PÍSNĚ PŘEDBĚLOHORSKÝCH KANCIONÁLŮ v současném zpěvníku Českobratrské církve evangelické

Transkript

1 FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY TEORIE A PROVOZOVACÍ PRAXE STARÉ HUDBY MARIE ŢÁRSKÁ PÍSNĚ PŘEDBĚLOHORSKÝCH KANCIONÁLŮ v současném zpěvníku Českobratrské církve evangelické BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí práce: Mgr.Vladimír Maňas, Ph.D. Brno 2012

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury V Brně dne 2012 Marie Ţárská

3 Ráda bych poděkovala panu Vladimíru Maňasovi, PhD. za pomoc při psaní této práce.

4 1) Úvod ) Materiál a metodika... 4 Materiál... 4 Metodika ) Dnešní podoba předbělohorské duchovní písně ) Současný zpěvník Českobratrské církve evangelické Okolnosti vzniku Struktura zpěvníku ) Písně z předbělohorských kancionálů obsaţené v současném zpěvníku ČCE Komentář k tabulce s písněmi 1979ČCE převzatými z předbělohorských kancionálů Dvě nejoblíbenější písně předbělohorských kancionálů uvedené v současném zpěvníku ČCE Bůh náš všemohoucí Komentář k písni Bůh všemohoucí Vstal jest této chvíle Komentář k písni Vstal jest této chvíle: ) Závěr ) Resumé ) Pouţité zkratky: ) Prameny a pouţitá literatura Seznam příloh... 56

5 1) Úvod Duchovní píseň, strofický útvar s textem duchovního charakteru určený nejen pro účely bohosluţebné, ale i soukromou poboţnost, je podle mnoha vědců sice nesporně důleţitým hudebním útvarem, ale stále málo badatelsky podchyceným ve svém vývoji. Pokud se určitá starobylá píseň zpívá dosud, jedná se navíc o materiál ţivý, vyvíjející se, jehoţ prameny jsou nejen dodnes zachovány pouze částečně, ale kterých navíc stále přibývá. Kaţdý badatel navíc nahlíţí duchovní píseň ze svého úhlu pohledu a jen výjimečně dochází ke spolupráci světů, které se nám duchovní písní otevírají: hudební a textový, přičemţ text v sobě obsahuje jak věroučné, tak jazykové i literární aspekty. Duchovní píseň doby, na kterou se zaměřujeme, od husitství po rok 1620, je důleţitá i pro svou ekumeničnost a mnohdy také internacionálnost. Procházela napříč konfesemi, migrovala mezi národy a ve své době byla v podstatě jediným médiem přístupným pro všechny. Díky své srozumitelnosti dokázala promlouvat ke všem společenským vrstvám rozdílu. Mezník, který klademe, Bílá Hora, má pro nás význam zejména proto, ţe zkoumáme píseň protestantskou, jedná se ovšem také o oddělení etapy spjaté především s humanismem od barokního období. Písně předbělohorských kancionálů jsou významnou součástí zpěvníku Českobratrské církve evangelické (dále ČCE). Zpívají se díky tomu, ţe byly zařazeny do evangelického zpěvníku vydaného roku 1979 Synodní radou ČCE. Běţné je do bohosluţeb zařazovat čtyři písně zpívané se shromáţděním za doprovodu varhan, nebo jiných nástrojů. ČCE povaţuje písně ze zlatého věku české duchovní písně, za velmi důleţité, především ty, které se dochovaly v kancionálech Jednoty bratrské. Jednota bratrská a její kancionály ovšem nemají pouze tento lokální význam pro jednu malou církev v malém evropském státě. Pro své prvenství v Evropě v tisku (první tištěný kancionál z roku 1501) i prvenství v nototisku (1541), promyšlenou a jednotnou redakci je dodnes vysoce ceněna hudebními i jazykovými historiky. Mou první otázkou, kterou si nad současným zpěvníkem kladu, je, kolik písní předbělohorských kancionálů současný zpěvník ČCE obsahuje, přičemţ tyto písně klasifikujeme jako útvar, který má nápěv i text z předbělohorské doby. Důvodem výběru z většího mnoţství předbělohorských nápěvů jen těch s předbělohorským textem je, ţe teprve takové písně lze srovnat, neboť rytmické obměny i obměny ve frázování mohou být u písní s mladším textem dané právě nutností přizpůsobit nápěv textu. Mým zájmem také nebude popsat různé texty písně, proto ke komparaci nebudou zvoleny ty písně, které mají shodný nápěv, ale jiný text. Další otázkou, kterou ve mně tyto písně vzbuzují, je, zda je verze nápěvu, který dnes daná vybraná píseň má, shodná s vydáními v předbělohorských kancionálech a zda má současný nápěv oporu i v mladších pramenech století, coţ by svědčilo o jeho oblíbenosti a tedy i ţivosti. Mým cílem je zjistit, jakými změnami prošly vybrané písně, zda je moţné zobecnit proces změn, či zda jde pouze o drobné obměny dané spíše typem zpěvníku, chybami, či místními zvyklostmi, které nelze vnímat jako záměr. Můj zájem se bude soustředit na změny v textu, frázování, rytmu a melodice nápěvu. Druhým cílem je kriticky zhodnotit současnou verzi písně a ověření uvedených pramenů vzhledem k tomu, ţe se připravuje nový zpěvník ČCE. Za tímto účelem zkoumám také okolnosti spojené se vznikem současného zpěvníku vydaného roku 1979 a proces jeho vzniku. 2

6 Hlavním cílem práce je nabídnout a srovnat různé přístupy k problematice dnešní podoby staré duchovní písně ve zpěvnících pro bohosluţebné účely a její provozovací praxi, proto je zájem rozšířen i na další současné kancionály jiných křesťanských církví. 3

7 2) Materiál a metodika Materiál Základním pramenem, z kterého vycházíme, je současný zpěvník Českobratrské církve evangelické (dále jen 1979ČCE), který byl poprvé vydán roku O tomto zpěvníku čerpáme informace jednak z archivu Českobratrské církve evangelické, kde jsou zatím neutříděné, ve čtyřech krabicích uloţené zápisy z porad hymnologického odboru (dále jen HO), dopisy jednotlivých členů odboru, které si psali mezi sebou, korespondence mezi Synodní radou a HO, komentáře a hodnocení ke všem písním z předchozího zpěvníku i zpěvníku připravovaného a další materiály, které byly po ukončení práce HO odevzdány k zpracování Synodní radě. 1 Dalším zdrojem informací k tomuto prameni nám byl článek Elišky Esterlové, který pojednává o 1979ČCE a shrnuje výsledky HO. 2 Prvotní myšlenka, zjistit, jakým vývojem prošly předbělohorské písně obsaţené v 1979ČCE, narazila poměrně záhy na zjištění, ţe písně nereflektují změny v průběhu staletí. Jak budeme blíţe specifikovat v kapitole o současném zpěvníku ČCE, písně byly zapsány podle původního znění. Pro zjištění, jaké předbělohorské písně jsou zde obsaţeny a v kolika různých předbělohorských kancionálech, z kterých mohli redaktoři vycházet, je najdeme, čerpáme jednak z chronologického přehledu pramenů textů a nápěvů písní v závěru zpěvníku, 3 dále z databáze Melodiarium, kde nalezneme velké mnoţství naskenovaných kancionálů 4 a v neposlední řadě databáze HYMNORUM THESAURUS BOHEMICUM (dále HTB) 5 Nevýhodou je, ţe kaţdý ze jmenovaných přehledů nabízí jiný soubor pramenů. V přehledu zpěvníku ČCE chybí mnohé prameny především jiných církví a celkově je vytvořen velmi nepřehledně, není z něho například zřejmé, který ze jmenovaných pramenů písně byl vybrán pro přepis. Z chybějících pramenů jmenujme Ivančický kancionál (1564). V databázi Melodiaria sice získáme velké mnoţství materiálu, a to i středověkého a rukopisného, ovšem chybí zde mnoţství pro náš výzkum důleţitých kancionálů (např. Šamotulský kancionál, či Kancionál J. A. Komenského), navíc celý výčet pramenů končí rokem 1683, takţe pro sklonek 17. století a celé 18. století nám jiţ neposlouţí. Nejúplnější, co se týče přehledu všech českých tištěných pramenů vybraných písní století, je Škarkova databáze HTB. Její nevýhodou však je, ţe nezpracovává rukopisné kancionály, ani středověké prameny. Dalším negativem je velká nepřehlednost, prameny jsou uvedeny nechronologicky, podle těţko určitelného systému. Jedná se o uţitečný zdroj výčtu pramenů k zvoleným písní, narozdíl od Melodiaria však obsahuje pouze jedno elektronicky zpřístupněné faksimile Jesličky B. Bridela z roku Důleţitými pomůckami při vyhledávání kancionálů a pro upřesnění jejich charakteristiky nám byly digitální databáze Manuscriptorium 6 a Knihopis 7 a disertační práce Marie Škarpové. 8 1 AFSRČCE, VIIBb1, VIIIBb2, VIIIBb3, VIIIBb4, VIIIBc1. 2 ESTERLOVÁ, ELIŠKA: Duchovní píseň v českých zemích X Duchovní píseň v dnešním životě církví, Českobratrská církev evangelická. In Hudební rozhledy X, Praha 2007, s ČESKOBRATRSKÁ CÍRKEV EVANGELICKÁ. Evangelický zpěvník. Karlsruhe: 1979, s Melodiarium. [online] Dostupné z: < [cit ]. 5 HYMNORUM THESAURUS BOHEMICUM. [online] Dostupné z: < // [ cit ]. 6 Manuscriptorium [online] Dostupné z < [cit ]. 7 Knihopis [online] Dostupné z < [cit ]. 8 ŠKARPOVÁ, MARIE: Kancionál český M. V. Šteyera návrh českého hymnografického kánonu, disertační práce, Brno

8 V kapitole Dnešní podoba duchovní písně čerpáme informace jednak ze zkušeností nabytých vlastním bádáním, jednak z cyklu článků uveřejněných v Hudebních rozhledech roku 2007, jeţ přesně uvádíme v dané kapitole, dále z příspěvků k tématu od Jiřího Sehnala a Marie Škarpové v jiných časopisech a hesel ve Slovníku české hudební kultury. Pro výčet písní z předbělohorské doby uvedených v 1979ČCE vyuţíváme jiţ výše zmíněné dvě elektronické databáze (HTB, Melodiarium) a uváděné prameny k písním jiţ blíţe nezkoumáme. Na sběr materiálu je nejnáročnější kapitola o podobě a vývoji vybraných písní. Přestoţe si jsme vědomi toho, ţe nikdy nezískáme úplný chronologický výčet pramenů k dané písni od jejího počátku aţ do dnešní doby, jiţ jen z toho důvodu, ţe velká část kancionálů století se nám nedochovala, část dosud není zpracovaná a část vznikla pro lokální uţívání, takţe není obsaţena v ţádné databázi, pokusili jsme se tyto tři výše zmíněné databáze (Prameny 1979ČCE, HTB, Melodiarium) spojit a vytvořit u vybraných písní chronologický výčet pramenů písní od jejich prvního výskytu po konec 18. století. Většinou čerpáme pouze z jednoho vydání stejných kancionálů, nikoli například prvního nenotovaného, pokud další existuje notované, či dalších rozšířených vydání. Výjimkou jsou kancionály sekty bratří habrovanských, u nichţ čerpáme i z dalších vydání, protoţe jsou dobře zpracovány v Melodiariu, další výjimku jsme učinili u kancionálů bratrské redakce, kde jsme se zajímali také o vydání z roku Pro 19. a 20. století nám databáze pramenů k duchovním písním, z které bychom mohli čerpat, chybí, pomůckou je pro nás pouze jiţ jmenovaný chronologický přehled pramenů na konci zpěvníku ČCE. Díky úvodu k dalšímu z pramenů, zpěvníku ČCE z roku 1923 víme, ţe nápěvy zde obsaţené byly vzaty z věcných i formálních důvodů z Evangelického kancionálu, vydaného Spolkem Komenského v Praze roku 1889, a ponechány e změny. 9 Výčet pramenů 19. století a jejich popis by byl zajímavým tématem pro práci jiného zaměření. Při vyhledávání těchto kancionálů napříč církevním spektrem databáze těchto pramenů by se náš výzkum stal nesmírně zdlouhavým, proto toto období zastupujeme pouze pro ČCE reprezentativním, výše zmíněným pramenem. 20. století zastupujeme kromě 1979ČCE dalšími současnými zpěvníky dvou nejpočetnějších církví na našem území církve římskokatolické a Církve československé husitské. Jedná se jednak o Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, poprvé vydaný roku 1973, zpěvník Mešní zpěvy z roku 1990 a husitský zpěvník poprvé vydaný roku U těchto čtyř současných zpěvníků sledujeme také varhanní doprovody k vybraným písním. Jak je zřejmé ze závěrečné kapitoly o pramenech a sekundární literatuře této práce, velké mnoţství pramenů, především těch nenotovaných, muselo být zhlédnuto fyzicky, neboť jejich faksimile prozatím nenalezneme zpracované elektronicky. Metodika Kromě základních metod analýzy, syntézy, indukce a dedukce uţitých především při zkoumání dostupné literatury k pramenům i jednotlivým písním, byla hlavní metodou komparace. Srovnávali jsme jak různé výzkumy a názory váţící se k určitým písním a pramenům, tak, a to především, různé verze nápěvů i textů v nalezených kancionálech. 9 ČESKOBRATRSKÁ CÍRKEV EVANGELICKÁ. Synodní rada. Zpěvník českobratrské církve evangelické. Praha: 1923, s

9 Výsledky srovnání jsou uvedeny v tabulkách. Srovnání jsme činili retrospektivně, kdy jako základní pramen byl pouţit 1979ČCE. Ve srovnání a následném zhodnocení zjištěného jsme se nezabývali teologickým vyzněním textu, protoţe pro tuto oblast nejsme kompetentními. Hlavním nám bylo hledisko hudební, protoţe však kaţdá melodie podléhá změnám na základě změn textu, bylo třeba zkoumat i text písně. Při přepisu a rozboru textu písní jsme se řídili směrnicemi pro vydávání starších českých textů Jiřího Daňhelky. 10 Pro nutnost zúţení pramenné základny se zabýváme pouze písněmi, které do 1979ČCE přešly z doby předbělohorské jak nápěvově, tak textově. Velkým mnoţství nápěvů, které získaly odlišný text v mladší době, se nezabýváme. Z výčtu písní, která splňují tuto charakteristiku, dále vybíráme k hlubšímu rozboru a postihnutí jejich vývoje pouze dvě ve své době oblíbené a v předbělohorských kancionálech bohatě zastoupené písně. Hlavním nám bylo hledisko hudební, protoţe však kaţdá melodie podléhá změnám na základě změn textu, bylo třeba zkoumat i text písně. Pro určení metrorytmických zákonitostí písně, střídání přízvučných a nepřízvučných slabik v korespondenci s nápěvem, jsme se rozhodli provést analýzu textu vţdy první sloky určité písně, která bývá u notovaných kancionálů podloţena pod nápěvem. Dále uvádíme pro srovnání různých verzí písně a představu, k jak moc velké redukci slok písně došlo, počet slok písně v kaţdém z pramenů. Všímáme si i naznačení či nenaznačení frázování písně, které je podle nás důleţitým vodítkem, jak se píseň zpívala, Zda byl plynule zpíván dlouhý úsek písně, či rozčleněn do krátkých celků. Fráze navíc bývají zaznamenávány i v mnoha nenotovaných kancionálech. Zkoumáme také, jakými změnami prošel zápis nápěvu a rytmu, jaké jsou jeho různé varianty. Pro volbu tóniny písně je důleţité, v jaké poloze byla zapisována, proto i toto hledisko uvádíme. Pro úplnost zaznamenáváme také typ klíče, který je pro zápis písně volen. 10 DAŇHELKA, JIŘÍ: [online] Směrnice pro vydávání starších českých textů. Dostupné z: < cit ]. 6

10 3) Dnešní podoba předbělohorské duchovní písně Jak upozorňujeme jiţ v úvodu, hymnologický výzkum je nesmírně náročný právě proto, ţe zkoumáme písně, které jsou stále ţivé a ve vývoji, navíc se při jejich interpretaci setkávají a měly by spolupracovat nejméně čtyři oblasti: hudební věda, filologie, literární věda a teologie, ty však dnes jen výjimečně dokáţe obsáhnout jeden člověk. Po rozhodnutí zařadit některou z předbělohorských písní do zpěvníku pro bohosluţebné účely redaktor zvaţuje, pokud nemá jasné instrukce od nadřízených institucí, jakým způsobem píseň zapsat. Tak, aby byl zápis co nejblíţe dnešnímu průměrnému účastníku bohosluţeb, aby se mu píseň dobře četla i zpívala, nebo v její autentické podobě? Navíc, pokud se jedná o píseň obecně známou, o píseň, která prošla spolu s církví několikasetletým vývojem a nutně tedy ve slohových proměnách doznala změn, zvaţuje, zda zachovat její pozměněnou, ale zároveň vţitou podobu, či ji zahodit a nahradit verzí lidu neznámou, zato v době jejího vzniku zaznamenanou v některém z kancionálů. Výhodou volby vţité podoby písně je to, ţe ţije v obecném povědomí věřících (pokud se opravdu zpívá a nejedná se pouze o píseň, která je ve zpěvníku zařazena, ale trvale při bohosluţebné praxi opomíjena), její podoba je napříč generacemi známá. Tato výhoda se však zároveň můţe stát nevýhodou ve chvíli, kdy pod vlivem změn provozovací praxe staré hudby varhaníci či vedoucí kůrů chtějí píseň hrát / zpívat rychleji, či naopak pomaleji, netradičně ji doprovodit, spojit fráze tam, kde se lidé obyvykle nadechují apod. Proto s proměnami našeho přístupu a vnímání těchto písní dochází i ke změnám v dalších vydáních zpěvníků písní určených pro zpěv se shromáţděním a při úpravách starých písní redaktoři zpěvníků zodpovědně pátrají po jejich pramenech: První nesnází, na kterou redakce nového zpěvníku narazí v případě, ţe chce uţivateli zpěvníku zprostředkovat píseň barokizujících či romantizujících nánosů, je rytmizace nápěvu, který pochází z období středověku či renesance: Písně předbělohorských kancionálů jsou původně zapsány taktových čar. Taktové čáry oddělující vţdy stejný časový úsek hudby nalezneme aţ v kancionálech barokních, a ani tam ještě nejsou písně zapsány takto důsledně, jak můţeme vidět na přiloţeném příkladě (př. 1), písni Vítej Jezu Kriste..Př Capella regia musicalis K. V. Holana Rovenského Kancionál V. Šteyera U K. V. Holana Rovenského je zaznamenána taktových čar, kdeţto v kancionálu M. V. Šteyera jsou jednotlivé hudební úseky odděleny, ačkoli se jedná o vydání o deset let starší neţli Rovenského Capella regia musicalis. 7

11 Dnešní běţný návštěvník kostela se ovšem v zápisu taktů jen obtíţně orientuje. Jiţ v době, kdy písně vznikly, k orientaci v na první pohled nekonečné melodii zřejmě napomáhalo oddělování frází pomocí lomených čar v textu, interpunkce jiné barvy neţ jakou je napsán text písně, značení korun na koncích frází a pomlk mezi jednotlivými částmi nápěvu. Mnohé z toho, lomené čáry, nádechová znaménka, koruny, pouţíváme dodnes. Takové rozčlenění nám sice napoví, kde začíná a kde končí fráze, avšak v orientaci uvnitř fráze jiţ ţádné vodítko kromě délky not nemáme. Pravděpodobné také je, ţe lidé si nápěv písně i její frázování pamatovali natolik dobře, ţe ţádná vodítka nepotřebovali. Jak co nejpřesněji přepsat do moderní písně, které byly původně psané jiným typem? Nejčastěji nalezneme v kancionálech písně zapsané v menzurální notací. Někdy je nutné konkrétní nalezenou verzi písně ověřit v jiných kancionálech, odhalit písařské chyby, či chyby vzniklé dodatečnými zásahy do pramenů, například dodatečným klíčováním nápěvů. V tu chvíli můţeme mít před sebou verze čistě menzurální a zápisy, kde se menzurální typ mísí s chorálními znaky (například kaudované quadry v rhombické notaci), jak můţeme vidět na příkladu kancionálu počátku 17. století od Tobiáše Závorky. 11 : Př Záv Pamatujmeţ všickni věrní Tyto chorální znaky v menzurální notací nalezneme i u některých písní v kancionálu Jana Roha z roku 1541, ale i v Ivančickém kancionálu z roku 1564, bratrském kancionálu z roku 1598 a dalších kancionálech 16. století. Pro srovnání zde uvádíme stejnou píseň zapsanou bílou menzurální notací: Př Ste Pamatůjmeţ všickni věrní Podle F. Muţíka je na našem území specifikem to, ţe mensurální typ proniká do Čech kolem roku 1400 ve stadiu ars nova, ještě dlouho se uţívá černá mensura a vztahy k notám sousedním a platnost znaků jsou určeny samostatně, nikoli tedy přesnými pravidly 11 ŠKVAŘIL, LUMÍR: Nota choralis a její proměny v potridentské notační praxi.magisterská diplomová práce, Brno

12 o délce znaků na základě jejich kombinací, jak bylo obvyklé ve francouzské menzurální notaci 12 Pro dnešního redaktora je ovšem velkou výhodou právě to, ţe můţe různé verze nápěvu zhlédnout retrospektivně a díky jiţ existujícím mladším přepisům někdy nejednoznačné záznamy písní snáze rekonstruovat. I ve chvíli, kdy člověk ovládá zásady přepisu menzurální, neznamená to, ţe správným přepisem jednoho nalezeného nápěvu do moderní získal autentickou podobu písně. Jak můţeme vědět, ţe se píseň spíše zpívala tak, jak je zapsána v tištěném kancionálu, neţ tak, jak ji najdeme v kancionálech například rukopisných? Které z pramenů nám zachovaly opravdu ţivou, shromáţděním věřících zpívanou, podobu? Rukopisné kancionály předbělohorského období nám podávají zprávu o tom, jak se píseň provozovala v dané lokalitě, jaká byla její ústní tradovanost, konzervují místní textovou i nápěvnou tradici 13. Důleţité jsou v takovém případě i nenotované kancionály, které obsahují odkazy na obecně známé nápěvy a dokazují tak, ţe určité písně lidé ovládali zpaměti. Tištěné kancionály mají jednak funkci unifikační, nototisk jeho autorům zároveň umoţnil pestřejší spektrum nápěvů, zařazení i melodií lidu do té doby neznámých. 14 Sledujeme-li jednotlivé kancionály po konfesijní či autorské linii, zjistíme, ţe zde funguje určitá kontinuita v přebírání písní z předchozích vydaných kancionálů, a písně se tak v podstatě v dané redakci nemění. Tištěný kancionál tedy funguje nejen jako médium inovativní, které zařazuje i písně zcela neznámé, můţe si dovolit převzít nápěvy z cizojazyčných zpěvníků apod., ale i médium normativní, které narozdíl od rukopisných kancionálů pruţně nereaguje na vývojové proměny písně a její ţivou podobu. V případě, ţe chceme nalézt v době vzniku a rozkvětu písně její ţivou verzi a neohlíţíme se na teologické vyznění textu či jeho jazykovou srozumitelnost, můţe nám pomoci shromáţdění těchto různých verzí písně nejen v daném období, ale i v jejím vývoji napříč staletími. Právě konzervace určité verze písně oproti jiné, to, ţe se právě tento zápis zachoval přes dvě staletí v podstatě nezměněný, můţe vypovídat o ţivosti této konkrétní podoby písně. Ve velkém mnoţství shromáţděných kancionálů je ovšem nutné se zorientovat s pomocí odborné literatury. Například některé katolické kancionály zřejmě nepronikly do širokého povědomí lidu, nebyly ani určeny pro potřeby všech. Takovými kancionály byly 1693Rov a 1719Sla, které byly vyuţívány spíše varhaníky a kantory (byly velmi nákladné, a kaţdý si je nemohl dovolit), zatímco 1683Ste je označován za hlavní oficiální kancionál pobělohorské éry. 15 I takové informace jsou důleţité při rozhodování, která ze dvou odlišných verzí písně byla tou, která se pravděpodobně opravdu zpívala. Kontrafakta nám mohou napomoci pochopit například rytmické zvláštnosti písně, ozřejmit, proč s nápěvem metrorytmicky nekoresponduje text, či naopak odůvodní volbu slov textu. Zkoumání a hodnocení většího mnoţství verzí jediné písně je proto nesmírně časově náročné a ne vţdy při něm dojdeme k jasnému výsledku. Namísto dnes nejčastěji uţívaného g-klíče nalezneme písně těchto kancionálů nejčastěji předznamenané c-klíčem různých typů či f-klíčem. Není jistě nic těţkého na tom, přepsat nápěv s jiným klíčováním, při jeho přepisu se ovšem nabízí otázka, zda zachovat původní tóninu, či píseň transponovat? 12 MUŢÍK, FRANTIŠEK: Úvod do kritiky hudebního zápisu. Praha 1961, s TESAŘ, STANISLAV: Duchovní píseň v českých zemích IV.Od husitství do Bílé hory poznámky k procesu jejích proměn. In Hudební rozhledy IV, Praha 2007, s Tamtéţ, s MACEK, PETR A KOL.: SLOVNÍK ČESKÉ HUDEBNÍ KULTURY. Praha 1997, s

13 Zpívala se píseň opravdu tak, jak byla napsána, nebo šlo pouze o takovou volbu tóniny, aby se především snadno, rychle a levně zapsala, zatímco při zpěvu se jiţ volila tónina dle potřeb shromáţdění různá? O písních Jednoty bratrské navíc máme doklady, ţe byly zpívány doprovodu nástrojů, pouze jednohlasně. Tím nám u těchto písní odpadá hledisko moţností nástrojového doprovodu, kdy by například bylo vhodnější doprovázet píseň v určité tónině neţ v jiné. Všechny výše zmíněné hudební rysy písně však souvisí s textem daného nápěvu. Jaký text zpívat? Přebásněný, současnému shromáţdění srozumitelný, aktualizovaný, či text, který písni náleţel v jejích počátcích, tedy archaický, zastaralý, který bude pravděpodobně obsahovat dnes jiţ nesrozumitelná lexika či slova morfologicky nekorespondující se současnou jazykovou normou? Navíc, nebude muset mnohdy při úpravě textu dojít i k rytmické úpravě nápěvu? Někdy je obtíţnější uchovat básnický rytmus písně a rým i při jeho aktualizaci a modernizaci, neţli ponechat písni text starobylý. Př Br Blud se zhusta rozšel 1979ČCE V širý svět blud vyšel Na příkladu č. 4 ukazujeme, k jak zásadní změně textu můţe dojít při jeho úpravách. Zde se změnil i samotný název písně z důvodu odstranění archaického lexika zhusta. Moderní text písně je sice účastníkům bohosluţeb srozumitelnější, ve spojení s melodií však nedosahuje takových metrorytmických účinků jako text původní. Ovšem, text, to je samotný základ duchovní písně a pro reformované církve je sdělení písně zpívané se shromáţděním obzvláště důleţité. Na tuto problematiku poukazuje především Eliška Esterlová: 16 Pro Českobratrskou církev evangelickou je i nadále, ve chvíli, kdy roku 2004 ustanovená komise pracuje na vzniku nového zpěvníku, centrem pozornosti textová stránka duchovní písně. Nejen, co se týče aktuální výpovědi obsahu textu, ale také formálního souladu textu s melodií. Téma nevyhovujících textů je v evangelické církvi, stejně jako ve staré Jednotě bratrské, neustále ţivé a probírané, coţ jen potvrzuje skutečnost, ţe právě texty písní jsou zde velmi důleţitým nositelem liturgického dění a kaţdá doba touţí po maximální míře sdělnosti a moţnosti si obsah zpěvu vnitřně přivlastnit. 17 Na poloţené otázky ve většině případů nemůţeme nalézt jednoznačnou odpověď. V dnešní době jsme jiţ v mnohém poučenější a víme více neţ věděli redaktoři současného zpěvníku ČCE o tom, jak se hudba ve sledovaných obdobích provozovala. Nemáme však jediný zvukový záznam, vše, co víme, čerpáme ze sekundárních pramenů. 16 ESTERLOVÁ, ELIŠKA: Duchovní píseň v českých zemích X Duchovní píseň v dnešním životě církví, Českobratrská církev evangelická. In Hudební rozhledy X, Praha 2007, s Tamtéţ, s

14 Při zkoumání hudebních skladeb předbělohorského období obecně, tedy nejen duchovních písní, je uţitečné, ţe máme informace o praktických záleţitostech hudební činnosti ve vymezeném období. Pokud víme, jak často a s jakými finančními prostředky, hudebními nástroji, muzikanty mohl ten který kostelní kůr počítat, kolik času měl na přípravu skladeb atp., opět jsme blíţe představě, jak hudba v dané době mohla být provozována. Ovšem, přímý doklad, zvukový pramen, nám chybí. Při vzniku zatím stále současného zpěvníku Českobratrské církve evangelické se s touto problematikou potýkali i jeho redaktoři. Ze záznamů uloţených v archivu Synodní rady ČCE 18 je zřejmé, ţe podoba nejstarších písní, především těch převzatých z bratrských zpěvníků, dělala redaktorům velké starosti. Přesto jim záleţelo na tom, aby písně ve zpěvníku byly obsaţeny, bratrské písně jsou často v záznamech z porad HO zmiňované jako poklad české hudební kultury. Pro Českobratrskou církev evangelickou se jedná o významnou součást církevní tradice. Jak šířeji popisujeme v kapitole o současném zpěvníku ČCE, jiţ od počátku činnosti Hymnologického odboru (dále jen HO), který měl přípravu nového zpěvníku na starosti, tedy od roku 1951, se vedly o nové podobě, novém výběru i harmonizaci reformačních písní diskuze. Jiţ roku 1953 stojí v zápisu ze schůze HO nezodpovězené otázky, jak naloţit s církevními tóninami, taktovými čarami, zda uvádět nápěv nový, či vţitý, zda zapisovat či nezapisovat koruny a zda zaznamenat tečkovaný rytmus, který působí shromáţdění obvykle problémy roku 1963 byli ke spolupráci přizváni čeští skladatelé: 19 Miloslav Kabeláč, Otto Albert Tichý, Otmar Mácha a Jan Rychlík. Diskuze s nimi se vedla především o podobě starých duchovních písní. Miloslav Kabeláč při této příleţitosti navrhuje, ţe by se úzce církevní hledisko mělo rozšířit, podle něho jde o nejcennější památky české hudební kultury. Je proto třeba věnovat péči správnému znění těchto památek. S jeho názorem byl vysloven na schůzi souhlas. Redaktorka Magdalena Horká poté vyslovuje názor, ţe písně by měly být zapsány taktových čar, opírá se o to, ţe takto zapsané bývají písně v zahraničních zpěvnících. Přítomní vyslovují souhlas s takovým zápisem, která: zachovává fráze; melodický celek; vyznačuje tempo. Ovšem nedojde ke shodě, zda zaznamenat písně s osminami spojenými trámcem či s osminami oddělenými. Miloslav Kabeláč například upozorňuje na to, ţe chorály se zpívají příliš pomalu, měly by se podle jeho názoru zpívat ţivěji, proto by byl pro spojení osmin trámcem. Připomíná, ţe je třeba vidět melodii ne jako z 19. století, ale jaké byly v století. Kromě rytmického zápisu písní je pro HO problematická především harmonizace těchto písní. Přizvaní skladatelé doporučují spíš písně harmonicky nezatěţovat, harmonizovat je podle jejich individuálních potřeb, Miloslav Kabeláč konkretizuje návrh doporučením uţívat prodlevy, či jen hlavní tóny. Závěr z tohoto setkání vyslovuje redaktor Bohumil Hrejsa Zpěvník má ukázat, jak my dnes rozumíme starému chorálu. Na další schůzi konané po dvou měsících byl přítomen kromě jiţ zmíněných skladatelů navíc také Václav Trojan a Petr Eben. Opět se vrací k problematice rytmického zápisu bratrských písní. Václav Trojan se narozdíl od Miloslava Kabeláče přimlouvá za praporcový systém v notaci, který má podle něho větší podobnost s gregoriánským chorálem. Podle něho nelze zapisovat jen podle historie, je třeba respektovat píseň samu. 18 AFSRČCE, VIIBb1, VIIIBb2, VIIIBb3, VIIIBb4, VIIIBc1. 19 Celý zápis z této schůze uveden v příloze č

15 Závěr z této porady HO s českými skladateli je, ţe rozhovor vyjevil jisté napětí v rozdílu mezi čistě hudebním, estetickým chápáním melodie a funkčně liturgickým. 20 Z dalších setkání s oslovenými českými skladateli se nám bohuţel ţádné záznamy nedochovaly. Tito skladatelé zharmonizovali některé předbělohorské písně, a jejich harmonizace jsou uvedeny v chorálníku, který vyšel zvlášť pro varhaníky jako doplnění nového zpěvníku ČCE. Práce na zpěvníku a tedy i schůze HO však pokračovaly aţ do jeho vydání, do roku Dochovaly se nám posudky zpěvníku, z kterého tento nový zpěvník vycházel, zpěvníku z roku 1931, a jednotlivých písní v něm obsaţených. Díky nim si můţeme vytvořit konkrétnější představu o tom, jaké písně a z jakého důvodu byly vyřazovány či naopak zařazovány do nově vznikajícího zpěvníku. Hlediska, kterým byla kaţdá píseň zvlášť podrobována, byla tři: teologické, hudební a stylistické. Nápěv byl hodnocen z hudebního hlediska jako nevyhovující, pokud nebyl dostatečně originální (nápěv byl nalezen u více písní a proto hodnocen jako: deklamační, triviální, ohraný apod.), měl taneční ráz, byl vzat z nějaké světské písně, měl tečkovaný rytmus, působil spíš pochodově, připomínal mariánskou píseň, působil sentimentálně, měl barokizující rysy. 21 Naopak kladně byly hodnoceny nápěvy tradiční, působící typicky protestantsky. Z obecných metodik posuzování písní, které zformuloval Zdeněk Čep, vyplývá, ţe u písní, které byly nalezeny v kancionálech Jednoty bratrské ovšem nevadilo, ţe jejich původ je v lidových písních či gregoriánském chorálu a ţe si tohoto rozporu byli hodnotitelé písní vědomi. Ze zápisů porad HO také vyplývá, ţe si redaktoři nového zpěvníku mezi sebou rozdělili velké mnoţství tuzemských kancionálů (z let 1659, 1615 (18), 1564, 1561, 1541, 1602, 1606 a dal.) i zahraničních zpěvníků (americký, holandský, německé zpěvníky), z kterých vybírali písně zcela nově zařazené a hledali různé verze písní obsaţených ve zpěvníku z roku Hlediska, kterými písně posuzovali, byla opět stejná jako v případě posuzování písní zařazených do předchozího zpěvníku. Zachovaly se také posudky návrhu nového zpěvníku, které byly sepsány v průběhu 70. let. Kromě jednoho velmi kritického přístupu k novému zpěvníku, v kterém je upozorněno na to, ţe nový zpěvník nerespektuje často amatérskou úroveň varhaníků, ani vybavenost kostelů či modliteben, které z velké části nemají k dispozici varhany, ale pouze harmonium či klávesy, takţe v nich varhaníci nemohou hrát s pedálem, ani pěveckou úroveň průměrného shromáţdění, byly posudky nového zpěvníku kladné. Opět byl hodnocen nezávislými odborníky ve třech rovinách teologické, stylistické a hudební s dodatkem o jednotnosti a úpravě zpěvníku. Uplynulo více neţ třicet let od vydání zpěvníku Českobratrské církve evangelické a více neţ padesát let od počátku práce na něm. Díky tomu jiţ můţeme k snahám jeho redaktorů zde stručně popsaných přistoupit s jistým odstupem a konstatovat, ţe náš pohled na současnou podobu staré duchovní písně se proměnil a ţe i poţadavky hymnologického odboru a skladatelů na duchovní píseň byly dobově poplatné. K tomu, jak moc se naše chápání duchovních písní pro bohosluţebné účely od té doby změnilo, nemáme z ČCE zatím příliš dokladů: Z článku Elišky Esterlové vyplývá, ţe dnes jiţ víme, ţe při transkripci písní ve zpěvníku ČCE z roku 1979 nebyla odlišena píseň,, která byla původně zapsána chorální notací od menzurovaných melodií, přestoţe takové písně by měly být spíše zpívány s volnou 20 AFSRČCE, VIIIBb3. 21 viz příloha č

16 chorální deklamací. Pro všechny písně rozdílu se uţívalo zápisu v čtvrťových a půlových hodnotách not. 22 Podle církevního kantora ČCE, Ladislava Moravetze, je i dnes záměrem komise pracující na nové podobě církevního zpěvníku vycházet z původní verze písně, ale ta mnohdy vyţaduje jazykovou revizi, někdy i úpravu, redukci slok (ne všechny sloky originálu jsou dnes dobře zpívatelné). Důleţité je, aby charakter byl zachován. Píseň 16. st. nemá být "přetavena" přes síto jiné doby (např. barokní, romantické), neboť tím se ztrácí původní specifické výrazivo a dochází k jakési nivelizaci, uniformitě. Tyto písně se vyznačují linearitou, kdyţ se opatří takty, tak je to "umělé otaktování", které není stylové. 23 Více ovšem nedokáţeme v současné chvíli nového vydání zpěvníku ČCE o podobě duchovní písně v církvi napsat. Z dotazů na jednotlivé členy komise pracující na novém zpěvníku navíc vyplývá, ţe s jeho vydáním v brzké době nemůţeme počítat. Zajímali jsme se proto také o to, zda se ČCE můţe inspirovat u jiných křesťanských církví ve zpracování středověké a renesanční písně v současných kancionálech. Jakoţto reprezentativní prameny jsme zkoumali kancionály římskokatolické církve a Církve československé husitské: V liturgii římskokatolické církve se dnes pouţívají dva zpěvníky: Jednotný kancionál a Mešní zpěvy. Jednotný kancionál byl poprvé vydán roku 1973, tedy o šest let dříve neţ současný zpěvník ČCE, jakoţto první kancionál sjednocující zpěv shromáţdění v Čechách i na Moravě. Doposud byl vydán jednatřicetkrát, slouţí jako liturgická kniha lidu. 24 Jak vznikal současný zpěvník Jednotný kancionál nám objasňuje především Karel Cikrle: 25 I zde v letech bylo rozhodnuto, ţe čím starší píseň bude do nových zpěvníků zařazena, tím větší důraz se bude klást na verzi původní. Často však došlo spíše k jakémusi kompromisu mezi vţitou podobou písně a její ranou podobou. Mešní zpěvy, které vyšly roku 1990, jsou sbírkou zpěvů pro liturgicky ţivá společenství, jedná se o kancionál zpracovaný jako graduál, který z nejstarších vrstev pokrývá celý reformovaný liturgický rok. 26 O okolnostech vzniku zpěvníku Mešní zpěvy se dále dozvídáme od Františka Šmída: 27 Zásady pro zpracování písní byly dvě:1) Pokud se píseň plynule vyvíjela v průběhu staletí, přijmout soudobé znění písně. 2) Tam, kde byl nápěv násilně změněn podle soudobého vkusu ve 20. století, vrátit jej k nápěvu původnímu. 28 Tyto zásady byly zvoleny z důvodu, ţe byl hudební nápěv našich písní neuvěřitelně komolen pod vlivem různých dobových teorií i osobních názorů pořadatelů kancionálů 19. a 20. století. 29 Při zpracování textu vycházeli redaktoři ze zásad, které zformuloval A. Škarka pro nové vydání Českého kancionálu. 22 ESTERLOVÁ, ELIŠKA: Duchovní píseň v českých zemích X Duchovní píseň v dnešním životě církví, Českobratrská církev evangelická. In Hudební rozhledy X, Praha 2007, s Korespondence ze dne CIKRLE, KAREL: Duchovní píseň v českých zemích XI. Duchovní píseň v dnešním životě církví. Katolická církev. In Hudební rozhledy XI, Praha 2007, s CIKRLE, KAREL: Duchovní píseň v českých zemích XI. Duchovní píseň v dnešním životě církví. Katolická církev. In Hudební rozhledy XI, Praha 2007, s SLAVICKÝ, TOMÁŠ: Duchovní píseň v českých zemích IX. Proměny lidového duchovního zpěvu v 19.v první polovině 20. století. In Hudební rozhledy IX, Praha 2007, s ŠMÍD, FRANTIŠEK: Duchovní píseň v českých zemích XI. Duchovní píseň v dnešním životě církví. Katolická církev. In Hudební rozhledy XI, Praha 2007, s Tamtéţ, s Tamtéţ, s

17 Starší ze zmiňovaných katolických kancionálů nápěvy předbělohorských písní zapisuje s taktovými čarami, k rozčlenění písně do frází volí také znaménka nádechu, která někdy značí odsazení i uvnitř taktů, coţ působí nejednoznačně, nevíme, zda si vybrat pravidelnou strukturu písně rozčleněné do taktů, či si spíše všímat nádechovými pauzami oddělených frází. Kaţdou píseň předznamenává informace o původu textu a nápěvu, pramen je u kaţdé písně jmenován i datován. Na závěr zpěvník obsahuje seznam autorů a pramenů. Z něho vyplývá, ţe písní, u kterých se čerpalo z jejich původní podoby, není ve zpěvníku mnoho, z předbělohorských kancionálů je zde nejvíce odkazováno na Franusův a Jistebnický. Kancionál Mešní zpěvy je zpracován velmi důkladně, coţ ovšem také znamená poněkud nepraktickou obsáhlost zpěvníku. Přestoţe staré duchovní písně zaznamenává většinou taktových čar, nalezneme zde i písně zapsané s taktovými čarami (např. Vstalť jest této chvíle, o které je pojednáno na jiném místě práce). Jako jediný ze zkoumaných současných zpěvníků pouţívá pojem kritické znění, a to pro takovou verzi písně, která byla stanovena srovnáním několika pramenů, v nichţ se píseň nachází. V rozsáhlém úvodu k celému dílu se starobylý ráz písní spojuje s moţností překonání času a propojení se s dávnými generacemi věřících. Dále je upozorněno na ekumenický ráz mnoha písní z doby, kdy fungovaly utrakvistická, bratrská, luteránská a katolická shromáţdění v naší zemi vedle sebe. Přestoţe se v mnohém jejich bohosluţba lišila, část písní měli všichni věřící společnou. Kromě toho je také upozorněno na to, ţe někdy si zápis písně do Mešních zpěvů vyţádala úpravy v důsledku hláskových změn staročeského textu. 30 Původ textů a nápěvů písní není uváděn v záhlaví kaţdé písně, nýbrţ aţ na konci celého zpěvníku jakoţto součást rejstříku písní. Tato část zpěvníku je zpracována velmi podrobně, na více neţ čtyřiceti stranách, kde se vţdy zvlášť pojednává o původu nápěvu a původu textu jednotlivých písní. O obsáhlosti kancionálu svědčí i to, ţe rejstřík začíná na straně 1005 a končí na s Zpěvník Církve československé husitské vyšel poprvé roku 1977, poslední jeho vydání roku 2005 prošlo revizí pracovní skupinou vedenou Jiřím Pospíšilem a Zdeňkem Svobodou. Zpěvník obsahuje předmluvu, ovšem velmi stručnou a k metodice popisu či výběru písní se nevyjadřuje. Při vytváření tohoto zpěvníku zřejmě jeho redaktoři příliš nedbali na přesnost uvádění změn v textu či nápěvu. V záhlaví písní je sice vţdy uveden zdroj nápěvu i autor textu, je-li znám, ovšem po prostudování písní je zřejmé, ţe došlo k četným úpravám jak melodie, tak slov, které nejsou zmíněny. Podrobnosti uvádíme u konkrétních písní v jiných kapitolách. Dochází jak k porušení modality písně, tak rytmu, písně jsou opatřeny takty a texty moderně přebásněny. Zpěvník navíc jako jediný ze čtyř prostudovaných současných kancionálů neobsahuje rejstřík pramenů a autorů či jakékoli další doplňující informace k písním nad ty, jeţ najdeme v záhlaví písní. Tyto informace ovšem nejsou jednotné (například u jedné písně je uvedeno Bratrská 1501, u jiné Svatojanský kancionál. U první nám tedy chybí název pramene, u druhé datace vydání pramene. Shrneme-li poznatky získané zkoumáním těchto současných kancionálů, můţeme 1979ČCE oproti 1977Hus, ale i oproti 1973Kan, tedy zpěvníkům, vzniklým stejně ve stejném desetiletí jako zpěvník ČCE povaţovat za pečlivě vytvořený. Velmi nepřehledné je uvádění příliš velkého mnoţství pramenů u písní (všech, ve kterých došlo ke změně textu či nápěvu), coţ v jiných kancionálech nenalezneme. V husitském zpěvníku je ovšem uvádění původu písni velmi obecné a nepřesné, přehlednější, ale záměru podat nám informaci o přesném zdroji nápěvu či textu je starší z katolických zpěvníků. Oproti těmto 30 ČESKÁ LITURGICKÁ KOMISE: Mešní zpěvy. Praha 1990, s

18 zpěvníkům se jiţ v prvním svém vydání 1979ČCE snaţí přiblíţit původní podobě písní absencí taktových čar a předznamenání. Podle Elišky Esterlové je pro hymnologickou komisi Českobratrské církve evangelické, která pracuje na budoucím církevním kancionálu, vzorovým zpěvník Mešní zpěvy ESTERLOVÁ, ELIŠKA: Duchovní píseň v českých zemích X Duchovní píseň v dnešním životě církví, Českobratrská církev evangelická. In Hudební rozhledy X, Praha 2007, s

19 4) Současný zpěvník Českobratrské církve evangelické Českobratrská církev evangelická je křesťanská církev. Vznikla v roce 1918 spojením Evangelické církve Augsburského vyznání a Evangelické církve Helvetského vyznání. Tyto dvě církve působily na českém, moravském a slezském území od vydání tzv. Tolerančního patentu v r Slovem Českobratrská ve svém názvu odkazuje ke svým kořenům v české reformaci k úsilí o obnovu církve v českých zemích, které evropské reformaci předcházelo, zvláště pak k Jednotě českých bratří. 32 Okolnosti vzniku: Současný zpěvník ČCE je druhým církevním zpěvníkem, který reaguje a navazuje na zpěvník vydaný roku První zpěvník Českobratrské církve evangelické v sobě soustřeďoval písně z obou sjednocených církví zmíněných výše, které se zakládaly na repertoáru exulantských pobělohorských zpěvníků, dále ale obsahovaly také pietistické písně. Tento zpěvník zároveň poprvé převzal písně z anglosaského prostředí 19. století 33 Jak vyplývá z předmluvy k tomuto zpěvníku, zápis předbělohorských písní v tomto zpěvníku odpovídá spíše tradovanosti písní: Pokud jde o staré písně, byla nesnadná otázka, zda mají být přejaty v ustálené jiţ úpravě nebo dle původního textu. (...) původní text všelijak nevyhovoval a úprava jevila se nutnou. Bude úkolem budoucnosti, aby nedostatky ty byly dle moţnosti opraveny líp, neţ nám bylo moţno tak učiniti. (...) Nápěvy vzaty z věcných i z formálních důvodů z Evangelického kancionálu z r.1889 a ponechány e změny. Další nápěvy byly opatřeny z jiných pramenů, například z Písní cestou ţivota, Lýry SIónské, Chorálníku aj. 34 Z citovaného výňatku tedy vyplývá, ţe první církevní zpěvník po hudební stránce sumarizoval podobu písní ve zpěvnících 19. století. Texty ovšem byly upraveny tak, aby vyhovovaly aktuálním potřebám církve. 32 KDO JSME e-cirkev.cz. [online] Dostupné z : < cit ]. 33 ESTERLOVÁ, ELIŠKA: Duchovní píseň v českých zemích X Duchovní píseň v dnešním životě církví, Českobratrská církev evangelická. In Hudební rozhledy X, Praha 2007, s ČESKOBRATRSKÁ CÍRKEV EVANGELICKÁ. Synodní rada. Zpěvník českobratrské církve evangelické. Praha: 1923, s

20 Př.5 Kristus příklad pokory ČCE Jak si můţeme všimnout na příkladové písni, redaktoři tohoto zpěvníku uvádějí v záhlaví písní vţdy autora textu, pokud je znám, i nápěvu, často v obecnější rovině (pouze století a obecný zdroj, zde Bratrský nápěv 16. stol.). Písně jsou většinou zaznamenány pomocí půlových a čtvrťových hodnot not, coţ předpokládá i pomalejší interpretaci, písně jsou otaktovány a konce frází naznačeny korunami. Je znát, ţe se písně v 19. století zpívaly především s harmoniem, jejich čtyřhlasá úprava navíc umoţňuje i amatérskou sborovou interpretaci. 35 Respektování původní polohy melodie nápěvu či modu zde ještě nenalezneme. Tento zpěvník byl více neţ desetkrát vydán do roku 1951, kdy se Synodní rada ČCE rozhodla sestavit zpěvník zcela nový. Byla ustanovena skupina redaktorů, hymnologický odbor (dále HO), kteří se začali za účelem vytvoření nového zpěvníku scházet, dle potřeby, přibliţně jedenkrát měsíčně, jak vyplývá ze zápisů z jejich schůzí. 36 Původně se domnívali, ţe pouze upraví zpěvník z roku 1923, konkrétně jeho další vydání z roku 1931, který doplní o 150 nově připravených ţalmů. Postupně ovšem k nové podobě zpěvníku vyvstávaly další a další otazníky, které zmiňujeme jiţ v kapitolu o současné podobě duchovní písně. Ze zápisů také vyplývá, ţe velkou brzdou při přípravě nového zpěvníku byla právě podoba středověkých a renesančních písní. K diskuzím byli přizváni také přední čeští skladatelé, o výsledcích diskuzí jsme jiţ pojednávali na jiném místě práce. Vzhledem k tomu, ţe zpěvník vyšel aţ roku 1979, je zřejmé, ţe za 28 let práce muselo docházet k personálním změnám uvnitř HO. Tak například smrt Zdeňka Somolíka, odpovědného za hudební část zpěvniku, a odstoupení člena HO Rudolfa Říčana roku 1968 nutně oddálila plánované datum vydání zpěvníku. Nakonec byl vydán s hudební odpovědností Magdaleny Horké. Na tyto okolnosti je stručně upozorněno i v úvodu ke zpěvníku. 37 Ze zápisů HO vyplývá, ţe zpěvník nakonec přijal 70% repertoáru z prvního zpěvníku ČCE. Za základ zpěvníku je členy HO povaţována reformační píseň, i vzhledem k tomu, 35 MORAVETZ, LADISLAV: Dějiny evangelické písně od reformace k dnešku. [online] Dostupné z < cit ]. 36 AFSRČCE, VIIBb1, VIIIBb2, VIIIBb3, VIIIBb4, VIIIBc1. 37 ČESKOBRATRSKÁ CÍRKEV EVANGELICKÁ. Evangelický zpěvník. Karlsruhe: 1979, s

21 ţe toleranční dobu nehodnotí jako hodnou návaznosti. Zpěvník má mít normativní charakter, navazovat na vrcholné dílo české hymnologie, nikoli na úpadkovou píseň doby barokní a renesanční ani na zahraniční píseň 19. století. 38 Tím redaktoři obhajují návrat k bratrské písni a ţalmům Jednoty bratrské. Reformační a bratrské písně zde uvedené nejsou opatřeny taktovými čarami a většinou jsou zapsány v původní poloze i tehdejším modu. Redaktoři se řídili edičním záměrem, který zde ocitujeme z úvodu ke zpěvníku: Zvláště staré nápěvy jsou přepsány taktových čar nebo jen s jejich náznaky, základní dobovou jednotkou je ve většině písní půlová nota (z toho vyplývá, že nápěvy žalmů a reformačních písní se mají zpívat živě).(...) Původ textů písní je uveden pod textem, původ nápěvů nad notovou osnovou. Pokud je známo jméno autora, je uvedeno na prvním místě a za ním následuje označení sbírky, v níž se tento text nebo nápěv objevuje poprvé. Po lomené čáře (/) následuje označení dalších sbírek, které obsahují změny v textu nebo nápěvu, případně překlady písní. 39 Na uvedeném příkladě (písně v příloze) vidíme, ţe výčet pramenů je jednak neúplný, jednak nepřehledný a nejasný, nevíme, z jakého pramene je tedy píseň opravdu převzata, podle kterého zdroje se redaktoři řídili. Struktura zpěvníku: Písně jsou rozděleny do čtyř oddílů: Ţalmy, Apoštolské vyznání víry, oddíl nazvaný V proměnách ţivota a poslední - zpívaná Modlitba Páně. Po těchto oddílech následuje část nazvaná Sluţby Boţí, výkladový oddíl o charakteru bohosluţeb se zřetelem k úloze hudby. Tato část obsahuje také zpívané antifony, pozdravy, modlitby, ustanovení Večeře Páně apod. Celý tento oddíl je uzavřen částí s názvem Církevní rok, která nám vysvětluje význam jednotlivých částí církevního roku a k nim doporučuje vhodné konkrétní písně. Závěrečný oddíl zpěvníku se nazývá Modlitby a Přípravy. Jedná se o výkladový oddíl, který se zabývá především mluveným slovem, ale je uzavřen zpívaným Apoštolským vyznáním víry. Co se týče období vzniku nápěvů a textů je zpěvník velmi pestrý: Vycházíme-li z chronologického přehledu pramenů textů a písní umístěného na konec zpěvníku před rejstříkem písní, který je vytvořen poněkud nešikovně, jak jsme jiţ naznačili výše, zjišťujeme, ţe nejstarší nápěvy pocházejí z Vyšebrodského rukopisu (1410), nejmladší z roku 1970, ve zpěvníku ovšem nalezneme i mnoţství písní převzatých z německých kancionálů, takové písně jsou především z doby pobělohorské. Z 19. století byly převzaty především texty, nápěvy jiţ jen ojediněle. Celkem zpěvník obsahuje 586 písní. U kaţdé písně jsou v jejím pravém horním rohu uvedeny datace prvního výskytu nápěvu a textu a autorství, pokud jsou známé. Kromě datace prvního výskytu nápěvu a textu následuje za lomenou čarou také označení dalších sbírek, které obsahují změnu v textu, nebo nápěvu, případně překlady písní. V závěru zpěvník obsahuje kromě jiţ zmíněného rejstříku písní a chronologického přehledu pramenů textů a nápěvů písní také rejstřík autorů textů a nápěvů. 38 AFSRČCE, VIIIBb2, VIIIBb3. 39 ČESKOBRATRSKÁ CÍRKEV EVANGELICKÁ. Evangelický zpěvník. Karlsruhe: 1979, s

22 5) Písně z předbělohorských kancionálů obsažené v současném zpěvníku ČCE V současném zpěvníku ČCE bylo nalezeno 71 písní, které převzaly nápěv i text z českých předbělohorských kancionálů. V této kapitole uvádíme výčet těchto písní, shrnujeme četnost jejich výskytu a jmenujeme dané prameny. Z nich poté vybereme k hlubšímu rozboru a postihnutí změn ve vývoji předbělohorských písní ty, které jsme nalezli s daným nápěvem i textem v nejvyšším počtu předbělohorských kancionálů. píseň 1. Aj, jak jest milé to a utěšené 2. Aj, jak jsou milí tvoji příbytkové 3. Boţe náš, jenţs před věky 4. Bůh náš všemohoucí 5. Bůh Otec z pouhé milosti 6. Ej, lidé vpravdě kající 7. Ej, nuţ lační, ţízniví 8. Hospodin, Pán Bůh svatý 9. Hospodine, pomiluj ny 10. Chvalme všichni krále nebeského 11. Jakoţ o tom proroci 12. Jezu Kriste, štědrý kněţe 13. Jeţíši, Pane nejvyšší výskyt v předbělohorských počet pramenech pramenů 1561Br, 1564Br, 1598Br, Br, 1559Vor, 1561Br, 1564Br, Kan, 1598Br, 1606/9Kan, 1541Br, 1561Br, 1564Br, 1598Br, Záv Vyš376, XE2, 1505Fr, 1517Ko, Br, 1545Pol, 1530Habr, 1530Ch, 1531Utr, 1537Vod, 1559Vor, 1561Br, 1564Br, 1576Kun, HK14, 1584Pol, HB,1598Br, 1601Roz, 1606Záv 1541Br, 1561Br, 1564Br, HK9, Br, 1606Záv 1561Br, 1564Br, 1598Br Br, 1545Pol, 1561Br, 1564Br, Br 1505Fr, 1541Br, 1545Pol, 1564Br, Br XE2, 1530Ch, 1596Pam NM, 1522Utr, 1530Habr, 1531Utr, HB, 1541Br, 1545Pol, 1559Vor, 1561Br, 1564Br, 1576Kun, KH, HK14, 1606/9Kan, 1598Br, 1606Záv 1522Utr, 1530Habr, 1531Utr, HB, 1559Vor, 1584Pol, HK14, 1601Roz, 1606/9Kan 1410VB, JistK, 1517Ko, 1530Habr, HB, 1541Br, 1545Pol, 1559Vor, 1561Br, 1564Br, HK14, KH, 1598Br, 1606Záv 1501NM, 1522Utr, 1530Habr, 1531Utr, 1538HB, 1541Br, 1559Vor, 1561Br, 1564Br, 1576Kun, KH, 1598Br, 1606Kan 14. Jeţíši, Tvá jest 1517Ko, 1522Utr, 1531Utr, HB,

23 památka 15. Jiţ Babylón velmi klesá 16. Kdoţ jste Boţí Bojovníci 17. Komu milo spasení 18. Kristus příklad pokory 19. Křesťané, pravdy Boţí 20. Lásku Syna Boţího 21. Měj v paměti kaţdý člověk 22. Mocný Boţe, při Kristovu 23. Narodil se Kristus Pán 1545Pol, 1559Vor, 1561Br, 1564Br, 1576Kun, HK14, 1593Kan, 1598Br, 1606Záv, 1606/9Kan 1541Br, 1561Br, HK14, 1598Br, 4 JistK, 1517Ko, HB Br, 1561Br, 1564Br, 1598Br, NM, 1517Ko, 1522Utr, Habr, 1537Vod, HB, 1545Pol, 1559Vor, 1561Br, 1576Kun, KH, HK14, 1584Pol, 1598Br, 1606Záv, 1606/9Kan 1517Ko, 1522Utr, 1530Habr, KH, 1531Utr, 1559Vor, 1541Br, 1561Br, 1564Br, 1576Kun, HK14, 1593Kan, 1598Br 1606/9Kan, 1561Br, 1564Br, 1598Br NM, 1517Ko, 1530Habr, Utr, 1541Br, 1561Br, 1564Br, 1598Br HK9, 1598Br Fr, 1522Utr, 1531Utr, HB, Pol, HK14, 1593Kan, 1601Roz, 1606Záv, 1606/9Kan JistK, Roud, 1517Ko, HB, 1606Záv Navštiv nás Kriste ţádoucí 25. Noc temnou 1580Lom, 1584Pol, HK14, 1606Záv 4 přečkavše 26. Nuţ, všichni, 1561Br, 1564Br, 1598Br 3 kdo jste ţízniví 27. Ó věrni srdcem 1541Br, 1545Pol, 1561Br, 1564Br, 6 povstaňme HK14, 1598Br 28. Ó Jezu Kriste, 1541Br, 1561Br, 1564Br, HK14, 7 Synu Panny 1598Br, 1606Záv, 1606/9Kan čisté 29. Ó Pane Jeţíši 1541Br, 1561Br, 1564Br, 1598Br 4 nejmilostivější 30. Otče náš, jenţ jsi JitK, KH, 1576Kun, HK14 4 na nebesích 31. Otče náš, kterýţ 1561Br, 1598Br 2 jsi na nebesích 32. Otce nebeského 1517Ko, 1531Utr, 1541Roh, 1545Pol, 1559Vor, 1561Br, 1564Iva, HK14, 1593Kan, 1598Br,1606Záv, 1606/9Kan 12 20