Obrázek: Binární dělení vegetativní buňky vedle procesu vzniku endospory asymetrickým dělením bakteriální buňky. Zdroj:
|
|
- Aneta Vladimíra Švecová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Zvýraznění buněk rodu Bacillus negativním barvením (nefixovaný preparát, pozorování v jasném poli) Pozorování bakteriálních endospor rodu Bacillus v nativním preparátu (nefixovaný preparát, fázový kontrast) Zvýraznění pouzder rodu Azotobacter negativním barvením (nefixovaný preparát, pozorování v jasném poli) Otázky k zamyšlení: Jaké výhody poskytuje negativně barvený a nativní preparát pro pozorování morfologie bakteriálních buněk? Jakými mikroskopickými technikami se pozorují? K čemu slouží posouzení různého tvaru a umístění endospor u různých druhů rodu Bacillus? Kolik endospor může být přítomno v jedné bakteriální buňce? Proč je jejich barvení problematické? Jsou negativním barvením obarveny buňky? Buněčné formy bakterií: Jaké buněčné formy v doménách Bacteria a Archaea rozeznáváme? Kromě rostoucích a dělících se vegetativních buněk zde nacházíme i struktury dovolující přežití nepříznivých podmínek - endospory. Endospory jsou odolnými klidovými stadii s několika výjimečnými charakteristikami: oproti doméně Eucarya je v buňce přítomna pouze jedna endospora peptidoglykan v kortexu spory je zcela odlišného charakteru než peptidoglykan samotné buňky vytvářející sporu makromolekuly ve spoře jsou stabilizovány přítomností specifických bílkovin, snížením množství vody a zvýšením obsahu vápníku (vápník je ve spoře vázán v kyselině dipikolinové, která je v přírodě přítomna pouze uvnitř bakteriálních endospor) spory jsou díky četným obalům různého charakteru odolné k působení UV a γ záření, vysoušení, lysozymu, teplotním změnám, nedostatku živin a působení mnoha dezinfekčních prostředků (v etanolu mohou přežívat několik měsíců) jsou prostředkem šíření bakterií i na značné vzdálenosti a v různém prostředí tvorba spory není odpovědí na vnější prostředí Obrázek: Binární dělení vegetativní buňky vedle procesu vzniku endospory asymetrickým dělením bakteriální buňky. Zdroj: 1
2 Bakteriální endospory Klinicky, farmaceuticky a technologicky významné jsou termostabilní spory zejména rodů Bacillus a Clostridium. Bakteriální spory jsou významným prostředkem bioterorizmu (př. Bacillus anthracis - anthrax). Některé bakteriální druhy však tvoří endospory, které jsou s výhodou používány jako biopesticidy (Bt toxin = bílkovina spor Bacillus thuringiensis var. israelensis). Spory obsahují na svém povrchu určité proteiny, peptidy či enzymy, které se využívají jako specifické sondy nebo mají biokatalytickou funkci. Modifikované spory B. subtilis se používají jako vehikula vakcín a jiných farmak. Příkladem jsou povrchové proteiny spor B. subtilis obsahující fragment C (TTFC) tetanového toxinu či alfa toxin Cl. perfrigens (fúzovaný s genem pro glutation-s-transferázu a exprimovaný na povrchu pláště spory) používané pro orální a nazální imunizaci člověka i zvířat. V tomto ohledu nabízí spory jakožto transportéry farmak teplotní stabilitu, modifikovatelnost flexibilitu pro genetické modifikace a v neposlední řadě také nenákladný proces přípravy. Zatímco toxiny sporulujících druhů jsou většinou termolabilní (inaktivace nejčastěji již po 5 minutách při teplotě 60 C), spory jsou velmi odolné. U bakteriálního druhu Clostridium botulinum sporulující buňky odolávají 90 minut teplotě 100 C oproti buňkám nesporulujícím, které hynou po 30' při 70 C. Spory Clostridium tetani (původce tetanu) jsou inaktivovány po 20' při 121 C vodní páry při 2 atm (0,2 Mpa) a po ' při C suchého tepla, vysoce termorezistentní, přežijí až pětihodinový var. Sporicidních látek je málo a jsou většinou nákladné. Příkladem je ethylenoxid, betapropionlakton, koncentrované louhy a kyseliny, formaldehyd při prodloužené expozici, kyselina peroctová Persteril, jodové preparáty, chloramin. Stavba zralé bakteriální spory jádro obsahuje sporoplast neboli protoplast: stroma spóry představuje gelovou matrix, tvořenou bakteriálním jaderným ekvivalentem nukleoidem, ribozomy, kalcium dipikolinátem (CDPA; až 10 % sušiny spory) nebo pyridin-2,6- dikarboxylovou kyselinou, jež nahrazuje vodu při udržování kvarterní struktury při vazbách, dále SASPs - small acid-soluble proteins, které jsou pevně svázány s nukleovou kyselinou a zabezpečují její kondenzaci a rezistenci vůči UV záření a DNA-ničících chemických látek, dále jsou přítomny polyaminy, aminokyseliny a 3- fosfoglycerát; v jádru spory jsou dále u některých bakteriálních druhů přítomny specifické látky ve formě krystalků, toxinů; refrakční index protoplastu činí 1,54. jádro je obaleno vnitřní membránou intinou z lipoproteinů, která brání prostupu chemických látek z prostředí zbytky původní buněčné stěny mateřské bakteriální buňky; tyto zbytky původního peptidoglykanu budou základem nové buněčné stěny klíčící endospory kortex sestává z vnitřního kortexu (20 %) a zevního kortexu (80 % kortexu); zajišťuje nepropustnost (nebarvitelný!) a po dehydrataci jádra termorezistenci; refrakční index kortexu činí 1,47; kortex je tvořen peptidoglykany % peptidoglykanových jednotek je shodných s jednotkami peptidoglykanu buněčné stěny, zbylých % jednotek představuje N-acetylmuramovou kyselinu modifikovanou na N- acetylmuramyl laktam, dalších % kyseliny N-acetylmuramové je spojeno s L- alaninem namísto tetrapeptidu; tyto modifikace jsou zajišťovány enzymy membránově vázané Glu-mesoDmp hydrolázy a cytosolové Ac-Ala-Glu-mesoDmp lyázy perikortikální vnější membrána extina z lipoproteinů pláště složené z proteinů bohatých na cystein (a podobných keratinu), zajišťují odolnost spór k působení chemikálií 2
3 exosporium - není přítomno u všech taxonů; uděluje buňce odolnost vůči chemickým látkám a enzymům Obrázek: struktura bakteriální endospory jádro (DNA, RNA, proteiny, SASPs, DPA, Ca 2+ ), membrány (intina, extina) a obaly spory (kortex modifikovaný peptidoglykan, exosporium glykoproteiny).zdroj: Endospory jsou vytvářeny malým počtem převážně G+ bakterií rodů Bacillus (aerobní tyčky), Clostridum, Thermoactinomyces, Desulfotomaculum (anaerobní tyčky), Sporosarcina (aerobní koky), Sporolactobacillus, Oscillospira, Thermoactinomyces. Výjimečně však endospory nacházíme i u některých G- bakterií (Př: Coxiella burnetii, původce Q-horečky). Význam pozorování tvaru a umístění bakteriálních endospor Jaký je význam pozorování bakteriálních endospor (v podobě barveného či nativního preparátu) sporulujících zástupců? Diagnostické Gramovo barvení určí G+ a G- typ buněčné stěny; souběžné pozorování spor u sporulujících druhů, případně nativní preparát pozorovaný fázovým kontrastem prokáže tvar a umístění spory v buňce, což je charakteristickým znakem napomáhajícím identifikaci. Příkladem jsou vždy oválné spory Bacillus anthracis, B. cereus, Clostridium botulinum, kulaté spory Clostridium tetani či B. sphaericus, cylindrické či elipsoidní spory dalších druhů. Případně hodnotíme, zda a ve kterém místě vyklenuje buňku. Uložení v buňce: terminální = na konci tyčinky (C. tetani - paličky, B. stearotermophilus) centrální (C. histolyticum, C. novyi, C. septicum, B. anthracis, B. cereus) subterminální = paracentrálně = mezi středem a pólem buňky, nejčastější (C. botulinum, C. sporogenes, B. brevis) Obrázek: Možné umístění endospory a případné vyklenutí buňky jako identifikační znak. Zdroje: Copyright Dr. R. E. Hurlbert,
4 Typy preparátů pro pozorování bakteriálních endospor a pouzder Pozorovat neobarvené endospory můžeme fázovým (pozorujeme zářící spory; možné až po vzniku kortexu, který udává světlolomnost) a Nomarského kontrastem (pozorujeme plastický povrch buňky); jednoduchým barvením nevidíme spory samotné ale vyklenutí buňky způsobené přítomností spor (obarvíme pouze buněčnou stěnu). Přímé obarvení endospory je možné při vzniku prospory je pro barvivo propustná; po vzniku kortexu je přímé barvení možné pouze za horka a za použití koncentrovaných barviv. Strukturální barvení se používá k identifikaci a studiu bakteriálních struktur, kupříkladu endospor, pouzder, bičíku, inkluzí. Bakteriální spory špatně přijímají barvivo i po fixaci preparátu vzhledem k rigidnímu špatně propustnému kortexu, proto se obarví až během varu pomocí koncentrovaných barviv nebo mořidel (stejně jako např. acidorezistentní bakterie Mycobacterium, které bychom Gramovým barvením neobarvili vzhledem k obsahu mykolových kyselin v buněčné stěně). Příkladem jsou Wirtz-Conklinova a Schaeffer-Fultonova metoda barvení spor. Takto obarvené spory se těžko odbarvují kyselinami a jinými sloučeninami (např. alkoholem). Barvitelnost spor závisí na vývojovém stádiu sporulující buňky, je tedy podmíněna stářím kultury, kvalitou živné půdy, individuálními vlastnostmi mikrobů, a proto nelze barvících metod používat schematicky. Barvitelnost spor se také (podobně jako u plísní) zlepší použitím sporulačních médií (s přídavkem manganu). Obrázek: Barvení endospory malachitovou zelení a barvení buněk safraninem. Zdroj: Copyright Dr. R. E. Hurlbert, 1999 Obrázek: Barvení endospory malachitovou zelení a barvení buněk safraninem. Spory se v preparátu vyskytují uvnitř i vně buněk. Zdroj: 4
5 Nativní preparát pozorovaný fázovým či Nomarského kontrastem. Umožňuje pozorování skutečného tvaru a struktury buněk neporušených fixací a barvením, dále pozorování růstu, množení a pohybu bakterií. V diagnostické praxi má význam při studiu světlolomných buněčných útvarů, které se obtížně barví (např. zde spory) Princip: Použitá mikroskopická technika nativního preparátu je fázový kontrast - využívá odlišné světlolomnosti částic v pozorovaném objektu různé struktury buňky mají různé indexy lomu světla a vznikající obraz je výsledkem složení obrazů vln s pozunutou fází a vln odkloněných od preparátu. Obrázek: fázový kontrastu - autor Steve Durr, Copyright Dr. R. E. Hurlbert, 1999 Barvení buněčné stěny jednoduchým barvením pro zvýraznění jejího vyklenutí a přítomnosti endospory vyklenující buňku. Sporulace - proces vzniku (endo)spory ke studiu sporulace je používáno bakteríií rodu Bacillus, hlavně B. subtillis sporulace probíhá i při dostatku živin, hlavně však ve stacionární fázi během sporulace modelového mikroorganizmu B. subtillis můžeme rozlišit 7 fází (I VII), jež lze charakterizovat morfologicky a na molekulárně biologické úrovni; za proces vzniku endospory zodpovídá 50 genů a trvá průměrně 6 7 hodin proces začíná ve fázi G1, v průběhu vzniku přepážky (na konci G1) je již jasné, zda vznikne vegetativní buňka nebo spora, buňka přechází od binárního dělení k dělení asymetrickému v místě přepážky se dvojitě vchlípí cytoplazmatická membrána prospora se utváří v tzv. sporogenní zóně primárně se přepisují geny, které připraví prostor pro sporu, zvyšuje se kvantum volutinu (= první známka sporulace, zvýšené množství volutinu zjistíme jeho nabarvením) druhým signálem sporulace je zvýšení množství enzymů; buňka zvyšuje spotřebu acetátu, zvýšení počtu enzymů Krebsova cyklu a hydroláz na procesu sporulace se podílí amylázy, proteázy, fosfatázy, DNázy 5
6 Fáze I Mateřská vegetativní buňka (sporangium) přechází z binárního k asymetrickému dělení. Fáze II Tvorba axiálních filament k rozbalení nukleoidu do dlouhého vlákna a replikaci. Fáze III Vytváří se septum, které postupně rozdělí buňku na dvě nestejné části. Je ukončena replikace buněčného genetického materiálu, a ten je rozestoupen u pólů buňky. Končí invaginace cytoplazmatické membrány. DNA spory již není aktivní. Sporogenní zóna je homogenizovaná a zahuštěná. Má vždy jinou hustotu než zbylý obsah buňky. Fáze IV Charakterizuje ji další proliferace cytoplazmatické membrány kolem obou částí buňky, u prespory dochází k zaobalení dvěma membránami intina a extina (vchlípením cytoplazmatické membrány). Do prespory se vkládá mnoho vápníku a syntetizuje se v ní kyselina dipikolinová, vzniká prospora. Ubývá volutinu. Prospora není světlolomná (refraktilní), nesvítí při mikroskopii ve fázovém kontrastu. Proces sporulace je již nevratný. Fáze V Tvoří se kortex spóry (tvoří jej aktivní chromozom mateřské buňky) s peptidoglykanem o složení líšícím se od peptidoglykanu buněčné stěny. Při vzniku kortexu jev obsah volutinu již minimální. Ve spóře je obsažena kyselina dipikolinová (syntetizována mateřskou buňkou, její 6
7 množství je regulováno). Kalcium dipikolinát je charakteristická složka přítomná pouze v endosporách bakterií. Endospora je již světlolomná, se vznikem kortexu je nepropustná pro barvivo, obarvitelná až při výstupu par. Fáze VI Probíhá syntéza dvouvrstevného pláště; u příslušníků rodu Bacillus vzniká exosporium složené z deseti proteinů, polysacharidů a lipidů. Unikátnost bílkovin pláště je sledována chemotaxonomickými metodami. Fáze VII Maturace endospory a lýza mateřské buňky, uvolnění zralých spór Obrázek: fáze sporulace bakteriální buňky rodu Bacillus. Zdroj: Pasteur Institut. Následuje kryptobiotická fáze volné zralé spory, která ve vhodných podmínkách může a nemusí klíčit. Její vnější architektura, počet a tvar plášťů je druhově specifická. Germinace bakteriální spory Germinací rozumíme rychlý proces klíčení spory. Začíná spontánní aktivací spory. Aktivace začíná destabilizací pláště, v laboratorních podmínkách při působení teploty C po 5 10 minutách, dalšími aktivátory jsou malé organické molekuly aminokyseliny, vitaminy, zvýšení počtu bazí, L-Ala, Ado a Ino. Aktivovaná spora přijímá vodu a ztrácí rezistenci bílkovinné stabilizátory jako vnitřní součásti se začínají rozkládat, vzniklé aminokyseliny slouží jako stavební kameny nových proteinů. Nejprve ovlivněna proteosyntéza (hlavně degradační enzymy proto ve spoře dostatek Mg). V momentě, kdy buňka tvoří energii, začíná fungovat regulační aparát chromozomu (ATP = signál aktivace chromozomu). Prvními funkčními enzymy jsou glykosidázy metabolizování kortexu, poté rozklad extiny (fosfolipidy+bílkovina+polysacharid). Lytický enzym: p68 => p29 (kortikohydroláza) depolymerizuje kortex pro nástupný průnik vody. Po dvou hodinách po germinaci spory následuje dělení vegetativní buňky. Podle lokalizace klíčení spory rozeznáváme germinaci terminální (na pólech buňky) a centrální. Germinaci je možné inhibovat přítomností aminokyseliny D-Ala, MgCl 2, inhibitorem proteáz - fenylmetylsulfonylfluoridem PMSF. 7
8 Obrázek: Klíčení spory C. pectinovorum. Zdroj: Copyright The McGrow-Hill Companies, Inc. Bakteriální pouzdra Polysacharidové či bílkovinné pouzdro lemuje bakteriální buňku a v prostředí ji chrání proti vysychání a jedům, v živočišném těle bakterii dokonale maskuje před imunitní odpovědí makroorganizmu. Bakterie tvořící pouzdra na první pohled na misce rozeznáme podle charakteristického mohutně slizovitého vzhledu, velké kolonie téměř splývají na médiu a za kličkou se táhnou. Jak v preparátu rozpoznat sliz od pouzdra? Pouzdro je jasně oddělené od prostředí, sliz je naopak více rozptýlen kolem buňky. Lze tvorbu pouzdra podpořit? Vysoké množství sacharidů v médiu či prostředí zintenzivňuje tvorbu pouzdra (do média přidáváme cukry). Může buňka ztratit schopnost pouzdro tvořit? Schopnost tvorby pouzdra je možné ztratit (mutací) z původní mukózní M formy se stává R forma (reverzibilní, drsná) až S forma, která již pouzdro není schopna tvořit. Je možné pouzdro jednoduše nabarvit? Stejně jako spory, i zde bychom museli buňky s pouzdry povařit v barvivu. Chceme-li ale pouzdro zvýraznit, nemusíme jej barvit, stačí, když v preparátu nabarvíme buňku a okolí buňky. Pouzdro je pak v preparátu nezbarveno a je výrazně světlé. Pomůcky a použité mikroorganizmy: Bakteriální kmeny rodů Bacillus (více druhů rodu Bacillus sbírkové kultury) a Azotobacter (izolát z půdy i sbírková kultury porovnejte mohutnost pouzder) podložní a krycí skla, bakteriologická klička střička s vodou filtrační papír sterilní destilovaná voda nigrosin (negativní barvení) 8
9 kahan pinzeta mikroskop (Z 1000x) Postup A. Negativní barvení buněk bacilů nigrosinem NEFIXOVANÝ PREPARÁT Negativním barvením obarvíme okolí buněk, nikoli buňky samotné. Využívá se pro měření přesné velikosti bakteriální buňky. Nabarví se pozadí (sklíčko), nikoli buňka samotná. Tím není velikost buňky deformována fixací ani barvivem. Barvivo: roztok nigrosinu nebo kongo červeň. Důležité je vytvořit pouze tenký film barviva s dostatečně zředěnými buňkami. asepticky přeneseme 1 kličku bakteriálních buněk do malé kapky destilované vody, vedle se přidá malá kapka nigrosinu kapky se rozmíchají kličkou a rozetřou se jemným tahem druhého sklíčka (přiloženého pod úhlem 45 po celé ploče podložního skla), druhé sklíčko ožíhneme bez oplachování se nechá zaschnout na vzduchu důležité: vytvořit jen tenký film barviva s dostatečně zředěnými buňkami. pozorujeme pod imerzí (Z 1000x) Pozorování: neobarvené buňky na šedém pozadí porovnejte mezi preparáty tvar a velikost buněk různých druhů jednoho bakteriálního rodu. Výsledek ovlivňuje tloušťka vrstvy barviva (silný nános může po zaschnutí praskat) a koncentrace barviva. Obrázek: Bacillus cereus CCM 2010, negativní barvení nigrosinem 9
10 B. Negativní barvení pouzder rodu Azotobacter NEFIXOVANÝ PREPARÁT I negativní barvení buněk azotobaktera a pozadí (sklíčka) nigrosinem do větší kapky vody přeneseme vyžíhanou kličkou malé množství buněk ze slizovité kolonie kapku smícháme s kapkou barviva nigrosinu a suspenzi přikryjeme krycím sklíčkem zbytek tekutiny odsajeme a pozorujeme pod objektivem 60x nebo 100x bez imerze se silným zacloněním irisové clonky šedavé buňky jsou obklopeny bílými pouzdry a pozadí je tmavé (nigrosin nabarví buňky a pozadí, nikoli pouzdra ta jsou takto nebarvitelná) II negativní barvení pouzder azotobaktera a dobarvení buněk jiným barvivem než nigrosinem 1) barvení buněk metylenovou modří, barvení sklíčka nigrosinem rozmícháme kapku nigrosinu s kapkou vody, do suspenze přeneseme malé množství buněk azotobaktera a rozetřeme po plošce sklíčka zaschlý nátěr pokryjeme na 3 min roztokem methylenové modře (R 6), opláchneme a osušíme pozorujeme zvětšením 1000x pod imerzí modré buňky (nabarveny methylenovou modří) jsou obklopeny světlými pouzdry a pozadí je díky nigrosinu tmavé 2) obarvíme methylenovou modří buňky a sklíčko kongo červení, ale nikoli pouzdra ta nezbarvena na sklíčko kápneme Kongo červeň a resuspendujeme v ní kulturu, suspenzi rozetřeme a necháme dobře zaschnout převrstvíme na několik sekund HCl, kyselinu slijeme, neoplachujeme, pouze dosušíme filtračním papírem na 3 minuty převrstvíme metylenovou modří R6, slijeme a usušíme volně na vzduchu pozorujeme pod imerzí modré buňky, světlá pouzdra a modré pozadí III) přímé barvení pouzder horkým karbolfuchsinem výpary jsou však jedovaté, nebudeme dělat C. Nativní preparát pozorovaný fázovým kontrastem pro pozorování tvaru a umístění spor rodu Bacillus Aseptická práce při nanášení buněk na sklíčko dobře očištěné podložní sklíčko vyjmeme z alkoholu a protáhneme jej plamenem doprostřed sklíčka naneseme kapku sterilní destilované vody 10
11 ožehnutou a vychladlou očkovací kličkou vneseme do kapky nepatrné množství kultury a pečlivě rozmícháme kultury nesmíme nanést do kapky mnoho, aby preparát nebyl hustý kapka se neroztírá, překrývá se krycím sklíčkem, a to tak, aby v preparátu nebyly vzduchové bublinky (nepřikládáme svrchu na kapku, ale nejprve jednou hranou, nepřitlačujeme) pokud pozorujeme buňky z tekutého média - bujonu, pozorujeme přímo v bujonu, bez ředění v kapce vody ihned mikroskopujeme FÁZOVÝM KONTRASTEM (objektiv 60x nebo 100x celkové zvětšení tedy 600x nebo 1000x), protože takto připravený preparát rychle vysychá Pozorujeme: aktivní pohyb buněk (pokud mají bičíky) či pasivní pohyb unášením Brownův pohyb; aktivní pohyb sledujeme u mladých kultur (př: 18h Bacillus subtilis) z kapalné půdy - pozor - skleněná tyčinka láme bičíky. Po přikápnutí desinfekce (př: 0,5% ajatin) pohyb buněk ustává D. Postup barvení spor malachitovou zelení - Schaeffer-Fultonova metoda a Wirtz- Conklinova metoda FIXOVANÝ PREPARÁT uschlý nátěr buněk na sklíčko fixujeme trojím protažením v plameni převrstvíme malachitovou zelení zahříváme 3-4x do výstupu par po dobu 5 minut, doplňujeme barvivo opláchneme vodou dobarvíme kontrastním barvivem kongo červení (převrstvením 1 3 minuty bez zahřívání) opláchnout vodou, usušit, pozorujeme pod imerzí, Z 1000x Pozorování: Pozorujeme zelené spory uvnitř červených buněk a můžeme hodnotit tvar a umístění spor uvnitř buněk i uvolněných spor. Obrázek: Barvení endospor Bacillus sphaericus CCM 1615 malachitovou zelení a barvení buněk safraninem. Terminální umístění kulaté spory, vyklenutí buňky. Z Zdroj: vlastní preparát. 11
12 Obrázek: Barvení endospor Bacillus cereus CCM 2010 malachitovou zelení a barvení buněk safraninem. Centrálně umístěné oválné spory. Bez vyklenutí buňky. Z 1000x. Zdroj: vlastní preparát. Obrázek: Barvení endospor B. megaterium malachitovou zelení a barvení buněk safraninem. Spory se v preparátu vyskytují uvnitř (zvýrazněno šipkami) i vně buněk. Vyklenutí buněk. Z 1000x. Zdroj: vlastní preparát. Zdroje ( Kenneth Todar, Ph.D.) Songer, J. G. (2010). Clostridia as agents of zoonotic disease. Veterinary Microbiology, 140(3-4), Seznam proteinů zahrnutých do procesu sporulace lze nalézt na adrese 12
Růstové cykly bakterií. Buněčný cyklus Caulobacter crescentus
Růstové cykly bakterií Buněčný cyklus Caulobacter crescentus Komplexní růstový cyklus myxobakterií Agregace buněk Fruktifikační orgány Plodnice rodu Myxococcus Dělení bakteriálních buněk Dělení binární
Růstové cykly bakterií
Růstové cykly bakterií Jednoduché střídají se dvě stádia Rostoucí a klidové Přisedlé a volné Infekční a reprodukční Komplexní s více jak dvěma vývojovými stádii Myxobakterie Streptomycety Růstové cykly
prokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
N Laboratoř hydrobiologie a mikrobiologie
ÚSTAV TECHNOLOGIE VODY A PROSTŘEDÍ N217019 - Laboratoř hydrobiologie a mikrobiologie Název úlohy: Mikrobiologie a hydrobiologie: Klasické metody barvení Vypracováno v rámci projektu: Inovace a restrukturalizace
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
Gramovo barvení bakterií
Předmět: Biologie ŠVP: Prokaryotní organismy Doporučený věk žáků: 16-18 let Doba trvání: 45 minut Specifické cíle: poznat jednu z nejdůležitějších a nejpoužívanějších mikrobiologických technik Seznam pomůcek:
Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely
Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely Vitální barvení používá se u nativních preparátů a rozumíme tím zvýšení kontrastu určitých buněčných složek v živých buňkách, nebo tkáních pomocí barvení
TEORETICKÝ ÚVOD. Počítání buněk
Jméno: Obor: Datum provedení: TEORETICKÝ ÚVOD Počítání buněk Jednou z nezbytných dovedností při práci s biologickým materiálemk je stanovení počtu buněk ve vzorku. V současné době se v praxi k počítání
Přímé stanovení celkového počtu buněk kvasinek pomocí Bürkerovy komůrky Provedení vitálního testu
Přímé stanovení celkového počtu buněk kvasinek pomocí Bürkerovy komůrky Provedení vitálního testu Otázky k zamyšlení: Bude se jednat o přímé nebo nepřímé stanovení počtu buněk? Stanovujeme počet živých
OBECNÁ MIKROBIOLOGIE MIKROSKOPICKÉ PREPARÁTY
OBECNÁ MIKROBIOLOGIE MIKROSKOPICKÉ PREPARÁTY Petra Lysková NATIVNÍ PREPARÁT význam tvar a struktura buněk kvasinek určování morfologických znaků plísní průkaz vajíček, cyst a vegetativních forem parazitů
Cvičení 4: CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY, PROKARYOTA Jméno: PROKARYOTA PŘÍPRAVA TRVALÉHO PREPARÁTU SUCHOU CESTOU ROZTĚR BAKTERIÍ
Cvičení 4: CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY, PROKARYOTA Jméno: Skupina: PROKARYOTA PŘÍPRAVA TRVALÉHO PREPARÁTU SUCHOU CESTOU ROZTĚR BAKTERIÍ Praktický úkol: bakterie (koky, tyčky) vyžíhejte bakteriologickou kličku
Úvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
MIKROSKOPIE. Lékařská mikrobiologie cvičení, jarní semestr 2016 Mikrobiologický ústav LF MU
MIKROSKOPIE Lékařská mikrobiologie cvičení, jarní semestr 2016 Mikrobiologický ústav LF MU Mikroskopy Olympus CX-31 a Leica Okulár Objektiv Mikroskopický stolek Kondenzorová (aperturní, irisová) clona
STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY
Morfologie (tvar) bakterií STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY Tři základní tvary Koky(průměr 0,5-1,0 µm) Tyčinky bacily (šířka 0,5-1,0 µm, délka 1,0-4,0 µm) Spirály (délka 1 µm až100 µm) Tvorba skupin
Protokol č. 7 Pozorování živých a mrtvých buněk kvasinek Vitální test
Protokol č. 7 Pozorování živých a mrtvých buněk kvasinek Vitální test Cíl cvičení: Bude se jednat o přímé nebo nepřímé stanovení počtu buněk? Stanovujeme počet živých nebo mrtvých buněk? Jak odlišíme živé
MIKROSKOPIE JAKO NÁSTROJ STUDIA MIKROORGANISMŮ
Mikroskopické techniky MIKROSKOPIE JAKO NÁSTROJ STUDIA MIKROORGANISMŮ Slouží k vizualizaci mikroorganismů Antoni van Leeuwenhoek (1632-1723) Čočka zvětšující 300x Různé druhy mikroskopů, které se liší
Zdroje: Mikrofoto preparátů předmětu Bi7340 (rok 2007)
nativní pozorování skutečného tvaru, pohybu fixovaný barvený - barvení buněčné stěny nebo struktur, buňky jsou usmrcené fixací nad plamenem nebo chemicky (etanolem nebo acetonem), usmrcené buňky lépe přijímají
DIAGNOSTIKA INFEKČNÍCH CHOROB KULTIVACE V LABORATORNÍCH PODMÍNKÁCH
STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU DIAGNOSTIKA INFEKČNÍCH CHOROB KULTIVACE V LABORATORNÍCH PODMÍNKÁCH MGR. IVA COUFALOVÁ DIAGNOSTIKA INFEKČNÍCH CHOROB KULTIVACE
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
TRVALÝ PREPARÁT. Zhotovení roztěru
TRVALÝ PREPARÁT Zhotovení trvalého preparátu zahrnuje usmrcení, fixování a barvení objektu. Podle způsobu zpracování rozeznáváme preparáty celkové (obsahují celý organismus), nátěrové, roztěrové, roztlakové,
J04. Mikroby a vnější vlivy. Dekontaminační metody
VLLM0421c (jaro 2016) J04 Mikroby a vnější vlivy Dekontaminační metody Osnova spory dekontaminační metody dezinfekce, vyšší stupeň dezinfekce sterilizace mytí a dezinfekce rukou úkoly 2/31 Bakterie a vnější
VY_32_INOVACE_07_B_17.notebook. July 08, 2013. Bakterie
Bakterie 1 Škola Autor Název SOŠ a SOU Milevsko Mgr. Jaroslava Neumannová VY_32_INOVACE_07_B_17_ZDR Téma Bakterie Datum tvorby 14.4.2013 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0557III/2 Inovace a zkvalitněnívýuky
Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1.
Buňka cytologie Buňka - Základní, stavební a funkční jednotka organismu - Je univerzální - Všechny organismy jsou tvořeny z buněk - Nejmenší životaschopná existence - Objev v 17. stol. R. Hooke Tvar: rozmanitý,
Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
Stavba prokaryotické buňky
Prokaryota Stavba prokaryotické buňky Stavba prokaryotické buňky Tvary bakterií Rozmnožování bakterií - 1) příčné dělení nepohlavní 2) pučení 3) pomocí artrospór artrospóra vzniká fragmentací vláken u
Základní pojmy a vztahy: Vlnová délka (λ): vzdálenost dvou nejbližších bodů vlnění kmitajících ve stejné fázi
LRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 1. SVĚTELNÁ MIKROSKOPIE A PREPARÁTY V MIKROSKOPII TEORETICKÝ ÚVOD: Mikroskopie je základní metoda, která nám umožňuje pozorovat velmi malé biologické objekty. Díky
Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
Základy buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE
Cvičení 6: BUNĚČNÝ CYKLUS, MITÓZA Jméno: Skupina: MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE Trvalý preparát: kořínek cibule obarvený v acetorceinu V buňkách kořínku cibule jsou viditelné různé mitotické figury.
Cíle: Obecné zásady při odběru vzorků pro bakteriologické vyšetření
Praktikum č. 8: Diagnostika ve veterinární mikrobiologii (odběr, zasílání a zpracování vzorků určených k bakteriologickému vyšetření. Metody kultivačního stanovení koncentrace bakterií. Cíle: 1. Seznámit
- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 10 obecná biologie Organely eukaryotní buňky Ročník 1. Datum tvorby
Desinfekce a sterilizace. MUDr. Lenka Černohorská, Ph.D.
Desinfekce a sterilizace MUDr. Lenka Černohorská, Ph.D. Přehled dekontaminačních metod Sterilizace Vyšší stupeň desinfekce Desinfekce Desinsekce Deratizace Zničení všech mikrobů v daném prostředí Zničení
MIKROBIOLOGIE. Grampozitivní kokovitá bakterie STAPHYLOCOCCUS AUREUS bakteriální kmen dle ATCC 1260 (CCM 888).
MIKROBIOLOGIE Veškeré testy jsou prováděny s těmito bakteriálními kmeny: Gramnegativní tyčinkovitá bakterie ESCHERICHIA COLI bakteriální kmen dle ATCC 9637 (CCM 2024). Grampozitivní kokovitá bakterie STAPHYLOCOCCUS
Praktické cvičení č. 1.
Praktické cvičení č. 1. Cvičení 1. 1. Všeobecné pokyny ke cvičení, zápočtu a zkoušce Bezpečnost práce 2. Mikroskopie - mikroskop a mikroskopická technika - převzetí pracovních pomůcek - pozorování trvalého
Příprava krevního roztěru
Příprava krevního roztěru Správně Příliš tlustý Moc krve Nerovnoměrný tah Třásla se ruka Krev se srážela Mastné sklíčko Barvení roztěrů Standardním barvením pro krevní nátěry je tzv. panoptické barvení
PARAZITÉ Z BLÍZKA LARVY MOTOLIC (PRACOVNÍ LIST)
PARAZITÉ Z BLÍZKA LARVY MOTOLIC (PRACOVNÍ LIST) Mgr. Kateřina Mikešová, UK v Praze, PřF, katedra učitelství a didaktiky biologie Jméno studenta: Třída: Datum: Motolice jsou výhradně endoparazité obratlovců,
Izolace nukleových kyselin
Izolace nukleových kyselin Požadavky na izolaci nukleových kyselin V nativním stavu z přirozeného materiálu v dostatečném množství požadované čistotě. Nukleové kyseliny je třeba zbavit všech látek, které
Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA
Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: Skupina: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA Trvalý preparát: mícha Vyhledejte nervové buňky (neurony) ve ventrálních rozích šedé hmoty míšní. Pozorujte při zvětšení, zakreslete
Téma: Testy životaschopnosti a Počítání buněk
LRR/BUBV vičení z buněčné biologie Úloha č. 3 Téma: Testy životaschopnosti a Počítání Úvod: Při práci s buňkami je jedním ze základních sledovaných parametrů stanovení jejich životaschopnosti (viability).
LRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 3. TESTY ŽIVOTASCHOPNOSTI A POČÍTÁNÍ BUNĚK
LRR/BUBCV CVIČEÍ Z BUĚČÉ BILGIE 3. TESTY ŽIVTASCHPSTI A PČÍTÁÍ BUĚK TERETICKÝ ÚVD: Při práci s buňkami je jedním ze základních sledovaných parametrů stanovení jejich životaschopnosti (viability). Tímto
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
Základní pojmy. Je násobkem zvětšení objektivu a okuláru
Vznik obrazu v mikroskopu Mikroskop se skládá z mechanické části (podstavec, stojan a stolek s křížovým posunem), osvětlovací části (zdroj světla, kondenzor, clona) a optické části (objektivy a okuláry).
Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek
Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají
FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz
FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.
CZ.1.07/1.5.00/
Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice
Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
Pátráme po mikrobech Díl II. Mikroskopická diagnostika II Gramovo barvení + pouzdra
Pátráme po mikrobech Díl II. Mikroskopická diagnostika II Gramovo barvení + pouzdra Autor prezentace: Ondřej Zahradníček K praktickému cvičení pro VLLM0421c Kontakt na mne: zahradnicek@fnusa.cz Obsah prezentace
Barvení mikroorganismů; imerzní mikroskopie (teoretický úvod)
Barvení mikroorganismů; imerzní mikroskopie (teoretický úvod) Barvení mikroorganismů Pro barvení mikroorganismů se použivají zředěné vodné roztoky organických barviv : 1. Bazická barviva (soli, v nichž
Diagnostické metody v lékařské mikrobiologii
Diagnostické metody v lékařské mikrobiologii Výuková prezentace z: Lékařské mikrobiologie Jan Smíšek ÚLM 3. LF UK 2009 Princip identifikace Soubor znaků s rozdílnou diskriminační hodnotou Základní problémy
Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková
Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2.a 3.
PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele
Obecné informace PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele Celek Prokaryotická buňka je rozvržen na jednu vyučovací hodinu. Žáci se postupně seznamují se stavbou bakteriální buňky (s jednotlivými strukturami).
- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )
Otázka: Buňka a dělení buněk Předmět: Biologie Přidal(a): Štěpán Buňka - cytologie = nauka o buňce - rostlinná a živočišná buňka jsou eukaryotické buňky Stavba rostlinné (eukaryotické) buňky: buněčná stěna
Generated by Foxit PDF Creator Foxit Software For evaluation only.
Generated by Foxit PDF Creator Foxit Software Odebíráme plnou žilní krev U ovcí na krku z vena jugularis U skotu z ocasní žíly (vena coccigica) U drůbeže se provádí odběr z povrchových žil na křídlech
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
PRÁCE S MIKROSKOPEM Praktická příprava mikroskopického preparátu
PRÁCE S MIKROSKOPEM 1. Praktická příprava mikroskopického preparátu 2. a) Z objektu, jehož část, chceme pozorovat pomocí mikroskopu, musíme nejprve vytvořit mikroskopický preparát. Obr. č. 1 b) Pozorovaný
Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae
Živočišná buňka Prokaryota x Eukaryota Vibrio cholerae Dělení živočišných buněk: buňky jednobuněčných organismů (volně žijící samostatné jednotky) buňky mnohobuněčných větší morfologické i funkční celky
Hodnocení pekařského droždí
Hodnocení pekařského droždí Čistá mikrobiální kultura kvasinek Saccharomyces Cerevisiae Hanzen Vyrábí se aerobní fermentací melasové zápary Díky kvasným schopnostem zajišťují kvasinky nakynutí těsta ovlivňují
Cvičení 5: VYŠETŘENÍ KRVE Jméno: PŘÍPRAVA TRVALÉHO PREPARÁTU SUCHOU CESTOU - KREVNÍ NÁTĚR
Cvičení 5: VYŠETŘENÍ KRVE Jméno: Skupina: PŘÍPRAVA TRVALÉHO PREPARÁTU SUCHOU CESTOU - KREVNÍ NÁTĚR Praktický úkol: 1. K jedné straně podložního skla kápněte malou kapku savčí krve. 2. Před kapku přiložte
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou organismů s nepravým buněčným jádrem bakterií a
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou organismů s nepravým buněčným jádrem bakterií a sinic. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu.
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE
MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE Mikroskopické houby cvičení 1 (Bi6620c) Bezpečnost práce v mikrobiologické laboratoři Obecné zásady a bezpečnost práce v mikrobiologické
Kultivační metody stanovení mikroorganismů
Kultivační metody stanovení mikroorganismů Základní rozdělení půd Syntetická, definovaná media, jednoduché sloučeniny, známé sloţení Komplexní media, vycházejí z ţivočišných nebo rostlinných tkání a pletiv,
Nativní a rekombinantní Ag
Antigeny z hlediska diagnostiky a pro potřeby imunizace Nativní a rekombinantní Ag Ag schopna vyvolat I odpověď, komplexní, nekomplexní Ag, hapten, determinanty, nosič V laboratořích: Stanovení Ab proti:
Úvod do biochemie. Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D.
Úvod do biochemie Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D. TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Co je to biochemie? Biochemie je chemií živých soustav.
ROSTLINNÁ BUŇKA A JEJÍ ČÁSTI
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.
BÍLKOVINY Bílkoviny jsou biomakromolekulární látky, které se skládají z velkého počtu aminokyselinových zbytků. Vytvářejí látkový základ života všech organismů. V tkáních vyšších organismů a člověka je
Rostlinná buňka příprava mikroskopického preparátu (laboratorní práce)
Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.128/02.0055 Rostlinná buňka příprava mikroskopického preparátu (laboratorní práce) Označení: EU-Inovace-Př-6-02 Předmět: přírodopis
Abiotický stres - sucho
FYZIOLOGIE STRESU Typy stresů Abiotický (vliv vnějších podmínek) sucho, zamokření, zasolení půd, kontaminace prostředí toxickými látkami, chlad, mráz, vysoké teploty... Biotický (způsobený jiným druhem
44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
STANOVENÍ, CHARAKTERIZACE A IDENTIFIKACE BIOREMEDIAČNÍCH MIKROORGANISMŮ
Abstrakt STANOVENÍ, CHARAKTERIZACE A IDENTIFIKACE BIOREMEDIAČNÍCH MIKROORGANISMŮ Jana Chumchalová, Eva Podholová, Jiří Mikeš, Vlastimil Píštěk EPS, s.r.o., V Pastouškách 205, 686 04 Kunovice, e-mail: eps@epssro.cz
Metoda Live/Dead aneb využití fluorescenční mikroskopie v bioaugmentační praxi. Juraj Grígel Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi
Metoda Live/Dead aneb využití fluorescenční mikroskopie v bioaugmentační praxi Juraj Grígel Inovativní sanační technologie ve výzkumu a praxi Co je to vlastně ta fluorescence? Některé látky (fluorofory)
Buňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Základy světelné mikroskopie
Základy světelné mikroskopie Kotrba, Babůrek, Knejzlík: Návody ke cvičením z biologie, VŠCHT Praha, 2006. zvětšuje max. 2000 max. 1 000 000 cca 0,2 mm stovky nm až desetiny nm rozlišovací mez = nejmenší
LRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 2. PLASMATICKÁ MEMBRÁNA
LRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 2. PLASMATICKÁ MEMBRÁNA TEORETICKÝ ÚVOD: Cytoplasmatická membrána je lipidová dvouvrstva o tloušťce asi 5 nm oddělující buňku od okolního prostředí. Nejvíce jsou v
IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I. Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek
IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek Studium aktinu, mikrofilamentární složky cytoskeletu pomocí dvou metod: detekce přímo v buňkách - fluorescenční barvení
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_04_BUŇKA 1_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
Morfologie bakterií (složení, tvary, uspořádání, sporulace) Fyziologie bakterií (množení, metabolismus, využívání substrátů)
Lékařská mikrobiologie pro ZDRL Týden 2: Morfologie bakterií, mikroskopie Morfologie a fyziologie, mikroskopie a kultivace Morfologie bakterií (složení, tvary, uspořádání, sporulace) Fyziologie bakterií
Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku
Obecná virologie Viry lat. virus šťáva, jed, v lékařské terminologii infekční činitel 1879 1882: první pokusný přenos virového onemocnění (mozaiková choroba tabáku) 1898: první pokusný přenos živočišného
1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně
Obsah Předmluvy 1. Definice a historie oboru molekulární medicína 1.1. Historie molekulární medicíny 2. Základní principy molekulární biologie 2.1. Historie molekulární biologie 2.2. DNA a chromozomy 2.3.
1 Popis vzorku. 2 Detekční limit vyšetření. 3 Časová náročnost. 4 Zpracování vzorku. 4.1 Množství vzorku. 4.2 Odběr vzorků
1 Popis vzorku Podle tohoto postupu se vyšetřují vzorky různých druhů masných výrobků. Pomocí histochemického barvení lze prokázat přítomnost škrobových zrn a na jejich základě vyslovit podezření o použití
Cvičení č. 2: Pasážování buněk. 1) Teoretický základ
Cvičení č. 2: Pasážování buněk 1) Teoretický základ Kultivace buněk in vitro (ve zkumavce) - Snaha o napodobení podmínek v organismu - Používání jednorázového spotřebního materiálu a speciálních chemikálií
http://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
Alimentární intoxikace. MUDr. Miroslava Zavřelová ÚPL LF MU
Alimentární intoxikace MUDr. Miroslava Zavřelová ÚPL LF MU Epidemiologická charakteristika zásadně odlišná od alimentárních infekcí otravy z potravin odlišný klinický obraz chybí horečka odlišná etiopatogeneze
Životaschopnost. (= vitalita = viabilita) počet živých buněk. 100 = [%] počet všech buněk
Životaschopnost (= vitalita = viabilita) počet živých buněk. 100 = ---------------------------------------- [%] počet všech buněk Využití: při kultivaci buněk pro různé účely (hodnocení cytotoxického účinku,
Ž i v o t n o s t (= životaschopnost = vitalita = viabilita)
Ž i v o t n o s t (= životaschopnost = vitalita = viabilita) počet živých buněk. 100 = ---------------------------------------- [%] počet všech buněk V y u ž i t í : při kultivaci buněk pro různé účely
Energetický metabolizmus buňky
Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie
kvasinky x plísně (mikromycety)
Mikroskopické houby o eukaryotické organizmy o hlavně plísně a kvasinky o jedno-, dvou-, vícejaderné o jedno-, vícebuněčné o kromě zygot jsou haploidní o heterotrofní, symbiotické, saprofytické, parazitické
POHLAVNÍ CHROMATINOVÝ ZNAK U ČLOVĚKA - SEX CHROMATIN
POHLAVNÍ CHROMATINOVÝ ZNAK U ČLOVĚKA - SEX CHROMATIN (Barvení a pozorování Barrova tělíska v jádrech buněk ústní sliznice. Procentuální zastoupení pohlavního chromatinu v buňkách žen a mužů. Fluorescenční
Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech