NÁBYTEK OSOLSOBĚ PROMĚNA NÁBYTKOVÉ TVORBY V OBDOBÍ

Transkript

1 NÁBYTEK OSOLSOBĚ PROMĚNA NÁBYTKOVÉ TVORBY V OBDOBÍ

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění Nábytek Osolsobě. Proměna nábytkové tvorby v období Magisterská diplomová práce Vypracovala: Bc. Veronika Floriánová Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, PhD. Brno 2014

3 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

4 Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Ondřeji Jakubcovi, PhD. za jeho vstřícný přístup a cenné rady při vedení mojí diplomové práce. Poděkování patří rovněž panu Ing. Václavu Sedlmajerovi za ochotu a čas, který mi věnoval při řešení dané problematiky, a za poskytnutí materiálů ze své soukromé sbírky.

5 Obsah Úvod... 7 Kritika literatury a pramenů... 8 Vývoj nábytku od druhé poloviny 19. století po první polovinu 20. století Rousínov a rozvoj nábytkářství Tusculum Rodinná firma Osolsobě Jan Osolsobě a vznik firmy Richard Osolsobě a vývoj firmy Oldřich Osolsobě a příklon firmy k modernismu Prezentace firmy na výstavách Krajinská výstava v Rousínově, Výstava soudobé kultury v Brně, Rousínovské výstavní trhy nábytku Prezentace firmy v tisku a její reklama Spolupráce s architekty Výběr realizací firmy Osolsobě Institucionální a veřejné zakázky Vysoká škola zvěrolékařská Brno Gymnázium Janka Kráľa v Zlatých Moravciach Zemský úřad v Užhorodě Vybrané realizace pro jednotlivce O proměně stylů a stylové variabilitě v rámci produkce firmy Osolsobě Myšlenky, inspirace a názory Richarda Osolsobě na interiérový design... 75

6 Srovnání s brněnskou produkcí Závěr Summary Zdroje a literatura Prameny Literatura Dobové časopisy a noviny Internetové zdroje Výběr realizací Seznam vyobrazení Vyobrazení v textu Obrazová příloha

7 1. Úvod Období druhé poloviny 19. století a počátku 20. století bylo bohaté na různorodé myšlenky a přístupy ve výtvarném umění. Za poměrně krátkou dobu, ve srovnání s předcházejícími epochami, se objevila řada nových uměleckých stylů. Ty se snažily vypořádat s novými metodami ve tvorbě, nebo se způsobem užití historických předloh. Některé styly upozorňovaly na národní odlišnosti a podílely se na hledání výrazu národního slohu. V oblasti nábytkové tvorby byl vývoj tvaru a formy znatelný. Umělci se v oblasti užitého umění vypořádávali s rozšiřující se průmyslovou výrobou či s rozmanitostí forem předmětů. Proměna nábytkové tvorby souvisela s vývojem architektury a bytové kultury, která prošla zásadními změnami zejména v meziválečné době. V tomto období častého střídání stylů a názorů se rozvíjela nábytkářská firma Osolsobě. Diplomová práce Nábytek Osolsobě. Proměna nábytkové tvorby v období si klade za cíl představit vývoj nábytku od druhé poloviny 19. století do první poloviny 20. století na příkladu nábytkářského podniku Jana a Richarda Osolsobě. V případě firmy Osolsobě můžeme sledovat postupný vývoj od stolařské dílny, vyrábějící dřevěný lidový nábytek, k tovární výrobě, zaměřené na sériové nábytkové kusy, ale i individuální řešení v rámci specifických zakázek. Můžeme tak s podnikem projít cestou od dekorativismu k avantgardě. Firma Osolsobě byla založena ve městě Rousínov, které se stalo známým střediskem výroby nábytku. Majitelé závodu na tom měli významný podíl. Předkládaná práce krátce nastiňuje význam fenoménu rousínovského stolařství a následně se zaměřuje na historii firmy Osolsobě od jejího vzniku v druhé polovině 19. století do období jejího znárodnění ve čtyřicátých letech 20. století. Vedle toho představuje vývoj designu jejích výrobků. Zahrnuty jsou všechny stylové proudy, které firma dokázala obsáhnout. Všestrannost firmy je prezentovaná na výběru zajímavých realizací. Zmíněné jsou také způsoby, jakými se firma prezentovala a vyrovnávala s konkurencí. Vývoj podniku je zasazený do dobového kontextu. Pro srovnání je nabídnut pohled na proměnu nábytku na českém území a v zahraniční. Obdobně je porovnávaný vývoj v Rousínově s Brnem, centrem moravské nábytkové produkce. 7

8 2. Kritika literatury a pramenů Téma nábytkové firmy Osolsobě, stejně jako fenomén rousínovského nábytku nebyly doposud podrobněji zpracovány ve smyslu samostatné publikace. Existuje řada archivních pramenů, několik dobových textů a dva novodobé články, pojednávající o firmě Osolsobě. Tato práce vznikla za účelem sjednotit veškeré dostupné informace a pokusit se je interpretovat v souvislosti s vývoje nábytkové tvorby na českém území. Z důvodů absence ucelené publikace bylo třeba badatelské práce. Řada materiálů, týkajících se továren nábytku v Rousínově, je uložená v Moravském zemském archivu v Brně ve fondu skupiny H. Pod označením H 500 najdeme archivní soubor Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží, Richard Osolsobě, Rousínov, V soboru se nacházejí dokumenty související se změnami ve firmě a se zakládáním nových firemních poboček. Dále zde můžeme najít cizí časopisy a vzorníky, které zřejmě firmě sloužily jako inspirace. Nejvíce obsáhlá je část s vlastními alby nábytku firmy Osolsobě a s obrázky výrobků a bytového zařízení. Jedná se o fotoalba s fotografiemi realizací nebo vyráběných sériových nábytkových kusů. Alba jsou však limitující, protože nabízejí převážně fotografie bez uvedení dat nebo podrobnějších informací. Popisky u realizací většinou podávají pouze krátkou informaci o místě s příjmením architekta, který návrh provedl. Stejně limitující je také neúplný archivní soubor. Některá dokumentace podniku chybí. Především zakázkové knihy z období od vzniku firmy po třicátá léta 20. století nebo výkresy a smlouvy související s konkrétními firemními realizacemi. Ztráty byly zapříčiněné rabováním vojsk během druhé světové války. Podstatnými zdroji pro informace o postavení firmy v dobovém kontextu byly soudobé časopisy, které se nacházejí na pomezí pramenů a literatury. Zmínky o firmě, fotografie jejích výrobků či její inzerce byla k dispozici v časopisech Československý truhlář, Horizont, Žijeme nebo Stavba. Reprodukce zařízení interiéru otištěné v dobových časopisech sloužily jako spolehlivé prameny pro datování některých prací. Články spíše informativního charakteru se nacházely v příležitostně vydávaném listu 8

9 Rousínov, 1 který jsem měla k dispozici pouze jako separátní kopii, z které nebylo možné vyčíst podrobnější bibliografický popis. V některých zmíněných periodicích se objevily texty, odkazující přímo na osobnost Richarda Osolsobě. O majiteli firmy, Richardu Osolsobě, vyšel také příspěvek v knize Josefa Komárka z roku S názory Richarda Osolsobě nejlépe seznamují jeho vlastní publikované příspěvky. Strojopisy Richarda Osolsobě 3 z Archivu potomků rodiny Osolsobě mi byly zprostředkované díky panu Ing. Karlu Lochmanovi. Dalšími důležitými zdroji informací o vývoji nábytkové firmy Osolsobě byly katalogy k Výstavním trhům nábytku v Rousínově z období , kde jsou publikované některé zmíněné texty Richarda Osolsobě. Rodina Osolsobě mimo jiné založila pamětní knihu firmy. Bohužel nevěnovala psaní příliš pozornosti. K dispozici je pouze několik krátkých poznámek z počátku dvacátých let 20. století. Stejně tak založila rodina fotoalbum firmy, kde se nacházejí fotografie spolupracovníků nebo významných zaměstnanců. Opět je pramen neúplný, fotoalbum neobsahuje žádné psané informace. Katalogy a další důležité prameny o firmě Osolsobě mi poskytl z vlastní soukromé sbírky rousínovský rodák pan Ing. Václav Sedlmajer. V roce 2007 některé archivní materiály zpracovala Martina Lehmannová. 4 Martina Lehmannová se zabývá dějinami a teorií interiérové tvorby první poloviny 20. století. Problematice rousínovských továren se věnovala ve dvou článcích. Jednalo se o texty Tusculum, Vlídný domov pro každého, 5 a Osolsobě, Dobrý nábytek, dobré bydlení. 6 V článku o firmě Osolsobě představila kromě historie firmy, také stručný vývoj nábytkové tvorby. Text zasahuje i do oblasti prezentace firmy a nabízí srovnání s dalšími nábytkářskými firmami. Zřejmě se snahou doplnit některé informace vyšel v roce 2013 článek Alžběty Tkadlecové Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného 1 Rousínov, [1930]. 2 Josef Komárek, Naši rodáci a krajané, Rousínov Richard Osolsobě, Bytová kultura, Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. - Richard Osolsobě, Bydlení, Nepublikovaný strojopis. Archiv rodiny Osolsobě, Rousínov, soukromé vlastnictví. 4 roz. Martina Straková 5 Martina Straková, Tusculum. Vlídný domov pro každého. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XIX, Brno 2006, s Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s

10 zboží rodiny Osolsobě v Rousínově. 7 Autorka se v něm podrobněji zabývá historií firmy a rozvádí ji až do čtyřicátých let 20. století. Oba články poskytují základní seznámení s nábytkem firmy Osolsobě. Pro zasazení vzniku a vývoje firmy do dobového kontextu bylo žádoucí seznámit se s historií města Rousínov. Kronika Rousínov , zaznamenává všechny významné události města. Minulé události v části kroniky sepsal Jan Osolsobě, zakladatel firmy, který zároveň ve svém rodném městě působil jako starosta. Uceleněji historii města Rousínov zpracovává v roce 1891 František Augustin Slavík, 8 následně v roce 1911 Alois Ličman. 9 Z uvedených textů většinou čerpají další publikace. Na vývoj průmyslu na území Rousínova se okrajově zaměřuje Vladimír Nekuda, 10 Jan Janák 11 a dále kniha Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost z roku Text poslední uvedené knihy odpovídá době jejího vzniku, přesto kapitoly o vývoji stolařských a nábytkářských firem obsahují přínosné informace. V roce 2012 byla vydaná publikace Rousínov v proměnách času 13 s ambicí představit vývoj města. V textu knihy se objevují nepřesnosti a chybné údaje. Doplnění a upřesnění sepsal Ing. Václav Sedlmajer v recenzi, jež poskytuje přesnější a zásadnější informace. 14 Pro kapitoly pojednávající o vývoji nábytku v českých zemích byl podstatný opět dobový tisk, vycházející v období dvacátých a třicátých let 20. století. Kromě dříve zmíněných se jednalo o časopisy Bytová kultura a Salon. Na základě článků a publikací o bydlení bylo možné rekonstruovat dobovou situaci. Na doplnění přehledu o názorech na bytovou kulturu měly podíl také spisy samotných architektů a teoretiků. Především Adolfa Loose, 15 Pavla Janáka, 16 Bohumila Markalouse 17 nebo Vojtěcha Wonky Alžběta Tkadlecová, Továrna nábytku, stavebních prací a dřevěného zboží rodiny Osolsobě v Rousínově, in: Vlastivědný věstník moravský, roč. LXV, 2013, č. 1, s František Augustin Slavík, O Novém Rousinově, Brno Alois Ličman, Nástin dějepisný Nového Rousinova, Nový Rousinov Vladimír Nekuda (ed.), Vyškovsko. Vlastivěda moravská, Brno Jan Janák, Hospodářský rozmach Moravy Dějiny Moravy. Díl 3/1, Brno František Čada Jan Janák Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno Milan Řepa Karel Lochman František Havíř (eds.), Rousínov v proměnách času, Brno Václav Seldmajer, Rousínov v proměnách času, recenze, Nepublikovaný strojopis. 15 Adolf Loos, Řeči do prázdna. Soubor statí o architektuře, bydlení, ústroji a jiných praktických věcech, které uspořádal Bohumil Markalous, Praha Vendula Hnídková (ed.), Pavel Janák, Obrys doby, Praha Bohumil Markalous, Estetika praktického života, Praha

11 O vývoji nábytku existuje řada publikací, které se zaměřují na podání celistvého přehledu českého i světového užitého umění v období 19. a 20. století. Stručněji s vybranými kapitolami z historie výroby nábytku seznamuje Stanislav Dlabal. 19 Nástinem meziválečné tvorby v užitém umění se zabývá přehledová práce Aleny Adlerové. 20 Podrobnější informace poskytují zejména katalogy k proběhlým výstavám, zaměřeným na vývoj nábytkové tvorby a jednotlivá období 19. a 20. století. Interiérová tvorba v brněnském prostředí je zpracovaná v katalogu O nové Brno z roku 2000 v kapitole Brněnský interiér a nábytek od Jindřicha Chatrného Vojtěch Wonka, Zařízení bytu. Popis praktického, vkusného a účelného zařízení jednotlivých pokojů, Brno [1928]. 19 Stanislav Dlabal, Nábytkové umění. Vybrané kapitoly z historie, Praha Alena Adlerová, České užité umění , Praha Jindřich Chatrný, Brněnský interiér a nábytek , in: Zdeněk Kudělka Jindřich Chatrný, O nové Brno. Brněnská architektura Katalog I., Brno 2000, s

12 3. Vývoj nábytku od druhé poloviny 19. století po první polovinu 20. století Období 19. století je spojené s hledáním inspirace v minulosti a s novým oživováním forem z uplynulých historických epoch. Interiéry 19. století byly ovlivněny tímto historismem v užitém umění. Působily na ně tendence dělat přímé kopie a napodobovat nábytek z minulých dob. Bylo to období připomínání slohů z celé historie. Nové vykopávky a nálezy ze starověkých dob vyvolaly návrat k antice a etruskému umění. Egyptské motivy oživil Napoleon v jeho císařském empirovém slohu. V Anglii se nechali inspirovat dobou své slávy a moci, středověkou gotikou. Dalšími zdroji se stala po první světové výstavě v Londýně renesance. Okázalé baroko a pozdější rokoko inspirovalo zejména měšťanstvo, které si napodobením těchto vzorů chtělo získat společenský status. Později se objevily i orientální motivy. Umělci se kromě rozmanitých inspiračních zdrojů snažili vyrovnat s novým přístupem ve výrobě, v podobě strojové produkce. Řada z nich byla přesvědčena, že hromadná tovární výroba předmětům ubírala na originalitě. Bylo to z toho důvodu, že se často přešlo k napodobování ušlechtilého materiálu a jinému zjednodušování výrobních procesů. Vytvářely se například levnější náhrady exotických materiálů nebo různé odlitky z hmot. Vznikaly tak atrapy, tvářící se jako historický nábytek. Počátek průmyslové výroby předmětů byl proto spojený spíše s úpadkovým charakterem a poklesem vkusu. V druhé polovině 19. století se mezi sebou střídaly proudy biedermeieru, druhého rokoka, třetího rokoka s proudy vycházejícími z renesance, baroka, gotiky společně s japonským stylem. Na konci století se potom nejvíce prosadila secese. V těchto převládajících dekorativních směrech se postupně začaly formovat nové myšlenky vycházející z poznatků strojové výroby, které následně vedly k utváření moderního životního stylu 20. století. Jedním z prvních, kdo dal v druhé polovině 19. století podněty k novému přemýšlení o uměleckořemeslných předmětech, byl německý architekt a teoretik 12

13 Gottfried Semper. 22 Uvědomoval si propast, která se rozevírala mezi uměním a technikou. Jeho úsilím bylo propojit práci tvůrčí s prací konstrukční. Pochopit vlastnosti materiálu a jeho technické zpracování. Cílem bylo harmonické propojení účelu a funkce předmětu s jeho dokonalým technickým provedením a estetickou hodnotou. Postavil se také proti bezduchému napodobování tvarů a dekorů historických epoch. Sloh by podle něj měl odpovídat potřebám doby. Jeho názory se snažily řešit problém postavení uměleckého řemesla v nových podmínkách průmyslové výroby. Vedle zdobených forem nábytků napodobující historické slohy se kolem poloviny 19. století začala rozvíjet firma Michaela Thoneta. Zlomová pro vývoj nábytku byla jeho nová technologie ohýbaného dřeva. Jeho výroba byla založená na snaze vyrábět úsporně a levně. Ohýbání bukového dřeva oproti vyřezávání z masivu znamenalo velkou úsporu ve spotřebě dřeva. Michael Thonet využil rozvoje průmyslové výroby a pomocí parního stroje chtěl produkovat levný a sériově vyráběný nábytek. Toho Thonetova továrna dosáhla na konci 19. století a počátku 20. století. Za pomoci dělníků a parních stojů firma vyráběla asi 4000 kusů nábytku denně. Nábytek se vyznačoval pevnou konstrukcí a trvanlivostí. Byl řešen z praktického hlediska, aby byla například židle lehce přenosná, konstrukčně pevná a odolná. Zároveň měla mít i estetickou funkci a být vkusná. Výhodou nábytku byla také snadná přeprava. Vyráběl se v dílech, jež byly převážené v rozloženém stavu a smontovány byly jednoduše až na místě. V různém povrchovém a barevném provedení továrna vyráběla základní sedací nábytek. Vyráběla různé účelové typy židle, od zahradní přes kancelářské židle až po houpací křesla. Do sortimentu firmy patřily také stoly nebo postele. Zaměřovali se na vybavení veřejných prostor, jako například divadel, kaváren, čekáren, hotelů, přednáškových síní apod. Díky originálnímu výrobnímu procesu, který podstatně ovlivňoval tvar Thonetova nábytku, ho nelze řadit mezi historizující styly, přesto můžeme říct, že v jeho tvorbě byly přebírány projevy biedermeieru. Nábytek se postupem doby od ostatních vlivů plně osamostatnil a pro svoji nadčasovost byl vyhledáván následně ve 20. století a je aktuální i dnes. Jednoduchost tvarů a snaha

14 o úsporné a levné vyrábění byla nejvíce oceněna funkcionalisty ve dvacátých letech 20. století. 23 Můžeme říct, že průmyslová revoluce v 19. století zmechanizovala svět, stroje zjednodušily lidem práci a doba se tak urychlila. Centrem životního stylu se stala města. Tato situace společnost rozdělila na dva tábory. Jedna část se z industrializace těšila a zapojovala se do rozvoje měst. V nových technologiích hledala smysluplné využití. Druhá část společnosti toužila po opětovném zpomalení tempa a po návratu k dřívějším hodnotám. Tento opačný postoj k průmyslové výrobě usiloval o návrat k individuální řemeslné tvorbě, tak jak fungovala ve středověku. Byl odmítnut projev industrializace a odmítaná byla i masová produkce předmětů, kvůli nízké kvalitě ve zpracování. Zmíněné tendence prosazovalo anglické hnutí Arts and Crafts ovlivněné myšlenkami Williama Morrise a Johna Ruskina. Hnutí bylo založené na potěšení z materiálu a vzorů, využívající zdroje z přírody. Myšlenky hnutí podobně jako historismy čerpaly z dávných slohů. Než aby slohy přímo napodobovaly, historické slohy studovaly a oživovaly jejich zapomenuté techniky. Přinášely nové tendence v přístupu k materiálu. Respektovaly jeho vlastnosti a oceňovaly kvalitní zpracování. Přiznané prvky a odhalená konstrukce potvrzovaly myšlenky Morrise o poctivosti výroby. Snaha byla také o jednoduchou koncepci a účelnost zařizovacích předmětů. Nábytek pro každodenní používání měl být jednoduchý, pohodlný a levný. 24 Hnutí Arts and Crafts mimoto dalo základ myšlenkám spojeným se změnami typu rodinného domu. Vyloučilo reprezentační místnosti u bytu a zvýšilo počet ložnic. V dalších zemích se hnutí umění a řemesel projevovalo různě. Celkově však bylo spojeno obecnou nedůvěrou k industriální společnosti a k převládající velkovýrobě. Teorie preferující jednoduchost, účelnost, pravdivost a racionalitu byly důležitými vzory pro další vývoj forem a výrazu nábytku. Zmíněný pokus o obnovu uměleckého řemesla však ztroskotalo zřejmě proto, že rukodělně vyráběné předměty měly vysokou výrobní cenu, což vyřazovalo širokou vrstvu spotřebitelů. 23 Daniela Karasová, Dějiny nábytkového umění IV, Praha 2001, s Tyto teorie prosazoval A. W. N. Pugin ( ). 14

15 Na konci 19. století se v Evropě začal objevovat nový univerzální sloh, který měl zálibu v přírodě, ornamentu, dynamických liniích, plošnosti i stylizaci. Tímto slohem byla secese. Hledala nový design, kombinovala různé materiály a uplatňovala formy vegetabilní, florální nebo geometrické. Vycházela z některých myšlenek anglického hnutí Arts and Crafts. Také odmítala historizující směry a prosazovala snahu obnovit uměleckořemeslnou tvorbu. Důležité hodnoty, které umělci v secesi dodržovali, bylo dokonalé provedení a pečlivé zpracování řemeslných detailů. Od hnutí Arts and Crafts se secese lišila v přístupu ke strojní výrobě. Přestože odmítala průmyslově vyráběný historizující nábytek, strojové výrobě se nebránila. Konstrukční díly byly vyráběné stroji, úprava povrchu byla dokončena ručně. Odmítnutí strojového historizujícího nábytku bylo především pro jeho různorodost. Secesním návrhářům se nelíbila roztříštěnost interiéru způsobená používáním nábytků z různých historických epoch. Chtěli ji nahradit vytvořením jednotného harmonického celku. Secese vznikla v období vzrůstajících nacionálních zájmů, můžeme ji tedy chápat jako hledání národních moderních stylů. Secese byla různorodá, v každé zemi se projevila po svém. Ve Francii a Belgii byl secesní nábytek charakteristický květinovými motivy, používáním různých dýh a zlacených reliéfů. Typická byla vlnící se linie vycházející z rostlin. Naopak Anglie, Německo, Rakousko dávalo přednost lineárním a geometrickým tvarům. Na nábytkových kusech převládaly čtverce a obdélníky. Tato lineární interpretace secese otevřela cestu ke geometrickým tvarům a úspornému charakteru nábytku, který prosazoval později Bauhaus a modernismus. Vídeňská secese se projevila na začátku 20. století. Jejími představiteli byli architekt Otto Wagner a jeho žáci Josef Hoffmann a Josef Maria Olbrich. Odmítali francouzské rostlinné motivy. Ovlivnění byli spíše Anglií a jejím hnutím umění a řemesel. Inspiroval je především lineární design skotského nábytku v podání Charlese Renni Mackintoshe. Wiener Werkstätte 25 byly uměleckořemeslné dílny, jež sdružovaly tvůrce užitého umění, jejichž cílem bylo pozvednout řemeslo opět na úroveň umění. Z počátku se zaměřily na výrobu pravoúhlých kovových předmětů, později užívaly materiály jako je sklo, porcelán, textil a nábytek. Nábytek měl plošnou, geometrickou 25 Vídeňské umělecké dílny působily mezi lety

16 formu sestavenou z vertikálních nebo horizontálních linií a geometrických ornamentů. Jejich povrch byl hladký. Předměty, které vyráběly, byly dekorativní, ale stejně tak byly pohodlné a užitečné. Secesní názor pronikl také do českých zemí. Podněty k nám přicházely jak z Vídně, tak z Paříže. Z počátku byla česká secese ovlivněna francouzským symbolicky zaměřeným floralismem. Čeští umělci tento vliv obohacovali svým slovanským cítěním a vybírali z domácích vegetabilních motivů a vzorů z lidového umění. Po roce 1900 se díky dílu Jana Kotěry 26 otáčí pozornost ke geometrickému pojetí vycházejícího z vídeňských podnětů. Jan Kotěra navázal na myšlenky Gottfrieda Sempera, tedy na nedílnost funkce stavby s její konstrukcí a formou. Byl také zastáncem nového principu tvorby architektury zevnitř. Ve svých vilových stavbách vycházel z typu anglického zahradního domu spojeného dohromady s českou tradicí a její lidovou tvorbou. Vytvářel domy v moderním duchu s touhou navodit přítomnost venkova. Podle názoru Pavla Janáka měl smysl a cit pro intimitu domu. Středem a jádrem jeho domu byla síň. Rozměrnými okny vstupoval do místnosti příjemný vzduch a světlo. Kotěrovy interiéry působily útulně a domácky. Pro nábytek vyplňující prostory užíval malých forem, které nepřekážely a ani svým materiálem nijak nevyčnívaly. 27 Před první světovou válkou se začala formovat vlna českého kubismu, která se odvinula od spojení secesních objektů s francouzským kubistickým malířstvím. Vznikaly mnohoúhelníkově tvarované kusy nábytku a další poutavé objekty v oblasti keramiky. Kubismus pronikl do oblasti výtvarných umění v letech a následně se projevil ještě v letech Většinu kubistické produkce vytvářely Pražské umělecké dílny. V počáteční fázi kubismus objevoval nové tvarové možnosti a nábytek byl tvořen téměř jako skulptura. V dalších etapách převažovala plošnost a pravoúhlé tvary. V období první republiky se kubismus zapojil do hledání sjednocujícího národního stylu. V nábytkových kusech převládá plošný dekor, inspirace lidovým nábytkem a oblé tzv. rondokubistické tvary Pavel Janák, Učitel bydlení, in: Vendula Hnídková (ed.), Pavel Janák, Obrys doby, Praha 2009, s Anežka Šimková, Kubistický nábytek. Ze sbírek českých a moravských muzeí (kat. výst.), Muzeum umění Olomouc

17 Architekt Pavel Janák 29 patřil mezi osobnosti, které se zapojily do hledání nového slohu a snažily se přiblížit světové tvorbě. Svoje myšlenky předával svým žákům na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Z počátku tvořil ovlivněný kubismem. Po první světové válce se společně s Josefem Gočárem podíleli na vytváření národního slohu. Teoretici moderní architektury pro takový sloh neměli příliš pochopení. Po odeznění tendencí tvořit s prvky lidového umění se tedy věnoval funkční architektuře a bytové kultuře. K funkcionalismu, který již prosazovali jeho žáci, se přidal ke konci třicátých let 20. století. Během předválečného období se začaly objevovat záporné reakce na secesi a historické styly. Vznikaly objekty bez dekoru a beze vztahu k historickým stylům. Pozornost byla obrácená k materiálu a přiznání procesu konstrukce. Zastánci těchto přístupů využívali průmyslové výroby k vytváření předmětů pro každodenní život. Tato výroba byla spojená s teoriemi moderního designu, které se ve větší míře projevily po první světové válce. Mezi významné osobnosti 20. století, které ovlivnily nové pojetí interiéru a exteriéru, byl Frank Lloyd Wright. 30 Posílil tendenci jednoty architektury a interiéru. Nové dispoziční řešení založil na vnitřní potřebě, což dávalo podobu stavbě. Chápal dům jako jednotné dílo, které je potřeba podřídit jednotné funkční koncepci. Oceňoval vestavěný nábytek, který pro něj znamenal spojující článek mezi samotnou stavbou a mobilním nábytkem. Usiloval nejenom o spojení stavby s jejím vybavením, ale také o její splynutí s okolním prostředím. Ve své tvorbě užíval nejnovější technické objevy, například klimatizaci nebo kovový nábytek. Uvědomoval si význam stroje pro budoucnost výroby nábytku. Další vlivnou osobností byl Adolf Loos, 31 který se v USA seznámil s dílem F. L. Wrighta. Opustil secesní styl a zaměřil se na jednoduché nezdobené formy. Secesní styl odmítl kvůli tendenci umělců vytvářet zařízení obytných místností jako jednotné umělecké dílo, ve kterém obyvatel nemá svobodnou volbu. Pojednává o tom

18 jeho Povídka o ubohém boháči. 32 V textu O tom uměleckém průmyslu 33 se Adolf Loos také vyhrazuje vůči novému slohu, 34 který podle něj nepředstavuje sloh doby. Proti secesnímu dekorativismu v architektuře a v užitém umění Adolf Loos vystoupil ve své nejznámější stati Ornament a zločin z roku Zde tvrdí, že doba již překonala ornament. Pozastavuje se nad tím, že ve městech žijí nemoderní lidé, kteří se opozdili v dřívějších stoletích. Tito opozdilci zpomalují potom kulturní vývoj obyvatelstva. Ornament pro Adolfa Loose znamená promarnění pracovní síly, času i materiálu. Podobně jako F. L. Wright upřednostňoval vybavení prostoru pouze nezbytným mobilním nábytkem, vše ostatní mělo být součástí dřevěného ostění stěn. Jeho interiérová tvorba byla postavena na variabilním členění prostoru a pocitu bezpečí. Obytný prostor zařizoval přírodními materiály, nejčastěji dřevem a mramorem. Myšlenky Adolfa Loose předcházely purismu, který požadoval očištění staveb od ornamentální výzdoby a celkové tvarové zjednodušení. Na druhou stranu byl však Adolf Loos stoupencem komfortního a luxusního interiérového vybavení, sledujícího individuální potřeby a status objednavatele. První světová válka na čas přerušila rozvoj moderních myšlenek. Po jejím skončení však společenské podmínky umožnily výraznější prosazení modernistických názorů. Svůj podíl, na tom měla také škola Bauhaus. Učiliště založené v roce 1918 ve Výmaru, se podílelo na rozvoji účelných a jednoduchých konstrukcí. Prosazovala se zde základní barevnost a geometrické tvary. Inovativní bylo užití návrhů studentů pro průmyslovou výrobu. Celkově zde převládala snaha o propojení umění a nových technologií. Styl a myšlenky Bauhausu inspirovaly u nás například Karla Teigeho. Karel Teige reagoval na nově se rodící názory. Zaujaly ho předměty průmyslově vyráběné školou Bauhaus a předválečné názory Adolfa Loose, týkající se ornamentu. Ve svém článku Průmyslové umění 35 upozornil na výrazný protiklad mezi výrobou rukodělnou a strojovou. Rozdíl viděl v myšlenkovém i výrobním procesu. Tvrdil, že stejně jako bylo dříve obecnou potřebou řemeslo, dnes je potřeba průmysl. V článku se Karel Teige ostře vyhrazuje vůči uměleckoprůmyslovým školám, které podle něj 32 Adolf Loos, Povídka o ubohém boháči, 1900, in: Týž, Řeči do prázdna, Praha 1929, s Adolf Loos, O tom uměleckém průmyslu, in: Ibidem, s Ibidem, s Karel Teige, Průmyslové umění, Stavba, roč. IV, 1925, č. 3, říjen, s

19 plodily zlo a měly by být zavřené. Diví se, že umělecké řemeslo v technické době stále existuje, když je již zbaveno existenčního důvodu. Každý pokus o obrodu uměleckého řemesla je atavismem a vede k těm absurdnostem, k jakým dospělo veškero dnešní dekorativní umění, všecka umělecká řemesla, všecky umělecko-průmyslové závody a podniky. 36 Průmyslové umění má podle autora článku vytvářet pohodlí a užitečné předměty. Přiklání se k tomu vyhladit dekorativní infekci a nepřipustit leč standartisované produkty průmyslového umění, vzdálené všeho individualismu a dekorace, šité v sériích na lidské měřítko. 37 Podle článku byla nutná nadprodukce, výroba na sklad, k tomu, aby nebyl moderní nábytek přístupný pouze zámožným jedincům. Důležitost standardu pro výrobu se začala v meziválečném období prosazovat stále častěji. Architekt a průmyslový výtvarník Jan Vaněk 38 v článku Právo na obydlí povinnost industrie v roce 1924 píše o právu každého člověka na prakticky a hygienicky zařízené obydlí. Řešení vidí v sériové výrobě domů a vnitřního zařízení. Nábytek podle něj měl sloužit pouze účelnosti, pohodlí, zdraví, hospodářským potřebám obyvatel, a nikoli hlavně slohu. 39 Český architekt Jan Emil Koula, syn Jana Kouly, profesora na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, také považoval za nejvýraznější projev své doby standardní výrobu. Standardní výrobky jsou snadněji každému dostupné, solidní, praktické, příjemné a mnohdy velmi sličné. 40 Karel Teige se později k standardní výrobě vyjádřil stručně a výstižně: Standard je produktem života. 41 Vedle standardizované výroby byla vyzdvihovaná krása stroje a jeho výrobků. Ideálem se staly moderní americké interiéry vybavené průmyslově vyrobeným nábytkem. Rozvíjela se představa prakticky uspořádaného funkčního bytu, který byl zároveň hygienický a hospodárný. S rozvojem města a s přílivem obyvatelstva souviselo hledání ideálního řešení prostoru v malých bytech, na které již upozorňoval Le Corbusier. Švýcarský architekt Le Corbusier, 42 také zastával názor, že bytové 36 Karel Teige, Průmyslové umění, Stavba, roč. IV, 1925, č. 3, říjen, s Ibidem, s Emanuel Poche, heslo Jan Vaněk, in: Týž, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975, s Jan Vaněk, Právo na obydlí povinnost industrie, Bytová kultura, roč. I, , č. 1, s Jan Emil Koula, Standard, Stavba, roč. II, 1923, s Karel Teige, Průmyslové umění, Stavba, roč. IV, 1925, roč. 3, říjen, s

20 zařízení mělo odpovídat moderní době. Lituji hluboce všech těch dobrých řemeslníků, avšak myslím, že jest důležitější, abychom se přizpůsobili podmínkám moderního života. 43 Podstatné pro něj bylo zbavit nábytek prestiže a vytvořit z něho domácí zařízení. 44 Do menších pokojů, kterých byl zároveň v bytě menší počet, muselo být zahrnuto vše, co by splňovalo kvalitní a zároveň pohodlné bydlení. V nábytkářství to znamenalo, že začaly být vyráběné rozkládací pohovky, pohovky s úložným prostorem, zabudované skříně, sklápěcí pracovní stoly či prakticky řešené kuchyně. Od poloviny dvacátých let 20. století byl byt rozvržený na část společenskou, soukromou a provozní. Do společenské části patřil obývací pokoj nebo další pokoje, kde se setkávala rodina nebo byla zvaná návštěva. V případě menších bytů byla společenská část pouze obývací pokoj, který v sobě spojoval jídelnu, salon a pracovnu. Soukromá část zahrnovala ložnici a koupelnu, provozní především kuchyni. S modernistickými proudy se v meziválečné době objevilo art deco. Tento směr představoval atmosféru zábavy a přepychu dvacátých a třicátých let 20. století. Spojoval exotické motivy se stylizovaným rostlinným dekorem, lidovými motivy a novými materiály. Pro výrobu nábytku se užívala exotická dřeva s výraznou kresbou. Inspiračními zdroji byla samotná technika, stroj a průmyslové objekty. Na předmětech tohoto období se objevují aerodynamické tvary moderních dopravních prostředků. Dalšími typickými prvky pro art deco jsou geometrické vzory a tvary. Dekorace nebyla tolik organická jako například secesní ornament. Naopak byla stylizovaná a nepřipomínala příliš přírodní originál. Největší událostí období art deca byla výstava v Paříži v roce Mezinárodní výstava dekorativního a průmyslového umění byla přehlídkou francouzského stylového luxusního zboží. Podmínkou mezinárodní výstavy uměleckého průmyslu bylo, že budou připuštěna jenom díla odpovídající době a nikoliv historické napodobeniny. 46 Československo se na výstavě prezentovalo výrobky a pavilonem v duchu národního dekorativismu. Národní sloh uplatňoval různé 43 Le Corbusier, Dobrodružství nábytku, Stavba, roč. IX, , č. 12, s Ibidem, s Exposition des Arts Décoratifs et Industriels Modernes. 46 Bohumil Markalous, Mezinárodní výstava dekorativního umění a průmyslu v Paříži 1925, in: Týž, Estetika praktického života, Praha 1989, s

21 varianty art deco motivů kombinované s motivy a materiálem, vycházejícím z folklóru. Expozice byla hodnocena kladně a dostala řadu ocenění. Po výstavě, která Československo více seznámila se světovou tvorbou, se ale od národních motivů opustilo. Další významnou světovou výstavou se stala výstava Die Wohnung ve Stuttgartu, zahájená Nesouvisela se směrem art deca, naopak představovala nové pojetí moderního bytu. Vedle realizovaných obytných domů, které byly provedeny jako kolonie 33 domů od významných mezinárodních architektů a vedle různých plánů a modelů staveb, bylo na výstavě předvedeno nové bytové zařízení, nářadí a pomůcky na výrobu nábytku. Výstava ukazovala také nové materiály a jejich vlastnosti. Jednalo se například o linoleum, sklo, železo, barvy, patentní stěny. Na výstavě si všichni uvědomili, kam směřuje výroba a že průmysl bude mocný a rozhodující činitel. Výstava a dříve zmíněné nové myšlenky, týkající se architektury a bytové kultury vyústily ve funkcionalismus. Ideovým záměrem se stala účelnost předmětů, pravdivost formy a společenská služba užitého umění. V období funkcionalismu se uplatnila již běžná průmyslová výroba. Nově se projevily snahy uspokojit potřeby obyčejných lidí. Navrhoval se nábytek dostupný pro nejširší vrstvy společnosti. Charakteristickým rysem funkcionalistického nábytku byla maximální jednoduchost, praktičnost, geometrická forma podřízená funkci. Hospodářská krize, která se projevila po krachu na newyorské burze v roce 1929, s sebou přinesla nezaměstnanost a finanční krizi. Krize ještě více prohloubila tendenci po výrobě dostupných výrobků pro všechny. Z interiérů byly odstraněny všechny předměty, které neměly účel. S krizí také souvisela otázka dostupného bydlení, která se řešila východiskem již zmíněných minimálních bytů. Shrneme-li výše uvedené poznatky, můžeme konstatovat, že konec 19. století a začátek 20. století byly dobou prolínání různých výtvarných směrů, hledajících řešení v otázce vytvoření národního stylu, stejně jako řešení sporu mezi uměleckým řemeslem a nově se prosazující industrializací. Vedle dekorativních směrů, nacházejících inspiraci v historii a přírodě, se postupně objevovali lidé, kteří dokázali nové technologie vhodně využít. Mezi takové patřil Michael Thonet a jeho nábytek z ohýbaného dřeva nebo nábytek jednoduchých přímých linií Franka Lloyda Wrighta. Na ně následně navazovali 21

22 kritici dekorativních směrů, kteří odmítali zdobnost interiérů a prosazovali jednoduchost, čistotu a účelnost. Historiograficky akcentovaným vyvrcholením bylo úsilí o dosažení tvarové čistoty nábytku v období funkcionalismu. 22

23 4. Rousínov a rozvoj nábytkářství Rousínov se nachází v jihomoravském kraji. V jeho blízkosti leží město Brno a Vyškov. Údolí při tekoucí vodě, v němž se nachází, poskytovalo vhodné podmínky k osídlení již v pravěku. Postupem času vznikly v oblasti Rousínova dvě osady, které se odlišovaly názvem Starý Rousínov a Nový Rousínov. Výhodou oblasti Rousínova byla jeho poloha při Královské cestě, vedoucí z Uher až do Polska. Později se stala významnou spojnicí silnice z Olomouce přes Brno do Vídně. Protože se v okolí nenacházela příliš úrodná pole, převažoval nad zemědělskou činností rozvoj řemesel a obchodu. Řemeslnému povolání se věnovalo 60 % obyvatel. 47 Nejčastějšími živnostmi byl kolář, kovář, bednář, zámečník, povozník nebo obchodník. V pozdějším období nastal rozkvět tkalcovství, obuvnictví a stolařství. Zvláště tkalcovství a soukenictví se ve městě rozvíjelo, ovšem do počátku 20. století, kdy pro toto odvětví doba prosperity skončila. Větší pozornost si následně získal obor nábytkářství. Od 16. století v oblasti Rousínova fungoval prosperující bednářský cech. S postupným rozvojem dřevozpracujícího řemesla, byly na jeho tradici vybudovány nábytkářské podniky. Od konce 19. století se následně stal Rousínov významným centrem nábytkářství a zpracování dřeva. Napomáhala tomu mimo jiné dobrá dostupnost materiálu. Okolní lesy nabízely kvalitní suroviny. Parní pily v okolí poskytovaly stolařským mistrům dřevo z lesů v Olšanech, Pozořicích, Habrovanech, Lulči nebo Račicích. V roce 1887 bylo založeno Společenstvo živností řemeslných a živností svobodných, od nichž se odtrhlo v roce 1909 Samostatné společenství stolařské. V roce 1923 jej potom nahradilo Společenstvo živností dřevozpracujících. Společenství pomáhalo s rozvojem stolařství a podporovalo vzdělání odborníků pro výrobu. Také řešilo problémy spojené s nákupem materiálů nebo zamezovalo zbytečné konkurenci Vojta Lossmann, Slovo úvodní, Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov , s František Čáda Jan Janák Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s

24 Rozkvět nábytkové tvorby vyvrcholil nejvíce po první světové válce. Po válce se obecně více rozmohlo individuální podnikání. V Rousínově bylo před válkou dvanáct stolařských závodů, po válce jejich počet rostl. Před druhou světovou válkou byl počet stolařských závodů téměř 7x vyšší, nacházelo se jich ve městě 72 a dávaly práci 1200 zaměstnancům. 49 Rozmach nábytkářství ve dvacátých letech 20. století byl spojen s přistoupením k novým výrobním postupům a zaváděním strojové výroby. Postupně se opouštělo od zakázkové tvorby. Naopak se prosazovala sériová výroba a tvorba nábytku na sklad. Zároveň vzrostl zájem o nábytek díky výstavbě nových budov, které bylo potřeba vybavit. Největší továrny si postupně začaly otvírat prodejny v okolních i vzdálenějších městech. Nabízely masivní, dýhovaný leštěný nábytek. Díky nábytkářství se v Rousínově rozvíjely i další živnosti s výrobou nábytku spojené. Patřilo mezi ně klempířství, čalounictví a natěračství. Důležitá pro nábytkářství byla také výroba a fungování parních pil. Rousínov se za poměrně krátkou dobu stal důležitým centrem výroby nábytku. Byl nerozlučně spjat s představou dobrého a kvalitního nábytku. 50 O rousínovském průmyslu se psalo: Zvláště průmysl lidový stolařství nemá na Moravě sobě rovného, 51 což byla přirozeně součást marketingové prezentace zdejšího podnikání. Svým přístupem bylo specifické a lišilo se tak od města Brna. V Rousínově se postupně rozvíjela řada malých výroben a skladů nábytku. Protože se jednalo o malé výrobce, mohli se mezi sebou více zaměřit na dělbu práce. Každý výrobce se tedy specializoval na něco jiného. Byli zde výrobci zaměření na kuchyňský nábytek nebo na zařízení ložnic, obývacích pokojů apod. O výrobcích nábytku v Rousínově se důvěrně psalo jako o rousínovských. 52 Prvním podnikem navazujícím na rousínovskou dřevozpracující tradici byla firma Ambrože Sedlmajera založená v roce Jan Osolsobě svůj podnik otevřel 49 Vladimír Nekuda (ed.), Vyškovsko. Vlastivěda moravská, Brno 1965, s Milan Řepa Karel Lochman František Havíř (eds.), Rousínov v proměnách času, Brno 2012, s Vojta Lossmann, Slovo úvodní, Krajinská, živnostensko-průmyslová a hospodářská výstava v Novém Rousínově (kat. výst.), Rousínov , s Alma, Rousínov a rousínovští, Československý truhlář, roč. XII, 1926, č. 1, s Dr. Verunáč, Amerikanism rousínovských, Československý truhlář, roč. XIII, 1927, s

25 o dva roky později, v roce Kromě zmíněných firem k největším výrobcům nábytku v Rousínově patřil závod Skarytka, založený v roce V roce 1908 bylo rousínovské nábytkářství rozšířeno o novou firmu Karla Piláta a Leopolda Šmídka, později nazvanou Tusculum, která si pro přiblížení místního kontextu zaslouží větší pozornost. 4.1 Tusculum Z podniku Karla Piláta a Leopolda Šmídka se později stala jedna z významných továren na výrobu nábytku. Svoji dílnu si Karel Pilát a Leopold Šmídek otevřeli v bývalé soukenické továrně. Pro firmu Osolsobě to byl silný konkurent v blízkém okolí, protože stejně jako on pracoval s parním pohonem a dával práci množství dělníků. Pilát a Šmídek předtím působili u firmy Novotný v Týništi, odkud si dělníky přebrali. Antonín Houdek se k podniku Pilát a Šmídek přidal v roce S jeho příchodem, se změnil název firmy na Tusculum. 53 Firma ve dvacátých letech 20. století rozšířila dílny v Rousínově a následně otevřela prodejny v Praze, Bratislavě, Košicích a Pardubicích. Byla sjednaná dohoda o spolupráci s továrnami Válek a Šér v Holešově a Bratří Kalmannové v Přerově. Po úspěšných letech přišly pro podnik problémy v podobě odstoupení spoluzakladatele Leopolda Šmídka a hlavně problémy spojené s požárem továrny v Rousínově v roce Následující tři roky firmu provázely finanční ztráty na Slovensku. V roce 1936 po prodání podílů společníky se stal jediným majitelem podniku Antonín Houdek. Ten kvůli vážnému onemocnění firmu předal mezi svoji rodinu manželku a syny. V roce 1948 se firma stala součástí národního podniku Spojené UP závody. 54 Firma Tusculum v době rozmachu nábytkářství, ve dvacátých letech 20. století, zaměstnávala 150 dělníků, což bylo asi o 100 zaměstnanců méně, než měla továrna Richarda Osolsobě. Zaměřovali se na úplné vybavení bytů, hlavně na zařízení obývacích pokojů. Firma Tusculum byla sice pro Richarda Osolsobě konkurence, stejně 53 František Čáda Jan Janák Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s MZA Brno, fond H 503, Tusculum, spol. s.r.o. v Brně, továrna a sklad nábytku v Rousínově,

26 tak byl on konkurencí pro Tusculum. V Rousínově působil déle a měl tedy jako zkušenější jistou výhodu. Do jaké míry spolu firmy soutěžily, není jasné. Spíše bychom mohli říct, že se firmy navzájem sledovaly a inspirovaly svými výrobky. O rousínovských stolařích pojednávají články v časopise Československý truhlář. Je v nich uvedeno, že v Rousínově bylo v oboru stolařství zapsáno 42 živnostníků, a bylo doplněno, že ročně přibývá 12 mistrů a v nejbližších letech stoupne jistě rapidně toto číslo. 55 Na stejném místě je vylíčený popis situace v Rousínově v období rozkvětu nábytkářských podniků. Hned naproti nádraží [nádraží Rousínov - Slavíkovice] na pravé straně směrem k Rousínovu je první truhlář-vývozce Ant. Skřivánek, ve Slavíkovicích. Pěkná jména co? Měla by mít větší reklamní štít, aby ho každý snázeji našel. Zastiňuje ho trochu kolář Lepil. Z nádraží se jde asi 5 minut silnicí do Rousínova. Při přechodu trati před Rousínovem praští každého tabule Ant. Skarytka. Má na ni právo, neboť jeho závod je až na druhém konci Rousínova. Ale hned pár kroků za touto tabulí přetrumfnul Skarytku čiperný truhlář Menšík. Minulý týden pořídil vedle své dílny pěkný výkladec a v něm se leskla pěkná ložnice z květovaného jasanu. S tím výkladcem udělal p. Menšík terno. Pak následují truhláři další: Skyva, Abraham, Plotěný, Frant. Sedlmajer, Richard Osolsobě, Ant. Sedlmajer, všichni po pravé straně Rousínova. Ant. Skarytka a synové, ten co má tu velkou reklamu před Rousínovem, je zase po pravé straně, ale směrem od Vyškova k rousínovskému nádraží. Také má výkladec, ale po celé dny oka i dveře zavřeny, holt, není to u nádraží. Pak je zase Emil Sedlmajer, Eduard Sedlmajer, Tusculum a dost? Snad to budou už všichni, co jsou při státní ulici. Pak jsou tam ještě v zastrčených uličkách truhláři, kteří by měli mít reklamy jako Skarytka, aby je bylo lze snázeji najít. Burian, Vintr, Toman. 56 Je patrné, že autor článku příliš nerozlišoval důležitost jednotlivých firem. Na výrobce v Rousínově bychom, stejně jako on, mohli nazírat jako na celek. Rousínovští výrobci nábytku se sice svojí specifikací snažili mezi sebou vynikat. Tím se ale navzájem motivovali a výroba se tak v tomto místě mohla stále vyvíjet a zdokonalovat. Odborná škola stolařská školila další řadu učňů. Podle nově zavedených vyučovacích 55 Poměr malého živnostníka k většímu, Československý truhlář, roč. XII, 1926, č. 1, s Alma, Rousínov a rousínovští, Československý truhlář, roč. XII., 1926, č. 1, s

27 metod učňové pracovali přímo u mistra. Díky tomu se v Rousínově vychovávali další zruční mistři. O tom, zda mezi nimi panovala konkurenční zášť, se však mluvit nedalo. Jak napsal pan Verunáč: Konkurenční zášť jim bude brzy úplně neznámou bylinou. Naopak. Kdyby jich bylo desetkrát tolik v Rousínově, co je dnes, cítili by se hybnější a sobě bližšími. 57 V roce 1934 je již uvedeno, že kvalita rousínovského nábytku vychází ze společných zkušeností,, které si jednotliví stolaři navzájem sdělují, neboť není mezi nimi obvyklé konkurenční nevraživosti. 58 Ve třicátých letech 20. století začaly kvůli hospodářské krizi nábytkové podniky upadat. Úpadek byl zapříčiněný také sílící konkurencí. Nejdříve zanikly drobnější podniky. Továrnám bylo těžké konkurovat, protože nabízely nábytek dobré kvality za nižší ceny. 57 Dr. Verunáč, Amerikanism rousínovských, Československý truhlář, roč. XIII., 1927, s Antonín Skarytka, Několik slov návštěvníkům výstavy, Výstavní trhy nábytku (kat. výst.), Rousínov

28 5. Rodinná firma Osolsobě 5.1 Jan Osolsobě a vznik firmy Moravský nábytkářský průmysl v druhé polovině 19. století byl obecně spíše nižší úrovně. Zahraničního úspěchu se těšil pouze nábytek z ohýbaného dřeva bratří Thonetů. Ostatní nábytek k nám byl dovážen z Vídně. Na Moravě se vyráběly buď jednotlivé kusy na zakázku, nebo byly poskytovány opravy nábytku. 59 V tomto období, v roce 1866 si jako živnost nechal Jan Osolsobě zapsat svojí stolařskou dílnu. Byla to jedna z prvních živností v oboru nábytkové výroby na Moravě. 60 Jan Osolsobě 61 pocházel z rodiny mlynáře. Stolařem se vyučil u mistra Jana Růžičky v Rousínově. Jan Růžička byl považovaný za odborníka ve svém oboru. Zvučného odborného jména měl v té době Růžička, který nejjemnější práce prováděl. 62 Po vyučení šel Jan Osolsobě pracovat do Vídně a do Brna. Poté odešel na několik let do zahraničí, směrem na východ. Navštívil Budapešť. Dále jeho cesta směřovala do Srbska a Rumunska. Pobýval v různých městech, v Temešváru, Petrovaradínu, Bělehradě, Kragujevaci, apod. Do Rousínova se vrátil zpět ve svých třiceti letech, v roce 1865, a následně začal provozovat stolařskou dílnu. 63 Stolařský podnik, který založil, se v polovině 19. století věnoval rukodělné výrobě nábytku z tvrdého dřeva, např. z buku, dubu, jasanu nebo jilmu. Dobrou pověst si vybudoval na kvalitním zpracování zmíněného materiálu. Díky kontaktům Jana Osolsobě, které získal na svých zahraničních cestách, se nábytek vyvážel do Rumunska, Turecka a Srbska. Toho se po první světové válce nepodařilo znovu dosáhnout František Čáda Jan Janák Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s Martina Straková, Osolsobě. Dobrý nábytek, dobré bydlení. Historie nábytkové firmy, in: Brno v minulosti a dnes. Sborník k dějinám a výstavbě Brna XX, Brno 2007, s Richard Osolsobě, Vývoj průmyslu stolařského a s ním i jiných oborů v Rousínově, Nábytkový trh v Rousínově, , s MZA, SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, fond R1 Archiv města Rousínova /1953. Kronika Rousínov , s Richard Osolsobě, Vývoj průmyslu stolařského a s ním i jiných oborů v Rousínově, Nábytkový trh v Rousínově, , s

29 Společně s řídícím učitelem, Janem Antonínem Růžičkou, Jan Osolsobě v Rousínově podporoval odborné vzdělání. Jan Antonín Růžička a první křesťanský lékař v Rousínově MUDr. Bohumil Vepřovský se stali spiriti agens veškerého dění v Rousínově. 65 V devadesátých letech 19. století byla v Rousínově svolaná porada o dalším vzdělávání mládeže, kde vznikla myšlenka založit odbornou školu na zpracování dřeva. Do města byl pozvaný odborník, profesor Augustin Kopecký, který měl přednášku o odborných školách a jejich významu. Následně bylo doporučení zřídit pokračovací školu obecně přijato a v roce 1891 byla zřízena Odborná škola pokračovací s přípravkou pro učně. Kromě snahy o podporu dalšího vývoje stolařství v Rousínově se Jan Osolsobě zabýval také celkovým vedením města jako starosta po dlouhou dobu. Na starostenský post byl zvolen v roce 1883 a setrval na něm až do své smrti do roku Z počátku založení stolařské dílny, byl rozvoj firmy velmi pomalý kvůli malé poptávce a blízkosti Vídně. Podnikání v tomto období nebylo celkově jednoduché. Jedním z důvodů byla neexistence finančních ústavů, které by poskytly finance. Dále stolařské provozovny na konci 19. století zhotovovaly nábytek ručně v nevhodných podmínkách, v malých temných místnostech při petrolejovém osvětlení. Většinou pracovní doba byla od časných hodin až pozdě do noci. Dílna Osolsobě poté jako první v Rousínově v roce 1910 zavedla do provozovny elektrické osvětlení. Na přelomu století podnik pořídil i dřevoobráběcí stroj, ručně poháněnou pásovou pilu, která později získala parní pohon. To již bylo zásluhou, syna Jana Osolsobě, Richarda Osolsobě Václav Sedlmajer, Rousínov v proměnách času, recenze, 2014, s. 5. Nepublikovaný strojopis. 66 František Čáda Jan Janák Stanislav Hladký, Rousínov. Dějiny a socialistická přítomnost, Brno 1982, s Ibidem, s