Role českého soukromého sektoru v zahraniční rozvojové spolupráci

Transkript

1 A network of independent policy centres in Central and Eastern Europe and Central Asia Role českého soukromého sektoru v zahraniční rozvojové spolupráci Analýza Autor: Radomír Špok Institut pro evropskou politiku EUROPEUM 2013 Update of the current status of implementation of international/bilateral trade regimes with ODA recipients and the current role of civil society and private sectors as development actors in the new EU Member states This project is funded by the European Union

2 Obsah Metodická poznámka... 1 Úvod... 1 Vnímání ZRS soukromým sektorem... 3 Princip spolupráce... 4 Corporate Social Responsibility v oblasti ZRS... 5 EU tendry a problémy pro soukromé subjekty... 6 Typy projektů soukromého sektoru v rámci ČRA... 6 Cílové země české ZRS... 7 Vzájemný obchod... 8 Veřejné mínění... 9 Závěry Annex

3 Metodická poznámka Tato studie se soustředí na českou zahraniční rozvojovou spolupráci a zapojení soukromého sektoru do ní. Vychází z veřejně dostupných materiálů, publikovaných hlavními aktéry ZRS, tj. Ministerstvem zahraničních věcí, Českou rozvojovou agenturou, Českým fórem pro rozvojovou spolupráci a Platformou podnikatelů pro ZRS. Tyto zdroje jsou v textu náležitě citovány. Dalším zdrojem informací byly rozhovory s vybranými zástupci soukromého sektoru a úředníky státní správy provedené v období ledna a února 2013, dotazníkové šetření, kterého se účastnilo deset zástupců soukromého sektoru v období listopadu a prosince 2012, a šetření formou focus group, které se zúčastnilo šest zástupců soukromého sektoru a úředníků MZV a MPO (březen 2013). Tyto informace jsou v textu použity bez uvedení konkrétního zdroje. Úvod Česká republika tradičně realizovala rozvojové projekty ve vybraných zemích. V období socialismu byla tato pomoc definována jednoznačně ideologicky a podporovány tak byly pouze režimy úzce spolupracující s komunistickými zeměmi v čele se Sovětským svazem. Jednalo se např. o Mongolsko, Kubu, Etiopii, Jemen nebo Angolu. Z hlediska odvětví byla podporována celá řada odvětví především infrastrukturních projektů v oblasti strojírenství, dopravy, geologického průzkumu či vodního hospodářství. V roce 1995 byl program zahraniční pomoci obnoven 1. V roce 2000 se Česká republika přihlásila k Rozvojovým cílům tisíciletí 2 a v roce 2004 se stala členem Evropské unie společenství, které je největším poskytovatelem rozvojové pomoci na světě 3. V souvislosti se vstupem do EU přijala Česká republika závazek 4 zvýšit objem rozvojové pomoci do roku 2015 na 0,33% HND. K tomuto cíli však má ČR ještě daleko, celkové výdaje tvořily v letech průměrně 0,12% HND. Od roku 1995 došlo v České republice z institucionálního hlediska k významnému vývoji. Počáteční nekoncepčnost a rozdrobenost kompetencí mezi jednotlivá ministerstva byla nahrazena sjednocením rozvojové pomoci a svěřením této politiky do rukou Ministerstva zahraničních věcí 5. V roce 2002 byla přijata první koncepce 6, 2008 pak byla založena Česká rozvojová agentura, která má na starosti implementace rozvojové politiky. Konečně v roce 1 Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období , str Závěry Rady EU 6/ Usnesení Vlády č. 1070/2007 z 19/9/ Koncepce zahraniční rozvojové pomoci na období let (UV č. 91/2002 z 23. ledna 2002)

4 2010 byl přijat zákon o zahraniční rozvojové spolupráci 7, který nově ustanovil Českou rozvojovou agenturu a její pravomoci v rámci rozvojové politiky. Rozvojová politika tak má v České republice dva hlavní hráče Ministerstvo zahraničních věcí, které je odpovědné za koncepci rozvojové spolupráce a zřídilo k tomu úkolu zvláštní Odbor rozvojové spolupráce, a Česká rozvojová agentura, která má na starosti implementaci této politiky, především přerozdělování prostředků konečným realizátorům projektů a monitorováním těchto projektů. Kromě těchto subjektů mají určitou roli v rozvojové politice i Ministerstvo financí (např. spolupráce v rámci mezinárodních finančních institucí) a Ministerstvo vnitra (poskytování humanitární pomoci do států EU). Z hlediska realizátorů projektů jsou klíčovými hráči neziskové organizace a soukromý sektor, v menší míře pak univerzity, akademie věd a orgány státní správy. Zástupci těchto subjektů zasedají v Radě pro zahraniční rozvojovou spolupráci, která tvoří konzultační orgán Ministerstva zahraničních věcí ČR. Ve srovnání s předchozí koncepcí české ZRS došlo od roku 2008 (potažmo 2010) k významnému pokroku především z hlediska transparentnosti a viditelnosti činnosti ČRA a MZV. Veřejně přístupné jsou všechny vládní koncepce a strategie v oblasti ZRS, finanční údaje i podrobné seznamy podpořených projektů v cílových zemích včetně jejich stručného popisu. Soukromý sektor je oficiálně zapojen v systému plánování ZRS a má svého zástupce v Radě pro zahraniční rozvojovou spolupráci. Je reprezentován Platformou podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci, která je asociací sdružující subjekty se zájmem o ZRS. Tvoří ji v současnosti 20 subjektů, tj. 4 asociace firem a 16 individuálních obchodních společností 8. Cílem této platformy jsou na jedné straně služby svým členům, tj. poskytování informací, semináře či školení, na straně druhé je platforma členem Rady pro zahraniční rozvojovou spolupráci, což je mezivládní orgán, který má poradní funkci při vytváření a implementaci rozvojové politiky. 7 Zákon č. 151/2010 Sb. o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů. 8 zakladna/ 2

5 Vnímání ZRS soukromým sektorem Zahraniční rozvojová spolupráce je v České republice právně definovaná v zákoně č. 151/2010 Sb. o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí. ZRS je popsána jako souhrn činností 9 hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je přispět k odstraňování chudoby v kontextu udržitelného rozvoje, včetně plnění rozvojových cílů tisíciletí, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně životního prostředí, jakož i k podpoře demokracie, dodržování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích. K těmto cílům můžeme přidat i další motivační faktory pro dárcovskou zemi, např. bezpečnostní hledisko (velké socio- ekonomické nerovnováhy snižují stabilitu systému) a budování dobrého jména země v zahraničí. Soukromé subjekty jsou na rozdíl od subjektů vládních či nevládních (neziskové organizace) vytvářeny za účelem dosažení zisku. V tomto kontextu také vnímají ZRS. Konkrétní projekt v rámci ZRS je pro ně především dobrou referencí, vstupenkou na trh a obchodní příležitostí. Při realizaci projektu ZRS často hovoříme o tzv. komerční návaznosti, kdy úspěšně realizovaný projekt ZRS zaručí konkrétní obchodní společnosti možnost zakotvit pevněji v dané zemi a pokračovat ve svých obchodních aktivitách. V praxi se jedná o dva modelové příklady. Vybudování infrastruktury v konkrétní lokalitě (např. studny, čističky odpadních vod apod.) je pozitivně přijato místním obyvatelstvem a vládou a firma dostane nabídku na budování obdobných projektů, tentokrát však již bez přímé finanční podpory české vlády. Druhým modelovým příkladem je dodávka zboží (např. zdravotnického materiálů) do místních nemocnic. Po ukončení projektu pak konkrétní firma pokračuje s dodávkami na základě standardních obchodních smluv. Hlavním rizikem obou výše zmíněných modelů komerční návaznosti je především nedostatek finančních zdrojů ze strany místní vlády. Pro českou firmu pak je možnost vzít úspěšně realizovaný projekt jako referenci a přihlásit se do tematicky obdobného výběrového řízení u jiného donátora (např. EU fondy prostřednictvím Evropské komise) nebo čekat na vypsání dalšího výběrového řízení u České rozvojové agentury. Podnikatelé by byli rádi, pokud by se úspěšně hodnocené projekty daly řetězit (samozřejmě na základě poptávky za strany místních autorit), tento princip však jde proti požadavkům na transparentní výběrové řízení. Někteří podnikatelé si pamatují praxi ZRS v devadesátých letech minulého století, kdy celý koncept ZRS České republiky teprve začínal a nebyl tak formalizován a institucionalizován. V praxi tehdy často vycházela iniciativa na konkrétní projekt ze strany soukromé společnosti, která měla určité kontakty v rozvojové zemi a která v určitém rozvojovém projektu viděla podporu své obchodní činnosti. Takový nápad, podrobněji rozpracován, měl 9 2 zákona č. 151/2010 Sb. 3

6 reálnou naději na podporu z prostředků státního rozpočtu. Podnikatelé vnímali tento přístup jako součást proexportní politiky, Vláda to pak mohla snadno prezentovat jako ZRS. Proč byl tedy tento na první pohled atraktivní přístup opuštěn? Již jsme zmínili formální předpisy pro transparentní výběrová řízení, ještě významnější podmínkou však je pravidlo spolupráce. To vychází z úzké spolupráce mezi jednotlivými vládami, tj. na jedné straně vládou ČR a na straně druhé vládou přijímající země. Definice rozvojových priorit musí vycházet z požadavků místní vlády, která nejenže zná lépe potřeby své země, ale která se rovněž musí do jisté míry podílet na spolufinancování konkrétního projektu. Takto stanovené priority rozvoje jsou často vtěleny do souhrnného dokumentu a podepsány zástupci obou vlád. V případě ČR existují takto nastavené programy u čtyř z pěti programových zemí (Bosna a Hercegovina, Moldavsko, Mongolsko a Etiopie). Očekávání českých podnikatelů v souvislosti se ZRS je rozšíření počtu prioritních zemí, případně rozšíření oblastí podpory. Podnikatelé často argumentují snahou Vlády ČR a Ministerstvem průmyslu a obchodu podporovat exportní příležitosti českých firem do zemí mimo Evropskou unii. Export do zemí EU totiž v současnosti představuje přes 75% celkového vývozu 10 a snahou Vlády je diverzifikovat odbytiště pro české výrobky 11. Hledání obchodních příležitostí na nových trzích v rozvojových zemích je totiž pro mnoho českých podnikatelů finančně velmi náročné a neobejdou se bez určitých finančních záruk a zvýhodněných úvěrů. 12 Požadavek na rozšíření počtu prioritních zemí však naráží na opačné snahy, a to je snaha o větší koncentraci ZRS a redukci počtu cílových zemí české ZRS (viz dále v části Země podpory). Co komerční sektor oceňuje, je možnost, ba i oficiální podpora tzv. komerční návaznosti projektu. Tato komerční návaznost však nebyla vždy podporována vždy v minulosti. Především na počátku tisíciletí byla politika ZRS vůči obchodním společnostem přísnější a vládní autority pohlížely na profit a pokračování v obchodních aktivitách v dané rozvojové zemi minimálně podezíravě. Dnes již není problém, aby obchodní společnosti měly dvojí prospěch z projektu realizovaného pod ZRS přímý finanční profit a již zmiňovanou komerční návaznost, tj. uchycení se na daném trhu a pokračován v aktivitách. Princip spolupráce Již jsme zmiňovali princip spolupráce jako základní kámen moderní ZRS. Problémem, na který podnikatelé často poukazují, je neschopnost místní vlády plnit své závazky. Konkrétně se jedná např. o budování infrastruktury, kofinancování projektu či administrativní ulehčení konkrétní investice (např. územní a stavební povolení). 10 Studie V4 Trade and FDI Observer - pg Exportní strategie České republiky pro období (Ministerstvo průmyslu a obchodu) 12 Exportní garanční a pojišťovací společnost a Česká exportní banka 4

7 Obdobným problémem může být pokračování spolupráce s komerčním subjektem v zemi, ve které působí množství donátorů. Z rozhovorů bylo zjištěno, že např. Afghánistán či Etiopie jsou země, kde komerční návaznost projektů je téměř vyloučena. Důvodem jsou jak výrazně omezené finanční zdroje ze strany místních vlád, tak připravenost dalších dárcovských zemí (případně jiných donátorů) nahradit jakéhokoli dodavatele. Toto velice kompetitivní prostředí v oblasti ZRS mezi jednotlivými vládami zemí Evropské unie nepřispívá dle podnikatelů ke stabilnímu a předvídatelnému prostředí v dané zemi. Jako řešení je navrhována určitá koordinace na úrovni Evropské unie. Dalším prvkem principu spolupráce je navázání vztahů s místním partnerem. Většina českých podnikatelů se shoduje, že spolupráce s místním partnerem (ať již fyzickou osobou nebo firmou) je naprosto nezbytným předpokladem pro dosažení cílů projektu. Tento místní parter může zajišťovat právě administrativu spojenou s daným projektem, jedná s místními úřady a dokáže sub- kontraktovat místní firmy, které se podílejí na vybraných dodávkách a stavebních pracích. Co se týče právě sub- kontraktů, mnoho českých podnikatelů na ně využívá místní pracovní sílu. Během rozhovorů s několika podnikateli bylo zjištěno, že v mnoha zemích (Bosna a Hercegovina, Moldavsko, Vietnam) existuje obdobná právní úprava pro pracovně- právní vztahy, pravidla územního rozvoje či ochranu životního prostředí jako v České republice. Na druhé straně aplikace těchto často plně transponovaných právních předpisů není vždy bezproblémová a naráží na nepochopení některých principů, což snižuje předvídatelnost pro českou firmu. Co se týče informovanosti soukromého sektoru o ZRS, z dotazníkového šetření vyplynulo, že většina firem (60%) hodnotí svou informovanost jako průměrnou, menšina jako nadprůměrnou (40%). Ve srovnání s většinovou společností (viz část Veřejné mínění) se jedná o velký rozdíl. Zatímco představitelé soukromého sektoru hodnotí obecně českou ZRS průměrně, zapojení soukromého sektoru vnímají jako malé a nedostatečné. V dotazníkovém šetření bylo zjištěno, že za hlavní problémy ZRS považují zástupci firem nedostatek finančních prostředků a nedostatečná účast firem na vytváření rozvojové politiky a strategií. Právě posledně zmíněný problém a jeho řešení, tedy aktivní zapojení soukromého sektoru do vytváření strategie, by oslovení zástupci soukromého sektoru rádi navrhli jako určitou inovaci při formulování rozvojové politiky. Corporate Social Responsibility v oblasti ZRS Téma corporate social responsibility je poměrně silně akcentováno v podnikatelském prostředí a celkově kladně přijímáno společností v České republice. Podnikatel podporující konkrétní projekty např. v oblasti sociálních služeb či životního prostředí je vnímán výrazně pozitivněji než firma, která se takto společensky neangažuje. CSR je prvkem, který lze výborně prodat veřejnosti a kterým lze podpořit prodej konkrétních výrobků a služeb. Je pozoruhodné, že během výzkumu nebyla zjištěna česká společnost, která by budovala svou 5

8 CSR na obchodních aktivitách v rozvojových zemích. Výjimkami jsou mezinárodní společnosti působící v České republice, které CSR týkající se rozvojové spolupráce používají. Takovým příkladem je např. společnost Veolia, a.s. Při použití prvku CSR není nutno zaměřovat se specificky na konkrétní projekt v rámci ZRS, který může být svým objemem relativně malý, obchodní společnosti však aktivně nepracují ani se svými většími investicemi, které ve svém důsledku pomáhají vytvářet pracovní příležitosti ve třetím světě a omezovat tak tamní chudobu. Je otázkou, zda a kdy se tohoto tématu CSR chopí některá česká obchodní společnost. EU tendry a problémy pro soukromé subjekty V rámci bilaterální části ZRS jsou příležitosti pro české podnikatele značně omezené. Důvodem je již zmiňovaný omezený počet podporovaných zemí, omezené oblasti podpory i rozpočet České rozvojové agentury. Oproti tomu tzv. multilaterální část ZRS, reprezentovaná primárně Evropskou unií (případně OS či OECD) se zdá být výraznou šancí pro české subjekty. Ty se mohou účastnit tendrů např. v rámci programu EuropeAid. Ačkoli množství peněz přerozdělovaných v rámci EU je násobně vyšší než ze státního rozpočtu ČR (cca 9 mld. v EU a 400 mil Kč v ČR 13 ), vstupní podmínky do těchto tendrů jsou pro české komerční subjekty dost obtížné. Především se jedná o potřebu referencí, tj. již realizovaných projektů v dané zemi nebo požadovaného ročního obratu. Šancí pro české subjekty tak může být zapojování se do mezinárodních konsorcií. Dle zjištěných informací jsou české neziskové subjekty v čerpání evropských rozvojových projektů výrazně úspěšnější než jejich kolegové z podnikatelského sektoru, o čemž svědčí množství podpořených trilaterálních projektů (viz níže), jejichž příjemci jsou téměř výlučně české neziskové organizace. Výše zmíněná existence tzv. trilaterálních projektů je každopádně velmi oceňována českými realizátory projektů ZRS. Jedná se o projekty financovány primárně z prostředků EU, které je však potřeba kofinancovat z jiných zdrojů. Jedním z programů ČRA je právě podpora takovýchto projektů, ať již jsou žadateli české neziskové organizace nebo soukromé subjekty. V roce 2011 bylo ze státního rozpočtu podpořeno celkem 41 takových trilaterálních projektů ve formě dotací. 14 Typy projektů soukromého sektoru v rámci ČRA ČRA je s výjimkou malých lokálních projektů, které jsou v kompetenci jednotlivých českých zastupitelských úřadů, výhradním rozdělovatelem fondů na podporu projektu ZRS. ČRA rozlišuje dvě základní formy podpory: 1) dotace a 2) veřejné zakázky. Soukromý sektor je významným hráčem především v oblasti veřejných zakázek (cca 2/3 celkového objemu prostředků), ať již v dodávkách zboží či investičních pracích. Zde je významný rozdíl oproti 13 Jedná se o prostředky rozdělované ČRA, bez započtení další ZRS formou stipendií, transformační spolupráce a humanitární pomoci. 14 Výroční zprávy České rozvojové agentury za rok

9 neziskovému sektoru, který se zaměřuje primárně na měkké projekty (např. vzdělávání, sociální služby) přidělované prostřednictvím dotací. Podíváme- li se na podporu dle jednotlivých sektorů 15, pak nejvíce podporována je oblast zásobování vodou a sanitace (27%), výroba a dodávky energie (18%), vzdělávání (15%) a zemědělství (13%). Podíl soukromého sektoru na celkovém objemu finančních prostředků se pohybuje okolo 50% (v letech ), na druhou stranu neziskové organizace mají celkově větší množství projektů. Dodávky realizované soukromými společnostmi jsou však objemově větší než převážně měkké vzdělávací projekty neziskového sektoru. Pro soukromý sektor je příznivé, že podmínkou dodávek v rámci výběrových řízení není zákaz jakéhokoli finančního zisku. Z hlediska finanční výše podpory pro jednotlivé prioritní země české ZRS odpovídá seznam zemí více méně řazení zemí na programové (primární) a projektové (sekundární). Výjimkou je Afghánistán, kde po ukončení působení provinčního rekonstrukčního týmu je možno očekávat snížení celkového objemu prostředků. V součtu finanční podpory jednotlivých zemí české ZRS 16 je na prvním místě Mongolsko (65,85 mil. Kč), následované Moldavskem (60,1 mil. Kč) a Bosnou a Hercegovinou (54 mil. Kč). Ve výhledu do roku se počítá s poklesem prostředků pro Mongolsko a naopak navýšení pro Bosnu a Hercegovinu a Moldavsko. Celkově hospodaří ČRA s rozpočtem cca 400 mil. Kč ročně a obdobný takový je i výhled do roku Cílové země české ZRS 18 Pro podnikatelské subjekty je podstatné, aby česká vláda podporovala takové země v rámci své ZRS, se kterými má tradiční historické vazby a ve kterých je Česká republika pozitivně vnímána. Takovými zeměmi je například Mongolsko nebo Vietnam. Zatímco Mongolsko zůstalo jednou z programových zemí, Vietnam přešel v roce 2010 do skupiny tzv. phase- out zemí, kde se projekty postupně ukončují. Pro podnikatele je logické, že mezi programovými zeměmi jsou dvě evropské země (Moldavsko a Bosna a Hercegovina), které jsou svou velikosti menší než Česká republika a kde tedy investované finanční prostředky mohou mít potenciálně větší dopad i viditelnost. Na druhou stranu Afghánistán je vnímán jako země, kde české subjekty již nemají velkou šanci působit. Důvodem je zaprvé ukončení aktivit PRT Logar, zadruhé pak vysoká konkurence ze strany jiných zemí. Podobně s výhradami je vnímána i Etiopie, která je rozlohou a počtem obyvatel nesrovnatelná s Českou republikou a ve které zároveň působí množství jiných vlád podporujících rozvojovou spolupráci. 15 Výroční zprávy České rozvojové agentury za rok Kalkulováno za roky 2011 a Témata rozvojové spolupráce v roce 2013 dle zemí a výhled jejich financování v letech 2014 a 2015 (v tis. Kč), příloha č. 1 dokumenty.htm 18 V České republice je v současnosti pět programových zemí, pět projektových zemí a několik dalších phase- out zemí, kde se projekty ukončují (viz Annex 1). 7

10 Na druhou stranu pro Vládu ČR je obtížné dobře vybalancovat seznam zemí pro ZRS. V případě Afghánistánu se jednalo o bezpečnostní závazky ČR vůči mezinárodnímu společenství a mise ISAF, u Etiopie je důvodem zařazení alespoň jedné africké země do seznamu zemí, neboť Afrika je považována mezinárodním společenstvím za klíčovou oblast ZRS a Etiopie patří navíc do kategorie nejchudších zemí světa (NZS). 19 Do této skupiny patří ještě Afghánistán a Kambodža, ostatní cílové země české ZRS patří do skupiny zemí nižšího středního a středního příjmu. Z hlediska objemu české ZRS tvoří podpora NZS jen cca 25% celkové bilaterální ZRS. Za posledních deset let došlo k redukci cílových zemí ZRS o polovinu. Zatímco v roce 2002 bylo těchto cílových zemí dvacet, v současné době je pět programových a pět projektových zemí. V souladu s principem koncentrace, většího potenciálního dopadu na tyto země a větší viditelnosti se počítá s další redukcí těchto zemí. Je otázkou, jaký je optimální množství cílových zemí české ZRS. Zde se názory různí, vzhledem k množství soukromých subjektů a jejich odlišných geografických priorit nelze dát na tuto otázku z hlediska soukromého subjektu jednoznačnou odpověď. Existují však jednotlivé podnikatelé, které plně akceptují současnou snahu MZV o redukci cílových zemí a posílení principu koncentrace. Vzájemný obchod Podíváme- li se na vybrané cílové země české ZRS (programové a projektové a Vietnam) z pohledu vzájemného obchodu, uvidíme některá zajímavá zjištění (viz Tabulka 1). Obecně se nejedná o významné obchodní partnery České republiky v první třicítce obchodních partnerů není žádná země a v první padesátce zemí jsou dvě (Srbsko a Bosna a Hercegovina). Právě tyto dvě balkánské země se podílejí na exportu českého zboží více než ze dvou třetin (72%) s tím, že všechny ostatní země mají pro český export relativně zanedbatelný vliv. U importu je obrázek poněkud odlišný. Srbsko zůstává významným obchodním partnerem, ještě více zboží však dováží Česká republika z Vietnamu. V součtu importu z těchto dvou zemí se dostáváme na více než 81% celkového importu ze zkoumaných zemí ZRS. Další zajímavý pohled poskytují data o vyváženosti vzájemného obchodu mezi ČR a cílovou zemí ZRS. Zde vidíme významné disproporce. Na jedné straně jsou Vietnam a Kambodža, se kterými má ČR výrazný deficit vzájemného obchodu (v případě Kambodži téměř neexistuje export českého zboží do této země). Na straně druhé pak všechny ostatní země, které dovážejí výrazně více českého zboží, než jsou schopni sami vyvážet do ČR. Pouze v případě Srbska a Etiopie můžeme hovořit o určitém vzájemném obchodě, u dalších zemí se jedná pouze o symbolický a nárazový export do ČR (Mongolsko, Kosovo, Afghánistán), v případě Okupovaných Palestinských teritorií o de facto nulový export. 19 Dle metodiky OSN a World Bank classifications/country- and- lending- groups 8

11 Pokud český soukromý sektor vnímá ZRS společně s pro- exportní politikou ČR, je jasné, že ve vybraných zemích ZRS existují velké obchodní příležitosti. Tabulka 1 Obchod s cílovými zeměmi ZRS (částky v tis. Kč) PRIORITY OVERALL TRADE ( ) EXPORT / TRADE (%) IMPORT / TRADE (%) EXPORT IMPORT Bosna a Herzegovina program ,15 22, Moldavsko program ,69 23, Gruzie projekt ,30 15, Srbsko projekt ,80 32, Vietnam další ,09 83, Afghánistán program ,98 3, Kosovo projekt ,12 3, Mongolsko program ,96 8, Etiopie program ,52 33, Kambodža projekt ,67 92, Okupované palestinské území projekt ,56 0, Z hlediska růstu HDP 20 je jednou z nejvýkonnějších zemí Mongolsko (12,7%), Afghánistán (11,0%), Etiopie (7,0%) nebo Vietnam (5,1%). U těchto zemí (s výjimkou Afghánistánu, kde existují velká bezpečnostní rizika v souvislosti se stahováním spojeneckých vojsk) by bylo možné navázat pro- exportní politiku právě se stávající ZRS. Veřejné mínění Dle údajů Eurobarometru 21 podporuje ZRS (včetně humanitární a transformační pomoci) 86% obyvatel ČR (srov. 87% obyvatel celé EU). Je zajímavé, že tuto odpovědnost si uvědomuje vysoké číslo obyvatel i přes trvající ekonomickou krizi v ČR a celé EU. Existují názory, že toto vysoké číslo je zkresleno tím, že většina obyvatel nerozumí přesně pojmu ZRS a považuje ji primárně za humanitární pomoc. Jako protiargument lze říct, že otázky zmiňovaného Eurobarometru jsou detailní a jasně navádějí k vnímání ZRS v její komplexnosti, tzn. s důrazem na středně a dlouhodobé rozvojové projekty. 20 CIA World FactBook - world- factbook/rankorder/2012rank.html (data za rok 2012) 21 Special Eurobarometer 392 published in October 2012 ( 9

12 Co se týká soukromých společností i těmi se šetření Eurobarometru zabývá. Česko v tomto šetření spadá do průměru zemí EU. Obyvatelé vnímají ZRS pozitivně a uvádějí například tvorbu pracovních míst (52% vs. 57% EU) jako jeden z hlavních benefitů ZRS následovaný překonáváním chudoby prostřednictvím investic (44% vs. 42% EU). Negativně vnímají možnost korupčního působení firem na místní autority (24% vs. 21% EU) a vykořisťování rozvojových zemí a jejich bohatství (23% vs. 27% EU). Naprostá většina obyvatel se shoduje, že firmy by měly dodržovat sociální a etické standardy při podnikání (80% vs. 81% EU) a Evropská unie by měla určitým způsobem kontrolovat jejich dodržování (89% vs. 87% EU). Co se týče informovanosti o ZRS, zde Česká republika poněkud zaostává v informování veřejnosti, jen 40% obyvatel ČR má alespoň částečnou představu, jak a kde jsou prostředky ZRS využívány (srov. 54% EU). Tradičně jsou velké rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Více vzdělaní lidé mají výrazně více informací o ZRS. Závěry 1. Soukromý sektor málo rozlišuje mezi ZRS a proexportní politikou vlády. Každopádně je vhodné provázat ZRS a nástroji exportní politiky a umožnit českých firmám realizující projekt ZRS využít benefitu komerční návaznosti. Prostředkem mohou být exportní úvěry ČEB a záruky EGAP. 2. České firmy jsou aktivní především v rámci bilaterální ZRS, i tam však z hlediska množství realizovaných projektů zaostávají za neziskovými organizacemi. Velké možnosti jsou k dispozici na úrovni EU, např. v rámci programu EuropeAid. Ve srovnání s relativně úspěšným českým neziskovým sektorem tam dosud české soukromé firmy nepronikly. V rámci kofinancování evropských projektů je možno využít nástroje trilaterální spolupráce, který administruje Česká rozvojová agentura. 3. Mnoho podnikatelů nevyužívá nebo nezná zájmovou asociace - Platformu podnikatelů pro ZRS. Tento subjekt se přitom zaměřuje na poskytování expertních informací pro své členy, hájí zájmy firem realizující ZRS a zároveň se snaží se přispívat k formulování strategie české rozvojové spolupráce. 4. Soukromý sektor je přirozeně sektorově i z hlediska geografických priorit výrazně segmentován. S nelibostí proto nese snahy Ministerstva zahraničních věcí omezit počty prioritních zemí a výčet jednotlivých sektorů podpory. S tímto trendem koncentrace však je nutno se smířit, neboť je racionálně velmi dobře odůvodněn. Vhodné by bylo naopak využít koncentrace podpory a potenciálně větší objem finančních prostředků. 5. Podnikatelé by přivítali větší podporu ze strany státních úředníků v zemích ZRS. Jedná se především o podporu zastupitelských úřadů, především obchodního zastoupení. 6. Podnikatelé dosud příliš nevyužívají prvky Corporate Social Responsibility v cílových zemích. Určitý potenciál představuje budování dobrého jména prostřednictvím informování o svých projektech v ZRS vůči českým občanům. Na 10

13 druhou stranu české subjekty se většinou v zahraničí chovají odpovědně a nemohou si dovolit porušovat obchodní a pracovně- právní předpisy. Není přitom podstatné, zda motivací je zachování dobrého jména v dané zemi nebo obava před případnými sankcemi a administrativními překážkami místních autorit. Annex 1 Seznam prioritních zemí české ZRS v letech Programové země: Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko, Afghánistán Projektové země: Gruzie, Srbsko, Kosovo, Kambodža, Okupovaná Palestinská území Další (Phase- out) země: Vietnam, Zambie, Angola, Jemen Seznam prioritních zemí české ZRS v letech (2009) 22 Evropa Srbsko a Černá Hora (včetně Kosova), Bosna a Hercegovina, Makedonie Země bývalého SSSR Uzbekistán, Kazachstán, Ukrajina Asie Mongolsko, Vietnam, Afghánistán, Libanon, Palestina, Jemen Amerika Nikaragua, Salvador, Bolívie Afrika Etiopie, Burkina Faso, Mali, Angola, Namibie 22 Zpráva o zahraniční rozvojové spolupráci České republiky, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, srpen