Fundamentální teologie - dějiny

Transkript

1 ThLic. Mgr. Denisa Červenková Fundamentální teologie - dějiny

2 Obsah: 1. Apologie od starověku po novověk 2. TF jako součást apologetické dimenze teologie (od renesance po IIVC) 3. Modely a směřování TF v současnosti 2

3 LITERATURA GIBELLINI R.: Teológia XX. storočia. Prešov ŽÁK L.: Fundamentálna teologia v Ríme, in Teologické texty 3 (2003), dostupné také na 642&nadpis=Fundamentalna-teologia-v-Rime KRUMPOLC E.: Cesty fundamentální teologie po koncilu in TT / , (lze také vyhledat na SKALICKÝ Karel: Fundamentální teologie na Papežské lateránské univerzitě in TT 3 (1993), BOUBLÍK V.: Teologie dějin spásy, studie věnovaná M. Blondelovi, tamtéž studie o teologii K. Rahnera,

4 OTÁZKY K LÁTCE: představit apologetický model, zhodnotit ho a poukázat, které prvky přispěly k jeho překonání na jaké potřeby odpovídá klasická apologetika (demonstratio religiosa, christiana, catholica)? Na jaké protivníky se zaměřuje? Jaký obranný postup volí? Jaké jsou limity klasické apologetiky? Jaké poznatky doprovázely přechod od doktrinálního pojetí zjevení k jeho pojetí dějinně-spásnému? IIVC nepojednává přímo o TF, ale nabízí obnovený pohled na některá témata v čem konkrétně přispěl k novému pojetí TF? 4

5 Tři základní etapy vývoje fundamentální teologie: Starověk: APOLOGIE prvních staletí Středověk/novověk: KLASICKÁ APOLOGETIKA Současnost (od IIVC): FUNDAMENTÁLNÍ TEOLOGIE 5

6 Apologie a Nový zákon = obranná řeč na obhajobu sebe či někoho jiného, zdůvodnit určitou pozici V NZ je výraz užit často, nejznámější místo: 1Pt 3,15, avšak žádný z novozákonních spisů nebyl napsán přímo za účelem obhajoby víry Buďte vždy připraveni DÁT ODPOVĚĎ každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to S TICHOSTÍ A S UCTIVOSTÍ. NZ sleduje převážně kérygmatický záměr a pastorální účel: zvěstovat víru a povzbudit k ní, k vyznání a upevnění víry v komunitách, jimž jsou jednotlivé novozákonní spisy adresovány důraz na základy víry, adresovaný především dovnitř křesťanských komunit 6

7 Apologie v patristice Existence specifického literárního žánru křesťanské apologie (2.-3. století) Obecná struktura apologie: 1. Kontestace motivů pronásledování 2. Kritika polyteismu a tradičních náboženství 3. Prezentace křesťanského poselství 1. Krédo (monoteismus, Boží soud, Ježíš jako Logos) 2. Životní styl 3. Liturgie vyjadřuje víru Orientují se i vně komunity věřících: oslovit židy i pohany obhajoba vždy spojena s důležitými křesťanskými obsahy a s typickým způsobem argumentace 7

8 Apologie směrem k židům: křesťanům vytýkáno: 1. opustili monoteismus, víru v jediného Boha otců 2. deformují mesiášská očekávání i smysl Písma 3. nedodržují zákon odpověď křesťanů: 1. Bůh Otec je Bohem Ježíše Krista 2. v Písmech se zpravuje o trpícím Mesiáši, Ježíš Kristus je klíčem ke čtení celého Písma 3. zákon byl jen pedagogem, vedoucím ke Kristu = křesťanství jako naplnění starozákonních zaslíbení 8

9 komunikace s helénskou kulturou: otevřenost vůči filozofickým proudům doby (stoikové, platonismus) Ježíš = Boží Logos (myšlenka, Slovo), které Bůh vyslovil při stvoření světa a které se stalo tělem na konci časů. Vtělený Ježíš Kristus = týž, který byl u Otce, když tvořil svět JK přítomen v každém lidském hledání pravdy v pozadí struktura platónského výkladu světa: 9

10 Platonizující teologická vize: Theos Bůh Otec Nús/logos Ježíš Kristus chaos/kosmos stvořený svět (seménka Logu v něm) 10

11 Výhoda apologií: pozitivní představení konverze ke křesťanství = přechod od částečného poznání k plnosti + křesťanství je opravdu schopno oslovit různé lidi a kultury svou nabídkou spásy (tj. není jen dalším národním či kmenovým náboženstvím) Možný problém: na pozadí platónského myšlenkového schématu některé skupiny křesťanů vyvodí, že Ježíš je jen druhořadý Bůh, srov. později (4.stol.) arianismus 11

12 Středověk z pohledu TF Spíše nezájem o apologetiku protože celkem jednotné křesťanstvo (vnitřní problémy řešeny jinak) určitá kontinuita apologetické dimenze v křesťanské teologii, ale až v stol. pokusy o systematickou syntézu apologetických otázek Otázka po návaznost soudobého křesťanství na JK kdo autoritou garantující věrnost? Odtud prameny teologického poznání (loci theologici), ale také spekulativní dimenze: formulace předpokladů víry (preambula fidei), s tím spojené důkazy o Boží existenci, nakolik je rozum pro víru důležitý atd. 12

13 KLASICKÁ APOLOGETIKA VZNIK nic se nezdá jisté a jasné: náboženství už není garantem jednoty jednota hledána v racionalitě (myslím, tedy jsem) změna v adresátovi (renesanční člověk, protestant, osvícenec) 13

14 RENESANCE jaké je naše místo ve světě, vesmíru? Jsou ostatní náboženství horší, stejná nebo lepší než křesťanství? REFORMACE která církev je pravá? OSVÍCENSTVÍ není lépe důvěřovat rozumu než víře? Nepřinesla by klid zbraní a rozvoj člověka spíše sekulární společnost, která neválčí o svého boha? 14

15 Apologetika jako vědní disciplína zejm. 17. století, ale už dříve pokusy Charron: ti, kdo sebejistě vystupují proti Bohu, nemají základní znalosti o křesťanském Bohu a náboženství Pascal: nejen ratio, přilněme k rozumu srdce, víra je sázka vznik apologetických traktátů (nový žánr ) nereflektovaný racionalismus v teologii i u jejích protivníků viz deismus: rozum je kompetentní k ověřováním všech náboženských pravd, teologie se mění v diskusi s těmito směry 15

16 Struktura apologetického traktátu Podle tří kroků tzv. DEMONSTRATIO = ukázat racionalitu víry demonstratio religiosa reakce na osvícenství pojednání o přirozenosti a potřebnosti náboženství/zjevení demonstratio christiana reakce na jiná náboženství: dokázat, že křesťanství je věrohodné a že Ježíš vrcholem Božího zjevení (poukazem jeho osobnost, zázraky ) demonstratio catholica reakce na jiné církve (reformace), pravou církví je církev katolická představit její vznik a povahu + loci theologici 16

17 Rysy Karteziánský způsob reflexe: rozum jako jistota oddělení dogmatiky a apologetiky: FAKT zjevení apologetika OBSAH zjevení dogmatika obsah = co je zjeveno rozumově nelze fakt = že něco zjeveno rozumově lze 17

18 výhody apologetiky 1. důraz na absolutní transcendenci zjevení 2. Přísná metodika, přehledné členění a koherentní seřazení argumentů. 3. řeší otázky, které jsou důležité pro daný náboženskokulturní kontext 4. apologetika jako střední cesta v promýšlení vztahu víry a rozumu: rozum souvisí s vírou, pokud jde o fakt zjevení, nemůže však vše, porozumět obsahu dokáže jen víra 18

19 Limity: vnějškovost některých kritérií odmítnutí znamení času výtka (nepřiznaného) racionalismu křesťanství je přeci více než nauka, je spásnou událostí života, smrti a vzkříšení JK vymezení zjevení jako locutio Dei (Boží mluvení) a rozlišení faktu a obsahu zjevení je sice pojmově jasné, ale neodpovídá věroučné zkušenosti Viz též K. Skalický in TT 19

20 Další vývoj až do IIVC podobné schéma pokusy o změnu: viz tübingenská škola, návrat k církevním otcům, metoda imanence nebo vliv personalismu první reakce na pokusy o překonání manuálu ze strany učitelského úřadu: Lamentabili, Pascendi, Aeterni Patris 20

21 Apologetika imanence (M. Blondel) Maurice BLONDEL: apologetika imanence : lidská touha po nekonečném, má charakter něčeho potřebného i nedosažitelného vzájemná korespondence mezi lidským hledáním a nabídkou křesťanství. člověk musí učinit volbu pro či proti transcendenci: otevřít se daru či zvolit postoj jeho/své vlastní negace. transcendence uvnitř lidské existence najít, kudy do nás vchází milost, co umožňuje její přijetí 21

22 Pierre Rousselot úkon víry je syntetický: nikoliv dvě etapy 1. čistě racionální dokazování zjevení (přirozená víra), 2. spolupůsobení vůle a milosti (nadpřirozená víra). věrohodnost (kredibilita) nepředchází víru, je její součástí nejde tedy o výsledek demonstrace věrohodnosti Zjevení. znamení věrohodnosti jsou uvnitř zkušenosti víry: pokusit se vytěžit z konkrétní zkušenosti víry způsob, jak ji sdělovat druhým 22

23 Integrální apologetika sloučit objektivní apologetiku a apologetiku subjektivní: objektivní motivy věrohodnosti subjektivní motivy povinnost věřit ochota věřit Proto lze mluvit o korespondenci lidského snažení S Božím dílem Křesťanství nehlásá zvěst, která k člověku přichází zvnějšku, ale to, po čem člověk v imanenci svého srdce nevědomě nebo vědomě vždy toužil. Zjevení je tedy odpovědí na lidskou otázku po smyslu 23

24 Obnova v Německu: Karl RAHNER antropologicko-transcendentální model navazuje na imanentní metodu (ale i další vlivy) transcendentální = otevřenost vůči tomu, co nás přesahuje Člověk není jen držitel lidské přirozenosti, ale obdařen milostí a určen k životu ve společenství s Bohem Toto nasměřování do nás vloženo jako nejhlubší střed naší existence Během života si toto Boží sebesdělení stále hlouběji uvědomujeme a prožíváme náš život jako odpověď na toto oslovení Člověk je podle Rahnera především posluchač (Božího) Slova : naslouchání je základním postojem člověka vůči zjevení Úkol TF: poskytnout víře racionální základy (i se zachováním jisté neurčitosti, která tu nutná ) 24

25 B. Welte existence člověka je bytím ve světě konečnost je fakticky daná, nekonečnost je ideální touhou člověka lidská existence představuje místo jejich setkání/napětí 25

26 3. Modely a směřování TF v současnosti 3.1 Podněty Druhého vatikánského koncilu 3.2 Pokoncilní směřování TF Období přechodu k obnovenému širšímu pojetí TF Tři hlavní školy fundamentální teologie Koncepce tohoto kurzu 26

27 Podněty Druhého vatikánského koncilu Bůh se ve své dobrotě a moudrosti rozhodl zjevit sebe samého a oznámit tajemství své vůle: že lidé prostřednictvím Krista, vtěleného Slova, mají v Duchu svatém přístup k Otci a stávají se účastnými božské přirozenosti. Tímto zjevením oslovuje neviditelný Bůh ze své veliké lásky lidi jako přátele a stýká se s nimi, aby je pozval a přijal do svého společenství. Dei Verbum 2 27

28 3.2 Pokoncilní směřování TF Období přechodu k obnovenému širšímu pojetí TF (do 1979) přidržení se tradičního schématu téma otevřenosti člověka vůči transcendentní dimenzi včlenění dějin spásy promýšlení pojmů víry a zjevení, na nich nové koncepce TF strukturace apologetiky v novém kontextu zaměření na analytické, lingvistické, logické a vědeckoteoretické otázky 28

29 Tři současné školy TF = tři modely TF podle tří teologických fakult 1. NĚMECKÁ ŠKOLA: TF jako věda o základech teologie. obsažné traktáty, které často zachovávají klasické trojiční členění pojednání na otázky náboženství, křesťanského zjevení a církve, nakonec připojeno pojednání o gnozeologických otázkách. Kritiku tohoto pojetí najdeme např. u H. Verweyena Patří sem Handbuch der Fundamentaltheologie od W. Kerna, H. Pottmeyera a M. Secklera z let , také H. Fries, H. Waldenfels, K. H. Neufeld 29

30 2. ŘÍMSKÁ ŠKOLA PAPEŽSKÉ UNIVERSITY GREGORIANUM soustředí se na na otázky věrohodnosti zjevení dělí látku na dvě části: 1. zjevení a jeho předávání v církvi, 2. apologetická část o epistemologických otázkách v současném kontextu. R. Latourelle, J. Wicks, G. O Collins, C. Dotolo, C. Aparicio Valls. R. Fisichella, S. Pié Ninot. Reprezentativním dílem této školy je Dizionario di teologia fondamentale (Slovník fundamentální teologie), který vyšel poprvé r v Assissi. 30

31 ŘÍMSKÁ ŠKOLA PŘI PAPEŽSKÉ UNIVERZITĚ V LATERÁNU navazuje na práci teologů českého původu, V. Boublíka a K. Skalického tzv. dialogická perspektiva fundamentální teologie : velká pozornost věnována otázce náboženství (v plurálu i singuláru) ve vztahu ke křesťanství odtud dále linie, která se věnuje teologii náboženství či teologii kultury K této škole lze přiřadit autory jako G. Lorizio, P. Coda, L. Žák, P. Sguazzardo, A. Sabetta ad. Ukázkovým dílem této školy je čtyřdílná Teologia fondamentale ( ). postupuje od epistemologických otázek a dějin bádání o víře k otázkám po základech teologického poznání (zjevení, tradice, víra), k tématu věrohodnosti a teologických pramenů v minulosti a dnes 31

32 Souhrn novodobého vývoje TF si vždy (vedle hájení křesťanského poselství) uchovala charakter úvodní teologické vědy: uvádí do teologie, jejích oborů a metod (poskytuje v nich základní orientaci) a hledá klíčová slova, kterými lze zpřístupnit podstatu křesťanství, to co je právě křesťanství vlastní dnes se většinou TF soustředí na zjevení ve smyslu sebesdělení Boha v Ježíši Kristu, právě ono je ústředním momentem křesťanské víry a teologie 32

33 Pojetí TF v našem kurzu částečně v linii lateránské školy (+další:): od metodologie a historického úvodu do oboru, k hlavním tématům: zjevení, víře a jejímu předávání (tradici). TF jako teologie základů: pokud porozumíme vlastním základům, snadněji najdeme cesty, jak vlastní víru obhájit a sdělit druhým dříve samozřejmá znalost toho, co je základ křesťanství, dnes lépe nepředpokládat ani mezi křesťany samotnými bude následovat: postup od základní struktury TF k tématu zjevení, (jeho povaze, zjevení v Písmu, v tradici, kultuře), k víře (jako odpovědi na zjevení) a k tradici (předávání zjevení v dějinách) 33