5.3. Prognóza sociálního zatížení

Transkript

1 Sociální zatížení Kapitola 5 publikaci jsou i relace veřejných a soukromých výdajů, ale už jen v hrubším členění. Můžeme se s tím spokojit, nebo bychom mohli využít primární údaje, ze kterých se mezinárodní ročenka sestavuje. Ty však nejsou běžně k dispozici. Proto se i vzhledem k tomu, co bylo dříve řečeno o přibližném charakteru indexu sociálního zatížení spokojíme se zmíněným hrubším tříděním. Údaje o ročních výdajích na vzdělávací instituce přepočtené na jednoho žáka, resp. studenta v roce 2001 (ano, mezinárodní statistika má takové zpoždění, v roce 2004 publikuje údaje za rok 2001) jsou v sousední tabulce. V tabulkách zmíněné publikace jsou údaje uváděny v amerických dolarech po přepočtu indexem parity kupní síly. Pokud ale údaje neporovnáváme s ostatními zeměmi, jsou pro nás zajímavější údaje v Kč, proto jsou v sousední tabulce údaje přepočteny zpět na Kč. Nakonec musíme ještě údaje v Kč převést na jednotky souměřitelné se spotřebními jednotkami, abychom je mohli dosadit do vzorce pro index sociálního zatížení. Můžeme si pomoci úvahou přídavky na děti se poskytují až do třínásobku životního minima, takže za jakýsi standard bychom mohli považovat 3,5násobek životního minima. Vezmeme-li veřejné výdaje z tabulky a porovnáme s částkami životního minima z roku 2001, dostaneme podíly, které jsou uvedeny pod hlavičkou e x. Uverdené odhady jednotlivých parametrů jsou uvedeny spíše jako ilustrace, že takové odhady je možné zkonstruovat. Nepochybně by bylo možné zkonstruovat i jiné a korekrtnější odhady. Výsledky, které budou uvedeny dále, by to však ovlivnilo jen v malé míře Prognóza sociálního zatížení Úroveň Přibl. čes. Věk. Výdaje Podíl Veř. vzdělávání ekvival. skup. v Kč veř. v. výdaje e x ISCED 0 MŠ , ,35 ISCED 1 1. st. ZŠ , ,24 ISCED 2 2. st. ZŠ , ,35 ISCED 3 stř. školy , ,36 ISCED 4 nástavby , ,16 ISCED 5,6 VOŠ+VŠ , ,50 Pramen: Mezinárodní ročenka citovaná v poznámce 14 Protože index sociálního zatížení je relativní míra, jeho hodnota sama o sobě nedává žádnou zajímavou informaci. Zajímavé je až porovnání v čase, a to zejména při pohledu dopředu. Bude nás tedy zajímat prognóza indexu sociálního zatížení. Provedeme ji způsobem, který se v demografii nazývá skeletová prognóza. To znamená, že za základ vezmeme prognózu demografického vývoje a aplikujeme na ni příslušné koeficienty. I ty koeficienty bychom mohli v průběhu času měnit, tedy vytvořit jejich prognózu, ale pro ni máme příliš málo informací. Použijeme tedy stále stejné koeficienty, takže prognóza nám bude říkat, jak by se vyvíjel index sociálního zatížení, kdyby specifické míry ekonomické aktivity, spotřeby a zatížení zdravotnictví zůstaly neměnné. Jako skelet použijeme střední variantu prognózy Českého statistického úřadu probíranou v oddíle 3.1. Výsledky zmíněné skeletové prognózy jsou na obrázku na následující straně. Plnou čarou je na něm zachycen vývoj indexu sociálního zatížení (černě) i šedého sociálního zatížení (šedivě) v letech Oba se chovají, jak by každý, kdo alespoň trochu čte noviny či sleduje televizi, předpokládal rostou, dokonce výrazně rostou, za necelých 50 let se zvýší téměř o 50 %. Jedna drobnost, ale možná zarazí index sociálního zatížení příštích 10 let by měl stagnovat, či spíše mírně poklesnout. Zní to optimisticky, ale měli bychom si uvědomit, že střední varianta prognózy Českého statistického úřadu předpokládá každoroční 25tisícový příliv imigrantů již od samého počátku, což je předpoklad spíše nerealistický. Znamená to, že bychom se měli připravit na výrazný pokles životní úrovně v nejbližších desetiletích? Nebo je nějaké řešení? Jednou z možností je růst ekonomické aktivity. Nedá se asi předpokládat u skupiny 15 24letých, protože doba vzdělávání se bude spíše prodlužovat než zkracovat, a ekonomická aktivita mladých tak těžko poroste. Ani ve skupině 25 54letých asi 36

2 Kapitola 5 Sociální zatížení 2,20 2,00 Index sociálního zatížení a šedého sociálního zatížení, ČR a jejich změny při změně parametrů skeletová prognóza ČSÚ (hodnoty k 31. XII.) 4,20 4,00 1,80 3,80 1,60 zvýšení ekonomické aktivity 3,60 1,40 IšSZ 3,40 1,20 zvýšení odvodů (snížení spotřební jednotky) 3,20 zvýšení migrace 1,00 3, ISZ neporoste, protože ekonomická inaktivita v tomto věkovém rozpětí je dána nejspíše zdravotními problémy, které ani moderní lékařská věda nedokáže vymýtit. Zbývá tedy věková skupina 55 64letých (případně i starších), která je nízká především kvůli odchodům do důchodu. Posunutím hranice důchodového věku, které dnes už připouštějí všechny rozhodující politické strany, by se tedy ekonomická aktivita v této věkové skupině mohla zvýšit. Předpokládejme, že míra ekonomické aktivity 55 59letých (mužů i žen) vzroste postupně do roku 2050 na 90 %, míra ekonomické aktivitý 60 64letých mužů na 75 % a že také míra ekonomické aktivity 45 49letých žen se postupně ustálí na hodnotě 90 %. Výsledek těchto předpokladů zachycují čárkované křivky na grafu nahoře. Je vidět, že zvýšení ekonomické aktivity není řešení problému, nebo přesněji, je jen částečným řešením problému. Podstatné je, že obě křivky ke konci období rychle rostou a není patrný žádný náznak zpomalení, či dokonce tendence ke stagnaci. Zdá se, že se tedy zmíněnému snížení životní úrovně nevyhneme. Otázka ale je, jaké by mělo být. Budeme-li předpokládat každoroční zvýšení odvodů tak, aby životní úroveň předproduktivních a produktivních (to znamená spotřební jednotka) klesla asi o třetinu procenta, pak to za uvažovaných necelých 50 let představuje pokles o zhruba 20 %. Neřešme nyní otázku, jestli je to moc, nebo málo, ani jak by se takové odvody měly realizovat; z obecného pohledu je totiž lhostejné, jestli se odvody uskuteční prostřednictvím zvyšování daní, nebo například dobrovolným spořením na budoucí důchod (i když v druhém případě budou odvody méně bolestné a jednotlivec bude odvádět ochotněji). Výsledek realizace předchozích úvah zachycuje tečkovaná čára v grafu nahoře. Je už jen jedna, chybí čára pro index šedého sociálního zatížení, protože ten se nemění snižuje se jen spotřební jednotka, tedy spotřeba předproduktivních a produktivních. Graf vypadá optimisticky (musíme mít ale na paměti onen nerealistický předpoklad o migraci), nicméně tendence ke stálému růstu na konci období se nezměnila. Takže optimismus je to jen dočasný. 37

3 Sociální zatížení Kapitola 5 Třetí často diskutovanou možností, jak snížit sociální zatížení, je migrace. Abychom ale mohli posoudit vliv migrace, musíme jako skelet použít jinou prognózu, protože prognózu migrace ČSÚ nemůžeme považovat za korektní základ pro takové úvahy. Dopočteme tedy variantu střední prognózy ČSÚ, kde budeme předpokládat postupný (nikoli skokový) růst salda migrace až na ročně. Porovnáme-li výsledné chování indexu sociálního zatížení při použití původní prognózy ČSÚ a její varianty s vyšší migrací (viz bílou čáru na obrázku na předchozí straně), vidíme, že došlo jednak ke snížení hodnot indexu, ale především k jejich stagnaci žádoucí stagnaci na konci období. (To, že bílá čára je v první polovině období nad tečkovanou čarou, je dáno tím, že ve variantě s vyšší migrací počítáme s postupným nárůstem migrace, saldo migrace je tudíž na počátku nižší než v původní střední variantě ČSÚ.) Ukazuje se tedy, že problém stárnutí populace není neřešitelný, ale že je nutné zkombinovat všechny tři druhy opatření zvýšení ekonomické aktivity, zvýšení odvodů a zvýšení imigrace. Žádné z těchto opatření samo o sobě nevede k řešení. Otázka je, nakolik jsou uvedené předpoklady reálné. Proto se v následujících kapitolách budeme věnovat schopnosti pracovat ve vyšším věku, migraci a onomu předpokládanému snížení životní úrovně. 38

4 Kapitola 6 Život ve zdraví 6. Život ve zdraví Je reálné, aby se ekonomická aktivita ve věku nad 50 let zvýšila tak, jak jsme předpokládali? Není už v tom věku obvyklé, že velká část populace trpí zdravotními problémy, které jí znemožňují pracovat? Na takové otázky může dát odpověď zkoumání zdravotního stavu obyvatelstva. Zkoumáním zdraví 15 obyvatelstva se zabývá Světová zdravotnická organizace (World Health Organization WHO), která organizuje mezinárodní výběrová šetření. Při těchto šetřeních se zjišťuje subjektivní hodnocení vlastního zdraví u vybraných jedinců, které se potom relativně sofistikovaným způsobem objektivizuje, aby výsledky byly srovnatelné. Z takto zjištěných údajů se pak určí podíl roku, které průměrná osoba rozlišená ještě podle dalších charakteristik, zpravidla podle pohlaví a věku prožije ve zdraví. Označíme-li právě popsané charakteristiky symbolem z x (opomněli jsme vyznačení pohlaví, aby symbolika nebyla zbytečně komplikovaná výpočet je pro obě pohlaví samozřejmě stejný), pak můžeme využít ukazatel úmrtnostních tabulek L x a vypočítat celkový počet let, které populace l(x) jedinců 16 prožije mezi přesnými věky x a x+1 ve zdraví: L (h) x = L x z x. Pak už můžeme využít tradiční postup při výpočtu střední délky života nahradíme počet prožitých let počtem prožitých let ve zdraví a vypočteme střední délku života ve zdraví (osoby v přesném věku x): ω 1 = ( h) Ly ( h) y x ex =. l( x) To je jedna možnost, jak střední délku života ve zdraví počítat (nazývá se Sullivanova metoda). Druhou možností je zkonstruovat tak zvané vícestavové tabulky života. Model vícestavových tabulek předpokládá, že jedinec může přecházet mezi jednotlivými stavy (zdraví a různých nemocí), a umožňuje vypočítat střední dobu pobytu v jednotlivých stavech, tedy i střední délku života ve zdraví. Tato metoda je v principu přesnější, ale je mnohem náročnější na data a výpočet je také složitější. Proto se častěji používá Sullivanova metoda, či nějaká její modifikace. Takovým způsobem počítá střední délky života ve zdraví i WHO pro své členské země a publikuje je na svých stránkách na síti. Na následující stránce je graf, kde je na vodorovné ose vynesena střední délka života ve zdraví a na svislé v procentech ztráta, kterou představují roky ztraceného zdraví (rozdíl mezi střední délkou života a střední délkou života ve zdraví) z celkové střední délky života. Jednotlivé body pak představují jednotlivé země. Je zřejmé, že s rostoucí střední délkou života roste i střední délka života ve zdraví, přičemž růst není proporciální, ale střední délka života ve zdraví roste rychleji podíl, který představují roky ztraceného života se rychle snižuje. Znamená to, že populace s delší střední délkou života jsou i zdravější, není to tedy tak, že by s prodlužováním lidského života se prodlužovala i doba, kdy člověk není zdravý a je případně závislý na cizí pomoci. Připomeňme předpoklady střední varianty prognózy ČSÚ do roku 2050 by se střední délka života mužů měla prodloužit na 74,9 let a žen na 84,5 roku. Graf napovídá, že pak by roky ztraceného zdraví měly představovat méně než 5 % střední délky života. Střední délku života ve zdraví v roce 2050 bychom pak mohli odhadnout asi na 70 let pro muže a 80 let pro ženy. 15 Za zdraví se podle definice WHO považuje stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody. 16 Připomeňme význam uvedených symbolů: L x je počet let prožitých l(x) jedinci mezi přesnými věky x a x+1 a l(x) je počet dožívajících se přesného věku x. 39

5 Život ve zdraví Kapitola 6 30 % 25 % Ztráta oproti střední délce života Střední délka života ve zdraví a ztráta oproti střední délce života podle pohlaví pro 191 zemí světa, 2001 pramen: WHO 20 % 15 % ČR 10 % ČR ženy muži Střední délka života ve zdraví (v letech) 5 % Bude-li střední délka života ve zdraví 70, resp. 80 let, pak asi můžeme předpoklad o relativně vysoké ekonomické aktivitě 50letých a starších považovat za realistický. Navíc z výše uvedených úvah vyplývá, že specifické zátěže zdravotnictví pro staré osoby se budou spíše snižovat, takže index sociálního zatížení bude patrně nižší, než jsme za předpokladu neměnných h x vypočetli. Pro představu o střední délce života ve zdraví ve světě uveďme ještě 50 nejlepších zemí: Střední délka života ve zdraví v 50 členských státech WHO, 2001 Střední délka života ve zdraví (roky) Střední délka života ve zdraví (roky) m+ž mužů žen m+ž mužů žen v přesném věku v přesném věku Země Země Japonsko 73,6 71,4 17,1 75,8 20,7 26 Irsko 69,0 67,6 13,9 70,4 16,1 2 Švýcarsko 72,8 71,1 16,9 74,4 19,4 27 Singapur 68,7 67,9 14,5 69,5 15,8 3 San Marino 72,2 70,4 16,3 74,0 19,1 28 Slovinsko 67,7 65,1 13,3 70,3 16,6 4 Švédsko 71,8 70,5 16,5 73,2 18,5 29 Spojené státy 67,6 66,4 14,9 68,8 16,6 5 Austrálie 71,6 70,1 16,4 73,2 18,8 30 Jižní Korea 67,4 64,5 12,9 70,3 16,6 6 Monako 71,3 69,0 16,3 73,5 19,4 31 Portugalsko 66,8 64,3 13,4 69,4 16,2 7 Francie 71,3 69,0 16,1 73,5 19,1 32 Česko 66,6 63,8 12,8 69,5 16,0 8 Island 71,2 70,5 16,8 71,9 17,6 33 Kuba 66,6 64,7 14,4 68,5 16,6 9 Itálie 71,0 69,2 15,5 72,9 18,2 34 Kypr 66,2 65,3 13,2 67,2 14,5 10 Rakousko 71,0 68,9 15,7 73,0 18,5 35 Chile 66,1 64,4 13,3 67,8 15,5 11 Andorra 70,9 68,8 15,8 73,0 18,5 36 Kuvajt 64,9 64,1 12,2 65,8 13,0 12 Španělsko 70,9 68,7 15,2 73,0 18,2 37 Kostarika 64,8 62,6 12,9 67,0 15,3 13 Norsko 70,8 69,3 15,6 72,2 17,9 38 Uruguay 64,7 61,2 12,3 68,3 16,8 14 Lucembursko 70,6 68,6 15,1 72,7 18,3 39 Polsko 64,3 62,1 11,9 66,6 14,6 15 Řecko 70,4 69,0 15,7 71,9 17,1 40 Barbados 64,3 61,0 12,3 67,6 16,4 16 Nový Zéland 70,3 69,1 15,9 71,5 17,7 41 Slovensko 64,1 61,6 11,5 66,6 14,6 17 Německo 70,2 68,3 15,0 72,2 17,7 42 Panama 64,1 61,2 13,6 66,9 16,4 18 Finsko 70,1 67,7 15,2 72,5 18,1 43 Mexiko 63,8 62,6 14,5 65,0 14,9 19 Dánsko 70,1 69,3 15,5 70,8 16,7 44 Chorvatsko 63,3 59,7 10,1 66,9 14,4 20 Nizozemsko 69,9 68,7 15,0 71,1 17,3 45 Čína 63,2 62,0 12,7 64,3 14,2 21 Kanada 69,9 68,2 15,3 71,6 17,9 46 Argentina 63,1 60,6 11,9 65,7 15,1 22 Belgie 69,7 67,7 14,8 71,8 17,8 47 Bulharsko 63,0 60,8 11,5 65,2 13,9 23 Spojené království 69,6 68,4 15,0 70,9 16,9 48 Jamajka 62,8 61,1 11,8 64,5 13,9 24 Izrael 69,4 68,0 15,8 70,8 16,9 49 Spojené arabské emiráty 62,5 61,7 10,6 63,3 12,3 25 Malta 69,2 67,6 14,3 70,9 16,5 50 Bosna a Hercegovina 62,5 60,0 11,3 64,9 14,3 Údaje vypočetla WHO z dostupných zdrojů; nemusí odpovídat oficiálním údajům. Pořadí Pořadí 40