Okolnosti vylučující protiprávnost krajní nouze

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Okolnosti vylučující protiprávnost krajní nouze Bakalářská práce Autor: Václav Kříž Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: prof. PaedDr. Gabriel Švejda, CSc. Praha Duben 2014

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prácí. V písku dne Václav Kříž

3 Poděkování: Zde bych chtěl poděkovat svému vedoucímu práce panu prof. PaedDr. Gabrielovi Švejdovi, CSc., za čas a úsilí, které mi věnoval při sestavování této práce a zejména pak za jeho cenné rady. Děkuji.

4 Anotace: Téma, které jsem si zvolil, je zaměřené na okolnosti vylučující protiprávnost. První část je věnována pojmu trestní odpovědnosti. V další části se věnuji přímo pojmu okolnosti vylučující protiprávnost a jednotlivým případům, zejména pak institut nutné obrany. Další kapitola je věnována porovnání krajní nouze a nutné obrany, jejich shodných znaků a rozdílů. V poslední části se věnuji analýze pojmu krajní nouze, který je vedle nutné obrany hlavním bodem této práce. Klíčová slova: Trestní odpovědnost, okolnosti vylučující protiprávnost, krajní nouze, nutná obrana. Annotation: The topic i have chosen is focused on the circumstances excluding ilegality. The first part is devoted to the koncept of criminal responsibility. The next part is devoted directly to the circumstances excluding ilegality and thein substance and individual cases, especially the institut of neceséry defence. Another charter is devoted to the comparison of destitution and necessary defence, definitiv of thein similiarities and differences. The last section is devoted to analysis of the koncept of destitution, which is next to the main point of the topic. Key words: Criminal liability, circumstances excluding ilegality, destitution, necessary defense.

5 Obsah Úvod 6 1. Trestní odpovědnost a její pojetí v trestním právu ČR Pojem trestního jednání Předpoklady pro vznik trestní odpovědnosti Zánik a příčiny zániku trestní odpovědnosti Pojednání o okolnostech vylučující protiprávnost Diferenciace podstaty Nutná obrana Svolení poškozeného Přípustné riziko Oprávněné použití zbraně Okolnosti vylučující protiprávnost neuvedené Krajní nouze nutná obrana Shodné znaky krajní nouze a nutné obrany Rozdíly mezi krajní nouzi a nutnou obranou Rozdíly krajní nouze a nutné obrany v slovenské právní úpravě Analýza a porovnání krajní nouze Podmínky pro užití krajní nouze Odvracení přímo hrozícího nebezpečí Subsidiarita neboli podpůrnou prostředků Proporcionalita následku Vybočení z meze krajní nouze 49 Závěr 51 Seznam užité literatury 53 5

6 Úvod Trestní právo patří do právního řádu všech právních států. Trestní odpovědnost je chápána jako odpovědnost za trestný čin. Spáchání trestného činu vyvolá vznik trestněprávního vztahu mezi pachatelem a státem. Podstata trestní odpovědnosti spočívá v pachatelově povinnosti se podrobit trestu. Touto definici se musejí občané České Republiky řídit, ačkoliv je otázkou, zda jsou s ní všichni seznámeni. Trestní odpovědnost nepochybně patří mezi nejzávažnější povinnosti, které občané mají a co se týče situací, které nám trestní odpovědnost promíjejí zvané okolnosti vylučující protiprávnost činu tak pokud ne zcela tak alespoň z části bychom je znát měli. Téma okolnosti vylučující protiprávnost činu jsem si zvolil pro svou bakalářskou práci z důvodu toho, že jde o zajímavé a stále aktuální téma, které zasluhuje vzhledem ke stále stoupající zločinnosti pozornost, konec konců s touto situací se může každý snadno setkat. Okolnosti vylučující protiprávnost činu rozhodují v případech, kdy pachatel nepáchá nic trestného, ačkoliv za normálních okolností by se jednalo o trestný čin. Tento stav je vyvolán činy, které nejsou jak protiprávní tak nebezpečné pro společnost. I přesto, že toto pojetí není trestním zákoníkem přímo definováno, trestní zákoník přímo uvádí pět těchto okolností, patří sem 28 krajní nouze, kterou se budu zabývat podrobněji v poslední kapitole, 29 nutná obrana, která bude také blíže vymezena, 30 svolení poškozeného, 31 přípustné riziko a nakonec 32 oprávněné použití zbraně. Mimo tyto okolnosti existují ještě okolnosti, které jsou známy z praxe jako výkon práva a povinností a výkon povolání a jiné dovolené činnosti. Všechny tyto okolnosti jsou si společné díky tomu, že postrádají protiprávnost a kvůli tomu není naplněna skutková podstata trestného činu. Mimo to je třeba dát pozor na nutnost rozlišování okolností vylučujících protiprávnost činu od důvodů zániku trestné činnosti, zmiňuji se o tom, zejména z důvodu užití těchto dvou institutů ve skutečném životě. Je třeba analyzovat tento institut správně a ne ve smyslu toho, že si bude člověk myslet, když mu někdo bude zamezovat v užití jeho práv ohledně věcí nebo určitého stavu, že může bez ohledu na práva České Republiky svého práva vždy dosáhnout bez jakýchkoli důsledků. 6

7 Aplikace okolností vylučujících protiprávnost má své meze a pravidla, je nutné splnit také řadu předpokladů, může se na první pohled zdát, že jde o jednoduše určené zákony, dle mého názoru je však třeba dbát větší opatrnosti a pečlivosti při analýze těchto institutů. Proto se budu v této práci snažit tyto pojmy vysvětlit také na názorných příkladech. 7

8 I. Trestní odpovědnost a její pojetí v trestním právu ČR 1.1 Pojem trestného jednání Trestní odpovědností je chápána odpovědnost vůči trestným činům a v případě, že je samotný trestný čin spáchán, nastane situace, která má za následek vznik právních skutečností, jež zapříčiní vzniku trestněprávního vztahu mezi pachatelem a státem. Podstatou této trestní odpovědnosti je, že pachatel trestného činu je nucen čelit následkům svého chování v podobě podrobení se trestu. Subjektem trestněprávního vztahu je v každém případě výhradně pachatel. Aby trestní odpovědnost mohla nastat, je nutné, aby došlo ke spáchání trestného činu. Trestný čin je vymezen v 13 Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. jež zní: (1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. (2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti Předpoklady pro vznik trestní odpovědnosti Jestliže se jedná o trestný čin nebo ne je ověřováno pomocí následujících předpokladů, kterými jsou: 1) Naplnění skutkové podstaty 2) Prokazatelnost viny 3) Eventuální důvody, které vylučují trestnost Skutková podstata je vlastně vymezení individuálního trestného činu, které je vymezeno ve zvláštní části trestního zákona. Kupříkladu skutková podstata podvodu je naplněna v případě, 1 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: Trestný čin 13. [online]. [cit ]. Dostupné z: 8

9 že subjekt sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. V případě že výsledky zkoumání jsou adekvátní s rysy skutkové podstaty a jsou totožné pak je v naplněna skutková podstata trestného činu. Celkem je skutkových podstat takřka 200. Následujícím předpokladem je tedy již zmíněná vina. V jejím případě jde vlastně o jakési duševní pojetí této otázky. V této spojitosti se vina dále rozděluje do dvou hlavních forem, tedy na úmysl a nedbalost. Jak už ze samotného výrazu slova úmysl vyplívá, jde o pachatele, který záměrně tedy úmyslně porušil zákon. Úmysl je vymezen v trestním zákoníku 15, který zní takto: (1) Trestní čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel (a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo (b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. (2) Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. 2 Nedbalost se rozděluje na nedbalost vědomou a nevědomou. V případě vědomé nedbalosti jde o pachatelovo lehkomyslné jednání. Pachatel si uvědomoval, že může porušit či ohrozit tento zájem jež je střežen trestním právem ba dokonce spoléhal, že nedojde k porušení. Nevědomá nedbalost je pravý opak, tedy jde o situaci, kdy pachatel nevěděl, že mohl porušit či ohrozit cizí zájem, nicméně to vědět měl a mohl. Zde jde o výraz pachatelovi netečnosti a psychické nedbalosti. V trestním zákoníku 16 je nedbalost popsána následovně: (1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel (a) Věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo (b) Nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. 2 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: Úmysl 15. [online]. [cit ]. Dostupné z: 9

10 (2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem Zánik a příčiny zániku trestní odpovědnosti Důvody zániku trestní odpovědnosti můžeme definovat jako okolnosti, jež vznikli až následně poté, co byl trestný čin uskutečněn avšak před tím, nežli je o trestném činu rozhodnuto pravomocně. Tyto okolnosti také vyvolají zánik práva státu možnosti pachatele potrestat. Tyto okolnosti dále způsobí nemožnost začít pachatele trestně stíhat pro určitý trestný čin. A je tomu tak i v případě, že trestní stíhání již bylo otevřeno, protože pokud už bylo započato pak v něm nelze postupovat dál. Vymezené příčiny či důvody zániku trestní odpovědnosti chcete-li, jsou mnohdy nazývány jako tzv. Negativní podmínky a trestní odpovědnost závisí na tom, aby tyto podmínky nevznikly. Nutné je, aby důvody zániku trestní odpovědnosti byly rozlišeny od okolností vylučujících protiprávnost, a kvůli tomu jsem se také rozhodl zaměřit se těmto okolnostem v následující kapitole této práce. V případě důvodů zániku trestní odpovědnosti jde o situaci, kdy byl čin v době svého spáchání trestným činem, čímž prokazoval, že je pachatel trestně odpovědný nicméně jeho odpovědnost posléze pominula. Samotný zánik trestní odpovědnosti je vymezen v trestním zákoníku hlava IV. Obecná část (Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník). Trestní zákoník vymezuje dva druhy zániku trestní odpovědnosti. Prvním z nich je účinná lítost, která je vymezena v díle 1 33,,Zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí. Druhým je v díle ,,Promlčení trestní odpovědnosti. Důvodem zániku trestní odpovědnosti, který nesmí být opomenut je samozřejmě milost prezidenta republiky. Ohledně trestů, které byly uloženy soudem má prezident mimo jiné právo tyto tresty prominout a nebo také zmírnit, případně může poručit či rozkázat aby v případě daného trestního řízení nebylo dále postupováno či ho od samého počátku zcela zamezit možnosti zahájení takového řízení a v neposlední řadě pak také 3 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: Nedbalost 16. [online]. [cit ]. Dostupné z: 10

11 má prezident právo na odstranění či zahlazení rozsudku. Mezi další privilegia prezidenta republiky patří také právo udělení amnestie. Tuto výsadu může udělit jak jednotlivcům tak i hromadně. Účinná lítost jak už bylo řečeno je vymezena v trestním zákoníku v 33, kde jsou taxativně vymezeny trestné činy vůči kterým je možné účinnou lítost aplikovat. Účinná lítost nese význam podněcovat pachatele tím, že pakliže zamezí či případně napraví následky trestného činu, které způsobil, bude mu přislíbena beztrestnost, čímž se snaží jasně vyslovit, že jde v prvé řadě o obranu statku nežli o společenský zájem aby byl pachatel potrestán. Aby mohlo jít o účinnou lítost je nutné, aby byly splněny určité skutečnosti. První z nich je jak už bylo řečeno aby šlo o trestný čin, který je taxativně vymezen v 33 další z nich je nutnost pachatele zamezit či napravit škodlivý následek, který způsobil nebo případně alespoň oznámil orgánu, který je kompetentní v případě daného trestného činu v čase kdy stále ještě existuje možnost zamezit škodlivému následku a v neposlední řadě je zde podmínka aby toto jednání bylo provedeno dobrovolným způsobem. Škodlivý následek o kterém je zde hovořeno představuje celkovou škodu, která je vyvolána trestným činem a to i pokud nese charakter následku nezaviněného, jehož zrod je spojen až v momentě, kdy je trestný čin dovršen. 4 Škodlivý následek, který se snaží pachatel napravit či zamezit je vlastně celková způsobená škoda, která je důsledkem trestného činu. Tato škoda může mít dokonce charakter nezaviněného následku, který má zrod v případě dokonání daného trestného činu. Dále je nutné vymezit pojmy zamezení a nápravy škodlivého následku. Zamezení škodlivého následku stojí na samém počátku konání trestného činu, jde totiž o zamezení samotného vzniku škodlivého následku. V napravení škodlivého následku se vlastně jedná o stav, kdy je trestný čin dokončen a cílený statek je zničen či nějakým způsobem poškozen. Jedná se tedy o nápravu či opravu cíleného statku a vrácení do původního funkčního stavu, nicméně pouze finanční náhrada nestačí, a v případě, kdy odstranění škodlivého následku není možné, nebude tato náprava použita. 4 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: Účinná lítost 33. [online]. [cit ]. Dostupné z: 11

12 Promlčení trestní odpovědnosti přímo znamená, že uplynutím doby, která je zákonem stanovena, zanikne samotná trestnost činu. Tato doba je obvykle řazena dle relevantnosti činů. Jsou však takové trestné činy, u kterých je promlčení zcela vyloučeno. Jedná se zejména o trestné činy proti lidskosti a v neposlední řadě pak o válečné zločiny. Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí: a) Dvacet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu b) Patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let c) Deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let d) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta e) Tři léta u ostatních trestných činů 5 Jeden z důležitých faktorů promlčecí doby je samotný počátek od kdy se doba promlčení začne počítat. U trestného činu, jehož atribut je tzv. účinek popřípadě trestný čin, u kterého je účinek atributem kvalifikované skutkové podstaty má promlčecí doba počátek v momentě kdy takový účinek nastane. Trestný zákoník vymezuje počátek promlčecí doby takto: (2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účastníkovi počíná běžet promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele. 6 V případě trestného činu ve stádiu přípravy či pokusu má promlčecí doba počátek v momentě, kdy takové jednání končí. Avšak v případě, že trestný čin probíhá dál, počátek promlčecí doby nastane u závěrečného dílčího útoku. 5 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: 34 Promlčecí doba odst. 1. [online]. [cit ]. Dostupné z: 6 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: 34 Promlčecí doba odst. 2. [online]. [cit ]. Dostupné z: 12

13 Mimo jednotlivých trestných činů jsou zde také hromadné trestné činy. V případě těchto činů je promlčecí doba sloučena s momentem zakončení závěrečného útoku oproti tomu trestné činy, které trvají, začíná doba promlčení běžet v momentě, kdy je protiprávní stav ukončen. Pakliže pachatel nespáchá pouze jeden ale hned několik trestných činů je doba promlčení řešena jednotlivě u každého ze spáchaných trestných činů zvlášť. Při určování momentu, kdy se promlčecí doba začne počítat je tím momentem den poté, co byl vyvolán určitý zásadní fakt, který ponese souvislost s průběhem promlčecí doby. Existují však také situace nebo komplikace, v jejichž případě promlčecí doba nepokračuje ve svém průběhu. Tyto překážky se mohou vyskytnout i v momentě, kdy promlčecí doba běží, v takovém případě nastane tzv. stavení běhu promlčecí doby, jenž není do promlčecí lhůty započítáno a samotný běh promlčecí doby bude pokračovat až v momentě, kdy je tato komplikace odstraněna. Mimo stavení běhu promlčecí doby existuje také přerušení promlčení. Oproti stavení promlčecí doby, která působí jako jakási pauza a po odstranění komplikací navazuje tam, kde běh promlčecí doby byl pozastaven u přerušení promlčecí doby jde o jakýsi restart jelikož začne běžet nová promlčecí zase od začátku. (3) Do promlčecí doby se nezapočítává a) Doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, b) Doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno c) Doba, po kterou oběť trestného činu obchodování s lidmi ( 168) nebo některého trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla mladší osmnácti let d) Zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání 7 Promlčecí doba u účastenství je podobná té normální protože počátek běhu promlčecí doby je v tomto případě spojen s jednáním hlavního pachatele 7 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: 34 Promlčecí doba odst. 3. [online]. [cit ]. Dostupné z: 13

14 a je tomu tak jednoduše proto, že samotné účastenství je možné až od tohoto momentu. (4) Promlčecí doba se přerušuje a) Zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo b) Spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější (5) Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. 8 Kromě přesušení promlčecí doby je zde také 35 trestního zákoníku, který vymezuje možnosti vyloučení z promlčení, který zní takto: Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost a) Za trestné činy uvedené v hlavě třinácté zvláštní části tohoto zákona, s výjimkou trestných činů založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka ( 403), projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka ( 404), popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia ( 405), a to i pokud byly v minulosti spáchány činy, které by nyní měly znaky těchto trestných činů, b) Za trestné činy rozvracení republiky ( 310), teroristického útoku ( 311) a teroru ( 312), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, c) Za jiné trestné činy spáchané v době od 25. Února 1948 do 29. Prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu 8 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: 34 Promlčecí doba odst. 4, 5. [online]. [cit ]. Dostupné z: 14

15 demokratického státu nedošlo k pravomocného odsouzení nebo zproštění obžaloby, a které byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských. 9 9 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: 35 Vyloučení z promlčení. [online]. [cit ]. Dostupné z: 15

16 2. Pojednání o okolnostech vylučujících protiprávnost Je nezbytně nutné rozlišovat okolnosti vylučující protiprávnost činu, které jsou také někdy nazývány, jako tzv. negativní podmínky od zániku trestnosti mezi které patří mimo jiné účinná lítost nebo také promlčení. Je tomu tak, kvůli faktu, že čin, který byl proveden v rozsahu okolností, které vylučují protiprávnost, není trestným činem již v momentě zrodu tohoto činu. Oproti tomu zánik trestnosti ošetřuje situace, kdy samotný trestný čin již byl vykonán a až poté co byl proveden, vznikla jistá skutečnost, která měla za následek, že samotný trestný čin již není trestným. Trestní zákoník vymezuje 5 okolností vylučujících protiprávnost. Patří sem: 28 Krajní nouze 29 Nutná obrana 30 Svolení poškozeného 31 Přípustné riziko 32 Oprávněné použití zbraně Kromě těchto okolností, které jsou upraveny zákoníkem jsou z teorie a také z praxe známy další okolnosti, které se s ohledem na jejich charakter není nutné modifikovat trestním zákonem. Patří sem výkon práva a plnění povinnosti, dovolené riziko a svolení poškozeného. 16

17 Mimo to jsou také určité případy, kdy se jedná o vyloučení protiprávnosti u jednotlivých trestných činů vymezeny ve zvláštní části trestního zákona. Kupříkladu je to 363, který vymezuje beztrestnost agenta, který zní: (1) Policista plnící úkoly jako agent podle jiného právního předpisu (dále jen agent ), který se účastní činnosti organizované zločinecké skupiny nebo organizovanou zločineckou skupinu podporuje, není pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle 361 odst. 1,2 trestný, jestliže se takového činu dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny. 10 Dalším takovým příkladem je 368, který pojednává o neoznámení trestného činu, kde v druhém odstavci vymezuje: (2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. A pak také třetí odstavec: (3) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi podle 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody ( 170) nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů. 11 Diferenciace podstaty Úkolem českého trestního zákona ale nejen českého je ochrana zájmů jak jednotlivců, tak společnosti vůči trestným činům. Tento úkol plní tím způsobem, že stanoví činy, které jsou trestné a to tak, že tzv. typovými znaky neboli znaky skutkové podstaty charakterizuje dané počínání subjektu, jež má větší míru nebezpečnosti pro společnost a díky tomu vyžadují trestněprávní postih, čímž je tedy vymezeno, že nebezpečnost určitého činu pro společnost je sociálně právní příčinou a také pramenem trestnosti samotného činu. 10 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník/zvláštní část: 363 Beztrestnost agenta. [online]. [cit ]. Dostupné z: 11 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník/zvláštní část: 368 Neoznámení trestného činu odst 2, 3. [online]. [cit ]. Dostupné z: 17

18 Příklad: Skupina přátel si udělá výlet do lesa, kde posléze oslavují a pojí alkohol. V průběhu večera si Roman jde odskočit jenže díky tmě a alkoholu, který vypil ztratí si nevšimne jámy zakopne a přivodí si těžké zranění hlavy a omdlí. Jeho kamarád Marek už také něco málo vypil a ví že by neměl usednout za volant auta nicméně vidí, že Roman potřebuje nutnou lékařskou pomoc a tak Romana položí na zadní sedadlo a vyrazí směrem k nemocnici přičemž cestou do nemocnice volá a sdělí sled událostí a kterým směrem se blíží. Bohužel cestou nezvládne řízení a narazí do stromu. Naštěstí okolo jede sanitka a oba naloží a odveze do nemocnice. V uvedeném případě je zjevně poukázáno na to, že i čin, který by byl jinak trestný, jelikož by se jednalo o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu je možné vzhledem k chybějící nebezpečnosti pro společnost zhodnotit i jinak. Díky okolnostem tohoto případu se střetáváme právě s okolnostmi, které vylučují protiprávnost a jejich podstatou aby se totiž mohlo jednat o okolnosti vylučující protiprávnost v případě určitého činu je nezbytné aby byla dodržena podmínka absence nebezpečnosti pro společnost. Mimo to musí zahrnovat také předpoklady, které jsou vymezeny v trestním zákoně stejně jako protiprávnost. Například v případě nutné obrany se jedná o odvrácení bezprostředně hrozícího nebezpečí. Takže pokud na mne zaútočí osoba s cílem mi ublížit, útok posléze skončí a dotyčnou osobu po nějaké době potkám znovu, nemohu v tento moment vracet údery s tím, že bych to označil jako nutnou obranu. Mimo tyto případy existují také další odlišné, které jsou taktéž uznávány. Jedná se o případy, které jsou provedeny za zvláštních okolností a i přesto, že tento čin nese veškeré rysy trestného činu, a právě díky těmto zvláštním okolnostem, není pro společnost nebezpečný ba právě působí užitečně pro společnost. Můžeme si to předvést na následujícím příkladu: Příklad: Cyklista přepadne ženu na ulici s cílem jí okrást, přičemž ženu srazí k zemi a vytrhne jí kabelku, muž stojící opodál cyklistu srazí a zpacifikuje, v důsledku toho cyklistovi způsobí zlomeninu ruky. V tomto případě nepůjde o trestný čin díky tomu, že není nebezpečný pro společnost avšak mimo to také proto, že tento čin postrádá samotnou protiprávnost. Protiprávnost přímo vymezuje nesoulad s právní normou v rámci právního řádu jako celku protiprávnost je tedy také jednou z podmínek okolností vylučujících protiprávnost. Mimo to se však v některých případech nemusí jednat o trestný čin, nejen díky tomu, že byl vykonán v rozsahu okolností 18

19 vylučujících protiprávnost ale kupříkladu díky tomu, že stupeň nebezpečnosti tohoto činu pro společnost je malý nebo nepatrný tedy nedosahuje výše, aby se jednalo o trestný čin. Příklad: Inženýr na svém vysokoškolském diplomu doplní znaménko. Zjevně se tak dopouští protiprávního jednání, protože pozměnil veřejnou listinu, avšak stupeň nebezpečnosti pro společnost tohoto činu není větší než nepatrný a to především díky tomu, že jde o drobný zásah, jehož záměrem je pouze opravení chyby. Nutná obrana Jednou z hlavních okolností vylučujících protiprávnost činu, kterou trestní zákoník vymezuje, je nutná obrana. Smyslem nutné obrany je dát osobám České republiky možnost obrany před protiprávním útokem a to prostřednictvím svépomoci na úkor útočníka v případech, kdy nemůže zasáhnout státní orgán veřejné moci a hrozí bezprostřední nebezpečí jednotlivci nebo skupině občanů. Osoba, která je v pozici obránce v takových případech tak nekoná protiprávně ale v souladu se zákonem. Jde o střet zájmů obránce a útočníka. Na jedné straně je to právě obránce, který čelí útoku a snaží se ochránit sebe či svůj majetek a na druhé straně je to pak útočník, aby byl útok zdárně eliminován je útočník obětován v prospěch obránce. V oblasti nutné obrany je eliminována nejen trestnost tohoto činu ale mimo to ještě samotná protiprávnost, takže nepůjde o trestný čin ba ani o přestupek. 12 Jádrem věci nutné obrany je možnost chránit svá práva vůči nespravedlnosti. (1) Čin, jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestným zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřena způsobu útoku. 13 Předpoklady pro užití nutné obrany a) Útok b) protiprávnost útoku 12 Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s.,2007,str 271 Nutná obrana 13 Zákon č. 40/2009Sb., Trestní zákoník: 29 Nutná obrana odst 1, 2. [online]. [cit ]. Dostupné z: 19

20 c) Útok směřující na zájmy chráněné zákonem d) Útok přímo hrozí nebo trvá, e) přiměřenost obrany. Útok Jedná se o čin, který ohrožuje zdraví, život ale také třeba majetek jednotlivce a tyto zájmy jsou chráněny trestním zákonem. Aby se útok mohl považovat za podstatnou podmínku nutné obrany, musí splňovat určité skutečnosti jako je: a) reálná existence, b) musí být protiprávní a nebezpečný pro společnost, c) musí se jednat o hrozbu, která je bezprostřední nebo trvá d) a v neposlední řadě je to fakt, že útok musí směřovat na zájmy, které jsou chráněny trestním zákonem. 14 Útok může mít dvě různé podoby. První z nich je asi ta známější, což je konání jednotlivce, avšak je zde ještě druhá podoba a to možnost opomenutí. Opomenutí se dá vyjádřit na příkladu občana, který venčí svého psa a nemá ho na vodítku a pes se rozběhne a zaútočí na kolemjdoucího muže. V tomto případě tedy člověk zapomněl dát svého psa na vodítko a mohl tím způsobit fatální následky. Protiprávnost útoku Jak už bylo mnohokrát řečeno, nemusí se vždy ve všech případech činů, které jsou škodlivé pro společnost jednat o činy, které jsou trestné. Obrana subjektu, která způsobila určitou škodu lze považovat za nutnou obranu jen v případě, že útok, který byl odvracen byl sám nebezpečný pro společnost. Není tedy možné použít nutnou obranu ani proti jednání, které nenese známky nebezpečnosti pro společnost ba dokonce je nějakým způsobem výhodná nebo-li prospěšná pro společnost a tím pádem dovolena. Taktéž není možné užít 14 Ing. Lukáš Kříž, Okolnosti vylučující protiprávnost Nutná obrana Bakalářská práce str

21 nutnou obranu vůči subjektům, které mají povinnost nebo zákonné právo tuto činnost provádět, patří sem policisti, exekutoři apod. 15 Útok směřující na zájmy chráněné zákonem Útok je chápán jako jednání člověka, které je protiprávní a bude tomu tak i pokud pachatel poštve svého psa vůči další osobě, jelikož pes se v tomto momentě stává útočníkovo nástrojem. Tento útok musí obsahovat dva znaky jedním z nich je, aby stupeň nebezpečnosti byl vyšší než nepatrný a pak je to protiprávnost jednání, které bude záležet hlavně na předešlém stupni nebezpečnosti pro společnost. Nicméně aby mohl člověk užít nutnou obranu není zpravidla nutné aby stupeň nebezpečnosti byl vysoký, aby se v takovém případě jednalo o trestné jednání. Podstatné je, aby první impuls přišel ze strany útočníka. Nemůže být řeč o tom, že by se jednalo o nutnou obranu v případě kdy je útočník opakovaně vyprovokován k útoku. Avšak jsou dokonce i případy při, kterých není nutné vyčkávat ani na útočníkův první úder nebo výstřel. Můžeme si to předvést na následujícím případu. Příklad: Na letiště přichází muž, který je již od pohledu nervózní a rozpačitě se rozhlíží na všechny strany, tento člověk odhodí svůj kufřík ke skupince lidí stojících opodál a přitom sahá do kapsy kabátu pro neznámý předmět, pracovník letištní ostrahy si toho všimne a bez váhání tasí zbraň a muže střelí. Na první pohled se zdá, že pracovník ostrahy nejedná v nutné obraně a střelil nevinného člověka. Nicméně v tomto případě se jednalo o atentátníka, který měl kufřík plný neznámé výbušniny a chystal se spáchat atentát a připravit tak spoustu lidí o život, což podle jeho chování hbitě vydedukoval pracovník ostrahy a střelil ho ve snaze ochránit zdraví a život jak svůj tak i osob v jeho okolí. Útok přímo hrozí nebo trvá Oficiální definice tohoto pojmu vymezuje, že útok, který přímo hrozí nebo trvá výhradě po dobu vizuálního kontaktu Irena Dolejší, DiS, Bakalářská práce Krajní nouze a nutná obrana jako okolnosti vylučující protiprávnost/protiprávnost útoku str Ing. Lukáš Kříž, Okolnosti vylučující protiprávnost Nutná obrana Bakalářská práce str

22 Přiměřenost obrany Velmi důležitý je také předpoklad přiměřené obrany. Toto téma se mi zdá být dosti choulostivé, jelikož není přesně určené. Jedná se o velmi relativní pojem pro každého občana České republiky. Jak již bylo řečeno nutná obrana nesmí být zjevně nepřiměřena k poměru útoku, který nastal. Nicméně k tomuto stanovisku mě napadá přirovnání kdy v pozici obránce je žena drobé výšky, která váží okolo 60kg. A proti ní útočník, může, který je vysoký a disponuje skoro dvojnásobnou vahou. Aby se žena ubránila takovému útoku, musela by zcela jistě užít nepřiměřenou sílu, či případně použít nějaké zbraně protože nemůže disponovat stejnou silou co útočník aby mohla odvracet údery takové síly. Dalším předpokladem nutné obrany je nemožnost zranit nebo dokonce zabít osobu z příčiny toho, že způsobila škodu na majetku a to i přesto, že tím činí jasný zásah do práv obránce. 17 Vybočení z mezí nutné obrany V momentě posuzování zda jde o vyloučení z meze nutné obrany je nutné v prvé řadě určit jestli jde o vyloučení, které je úmyslné, anebo nedbalostní, tyto vyloučení jsou nazývána stejné jako u krajní nouze exces. Vybočení z mezí nutné obrany je možné těmito způsoby: a) Exces intenzivní b) Exces extenzivní c) Exces putativní V intenzivním excesu se jedná o nutnou obranu, která byla zjevně nepřiměřena způsobu útoku Příklad: Osoba vnikla na cizí pozemek nicméně bez jakýchkoliv okolností, které by prokazovali bezprostředně hrozící nebezpečí od osoby, která vniknula na cizí pozemek vlastník domu, vytáhl střelnou zbraň a vetřelce střelil. 17 Tamtéž 22

23 Zde se tedy jednalo o nepřiměřenou obranu, protože vlastníkovi ještě žádné nebezpečí nehrozilo a i přesto užil zbraň. Extenzivní exces vymezuje případy, kdy byla užita nutná obrana mimo časový úsek přímo hrozícího nebezpečí či mimo časový úsek trvajícího útoku. Jde o jednání, kdy obrana byla předčasná, jelikož samotný útok ještě přímo nehrozil nebo už byl ukončen. Pak také jde o případy, kdy obránce odvracel údery v době, kdy útok již skončil. Může se jednat o případy, kdy jednající strana obránce si neuvědomila, že je útok už zastaven, anebo jde o případ, kdy jde o mstu, tedy obránce ve vzteku dále fyzicky napadá útočníka ve chvíli, kdy útok skončil. Poslední možností je tzv. putativní neboli domnělý útok. Jedná se o neexistující útok, který byl odvracen. V případě, že jde o pachatelovo mylnou domněnku ve smyslu toho, že útok skutečně existuje, nejedná se o úmyslný trestný čin. Je zde zkoumána nedbalostní stránka tohoto činu. A toto jednání je pak dále posuzováno dle principů skutkového omylu. S ohledem na tyto vymezené skutečnosti jsem stejného názoru jako Ing. Lukáš Kříž, který ve své bakalářské práci o okolnostech vylučujících protiprávnost vymezuje také tyto excesy a domnívá se, že Riziko plynoucí z nutné obrany by měl především nést útočník, protože útok přece vychází z jeho popudu a zásadně pošlapává naše práva a občan, používající nutné obrany by neměl řešit, zdali jedná tak či onak. Samozřejmě jen do určité míry určené příslušnými předpisy. 18 Nejedná se o nutnou obranu v případech, kdy byla určitá obrana zcela zjevně nepřiměřena útoku. Tím jsou myšleny případy, kdy jde o zcela značný nepoměr mezi škodou, která byla vyvolána obráncem a škodou, která by byla hrozila z možného útoku. Pak se také jedná o zřejmou nepřiměřenost v oblasti prostředků užitých v obraně a prostředků užitých v útoku. A pak tedy v neposlední řadě se jedná o očividný nepoměr intenzity, kterou užila obrana a útok. Nicméně způsobená škoda obránce, kterou vyvolal útočníkovi může být dokonce i větší nežli škoda, která obránci hrozila, avšak tedy jak už bylo řečeno nesmí jít o zjevný nepoměr. Čímž je tedy vlastně řečeno, že obránce nemusí čekat a spoléhat na to, že škoda, která mu přímo hrozí, nějakým zázračným způsobem nevznikne a může užít všechny dostupné prostředky úměrné povaze útoku, aby útoku zastavil a samotného útočníka odrazil. Zkoumá 18 Ing. Lukáš Kříž, Okolnosti vylučující protiprávnost nutná obrana Bakalářská práce str

24 se mnoho hledisek. Zkoumán je poměr mezi škodami, pak také je zjišťována síla a úpornost s jakou byl veden útok pak jsou také zkoumány prostředky a zbraně, které byli použity v neposlední řadě je pak také zkoumána situace, při které k tomuto došlo, porovnává se dokonce také věk a agresivita útočníka, či jeho pověst apod. Svolení poškozeného Podstata ve svolení poškozeného jakožto další okolnosti vylučující protiprávnost spočívá v tom, že osoba, která je tzv. oprávněným nositelem práva např. na byt nebo auto apod. se vzdá svého práva, jinými slovy dá souhlas jiné osobě aby mohl zasáhnout do jeho práv a tím docílí toho, že tato osoba, jež jí byli svěřeny tyto práva pak díky tomuto svolení si nebude počínat protiprávně. (1) Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. (2) Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. (3) S výjimkou případu svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení. 19 Předpoklady pro souhlas poškozeného poškozeného: V literatuře bývá shoda v těchto požadavcích na právně relevantní souhlas 19 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: 30 Svolení poškozeného. [online]. [cit ]. Dostupné z: 24

25 a) svolení se týká zásahu do takových práv jednotlivce, o kterých může sám rozhodovat a jejichž porušení se nedotkne zájmů společnosti b) svolení musí být dáno způsobilou a oprávněnou osobou (sporné je, zda v otázce způsobilosti lze užít zásad občanského práva či zásad o příčetnosti; rovněž je sporné, zda svolení lze udělit i v zastoupení), c) svolení musí zahrnovat nejen souhlas s jednáním, ale i s jeho výsledkem (např. věřitelův souhlas k tomu, aby dlužník zcizil svůj majetek, musí zahrnovat i důsledek takového jednání, tj. že věřitelův nárok nebude uspokojen), d) svolení musí být vážné, dobrovolné, určité, srozumitelné a nebylo odvoláno, e) svolení musí předcházet jednání nebo s ním být alespoň současné (někdy se připouští i svolení dodatečné, pokud pachatel důvodně souhlas poškozeného předpokládal). 20 Pakliže nejsou předpoklady úplně dodrženy pro účinné svolení poškozeného, jedná se kupříkladu o svolení k ublížení na zdraví či svolení zásahu do majetkového práva a pokud tento souhlas udělil pouze jeden ze spoluvlastníků, pak tento pachatelův čin bude i přesto trestný, nicméně je možné alespoň díky jednomu souhlasu, že relevance tohoto trestného činu bude snížena ale to pouze za předpokladu, že došlo k omylu pachatele ve smyslu svolení poškozeného. Pachatel měl za to, že poškozená se souloží souhlasí, zde se posuzuje jeho jednání podle zásad o skutkovém omylu. 21 Přípustné riziko Přípustné riziko je další neméně důležitou okolností vylučující protiprávnost, která nesmí být opomenuta. S rizikem se setkáváme takřka denně a zejména pak v této době společenského spěchu zrychlování ve všech oblastech. Riziko je nedílnou součástí úspěchu. Bez rizika je takřka nemožné vyvíjet nové látky ať už to je v oblasti lékařství, ve výrobě ale také ve vojenství či sportu. V těchto oblastech, zejména pak v lékařství je nevyhnutelné aby byly nové látky testovány a s tím je spojeno právě riziko, v některých případech větší, v jiných zase nepatrné, 20 Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, s Ing. Lukáš Kříž, Okolnosti vylučující protiprávnost nutná obrana Bakalářská práce str 28 25

26 jenže bez experimentů je takřka nemožné předběžně určit výsledek, což je dáno testováním kupříkladu nových látek u, kterých nelze určit, jak se zachovají či jak budou reagovat ve spojení s jinými látkami, což může, ale také nemusí vyvolat nebezpečí na životě či zdraví osob ale také majetku. Kupříkladu ve vojenství, kde jsou testovány nová armádní vozidla ale také ve sportu, kde sportovci zkouší nové vybavení, jenže se to nikdy nedozví, pokud nebude s těmito věcmi experimentováno. Čili aby šel pokrok, a vývoj této země kupředu je nezbytné riskovat. Nicméně i přesto a právě proto, musím podotknout, že je nutné dodržovat jisté postupy a pravidla a pak také držet se zákona aby osoby nebo majetek nebyli vystaveny zcela úmyslně nadměrnému riziku a nebylo této okolnosti zneužíváno a právě proto jsou stanoveny určité normy, které se tomu snaží zamezit. Trestní zákoník vymezuje přípustné riziko takto: (1) Trestný čin, nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. (2) Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům. 22 Nejvýznamnější znaky přípustného rizika shodné v oblasti literatury jsou: a) Nutnost aby šlo o čin, jehož cíl je prospěšný pro společnost b) Cíl, kterého nelze dostihnout bez rizika 22 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: 31 Přípustné riziko. [online]. [cit ]. Dostupné z: 26

27 c) Předpoklad nežádoucích následků musí být značně nižší než-li tomu bude u společensky předpokládaného úspěchu (zásada proporcionality). d) Je nutné počínat si v oblasti rizika s maximálními znalostmi, kterých lze v dané oblasti dosáhnout a být tedy maximálně připraven. e) Před konáním takové činnosti učinit takové úkony aby byla úplně a pokud to nelze tak alespoň maximálně minimalizovat nežádoucí následky. f) Pokud půjde o činnost, která může ohrozit život nebo zdraví člověka je nutné, aby danou osobu seznámit se všemi možnými riziky s tím spojenými a aby tuto činnost podstoupila zcela dobrovolně. g) Jednání nesmí odporovat výslovnému zákazu právní normy. 23 Oprávněné použití zbraně 32 Oprávněné použití zbraně Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. Oprávněné použití zbraně jako okolnost vylučující protiprávnost je aplikovatelná v případech jednání osob, které mají ze zákona právo nosit a použít zbraně. Toto zvláštní oprávnění nosit a použít zbraně se týká příslušníků ozbrojených sil a je vymezeno v těchto zákonech: 1)Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České Republiky 2)Zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii 3)Zákon č. 289/2005 Sb., o vojenském obranném zpravodajství Také sem patří: 23 Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str

28 4) Jedná se o příslušníky Policie ČR Zákon č. 273/2008 Sb., o policii České Republiky, 5) zde jde o strážníky obecní policie Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, 6) sem patří pracovníci celních orgánů Zákon č. 13/1993 Sb., Celní zákon, 7) zde jde o příslušníky vězeňské služby a justiční stráže Zákon č. 555/1992 Sb., o vězeňské službě a justiční stráži 8) v neposlední řadě pak příslušníci bezpečnostní a informační služby Zákon č. 154/1994 Sb., o bezpečnosti a informační službě 24. Zde je zbraň chápána ve významu oprávnění jejího použití je tedy vymezena zejména jako zbraň střelná ale také bodná nebo sečná zbraň a v neposlední řadě pak tzv. speciální zbraň. Jde tedy o pojmutí užšího charakteru, takže není v této oblastní možné využít 118, který vymezuje spáchání trestného činu se zbraní jako takovou. Nicméně v případě, že se zvláštní zákon ohledně určení použití zbraně odvolá na podmínku nutné obrany či krajní nouze je nezbytné podmínky uskutečnit. Avšak v případě, že jsou vymezeny zvláštním zákonem pro použití zbraně speciální podmínky, je nutné řídit se těmito určenými podmínkami. Okolnosti vylučující protiprávnost neuvedené v trestním zákoníku Výkon práva a povinností Výkon práva a povinností jako okolnost vylučující odpovědnost se zakládá na faktu, že v případě že zákon či rozhodnutí, které vydal v souladu se zákonem subjekt jež je oprávněn tyto rozhodnutí vydávat pak takové rozhodnutí dává určenému subjektu bud naprostý závazek udělat určený výkon a nebo umožňuje vykonat dané právo, hovoříme v takových případech o jednání, které je dovolené ale to pouze v případě, že jsou splněny podmínky, kdy v případě vykonání těchto podmínek je možné uplatňovat toto právo. 24 Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str

29 V případě výkonu práva jde o oprávnění, které bezprostředně vychází z právní normy či se případně vzniku kde rozhodnutím oprávněného subjektu jako je tomu kupříkladu u velitele vojenského útvaru apod. na základě zákona. Většinou jsou vymezeny podmínky a předpoklady při jejichž naplnění a v tomto rozsahu je možné takové právo uskutečňovat. Výkon povolání a jiné dovolené činnosti V případě, že nějaké povolání nebo určitá činnost je povolena či alespoň připouštěna právním řádem je s tím samozřejmě spojeno určité riziko, které je s tímto povoláním také připouštěno. Příklad: Ve fotbalovém utkání byl domácí útočník zraněn po obraném zákroku hráče druhého týmu. Útočník díky zranění nenastoupí další utkání. Tento případ jasně ukazuje riziko, které je s takovou sportovní činností spojeno a může tedy nastat. Samozřejmě nebezpečí nehrozí jen v odvětví sportu ale i v jiných povoláních jako je například pracovník na stavbě apod. A kvůli tomuto možnému nebezpečí jsou současně s povolením takového povolání vymezeny podmínky, za kterých bude možné toto povolání nebo činnost provádět. Tyto podmínky mají za účel buďto zcela eliminovat riziko, a pokud to není možné tak alespoň snížit na minimum toto riziko. U pracovníků na stavbě je to dáno například seznámením s bezpečnostními předpisy, které také musí při práci dodržovat. U sportovců jsou to kondiční testy a mimo to také pravidla, kterými se musí při zápase řídit, pakliže nejsou pravidla dodrženy přichází trest, kupříkladu u již zmíněného fotbalového utkání může rozhodčí udělit žlutou nebo červenou kartu podle toho o jak surový zákrok se jednalo a pokud překročí i tyto měřítka bude o jeho jednání rozhodovat disciplinární komise, která mu může udělit tvrdší postih nežli samotný rozhodčí přímo při utkání. Pravidla jsou tu proto, aby nedocházelo ke zneužívání a bylo eliminováno riziko. Pokud i přesto že jsou vymezené podmínky splněny pro výkon povolání a i přesto jsou chráněné zájmy porušeny, pak ale toto porušení nedává podnět ke vzniku odpovědnosti za trestný čin. Nicméně pokud půjde o porušení chráněných zájmů, které bylo zaviněné, např. pracovník na stavbě nedodržuje bezpečnostní předpisy pak se taková odpovědnost za trestný čin nevylučuje. U již mnohokrát zmiňovaného sportovního odvětví se také často vymezuje skutečnost, že samotný sportovec tím, že se zapojí do zápasu, příjmá tak fakt možnosti rizika, 29

30 že se při tomto zápase zraní, protože k těmto zraněním občas bohužel dojde. A kvůli tomu se odpovědnost za trestný čin zaměřuje spíše na případy kdy je překročena míra rizika, které je za normálních podmínek s tímto utkáním spojena a hlavně pak jde o zranění, která byla vyvolána úmyslně. Příklad: Domácí celek prohrává dvě minuty před koncem zápasu fotbalového utkání o pět branek, hráč domácího týmu tuší, že již není možné stav zápasu obrátit v jeho prospěch, avšak nechce se s tím smířit a v záchvatu vzteku naprosto bezdůvodně zaútočí na protihráče, který k němu stojí zády a srazí ho k zemi a přitom mu způsobí zranění. Lékařský zákrok Lékařský zákrok je výkonem povolání, který nese znaky zvláštního charakteru a bude se v tomto případě jednat o okolnosti vylučující protiprávnost za předpokladu, že budou uskutečněny tyto podmínky: 1) První podmínku je, že musí být zákrok proveden osobou, která je způsobilá a nese oprávnění dle pravidel lékařské vědy, které jí umožní tento zákrok provést a to vše v souladu s léčebným záměrem. 2) Další podmínkou je, že provést zákrok je možné na základě informovaného souhlasu pacienta. Což vlastně znamená, že je pacient poučen ze strany lékaře o stavu a diagnóze a o možném riziku, které může nastat v případě vykonání tohoto lékařského zákroku. 3) Tato podmínka je spojena s předchozí, jelikož zde se jedná o provedení zákroku bez souhlasu či případně proti vůli pacienta, nebo v případech předvídaných zákonem. Jedná se o zákrok, který je neodkladný a je nutné ho vykonat a to kvůli záchraně zdraví či života pacienta. Jedná se o případy, kdy je pacient v bezvědomí a tudíž není možné získat jeho souhlas, pak také se jedná o dítě, jehož zákonný zástupce odmítá vydat tento souhlas a v neposlední řadě je to tzv. povinné léčení, jde o pacienty, kteří mají těžké infekční onemocnění nebo také o osoby které jsou intoxikované a ohrožují sebe a své okolí Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str