ODBORNÝ VÝCVIK VE 3. TISÍCILETÍ. MEIII Paměti konstant

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "ODBORNÝ VÝCVIK VE 3. TISÍCILETÍ. MEIII Paměti konstant"

Ilona Ševčíková
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Projekt: ODBORNÝ VÝCVIK VE 3. TISÍCILETÍ Téma: MEIII Paměti konstant Obor: Mechanik elektronik Ročník: 3. Zpracoval(a): Jiří Kolář Střední průmyslová škola Uherský Brod, 2010 Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2 Obsah 1. Paměť, Rozdělení pamětí Typy pamětí Adresování paměti...4 Použitá literatura...6

3 1. PAMĚŤ, ROZDĚLENÍ PAMĚTÍ Paměť je elektrotechnická součástka (paměťový blok), která je schopná přijmout data, po určitou dobu je udržet, případně je poskytnout pro další zpracování. Paměti se používají v počítačové a mikroprocesorové technice k uložení programu, který řídí procesor a k uložení dat a výsledků z aritmeticko-logických operací v průběhu činnosti procesoru. Paměti dělíme: Lokální paměť paměť uvnitř procesoru, u jednočipových procesorů se jí říká registr (střádač, akumulátor). Používá se k zápisu mezivýsledků z ALU (aritmeticko-logická jednotka), paměť je rychlá, ale velmi malá (8 až 16 bitů). Operační paměť paměť, která slouží k práci a uchovává data po určitou dobu. Je v ní uložen program, který se má vykonat a data, která se v průběhu programu mají zpracovat. Velkokapacitní paměť paměť k dlouhodobému uchování velkého objemu dat. Data nezmizí z média ani po odpojení napájení.(cd-rom, DVD-ROM, HDD, Bluray). 1.1 TYPY PAMĚTÍ RAM paměť pro zápis a čtení dat s přímým přístupem (jedna adresa). SRAM statická paměť pro zápis a čtení dat. Data jsou v paměti uchována po dobu napájení. Jsou spolehlivé i za nepříznivých podmínek (kolísání napětí, výkyvy teplot). DRAM dynamická paměť pro zápis a čtení dat. Informace je uložena ve formě elektrického náboje (v kapacitoru), jsou dvoustavové. Data jsou v paměti uchována po dobu asi 2ms, proto je potřeba obsah každé buňky opakovaně obnovovat, probíhá tzv. refresh. ROM paměť pouze pro čtení dat. Slouží k uložení základních instrukcí pro rozběh zařízení řídicí program, programuje ji výrobce. Paměť uchová data i po odpojení napájení permanentní, informace je chráněna proti přepsání přepálením pojistky, nebo přechodu PN. PROM permanentní paměť, jednou naprogramovatelná uživatelem v programátoru, využívá technologie EPROM, pouze pro čtení.

4 EPROM permanentní, programovatelná uživatelem a mazatelná paměť UV zářením. Informace je uložena ve formě náboje v odizolovaného kondenzátoru. Dovolují jen několik desítek přeprogramování. Jsou na ústupu. EEPROM (EAROM, E 2 ROM) permanentní, programovatelná uživatelem a mazatelná paměť elektrickým impulsem. Lze ji programovat v programátoru i přímo v zařízení. Programuje se po jednotlivých adresách, vždy celé slovo. Dovoluje až 10 5 přeprogramování, pomalý zápis. FLASH permanentní, mazatelná a programovatelná paměť uživatelem. Lze ji programovat v programátoru i přímo v zařízení. Je rychlá a snese až 10 5 přeprogramování. Programuje se po jednotlivých adresách, mazat se však musí celá. Velkokapacitní flashky bývají rozděleny na sektory, které lze programovat a mazat jednotlivě. Paměťová buňka flashky je jednodušší než buňka paměti EEPROM, a lze proto dosáhnout vyšších paměťových kapacit za nižší cenu. 1.2 ADRESOVÁNÍ PAMĚTI Adresa se skládá z nezáporných celých čísel. Paměťovým místům v hlavní paměti se přiřadí nezáporná celá čísla, zprav. 0, 1, 2, N-1, kde N je rovno kapacitě paměti. Obsah paměťového místa o adrese a se nazývá obsah adresy. Množina všech možných adres se nazývá adresový prostor. Architektura hlavní paměti je většinou založena na jednoduchém principu mřížkové či maticové struktury. Základem paměti je paměťová buňka o kapacitě 1 bit. Hlavní paměť tedy obsahuje velký počet paměťových buněk, jejich počet je roven kapacitě celé paměti. Adresové signály umožňují adresaci paměti.

5 Obr. 1 Princip adresování paměťové buňky Obr. 1 ukazuje základní princip maticové architektury. Tato paměť má 16 buněk každá z těchto buněk je připojena k vnitřní datové sběrnici společnému vodiči data. Každá buňka je připojena jedním svým vstupem k řádkovému vodiči a druhým ke sloupcovému vodiči. Řádkové vodiče jsou připojeny k výstupům dekodéru řádku, sloupcové vodiče k výstupům dekodéru sloupců. Řádkový i sloupcový dekodér představují převodníky kódů. Převádí binární kód na kód jedna z N. (v obr.1 na kód 1 ze 4). Jedničkový bit určuje hodnota binárního čísla na vstupu dekodéru. Pouze k buňce, která má na obou vstupech jedničky je umožněn přístup, tj. lze do ní zapisovat nebo z ní číst. K ostatním buňkám pak není umožněn přístup. Dekodér řádků i dekodér sloupců mají n vstupů a 2n výstupů.

6 POUŽITÁ LITERATURA 1. Váňa, V.: Mikroprocesorová technika. ESF OP RLZ 3.1., Digi 6, Váňa, V.: Jednočipové mikropočítače. ESF OP RLZ 3.1., Digi 7, Kesl, J. Elektronika III číslicová technika. Praha: Ben ISBN X.

Podobné dokumenty

Paměti počítače ROM, RAM

Paměti počítače ROM, RAM Paměť je zařízení, které slouží k ukládání programů a dat, s nimiž počítač pracuje. Paměti počítače lze rozdělit do tří základních skupin: registry paměťová místa na čipu procesoru