co je to kronika? 2. Promluvte o Kosmově Kronice české. stáří jazyk literární forma Kosmovy prameny časové období
CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Autor: Mgr. Alena Hynčicová Tematický celek: Středověk Cílová skupina: první ročník studijních oborů SŠ Anotace: Materiál má podobu pracovního listu s úlohami, pomocí nichž se žáci seznámí s osobností
Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7.
Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 7. Výstupy dle RVP Školní výstupy Učivo Žák: - popíše osídlení Evropy po rozpadu západořímské říše - charakterizuje první státní útvary na
ABSOLVENTSKÁ PRÁCE. Název práce: Jméno: Třída: Datum odevzdání: Vedoucí učitel:
ABSOLVENTSKÁ PRÁCE Název práce: Jméno: Třída: Datum odevzdání: Vedoucí učitel: Prohlášení Prohlašuji, že předložená absolventská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval/a samostatně
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Český jazyk
Téma sady: Český jazyk a literatura pro osmý a devátý ročník
Název školy: Základní škola a Mateřská škola Žalany Číslo projektu: CZ. 1.07/1.4.00/21.3210 Téma sady: Český jazyk a literatura pro osmý a devátý ročník Název DUM: VY_32_INOVACE_6C_3_Druhá_fáze_národního_obrození
Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.
1 2 3 1 2 3 4 5 6 4 5 6 7 8 9 7 8 9 10 11 12 10 11 12 Návod Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti ze středověké historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.
ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ 1.
ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ 1. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje duben 2011 Mgr. Domalípová Marcela, Mgr. Fořtová Jana 1 z 13 České národní
Identifikátor materiálu EU: ICT 3 51. Mgr. Blanka Šteindlerová
Identifikátor materiálu EU: ICT 3 51 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor ICT = Předmět / téma Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Prezentace seznamuje žáky s úkolem, průběhem
Vývoj českého jazyka
Vývoj českého jazyka Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice Projekt č. CZ. 1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_16_07 Tématický celek: Historie a umění Autor: PaedDr. Helena
Základní škola a mateřská škola, Ostrava-Hrabůvka, Mitušova 16, příspěvková organizace Školní vzdělávací program 1. stupeň, Člověk a jeho svět
Vlastivěda Vzdělávání v oblasti Člověk a jeho svět rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Žáci se učí pozorovat a pojmenovávat věci