2/2015 Ročník 92 Mykologický sborník. Časopis českých houbařů

Transkript

1 2/2015 Ročník 92 Mykologický sborník Časopis českých houbařů

2 RŮZNÉ Michal Mikšík Hřib rudonachový houba, která do košíku nepatří Hřib rudonachový byl platně popsán před více než 60 lety (Smotlacha 1952) z lesů v okolí Hradce Králové. Pod různými jmény však tento druh popisovali již dříve různí mykologové napříč Evropou, včetně českých. Pokud se podíváme na zmínky o tomto druhu v české literatuře, půjdeme daleko do historie. Hřib rudonachový totiž již v roce 1836 vyobrazil pod jménem Boletus sanguineus var. rhodoxanthus významný český mykolog Julius Vincenc Krombholz ve svém unikátním obrazovém díle (Krombholz ) psaném v německém jazyce. Nádherné velkoformátové litografické kresby k tomuto dílu zhotovil František Šír. Toto vyobrazení jsme umístili i do tohoto článku (Obr.???? 1), abyste mohli nejen obdivovat na tehdejší dobu neuvěřitelně krásné kresby, ale zejména věrnost vyobrazení v porovnání například s reálným pozorováním či s barevnými fotografiemi. Ještě než byl tento druh platně popsán, jej sám autor popisu, tedy František Smotlacha, uvedl ve svém monografickém díle o hřibovitých houbách pod českým jménem hřib (modrák) nachový a pod latinským jménem Boletus purpureus Fr. (Smotlacha 1912). Dále o tomto druhu referoval například mykolog Karel Kavina (Kavina 1929), který velmi věrně popsal tento druh z oblasti Nymburska, kde je jeho významný areál rozšíření v rámci ČR. Dovolte mi citovat jednu krátkou větu z popisu v tomto článku, kde autor píše: Dužina citronově žlutá, na řezu okamžitě indigově modrá až skoro černá, po čtvrt hodině je šedožlutozelená; jest sladká a příjemně houbově voní. Právě okamžitá tmavě modrá až černomodrá oxidace dužniny je pro tento druh natolik charakteristická, že není pochyb, že autor skutečně zmiňuje tento druh (tehdy ještě pod jménem Boletus purpureus). Koneckonců tento znak uvádí ve zmiňované monografii z roku 1912 i František Smotlacha. Přesuneme se zase kousek v čase dále, konkrétně do roku 1944, kdy Obr. 1. Vyobrazení hřibu rudonachového v díle J. V. Krombholze z roku

3 vychází krásná kniha s názvem 50 druhů hub, které doporučujeme sbírati (Smotlacha 1944) a kde je tento druh velmi věrně vyobrazen na tabuli č. 4. od malíře Rudolfa Vejrycha. Plodnice na této ilustraci byly nově stanoveny dokonce jako tzv. holotyp (?????) tohoto druhu, tedy typovou položku, na základě které se popisují nové druhy hub a vlastně všech dalších organismů (Bertolini a Simonini 2013). O tři roky později jej pak stejný autor pod jménem Boletus satanoides vyobrazil ve svém Atlasu hub (Smotlacha 1947) na str. 98 (pouze první plodnice, v jednotném čísle, nahoře vlevo). Jedná se vlastně o černobílou fotografii, následně kolorovanou. Tato fotografie představuje pravděpodobně první fotografické zobrazení hřibu rudonachového vůbec. Další vyobrazení (byť ne barevná) v rámci české literatury v době po druhé světové válce jsou uvedena dále v článku. Další barevné vyobrazení najdeme až v monografii Hríbovité huby (Pilát a Dermek 1974), kde jej autoři uvádějí na dvou barevných tabulích. První barevná tabule s vyobrazenými plodnicemi ale odpovídá spíše jeho velmi vzácné tzv. rhodoidní (sytě červené) formě označované jako f. polypurpureus, čemuž by odpovídalo i zbarvení plodnic na barevné fotografii od stejného autora v jeho Atlase našich húb, která vyšla o tři roky později (Dermek 1977). Jak autor v knize uvádí, vyobrazené plodnice byly nalezeny již v roce 1972, a mohly tak posloužit jako podklad nebo inspirace pro kresbu v již zmíněné monografii. Druhá tabule pak tomuto druhu již prakticky neodpovídá, zato lze namalované plodnice poměrně dobře ztotožnit s hřibem Le Galové Rubroboletus legaliae, s nímž ho Dermek pravděpodobně zaměnil. Domnívám se, že autor pravděpodobně druh v jeho nejčastější podobě neměl v ruce, a proto, pokud bychom se drželi konceptu tohoto druhu na základě této publikace, by naše představa o něm byla výrazně zkreslená. Teprve v poslední době byl detailněji popsán a vyobrazen v několika publikacích (např. Šutara a kol. 2009). Proč od doby popisu v roce 1952 až donedávna nebylo o tomto druhu podrobněji referováno, je také možná způsobeno tím, že tento vzácný druh hřibu u nás mnoho let pravděpodobně téměř nebo vůbec nevytvářel plodnice. To alespoň vyplývá z tvrzení bývalého předsedy ČMS Jiřího Hlaváčka, který se intenzivně zabýval studiem hřibovitých hub, a který tento druh opětovně bezúspěšně hledal od šedesátých let 20. století (Hlaváček 1996a). Dokonce o něm bylo v našem časopise vyhlášeno pátrání, které ale nemělo žádný výsledek (Oktábec 1962). Teprve až v roce 2000 na něj Jiří Hlaváček (ústní sdělení) opět narazil a kupodivu od té doby se postupně dařilo nalézat další jeho lokality, což je v kontextu s jeho vzácností dobrá zpráva. To, že se u nás některé druhy dlouho neobjevovaly a nyní se opět začínají vracet do naší přírody, je jev, který pozorujeme u více druhů hub. Typickým příkladem může být liška obecná Cantharellus cibarius. Pokud si tedy shrneme dosavadní poznatky o hřibu rudonachovém v naší literatuře, nenalezneme mezi nimi žádný, který by jej čtenářům v poslední době podrobně představil a vyobrazil v kontextu s nejnovějšími poznatky, což by měl tento článek napravit. 43

4 Hřib rudonachový Boletus rhodopurpureus Smotl. 1952, Časopis čs. houbařů Mykologický sborník 29 (1-3): 31. Mykologický sborník 2/2015 Kompletní ikonografie v rámci české a slovenské literatury (případně zahraniční od českých nebo slovenských autorů) 1 : Krombholz (1936, tab. 37: 12-15, jako Boletus sanguineus rhodoxanthus), Smotlacha (1944: tab. 4, jako Boletus purpureus), Smotlacha (1947: 98, plodnice nahoře zcela vlevo, jako Boletus satanoides), Pilát (1951: 15, jako Boletus purpureus),? 1 Procházka (1952: 185, jako Boletus purpureus, rozpraskání na klobouku tomuto druhu příliš neodpovídá), Lukavec (1954: 29),?Kunc (1962: barevná příloha nečíslovaná), Dermek (1970: 114, jako Boletus fragrans v článku jsou perokresby zaměněny), Pilát a Dermek (1974a, tab. 66: e-g, f. polypurpureus), Pilát a Dermek (1974b, tab. 76: e-g, f. polypurpureus), Dermek (1975: barevná příloha), Dermek (1979a: 356, f. polypurpureus), Dermek (1979b: tab. 70b, f. polypurpureus), Kluzák (1979: 98), Dermek a Lizoň (1980: 427), Engel a kol. (1983: 127, f. polypurpureus), Hlaváček (1983a: 77, perokresba, dvě horní plodnice), Anonym (1983: barevná tabule uvnitř časopisu (levá strana) = barevně posunutá barevná reprodukce z knihy Smotlacha F. (1944): 50 druhů hub, které doporučujeme sbírati), Hlaváček (1986: 131, f. xanthopurpureus, perokresba + Obr. 4. Na této plodnici hřibu rudonachového je velmi dobře zřetelný hrbolatý povrch klobouku. Fotografoval Michal Mikšík. 1 pochybnost nad správností určení 44

5 Obr. 5. Dospělé plodnice hřibu rudonachového s již hladkým povrchem klobouku. Fotografoval Michal Mikšík. příloha uvnitř časopisu, pravděpodobně jiný druh),?hlaváček (1987: 63: pravděpodobně jiný druh), Kluzák a kol. (1990: 16-17, jako Boletus torosus), Kluzák (1991: 59), Hlaváček (1996a: 83, perokresba), Hlaváček (1996b, 115 vlevo, f. polypurpureus, perokresba), Škubla (2000: 195), Kluzák (2003: 60), Kolektiv (2003: 413), Papoušek (2004: 729, jako Boletus torosus, 730), Škubla (2007: 177), Šutara a kol. (2009: 36, ), Kunca (2010: 21), Gaisler (2010: 25), Papoušek (2010: 730), Mikšík (2012: 11), Holec a kol. (2012: 577), Tejklová a Kramoliš (2013: 32), Anonym (2014a: 45), Anonym (2014b: 44), Hagara (2015: ), Mikšík (2015: 222) Popis Klobouk 7 20 (35) cm široký, zpočátku téměř kulovitý, později polokulovitý, na temeni poněkud zploštělý, později téměř polokulovitě až nízce vyklenutý, nikdy ne zcela plochý, na povrchu charakteristickým způsobem hrbolkatý (Obr.???? 4), často také s mírnými prohlubněmi nebo záhyby, jen v pozdním stáří je téměř nebo zcela hladký (Obr.???? 5) a mírně lesklý, někdy však zůstává hrbolatý i u starých plodnic. Pokožka klobouku je v mládí žlutá, brzy sytě růžová, ale obvykle promíchaná se žlutým až žlutooranžovým zbarvením; u dospělých plodnic se je zbarvení kombinací purpurově červených, oranžových a růžových odstínů, nejčastěji je klobouk tmavě červenooranžový, někdy se manifestuje ve zbarvení určitý odstín či je dokonce dominantní a zbarvení je jen jednobarevné. U velmi starých plodnic pokožka nezřídka vybledává až do šedavých nebo šedohnědých tónů (Obr.???? 8), čímž se zbarvení oproti mladým plodnicím radikálně mění. Pokožka klobouku je v mládí 45

6 Obr. 8 Staré plodnice s typicky šedavým zbarvením klobouku. Fotografoval Michal Mikšík. matná, jemně plstnatá, stárnutím a zasycháním olysávající, za vlhka mírně slizká, při sebemenším doteku nebo poranění okamžitě modrající až černomodrající, otlačená místa se po delším čase odbarvují do purpurově hněda. Rourky jsou okolo vrcholu Obr. 6 Tmavě modrá oxidace na řezu s typickou načervenalou zónou v bázi třeně hřibu rudonachového. Fotografoval Michal Mikšík. 46

7 Obr. 7 Hřib rudonachový plodnice na řezu vpravo se již odbarvuje do modrozelenavé barvy. Fotografoval Jan Kramoliš. třeně stlačené, sytě žluté, na řezu silně modrající. Póry rourek jsou drobné, zpočátku světle žluté, později červenooranžové až krvavě červené, jen na okrajové zóně klobouku zůstávají někdy dlouho žluté. Po sebemenším doteku se póry okamžitě intenzivně zbarvují do modra. Výtrusný prach je hnědoolivový. Třeň 5-15(20) cm vysoký a 2-7(10) cm široký, robustní, pevný, v mládí vejčitě břichatý, později kyjovitý, ve stáří téměř válcovitý, u mladých plodnic žlutý, později žlutooranžový až oranžový, na bázi s vínově červenými skvrnami. Je pokrytý výraznou síťkou, která je zpočátku stejnobarvá s podkladem, po otevření klobouku se začíná vybarvovat oranžově červeně, krvavě červeně až purpurově červeně. Síťka dosahuje maximálně do horní poloviny nebo 3/4 délky třeně, opravdu jen výjimečně sahá až k samotnému konci třeně. Dužnina je kompaktní, tuhá, živě žlutá, zlatožlutá, stárnutím a prosycháním plodnic vybledá; v bázi třeně je vínová nebo vínově červená, na řezu se okamžitě zbarvuje tmavě indigově modře (Obr.???? 6), po několika minutách se pozvolna odbarvuje do špinavě modré až zelenohnědé (Obr.???? 7), po delším čase se zbarvuje rudě. Vůně je mírná, houbová, chuť je příjemná, nasládlá. Plodnice hřibu rudonachového jsou specificky velmi těžké, což lze zjednodušeně charakterizovat tak, že pokud bychom porovnali hmotnost plodnice jiného hřibu, stejně velkého, bude hřib rudonachový výrazně těžší. Středně velké dospělé plodnice mohou mít nezřídka 0,5 kg, za vhodných podmínek mají dospělé plodnice i přes 1 kg. Mikroznaky. Výtrusy: 10,5 15,5 5,5-6,5 μm, téměř vřetenovité nebo vřetenovitě elipsoidní, na povrchu hladké. 47

8 Obr. 9 Hřib rudonachový žlutonachový. Fotografoval Leandro Sánchez. Variabilita Hřib rudonachový je barevně velmi proměnlivý a je známo několik forem, o kterých bude pojednáno dále. Barva klobouku je závislá především na vývinové fázi plodnice a povětrnostních faktorech, póry rourek a síťka se vybarvují až po otevření klobouku. Také intenzita a rychlost modré oxidace povrchu a dužniny jsou závislé na stáří plodnic a jejich nasycení vodou. Nejstabilnějšími znaky jsou hrbolatý povrch klobouku a červené zbarvení dužniny v bázi třeně. Výše uvedený popis odpovídá nejčastěji u nás nalézaným plodnicím, který můžeme označit jako základní formu hřibu rudonachového (f. rhodopurpureus) a stojí zhruba uprostřed mezi dvěma níže uvedenými, barevně limitně zbarvenými formami. Hřib rudonachový žlutonachový Boletus rhodopurpureus f. xanthopurpureus Smotl. Tato forma se vyznačuje zcela žlutě zbarvenými plodnicemi, tedy kloboukem, třeněm i póry rourek, někdy místy s naoranžovělými či načervenalými zónami nebo skvrnami (Obr.???? 9). Plodnice zůstávají dlouho do dospělosti zcela žluté, u starých plodnic, zejména na otevřených slunných stanovištích, se póry rourek zbarvují do oranžové a klobouk se odbarvuje do šedé barvy, čímž se může výrazněji podobat například hřibu zavalitému Boletus torosus, který byl právě na základě této záměny například uváděn z mykologické rezervace na hrázi rybníka Luční (Kluzák a kol. 1990, Beran a Špinar 1996, Papoušek 2004). Později bylo na základě pečlivého 48

9 pozorování prokázáno, že se právě jedná o starší plodnice této formy hřibu rudonachového. I v rámci různých internetových diskusí u nás i v zahraničí je hřib rudonachový někdy zaměňován za hřib zavalitý, což vyplývá z obecné neznalosti tohoto druhu a jeho ekologie. Hřib zavalitý v rámci střední Evropy roste velmi vzácně v podhorských až horských oblastech v jedlových, bukových nebo jedlobukových porostech na vápnitém podloží. Pod duby roste jen v oblasti jižní Evropy a zde je poměrně barevně odlišný od středoevropského typu a není vyloučeno, že se může jednat o odlišný druh. V České i Slovenské republice se tato čistě odbarvená (tzv. xanthoidní) forma vyskytuje velmi vzácně. Na základě mého pozorování a pozorování mých kolegů se ale mnoho plodnic má tendenci takto odbarvovat, i když většinou ne zcela, a proto lze najít mnoho jakýchsi přechodných forem, které se taxonomicky nijak neoznačují (Obr.???? 10). V zásadě se dá mluvit o dvou barevných kombinacích, které se blíží k formě xanthopurpureus z nichž jedna má zcela nebo téměř žlutý třeň i klobouk ale póry rourek zůstávají červené. Druhá kombinace je zase typická tím, že je žlutý třeň včetně pórů rourek, ale klobouk si zachovává dominantní červené zbarvení, často s červenavými tóny na bázi třeně. V oblasti jižní Evropy rozlišují někteří mykologové podobný druh Boletus xanthocyaneus (Ramain) Romagnesi, který ale není mykology jednotně přijímán jako platný druh. Hřib rudonachový červenonachový Boletus rhodopurpureus f. polypurpureus Smotl. Tato forma je stojí na opačné hranici barevného spektra a naopak se vyznačuje sytě vínově rudě zbarvenými plodnicemi, tedy třeněm, kloboukem i póry rourek (Obr.???? 11). Na rozdíl od formy xanthopurpureus, nebo směrem k této formě zbarvených plodnic, je tato forma u nás extrémně vzácná a vyskytuje se jen sporadicky. Hojnější je v oblasti Středozemí. Kromě zbarvení se obě formy mikroskopicky ani ekologií nijak neliší. Ze středozemní oblasti byla ještě provizorně popsána forma Boletus rhodopurpureus f. mediterraneensis Lannoy & Estades [ad int.], která se vyznačuje rovněž sytě rudě zbarvenými plodnicemi, které ale mají hladký a lesklý povrch, a dále mnohem výraznější sytě červenou síťku s velikými Obr. 10 Tyto plodnice hřibu rudonachového se svým zbarvením blížící se formě xanthopurpureus. Fotografoval Jiří Burel. 49

10 oky. Tato forma u nás zatím nalezena nebyla a její výskyt u nás není pravděpodobný. Plodnice této formy byly nalezeny vždy pod teplomilnými druhy dubů, které se u nás přirozeně nevyskytují. V roce 2005 byla z Rakouska ještě popsána forma Boletus rhodopurpureus f. poridecolorans Klofac, která se vyznačuje kloboukem zpočátku žlutým, bledě naoranžovělým, někdy měďově až krvavě skvrnitým, nakonec s purpurovými tóny, s póry naoranžovělými, odbarvujícími se do žluta a třeněm žlutým, síťkovaným a jen mírně (oproti standardní oxidaci) modrající dužninou (Klofac 2005). Tato forma byla nalezena i v Itálii (Simonini a Bertolini 2012) a dala by se česky označit jako hřib rudonachový odbarvený. Ekologie a rozšíření Hřib rudonachový je vzácný a kriticky ohrožený druh, který tvoří mykorizu s duby a habry v dubových a dubohabrových lesích na prosvětlených místech, často na zalesněných březích nebo hrázích rybníků pod duby. V literatuře je uváděn jeho růst také pod buky, ale neznám na základě osobního pozorování ani z odborné literatury hodnověrný nález, kdy by tento druh rostl v čistě bukovém porostu. V jižní Evropě vytváří mykorizu také s kaštanovníkem jedlým. Vyskytuje se v nížinách a pahorkatinách na těžkých jílovitých vápnitých půdách. Plodnice vyrůstají nezřídka ve srostlicích, trsech a shlucích čítajících i deset plodnic (Obr.???? 2), což je pro tento druh typické. Na lokalitách vytváří plodnice od poloviny června do první poloviny září. Jedná se o druh za syrova jedovatý, který může způsobit nepříjemné žaludeční obtíže. Hřib rudonachový je známý prakticky z celé Evropy: nejseverněji byl nalezen v Dánsku, nejzápadněji ve Velké Británii, nejjižněji na některých středomořských ostrovech (zejména Sicílii) a nejvýchodněji dokonce až v západní části Ruska. Ochrana Hřib rudonachový je v současné době zařazen v červeném seznamu (Holec a Beran 2006) v kategorii kriticky ohrožený druh (CR) a je navržen do stejné kategorie v rámci plánované aktualizace státem chráněných druhů hub. V současné chvíli tedy nelze za sběr jeho plodnic či poškození lokality aplikovat žádný postih. V České republice se pravidelně vyskytuje na cca lokalitách, z nichž největší počet se nachází ve středních a východních Čechách (Holec 2009, Tejklová a Kramoliš Obr. 11 Hřib rudonachový červenonachový. Fotografoval Petr Nouzovský.. 50

11 Obr. 2 Typické plodnice hřibu rudonachového rostoucí ve shluku. Fotografoval Michal Mikšík ); několik málo je jich v jižních Čechách (Kluzák 1979; Papoušek 2004, 2010) a na Moravě. Pozitivní zprávou je, že se v poslední době prakticky každým rokem daří objevit nové lokality tohoto druhu. Bohužel mnohé z nich jsou ohroženy nešetrnými lesnickými zásahy a v několika případech tyto zásahy už způsobily jejich zánik. Někdy je dostatečným negativním zásahem pro zničení mycelia nebo alespoň nemožnost růstu plodnic vykácení několika málo stromů, na které je druh navázaný, čímž navíc vzniká na lokalitě více prostoru, který rychle obsadí nové semenáčky, které vytvoří velmi hustý porost, kde houba nefruktifikuje. Dalším negativním, byť méně škodlivým faktorem, je i vysbírávání plodnic houbaři, což omezuje možnosti šíření druhu na další lokality. Nejefektivnější ochrana je samozřejmě v podobě ochrany lokality jako takové, nejlépe v některém zvláště chráněném území. Velmi dobrým příkladem je Národní přírodní památka Luční, která byla zřízena právě z důvodu ochrany vzácných druhů hřibovitých hub, včetně hřibu rudonachového, který na lokalitě také roste (Papoušek 2010, Anonym 2014a). Veškeré druhy hub je na této lokalitě pochopitelně přísně zakázáno sbírat. Bohužel, houby jsou stále minoritním důvodem pro zřízení zvláště chráněných území, i když v posledních letech se spolupráce mezi mykology a státními orgány, které mají na starosti ochranu přírody, zintenzivnila, a jsou zde dobré indicie, že by se tato situace mohla do budoucna zlepšit. V současné době např. probíhá snaha o vyhlášení takového území například v rámci Markvareckého polesí na Pelhřimovsku (Burel 2010), kde byla zaznamenána mimořádná rozmanitost lošá- 51

12 kovitých hub, čirůvek a dalších druhů; některé z nich zde mají svou jedinou lokalitu v rámci České republiky (Holec a Kříž 2012). Hřib rudonachový patří k našim nejkrásnějším a nejvzácnějším druhům hřibů, který si zaslouží naší ochranu. Pokud na něj narazíte, obdivujte jeho krásnu, ale nesbírejte ho. Budu velmi rád, pokud na tento druh narazíte, abyste mne kontaktovali, aby bylo možné nález zdokumentovat, a rozšířit tak naše poznatky o výskytu tohoto druhu v naší republice. Možnost záměny Hřib rudonachový lze zaměnit především za příbuzný hřib žlutoměďový Boletus luteocupreus Bertéa & Estadès (Obr.???? 12), který má většinou oranžovou, oranžově červenou až měďovou barvu klobouku, drobné, sytě rudé póry rourek a mnohem výraznější sytě červenou síťku na třeni podobně zbarveném jako klobouk. Povrch klobouku není většinou výrazně hrbolatý a může být více lesklý. Na rozdíl od hřibu rudonachového je výrazněji teplomilný, v České republice je extrémně vzácný a jeho nálezy z našeho území zatím nebyly publikovány. Více lokalit se nachází na Slovensku a hojnější je v jižní Evropě, kde je jeho hlavní areál rozšíření. Na rozdíl od hřibu rudonachového tento druh prokazatelně vytváří mykorizu také s buky, např. na Slovensku byl nalezen na několika lokalitách v čistě bukových porostech (Kunca 2015, ústní sdělení). Na stejných lokalitách jako hřib rudonachový nezřídka roste podobný hřib Le Galové, který se odlišuje hladkým, v mládí šedým kloboukem, který je později růžo- Obr. 12 Hřib žlutoměďový Boletus luteocupreus, typická plodnice. Fotografoval Maroš Peigler. 52

13 vý až špinavě růžový, dále zejména jen světle modrající dužninou bez červenofialové zóny v bázi třeně a také výraznou vůní po koření Maggi, zejména u zasychajících plodnic. Poznámka k systematice Přestože není cílem tohoto článku se hlouběji věnovat nomenklatorickým problémům spojeným s tímto druhem, je nutné se o nich alespoň zmínit. Z pohledu ikonografie a formálních náležitostí spojených s popisem tohoto druhu odkazuji na dvě práce z poslední doby, které se této problematice věnují (Simonini a Bertolini 2012, Bertolini a Simonini 2013). V současné době prochází systematika hřibovitých hub výraznými změnami na základě molekulární analýzy a jednotlivé druhy jsou nezřídka přejmenovávány v rámci nově vytvářených rodů. Přestože tato nová jména ještě nejsou ustálena a všeobecně mykology ani houbařskou veřejností akceptována, je možné, že se s nimi budeme setkávat stále častěji, zejména v rámci odborné literatury. Nové rody hřibovitých hub začaly vznikat poměrně nedávno, zejména na základě práce Wu a kol. (2014), v rámci které bylo představeno 22 nových (v samotné práci ještě formálně nepopsaných) rodů. Některé tyto nové rody pak byly později formálně popsány v dalších vědeckých studiích. Některé ale vznikly jen na základě krátkého popisu bez dalších souvisejících podrobností v rámci systému uveřejňování nových rodů, druhů a kombinací, které umožňuje elektronická publikační platforma s názvem Index Fungorum. Bohužel, kvůli této možnosti prakticky ihned publikovat např. novou kombinaci, druh nebo rod, se začalo objevovat mnoho nomenklatorických novinek právě u hřibovitých hub. Např. hřibovité houby ze sekce Luridi, tedy hřiby s modrající dužninou, byly rozděleny nejprve na dva nové rody: Rubroboletus (Zhao a kol. 2015) a Neoboletus (Vizzini 2014b). Několik dalších druhů hřibů z této skupiny pak bylo přesunuto do staronového rodu Suillellus (Vizzini 2014a), popsaného původně americkým mykologem Williamem Alphonsem Murrillem v roce Do žádného z těchto rodů ale nebyl hřib rudonachový zařazen, protože na základě dalších studií měl být tento druh spolu s některými dalšími zařazen do dalšího (tedy třetího) nového rodu. Než ale byl ale tento nový rod formálně popsán, rozhodl se španělský mykolog Jaimie Blanco-Dios všechny hřiby ze sekce Luridi přesunout pod již zmíněný rod Suillellus (Blanco-Dios 2015) a vytvořil v kontextu s hřibem rudonachovým tyto nové kombinace: Suillellus rhodopurpureus (Smotl.) Blanco-Dios Suillellus rhodopurpureus f. poridecolorans (Klofac) Blanco-Dios Suillellus rhodopurpureus f. xanthopurpureus (Smotl.) Blanco-Dios Tím způsobil v celé této skupině lidsky řečeno zmatek a nutno říci, že tyto jeho kombinace nejsou mezi mykology akceptovány. Nedlouho poté konečně přišli autoři s popsáním již zmíněného třetího rodu (Assyov a kol. 2015), který pojmenovali latinsky Imperator, a přesunuli do něj kromě hřibu rudonachového také hřib žlutoměďový 53

14 a hřib zavalitý. Nejnovější latinské (vědecké) jméno pro hřib rudonachový má tak tuto podobu: Imperator rhodopurpureus (Smotl.) Assyov, Bellanger, Bertéa, Courtec., Koller, Loizides, G. Marques, J.A. Muñoz, N. Oppicelli, D. Puddu, F. Rich. & P.-A. Moreau Nový latinský rodový název bezesporu dobře vystihuje majestátnost tohoto a příbuzných druhů. Pokud se vám zdá, že počet autorů nové kombinace je velmi vysoký, tak ano, bohužel tomu tak je, protože to současná pravidla umožňují a nijak počet autorů neomezují. Pokud to tedy shrneme, tak současné nomenklatorické změny na základě molekulární analýzy mohou způsobit ve jménech hub nemalý zmatek. Z pohledu užití jmen například pro houbařské knihy se domnívám, že je lepší používat stále původní rod Boletus, abychom zbytečně nemátli veřejnost novými názvy, navíc je možné, že na základě nových metod a dalších studií může dojít ještě k dalším nomenklatorickým změnám a bude nějaký čas trvat, než se tyto změny ustálí a budou mykology akceptovány. Literatura Anonym (1983): Boletus rhodopurpureus Smotlacha hřib rudonachový. Časopis československých houbařů Mykologický sborník 60 (5): barevná příloha, levá strana (nečíslovaná). Anonym (2014a): V houbařské rezervaci. Receptář 25 (11): Anonym (2014b): V ráji hřibů. Receptář 25 (7): Assyov B., Bellanger J.-M., Bertéa P., Courtecuisse R., Koller K., Loizides M., Marques G., Muñoz J.-A., Oppicelli N., Puddu D., Richard F., Moreau P.-A. (2015): Nomenclatural novelties: Imperator gen.nov. Index Fungorum no. 243: 1 Beran M., Špinar P. (1996): Mykoflóra hráze rybníku Luční na Táborsku. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní Vědy 36: Bertolini V., Simonini G. (2013): Problemi nomenclatori inerenti alla Famiglia Boletaceae I. Tipificazioni: Boletus torosus, B. rhodopurpureus e B. emilei. Rivista di Micologia 56 (2): Blanco-Dios J. B. (2015): Nomenclatural novelties. Index Fungorum 211: 1-2. Burel J. (2010): Zpráva o provedeném mykologickém inventarizačním průzkumu lokality Chmelná v kraji Vysočina. Muzeum Vysočiny, Jihlava, 43 p. Dermek A. (1970): Výzkum a pozorování hub rostoucích v ČSSR: Boletus fragrans Vitt Boletus rhodopurpureus Smotl. Mykologický Sborník 47 (7-10): Dermek A. (1975): Príbuzné druhy hríba purpurového Boletus rhodoxanthus. Živa 61 (2): 60 + barevná příloha. Dermek A. (1979a): Atlas našich húb. Martin. 444 p. Dermek A. (1979b): Boletes I. Fungorum rariorum Icones Colorate, Pars IX: Vaduz. Dermek A., Lizoň P. (1980): Malý atlas húb. SPN. Praha, 546 p. Engel H., Krieglsteiner G.J., Dermek A., Watling R. (1983): Dickröhrlinge. Die Gattung Boletus in Europa. Coburg. Gaisler J. (2010): Houby v okolí Mladé Boleslavi. Svět Hub 1 (4): Hagara L. (2015): Ottova encyklopedie hub. Ottovo nakladatelství, Praha, 1152 p. 54

15 Hlaváček J. (1983): Boletus rhodopurpureus Smotlacha a Boletus Smotlachianus sp. n. hřib rudonachový a hřib Smotlachův. Mykologický Sborník 60 (3): Hlaváček J. (1986): Xanthoidní formy hřibů ze skupiny Torosi, sekce Luridi. Mykologický Sborník 63 (5): Hlaváček J. (1987): Xanthoidní formy hřibů ze skupiny Torosi, sekce Luridi II (dokončení). Mykologický Sborník 64 (2-3): Hlaváček J. (1996a): Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales) 32. Mykologický Sborník 73 (3): Hlaváček J. (1996b): Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales) 33. Mykologický Sborník 73 (4): Holec J. (2009): Střední Čechy domov vzácných a ohrožených hub. Živa 95 (4): Holec J., Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda 24: Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha, 624 p. Holec J., Kříž M. (2012): Tricholoma borgsjoeënse found in the Czech Republic and Tricholoma luridum documented in Slovakia. Czech Mycology 64 (2): Kavina K. (1929): Fragmenta mycologica 34. Boletus purpureus Fr. var. rhodoxanthus KROMBHOLZ KALLENBACH pro spec. Zvláštní otisk z Vědy Přírodní 10: Klofac W. (2005): Eine neue Form von Boletus rhodopurpureus aus Ostösterreich. Österreichische Zeitschrift für Pilzkunde 14: Kluzák Z. (1979): Boletus junquilleus (Quél) Boudier a Boletus rhodopurpureus Smotlacha nové druhy pro jižní Čechy. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní Vědy 19: Kluzák Z. (1991): Houbařův rok. České Budějovice. 112 p. Kluzák Z. (2003): Houbařem po celý rok. Víkend. 130 p. Kluzák Z., Pravda V., Špinar P. (1990): Hřib zavalitý Boletus torosus. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní Vědy 30 (1): Kolektiv (2003): Houby Česká Encyklopedie. Reader s Digest Vyběr, Praha, 448 p. Krombholz J.V. ( ): Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essbaren, schädlichen und verdächtigen Schwämme. 10 vols. J. G. Calve, Prague. Kunc K. (1962): Hřib či modrák rudonachový Boletus rhodopurpureus Sm Mykologický Sborník 39 (1-2): bar. příloha. Kunca V. (2010): Vzácné hríby Slovenska. Svět Hub 1 (1): Lukavec A. (1954): Hřib nachový Boletus purpureus Fr. a jeho problematika. Česká Mykologie 8 (1): Mikšík M. (2012): Rare and protected species of Boletes of the Czech Republic. Field Mycology 13 (1): Mikšík M. (2015): 1000 českých a slovenských hub. Svojtka, Praha, 1024 p. Oktábec A. (1962) Soutěžíme kdo je nalezne? Mykologický Sborník 39 (3-4): Papoušek T. [ed.] (2004): Velký fotoatlas hub z jižních Čech. České Budějovice, 1. ed. 819 p. Papoušek T. [ed.] (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech. České Budějovice, 2. ed. 818 p. Pilát A. (1951): Ještě k otravě hřibem nachovým Boletus purpureus Fr. Česká Mykologie 5 (1-2): Pilát A., Dermek A. (1974): Hríbovité huby (Boletaceae-Gomphidiaceae). Bratislava, 207 p., 103 tabs. 55

16 Procházka A. (1952): Otrava hřibem satanem a neškodnost (?) hřibu purpurového. Česká Mykologie 6 (8-10): Simonini G., Bertolini V. (2012): Schede d Identita dei Boletus d Europa Gruppo 7: Sottosezione Torosi (Sezione Luridi, Genere Boletus). Pagine di Micologia 36: Smotlacha F. (1912): Monografie českých hub hřibovitých (Boletineí). Věstník Královské České Společnosti Nauk, Praha (no 8): Smotlacha F. (1947): Atlas hub jedlých a nejedlých. Melantrich, 298 p. Smotlacha F. (1952): I. Sluneční hřiby (Boleti solares). Mykologický Sborník 29 (1-3): Škubla P. (2000): Nový atlas hub do kapsy. Príroda. Bratislava, 248 p. Škubla P. (2007): Velký atlas hub. Príroda. Bratislava, 432 p. Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Praha, Academia, 294 p. Tejklová T., Kramoliš J. (2013): Zajímavé nálezy hub z Podorlicka. Acta Musei Richnoviensis, sect. natur. 20 (1 2): Vizzini A. (2014a): Nomenclatural novelties: Neoboletus gen.nov. Index Fungorum 188: 1. Vizzini A. (2014b): Nomenclatural novelties: Neoboletus gen.nov. Index Fungorum 192: 1. Wu G., Femg B., Xu J.P., Zhu X.T., Li Y.C., Zeng N.K., Hosen M.I., Yang Z.L. (2014): Molecular phylogenetic analyses redefine sevenmajor clades and reveal 22 new generic lineages in the fungal family Boletaceae. Fungal Diversity 69 (1): Zhao K., Wu G., Yang Z.L. (2015): A new genus, Rubroboletus, to accommodate Boletus sinicus and its allies. Phytotaxa 188 (2): Z jubilejní výroční členské schůze houbařů ve Velkých Hamrech V sobotu 21. února 2015 proběhla v salonku restaurace Starý lázně ve Velkých Hamrech výroční členská schůze spolku místních houbařů, kteří letošního 1. dubna oslaví dvacáté výročí od jeho založení. Již v zakládací listině spolku z roku 1995 je jako stěžejní bod naší činnosti uvedena osvěta pro všechny zájemce o praktické houbaření, se zaměřením na prevenci před otravou houbami. Z tohoto základu pak vychází každoroční program naší spolkové činnosti. Základem houbařské osvěty pro veřejnost bylo již v samých začátcích (od roku 1998) především pořádání houbařských výstav. Ty se doposud konají v domě místních hasičů, a to za trvalé za podpory MěÚ. K dalším významným každoročním počinům u nás patří houbařsko-kulinářská akce Hamrovský hubník. Jde o předvánoční soutěž v pečení a ochutnávání typické houbové speciality našeho regionu, která je současně neodmyslitelnou součástí zdejšího štědrovečerního stolu, a to nikoli jen místních kulinářských patriotů. Rovněž od samého počátku se v naší činnosti věnujeme pravidelné aktualizaci místní spolkové vývěsky, dále sezónním houbařským zprávám do zdejších, regionálních i celostátních periodik, včetně příspěvků pro ústřední stránky České mykologické společnosti. Pořádáme i občasné naučné zájezdy. K naší činnosti patří oblíbené terénní poznávací vycházky do okolních lesů, 56

17