ZEMĚDĚLSKÉ STROJE STROJE PRO SKLIZEŇ PÍCNIN A LNU

Transkript

1 Střední odborná škola veterinární, mechanizační a zahradnická a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky ZEMĚDĚLSKÉ STROJE III. DÍL STROJE PRO SKLIZEŇ PÍCNIN A LNU

2 Publikace vznikla v rámci projektu OPVK Začínáme s praxí již ve škole na Střední odborné škole veterinární, mechanizační a zahradnické a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky v Českých Budějovicích, reg. č. CZ.1.07/1.1.14/ Ing. Václav Chmel České Budějovice, 2013

3 Jazyková korektura: Neprošlo jazykovou korekturou Sazba: Ing. Václav Chmel Ing. Václav Chmel

4 OBSAH 1 Úvod Historie Sečení, úprava pokosu Sečení s oporou Sečení bez opory Bubnové rotační žací stroje Diskové rotační žací stroje Kondicionéry Mulčovače Obracení Shrnování Sklizeň Sběrací vozy Senážní vozy Lisy na kulaté balíky Řezačky Samojízdné sklízecí řezačky Krone Sklízecí řezačka Claas Jaguar Ovíječky, baličky Dopravní prostředky Manipulace s balíky Přepravníky Samonakládací přepravní prostředky Konzervace a skladování pícnin a kukuřice Stroje na sklizeň lnu Sklizeň stonkového lnu Trhání, odsemeňování a dosoušení lnu Obracení lnu Sběr lnu Seznam literatury... 73

5 1 Úvod Sklizeň pícnin je jednou z důležitých činností zemědělce v období vegetace rostlin každého roku. Příprava dostatečných zásob krmiva pro hospodářská zvířata na zimní období či zajištění kvalitních komponentů krmné dávky při uplatnění systému výživy monodietou je velmi důležitým činitelem, ovlivňujícím užitkovost a tím i ekonomičnost zemědělské výroby. V současné době se uplatňují pícniny i pro nezemědělské produkce. Bouřlivý rozvoj bioplynových stanic na výrobu elektřiny předpokládá zpracování velkého množství zejména kukuřičné siláže či travní senáže pro trvalé zajištění jejich činnosti. Zemědělským podnikům přináší tato výroba trvalý zdroj příjmů. Dobře provedená sklizeň pícnin je předpokladem pro udržení rentability zemědělské výroby. Další, v současné době stále více se deroucí do popředí, je údržba kulturní krajiny. Údržba zelených ploch, parků, zahrad, veřejných prostranství a sportovišť má ve své podstatě spojitost se sklizní pícnin. Vždyť se jedná o sklizeň trvalých travních porostů, byť neslouží k dalšímu hospodářskému využití sklízené hmoty. Technologické postupy sklizně jsou však totožné, nebo podobné. Nesmíme zapomenout ani na malou mechanizaci, která k údržbě ploch a krajiny patří. Závěrem lze tedy říci, že zemědělec není jen hospodářem, ale stává se i zahradníkem krajiny. 5

6 2 Historie Základem péče o každou zelenou plochu, trávník, je pravidelné sekání a údržba povrchu, přihnojování, dosévání a další specifické činnosti. V dávné minulosti se sekání provádělo kosou či srpen, zdrojem síly byl člověk. Tento způsob byl však zdlouhavý a namáhavý, a proto se lidé snažili tuto práci zmechanizovat. S rozvojem techniky pak byly zkonstruovány stroje na sečení. Tím došlo ke zkrácení doby sečení pícnin a usnadnění práce. Na přelomu 18. století si Robert Meares nechal patentovat žací stroj s nůžkovým žacím ústrojím, který se však stěží dal použít v praxi. Robert Meares tímto originálním způsobem ovlivnil další vývoj žacích strojů. V roce 1826 až 1828 sestrojil Patrick Bell žací stroj s nůžkovým žacím ústrojím, který se již mohl použít v praxi. Začátek mechanických strojů na ošetřování trávníků je spojen s Anglií a rozvojem tamních parkových ploch a zvláště golfových hřišť. Typy kosících strojů byly mechanické stroje vřetenové. První vřetenová sekačka byla zkonstruována v roce 1830 Edvinem Buddingem a v druhé polovině 19. století komerčně rozšířena firmou RANSOMES. První pohonem sekaček byla lidská, posléze koňská síla. Na přelomu 19. a 20. století s rozvojem spalovacích motorů byly používány právě různé typy motorů jako energetický zdroj. Dalším pohonným prostředkem je elektromotor, napájený ze sítě či akumulátorem. V současnosti je nejrozšířenějším energetickým zdrojem zmíněný spalovací motor, pohánějící pracovní mechanismus pomocí mechanických, hydraulických a nejnověji i elektrických systémů přenosu točivého momentu. 6

7 3 Sečení, úprava pokosu Sečení trvalých travních porostů (TTP) nebo pícnin na orné půdě je základní sklizňová práce. Četnost sečení je dána charakterem dané plochy. Druhy trávníků plnící úkol estetický se sekají s vyšší četností (6x ročně i 1 x denně u golfových hřišť) Produkční plochy se sekají 2x až 3x ročně. Sklizeň kukuřice se provádí po dosažení požadovaného stupně zralosti 1x ročně. U pícnin na orné půdě (jeteloviny, traviny) pak v souladu s osevním postupem a dle dosaženého stupně zralosti zpravidla 2x ročně. Současně se sečením porostu se u pícnin na seno či senáž užívají pro rychlejší prosychání stonků mechanické způsoby narušení stébel pomocí tzv. kondicionérů. Dle principu práce dělíme žací stroje na dvě základní skupiny: Sečení s oporou: stonek je oddělován mezi řeznými břity. Mechanizmus lze přirovnat ke stříhání nůžkami. Sečení bez opory: stonek je oddělován břitem (nožem) rotujícím vysokou rychlostí. Vlivem vysoké rychlosti břitu (65 85 m.s-1) dojde k oddělení stébel. Analogicky lze mechanizmus přirovnat k sečení kosou či srpem. 3.1 Sečení s oporou Úkolem žacího ústrojí je dokonale odříznout rostliny hladkým řezem s minimálně poškozeným stonkem. Řez musí být veden kolmo na osu rostliny, řezné plochy musejí být hladké, neroztřepené, to je velmi důležité u víceletých nebo trvalých porostů. Je nutno stále udržovat řezné břity ostré. Stéblo je oddělováno mezi nožem a protiostřím (princip nůžek). Při střihu dochází ke kvalitnímu oddělení rostliny, řez je hladký a čistý. Rostlina rychle obrůstá. Nevýhodou je složitější konstrukce stroje, větší náročnost na seřízení, kvalitu použitého materiálu a zvýšené nebezpeční poškození žacího ústrojí. 7

8 V současné době se užívají následující konstrukční řešení: - prstové sekačky lištové žací ústrojí Užívá se pro údržbu na rovinatých plochách při vyšších výškách porostu. Má nižší energetický nárok. Nevýhodou je nižší výkonnost a vysoká náročnost na údržbu a seřízení. Dále je nutno posekanou hmotu z ploch odklidit. V současné době se užívá u ručně vedených žacích strojů s pracovním záběrem do 1,3 m. Porost se usměrňuje mezi dva řezné břity, jeden je pohyblivý a druhý pevný, nebo u protiběžných lišt jsou řezné břity pohyblivé oba. Po stlačení stonků dojde k odříznutí řeznými břity. Řezná rychlost se pohybuje mezi 2 až 3 m.s -1. Schéma nůžkového žacího ústrojí (zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot) zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot 8

9 - vřetenové sekačky vřetenové žací ústrojí Užívá se pro údržbu nízkých trávníků. Díky své konstrukci spirálově uspořádané nože stříhají porost přes spodní protiostří. Volbou počtu spirálových nožů, uspořádaných do válcového tvaru, počtem otáček vřetene a rozměrem vřetene, zejména průměrem, pak lze dosáhnout nejkvalitnějšího řezu a nejnižší možné výšky strniště. Zdroj: Typy vřetenových sekaček: ručně vedené jednovřetenové sekačky používají se pro sekání menších ploch a všude tam, kde je třeba dosahnout maximální kvality trávníku. Pracovní záběr bývá okolo 55 cm. Průměr vřetene pak 12 cm. Vřetenové sekačky o záběru okolo 1 m se používání pro sečení fotbalových hřišť vícevřetenová samojízdná sekačka stroj mívá rozdílný počet vřeten, většinou 3 7, uspořádání je řešeno tak, aby trávník byl vždy posekán před pojezdovými koly. Vřetena jsou umístěna v zorném poli obsluhy tak, aby měla vždy dokonalý přehled o činnosti jednotlivých vřeten. Pohonnou jednotkou pojezdového stroje je výkonný vznětový motor, vřetena jsou poháněna většinou hydrostatickým převodem. Nově se uplatňuje pohon elektrický. Pracovní záběr bývá od 150 do 400 cm. sestava vřetenových sekaček tažených traktorem používají se pro úpravu velkých ploch. Sestava je tvořena 3 9 kusy vřetenových sekaček, jejichž pohon je zajištěn většinou mechanickým způsobem od pojezdových kol. někdy bývá volen pohon hydrostatickým převodem. Sestava má vysokou výkonnost a relativně nízké 9

10 provozní náklady. Nevýhodou je obtížné manévrování a to, že vřetena sekají až za koly traktoru. Moderní konstrukce umožňují snadnou výměnu pracovních kazet, kromě vřetena lze použít kazety na vertikutaci, aerifikaci, kartáčování apod. LAWNMASTER 500 (zdroj: John Deere 2500E (zdroj: Sečení bez opory Stébla jsou oddělována rychle rotujícími noži úderem (analogie sečení kosou či srpem). Při úderu nože dochází k oddělování rostliny, ale zároveň k poškození zbylé nadzemní části. Řez je roztřepený, kvalita řezu je nižší, zejména je-li ostří nože již opotřebované. Rostlina hůře regeneruje, je reálné nebezpeční vzniku chorob. Trávník hůře obrůstá. Stroje jsou konstrukčně jednodušší a provozně spolehlivé, málo náročné na údržbu a seřízení. Vyznačují se vysokou výkonností, mají však vyšší energetickou náročnost. Jedná se o nejrozšířenější způsob sečení, zejména velkých hospodářsky využívaných ploch. Používají se dva konstrukční způsoby: - Rotační sekačky - Cepové sekačky Rotační sekačky vodorovně rotující nože umístěné na bubnu nebo disku vysokou rychlostí oddělují stébla. 10

11 Princip činnosti rotačního žacího stroje bubnového (zdroj: Miloš Zlatohlávek - Sklizeň stébelnatých hmot) jednorotorové stroje - žací ústrojí tvoří 1 nůž či nosník s výměnnými noži, který se pohybuje v krytu, jež tvoří většinou i nosnou část stroje. Rotující pracovní část stroje vytváří podtlak v krytu a tím se napomáhá vysečení. Některé stroje mají vzadu umístěn zásobník na posečenou hmotu, čímž je zajištěno sklizení, dále mohou mít i vlastní pojezd odvozený od pohonu pracovní části. Dalším přídavným zařízením je mulčovací adaptér, který posečenou hmotu rozdrtí a vrátí zpět do porostu. Pohon stroje je zajištěn buď elektromotorem ( určeny pro plochy sekané do 1000 m2) nebo spalovacím motorem. Z ekologických důvodů se v současné době užívá pouze čtyřdobý zážehový motor. Pracovní záběr stroje bývá cm. Tyto stroje jsou ručně vedené. Sekačka MTF 4820 PD (zdroj: 11

12 zahradní traktory - samojízdné stroje s jedno či dvourotorovým žacím ústrojím. To je zavěšeno mezi přední a zadní nápravu. Sběr posečené hmoty je řešen výhozem z pracovních ústrojí středovým nebo bočním tunelem do zásobníku, umístěného na zádi traktoru. Pohon je zajištěn většinou zážehovým jedno či dvouválcovým motorem. Profesionální stroje mohou být poháněny i motorem vznětovým. Pojezdové ústrojí je řešeno buď s vícestupňovou převodovkou nebo s možností plynulé změny pojezdové rychlosti pomocí hydrostatického převodu na zadní hnací nápravu. Pracovní záběr cm. Zahradní traktor John Deere X 300 (zdroj: profesionální samojízdné rotační žací stroje - vyznačují se velkým výkonem a kvalitou řezu. Většinou jsou vybaveny vznětovým motorem s velkým točivým momentem. Přenos točivého momentu je nejčastěji proveden hydrostatickým převodníkem, někdy doplněným o mechanickou převodovku s volbou pracovní a přepravní rychlosti a pohonem pojezdu na všechna kola. Vlastní změna rychlosti sečení je plynulá, právě díky hydrostatickému převodu. Umístění pracovních mechanismů je kombinované s možností sečení před strojem a mezi nápravami. Cílem je sečení porostu bez předchozího přejezdu koly žacího stroje. 12

13 Součástí každé žací jednotky je i mulčovací sada, umožňující oddělenou hmotu rozmělnit na malé částečky a zpět uložit do porostu trávníku. Mulčovaná hmota pak slouží jako přírodní hnojivo. Další možnou úpravou je montáž odsávacího ventilátoru a velkoobjemového sběracího koše. Tato varianta umožňuje současné sekání a sběr posekané hmoty. Velkoobjemový zásobník je možno pomocí hydraulického systému vyprazdňovat do přepravních prostředků. Pro úpravu ploch, zejména parků, hřišť a golfových semirafů a rafů, jsou pak používány stroje s možností změny šířky sečení, kdy v průběhu pracovní operace je možno posunout pravou či levou sekací jednotku o určitou délku, vztaženo k podélné ose stroje, a tím je možno dokonale posekat hrany. Výška sečení je volitelná v dostatečném rozsahu. Pohon pracovních částí je řešen pomocí hydraulických systémů. Nejnověji se uplatňuje pohon pomocí elektromotorů. Tyto stroje mívají 3-7 pracovních sekcí se záběrem až 500 cm. Zdroj: - rotační žací stroje agregované s traktorem - jsou určeny pro sečení stébelnatých rostlin v trvalých travních porostech nebo porostech na orné půdě. Vhodné jsou pro sečení pozemků s přiměřeně rovným povrchem bez většího výskytu kamene. Jejich předností je velký výkon a spolehlivost, nevýhodou pak větší energetická náročnost oproti klasické prstové žací liště. 13

14 Zdroj: Cepové sekačky krátké nože (cepy) různého tvaru jsou volně uchyceny po obvodu horizontálně rotujícího válce. Vlivem odstředivé síly dochází pomocí nožů v pracovní poloze k oddělování hmoty. Pracovní část cepové sekačky vykonává sečení odlišně od rotačních žacích strojů. Hlavní součástí cepové sekačky je válec, na kterém jsou volně uloženy (zavěšeny) pracovní nože. Po roztočení válce se vlivem odstředivé síly dostanou nože do pracovní polohy, při níž dochází k oddělování hmoty. Tvar pracovních nožů může být různý; nejběžnější jsou tvary T, Y, I, nože mohou být rovné nebo zahnuté. Kvalita sečení je nízká. Většinou jsou agregovány s traktorem, umístění pracovní části je na rameni, které umožňuje i vyžínání příkopů. Pohon je řešen hydraulicky (častěji) nebo mechanicky. Změna polohy vůči traktoru se provádí pomocí hydraulického systému. Cepové sekačky lze kombinovat se sběrem nebo slouží k mulčování. Výhodou těchto strojů je drcení nadzemní hmoty i na velmi zanedbaných plochách s možností odstranění i drobnějších náletových dřevin. Plochy mohou být sečeny pouze 1x ročně. 14

15 Cepová sekačka (foto: Václav Chmel) Cepová sekačka v činnosti (zdroj: Bubnové rotační žací stroje Bubnový žací stroj se používá pro sečení pícnin. Jeho předností je velká spolehlivost, výkon při poměrně jednoduché obsluze a údržbě. Pracovní orgány bubny rotují se svislou osou a otáčejí se velkou obvodovou rychlostí. Pohon je odvozen od vývodového hřídele traktoru pomocí převodových mechanizmů. V rámu stroje, který je zároveň nosnou částí, je umístěn pohon bubnů. Ten je zajištěn soustavou hřídelí a kuželových kol. Převody jsou vybaveny spojkou proti přetížení. Proti nárazu stroje do cizího tělesa je stroj opatřen nárazovou pojistkou, která umožňuje 15

16 vychýlení rámu žacího stroje. Zpětným pohybem tažného prostředku se spojka znovu zajistí a stroj je opět uveden do pracovní polohy. Pracovními nástroji jsou výměnné nože, otočně umístěné v držácích na bubnech. Vlivem odstředivé síly při rotaci bubnů se nože ustaví do pracovní polohy. Vzhledem k velké obvodové rychlosti bubnů, je třeba dbát na správné vyvážení. I poškozený či chybějící nůž na bubnu způsobuje vibrace celého stroje. Většina strojů je osazena 2 4 bubny, pracovní záběr stroje pak může být až 3 m. Agregace je možná v zadobočním nebo čelním tříbodovém závěsu traktoru. Přestavba z pracovní do transportní polohy je umožněna sklopením žací lišty vzad nebo vzhůru pomocí hydraulického mechanismu. Závěs stroje je odlehčen pružinami, které zajišťují optimální přítlak talířů na podložku. Výšku strniště lze měnit pomocí příčného náklonu stroje regulačním šroubem tříbodového závěsu traktoru a nebo výměnou talířů, které mají rozdílnou výšku. Schéma bubnového žacího stroje (zdroj: 16

17 Zavěšení bubnového žacího stroje (zdroj: Diskové rotační žací stroje Nejrozšířenějším žacím strojem v současnosti je diskový žací stroj. Vyznačuje se nízkou konstrukcí s možností agregace s hnacím strojem (traktorem) v čelním nebo zadobočně neseným. Žací lišta je tvořena nízkým nosníkem, ve kterém je uložena soustava hnacích ozubených kol, které pohánějí žací disky. Soustava žacích disků je jištěna přetěžovací třecí pojistnou spojkou. Každý disk je opatřen výměnnými noži nasazenými v rychloupínacích držácích. Žací lišta je vybavena nárazovou pojistkou, která umožňuje vychýlení v případě nárazu do pevné překážky. Pro odlehčení převodové soustavy je v pohonu stroje umístěna volnoběžná spojka. Výšku strniště lze regulovat náklonem stroje v příčném směru nebo výměnnými plazy. Zavěšení žací lišty do rámu stroje je středové a výkyvné, což umožňuje dobré kopírování terénních nerovností. Soustava odlehčovacích pružin pak zajišťuje optimální tlak na podložku a snižuje opotřebení plazů a nožů. 17

18 Tvar disku je konstruován tak, že minimalizuje možnost zaklínění cizích těles. Pohon je odvozen od vývodového hřídele traktoru pomocí spojovacího kloubového hřídele a převodovky. Jako přídavné zařízení lze na diskový žací stroj montovat lamače pokosené píce nebo mačkací pogumované válce. Tyto přídavné prvky umožňují rychlejší zasychání pokosené hmoty. Promyšlená konstrukce závěsu stroje na ramena hydrauliky traktoru umožňuje rychlou manipulaci při změně polohy pracovní a transportní pomocí hydraulického válce. Pomocí speciálního závěsu je možné umístit do zadních ramen hydrauliky tažného traktoru dvě žací lišty (vlevo a vpravo); je-li traktor vybaven čelném vývodovým hřídelem a závěsem, pak i žací lištu čelně nesenou. Pracovní záběr celé agregace pak činí až 9metrů. Diskový žací stroj (foto: Václav Chmel) Příklady výkyvů vzadu a vpředu nesených diskových žacích strojů (zdroj: 18

19 3.2.3 Kondicionéry K urychlení dosoušení posečené píce je možno namontovat k žacímu ústrojí kondicioner, který slouží k narušení stonků. a) kondicioner tvoří dva pryžové profilové válce. Jsou oba poháněny a mezi sebou mačkají posečenou hmotu a ukládají ji do řádků. Porovnání kondicionérů s palci a válci (zdroj: b) dalším typem kondicioneru je válec, na kterém jsou otočně umístněny plastové palce ve tvaru Y, které rovněž narušují posečenou hmotu. Kondicionér s palci ve tvaru Y ( Úkolem kondiconérů je narušit stonky tak, aby docházelo k stejnoměrnému dosychání stonků i lístků. Při použití kondicionérů a za předpokladu dokonalého obracení je možno ráno posečenou hmotu večer sklízet. 19

20 3.2.4 Mulčovače Mulčovače jsou vybaveny pevnými noži, mezi kterými je porost dokonale drcen. Další typ mulčovače je mulčovač s horizontálně rotujícími noži. Na svislém hřídeli jsou otočně připevněny masivní dlouhé nože, které sekají a drtí porost. Podle výkonu energetického zdroje můžeme používat jedno až třírotorové mulčovače o záběru až 4 m. Úkolem mulčovačů je posekat a rozdrtit zaplevelený porost i dřevitou hmotu až do průměru 5 cm. Takto rozdrcený porost se snáze zaorává. Pohled na ústrojí mulčovače (zdroj: 20

21 Pohled na mulčovač agregovaný s traktorem (zdroj: Mulčovače s vertikální osou rotace Ideální jsou pro velké plochy jako jsou například posklizňové zbytky po kukuřici, trvalé travní porosty, nedopasky, apod. Pracovní záběr dle typu stroje je od 2,8 do 6,1 m. Zdroj prospektový materiál ALPHAGYR Ostří (Zdroj prospektový materiál ALPHAGYR) 21

22 Zdroj prospektový materiál ALPHAGYR Pracovní poloha (zdroj prospektový materiál ALPHAGYR) Transportní poloha (zdroj prospektový materiál ALPHAGYR) Kontrolní otázky: 1) Jaké základní principy sečení se používají? 2) Popiš konstrukci používaných rotačních sekaček. 3) K čemu slouží kondicionéry? 4) Co je mulčování, jaké typy mulčovačů se používají? 22

23 4 Obracení Obracení pokosu napomáhá rychlejšímu proschnutí. Dle povětrnostní situace se volí počet operací obracení. Obraceče nesmějí poškozovat či znečišťovat obracenou hmotu. Většina strojů pracuje v agregaci s traktorem tak, že traktor pojíždí přes rozprostřený pokos. Výjimku tvoří obraceče dopravníkové, které mohou pracovat i při zpětném chodu tažného prostředku. K rozhozu posečené hmoty a jejímu obracení se užívají stroje několika různých konstrukčních uspořádání pracovních ústrojí. Stroje můžeme rozdělit dle několika hledisek: 1) Dle způsobu práce - jednoúčelové (obracení) - víceúčelové (obracení + shrnování) 2) Dle způsobu připojení - přívěsné - návěsné (čelní a zadní) - nesené (čelní a zadní) 3) Dle konstrukce pracovních ústrojí - rotorové obraceče - paprskové - kolové obraceče - hrabicové - dopravníkové Rotorové obraceče: pracovní ústrojí je tvořené rotory se svislou osou otáčení. Ramena rotorů jsou opatřena pružnými prsty, které provádějí vlastní rozhoz píce. Vždy 2 rotory se otáčejí opačnými směrem- proti sobě a píci po pozemku při pojezdu rozhazují. 23

24 Výškové nastavení a kopírování terénu je zajištěno pracovním opěrným kolečkem. Toto je umístěno ve středu otáčení každého rotoru. Pracovní záběr je řešen různým počtem rotorů. Nejběžnější počet rotorů je Podle způsobu agregace s traktorem jsou používány konstrukce nesené nebo u širokozáběrových tažené. Požadavky na stroj jednoduchost, spolehlivost, dokonalé kopírování povrchu a optimální výkonnost stroje. Pohon rotorů je zajišťován vývodovým hřídelem traktoru pomocí kloubového hřídele. Vícerotorové tažené stroje jsou v přepravní poloze skládány rameny s rotory pomocí hydraulického systému. Ramena se zvedají vzhůru u strojů s více než 6 rotory se sklápějí na pomocný rám nebo po zajištění polohy kopírovacích koleček jednotlivých rotorů a sklopením rámů směrem vzad. Pohon jednotlivých rotorů je odvozen od hlavní kuželové převodovky pomocí hřídele a křížových kloubů k jednotlivým kuželovým převodovkám rotorů. Kromě křížových kloubů výrobci používají ke spojení pohonu jednotlivých rotorů palcové spojky. Ty umožní změnu polohy rotorů z pracovní do transportní. Příklad obraceče s 8 rotory (foto: Václav Chmel) 24

25 Příklady přepravy strojů (zdroj: Paprskové obraceče - jedná se o léty ověřenou konstrukci univerzálního stroje na obracení a shrnování pícnin. Stále se vyrábí v nejrůznějších variantách a velikostech. Paprsková kola jsou umístěna v řadě šikmo na směr jízdy ve společném rámu stroje. Každé kolo je samostatné uloženo otočně na klikové hřídeli, která je odpružená. Kola pracují pasivně, tzn. při pracovní jízdě se odvalují po povrchu. Protože nejsou aktivně poháněna působí při obracení i shrnovaní na hmotu šetrněji, způsobují menší odrol lístků. Pro kvalitní práci však potřebují dosažení určité pojezdové rychlosti. Při nižších rychlostech pracují nedostatečně. Při shrnování paprsková kola hmotu vzájemné posunují a přitom dochází i k nahrnutí (nabalení) nežádoucích příměsí do řádku píce (kámen, větev, apod.). Výkonnost stroje je dána šířkou pracovního záběru a pojezdovou rychlostí. Přestavba stroje z pracovní operace obracení na shrnování je velmi jednoduchá a provádí se otočením klikových hřídelí s paprskovými koly vůči rámu. SP transportní poloha (zdroj: SP4-205 v činnosti (zdroj: 25

26 Kolový obraceč - Obraceč je tvořen třemi až pěti hrabicovými koly, které jsou postaveny šikmo za sebou. Kola mají průměr od 1250 do 1500 mm, otáčí se kolmo na směr jízdy, záběry jednotlivých kol se překrývají o polovinu svého průměru. Výška polohy je nastavitelná, stejně tak lze měnit i smysl jeho otáčení. Píci obrací nebo shrnují pružné prsty, které jsou přišroubovány v šesti nebo osmy řadách na obvodu kol. Při obracení se kola otáčí ve směru hodinových ručiček a prsty píci odhazují vlevo ve směru jízdy. Každý zabírá úzký pás porostu a pracuje zcela samostatně. Při shrnování se smysl otáčení kol obrátí, prsty shrabují seno vpravo ve směru jízdy a předávají ji následujícímu kolu. Kolový obraceč a shrnovač je schopen zpracovávat i poměrně hustou vrstvu píce. Při shrnování dochází ke značným ztrátám, vlivem neshrnutí nebo odrolem pří působení hrabic na seno. Tento stroj má značnou nevýhodu v tom, že je konstrukčně složitý a má vyšší hmotnost. Hrabicový obraceč - Obracecí buben je tvořen hrabicemi, ke kterým jsou přišroubovány pružné obracecí prsty. Buben může mít provedení kosoúhlé nebo pravoúhlé. U současně používané kosoúhlé konstrukce je docíleno toho, že prsty zachovávají neustále konstantní polohu, dobře vystupují ze zpracovaného materiálu a nedochází k nabalování hmoty na buben. Buben je zpravidla čtyřramenný, šikmo postavený ve směru jízdy. Úhel sklonu je možné měnit v závislosti na obracení nebo shrnování píce. Může se měnit jak sklon hrabic, tak i výška bubnu nad úrovní terénu a směr jeho otáčení, tím dochází ke změně funkce stroje obracení a shrnování. Hrabicový obraceč/shrnovač OSP-2 (zdroj: prospekt) 26

27 Dopravníkový obraceč - Hlavním pracovním ústrojím je příčný horizontálně uložený hrabicový dopravník. Hrabice jsou uloženy otočně ve dvou plastových konzolách, které jsou přišroubovány ke dvěma klínovým řemenům. Tyto klínové řemeny jsou dodávány párově. Musí mít stejnou délku a stejné rozteče otvorů pro přišroubování plastových konzol. Příčky hrabic jsou vzájemně spojeny pohyblivými vzpěrami. Rychlost dopravníku je 5 až 6 m. s -1. Při obracení je píce odhazována volně do strany. Při shrnování píce dopadá na boční clonu a tím tvoří řádek. V současné době se tento obraceč, shrnovač používá u malé mechanizace a při práci na svazích. Dopravníkový obraceč/shrnovač (zdroj: 27

28 5 Shrnování Shrnováním zajišťujeme přesunutí píce plošně rozmístěné po povrchu do řádků, které jsou sklízeny. Dle konstrukce pracovního ústrojí se užívají následující způsoby shrnování: - rotorové jedno a vícerotorové - hrabicové - kolové - dopravníkové - paprskové Z hlediska rozšíření jednotlivých způsobů činnosti se jako nejpoužívanější systém ukazuje rotorový: Charakteristika a konstrukční řešení: Rotor se svislou osou rotace je opatřen hrabicemi s pružnými prsty. Hrabice jsou při otáčivém pohybu rotoru vedeny v kulise vodící dráze, která zajišťuje pohyb hrabic při shrnování, který je nutný pro manipulaci s hmotou. Výškově je rotor ustaven pomocí podvozku s možností regulace výšky prutových prstů nad terénem. Podvozek umožňuje i příčný náklon. Pohon rotoru je odvozen od vývodového hřídele traktoru přes kuželovou převodovku rotoru. Samozřejmostí jsou dnes trvalé náplně maziva v převodech, kladkách a ložiscích. Jednorotorový shrnovač k vytvoření řádku užívá boční svislou clonu, která usměrňuje hmotu do řádku. 28

29 Jednorotorový shrnovač píce s možností předního zavěšení či zpětného chodu (zdroj: Dvourotorový shrnovač píce v přepravní poloze (zdroj: Vícerotorový shrnovač je většinou tažený. Podle způsobu práce shrnují rotory píci buď do středu nebo jednotlivě jednotlivé rotory jí přemisťují do strany. Pro transportní polohu jednorotorového shrnovače se přemisťují jednotlivé hrabice do transportních držáků, čímž je dodržena maximální transportní šířka. Do pracovní polohy se hrabice nasunou do ramen a zajistí. Vícerotorové shrnovače se pomocí hydraulického systému přestaví do transportní polohy a přepravují se na vlastním podvozku. 29

30 Transportní poloha jednorotorového shrnovače (foto: Václav Chmel) Detail rotoru (zdroj: Kontrolní otázky: 1) Vyjmenuj nejčastější konstrukce pracovních ústrojí obracečů shrnovačů. 2) Popiš činnost rotorového obraceče. 3) Popiš činnost vícerotorového shrnovače. 30

31 6 Sklizeň Sklizeň hmoty může probíhat několika technologickými postupy. Nejběžnějšími způsoby sklizně jsou: sběr řádků samosběracími vozy sběr řádků lisy sběr řádků sklízecí řezačkou do dopravního prostředku či zásobníku přímá sklizeň sklízecí řezačkou 6.1 Sběrací vozy Slouží ke sběru čerstvé, zavadlé či suché píce, která je soustředěna v řádcích. Základ stroje tvoří robustní nosný rám, na něž je umístěna korba vozu. Podvozek stroje tvoří jedno, dvou či třínápravové provedení. Sběrací ústrojí většiny strojů je obdobné konstrukce. Jedná se o prstový sběrač tvořený řadami pružných dvouprstů, které jsou uloženy v nosníku. Poloha nosníku s prsty je určena v průběhu otáčení sběrače pomocí kladek, které se pohybují ve vodící dráze. U výkonnějších sběračů je vodící dráha na obou koncích sběrače. Pohon sběrače je zajišťován většinou válečkovým řetězem, v některých případech i řemenem. Pružné prsty sbírají hmotu a dopravují do vkládacího zařízení. Správné ustavení sběracího ústrojí vůči povrchu pozemku je zajištěno kopírovacími kolečky. Vkládání sebrané píce do korby vozu je zajišťováno různými systémy vkládacího zařízení. Nejčastěji se používá hrabicový, řetězový-dopravníkový nebo bubnový systém. Posun uložené hmoty uvnitř korby je zajišťován řetězovým podlahovým dopravníkem s mechanickým systémem pohonu pomocí převodovky nebo rohatkovým mechanismem, kterým se zároveň vůz vyprazdňuje po odklopení zadního čela korby. 31

32 Podlahový dopravník s pohonem hydromotorem (foto: Václav Chmel) Rohatkový mechanismus (foto: Václav Chmel) Dále mohou být vozy vybaveny přídavným zařízením k rovnoměrnému dávkování pomocí rozdružovacích válců nebo příčným pásovým dopravníkem pro zakládání do žlabu. 32

33 Vozy určené pro sběr zavadlé píce na senáž mají řezací zařízení sloužící k pořezání sklizené hmoty. To zajišťuje optimální délku řezanky. Počet nožů se obvykle pohybuje v rozmezí 6 45 ks. Řezací ústrojí Pro snadnější manipulaci, dávkování, a lepší využití ložných a skladovacích prostorů jsou samosběrací vozy vybaveny řezacím ústrojím. Čím kratší je řezanka, tím je větší příkon. Energeticky nejvýhodnější je ostrý řez s minimálním narušením pletiv. Řezací nože se pomocí speciálního klíče snadno vyměňují za účelem ostření (délku řezanky regulujeme podle počtu nožů 0 45 a délka řezanky na 34 mm). Při vniknutí cizího předmětu (kámen, dřevo) se nože automaticky vychýlí a umožní bezporuchový průnik cizích předmětů. Zpět do pracovní polohy se nože vrátí pomoci dvou tažných pružin. Celá řezací sekce se hydraulicky oddálí a otočením na svislém čepu o 90 se vychýlí mimo pracovní prostor. Schéma vychýlení nožů. (zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot) 33

34 Objem korby vozu je různý, podle určení; od menších pro zelenou píci na krmení, přes střední pro sklizeň sena až k velkoobjemovým pro sklizeň píce na senáž. Přední výrobci vozů nabízejí sběrací vozy o objemech od 15 m 3 až do 100 m 3. Pohon aktivních prvků stroje je zajištěn od vývodového hřídele traktoru přes převodové ústrojí. Proti přetížení je celý systém zajištěn přetěžovací spojkou. Ovládání jednotlivých ústrojí je hydraulickým systémem; u ovládání mechanické pomocí táhel a lanek. menších strojů může být Sběrací vůz Euroboss se sklopenými mřížemi (zdroj: Sběrací vůz Primo (zdroj: Do ložné plochy sběracího vozu je píce posouvána výkonným spirálovým kasačem. Dle mechanismu podávání hmoty se kasače dělí do následujících kategorií: 34

35 1. řetězový kasač na dvou silných válečkových řetězech jsou připevněny krabice, které odebírají a posouvají píci. Má kontinuální posuv. Zdroj: scan prospekt STS Strakonice 2. výstředníkový kasač dvě velká ozubená kola, která se otáčejí pomocí dvou ojnic vysouvají a zasouvají hrabici, která posouvá píci. Výstředníkový kasač (foto: Václav Chmel) 35

36 3. spirálový kasač na bubnu jsou spirálovitě přivařeny zuby, které plynule posouvají píci. Spirálový kasač (foto: Václav Chmel) Detail podávacího zařízení kasače (zdroj: 36

37 6.2 Senážní vozy Pro úspěšnou sklizeň zavadlé píce na senáž se uplatňují senážní samosběrací vozy. Pro podniky s menší výměrou či nevlastnící samojízdnou sklízecí řezačku je senážní vůz velmi dobrým a ekonomickým řešením sklizně pícnin na senáž. Stroje jsou obdobné konstrukce jako sběrací vozy, jsou však vlivem vyšší užitečné nosnosti robustnější. Oproti sběracím vozům jsou vybaveny řezacím ústrojím s větším počtem nožů až 45 ks s roztečí nožů mm. Tím je docílena potřebná délka řezanky. Mají zesílený podvozek, většinou tandemovou nápravu s širokoprofilovými pneumatikami. Větší vozy používají i třínápravový podvozek s aktivním natáčením 1. a 3. nápravy. Odpružení náprav zajišťují listová parabolická pera nebo hydraulické či pneumatické odpružení. Pro vozy s nejvyšší celkovou hmotností je použito pro snížení měrného tlaku na půdu celkem 8 kolový podvozek složený ze 4 tandemových náprav s koly ve 2 řadách. Další výbavou jsou vzduchotlaké brzdy. Sběrací a vkládací zařízení vozů je složeno z klasického prstové sběrače s výkyvným odpruženým zavěšením a dvěma kopírovacími kolečky s nízkoprofilovými pneumatikami. Tyče prstů sběrače jsou oboustranně vedeny v zakřivených drahách kladkami s ložisky a v uzavřených skříních s trvalou náplní mazadel. Vkládací rotor se spirálovitě uspořádanými prsty rovnoměrně dopravuje hmotu přes řezací nože ložného prostoru vozu. Řezací nože jsou uloženy v držáku, který lze jednoduchou manipulací z vozu vyklopit do strany. Nože jsou samostatně jištěny proti poškození při vniknutí cizího tělesa do vkládacího ústrojí. Tím nůž uvolní cestu pro průchod tělesa a vlivem tahu pružiny se poté vrátí zpět do původního postavení. Pevné nože potřebují broušení pro lepší kvalitu senáže a snížení spotřeby pohonných hmot. Lze je ostřit speciální bruskou při vyjmutí ze stroje. Některé konstrukce mají brusku přímo integrovanou ve voze. V ložné ploše je uložen řetězový dopravník, který zajišťuje posun hmoty od vkládacího ústrojí pomocí převodovky poháněné většinou hydromotorem. Celý proces sběru a nakládání je řízen řídící jednotkou se systémem přenosu dat ISOBUS. V závislosti na provozních podmínkách řídí funkci nakládání a vykládání potřebný točivý moment pro pohon celého zařízení a při dopravě i řízení náprav v závislosti na rychlosti dopravy. 37

38 Dalším přídavným zařízením je aplikátor na konzervační prostředek, který dávkuje potřebné množství prostředku přímo do vkládané hmoty při sběru. Celkový pohled na senážní vozy (foto: Václav Chmel) Senážní vůz jištění (foto: Václav Chmel) Senážní vůz nápravy (foto: Václav Chmel) Senážní vůz pohon (foto: Václav Chmel) Senážní vůz pohon hydromotory (foto: Václav Chmel) 38

39 Senážní vůz dávkovací zařízení (foto: Václav Chmel) 6.3 Lisy na kulaté balíky Pro sklizeň zavadlé nebo suché píce se užívají lisy na kulaté balíky. Konstrukce stroje je tvořena základním rámem s nápravou, bočnicemi lisu, sběracím prstovým ústrojím a může být doplněno o řezací zařízení. Podle způsobu lisování rozlišujeme stroje s: pohyblivou lisovací komorou pevnou lisovací komorou U pohyblivé lisovací komory je hmota pomocí vkládacích válců posouvána ze sběrače do komory. Soustava 5 7 nekonečných plochých pásů je navinuta na válcích. Otáčením pásů se formuje a lisuje balík. Pohyblivé vodící válce, které jsou předepínány soustavou pružin, pak společně s plochými pásy zajišťují optimální velikost a slisování hmoty. Pomocí ovládání lisu můžeme vytvořit různě velký průměr balíku podle předem nastavené hodnoty a ovlivnit i intenzitu slisování hmoty. Pomocí ovíjecího zařízení se dokončený balík ovine zajišťovací sítí nebo provázkem. Po otevření zadní části komory lisu hydraulickým mechanismem je dokončený balík vypuštěn na povrch sklízeného pozemku. Pohon aktivních mechanizmů stroje je zajištěn vývodovým hřídelem traktoru přes převodovku a hnací řetězy lisovacího ústrojí a sběrače. 39

40 Různé stroje s pohyblivou lisovací komorou používají osvědčené způsoby tvorby a lisování balíku pomocí řetězového hrabicového dopravníku a vkládacích válců. Pohon této soustavy je odvozen,včetně pohonu sběrače, od vývodového hřídele traktoru. Jištěn je obvykle přetěžovaní spojkou. Pohon aktivních ústrojí lisu je řešen pomocí řetězů a řemenů. Ovládání stroje je hydraulickým systémem,obsluhovaným z kabiny traktoru. Lis s pohyblivou komorou (zdroj: Lis s pevnou komorou základní konstrukce je obdobná jako u lisů s pohyblivou komorou, tzn. sběrací a vkládací ústrojí. Vlastní komora je tvořena soustavou profilových ocelových válců, které umožňují aktivní pohyb lisované hmoty. Výkyvný válcový segment na zadní stěně lisu umožňuje dosažení vysoké tuhosti balíku. Se zvětšujícím se průměrem jsou válce hmotou vytlačovány proti tahu silných pružin směrem k obvodu komory a tím je vytvářen velmi kompaktní balík. Průměr balíku však nelze měnit. Tento způsob se využívá zejména k lisování zavadlé píce na senáž. Jako přídavné zařízení se na lis montuje ovíječka balíků. 40

41 Vnitřní uspořádání lisu s pevnou komorou ( Kombinovaný lis s pohyblivou komorou (foto: Václav Chmel) Kontrolní otázky: 1) Jaké typy vkládacího ústrojí se používají u sběracích vozů? 2) Čím je zajištěn posun hmoty v ložném prostoru sběracího vozu? 3) Čím se odlišují senážní vozy od sběracích? 4) Jaké způsoby lisování hmoty se uplatňují u svinovacích lisů? 41

42 6.4 Řezačky Univerzálním sklizňové stroje na píci jsou řezačky. Mají mnohostranný rozsah využití. Nejvýkonnější stroje dosahují sezónního využití až 2000 provozních hodin. Lze je využít na sběr píce z řádků, přímé sečení porostu, sklizeň kukuřice na siláž, sklizeň kukuřičných palic, sklizeň obilí v mléčné zralosti na krmení (metoda GPS), nejnověji pak s adaptérem je možno použít i na sklizeň rychlerostoucích dřevin na štěpky palivo pro kotle na spalování biomasy. Podle způsobu agregace řezačky dělíme na: Nesené Přívěsné Samojízdné Podle konstrukce řezacího ústrojí je dělíme na: bubnové kolové Rozšířenějším typem jsou řezačky bubnové. Používají se u vysoce výkonných samojízdných řezaček. Hlavní součástí je válcový buben s noži. Ty jsou přišroubovány tak, že jejich břity vytvářejí táhlé šroubovice, nebo jsou nastaveny k hřídeli šikmo. Břity nožů svírají s přímkou protiostří řezný úhel = 18 o 34 o. Dopravu hmoty k řezacímu ústrojí zajišťují vkládací bubny, které většinou mívají i detektor kovů a nežádoucích předmětů, jako ochranu proti poškození řezacího bubnu. Rychlost otáčení vkládacích bubnů ovlivňuje spolu s počtem nožů řezacího bubnu délku řezanky. 42

43 Zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot. Bubnové řezací ústrojí (zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot) Kolové řezačky se používají buď u nesených řezaček na sklizeň kukuřice nebo u tažených strojů s nižším výkonem. Základem řezačky je diskové kolo, které je osazeno řezacími noži. Tvar nožů je buď s rovným, vypouklým nebo vydutým břitem. Kolo může být doplněno lopatkami pro zlepšení pneumatické dopravy řezanky. 43

44 Příklady kolových řezaček (zdroj: Princip kolového řezacího ústrojí (zdroj: Miloš Zlatohlávek - Sklizeň stébelnatých hmot) Řez hmoty probíhá přes protiostří. Vkládání do řezačky zajišťuje dvojice vkládacích válců. Délku řezanky lze nastavit buď počtem nožů na řezacím kole, nebo rychlostí vkládání hmoty do řezačky. Tu lze měnit pomocí převodové skříně v pohonu vkládacích válců. Otáčky kola řezačky bývají v rozsahu za minutu. Požadovaný příkon řezačky je dán záběrem a bývá u 1 řádkové cca kw u 3 řádkové kw. Samojízdné řezačky jsou vždy vybaveny bubnovým řezacím ústrojím. Nože bubnu jsou v uspořádání většinou do tvaru písmene V, délka jednotlivého nože je vždy menší než šířka bubnu. Počet nožů bubnu je volitelný a je stanoven s ohledem na požadovanou délku řezanky. 44

45 Řez probíhá přes protiostří, které je montována na stavitelný držák. Pro kvalitu řezu je důležité správné nastavení mezery mezi noži a protiostřím a zároveň dokonalé ostří břitu nožů. Ostření břitů se provádí brousícím zařízením, které je součástí řezacího ústrojí. U nejmodernějších strojů broušení břitů a nastavení mezery mezi noži a protiostřím je prováděno pomocí zařízení pracujícího automaticky a je řízeno z kabiny obsluhy pomocí řídícího počítače stroje. Výkonnost samojízdných řezaček je v současnosti až 400 t hmoty / hod. Vlastní řezačka je vybavena vždy několika sklizňovými adaptéry: 1. sběrací adaptér Slouží ke sběru zavadlé píce při senážování trávy, jetele a vojtěšky. Je vybaven výkonným širokým sběračem, který sbírá hmotu a předává ji k šnekovému dopravníku. Ten je opatřen pravou a levou šnekovnicí, které shrnují hmotu do středu. Ve střední části šneku bývá také palcový vkladač. Zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot. 2. žací lišta pro sklizeň nízkostébelnatých pícnin s prstovým nebo rotačním žacím ústrojím - je určena pro přímé sečení pícnin a obilnin. Žací lišta seče píci, přihaněč ji posouvá v podélném směru k šnekovému dopravníku, ten ji posouvá do středu k palcovému vkladači a dále k vkládacímu ústrojí. 45

46 Zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot. Zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot. Rotační žací lišta, která je součástí adaptéru pro sklizeň nízkostébelnatých pícnin. 3. adaptér pro sklizeň kukuřice - dodává se 4 a 6ti řádkový. Hroty torpédových děličů oddělují porost, který se odřezává samoostřícími řezacími disky (tyto disky mají vykrajované okraje a vzájemným otáčením se třou po sobě a tím se brousí). Stvoly jsou uchopeny unašeči vtahovacích řetězů (tyto řetězy jsou automaticky napínány) a unášejí stvoly k šnekovému dopravníku. 46

47 Zdroj: Miloš Zlatohlávek Sklizeň stébelnatých hmot. 4. rotační žací bubnový adaptér - tento adaptér lze použit při sklizni tlustostébelnatých kultur, slunečnice a kukuřice, setých plošným, ale i přesným výsevem s libovolnou roztečí řádků. Hlavními částmi žacího ústrojí jsou dva nožové disky, na které jsou namontovány nožové segmenty a dva bubny s navařenými prstovými segmenty. Nožové disky slouží k oddělení tlustostébelnatých porostů od kořenové části. Bubny zajišťují usměrnění a dopravení sklízené hmoty do řezacího ústrojí. Sklízená hmota vstupuje do řezacího ústrojí spodní částí, kolmo na nože řezacího ústrojí v rovnoměrném toku. To zajišťuje vysokou kvalitu pořezané hmoty. K lepšímu oddělení sklízené kultury od ostatního porostu slouží dva aktivní (rotující) boční děliče. Ty mohou být v případě potřeby demontáží převedeny na děliče pasivní. Detail adaptéru na sklizeň kukuřice (foto: Václav Chmel) 47

48 6.4.1 Samojízdná sklízecí řezačka Krone Firma Krone je v současné době výrobcem nejvýkonnější sklízecí řezačky na světě. Stroj se vyznačuje promyšlenou koncepcí, vysokou mírou komfortu pro obsluhu. Z pracoviště obsluhy je dokonalý výhled na všechny adaptéry a výmetnou koncovku pro co nejlepší sledování chodu stroje při sklizni. Stroj je alternativně poháněn vznětovými motory MAN se vstřikováním paliva Comon Rail. Lze si zvolit z nabídky motor V 8 se zdvihovým objemem válců 16,16 dm 3, výkonem 570 kw nebo V 12 s objemem 24,24 dm 3 a výkonem 625 kw. Od motoru jsou řešeny hydrostatické pohony pojezdu stroje s hydromotory ve všech kolech, dále pak pohon bubnu řezačky s vkládacím ústrojím a metačem a pohon sklizňových adaptérů, tj. sběrače, diskové žací rotační lišty na přímou sklizeň stébelnatých rostlin a širokozáběrovým adaptérem na sklizeň kukuřice. Soustava 6 vkládacích válců s hydrostatickým pohonem zajišťuje optimální přísun hmoty do řezacího bubnového ústrojí. Plynulou volbou rychlosti otáčení válců obsluha jednoduše ovládá změnu délky řezanky. Samozřejmostí je detektor kovů. Řezací ústrojí je tvořeno řezacím bubnem o /o 660 mm a délky 800 mm. Podle požadavků lze volit buben s 27 až 48 noži. Pomocí aktivního metače je zajištěna plynulá doprava pořezané hmoty do vedle jedoucího dopravního prostředku. Pro narušení zrn se používají mačkače s různou úpravou povrchu válců. Sklizňový adaptér na kukuřici je nezávislý na počtu řádků s pracovním záběrem 10,5 m. Obíhající řetězové kolektory dopravují posečenou hmotu do středu adaptéru,odkud je vtahován do vkládacího ústrojí řezačky. Stonky kukuřice se oddělují řezacím ústrojím s rotačním nožem a pevným stupňovitým protiostřím. Konstantní výšku strniště zajišťují 48

49 boční hmatače. Optimální tok pořezaných rostlin do vkládacího ústrojí řezačky lze nastavit pomocí hydraulicky ovládaných děličů. Hmatací ústrojí automaticky zajišťuje správné navádění adaptéru mezi řádky kukuřice a eliminuje porážení stojících rostlin při jízdě řezačky. Celkový pohled na samojízdnou sklízecí řezačku (zdroj: Varianty řezacích bubnů (zdroj: 49

50 Konstrukční schéma řezacího ústrojí (zdroj: Sklízecí řezačka Claas Jaguar Řezačka Claas Jaguár je univerzální řezačka s bubnovým řezacím ústrojím. Kontrukční uspořádání pohonu řezacího ústrojí je odlišné od řezaček jiných výrobců. Stroje používají příčně uložený vznětový motor Mercedes Benz v zadní části řezačky. Použitím této varianty pohonu se vyřešil problém životnosti úhlové převodovky, která byla nutná při podélném 50

51 uložení motoru. Pohon celého řezacího ústrojí je zajištěn hlavním vícenásobným řemenem k zapínání a vypínání je použita třecí kotoučová spojka. Tím se značně prodloužila životnost řemenu. Zároveň se minimalizovaly ztráty točivého momentu v různých převodech. Řezací buben je klasické konstrukce s uspořádáním dělených nožů do V, což umožňuje tok materiálu směrem ke středu a plynulý a úsporný řez. Délku řezanky lze nastavit v 6ti stupních. Standardní nožový buben má 24 V nožů, lze jej zaměnit za provedení s 20 V noži pro delší řezanku nebo s 28 V noži pro velmi krátkou řezanku, která se používá zejména pro bioplynové stanice. Broušení nožů a seřizování mezery mezi noži a protiostřím je zautomatizováno a je řízeno přímo s kabiny stroje. Tok materiálu je plynule monitorován a vkládací zařízení reaguje na vniknutí cizích předmětů. Detektor kovů chrání řezačku před vniknutím magnetických kovů pomocí 5 magnetů. Detektor kamenů identifikuje cizí těleso již v řádku a zastaví pohon vkládacího ústrojí. Citlivost detektorů lze individuálně nastavit a na monitoru je možno upřesnit jejich lokalizaci. Pomocí hydraulické reverzace chodu vkládacího ústrojí je materiál vyveden zpět před vkládací válce a je možnost jeho rychlého odstranění. Při sklizni kukuřice se používá adaptér k rozmačkání zrn, který je umístěn za řezacím bubnem před metačem. Je tvořen dvěma rýhovanými válci s velkým počtem zubů po obvodu. Správného stupně nadrcení zrn dosáhneme změnou šířky mezery mezi válci. Válce se otáčejí proti sobě s nestejnou obvodovou rychlostí. Obsluha je velmi jednoduchá, v případě potřeby se mačkací válce vsunou do toku hmoty. Ovládání celého procesu sklizně a řezání hmoty a její dopravu do dopravního prostředku zjednodušuje řídící systém CLAAS COMUNICATOR, zaznamenávající důležitá data provozu stroje. Maximální využití řezačky umožňují další adaptéry na: přímé sečení pícnin sběr řádků sečení kukuřice sečení obilovin v mléčné zralosti 51

52 Řezačka CLASS Jaguar 860 (foto: Václav Chmel) Detail sklizňového řezacího adaptéru (foto: Václav Chmel) 52

53 Pohled na vkládací ozubené válce (foto: Václav Chmel) Schéma řezačky (zdroj: 53

54 Schéma řezacího ústrojí (zdroj: Sklizeň kukuřice na siláž Sklizeň kukuřice se provádí většinou samojízdnou řezačkou s širokozáběrovým adaptérem. Pracovní záběr je až 12 řádků nebo 9 metrů. Adaptér je vybaven automatickým naváděcím zařízením. Jednotlivá pracovní ústrojí oddělí stébla pomocí řezacího ústrojí, příčně dopraví 54

55 ke středu adaptéru k vkládacímu ústrojí řezačky. Kloubová konstrukce adaptéru umožňuje dobré příčné kopírování terénu a jednoduchou přestavbu do transportní polohy. Boční části adaptéru se sklápějí přes sebe a zvedají pomocí hydraulického systému skládání. Tím se docílí zmenšení šířky adaptéru až na rozměr daný legislativou pro maximální šířku stroje. Kontrolní otázky: 1) Vyjmenuj a popiš základní konstrukci řezacího ústrojí u řezaček. 2) Jakým způsobem se nastavuje délka řezanky? 3) Popiš princip a činnost adaptéru na sklizeň kukuřice. 4) Jakým způsobem se zajišťuje prevence před vniknutím cizího tělesa do řezacího ústrojí? 5) Na jakém principu pracuje drtič zrn řezačky? 55

56 7 Ovíječky, baličky Pro zdárný průběh konzervace zavadlé píce se uplatňuje ovíjení balíků folií se smršťujícím účinkem. Cílem je zabránit přístupu vzduchu ke konzervované hmotě a tím k zahnívání a ztrátám. Ovíječky mohou být agregovány přímo na svinovacím lisu a nebo se většinou používají samostatné stroje. Folie je vedena přes soustavu válečků a kladek a stejnoměrně navíjena na celý povrch balíku. Balík se otáčí pomocí pohyblivého pásu ovíječky. Výklopným ramenem je balík během ovíjení přidržován. Po dokonalém ovinutí je výklopné rameno hydraulickým mechanismem oddáleno a balík je vyklopen z ovíječky zdvihnutím konstrukce s pohyblivým pásem. Obalování fólií: Provádí se balícími stroji k dlouhodobému uchování slisované hmoty, sena nebo slámy. Tyto stroje mohou balit folií válcové balíky i balíky kvadrant. Balící stroje se vyrábějí v těchto provedeních: nesené polonesené tažené balící stroje jako součástí lisů Balící folie má barvu bílou a černou na vnitřní straně má lepivou vrstvu. Konec folie je umístněn na rameni, které se přiblíží k balíku, zachytí se a balík se začne otáčet kolem svislé osy. Tím začne ovíjení balíku fólií. Po každém ovinutí dojde k pootočení balíku o jednu polovinu šířky folie. Když je ukončeno ovíjení balíku odřízne nůž fólii na konci ramene. Hotový ovinutý balík je sklopen z otáčecí plošiny, dopadne na pryžovou plochu, která je těsně nad pozemkem a zabraňuje poškození folie balíku. 56

57 Ovíječka kulatých balíků (foto: Václav Chmel) Ovíječka při práci (zdroj: Kontrolní otázky: 1) K čemu slouží ovíjení balíků folií? 2) Jaké typy ovíječek se používají? 57

58 8 Dopravní prostředky Pro odvoz sklizené hmoty řezačkami na složiště se užívají různé dopravní prostředky. Většinou se jedná o velkoobjemové nástavby na podvozku traktorového přívěsu nebo nákladního automobilu, lze použít i velkoobjemových sběracích vozů. Nástavby jsou většinou na sklápěcích plošinách s automatickým otevíráním bočnic pro snazší vyložení nákladu hmoty. U sběracích vozů se využívá k vyprázdnění podlahových řetězových dopravníků. Legislativa v silniční dopravě nutí využívat dopravní prostředky s nižšími fixními náklady na provoz, zejména silniční daň a zákonné pojištění z provozu vozidla, což značně omezuje užití nákladních automobilů v zemědělské prvovýrobě. Příklad užití nákladního automobilu s velkoobjemovou nástavbou (foto: Václav Chmel) 8.1 Manipulace s balíky Pro mechanizovanou manipulaci s obřími balíky se používají různá přídavná zařízení na čelní nakladače nebo manipulátory. Každý výrobce čelních nakladačů ke svým výrobkům dodává různá nářadí na balíky kleště, hroty, vidle a nosiče. Veškeré nářadí se upevňuje na ramena nakladače či manipulátoru pomocí univerzálních EURO upínáků. 58

59 Pohled na čelní nakladač (foto: Václav Chmel) Čelní nakladač při práci (foto: Václav Chmel) Pohled na manipulátor a jeho možné využití (zdroj: Kleště používají se zejména pro snadnou manipulaci s ovinutými balíky. Jejich konstrukce je přizpůsobena pro šetrnou práci s balíky tak, aby nedošlo k poškození izolační fólie. Ovládání je zajištěno hydraulickými válci. Některé konstrukce kleští umožňuji horizontální i vertikální polohu při skladování balíků (tím je možno skladovat balíky na čelo či po obvodu). 59