Státní zřízení: do roku 1951 samostatný stát, dnes pod okupací Číny. Počet obyvatel: přibližně 5-6 milionů (podle nezávislých odhadů)

Transkript

1 Základní údaje o Tibetu Oficiální název: Tibet, tibetsky Böjul (dnes Tibetská autonomní oblast ČLR a částí dalších tří čínských provincií) Státní zřízení: do roku 1951 samostatný stát, dnes pod okupací Číny Hlavní město: Lhasa Rozloha: 2,5 mil km 2 Počet obyvatel: přibližně 5-6 milionů (podle nezávislých odhadů) Úřední jazyk: tibetština, čínština Historické členění: Ü-Cang - Centrální a střední Tibet včetně západního Tibetu Ngari Amdo - Severovýchodní Tibet, dnes přičleněn k čínským provinciím Čching-chaj a Kan-su Kham - Východní Tibet, dnes přičleněn k čínským provinciím S'čchuan a Jün-nan

2 Stručná historie Tibetu 605 vznik tibetského království (vláda krále Songcän Gampo) 821 Čínsko-tibetská mírová smlouva 1247 spojení Tibetu s Mongolskou říší, která poskytuje Tibetu vojenskou ochranu 1578 hlava školy Gelug obdržela od mongolského chána titul dalajlama 1642 za pomoci mongolského chána svržena světská vláda v Tibetu a nastolena teokratická vláda dalajlamů 1720 čínská vojska dobyla Lhasu a vyhnala Mongoly 1904 Britská invaze do Tibetu a obsazení Lhasy, mírová smlouva o vlivu Britů v Tibetu 1913 třináctý dalajlama vyhlašuje nezávislost Tibetu 1935 narodil se Tändzin Gjamccho, čtrnáctý dalajlama 1950 Čínská vojska vtrhla do Tibetu; tibetská armáda zničena v bitvě v Čhamdu 1951 Sedmnáctibodová smlouva o mírovém osvobození Tibetu podepsaná tibetskou stranou pod čínským nátlakem; Číňané obsazují Lhasu Stručná historie Tibetu 1956 v Khamu a Amdu začíná ozbrojený boj proti čínské nadvládě; dalajlama navštívil Indii

3 1957 USA začínají prostřednictvím CIA vojensky podporovat Tibeťany 1959 lidové protičínské povstání ve Lhase 1965 Čína vytváří Tibetskou autonomní oblast čínská kulturní revoluce: Rudé gardy ničí tibetské chrámy a kláštery, terorizují a zabíjejí Tibeťany 1971 USA ukončují svoji vojenskou podporu Tibeťanů masové demonstrace ve Lhase za nezávislost 1989 dalajlama obdržel Nobelovou cenu míru 1995 šestiletý Gendün Čhökji Ňima je dalajlamou označen jako jedenáctý pančhenlama, vyhlášení výjimečného stavu v Žikace, pančhenlama je Číňany uvězněn na neznámém místě 2000 sedmnáctý karmapa utíká do Indie 2003 Tändzin Deleg Rinpočhe odsouzený k trestu smrti 2008 protičínské demonstrace v Tibetu krutě potlačeny 2009 jako nejkrajnější formu protestu proti čínské politice v Tibetu si někteří Tibeťané volí smrt sebeupálením.

4 Co se v Tibetu stalo Po vpádu čínské armády na území Tibetu v roce 1950 a postupném obsazení celého území začali Číňané budovat strategické silnice vedoucí do Tibetu a posilovat tam své vojenské a policejní jednotky. S rostoucí vojenskou převahou se začal stupňovat nátlak na tibetskou vládu i na obyčejné Tibeťany. Agresivní protitibetská komunistická politika Číňanů po vpádu do Tibetu v roce 1950 nakonec vedla k lidovému povstání, které vypuklo ve Lhase 10. března Povstání bylo krvavě potlačeno a dalajlama byl donucen opustit Tibet a uchýlit se do indického exilu. Bilance "úspěchů" čínské invaze, nejrůznějších kampaní, pracovních a ideologických programů a kulturní revoluce je dostatečně známá: mrtvých během vojenského vpádu a v důsledku zásahu proti povstání v roce Přes milion Tibeťanů zemřelo ve věznicích, pracovních táborech nebo v důsledku hladomoru. Neustávající exodus Tibeťanů do exilu dosahuje již tisíc uprchlíků. Z více než 6000 klášterů, chrámů a svatyní, v nichž žilo téměř 600 tisíc mnichů a mnišek, zůstalo několik desítek. Mniši a mnišky byli z klášterů vyhnáni, cenná umělecká díla zabavena a rozprodána. Komunistická totalitní diktatura krutě omezila základní práva Tibeťanů na svobodu vyjadřování, užívání mateřského jazyka, pohybu, náboženství. Státní populační politika nutí tibetské ženy k násilným potratům a sterilizacím. Svévolné zatýkání, represe, zastrašování, mučení a věznění se staly součástí každodenního života Tibeťanů v jejich vlastní zemi.

5 První stádium okupace mělo převážně vojenský, strategický a represivní charakter. Tibet byl přeměněn v gigantickou vojenskou základnu a čínskou přítomnost v zemi ztělesňovali zejména vojáci a administrativní kádry státní správy. Pohyb obyvatelstva byl přísně střežen a regulován a do Tibetu se nedostal nikdo bez úředního povolení. Co se v Tibetu děje dnes Od 80. let v Tibetu dochází k určitým náznakům uvolnění politických poměrů, ale zároveň se prohlubuje ničení země. Vojenskou okupaci země nahradila okupace ekonomická. Největší hrozbu pro Tibeťany a jejich jedinečnou kulturu představuje státem organizovaný a podporovaný masový příliv čínského obyvatelstva do Tibetu (vedle 6 milionů Tibeťanů žije v současnosti v Tibetu7,5 mil. Číňanů), který pravděpodobně ještě vzroste díky zprovoznění železnice (v roce 2006) vedoucí z čínského Golmudu do Lhasy. Železnice byla postavena v rámci Programu rozvoje západní Číny, jehož cílem je kromě urychlení migrace čínských přistěhovalců zejména upevnění politické kontroly Tibetu (včetně možnosti okamžitého přesunu armády ČLR v případě nepokojů apod.)a zajištění vývozu nerostných surovin z Tibetu do Číny. Další z priorit je podpora organizované turistiky v Tibetu. Po sérii masových demonstrací v letech bylo v Tibetu na 13 měsíců vyhlášeno stanné právo. Dalajlama se stal ve stejné době laureátem Nobelovy ceny míru, v roce 1990 přijal pozvání prezidenta Václava Havla a poprvé navštívil Československo. V

6 roce 2008 (před olympijskými hrami v Pekingu) proběhly v Tibetu masivní protesty proti porušování lidských práv, při nichž zemřelo několik desítek Tibeťanů, více než tisíc lidí bylo zatčeno čínskou policií. Tibet je od té doby kvůli obavám z demonstrací spojených s výročím březnového povstání v období od února do května každoročně zcela uzavírán nejen pro turisty, ale i pro zahraniční pozorovatele a média. Dalajlama krátce po svém odchodu do exilu ustanovil tibetskou exilovou vládu (Central Tibetan Administration CTA Ústřední tibetská správa) se sídlem v Dharamsale. Tibetská exilová vláda se desítky let snaží o navázání dialogu s čínskou vládou, zatím však bez větších úspěchů. V Tibetu jsou nadále porušována základní lidská práva včetně systematického potlačování svobody slova, potlačování politického a náboženského vyznání, potlačování národní a kulturní identity, zadržování a uvěznění bez řádných soudních procesů, mučení politických vězňů, Čínou regulované programy kontroly porodnosti Tibeťanů, cenzura sdělovacích prostředků a internetu, rozsáhlé politicko-převýchovné kampaně, vývoz nerostných surovin z Tibetu do Číny. Stále častěji také dochází ke střelbě na tibetské uprchlíky. Tibetské děti můžou studovat převážně v čínštině a často nemají právo studovat v rodném jazyce. Podle průzkumů je přibližně 50-60% tibetských dětí negramotných. Součástí výuky je komunistická ideologie a čínská propaganda. To je jedním z důvodů proč pouze třetina studentů dokončí střední školu. Přibližně polovinu tibetských uprchlíků tak tvoří právě děti. Jejich rodiče raději riskují nebezpečnou cestu přes Himálaje a posílají své děti, pouze v doprovodu průvodce, nejčastěji do Indie, aby se mohly svobodně vzdělávat a zachovávat tradice a zvyky svého národa.

7 Od roku se v Tibetu na protest proti represím ze strany Číny upálilo 136 Tibeťanů. Jedná se o Tibeťany ve věku od 15 do 64 let, převážně mnichy a mnišky, ale také studenty, nomády nebo běžné Tibeťany.