Unikátní sekvence. GEN je organizovaný úsek nukleové kyseliny projevující se a přenášející se jako základní jednotka dědičné (genetické) informace.
|
|
- Marie Kopecká
- před 9 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 GENOMIKA GEN
2 Unikátní sekvence Geny, regulační sekvence, pseudogeny, nefunkční mutované geny, fragmenty, endogenní retroviry, počátky replikace GEN je organizovaný úsek nukleové kyseliny projevující se a přenášející se jako základní jednotka dědičné (genetické) informace. Strukturní gen kóduje polypeptid Gen kódující funkční RNA kóduje trna, rrna a řadu dalších RNA Gen jako regulační nebo strukturní oblast - promotory, enhancery, centromery, telomery atd. Gen jako dědičná variabilní oblast nukleové kyseliny - satelitní polymorfní DNA (alely STR)... Přesná, jednoznačná, vyčerpávající definice genu neexistuje.
3 Gen je základní jednotka genetické informace zapsaná v NK. Podle šíře definice 1. všechny sekvence DNA potřebné k syntéze proteinu nebo RNA, tedy i regulační a signální sekvence (nejširší) 2. transkribované sekvence (nezahrnuje regulační oblasti) 3. úseky přímo kódující peptid (nejužší) nebo pořadí bází ve funkčních molekulách RNA Typy genů (širší definice): Geny strukturní, geny pro RNA a geny-regulační sekvence
4 Trocha historie J.G. Mendel (1866): gen je jednotkový faktor, který řídí specifický fenotypový znak jako např. barva květů hrachu (znovuobjevení roku 1900). V té době ovšem nebylo známo, že existuje neúplná dominance mnohotný alelismus intergenové interakce letalita, neživotaschopnost některých zygot znaky vázané na pohlavní chromozomy mimojaderná dědičnost (mitochondrie matroklinita), u pohlavních chromozomů a mimojaderné dědičnosti neplatí identita reciprokých křížení genová vazba, neplatí zákon o volné kombinovatelnosti alel dědičnost kvantitativních znaků meiotický tah a genová konverze porušují zákon o segregaci alel epigenetická dědičnost, genomický imprinting horizontální přenos (alela není ani u jednoho z rodičů)
5 - Mendel, Bateson: faktory určující vlastnosti - Morgan: geny jsou uspořádány lineárně, vazbové skupiny - Johansen (1909): zavedl pojem gen - Griffith (1928): transformační experimenty - Avery, MacLeod a McCarthy (1944): substancí zodpovědnou za transformaci je DNA - Hershey a Chaseová (1952): genetickou informaci nese DNA - pád Caspersonovy teorie proteinové hypotéze genu/ tetranukleotidová teorie DNA - Beadle a Tatum (1941): one gene one enzyme - Watson a Crick (1953): struktura DNA - Crick (1958): centrální dogma MB a teorie proteosyntézy - Meselson a Stahl (1958) semikonzervativní replikace - Jacob a Monod (1961): operonová teorie - Nirenberg, Khorana, Ochoa (1966) genetický kód
6 A. Garrod (1909): 1 mutantní gen je 1 metabolický blok - monogenní choroby u člověka (alkaptonurie, albinismus) - některé lidské choroby jsou způsobené vrozenými chybami metabolismu jako výsledek ztráty určitého enzymu Thomas Hunt Morgan (1915) - Polytenní chromozomy Drosophilla melanogaster (2n=8) - geny jsou lineárně uspořádány - geny jsou lokalizovány na chromozomech - geny, které jsou spolu na jednom chromozomu, nesegregují nezávisle na sobě, genová vazba
7 G.L. Beadle, E.L. Tatum (1940): 1 gen = 1 enzym - Auxotrofní mutanty plísně Neurospora crassa (RTG nebo UV) - každá enzymově katalyzovaná chemická reakce je v organismu řízena jedním genem L. Pauling, J.V. Neel, J.A. Beet (1949): 1 gen = 1 protein - studium srpkovité anémie, hemoglobiny se liší svými chemickými vlastnostmi (HbA, HbS); geny tedy nedeterminují jen enzymy V. M. Ingram ( ) 1 gen 1 polypeptid - prokázal, že změna HbS je v globinu a ne v hemu - Proteinové komplexy z více podjednotek; enzymy složené z více polypeptidů kódovaných různými geny
8 Další vývoj představ o koncepci genu: geny někdy kódují pouze RNA (trna, rrna); 1 gen = 1 transkript eukaryotické geny jsou přerušované introny + mají regulační sekvence (enhancery, silencery) alternativní sestřih jeden gen může kódovat více polypeptidů (proteinové izoformy), jiná kombinace exonů/intronů nebo jejich částí
9 Genové segmenty u V(D)J rekombinace protilátek variabilita protilátek, stavebnice segmentů. Geny uvnitř genů, překrývající se geny (viry) - genom fága ΦX174 (ssdna, 5386nt; Φ = fí) kóduje 11 proteinů, které se ale nevejdou svou informací do celkové DNA viru. Součet AMK z proteinů fága je 2300, ale dle genetického kódu 5386/3 má kapacitu jen na 1795 AMK. Po sekvenování genomu odhaleno. Překrývající se geny - odlišné čtecí rámce téže molekuly DNA kódují různé proteiny, výjimka z nepřekryvnosti genetického kódu, možnost programovaného frameshiftu.
10 STRUKTURA GENU
11 Obecné schéma eukaryotického genu promotor vedoucí sekvence gen CAAT box TATA box startovací nukleotid ATG exon 1 intron exon 2 polyadenylační signál
12 Jak hledat geny - otevřené čtecí rámce (ORF), start kodon je následován alespoň 60 AK, poté stop kodon - obsah a distribuce nukleotidů, genové rysy - používání kodonů - hranice exon-intron - promotory, regulační sekvence - homologie v databázích, EST - u některých RNA genů se hledá specifická sekundární struktura RNA ORF: Many message problem u eukaryot
13 Jak hledat geny - izolace molekul mrna. - homologie s již známými geny u jiných organismů. Snadnější u prokaryot (nemají introny, dobře známé regulační sekvence).
14 Hledání genů u prokaryot ORF (otevřené čtecí rámce) start kodon je následován nejméně 60 AK, poté stop kodon homologie se známými ORF Signální sekvence Transkripce - konsensus promotorové a terminační sekvence Translace - vazebné místo na ribozóm: Shine-Dalgarnova sekvence Rozdíly v obsahu bazí mezi kódující a nekódující sekvencemi DNA - obsah GC, tzv. codon bias
15 Geny prokaryot jsou organizovány v operonech
16 U eukaryot je to složitější Složené geny (split genes) obsahují introny a exony. Obratlovci mají délku genu 30kb, jen 1-2kb je kódující. Např. gen pro dystrophin 2.4 Mb má desítky exonů, introny až 32kb. Genomy jsou velké, u rostlin až Mb (Fritillaria assyriaca).
17 U eukaryot je to složitější Většina DNA je nekódující, introny, regulační oblasti, junk DNA. Ca 3% kódující (člověk). Složitá regulace genové exprese. Modifikace chromatinu, alternativní sestřih. Regulační sekvence mohou být daleko od start kodonu.
18 Obecná struktura složeného genu Gen Exon 1 Intron 1 Exon 2 Intron 2 Exon 3 DNA transkripce primární transkript sestřih RNA Exon 1 Exon 2 Exon 3 mrna
19 Struktura typického eukaryotického genu exon expressed sequence, intron intervening sequence
20 Struktura promotoru mutace v kritických místech blokují transkripci
21 Alternativní sestřih Gen Exon 1 Exon 2 Exon 3 Exon 4 DNA transkripce primární transkript alternativní sestřih RNA Exon 1 Exon 2 Exon 3 Exon 1 Exon 2 Exon 4 mrna Protein A Protein B
22 Geny přes geny překrývající se geny GTTTATGGTA met val.. Gen A val tyr gly.. Gen B geny uvnitř jiných genů Neurofibromatosis type I gene intron 27 5 kb OMGP EVI2B EVI2A Geny (transkripce v opačné orientaci)
23 Pseudogeny Pseudogeny = nefunkční kopie genů. Sekvenční homologie se známými geny (ale rychle mutují). Mohou být transkribovány, mohou mít regulační fci? (antisense orientace sirna). Nefunkční relikt původně funkčního genu. Problém definice Pseudogen může plnit důležitou funkci (nekódující RNA, regulační sekvence, stabilita RNA svého homologa vychytává interagující RNA která se potom nemůže vázat na mrna funkčního genu). Komplikují molekulárně biologické studie.
24 Pseudogeny Neupravené (neprocesované) pseudogeny: vznik duplikacemi a následnými mutacemi genů, nebo reverzní transkripcí pre-mrna a inzercí DNA kopie pre-mrna do genomu (reverzní transkriptáza retrotranspozonů nebo retrovirů), také jako činnost Helitronů. Obsahují exony i introny, často i okolí DNA sekvence genu. Často mají předčasné stop-kodony či jiné mutace. Vzniká nefunkční protein. Mohou, ale nemusí být exprimované. Pro započetí reverzní transkripce stačí poly-a konec a ten má v podst. jakákoliv mrna.
25 Pseudogeny Upravené (procesované) pseudogeny: vznik reverzní transkripcí mrna, nemají introny, mají polya, inzerce cdna do genomu, chybí regulační sekvence v DNA. Pokud se integrují poblíž funkčního promotoru, mohou být exprimované. Vyřazené pseudogeny: vznik mutacemi v genech; předčasné stop kodony v mrna apod.
26 Periodicita sekvencí uvnitř genů V genech se často opakují krátké úseky 8-20bp. Periodicita vznikla před vznikem genetického kódu a odráží původní mechanizmus autoreprodukce krátkých úseků NK, nebo: Periodicita vznikla v době existence genetického kódu a odráží jeho vlastnosti: - obrana proti častému výskytu stop-kodonů 300bp/0.82% bez stop - vznik nových genů posunovou mutací ORF ve druhém čtecím rámci - obrana proti posunovým mutacím - obrana proti častému zahajování transkripce mimo geny - nerovnoměrné používání synonymních kodonů, hojnost trna, nikoli maximalizace ale optimalizace rychlosti syntézy proteinů důsledek periodicity
27 Uspořádání genů v genomu Prokaryota Operony geny jedné biosyntetické dráhy regulovány z jedné cis-regulační oblasti (operátoru) sousedící s promotorem; geny se přepisují dohromady (polycistronní transkript); pořadí genů = posloupnost biosyntetické dráhy Tryptofanový (Trp) operon Jacob a Monod operonová teorie (1961) laktózový (Lac) operon
28 Uspořádání genů v genomu Eukaryota Každý gen má svoji vlastní regulační oblast více možností regulace; monocistronní transkripty (ale C. elegans 25% genomu dicistronní) Uspořádání genů možná není zcela náhodné - shluky genů s podobnými expresními profily Promotor: sekvence DNA, která určuje polohu transkripčního startu a směr transkripce, před genem; místo nasednutí RNA polymerázy Terminace transkripce: polyadenylační signál (u mrna)
29 HOX geny specifický případ uspořádaného klastru genů eukaryot - Transkripční faktory, které řídí základní rozvržení těla během vývoje živočišných embryí podél ocaso-hlavní osy - regulovaný vznik struktur těla ve správném čase na správném místě - Každý obsahuje homeobox (homeodoména vazba na DNA) - v roce 1923 Bridges a Morgan popsali mutaci bithorax u drozofily Mutace v genu Antennapedia nohy místo tykadel; nesprávná exprese genu Antennapedia v hlavičce Normální moucha Mutace v genu bithorax nadbytečný pár křídel místo končetin zvaných haltery (kyvadélka)
30 HOX geny Prostorové uspořádání HOX genů odpovídá tomu, v jakém pořadí budou exprimovány. Většina z nich je exprimovaná vysoce jen v některém stádiu (tmavší barva), později už tolik ne, jindy vůbec. U obratlovců jsou 4 HOX komplexy, každý na jiném chromozomu, ale když se přenesou do mouchy, tak částečně nahradí její HOX komplex. 4 HOX komplexy zřejmě vznikly duplikací hmyzích dvou klastrů.
31 Typy genů Esenciální geny nutné pro život (u člověka 5% genů, u E.coli 50%) Housekeeping geny (udržovací geny) - patří mezi esenciální geny, exprimují se v každé buňce bez rozdílu - kódují proteiny pro běžný provoz buňky - geny pro trna, rrna, ribozomální proteiny, histony, polymerázy, některé enzymy aj. Tkáňově-specifické geny - Exprese jen ve specifických tkáních, v jiných buňkách umlčeny Průměrně velký lidský gen bp, ale pouze 1300 bp skutečně kóduje průměrně velký protein (430 aminokyselin u člověka)
32 VELIKOST GENŮ
33 Rekordy Nejmenší geny Microcin C7 Bakteriální antibiotikum microcin C7, oligopeptid sestávající ze 7 AK. Nesen plazmidem E. coli, má 27 nt a je přepisován spolu s dalším microcinovým genem. Má samostatné vazebné místo na ribozóm umístěné před kodonem pro fmet.
34 Nejmenší gen - peptidy obsahující méně než 10 AK vznikají štěpením delších polypeptidů Příklady: - polypeptidy 26 AK u Staphylococcus a Bacillus subtilis - gen pro peptidový inhibitor pohlavního feromonu Enterococcus faecalis má 66bp.
35 Dystrofinový gen 79 exonů, 78 intronů (99,4% délky genu). 2.5 Mb dlouhý (0.1% genomu), 14kb sestřižená mrna. Nejdelší známý gen. 8 promotorů, exprese ve svalech a mozku. Poloha Xp21. Delece: Duchenneova muskulární dystrofie (1:3500 u mužů) nebo Beckerova MD (slabší příznaky, př. delece bez posunu čtecího rámce).
36 Beckerova MD Duchenneova muskulární dystrofie
37 Počty exonů jsou nejvyšší u savců Počet exonů Délka genu
38 Velikosti intronů Homo sapiens 3000bp Arabidopis thaliana 160bp 1400bp 370bp Drosophila melanogaster Caenorhabditis elegans
39 FOXP2 (forkhead box P2) - důležitý pro rozvoj řeči, mutace v rodinách s poruchou řeči - souvislost s chápáním pojmů, gramatikou, kreativitou, kulturou - existuje i u jiných zvířat - nová lidská forma vznikla před let - délka bp - divergenece od šimpanze 0.87%, orangutana 2.5%
40 Geny na chromosomu Y mají delší introny
41 JSOU INTRONY STARÉ NEBO NOVÉ?
42 Hypotézy původu intronů Intron first - původní organizmy obsahovaly introny -prokaryota je ztratila NEBO Intron late - původní organizmy introny neobsahovaly - eukaryota je získala
43 Hypotézy původu intronů Význam intronů Introny užitečné nejsou, ale organizmy se jich nedokáží zbavit NEBO Introny mají funkční význam pro organizmy, jsou užitečné
44 Introny byly v genech již na počátku ( intron first ) Studium vnitřní periodicity genů stejné motivy v exonech i v sousedních intronech. Malá pravděpodobnost dlouhých úseků bez stop-kodonů. Evoluční výhoda enzymatického aparátu, který vystřihne oblasti se stop-kodony a sestaví dlouhou mrna.
45 Introny byly do genů vloženy až dodatečně ( intron late ) Existuje řada různých intronů lišících se mechanizmem vystřihování z RNA vznikaly nezávisle. Distribuce intronů v rámci fylogenetických stromů svědčí o dodatečném vložení spíše než o opakovaném nezávislém vymizení.
46 Introny jsou genomovými parazity Šíří se pouze v rámci genomu, vertikální přenos, aby nezabíjeli buňku, před translací se vystřihnou. Samosestřih. Splicesom komplex kódovaný buňkou, původně parazitickými introny, kódují enzymy pro horizontální šíření v rámci genomu.
47 Introny jsou pro organizmy užitečné 1. Zvyšují evoluční potenciál organizmu - souvisí se vznikem eukaryot, v pozadí adaptivní radiace eukaryot, - nenáhodná distribuce, oddělují funkční domény proteinů, - stavebnicový charakter genů urychluje evoluci nových proteinů, - snižuje pravděpodobnost rekombinace v exonech (doménách) 2. Souvisí s existencí histonů - oblasti v kontaktu s histony nepřístupné - introny zpřístupňují regulační oblasti 3. Umožňují detekci, případně i reparaci mutací v exonech - detekce chyb při přenosu informace, příklad liché parity - introny jako kontrolní sekvence, sekundární struktura 4. Snižují riziko nelegitimní rekombinace - paralogy a riziko nelegitimní rekombinace, nefunkční geny - včlenění intronů do různých míst diferencuje geny
48 U člověka vzniká až 5 x více různých proteinů!!! Lidský genom Odhady počtu protein kódujících genů u člověka 1997: ~ : ~ : : , tj. ~ 1,2% genomu když bereme v úvahu jenom exony Původní odhady zkresleny, nepočítalo se s alternativním sestřihem, alternativními promotory, alternativními poly-a signály atd.. Počty protein kódujících genů u jiných organismů myš Drosophila C. elegans Arabidopsis Člověk zhruba stejný počet genů jako C. elegans, ale vyšší počet alternativních transkriptů a post-translačních modifikací.
49 Lidský genom Protein kódující geny tvoří u člověka jen asi 1,2% jaderného genomu, transkribováno je ale až 90% lidského genomu! - rrna, trna, snrna, snorna, mirna, sirna, pirna - Alternativní transkripty - Antisense transkripty (>50% kódujících genů má antisense transkript) Dlouhé nekódující RNA (např. Xist). Transkribované pseudogeny
50 Vznik komplexity díky alternativnímu sestřihu a postranslačním modifikacím. Alternativní sestřih 5,4 transkriptů na gen (z toho jen 1,7 potenciálně kódujících) Postranslační modifikace Díky nim vzniká u člověka až 5 x více různých proteinů než u Drosophily či C. elegance, kteří mají srovnatelný počet genů.
51 Malé nekódující molekuly RNA Small interfering RNA (sirna) 21-23nt, vznikají z dsrna molekul. degradují komplementární molekuly mrna, vyvolávají heterochromatinizaci chromatinu význam: ochrana genomu před viry a transpozony, transkripční umlčení repetitivních úseků, heterochromatinizace centromer, regulace genové exprese mutanti: životaschopní, ale více náchylní k virovým infekcím Mikro RNA (mirna) 21-23nt, vznikají z vlásenkových struktur snižují efektivitu translace; snižují stabilitu mrna význam: regulace genové exprese (prostřednictvím mirna regulováno až 30% genů). mutanti: neživotaschopní Piwi interacting RNA (pirna) 24-30, biogeneze není přesně známá vyskytují se především v germinálních buňkách význam: pravděpodobně umlčení transpozonů a jiných sobeckých elementů Uplatňují se při zprostředkování transgenerační epigenetické dědičnosti. mutanti: sterilní
52 Biogeneze sirna a mirna
53 Endogenní sirna 1. si RNA z transpozonů (ds RNA mezi terminalnimi invertovanymi repeticemi) 2. si RNA z antisense transkriptů 3. si RNA z pseudogenů (některé pseudogeny transkribované v opačném směru) 4. si RNA z vlásenkových struktur (invertované repetice)
54 Komplexní transkripce v oblasti genu
55 Kolik je na obrázku genů?
56 Komplexní transkripce v oblasti genu Překryv genů (na stejném řetězci v jiném čtecím rámci, na opačném řetězci). >50% kódujících genů má antisense transkript. Introny genů často kódují funkční RNA. Alternativní sestřih. Při transkripci se mohou využívat alternativní promotory či různé terminátory transkripce (různé počátky a konce transkripce pro jeden gen). Přepis sousedních genů do jedné mrna Regulační oblasti rozptýlené často ve velké vzdálenosti od genu
57 Evoluce genu
58 Každý gen vzniká z genu - geny jsou si podobné, duplikace a postupná divergence genů - genové rodiny a nadrodiny, genealogické stromy - počet genů u eukaryot: počet základních modulů malý: stovky-max tisíce vzájemně nepříbuzných exonů, nejmenší jsou genové moduly
59 Možnosti:
60 Evoluce genovou duplikací - duplikace je základem diverzifikace - zrod nových genů u rostlin, kvasinky a drosophily je 10x pomalejší než u C. elegans - poločas rozpadu genů delší u rostlin, duplikáty přetrvávají, mechanizmy retence duplikátů? - často u rostlin zůstávají v tandemu
61 Duplikace části genu, celého genu (genová rodina), klastru genů, celého genomu (polyploidizace). Po duplikaci genu si 1 kopie zachová původní funkci, druhá získá novou funkci (neofununkcionalizace) nebo (většinou) se stane pseudogenem.
62 Genová duplikace: pseudogenizace, neofunkcionalizace, subfunkcionalizace Klasický model Ohno: Moderní pohled:
63 Exon shuffling Kombinace exonů, chimérické geny, činnost transponovatelných elementů (např. helitrony).
64 Přeskupování exonů (exon shuffling) Exony různých genů jsou spojeny dohromady za vzniku nového genu. Exon může být duplikován za vzniku nové exon-intronové struktury. Kombinace domén různých proteinů mozaikový protein. Mechanizmy Ektopická rekombinace. Nelegitimní rekombinace.
65 Konvergence Vznik genu pro nemrznoucí glykoprotein AFGP (antifreeze glycoprotein) u ryb žijících v polárních oblastech (odlišná forma v Antarktidě a Arktidě). - AFGP gen vznikl před 2,5 miliony let - přestože obě formy genů vznikly z různých genů, oba obsahují dlouhé úseky kódující tripeptid Thr-Ala-Ala - Antarktický gen vznikl z genu pro trypsinogen amplifikací tripeptidové sekvence - Vznik arktického AFGP nemá nic společného s genem pro trypsinogen Konvergentní evoluce vznik u nepříbuzných organismů nezávisle na sobě, evoluce je dovedla v podobných prostředích k podobnému výsledku.
66 Delece 4x duplikace + přidání spacerové sekvence Vnitřní duplikace + přidání intronové sekvence Ancestral trypsinogen gene Thr Ala Ala Gly Spacer: Gly Antifreeze glycoprotein gene - brání zmrznutí tělních tekutin, růstu krystalků ledu - vznikl před 10 mil let, první zamrznutí polárních oblastí - vznik z trypsinogenu, zachován 5 a 3 konce (sekrece) - amplifikace (Thr-Ala-Ala)n, kde n=4 až n=55 - vznik 4x nezávisle, konvergentní evoluce antarktický a arktický
67 Původ genu SETMAR recyklace transposonu Histon metyltransferáza + transpozáza Exonizace nekódující sekvence a vznik intronu 50 mil let
68 Původ nových genů - horizontální přenos Vertikální (sexuální rozmnožování) a horizontální přenos (mezi druhy). Konjugace, transdukce a transformace. Endosymbióza. Šíření rezistence k antibiotikům. Vnitrobuněčný parazitismus (Wolbachia, přenos fragmentu na X chromosom hmyzu). Vnitrobuněčný parazitismus (Wolbachia, přenos fragmentu na X chromosom hmyzu).
69 Horizontální genový přenos Přírodní genetické inženýrství je časté, dokonce i mezi evolučně vzdálenými taxony! GMO organizmy si budou vyměňovat geny s ne-gmo. Dnes málo informací o horizontálním přenosu a jeho regulaci. Místo stromu života lépe mluvit o pavučině (síti, webu) života.
70 Horizontální genový přenos Mechanizmy: Výměna plazmidů, konjugace, viry, transposony, promiskuitní DNA, absorbce z prostředí, fúze buněk.
71 Horizontální genový přenos Metody studia přímé: Subtraktivní hybridizace Microarrays nepřímé: Zastoupení kodonů (codon bias) GC obsah Konzervativní pořadí genů Vysoká homologie se vzdáleným druhem
72 Původ nových genů: Štěpení a fúze genů >> Větší genom více fúzí - častější fúze než štěpení - štěpení u termofilů
73 Vznik genu de novo(?) Gen Sdic (D. melanogaster): přeměna intronu v exon - duplikace a fúze genů Cdic + AnnX - vznik Sdic, nachází se v deseti kopiích mezi rodičovskými geny, nové promotory tkáňově-specif. exprese - tandemová duplikace
74 Globinová genová rodina x 2 y x1 y a2 y a1 a 2 a 1 q a-globinové geny e b-globinové geny G g A g y b d b 5kb Geny exprimované v embryu Geny exprimované v plodu Geny exprimované v dospělosti Pseudogeny
75 Mechanizmy duplikace genů 1. nerovnoměrný crossing-over (různé chromosomy) 2. nerovnoměrná výměna mezi sesterskými chromatidami 3. duplikace při replikaci
76 Amplifikace genů mechanizmem otáčivé kružnice
77 Napomáhají Helitrony vzniku nových genů?
78 Řízená evoluce a design nových genů - tvorba rekombinantních proteinů - mix klonovaných genů - fragmentace a self-priming PCR - cephalosporinase enzym - rezistence k moxalactamu - Citrobacter, Enterobacter aj ug/ml ug/ml (250x)
79 Homology se dělí na: Homology genů Ortholog - homologické geny u různých druhů mající společného předka a většinou plní podobné funkce, jsou odrazem evoluce. Např. hemoglobin člověka a skotu. Paralog - homolog odvozený genovou duplikací a následnou diverzifikací v rámci jednoho druhu. Často mají odlišnou funkci, nař. myoglobin, α-hemoglobin, β-hemoglobin u člověka. Xenolog - homolog získaný horizontálním přenosem. Řada genů pro rezistenci k antibiotikům, ATPasy vakuolárního / archealniho typu u Gram + bakterií, archealní lysyl-trna synthetasa u Borrellia burgdorferi. Synolog - homolog v jednom organismu získaný po fúzi dvou nepříbuzných organismů - mitochondrie, chloroplasty v eukaryontní buňce.
80 Genové rodiny Skupiny genů, které se během evoluce vyvinuly z jednoho společného předka a zachovaly si vysoký stupeň sekvenční podobnosti, mají stejné, podobné nebo různé funkce. Pouze 76/2 200 genových rodin společných pro všechny organismy. Člověk má genů v genových rodinách.
81 Třídění sekvencí v genomu Unikátní (jedinečné) sekvence: 1-10 kopií/haploidní genom (geny, regulační oblasti, pseudogeny) Repetitivní sekvence: >10 kopií/ haploidní genom rozlišení na základě kinetiky DNA renaturace v 60. let. 20. st. R. Britten, D. Kohne
82 Repetitivní sekvence Tandemové repetice mikrosatelity: opakování 1-6 bp, celková délka až několik stovek bp, minisatelity: opakování do 25 bp, celková délka až několik kb, např. telomerické sekvence satelity: opakování několika destítek až stovek bp, celková délka až 1Mb, např. v centromerách Rozptýlené repetice (Mobilní DNA elementy, skákající geny) DNA transpozony: pohybují se procesem transpozice, přes molekulu DNA. retroelementy: pohybují se procesem retrotranspozice, přes molekulu RNA. U živočichů 3-45% genomu. U rostlin až 80% genomu (kukuřice). Namnožení mobilních DNA elementů do velké míry vysvětluje rozdíly ve velikosti genomu mezi druhy.
83 Repetitivní sekvence Vysoce repetitivní sekvence více než 100 tisíc kopií / n Satelitní DNA samostatný pruh při hustotní centrifugaci v gradientu CsCl, obvykle se nacházejí v tandemu, za sebou
84 Repetitivní sekvence Vysoce repetitivní sekvence satelitní DNA. α - Satelitní DNA shluky na 1/několika málo místech genomu (alfa-satelit v lidských centromerách 171 nt motiv). Minisatelitní DNA, VNTR (variable number of tandem repeats), bp motiv, několik desítek stovek kopií za sebou. Hojně v subtelomerických oblastech, patří sem i telomery. Mikrosatelitní DNA, STR (short tandem repeats), 2-10bp motiv, několik tisíc kopií v tandemu za sebou, nejčastěji dinukleotidové (např. CACACACACACACA ). Více polymorfní než VNTR (slippage DNA polymerázy nebo nerovnoměrný crossing over vznik nových alel). Výjimečně i v genech, např. (CAG)n u Huntingtonovy chorey, expanze tri-nukleotid. Repetic. Využití repetitivních sekvencí ve forenzní genetice a v molekulární taxonomii (mikrosatelity, RAPD, RFLP). Mikrosatelity a minisatelity někdy považovány za středně repetitivní.
85 Forenzní genetika - Usvědčení pachatele trestného činu - Identifikace mrtvých osob - Příbuzenské vztahy (paternita) - Paleogenetika Mikrosatelitní (STR) profil - 16 STR lokusů (nekódující oblasti DNA) - Polymorfní - Každý člověk má individuální sestavu různých alel STR - Již 10 lokusů by stačilo na odhalení 1 osoby z populace 10 miliard lidí
86 STR vznik nových alel 1) Nerovnoměrný crossing - over
87 STR vznik nových alel 2) Sklouznutí (slippage) DNA polymerázy během replikace
88 Repetitivní sekvence Středně repetitivní sekvence: tisíc kopií / n - Obvykle disperzní (rozptýlené) repetice. 1) Většina transponovatelných elementů (TEs) je disperzní. 2) Multikopiové genové rodiny - geny pro ribozomální proteiny, aktin a myosin, histony, rrna geny, které jsou potřebné ve velkém množství, mají tandemové uspořádání. Erythrinus erythrinus
89 Transponovatelné elementy Tes jsou úseky DNA, které se mohou přemisťovat (přeskakovat) z jedné pozice hostitelského genomu do jiné (transpozice). Dle způsobu transpozice: Class I - Retrotranspozony Class II - DNA transpozony
Definice genu. = základní jednotka genetické informace zapsaná v NK
Definice genu = základní jednotka genetické informace zapsaná v NK Podle šíře definice: 1. všechny sekvence DNA potřebné k syntéze proteinu nebo RNA, tedy i regulační a signální sekvence (nejširší) 2.
Struktura a organizace genomů
CG020 Genomika Přednáška 8 Struktura a organizace genomů Markéta Pernisová Funkční genomika a proteomika rostlin, Mendelovo centrum genomiky a proteomiky rostlin, Středoevropský technologický institut
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
Evoluční genetika 2/1 Zk/Z
Evoluční genetika 2/1 Zk/Z Radka Reifová, Pavel Munclinger, Zuzana Musilová Prezentace a materiály k přednášce http://web.natur.cuni.cz/zoologie/biodiversity/ Evoluční genetika Obor vzniklý propojením
Transpozony - mobilní genetické elementy
Transpozony - mobilní genetické elementy Tvoří pravidelnou součást genomu prokaryot i eukaryot (až 50% genomu) Navozují mutace genů (inzerční inaktivace, polární mutace, změny exprese genů) Jsou zodpovědné
Genetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je
Evoluční genetika 2/1 Zk/Z
Evoluční genetika 2/1 Zk/Z Radka Reifová, Pavel Munclinger, Zuzana Musilová Prezentace a materiály k přednášce http://web.natur.cuni.cz/zoologie/biodiversity/ Evoluční genetika Obor vzniklý propojením
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin
Mendelova genetika v příkladech Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin Ing. Petra VESELÁ Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován
AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv
Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v
Bakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE
TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE 1) Důležitým biogenním prvkem, obsaženým v nukleových kyselinách nebo ATP a nezbytným při tvorbě plodů je a) draslík b) dusík c) vápník d) fosfor 2) Sousedící nukleotidy
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
Evoluční genetika 2/1 Zk/Z
Evoluční genetika 2/1 Zk/Z Radka Reifová, Pavel Munclinger, Zuzana Musilová Prezentace a materiály k přednášce http://web.natur.cuni.cz/zoologie/biodiversity/ Evoluční genetika Obor vzniklý propojením
Chromosomy a karyotyp člověka
Chromosomy a karyotyp člověka Chromosom - 1 a více - u eukaryotických buněk uložen v jádře karyotyp - soubor všech chromosomů v jádře jedné buňky - tvořen z vláknem chromatinem = DNA + histony - malé bazické
NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek
Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN Translace - překlad genetické informace z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin podle pravidel genetického kódu. Genetický kód - způsob zápisu genetické informace Kód Morseovy
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Proteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec
O původu života na Zemi Václav Pačes
O původu života na Zemi Václav Pačes Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR centrální dogma replikace transkripce DNA RNA protein reverzní transkripce translace informace funkce Exon 1 Intron (413
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom
Počítačové vyhledávání genů a funkčních oblastí na DNA
Počítačové vyhledávání genů a funkčních oblastí na DNA Hodnota genomových sekvencí záleží na kvalitě anotace Anotace Charakterizace genomových vlastností s použitím výpočetních a experimentálních metod
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu. Terminologie Klonování je proces tvorby klonů Klon je soubor identických buněk (příp. organismů) odvozených ze společného předka dělením (např. jedna bakteriální
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
Molekulární základ dědičnosti
Molekulární základ dědičnosti Dědičná informace je zakódována v deoxyribonukleové kyselině, která je uložena v jádře buňky v chromozómech. Zlomovým objevem pro další rozvoj molekulární genetiky bylo odhalení
Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci
Evoluce RNA Funkční specializace dnes: nukleové kyseliny uchovávají genet. informaci bílkoviny mají strukturní a katalytickou fci Po určité období měl obě funkce jeden typ sloučenin, RNA - informační i
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Centrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor)
RNAi Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor) Místo silné pigmentace se objevily rostliny variegované a dokonce bílé Jorgensen pojmenoval tento fenomén
Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny
Obecná genetika Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny Doc. RNDr. Ing. Eva PALÁTOVÁ, PhD. Ing. Roman LONGAUER, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU
REKOMBINACE Přestavby DNA
REKOMBINACE Přestavby DNA variace v kombinacích genů v genomu adaptace evoluce 1. Obecná rekombinace ( General recombination ) Genetická výměna mezi jakýmkoli párem homologních DNA sekvencí - často lokalizovaných
Genetický polymorfismus
Genetický polymorfismus Za geneticky polymorfní je považován znak s nejméně dvěma geneticky podmíněnými variantami v jedné populaci, které se nachází v takových frekvencích, že i zřídkavá má frekvenci
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc. Další vyučující: Ing. l. Večerek, PhD., Ing. L. Hanusová, Ph.D., Ing. L. Tothová Předpoklady: znalosti
Molekulárn. rní genetika
Molekulárn rní genetika Centráln lní dogma molekulárn rní biologie cesta přenosu genetické informace: DNA RNA proteiny výjimkou reverzní transkripce retrovirů: RNA DNA Chemie nukleových kyselin dusíkaté
P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh
Heteroze jev, kdy v F1 po křížení geneticky rozdílných genotypů lze pozorovat zvětšení a mohutnost orgánů, zvýšení výnosu, životnosti, ranosti, odolnosti ve srovnání s lepším rodičem = heterózní efekt
Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací
Genetika Nauka o dědid dičnosti a proměnlivosti Genetika molekulárn rní buněk organismů populací Dědičnost na úrovni nukleových kyselin Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci
b) Jak se změní sekvence aminokyselin v polypeptidu, pokud dojde v pozici 23 k záměně bázového páru GC za TA (bodová mutace) a s jakými následky?
1.1: Gén pro polypeptid, který je součástí peroxidázy buku lesního, má sekvenci 3'...TTTACAGTCCATTCGACTTAGGGGCTAAGGTACCTGGAGCCCACGTTTGGGTCATCCAG...5' 5'...AAATGTCAGGTAAGCTGAATCCCCGATTCCATGGACCTCGGGTGCAAACCCAGTAGGTC...3'
-zakladatelem je Johan Gregor Mendel ( ), který se narodil v Hynčicích na Moravě
Otázka: Genetika I Předmět: Biologie Přidal(a): Paris -věda, která se zabývá dědičností a proměnlivostí -zakladatelem je Johan Gregor Mendel (1822 1884), který se narodil v Hynčicích na Moravě 1. MOLEKULÁRNÍ
Genové knihovny a analýza genomu
Genové knihovny a analýza genomu Klonování genů Problém: genom organismů je komplexní a je proto obtížné v něm najít a klonovat specifický gen Klonování genů Po restrikčním štěpení genomové DNA pocházející
25.2.2014. Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. 1 Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
Příprava rekombinantních molekul pro diagnostické účely
1 Příprava rekombinantních molekul pro diagnostické účely doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D. bartosm@vfu.cz Přírodovědecká fakulta MU, 2014 2 Obsah přednášky 1) Pojem rekombinantní DNA 2) Historické milníky
Molekulární základy dědičnosti
Mendelova genetika v příkladech Molekulární základy dědičnosti Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Stručná historie 1853-65
6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?
6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života? Pamatujete na to, co se objevilo v pracích Charlese Darwina a Alfreda Wallace ohledně vývoje druhů? Aby mohl mechanismus přírodního
Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)
- Oktáva, 4. ročník (humanitní větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita
GENETIKA - věda zabývající se dědičností (heredita) a proměnlivostí (variabilitu ) živých soustav - sleduje rozdílnost a přenos dědičných znaků mezi rodiči a potomky Dědičnost - heredita - schopnost organismu
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom
Syntéza a postranskripční úpravy RNA
Syntéza a postranskripční úpravy RNA 2016 1 Transkripce Proces tvorby RNA na podkladu struktury DNA Je přepisován pouze jeden řetězec dvoušroubovice DNA templátový řetězec Druhý řetězec se nazývá kódující
Bílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
Na rozdíl od genomiky se funkční genomika zaměřuje na dynamické procesy, jako je transkripce, translace, interakce protein - protein.
FUNKČNÍ GENOMIKA Co to je: Oblast molekulární biologie která se snaží o zpřístupnění a využití ohromného množství dat z genomových projektů. Snaží se popsat geny, a proteiny, jejich funkce a interakce.
Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin.
Struktura, vlastnosti a funkce nukleových kyselin, DNA v jádře, chromatin. Nukleové base - purinové a pyrimidinové Ribonukleosidy - base + ribosa Deoxyribonukleosidy base + 2 - deoxyribosa Nukleotidy,
Základní pravidla dědičnosti
Mendelova genetika v příkladech Základní pravidla dědičnosti Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 Mendelovy zákony dědičnosti
Molekulární základy dědičnosti
Obecná genetika Molekulární základy dědičnosti Doc. RNDr. Ing. Eva PALÁTOVÁ, PhD. Ing. Roman LONGAUER, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
Molekulární genetika: Základní stavební jednotkou nukleových kyselin jsou nukleotidy, které jsou tvořeny
Otázka: Molekulární genetika, genetika buněk Předmět: Biologie Přidal(a): jeti52 Molekulární genetika: Do roku 1953 nebylo přesně známa podstata genetické informace, genů, dědičnosti,.. V roce 1953 Watson
Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
Crossing-over. over. synaptonemální komplex
Genetické mapy Crossing-over over v průběhu profáze I meiózy princip rekombinace genetického materiálu mezi maternálním a paternálním chromosomem synaptonemální komplex zlomy a nová spojení chromatinových
Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování
Dědičnost pohlaví Vznik pohlaví (pohlavnost), tj. komplexu znaků, vlastností a funkcí, které vymezují exteriérové i funkční diference mezi příslušníky téhož druhu, je výsledkem velmi komplikované série
Genetika - maturitní otázka z biologie (2)
Genetika - maturitní otázka z biologie (2) by jx.mail@centrum.cz - Ned?le, B?ezen 01, 2015 http://biologie-chemie.cz/genetika-maturitni-otazka-z-biologie-2/ Otázka: Genetika I P?edm?t: Biologie P?idal(a):
Základy genetiky 2a. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy genetiky 2a Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Základní genetické pojmy: GEN - úsek DNA molekuly, který svojí primární strukturou určuje primární strukturu jiné makromolekuly
Crossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů
Vazba genů Crossing-over V průběhu profáze I meiózy Princip rekombinace genetického materiálu mezi maternálním a paternálním chromosomem Synaptonemální komplex Zlomy a nová spojení chromatinových řetězců
Obsah. Vědní obor genetika 1 Osobní genom 1 Úvodem 2 Tři velké milníky genetiky 2
Obsah KAPITOLA 1 Vědní obor genetika 1 Osobní genom 1 Úvodem 2 Tři velké milníky genetiky 2 MENDEL: GENY A PRAVIDLA DĚDIČNOSTI 2 WATSON A CRICK: STRUKTURA DNA 3 PROJEKT LIDSKÉHO GENOMU: SEKVENOVÁNÍ DNA
MOBILNÍ GENETICKÉ ELEMENTY. Lekce 13 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
MOBILNÍ GENETICKÉ ELEMENTY Lekce 13 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. Demerec (1937) popsal nestabilní mutace u D. melanogaster B. McClintocková (1902-1992, Nobelova cena 1983) ukázala ve
DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.
Genomika DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje. Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat
Struktura a analýza rostlinných genomů Jan Šafář
Struktura a analýza rostlinných genomů Jan Šafář Ústav experimentální botaniky AV ČR, v.v.i Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum Proč rostliny? Proč genom? Norman E. Borlaug Zelená
Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita
Mgr. et Mgr. Lenka Falková Laboratoř agrogenomiky Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita 9. 9. 2015 Šlechtění Užitek hospodářská zvířata X zájmová zvířata Zemědělství X chovatelství
Potřebné genetické testy pro výzkum a jejich dostupnost, spolupráce s neurology Taťána Maříková. Parent projekt. Praha 19.2.2009
Potřebné genetické testy pro výzkum a jejich dostupnost, spolupráce s neurology Taťána Maříková Parent projekt Praha 19.2.2009 Diagnostika MD její vývoj 1981-1986: zdokonalování diferenciální diagnostiky
Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
BAKTERIÁLNÍ TRANSPOZONY (mobilní elementy)
BAKTERIÁLNÍ TRANSPOZONY (mobilní elementy) Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza
Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno
GONOSOMY GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y Obr. 1 (Nussbaum, 2004) autosomy v chromosomovém páru homologní po celé délce chromosomů crossingover MEIÓZA Obr. 2 (Nussbaum, 2004) GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y ODLIŠNOSTI
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY
Zdroj rozmanitosti mikrorganismů ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY Různé sekvence nukleotidů v DNA kódují různé proteiny Různé proteiny vedou k různým organismům s různými vlastnostmi Exprese genetické informace
NGS analýza dat. kroužek, Alena Musilová
NGS analýza dat kroužek, 16.12.2016 Alena Musilová Typy NGS experimentů Název Materiál Cílí na..? Cíl experimentu? amplikon DNA malý počet vybraných genů hledání variant exom DNA všechny geny hledání
Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů
Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací
Struktura a funkce nukleových kyselin
Struktura a funkce nukleových kyselin ukleové kyseliny Deoxyribonukleová kyselina - DA - uchovává genetickou informaci Ribonukleová kyselina RA - genová exprese a biosyntéza proteinů Složení A stavební
Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky
Úvod do studia biologie Základy molekulární genetiky Katedra biologie PdF MU, 2011 - podobor genetiky (genetika je obecnější) Genetika: - nauka o dědičnosti a proměnlivosti - věda 20. století Johann Gregor
Predikce genů a anotace sekvence DNA
Predikce genů a anotace sekvence DNA Základní informace Následující text je součástí učebních textů předmětu Analýza sekvencí DNA a je určen hlavně pro studenty Matematické biologie. Může být ovšem přínosný
Mendelova genetika v příkladech. Transgenoze rostlin. Ing. Petra VESELÁ, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno
Mendelova genetika v příkladech Transgenoze rostlin Ing. Petra VESELÁ, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 KBB/ZGEN Základy genetiky Dana Šafářová KBB/ZGEN Základy genetiky Rozsah: 2+1
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace Centrální dogma Nukleové kyseliny Fosfátem spojené nukleotidy (cukr s navázanou bází a fosfátem) Nukleotidy Nukleotidy stavební kameny nukleových