Masarykova univerzita

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Story o kastelánech pro libereckou přílohu MF Dnes Stories about wardens written for local supplement of MF Dnes in Liberec Bakalářská práce Adéla Beranová Brno 2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Jaroslavu Čuříkovi za podnětné připomínky a rady, kterými přispěl ke vzniku této práce. Poděkování patří také šéfredaktorovi MF Dnes v Liberci Janu Stránskému, editorovi Marku Csizmaziovi a redaktorovi Miloslavu Lubasovi za poskytnuté rozhovory. Největší dík ale patří mé rodině, bez které bych ani neměla moţnost tuto práci psát.

4 Anotace Hlavní náplní této tvůrčí bakalářské práce je soubor story o kastelánech napsaný pro libereckou přílohu MF Dnes. Tématem všech článků jsou ţivotní příběhy kastelánů na hradech a zámcích napříč Libereckým krajem. K tomu, aby bylo moţné takový soubor textů vytvořit, je nejprve nutné zjistit teoretická východiska ţánru story, a to nejen z pohledu teoretiků, ale i novinářů přímo z liberecké MF Dnes. První část práce proto definuje ţánr story z odborného hlediska a bere v úvahu rozdíly v pohledu zahraničních teoretiků a české literatury. Teoretické koncepty pak srovnává s definicí story, jak se pouţívá přímo v liberecké redakci MF Dnes a vymezuje podobu story právě v tomto médiu. Důraz je kladen na rozdíly mezi praktickým pouţitím ţánru story a teoretickými poţadavky, které se často liší. Na základě zjištěných specifik následují praktické ukázky story. Součástí práce je rovněţ odborná autorská reflexe textů zabývající se rozdíly mezi definicí ţánru v odborné literatuře a praktickými poţadavky na články v liberecké redakci MF Dnes. Vedle hlavního cíle, tedy vytvoření souboru story o kastelánech, má tato práce ještě druhý záměr, tedy vytvořit návod pro napsání kvalitní story pro elévy bez ţurnalistického vzdělání. Klíčová slova ţurnalistika, ţánr, story, deník, MF Dnes Liberec, noviny, tvůrčí práce 1

5 Annotation The main goal of this bachelor thesis is to create a set of stories about wardens written for the local supplement of MF Dnes in Liberec. The topic of all the stories is the life story of wardens in castles and chateaus throughout the region of Liberec. First of all is necessary to find out the theoretical bases of the genre, not only by scientist, but also by the journalists in the redaction in Liberec. First part of this thesis defines the genre story from the scientific point of view and compares the abroad authors and the Czech literature. The theoretical concepts are later compared with the definition, which is used right in the redaction in Liberec. The emphasis is put to the deference between the practical use of the genre and theoretical requirements, which are often different. The practical stories are based on the theoretical concepts. The professional reflection of the texts is also a part of the theses. The side goal is to create a manual how to write a good story designed for young journalists without the education in this field. Key words Journalism, genre, story, daily newspaper, MF Dnes Liberec, newspaper, creative theses 2

6 Obsah: 1 Úvod Teoretická část Vymezení ţánru story Rozdíl mezi feature a story v českém prostředí Rozdíl mezi feature a zpravodajstvím a fikcí Druhy feature Příprava před psaním feature Ideální podoba dobrého feature Metody Výzkumná otázka Obecné vymezení Metody a nástroje výzkumné části Ţurnalistické metody tvůrčí části Výzkumná část Definice ţánru story v liberecké MF Dnes Nejlepší podoba story Srovnání s podobou story v brněnské MF Dnes... Chyba! Záloţka není definována. 4.4 Shrnutí rozdílů mezi teoretickými východisky a praxí v cílovém médiu Cílové médium a tematický kontext Základní charakteristika cílového média Podoba liberecké přílohy v průběhu týdne Etický kodex novinářů mediální skupiny MAFRA vybrané body Kastelánské povolání a jeho přesná definice Tvůrčí část Punkový kastelán Jiří Holub převrací Hrubý Rohozec naruby Z Prahy přišel na konec světa. A vyzdvihl Grabštejn z prachu Valdštejn je lehká děva. Kasteláni se na hradě střídají Kastelán zvládá tři tisíce svateb, osmnáct památek a jeden zámek Strašidla mě nechávají na pokoji, říká kastelán Bezdězu Kastelán: Střeţím tady peklo Strašidla jsou i v panelácích

7 Trosky jsou zátkami pekelných sil, vládne tady starý kastelán Kastelánka se vdala za zámek Analytická část Kritická reflexe seriálu jako celku Kritická reflexe jednotlivých výstupů Punkový kastelán Jiří Holub převrací Hrubý Rohozec naruby Z Prahy přišel na konec světa. A vyzdvihl Grabštejn z prachu Valdštejn je lehká děva. Kasteláni se na hradě střídají Kastelán zvládá tři tisíce svateb, osmnáct památek a jeden zámek Strašidla mě nechávají na pokoji, říká kastelán Bezdězu Kastelán: Střeţím tady peklo Strašidla jsou i v panelácích Trosky jsou zátkami pekelných sil, vládne tady starý kastelán Kastelánka se vdala za zámek Závěr Příloha č. 1: Přepis rozhovorů Jan Stránský, šéfredaktor MF Dnes Liberec Marek Csizmazia, editor Miloslav Lubas, redaktor Pouţité prameny a literatura Online zdroje Počet slov: Počet slov v tvůrčích výstupech:

8 1 ÚVOD Pro svou bakalářskou práci jsem se rozhodla zvolit její tvůrčí podobu a zaměřit se na ţánr story v liberecké příloze MF Dnes. V první části se zabývám teoretickým ukotvením ţánru story, jak ho vidí zahraniční a česká literatura. Je nutné zmínit, ţe se teorie spojená se zahraničním a českým prostředím často nejen neprolíná, ale nezřídka se úplně míjí. Proto věnuji této kapitole značnou pozornost a pokusím se definovat ţánr story na základě obou pohledů. Důraz budu nicméně klást na nejnovější zdroje, které jsou převáţně zahraničního původu. Hlavním důvodem hlubšího popisu ţánru story je snaha vytvořit obecný návod k napsání dobré story, který se bude hodit nejen pro libereckou přílohu MF Dnes. Cílem teoretické části práce je tedy vytvořit definiční rámec pro tvůrčí výstupy a zároveň nabídnout moţnost srovnání akademické definice ţánru story s její praktickou podobou v liberecké MF Dnes. Hlavní náplní této bakalářské práce je nicméně soubor story o kastelánech napsaný pro cílové médium, kterým je výše zmíněná liberecká příloha MF Dnes. Ţivotní příběhy kastelánů vycházely v cílovém médiu v červenci a srpnu roku 2013 a vytvořily ucelený seriál. Téma kastelánů se hodilo do redakční koncepce, která byla zaměřená na turisty přijíţdějící o letních prázdninách do regionu. Články měly neotřelým způsobem představit správce památek a jejich hrady a zámky a zaujmout čtenáře z jiných regionů. Zároveň měly story bavit i místní čtenáře, kteří by normálně o památkách uţ znovu nečetli, ale kasteláni je zajímali. Téma tvůrčí části práce jsem tedy přizpůsobovala nejen potřebám ţánru story jako takovému, ale mým cílem bylo vytvořit takové výstupy, které budou mít reálnou moţnost uplatnění v praktické ţurnalistice a budou publikovány. Pro seriál se stejnou tematickou linkou o kastelánech libereckého kraje jsem se nicméně rozhodla ještě dříve, neţ jsem se od šéfredaktora MF Dnes Liberec dozvěděla, ţe se perfektně hodí do jejich prázdninové koncepce. Na tematicky stejných článcích se lépe ukáţou rozdíly a variace, které mohou vznikat v jednom a tom samém ţánru, a je tedy moţné upozornit na pruţnost ţánru story. Kromě hlavního cíle, tedy zpracování souboru článků, které ţánrově odpovídají story do liberecké MF Dnes, jsem se rozhodla vytyčit druhotný záměr. Tím je vytvoření návodu pro elévy 5

9 bez ţurnalistického vzdělání k tomu, jak napsat do daného cílového média kvalitní story odpovídají daným poţadavkům. 2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 VYMEZENÍ ŢÁNRU STORY Ţánr, který je v současném českém prostředí nejčastěji pojmenovávaný jako story, nemá v teoretických kruzích jednotný název ani definici. Liší se terminologie česká a zahraniční, ale ani všichni čeští či všichni zahraniční teoretikové se neshodnou na jednom pojmu. Kromě story se proto vyskytují termíny jako příběh, feature, feature story či portrét. Story je jedním ze ţánrů, jejichţ pojmenování se do české ţurnalistiky dostalo po roce 1989, ač se články tohoto typu psaly jiţ dříve. Postupem času se v redakční praxi vedle zaţitého slova objevuje další převzatý pojem feature. V českém prostředí nakonec slovo story zdomácnělo jako výraz pro označení konkrétního ţánru, který popisuje příběh člověka či skupiny lidí. (Čuřík a kol. 2012: 68) Termín story a feature se v českém novinářském prostředí často zaměňuje, přestoţe neznamená totéţ. Stejně problematické je míchání pojmů news feature a news story. Jako story je v anglicko-jazyčných zemích chápán obecně článek. V českém prostředí se story chápe jako příběh, případně jako poddruh skupiny ţánrů označovaných jako feature. Termín feature pod sebe můţe v anglicko-jazyčném prostředí zahrnovat celou skupinu ţánrů news feature, reportáţ, profil, ale i třeba sloupek či komentář. Někdy se ovšem pouţívá pojem feature jako označení samostatného ţánru. (Čuřík a kol. 2012: 50) V Česku se o ţánru story zmiňuje v odborné literatuře jako jeden z prvních Jaroslav Bartošek, který v roce 1995 popisuje nový ţánr, jeţ nazývá příběhem či také story. Dává ji na úroveň reportáţe a story podle něj přináší vylíčení příhod jednotlivců, kteří se bezprostředně, konkrétně a jednoznačně střetli se zajímavými fakty. Příběhy mají být čtivé a mohou mít poutavé titulky. Autorský komentář pro ně ale není ţádoucí. (Bartošek 1995: 18 19) O sedm let později nezařazuje Bartošek ve svých Základech ţurnalistiky story jako ţánr, nicméně se zmiňuje o takzvaných příbězích (stories) obyčejných lidí na pokraji velkých událostí nebo také příbězích 6

10 ze soukromí sportovních hvězd, politiků či umělců. Takzvaný příběh má podle něj za úkol přiblíţit veřejnosti málo známý profil osobnosti veřejného zájmu. Dolanská podle něj nazývá podobný ţánr literární rozpravou, která obsahuje prvky portrétu, medailonu i reportáţe. (Bartošek 2002: 87) Zahraniční literatura není, co se týče teorie ţánru story tolik skoupá, nicméně přináší zmatek do terminologie. Itule ve své publikaci News writing and reporting for today s media píše o feature, ale často ho zaměňuje s pojmem story. Ztotoţňuje feature s pojmem soft news. Takový článek má za úkol vysvětlovat události, portrétovat lidi, kteří dění utvářejí a baví publikum. (Itule 2007: ) Susan Pape uţ nepíše jen o feature, ale také o feature story. Feature podle její publikace Feature Writing poskytuje pozadí k existující zprávě a jde do větší hloubky. (Pape 2006: 2 4) Wheeler místy píše pouze o story, ale odmítá názor, ţe feature či story je cokoli, co není zpravodajství a články v tomto ţánru podrobněji charakterizuje (viz níţe). (Wheeler 2009: 2) 2.2 ROZDÍL MEZI FEATURE A STORY V ČESKÉM PROSTŘEDÍ Tématem feature je vybraný společenský problém, který je ilustrován na příběhu či osudu konkrétních osob či příslušníků sociálních skupin, kterých se problém týká. Téma musí být zobecněno a vztaţeno na celou sociální skupinu. Příběhy aktérů se pak prolínají celým textem, zároveň nesmí chybět kontext a citace. Tato definice umoţňuje autorům posouvat feature směrem k jiným ţánrům. Například zvýšením důrazu na příběh, osud aktérů a jejich výrazné portrétování a stavění textu na jejich osobních výpovědích můţe feature posunout směrem k ţánru story. Ten ilustruje osud člověka v pro něj nezvyklé ţivotní situaci. V takovém textu se na rozdíl od feature nemusí objevit komentáře zvenčí, fakta a argumenty. Hlavní je příběh hrdiny a problém. Výše uvedené charakteristiky ukazují, ţe lze v českém prostředí odlišit dva různé ţánry, feature a story. První z nich je prioritně zaměřen na příběh člověka, například v neobvyklé ţivotní situaci způsobené nějakým konkrétním problémem či událostí, druhý přímo na téma, zprostředkovaně ovšem za pomoci příběhu lidí, jejichţ ţivota se problém dotýká. Story se obvykle pouţívá jako doplněk zpravodajství, feature jako takový je obvykle samostatným hlavním textem. (Čuřík a kol. 2012: 73) 7

11 Nicméně praxe regionální liberecké MF Dnes vypadá jinak. Nejen, ţe neodlišuje ţánr story a feature, ale málo redaktorů o tomto existujícím rozlišení ví. Spojují prvky z obou ţánrů v jeden bez ohledu na jakékoli ţánrové hranice. Lze dokonce říct, ţe se ţánr, který v MF Dnes Liberec označují za story, blíţí spíše teoretické podobě ţánru feature. 2.3 ROZDÍL MEZI FEATURE A ZPRAVODAJSTVÍM A FIKCÍ Podle Susan Pape je feature cokoli, co není zpravodajství. Svou definici ale autorka dále zuţuje. Feature jsou delší neţ zpravodajské články, pohybují se mezi 600 a 2000 slov, navíc častěji vyuţívají informační boxy, obrázky, grafiky a ilustrace. Paradoxně také zmiňují více zdrojů, neboť na jejich zpracování mají pisatelé víc času. Feature jsou na rozdíl od zpráv málokdy objektivní, nabízejí autorovi příleţitost reflektovat vlastní pohledy na člověka, událost či záţitek. Někdy je názor autora vysloven explicitně, ale není to pravidlem. (Pape 2006: 2 25) Feature jsou články se zaměřením na konkrétní lidi, místa nebo události. Jsou ţurnalistické, průzkumné, popisné, barevné, přemýšlivé, reflektivní a představují originální myšlenky. Takzvané hard news 1 informují o aktuálních událostech, zatímco feature jako soft news 2 nemusí být tolik aktuální a zveřejněné okamţitě. Feature pokrývají témata do hloubky, jdou dál neţ běţné zpravodajství pomocí zesilování a vysvětlování nejzajímavějších a nejdůleţitějších elementů situace nebo události. Zatímco novináři píšící o nejnovějších událostech nemají dostatek času na přípravu nebo dostatek prostoru pro background a popis, pisatelé feature mají obojí, a mohou tak vyvolávat představivost a popsat do detailů okolnosti či atmosféru události. Feature nemá popisovat nejnovější zásadní události, ale spíš se hlouběji dívat na detail. (Curtis 2011: online) Feature podávají čtenáři informace příjemnou, zábavnou formou prostřednictvím popisu lidí, míst, událostí a atmosféry, jsou spíše příběhy neţ zpravodajstvím. Nicméně rozhodně nejsou názorovou esejí nebo editorialem, neměly by být zaměňovány s kreativním psaním nebo fikcí. (tamtéţ) Feature i fikce jsou zakotveny v pozorování, výzkumu, pochopení lidského chování a pečlivém přemýšlení. Oboje je charakterizováno psaním, které vykresluje obraz scény, děj, charaktery, hlas, tón i úhel pohledu. Ale je mezi nimi zásadní rozdíl, dobrý novinář si nevymýšlí. Feature je na rozdíl od fikce zaloţená na pravdivých informacích a ověřitelných zdrojích. Čtenář 1 Hard news jsou klasické tvrdé zprávy zabývající se důleţitými událostmi.. (Čuřík a kol. 2012: 36) 2 Soft news zpravidla pojednávají o zajímavostech, zabývají se kaţdodenním ţivotem.. (Čuřík a kol. 2012: 36) 8

12 by se neměl při čtení feature nikdy ptát A jak tohle můţe pisatel vědět?. Pokud by k tomu mohlo dojít, musí se autor sám sebe ptát, jak to napsat jasněji. (Ferguson 2008: online) 2.4 DRUHY FEATURE Existuje mnoho druhů feature, nicméně lze rozlišit ty nejhlavnější: - Human interest feature je podle Anthony Curtise tím nejznámějším typem, který popisuje událost prostřednictvím záţitku někoho, kdo se jí zúčastnil. - How-to feature jsou články, které pomáhají lidem naučit se něco nového pomocí návodu. Pisatel se o tématu dozvídá prostřednictvím vzdělávání, zkušeností, průzkumem nebo rozhovorem s expertem. - Historická feature připomíná důleţitá data a události z historie. - Behind the scene feature nabízí vnitřní pohled na neobvyklou profesi, událost či záleţitost, která dává čtenáři pocit, ţe se dostal dovnitř kruhu. Čtenář se cítí zasvěcený do dobře střeţeného tajemství, ke kterému by se normálně nedostal. (Curtis 2011: online) Jedním z nejběţnějších druhů feature jsou také takzvané profily. To jsou články zaloţené na jedné osobě, které odhalují její charakter, ţivotní styl, různé aspekty osobnosti. Jde o hlubší pohled na ţivot někoho zajímavého, cílem je ţivě popsat, jak konkrétní člověk vypadá, jedná, co dělá, říká, co ho motivuje. Po přečtení profilu by se měl čtenář cítit jako by popisovaného člověka znal. Důleţitými znaky profilů jsou citace, reportáţní prvky, autorův dojem z respondenta a background. (Wheeler 2009: 81) Itule ve své knize tvrdí, ţe lidé milují čtení o ostatních, coţ dělá profily jedním z nejoblíbenějších ţánrů v dnešních médiích. Profil by měl být vykreslením ţivého obrazu člověka ze zpravodajství. (Itule 2007: ) 2.5 PŘÍPRAVA PŘED PSANÍM FEATURE Psaní feature musí předcházet detailní příprava. Nejprve je potřeba najít téma, které není ani příliš široké, ani příliš specifické. Téma musí být originální a neobvyklé, musí zajímat publikum a mít určitý emoční apel. Neméně důleţitou součástí výběru tématu feature je její potenciální uţitek. (Itule 2007: ) 9

13 Pokud je téma stanovené, je potřeba se zaměřit na rešeršování. Hlavními zdroji informací pro novináře jsou noviny, časopisy a další publikace a v neposlední řade internet. Dále je dobré zjistit, jestli má zpovídaný člověk internetové stránky, popovídat si s jeho kolegy, přáteli a dalšími lidmi z okolí. (Wheeler 2009: 56 73) Následuje samotný rozhovor, který slouţí k získávání podkladů pro psaní feature. Nejlepší feature vyjdou z osobních rozhovorů. Při interview po telefonu přichází novinář o výraz tváře, můţe vnímat jenom hlas, mnoho detailů můţe zapadnout nebo mohou být některé odpovědi špatně pochopeny. Při ové komunikaci nemá navíc novinář moţnost se doptat na detaily a musí téměř vynechat svoje osobní dojmy, neboť jednoduše ţádné nemá. (tamtéţ) Před interview je dobré si připravit otázky nebo témata, která by měla při rozhovoru padnout. Není nutné mít sepsaných pětadvacet detailních otázek, hrozilo by pak nebezpečí, ţe se bude tazatel příliš soustředit na ně a uniknou mu zajímavé informace od zpovídaného. Malý seznam témat je dostačující k udrţení pozornosti, ale zároveň je flexibilní a umoţňuje ubírat rozhovor zajímavějším směrem. Na dlouhá interview je dobré mít diktafon, ale i poznámkový blok. Nahrávací zařízení umoţní lepší kontakt s respondentem. Zejména oční kontakt je při rozhovoru velmi důleţitý, ale je jen těţko proveditelný, kdyţ se autor snaţí dělat pečlivě poznámky a zapsat vše, co bylo řečeno. Poznámkový blok naopak velmi dobře poslouţí k poznamenávání dojmů autora ze zpovídaného, z místa, kde interview probíhá a které by v ideálním případě mělo být přirozeným prostředím respondenta. Do poznámkového bloku je také nutné zapisovat sloţitější jména či názvy, aby nedošlo později k mýlce. Navíc mohou ručně psané poznámky z rozhovoru slouţit jako návod a kostra při následném zpracování. (Wheeler 2009: 67 70) Při samotném rozhovoru by se měl autor vyhnout zírání do seznamu otázek nebo čtení z něho, není ani dobré odškrtávat otázky jednu po druhé. Zásadní dotazy by měl znát tazatel zpaměti nebo je mít zvýrazněné v poznámkách. Na ostatní otázky nemusí nezbytně dojít, například v případě, ţe se rozhovor začne ubírat zajímavějším směrem. Při rozhovoru musí autor navíc stihnout pozorovat okolí, poznamenat si, jak je zpovídaný člověk oblečený, jak vypadá jeho tvář, jak se chová, mluví a působí, jak vypadá okolí. (Itule 2007: 150) Po skončení rozhovoru je největší chybou pokoušet se přepisovat veškeré získané informace doslova a bez jakéhokoli záměru. Naopak, nejprve je potřeba najít úhel pohledu, ze kterého bude autor při psaní vycházet. Pisatel si musí uvědomit, co je na tématu zajímavé a neobvyklé, vybrat ty nejzásadnější informace, nejzajímavější citace. Feature plný obyčejných citací nudí, naopak 10

14 správně vybrané citace mohou rozesmát, rozbrečet nebo donutit zvednout obočí. Hlavní zásadou při zpracování feature je najít mezi informacemi ty prioritní, které v textu nesmí chybět, pak takové, které by tam měly být a nakonec ty, na které dojde, jen kdyţ zbude místo. (tamtéţ: 70 73) 2.6 IDEÁLNÍ PODOBA DOBRÉHO FEATURE Podle Susan Pape je dobrý feature něco, co vás donutí minout vaši zastávku v hromadné dopravě. Musí plynout, mít tempo, rytmus a styl, který donutí čtenáře k dalšímu čtení. Je nutné dodrţovat gramatická pravidla, drţet se lexikálních poţadavků, ale feature by mělo být zároveň radost číst. (Pape 2006: 66 78) Feature jsou obecně delší neţ zpravodajské články, protoţe pronikají hlouběji, do detailů a popisují téma široce, místo toho, aby se soustředily na několik málo klíčových informací. Ve zpravodajství je často striktně poţadován styl obrácené pyramidy 3, na druhé straně ve feature má pisatel čas a prostor rozvinout téma různými způsoby a někdy si můţe dokonce nechat hlavní pointu na konec. Celý příběh nemusí být rozhodně popsaný v perexu 4, jak je tomu ve zpravodajských článcích. Informace ve feature jsou uspořádané jinak neţ ve zpravodajství. Pisatel někdy vyuţije několik prvních odstavců k zapojení čtenáře, neţ se dostane k hlavní informaci. Místo obrácené pyramidy je moţné rozvinout příběhem nějakou červenou nit, která donutí čtenáře pokračovat ve čtení. Ač nemá feature jasně danou strukturu, měl by mít vţdy jasný začátek, který můţe být velmi dramatický, má za úkol čtenáře zaujmout a přesvědčit ho k pokračování ve čtení. Je k tomu moţné vyuţít i mysterii, akci nebo důraz na nějakou postavu. Po úvodu by mělo následovat tělo, ve kterém se rozvine příběh, nahlédne se do historie a čtenář pochopí všechny souvislosti. Příběh by měl vyvrcholit pointou. (Curtis 2011: online) Feature by měla stejně jako zpravodajský článek obsahovat odpovědi na otázky kdo, co, proč, kde a jak. Není nutné, aby byly tyto informace seřazené podle důleţitosti, nicméně by pro 3 Obrácená pyramida je klasická struktura zprávy, ve které by to nejdůleţitější mělo být na začátku, aby šla zpráva krátit od konce. V prvním odstavci je shrnuta podstata události a nejdůleţitější informace. Ve druhém by měla promluvit osoba, která má k události vztah. Další odstavce informace rozvíjí a uvádí reakce buď téţe osoby, nebo dalších aktérů. (Čuřík a kol. 2012: 43) 4 Perex je text obsahující obvykle shrnutí obsahu článku, nebo jeho samostatný úvod napsaný pod titulkem. Od ostatního textu článku je odlišný jiným písmem. (Čuřík a kol. 2012: 43) 11

15 čtenáře neměla zůstat ţádná z otázek nezodpovězená. Při psaní feature je jednou z nejdůleţitějších věcí najít úhel pohledu. Na rozdíl od zpravodajství si zde autor můţe dovolit reflektovat vlastní pohledy na člověka, událost či informaci. Pro dobře napsaný feature pomáhá, kdyţ si autor představí, ţe ji vypráví příteli. Nejprve je potřeba ho zaujmout, aby začal poslouchat. Pak udeřit faktem, který je nejzajímavější, a zahrnout citaci, která nejlépe celou story vystihuje. Citace vnášejí do feature ţivot, musí být ale pouţívány s rozvahou. Příliš mnoho citací nudí, příliš málo můţe být pro čtenáře unavující. Při psaní feature je moţné pouţívat přímé citace, nepřímé i částečné 5. (Pape 2006: 2 25) Dobrý feature musí být strukturován tak, aby bylo jednoduché sledovat příběh a porozumět textu, zároveň jsou ale důleţité i backgroundové 6 informace, červená nit příběhu, tranzice 7, dialogy a hlas, čili signaturní styl kaţdého pisatele. Při psaní je také moţné vyuţít formu krátkého rozhovoru, který dává čtenáři silný mentální obraz a drţí jeho pozornost při čtení. Dobrý pisatel feature neplýtvá časem na slova s malým nebo ţádným významem, ale pouţívá jenom ty výrazy, které odráţejí řeč popisovaného člověka. Pro větší přiblíţení a poutavost se navíc na rozdíl od zpravodajství pouţívá přítomný čas. Dobrý feature přináší komplexní a detailní pohled a kromě informací umoţňuje čtenáři vţít se do situace nebo poznat popisovaného člověka. V textu by proto neměl kromě příběhu chybět ani popis vůní, zvuků, barev, emocí a prostředí. Novinář by měl mít při psaní feature otevřenou mysl a poskytnout čtenáři tak detailní obraz skutečnosti, jak jen to je moţné. (Itule 2007: , Pape 2006: 66 78, Curtis 2011: online) 5 Přímá citace přesně reprodukuje slova, která pouţil respondent, nepřímá citace znamená pouţití slov dotazovaného, ale ne v přímé řeči. Je moţné delší a komplikovanější větu zkrátit a zjednodušit. Částečná citace pak zkracuje předchozí dvě a přidává pisatelova slova. 6 Background je pozadí zprávy, souvislosti. V případě pokračujících zpráv je potřeba uvést čtenáře do děje. Lze ho zpracovávat také graficky, například jako rámeček s přehledem vývoje události. (Čuřík a kol. 2012: 43) 7 Tranzice znamená propojení odstavců tranzitními slovy, parafrázemi či přímými citacemi. 12

16 3 METODY 3.1 VÝZKUMNÁ OTÁZKA Hlavním cílem výzkumné části této práce je zjistit, jaká pravidla pouţívají redaktoři při psaní ţánru story v liberecké MF Dnes. Níţe uvádím popis metod a postup, kterým hodlám ve své práci dospět k zodpovězení této otázky. Výzkumná otázka tedy zní: Podle jakých pravidel vzniká ţánr story v liberecké MF Dnes? 3.2 OBECNÉ VYMEZENÍ Metodologicky odpovídá výzkumná část této práce kvalitativnímu výzkumu, kategorii aplikovaných výzkumů. Práce si klade za cíl dodat obraz specifických podrobností o situaci v liberecké MF Dnes, proto spadá do kategorie výzkumu. Text má navíc bezprostřední význam pro praxi, mohl by slouţit i jako návod pro nezkušené novináře, z toho důvodu jsem ho zařadila mezi aplikované výzkumy. (Hendl 2005: 39) Vybrala jsem si velmi úzké a specifické téma, na které se lépe hodí kvalitativní neţ kvantitativní výzkumné nástroje. Kvalitativnímu výzkumu je často vytýkán jeho pruţný a nekonstruovaný charakter, kvůli kterému ho lze jen těţko replikovat. Pracuje totiţ s omezeným počtem jedinců obvykle na jednom místě, proto vznikají obtíţe se zobecňováním jeho výsledků. V případě této práce nejsou podobné výtky překáţkou, neboť výzkum vznikl o úzce specifikovaném prostředí a jeho cílem není zobecnění. Výsledky jsou záměrně pouţitelné jen v liberecké MF Dnes a cílem této práce není rozšířit je na další média. (tamtéţ: 52) Výhodou kvalitativního výzkumu je, ţe výzkumník můţe jít do hloubky v případě objevení neočekávaných informací, sběr dat je otevřenější a není tak zatíţen výzkumníkovou znalostí tématu před samotným sběrem dat. To je pozitivní zejména v případě, ţe téma ještě nebylo zkoumáno, jako je tomu v této práci. (Trampota, Vojtěchovská: 73) Získání hloubkových informací je pro popsání specifik ţánru story v regionálním médiu uţitečnější neţ povrchní vyjmenování většího mnoţství jevů, který by vzešel z výzkumu kvantitativního. 13

17 3.3 METODY A NÁSTROJE VÝZKUMNÉ ČÁSTI Páteřní metodou celé této práce je hloubkový rozhovor, který doporučuje pro výzkum médií i Burton a Jirák. Hloubkový rozhovor je podle nich dlouhý strukturovaný rozhovor s jedním dotazovaným na základě předem připravených otázek. slouţí například k získávání informací od někoho, kdo je význačný odborník v nějaké oblasti. (Burton, Jirák: 39, 55) Ve stati The qualitative research interview je tato metoda zmíněná jako nejběţnější v kvalitativních výzkumech. Populární je zejména proto, ţe je to metoda flexibilní, přístupná a srozumitelná. Navíc je schopná sledovat i skryté aspekty a je to tedy často nejefektivnějším a nejpohodlnějším způsobem získávání informací. Vzhledem k tomu, ţe rozhovor má základ v lidské konverzaci, umoţňuje obratnějšímu tazateli upravit styl, tempo a pořadí otázek tak, aby zjistil co nejvíce informací. (Qu, Dumay: ) Výběr vzorku se v kvalitativním rozhovoru provádí průběţně. Jeho cílem je reprezentovat populaci jedinců a vzorek je tedy tehdy, kdyţ další data nepřinášejí nic nového. (Disman 2002: ) Pro rozhovory jsem si proto jako odborníky v dané oblasti vybrala redaktora, editora a šéfredaktora přímo v redakci liberecké MF Dnes. Prvním z respondentů byl Miloslav Lubas, dlouholetý redaktor, který má na starosti kontrolu a mentorování elévů v příslušné redakci. Miloslav Lubas absolvoval v roce 1984 Fakultu ţurnalistiky Univerzity Karlovy, poté pracoval v Novinách Jablonecka a v roce 1989 nastoupil do liberecké MF Dnes, kde působil aţ do roku Poté pracoval krátce v Denících Bohemia, sedm let psal pro ČTK a rok pro internetový server Aktuálně.cz. Pak se vrátil do liberecké MF Dnes. Měl proto nejlepší předpoklady vysvětlit v rozhovoru srozumitelně úskalí a specifika ţánru story. Druhým dotazovaným byl editor Marek Csizmazia, který ze své pozice mohl upřesnit obecnější poţadavky na ţánr story a například tematická specifika. Marek Csizmazia vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci, obor český jazyk a dějepis. Poté studoval ještě nástavbově ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, toto studium ale nedokončil. V liberecké MF Dnes pracuje uţ čtrnáct let, v jiných médiích nepůsobil. 14

18 Třetím byl pak šéfredaktor Jan Stránský, který mi poskytl nejen informace o širší pozici zkoumaného ţánru, ale také o novinách jako takových a jejich čtenářích. Jan Stránský působí v liberecké MF Dnes deset let, z toho sedm jako vedoucí. Na novinářské pozici pracoval dříve ještě v Jabloneckém deníku. Studoval ţurnalistiku na Masarykově univerzitě, ale studium nedokončil. Před začátkem všech rozhovorů jsem si připravila seznam otázek a témat, které jsem chtěla v rámci interview probrat. Zjišťovala jsem nejen specifika ţánru story, ale ptala jsem se i na informace pouţitelné v popisu cílového média a publika. Pořadí otázek jsem určovala podle vývoje situace, aby otázky navazovaly a zbytečně se nepřekrývaly. Stejně tak jsem přizpůsobovala i formulaci dotazů, protoţe nezáleţelo na přesném pořadí slov, ale spíše na získání klíčových informací. Různé ladění rozhovorů bylo dané také různým vztahem, který jsem měla k respondentům. Formálněji jsem mluvila s editorem neţ s redaktorem, aby byl rozhovor co nejpřirozenější. Na základě výše zmíněných poţadavků jsem si pro kaţdého respondenta připravila předem sadu otázek, abych zjistila, zda se shodují třeba v pohledu na ţánrovou rozvolněnost a v další základní problematice. Mezi tyto dotazy patřilo například: Jak by měla vypadat kvalitní story? Můţe být story negativní? Jaký je rozdíl mezi story/publicistikou obecně a zpravodajstvím? Rozlišujete publicistické ţánry, jako je story, feature nebo reportáţ? Při samotné realizaci rozhovorů vyplynuly některé odpovědi na výše uvedené otázky z předchozích vyjádření, proto při samotném rozhovoru nepadly všechny dotazy v připravené podobě. Tento postup naplňuje charakteristiku hloubkového rozhovoru, který dovoluje přizpůsobování metody v průběhu její realizace. Druhá část otázek pak tvořila upřesnění pohledu z pozice jednotlivých respondentů. Redaktora Miloslava Lubase jsem se ptala spíše na stylistickou a jazykovou problematiku. Připravila jsem si pro něj tyto otázky: 15

19 Jak je důleţitá příprava před rozhovorem? Jak má vypadat stavba dobré story? Je důleţitá originalita a kam nesmí sklouznout? Jak má vypadat dobrý závěr? Liší se nějak jazyk story od jazyka zpravodajství? Jsou ve story důleţité citace? Jak je moţné do story dostat emoce? Je obtíţnější napsat zprávu nebo story? Co je na story nejtěţší? Rozhovor s Miloslavem Lubasem nakonec trval nejdelší dobu, téměř hodinu. Redaktor odpovídal na otázky formou příkladů z praxe, které poté zobecňoval. Rozhovor měl nejméně formální podobu ze všech tří provedených, měl nejvíce rozvolněnou strukturu a otázky jsem přizpůsobovala tomu, co uţ z redaktorova sdělení vyplynulo. Spíše jsem se doptávala na detaily, neţ ţe bych se drţela předem dané struktury. Nicméně všechny předem dané otázky redaktor různou formou zodpověděl. Od editora Marka Csizmazii jsem se dozvěděla nejvíce informací o tématech a formální podobě story. Předem připravená sada otázek vypadal následovně: Jaké téma je vhodné pro ţánr story? Jaké téma je pro tento ţánr naopak nevhodné? Podle čeho se rozhodujete, zda je téma vhodné zpracovat jako story nebo například rozhovor? Je story vţdy příběh jednoho člověka? Jak se liší titulky ţánru story/publicistiky a zpravodajství? Jaký je rozdíl mezi krácením story a zprávy? Jaká je ideální délka story? Co u story nesmí chybět? Co je hlavním cílem story vzhledem ke čtenáři? Je rozdíl mezi story v liberecké MF Dnes a jiném regionu? Liší se story na regionální a celostátní úrovni? Stírají se v současnosti rozdíly mezi publicistikou a zpravodajstvím? Dělají se často tzv. seriály story na pokračování? 16

20 Rozhovor s Markem Csizmaziou byl ze všech tří nejformálnější. Editor odpovídal na předem určené otázky velmi precizně a nebylo potřeba se nijak doptávat či ţádat upřesnění. Šéfredaktor Jan Stránský mi oproti předchozím respondentům poskytl navíc vhled do širšího zasazení story v novinách a informace o postavení liberecké MF Dnes na mediálním poli. Předem jsem pro něj měla připravenou tuto sadu otázek: Stírají se rozdíly mezi zpravodajstvím a publicistikou? Klade se v liberecké MF Dnes důraz na ţánr story? Kolik má story v novinách průměrně místa? Jaká je ideální délka story? Jak často se dělají seriály, jak jsou důleţité? Je rozdíl mezi story v liberecké MF Dnes a jiném regionu? Liší se regionální a celostátní podoba story? Jak velkou volnost mají regionální redakce v tematické, obsahové, formální a stylistické podobě textů? Jaké má liberecká MF Dnes postavení mezi ostatními regionálními novinami? Kdo jsou čtenáři liberecké MF Dnes? Rozhovor se šéfredaktorem by se dal popsat jako zlatá střední cesta a asi ideální podoba hloubkového rozhovoru. Drţela jsem se při něm připravené struktury, nicméně otázky jsem přizpůsobovala, vynechávala nebo naopak některé doplňovala podle odpovědí. Snaţila jsem se, aby otázky plynule navazovaly a zbytečně se nepřekrývaly. Rozhovor trval přibliţně třicet minut, ale byl informačně ze všech nejpřínosnější. Rozhovory jsem zaznamenávala na diktafon a jejich přepisy jsou součástí příloh této práce. Rozhovory se konaly v době od září roku Všichni respondenti byli předem upozornění, ţe všechny otázky se týkají liberecké MF Dnes, pokud není upřesněno jinak. MF Dnes obecně deklaruje i vyuţívání interní příručky s názvem Jak to děláme v MF Dnes. Šéfredaktor liberecké MF Dnes Jan Stránský mě ale upozornil, ţe tento dokument v redakci nikdo nevyuţívá. Proto ho nebudu zohledňovat ani ve své práci. 17

21 3.4 ŢURNALISTICKÉ METODY TVŮRČÍ ČÁSTI Při vytváření tvůrčí části práce jsem se řídila zejména doporučeními, která ve své Příručce pro novináře střední a východní Evropy uvádí Mallette. Podle něj je potřeba se na rozhovor 8 předem připravit, novinář by si měl zjistit co nejvíce informací o svém respondentovi a zároveň sepsat seznam otázek, které mu chce poloţit. Ty hlavní se naučit z paměti, avšak seznam mít při interview po ruce jako pojistku, kdyby selhala paměť. Seznam by ale neměl rozhovor zbytečně limitovat. Další Malletovo doporučení zní: Osobní rozhovor je lepší neţ rozhovor po telefonu, neboť dává novináři příleţitost, aby pozoroval prostředí, kde interviewovaná osoba ţije. Pozorování tedy prostupuje vlastní rozhovor. S tím souvisí i rada, ţe je dobré si všímat chování, oblečení a dalších detailů charakteristických pro prostředí, kde se interview odehrává. Při rozhovorech s kastelány jsem pouţívala diktafon i poznámkový blok. Mallete v tomto bodě upozorňuje, ţe osoby, které nejsou zvyklé poskytovat rozhovor, mohou být zaskočeny novinářovým blokem či magnetofonem. Často je však uklidní vysvětlení, ţe je to proto, abyste si něco nepopletli. I kdyţ novinář pouţívá magnetofon, měl by si dělat poznámky, protoţe přístroj můţe vypovědět sluţbu. (Mallette: 15 18) Součástí kaţdé story byly navíc dva informační boxy. Jeden o kastelánovi, tedy jeho věk, vzdělání, rodina apod. Záleţelo na tom, co bylo pro čtenáře nejzajímavější. Druhý informační box byl krátkým shrnutím historie památky, kterou zpovídaný kastelán spravuje. Vedle článků vycházel také doplňkový text, který zval na akce pořádané o prázdninách na té konkrétní památce 9. Tyto krátké texty ale nebyly přímou součástí samotné story, proto se jim nebudu ve své práci hlouběji věnovat. Další podrobnosti o postupu při získávání informací a psaní článků uvedu přímo u jednotlivých textů v tvůrčí práci v odborných reflexích, neboť je není moţné zobecnit. Kaţdý respondent byl jiný a vyţadoval jiný přístup. 8 Myšleno rozhovor jako způsob získávání informací, nikoli konkrétní ţurnalistický ţánr. 9 Doplněk se někdy ocital na hraně PR a ţurnalistiky, neboť propagoval konkrétní akce. Nicméně zároveň poskytoval určitý servis čtenáři a tato jeho funkce převáţila negativa spojená s nejasnostmi kolem vyhranění vůči PR. 18

22 4 VÝZKUMNÁ ČÁST 4.1 DEFINICE ŢÁNRU STORY V LIBERECKÉ MF DNES V liberecké MF Dnes se pro ţánr popisovaný výše na základě zahraniční literatury jako feature pouţívá označení story nebo storka 10. Nicméně všeobecně lze říct, ţe ţánry se v daném médiu prolínají a definice story je proto více neţ obtíţná. Šéfredaktor MF Dnes v Liberci Jan Stránský je přesvědčený, ţe se v posledních letech stírají rozdíly nejen mezi ţánry, ale i mezi zpravodajstvím a publicistikou. Ţánry se podle něj míchají všechny dohromady, nikdo je v redakci v podstatě nerozlišuje. Doslova Jan Stránský uvedl, ţe teorie je krásná hezká věc, ale v praxi to vypadá úplně jinak. Podle Stránského vévodilo dříve novinám čisté zpravodajství, které tvořilo aţ sedmdesát procent obsahu, nyní je to maximálně padesát procent. V dnešních listech převaţují rozhovory, reportáţe a právě story. Je to výsledek toho, ţe zpravodajství je dostupné na internetu a jediná cesta pro tištěná média je odlišit se prostřednictvím ţánrů, které čtenář na internetu nenajde. Proto se noviny obsahově mění v deníkovém rytmu na týdeník, coţ znamená, ţe stále více prostoru dostává publicistika. V liberecké MF Dnes vyjde týdně minimálně deset článků, které odpovídají ţánru story, reportáţ nebo na jejich pomezí. Najít přesnou definici je obtíţné. Denně by měl deník podle šéfredaktora uveřejnit alespoň jeden takový článek. 11 Cílem story v MF Dnes Liberec je podle editora Marka Csizmazia odlehčit váţné zpravodajství, které v novinách stále převaţuje, a pobavit čtenáře. Přinést mu trochu slunce do záplavy negativních zpráv Pojem story je v MF Dnes Liberec často zaměňován se zdrobnělinou storka. Nicméně lze říci, ţe jde o jedno a totéţ označení stejného ţánru, proto budu ve své práci pouţívat pouze nezdrobnělé story. 11 Viz Příloha 1, výzkumný rozhovor se šéfredaktorem Janem Stránským. 12 Viz Příloha 1, výzkumný rozhovor s editorem Markem Csizmaziou. 19

23 4.2 NEJLEPŠÍ PODOBA STORY V CÍLOVÉM MÉDIU Ideální story uveřejněná v cílovém médiu by měla být aktuální, tedy rozebírat aktuální téma a zároveň by měla zajímat co největší skupinu potenciálních čtenářů. Ze story by proto mělo být zřejmé, proč se o daném člověku či příběhu píše právě v tu chvíli. Zároveň by měla být story dobře napsaná, autor by v ní měl popustit svoje literární ambice a nepsat suše, zpravodajsky. Naopak by měl pouţívat beletristické obraty, zapojit popisy lidí, co měli na sobě, jaké bylo počasí apod. Aby si čtenář mohl představit atmosféru, ve které se story odehrává. 13 Na story se hodí podle editora odlehčené téma, například o nových mláďatech v zoo, o kulturních tématech, zajímavém člověku. Nemusí být vţdy příběhem jednoho člověka, můţe popisovat třeba i zvíře, vzácnou rostlinu, která se někde objevila. Můţe jít také o příběh budovy, například kina, kde se začne znovu promítat. A samozřejmě můţe být story o skupině lidí. U čtení takového článku by si měl čtenář odpočinout a pobavit se. Jako námět se naopak nehodí závaţné téma jako například politická zpráva, stoupající nezaměstnanost či informace kriminálního typu. Takový text totiţ nemůţe být odlehčený, naopak musí konstatovat fakta. 14 Story v liberecké MF Dnes by měla být v naprosté většině případů pozitivní. Článek tohoto typu s negativním podtónem by se podle Stránského špatně psal a v novinách by i zvláštně vypadal. 15 Pro psaní story v liberecké MF Dnes neexistuje ţádný ustálený návod či pokyny. V redakci nepouţívají ani příručky, které jsou redaktorům doporučované v celostátní redakci. Podle šéfredaktora záleţí zejména na citu autora. Všichni redaktoři podle něj vědí, co a jak se hodí napsat, a není proto potřeba ţánry nijak zadávat či specifikovat. Redaktory podle něj navíc publicističtější formáty víc baví. Nicméně přiznává, ţe ţánr story lze z větší části povaţovat za příběh jednoho člověka. 16 Jeden z redaktorů, Miloslav Lubas se na ţánr story v MF Dnes Liberec zaměřuje často. Lubas tvrdí, ţe hranice mezi ţánry se všeobecně stírají a jsou velmi tenké, často se prolínají, přesto existují určitá specifika, která mohou story odlišit. V první řadě je to podle něj rozdíl ve čtení 13 viz Příloha 1, výzkumný rozhovor se šéfredaktorem Janem Stránským 14 viz Příloha 1, výzkumný rozhovor s editorem Markem Csizmaziou 15 viz Příloha 1, výzkumný rozhovor se šéfredaktorem Janem Stránským 16 tamtéţ 20

24 publicistiky a zpravodajství. Kdyţ čtenář nedočte do konce zpravodajský článek, je to v pořádku, ale story by měl naopak zhltnout do posledního písmene. 17 Story by měly mít zajímavé, něčím ojedinělé téma, protoţe většinou pak takový bývá i respondent. Navíc je potřeba, aby autor napsal článek profesionálně, pak z jeho snaţení vzejde i dobrý příběh. Základem je proto hezky napsaný text, při jehoţ vytváření se musí bavit respondent i redaktor a v neposlední řadě se musí u výsledku pobavit čtenář. 18 Přestoţe neexistuje ustálený úzus nařizující strukturu story, je Lubas přesvědčený, ţe některých pravidel by se story drţet měla. Stejně jako zpráva by měl tento publicistický ţánr začínat tím nejzajímavějším, i kdyţ takových informací můţe být v publicistickém tématu víc. Pak uţ ale záleţí na libovůli autora, jak píše, jakou má náladu, jakého je zaměření a jak s materiálem nakládá. Stejně jako je dobré story něčím zajímavým začít, není špatné ji podobně i skončit. Třeba i informací, kterou by mohl celý článek začínat. Story se v tomto můţe podobat povídce, nemůţe samozřejmě gradovat, ale měla by mít dobrou pointu na konci. 19 Nejasná struktura story způsobuje podle editora Marka Csizmazia i potíţe při jejím krácení. U zprávy stačí vypustit méně důleţitou informaci, u story ale autor text provazuje, proto je mnohem sloţitější nějakou informaci vyškrtnout. Text by tím mohl ztratit smysl. 20 Stejně jako ve struktuře by se měla story drţet základních pravidel i v práci s jazykem. I přesto, ţe můţe být jazyk story velmi uvolněný, musí dodrţovat autor nějakou kázeň, aby neproměnil článek v estrádu. Ţánr story navíc láká k tomu, aby v ní promlouval sám autor, čemuţ spousta pisatelů neodolá, nicméně to není správný postup. Story nemá být exhibicí autora, ale tématu a respondenta. 21 Existují témata, která je potřeba jazykově ozvláštnit. Jinak bude vypadat story o řediteli záchranky či lídrovi kandidátky komunistické strany neţ příběh studentky, která píše diplomovou práci na téma pivních speciálů. Ve story by se většině případů neměly objevovat vulgarismy, pokud nemají váţně opodstatnění. Třeba v článku o politikovi, který mluví hodně 17 Viz Příloha 1, výzkumný rozhovor s redaktorem Miloslavem Lubasem. 18 tamtéţ 19 tamtéţ 20 viz Příloha 1, výzkumný rozhovor s editorem Markem Csizmaziou. 21 viz Příloha 1, výzkumný rozhovor s redaktorem Miloslavem Lubasem. 21

25 sprostě, by takové výrazy chybět neměly. Vystihují totiţ situaci a charakterizují daného člověka. Jinak ale do story vulgarismy nepatří. 22 Velmi důleţité jsou pro dobrou story citace, které by ale zároveň neměly tvořit víc neţ třetinu textu. Přímá řeč patří podle Lubase spíš do zpravodajství. Story je naopak text autorský a citací by v něm proto mělo být méně. Fakta jsou pro story zároveň neopomenutelná. Story nesmí být jen příběh, emoce a nálada, ale čtenář by se po jejím přečtení neměl na nic ptát, tudíţ nesmí chybět ani čisté informace, jakási zpravodajská část. 23 Ideální délka story je podle editora Marka Csizmazia okolo šedesáti linek 24, rozmezí je asi mezi čtyřiceti a osmdesáti linkami. Delší text se podle něj hůř čte i píše, u kratšího by mohl mít autor zase problém rozepsat celý příběh. 25 Šéfredaktor Jan Stránský se svým názorem nicméně mírně liší. Podle něho ideální délka story neexistuje. Kdyţ má autor co říct a téma je dostatečně výţivné, můţe se klidně rozepsat na celou novinovou stránku. Pokud má ale téma potenciál pokrýt pouze kratší prostor, nemá smysl se snaţit rozsah zvětšovat za kaţdou cenu. Realita podle Stránského ale této teorii neodpovídá, neboť malý počet redaktorů musí naplnit celé tři stránky novin, takţe jsou některé texty nakonec delší, neţ by si zaslouţily. 26 Tento rozpor v názorech ve vedení redakce dokazuje, ţe ţánr story ani jiný další nemá v regionální liberecké redakci přesnou podobu a upravuje se podle potřeby autora, editora i podle názoru šéfredaktora. Ke story patří i formální náleţitosti. Titulek publicistiky se v liberecké MF Dnes odlišuje od zpravodajství. Nemusí být tolik informačně výstiţný, naopak můţe být hravý a odlehčený. Text musí být ve většině případů doplněný fotografií, která ale u kratších story není nezbytnou podmínkou. Často se k článkům napsaným v ţánru story navíc přidává informační box 27, někdy nejsou ale faktické informace potřeba. Doplněk 28 je u takových článků spíše výjimkou. 22 tamtéţ 23 tamtéţ 24 Linka odpovídá přibliţně čtyřiceti znakům včetně mezer. Jde výraz, kterým editor redaktorovi v MF Dnes vymezuje dopředu přibliţnou délku článku. Linka odpovídá jednomu řádku v tištěných novinách. 25 Viz Příloha 1, výzkumný rozhovor s editorem Markem Csizmaziou. 26 Viz Příloha 1, výzkumný rozhovor se šéfredaktorem Janem Stránským. 27 Informační box je graficky odlišený text, psaný nejčastěji v bodech, který shrnuje základní faktické informace obsaţené v článku nebo je doplňuje. 28 Doplňkem nazývají v MF Dnes Liberec samostatný článek stojící vedle hlavního textu, který přináší nové informace, ale úzce souvisí s hlavním tématem. Často se doplněk píše proto, ţe kdyby se v něm obsaţené informace zahrnuly do hlavního článku, ten by se stal nepřehledným, přesyceným a příliš dlouhým. 22

26 Rozdíl mezi story na celostátní a regionální úrovni je podle šéfredaktora Jana Stránského zejména v kvalitě. V celostátní redakci mají redaktoři na psaní story víc času, jsou často schopnější a mohou se daným tématem více zabývat. V liberecké MF Dnes podle něj vzniká často článek na pomezí zprávy, reportáţe, story a komentáře. Texty celostátních redaktorů jsou podle Stránského často kvalitnější. 4.3 SHRNUTÍ ROZDÍLŮ MEZI TEORETICKÝMI VÝCHODISKY A PRAXÍ V CÍLOVÉM MÉDIU Ţánr story není problematický z hlediska definice jen v teoretickém prostředí, ale i v praxi. Ač se odlišují teoretická východiska českých a zahraničních autorů, rozcházejí se v některých okamţicích i sami zahraniční autoři, rozdíl mezi pohledem regionální liberecké MF Dnes a teorie je propastný. Ţánroví teoretici povaţují sice story za ţánr velmi rozrůzněný, rozlišují mnoho jeho druhů a řadí ho do různých kategorií. Nicméně se shodují, ţe je to text, který doplňuje zpravodajství o hlubší pohled. Přináší background a atmosféru ke zpravodajským textům. Často se zakládá na příběhu zúčastněného člověka. Důleţitý je i jazyk, který se můţe na rozdíl od zpravodajství víc pouštět do beletristických výrazů, nevyţaduje takovou striktnost jako zpravodajství. Důleţitou součástí story jsou citace, které text dokreslují. Nicméně další struktura je volnější. Podstatnou součástí feature je i názor autora a jeho pohled. Na rozdíl od teorie se redaktoři ani vedení liberecké MF Dnes zdaleka tolik nezajímá o hypotetickou podobu, jakou by měla story nabývat. Definice jednotlivých ţánrů pro ně neexistuje a redaktoři, kteří jsou často bez ţurnalistického vzdělání, se řídí svým citem a zkušenostmi. Ţánr story se často prolíná s reportáţí a zprávou, dostávají se do něho prvky komentářů a glosy. Avšak účel těchto článků se shoduje s teoretickými východisky. Story mají za úkol odlehčit zpravodajství, čtenáře pobavit a zaujmout. Velkým úkolem publicistických textů v MF Dnes je odlišit noviny od čistého internetového zpravodajství a udrţet si tak v dlouhodobém horizontu pozornost čtenářů. Ţánr story a celkově publicistika je proto v cílové 23

27 médium na vzestupu a v budoucnu by podle dosavadního vývoje mohla tvořit více neţ polovinu textů. Ve formálních náleţitostech se nicméně v některých momentech teoretická východiska a praktická podoba ţánru story střetávají. Redaktoři i teoretici se shodují na tom, ţe ţánr story nemá přesně danou strukturu, ţe se nemusí drţet zásady obrácené pyramidy a nemusí klást fakta za sebe podle důleţitosti. Naopak story by měla být zaloţená na překvapivém úvodu, smysluplném těle, ale závěr by neměl vyznít do ztracena. Na konci článku by měl čtenář dospět k jakési pointě a příběh story by se měl uzavřít. Další shodu nalezne praxe s teorií v podobě jazyka, který by měl odpovídat situaci a měl by vystihovat zpovídaného člověka. Citace jsou ale naopak něco, co praktická podoba ţánru story v cílovém médiu pouţívá v jiné míře, neţ jak to popisují teoretické texty. 29 Teorie i praxe v regionální liberecké MF Dnes se tedy shodují zejména v obecných rovinách, jako je funkce ţánru, jeho jazyková podoba a struktura. Praktická podoba ţánru story je ale navíc promísená s reportáţními prvky a zahrnuje mnohem větší pravděpodobnost zveřejnění autorova názoru, který se promítá prostřednictvím prolnutí ţánru story s komentářem. Závěrem lze říct, ţe liberecká MF Dnes pouţívá k psaní story velkou část teoretických východisek, ale dělá to nevědomě. Největším prohřeškem proti akademickým doporučením je v praxi mísení zpravodajských článků s publicistikou a názorovými ţánry. Teoretici doporučují striktní oddělení publicistiky a zpravodajství, zatímco praktická regionální ţurnalistika se tímto příliš nezabývá. Nicméně sám šéfredaktor přiznává, ţe proti celostátním textům jsou ty regionální méně kvalitní, coţ souvisí s nedostatečným teoretickým ţurnalistickým zázemím místních redaktorů. 4.4 NÁVOD PRO DOBROU STORY V MF DNES LIBEREC Na základě výše uvedených východisek jsem se tedy rozhodla vytvořit návod, podle kterého by bylo moţné vytvořit odpovídající články do cílového média. Definice ţánru story v MF Dnes by 29 Viz Příloha 1, výzkumní rozhovor s redaktorem Miloslavem Lubasem. 24

28 nejlépe asi odpovídala tomu, co tvrdí Susan Pape. Tedy, ţe feature je cokoli, co není zpravodajství. (Pape 2006: 2 25) Nicméně pro účely této práce a případné budoucí vyuţití tohoto textu jako návodu pro psaní story v MF Dnes jsem se rozhodla tuto definici zúţit. To, co definují v MF Dnes Liberec jako story, asi nejlépe odpovídá profilu, tedy jednomu z poddruhů ţánru feature. Story v cílovém médiu jsou podle šéfredaktora často zaloţené na příběhu jedné osoby, odhalují její charakter, ţivotní styl a různé aspekty osobnosti. Budu tedy ve své tvůrčí části práce vycházet z toho, ţe mám přinést hlubší pohled na někoho zajímavého, mým cílem bude ţivě popsat jak konkrétní člověk vypadá, jedná, co dělá, říká a co ho motivuje. Po přečtení článku by se měl čtenář cítit, jako by popisovaného člověka znal. Součástí textu proto musí být i citace, reportáţní prvky, autorův vklad a background. Druhým poddruhem feature, kterému moje články pro cílové médium budou z části odpovídat je Behind the scene feature, která podle definice nabízí vnitřní pohled na neobvyklou profesi a dává čtenáři pocit, ţe se dostal dovnitř kruhu a cítí se zasvěcený do dobře střeţeného tajemství, ke kterému by se normálně nedostal. Tato definice z části odpovídá i příběhu, jak ho definuje Bartošek, kdy příběh má za úkol přiblíţit veřejnosti málo známý profil osobnosti veřejného zájmu. (Bartošek 2002: 87). Zde tedy dochází k mísení českého pojmu příběh (story) a zahraničního feature, neboť Behind the scene i Profile jsou poddruhy ţánru feature. V článcích nebudu vyuţívat komentáře zvenčí, neboť hlavním tématem bude příběh hrdiny. Naopak ale zařadím informační boxy a fotografie. Pokusím se, aby byly články stále ţurnalistické, ale zároveň průzkumné, popisné, barevné, přemýšlivé a reflektivní. Struktura článků nebude odpovídat zpravodajské obrácené pyramidě. Ale se pokusím rozvinout témata různými způsoby, nabídnout čtenáři červenou nit příběhu. Pokusím se o jasný začátek, tělo s příběhem a backgroundem a neotřelý závěr s pointou nebo překvapivou informací. Text by měl plynout, mít tempo, rytmus a nabídnout čtenáři všechny souvislosti. Jazyk článků by měl být z části beletristický, uvolněný, vyuţívat neotřelé obraty, čtenář by měl rozpoznat signaturní styl autora a jeho názor, který ale nemusí být explicitně vysloven. Poslední podmínkou pro napsání dobré story je, aby bylo téma aktuální a zajímavé pro co nejširší okruh čtenářů. 25

29 5 CÍLOVÉ MÉDIUM A TEMATICKÝ KONTEXT Cílovým médiem pro mé tvůrčí výstupy je liberecká MF Dnes, ve které články i reálně vyšly, a to v době od června do září roku Nápad napsat seriál o kastelánech ze všech důleţitých památek Libereckého kraje jsem dostala uţ před nastoupením letní praxe v MF Dnes v Liberci, nicméně šéfredaktora Jana Stránského natolik zaujal, ţe se rozhodl ho publikovat. 5.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉHO MÉDIA MF Dnes včetně jejích regionálních příloh spadá pod vydavatelství MAFRA, které sdruţuje produkty ze všech oblastí mediálního trhu, kromě MF Dnes ještě například Lidové noviny, deník Metro, portál idnes.cz a lidovky.cz a další. Vlastníkem vydavatelství je od konce loňského roku nově společnost Agrofert Andreje Babiše. (Otázky a odpovědi, online citováno 10. dubna 2014)) Mafra povaţuje MF Dnes za svou vlajkovou loď a uvádí ji jako nejčtenější seriózní deník. Tento údaj potvrzuje i Unie vydavatelů ve své statistické zprávě za loňský rok, kde stojí MF Dnes na druhém místě, co se týče čtenosti i prodaného nákladu hned za deníkem Blesk. (Media Projekt 2013, online) Cílem celostátního listu je podávat pravdivý a plnohodnotný obraz o světě, součástí má být aktuální a kvalitní zpravodajství, stejně jako uţitečné servisní informace či oddechové čtení ve specializovaných přílohách. ( citováno 10. dubna 2014) MF Dnes má jako jediný celostátní deník redakci nejen v Praze, ale i ve všech krajských městech, jejichţ práce zajišťuje, ţe v rámci MF Dnes vychází kaţdý den i speciální sešit popisující dění v regionu. MF Dnes tedy vychází ve čtrnácti mutacích, které odpovídají dělení republiky dle krajů. ( citováno 10. dubna 2014)) Cena MF Dnes se liší podle dne v týdnu, úterní, páteční a sobotní vydání stojí 16 Kč, pondělní, středeční a čtvrteční vydání stojí 19 Kč. 26

30 Liberecká příloha MF Dnes je podle jejího šéfredaktora Jana Stránského v současné době nejčtenějším deníkem v regionu před deníkem Blesk a Libereckým deníkem. O první místo ve čtenosti bojuje MF Dnes v Liberci dlouhodobě s Libereckým deníkem, na rozdíl od jiných krajů nebyl nikdy na prvním místě deník Blesk. V posledních letech je to navíc liberecká MF Dnes, která je v pravidelných průzkumech nejčtenější. Podle šéfredaktora to bylo ještě před deseti lety naopak, ale čtenost liberecké MF Dnes klesá pomaleji, neţ je běţný pokles na trhu, coţ je jeden z hlavních důvodů vůdčího postavení listu v regionu. 30 Čtenáři liberecké MF Dnes jsou převáţně lidé ve věku mezi pětatřiceti a padesáti roky ţivota, největší podíl tvoří středoškolsky vzdělaní lidé, menší počet je lidí s vysokoškolským titulem. Podle šéfredaktora lze typického čtenáře regionální liberecké MF Dnes charakterizovat jako muţe s hrubým příjmem mezi dvaceti a sedmadvaceti tisíci korun se zájmem o rekreační sport. O letních a zimních prázdninách se ale čtenáři liberecké MF Dnes částečně mění, neboť do regionu přijíţdí turisté z větších měst, hlavně z Prahy PODOBA LIBERECKÉ PŘÍLOHY V PRŮBĚHU TÝDNE V pondělní MF Dnes tvoří liberecká příloha sešit D. Příloha má šest stran, první tři strany jsou zpravodajské, přičemţ první strana přináší nejdůleţitější zpravodajství, druhá ho rozšiřuje a na třetí se objevují zprávy méně důleţité, často spojené s historií a témata jsou méně závaţná. Čtvrtou stranu tvoří zprávy z regionální kultury. Na páté a šesté straně dostává prostor regionální sport. Úterní libereckou přílohu najdou čtenáři v sešitu B, má pouze tři strany, dvě zpravodajské a jednu sportovní. Středa dává regionální příloze v MF Dnes v Liberci prostor v podobě čtyř stran sešitu B, tři jsou zaplněné zpravodajstvím, jedna sportovními články. 30 Viz Příloha 1, výzkumný rozhovor se šéfredaktorem Janem Stránským. 31 Viz Příloha 1, výzkumný rozhovor se šéfredaktorem Janem Stránským. 27

31 Čtvrteční příloha má stejně jako pondělní pět stran, s tím rozdílem, ţe je přiloţena v sešitu B a sport dostává prostor pouze na straně pět a ostatní je vyplněný zpravodajstvím. Přičemţ ale čtvrtá strana je často věnovaná spíše publicističtějším tématům a odlehčeným zprávám. V pátek vychází liberecká MF Dnes opět v sešitu B, má pět stran, přičemţ první tři jsou zpravodajské, čtvrtá je věnovaná rubrice Fórum čtenářů a pátá přináší informace ze sportu. Sobotní liberecká příloha má v sešitu B pouze čtyři strany, první dvě jsou zpravodajské, třetí se věnuje méně závaţným tématům a přináší spíše zajímavé víkendové čtení a poslední list opět informuje o dění ve sportu. Lze tedy říci, ţe liberecká příloha MF Dnes je stabilně vydávána v sešitu B, výjimku tvoří pouze pondělí, kdy vychází dění z regionu v sešitu D. V liberecké příloze má stabilně minimálně dvoustránkový prostor zpravodajství a případná třetí strana přináší spíše publicistické texty nebo zprávy s odlehčeným tématem. Jednu či dvě strany pak tvoří sport a v pondělí je stránkový důraz kladen na kulturu. 5.3 ETICKÝ KODEX NOVINÁŘŮ MEDIÁLNÍ SKUPINY MAFRA VYBRANÉ BODY Etický kodex je soubor pravidel, který platí pro všechny pracovníky, kteří se podílejí na tvorbě obsahu v médiích provozovaných společností MAFRA. Uvedený zkrácený souhrn základních zásad můţe slouţit k vytvoření základní představy o MF Dnes jako seriózním deníku. - Povinností kaţdého novináře je poskytovat čtenáři pravdivé, přesné a nezkreslené informace. - Novináři se vyhýbají jakýmkoli předsudkům ve spojení s rasou, národností, pohlavím, náboţenským vyznáním, politickým přesvědčením, sexuální orientací či profesním a společenským zařazením. - Redaktoři mají povinnost chránit své zdroje informací, pokud si to přejí. Zároveň však mají povinnost na poţádání zdroj informací oznámit šéfredaktorovi. - Kaţdý článek, jehoţ zveřejnění můţe být spojeno s rizikem ţaloby, je autor a editor povinen před uveřejněním konzultovat se šéfredaktorem. 28

32 - Redaktoři a ostatní pracovníci jsou reprezentanty MAFRA, a.s. Jejich vystupování nesmí ţádným způsobem poškozovat dobrou pověst médií a vydavatelství. Platí to i při publikování a působení na sociálních sítích. - Redaktoři i fotografové nesmějí vyuţívat ke svému vlastnímu prospěchu informace, které získávají při své práci, před jejich oficiálním zveřejněním. - Redaktoři nesmějí psát o podnicích, v nichţ mají oni sami, jejich rodinní příslušníci nebo osoby blízké významný majetkový podíl či jiný osobní zájem. - Autorská činnost v jiných médiích musí být předem schválena šéfredaktorem nebo jím pověřeným vedoucím pracovníkem. - Redaktorům a ostatním pracovníkům je zakázáno podílet se na přípravě PR článků, inzertních článků a reklamních kampaní ve prospěch někoho jiného neţ MAFRA, a.s. - Redaktor a fotograf můţe akceptovat dárky do hodnoty 500 Kč. - Autoři, editoři a ostatní se při své práci řídí platnými zákonnými předpisy České republiky. Obzvláště bedlivě sledují, zda je jejich činnost v souladu s autorskoprávními předpisy. (Etický kodex novinářů mediální skupiny MAFRA, online MF Dnes navíc deklaruje, ţe není závislá na ţádné politické straně. Nedává přednost ţádnému úzce vymezenému ideovému proudu. Ve zpravodajství se snaţí být nestranná a v názorové části vyznává hodnoty svobody, politické a názorové plurality a trţního hospodářství. Odmítá extremismus v jakékoli formě, komunismus, nacismus či rasismus. Vydavatel netvoří názorovou linii, ovšem jmenuje šéfredaktora a schvaluje přijímání redaktorů. (Otázky a odpovědi, online citováno 10. dubna 2014) Co přesně se v novinách napíše, ovlivňují do značné míry řadoví reportéři. Právě z jejich nápadů a informací vyplývá většina témat, která se v novinách objeví. Text odevzdává reportér editorovi, ten ho upravuje po stylistické stránce, případně ţádá doplnění, kontroluje, zda jsou informace věcně správné, nebo upravuje titulek. (tamtéţ) 6 KASTELÁNSKÉ POVOLÁNÍ A JEHO PŘESNÁ DEFINICE Podle Hlavního organizačního řádu Národního památkového ústavu se názvem vedoucí zaměstnanci nenazývají jen generální ředitel, ředitelé jednotlivých úrovní památkové péče 29

33 a vedoucí odborů, ale také kasteláni. Ti jsou jmenováni generálním ředitelem a jsou vedoucími správy památkového objektu. Zodpovídají za chod správy památkového objektu a za svěřený státní majetek, zajišťují plnění úkolů jimi řízené správy památkového objektu tím, ţe v souladu s vnitřními předpisy NPÚ organizují a kontrolují činnost jim podřízených zaměstnanců a sami zadávají pracovní úkoly. (Goryczková 2013, online) Kasteláni také zajišťují nezbytnou součinnost s jinými útvary prostřednictvím jejich vedoucích. Zároveň také podávají řediteli ÚPS návrhy ve věcech pracovněprávních a ohledně dalších záleţitostí. Kasteláni zastupují NPÚ navenek a vykonávají činnosti vyhrazené statutárnímu zástupci v rozsahu pověření uděleného generálním ředitelem NPÚ. (Goryczková 2013, online) Základními principy památkové péče, kterými se řídí i všichni kasteláni jsou: - Preference preventivní péče, tedy průběţné údrţby památek před renovačními či dokonce rekonstrukčními intervencemi. - Průzkum, dokumentace a objektivní všestranné poznání hodnot památky musí být východiskem jak výběru objektů k ochraně, tak způsobu péče o ně a posléze i jejich prezentace. - Obnova památky musí vyváţeně spojovat uchování jejích hodnot s pochopením pro udrţení její ţivé funkce jako nejlepší záruky její trvalé existence. - Vědomí nezastupitelnosti originální hmotné substance památky jako zdroje její autenticity a vypovídající hodnoty a jako nositele hodnoty stáří. - Věrohodnost nepřímých podkladů o které se obnova opírá, obnova historického tvaru se musí zastavit tam, kde začíná hypotéza. - O památky je nejlépe pečovat prostředky, kterými vznikly, tedy s uţitím historických technologií, postupů a materiálů, jejichţ kontinuitu je třeba udrţet. - Chráníme nejen památku, ale i její prostředí či krajinný kontext v urbanistickém měřítku jde o historický městský půdorys, poměr zastavěných a volných ploch včetně zeleně a historickou skladbu dominant. - Památková péče musí všemi prostředky obhajovat a prezentovat své cíle a aktivně komunikovat s veřejností. (Vývoj a současné principy památkové péče, online) 30

34 7 TVŮRČÍ ČÁST PUNKOVÝ KASTELÁN JIŘÍ HOLUB PŘEVRACÍ HRUBÝ ROHOZEC NARUBY»Letní seriál MF DNES Jak ţijí kasteláni na hradech a zámcích Libereckého kraje? Odpověď nabídne letní seriál MF DNES, který bude vycházet vţdy v sobotu. První díl je o kastelánovi z Hrubého Rohozce. Kastelán Jiří Holub z Hrubého Rohozce není intelektuál ţijící ve svém vlastním historickém světě. Je mladý, nemá rád nudu a nepamatuje si moc letopočtů. Holub přišel na zámek nedaleko Turnova před čtyřmi lety a za tu dobu ho změnil k nepoznání. Do místností vrátil původní zámecké vybavení a ze sklepů vytahal třeba posilovací stroj pana hraběte nebo historické hračky. Sám o sobě říká, ţe nemá rád nudná fakta a data, coţ je mezi správci památek trochu punkový přístup. Kastelán je trochu Ferda Mravenec "Takové to typické a tady vidíte vázu z roku blabla mě nikdy nezajímalo a myslím si, ţe ani návštěvníky ne," vysvětluje sympatický třicátník, který nikdy nestudoval historii. Školu si dodělával aţ v devětadvaceti, kdyţ zjistil, ţe ji ke svému povolání potřebuje. "Vybral jsem si literaturu, která mě bavila odmala," říká Holub. Pak se přiznává, ţe neumí německy, a proto by pro něj historie byla hodně sloţitá. Většina dokumentů a spisů je totiţ v němčině. Jiří Holub je trochu nejistý, radši mluví o Rohozci neţ o sobě, ale vypráví hezky. Je vidět, ţe má s provázením lidí na zámku zkušenosti. "Kastelán je podle mě trochu Ferda Mravenec, spravuju kliky, dělám účetnictví, v létě taky sedím za pokladnou a dělám i průvodce, kdyţ je to potřeba," popisuje svoje povolání. Zámku říká zásadně barák. "Všichni si myslí, ţe je to zábava a romantika oproti práci třeba úředníka či ekonoma. Podle mě je to ale totéţ, jen v hezčím baráku," směje se. 31

35 Zámecké komnaty nejsou ţádný med "Bydlení na Rohozci má spoustu pozitiv, je to navíc místo se silným geniem loci. A je tu klid, ten je bezvadný. Uţ ani neumím spát v paneláku. Kdyţ jedu za tátou, vadí mi kaţdý zvuk od sousedů," svěřuje se veselý kastelán. Správci hradů a zámků jsou podle Holuba většinou individualisti, divní pavouci. Nevadí jim bydlet v lese, tahat vodu od studánky a bydlet v bytě, kde nemají kuchyň a na záchod chodí o dvě patra výš. "Myslím, ţe kaţdý kastelán či kastelánka aspoň jednou zatouţili po krásném, čistém a slunném Ikea bytě. V baráku, jako je tenhle, budete mít vţdycky v noci netopýra, stahuje se sem všechen hmyz, okna jsou stará, takţe jimi pořád něco leze dovnitř," vyjmenovává nevýhody bydlení na zámku mladý kastelán. Směje se taky, ţe kdyţ pustí naráz konvici a pračku, vyhodí elektřinu v celém zámku a půlce Turnova. "Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám," odpovídá na otázku, jestli vůbec klady převáţí všechny ty nesnáze. Nemohl bych sedět denně v kanceláři Jiří Holub musí být na Hrubém Rohozci čtyřiadvacet hodin denně a dovolenou si vybírá zásadně v zimě. "Většinou odjedu na měsíc do Latinské Ameriky nebo Afriky, kde dělám průvodce," říká. V létě si teplo doma moc neuţije, proto za ním vyráţí o dovolené. "Kdybych nedělal kastelána, asi bych provázel v zahraničí pořád. Nedovedu si představit, ţe bych musel sedět osm hodin někde v kanceláři," přiznává. O Jiřím Holubovi se rozhodně nedá říct, ţe by svázal svůj ţivot s Rohozcem jako s první a poslední památkou, v tom se moţná taky trochu vymyká. Pracoval uţ jako zástupce kastelána na zámku Červená Lhota a pak jako záskok za kastelánku na mateřské dovolené na Humprechtu a šest let strávil na Švihově. "K Rozhozci jsem na začátku neměl moc vztah, hlavně k těm původním interiérům," netají se. A pak dal památce úplně jinou podobu, stále tahá věci ze sklepů a depozitářů a snaţí se přilákat návštěvníky. "Nemám rád prohlídky o ničem a zdá se mi, ţe teď to tu má trochu náboj," říká. Proto se rozhodl ukázat lidem, jak tu skutečně ţili poslední majitelé. Podle dobových fotografií postavil nábytek a záleţet si dal i na detailech. Na toaletním stolku tu leţí lahvičky od parfémů a zrcátko, jako by se k nim měla jejich majitelka co nevidět vrátit. 32

36 Nespěchejte, zválejte mi trávu a dejte si tu kafe Na zámku otevřel kastelán Holub kavárnu a půjčuje také piknikové deky, ţádný zákaz vstupu na trávník tu rozhodně neplatí. "Chtěl bych, aby se u nás příchozí zdrţovali co nejdéle. Aby pochopili, ţe nemusí stihnout deset památek za den, ale je lepší si pořádně uţít jednu." Stejně sem láká chodit i místní. "Maminky s dětmi uţ sem přicházejí posedět, poklábosit a děti se tu v parku vyblbnou," raduje se kastelán. Jiří Holub neví, jestli bude Hrubý Rohozec poslední zámek, na kterém vše překopal od základů. "Rád buduju, měním a pořád věci posouvám dopředu. Neumím si představit, ţe bych to tu pak uţ jenom udrţoval a vedl monotónní ţivot," přiznává. "Záleţí také na tom, jak dopadne restituční řízení," uzavírá své vyprávění kastelán Hrubého Rohozce Jiří Holub. 33

37 Z PRAHY PŘIŠEL NA KONEC SVĚTA. A VYZDVIHL GRABŠTEJN Z PRACHU»Letní seriál MF DNES Jak ţijí kasteláni na hradech a zámcích Libereckého kraje? Odpověď nabízí seriál MF DNES, který vychází vţdy v sobotu. Dnes o kastelánovi Grabštejna Janu Sedlákovi. Na Grabštejn přišel, protoţe neměl kde bydlet. Hrad byl vyrabovaná a nezamykatelná ruina, kde nikdo jiný ţít nechtěl. Několikrát přemýšlel o odchodu, ale nakonec zůstal. Jan Sedlák spojil v šestadvaceti letech svůj ţivot s Grabštejnem a postupně z něj udělal oblíbenou památku. Pořádá tu nejrůznější záţitkové prohlídky a na hradě to díky němu ţije. Historie je podle něj pro kastelána zbytečná, sám má technické vzdělání. A na dovolenou pojede na placatý ostrov. Jan Sedlák ţil v Praze, kdyţ zaslechl, jak si ředitel památkového ústavu v Ústí nad Labem stěţuje, ţe nemá dost památkářů pro severní Čechy. "Na Grabštejně jsem se nemusel o nic rvát ani se předvádět před nějakými komisemi," vysvětluje své rozhodnutí kastelán. Bere to všechno s humorem, prostě přijímá, co ţivot nabízí. "Nikdo tady o to nestál, byl to konec světa a všude okolo vojáci," říká. Bydlel jsem s Václavem Havlem Jan Sedlák ţil nejdřív v Praze na Vinohradech, pak v Modřicích. "V královské čtvrti se mi líbilo, měl jsem tam skvělé sousedy. Dole v domě byl hostinec U Bohouše, kde se scházeli zajímaví lidé," pochvaluje si. Jedním z jeho sousedů byl prý i budoucí prezident Václav Havel. "V listopadu 1989 se zašil v patře nade mnou, ale to se nevědělo," dodává. Z krásné čtvrti se přestěhoval do Modřic. "Bydlel jsem v patnáctém patře takového strašně vysokého baráku plného učitelek a měl jsem to daleko do práce, to se mi nelíbilo," vzpomíná trochu hořce Sedlák. Tak se nastěhoval se do dvou místností bez oken, vody i elektřiny v dělnické buňce na zřícenině hradu Grabštejn. "Slíbili mi, ţe ty moje dvě místnosti opraví, stejně jako zbytek hradu. Nakonec jsem to udělal vlastně sám," říká Sedlák. Prý se uţ nemohl otočit, věci měl mladý Jan Sedlák v náklaďáku a neměl kde jinde bydlet. Musel věřit, ţe to dobře dopadne. "Říkali mi, pořádně se zamkni, chodí sem v noci zloději. Asi jsem se trochu bál, ale nějak to šlo překonat," pomrkává šibalsky. 34

38 Tenkrát mě tu udrţela ţena, nikoli láska k památce S památkami a historií nemá grabštejnský kastelán původně nic společného, studoval techniku. Do školy chodil kvůli volnu navíc. "Tenkrát bylo jen čtrnáct dní dovolené a kdyţ člověk studoval, měl nějaké volno navíc," uvádí. Jezdil na hory a chtěl poznat svět, tedy aspoň ten oplocený ţeleznou oponou. "Stejně jsem se dostal nejdál do Rumunska a Ruska, tam ještě podvodem," uvádí Sedlák. Je ve svém vyprávění trochu nesmělý, dává si pozor na soukromí. Přesto se mile usmívá a nakonec skoro vše vysvětluje. Na Grabštejně Sedlákova hvězda postupně stoupala. Z hlídače se stal nejdřív odborným, pak samostatným referentem a nakonec kastelánem. Mezitím dostudoval etnologii a narodil se mu syn. "Pak jsem chtěl prchnout z hradu pryč, ale to nevyšlo. Zase tolik mě toho tady nedrţelo, ale tenkrát v tom byla jedna slečna," mluví trochu tajemně o své minulosti jinak vcelku otevřený kastelán. "Nakonec jsem si řekl, ţe se mi vlastně nikam nechce," dodává. Hrad postupně opravil a zpřístupnil veřejnosti. Na vysoké škole studoval etnologii, specializoval se na české lidové stavby. Uţ jako malý si prý skládal papírové modely z "ábíčka" a byl v tom vytrvalý. "Historie jako taková by mi byla k ničemu, protoţe při opravě hradu potřebujete ty věci pochopit a zachránit. Etnologie mi pomohla pochopit, jak to ti řemeslníci dělali, to historik samozřejmě neví." Na dovolenou pojedu na nějaký placatý ostrov Jako kastelán se povaţuje nejvíc za koordinátora. "Měl bych vědět, kdo umí dobře udělat sgrafita, kdo odvede dobře restaurátorské práce a koho sem pozvat na trhy," myslí si. Občas píše kníţku, fotí, ale také staví a opravuje, co je zrovna potřeba. Na povolání kastelána si Jan Sedlák pochvaluje klid. "Málokdo má čtyřhektarový pozemek a po páté hodině naprostý klid," říká. Na druhou stranu je na hradě prý přes léto pěkně rušno a člověk je vlastně pořád v práci a neustále musí něco řešit. "Synek byl jednou někde na táboře a nikdo mu nevěřil, ţe bydlí na hradě," směje se uţ nepokrytě sympatický kastelán. Při svém povídání trochu roztál a nechává se unášet vyprávěním o hradě a svém ţivotě. "Kdybych nebyl kastelán, dělal bych asi v nějakém skanzenu a občas bych vypadl do světa," říká. 35

39 Na dovolenou jezdí s rodinou. "Já sám bych si vzal pytel na záda a někam odjel, ale to s rodinou úplně nejde," konstatuje smířlivě. "Manţelka loni vybrala ostrov, abych nikam neutíkal, ale u moře jsme byli stejně jen asi třikrát. Hnal jsem je na ty největší kopce. Tak na letošek hledají ostrov placatý," směje se Jan Sedlák. 36

40 VALDŠTEJN JE LEHKÁ DĚVA. KASTELÁNI SE NA HRADĚ STŘÍDAJÍ»Letní seriál MF DNES Jak ţijí kasteláni na hradech a zámcích Libereckého kraje? Odpověď nabízí letní seriál MF DNES, který vychází vţdy v sobotu. Dnešní díl je o kastelánce Valdštejna Elišce Krejčové. V lesích nad Turnovem vládne na Valdštejně pevnou rukou ţena. Hrad teď spravuje Eliška Krejčová, jedna z mála ţen, které se usídlily mimo pohodlí civilizace. "Nemyslím si, ţe by byl rozdíl mezi kastelánem muţem a ţenou, obě pohlaví mají předpoklad dělat tu práci dobře," říká. Na Valdštejně se v posledních pár letech kasteláni střídali. Zásluhu na tom, ţe je hrad mezi turisty velmi oblíbený, nese hlavně Ladislav Koucký. Na hradě strávil třicet let usilovné práce a dal mu současnou tvář. "On uměl být hodně přesvědčivý a díky tomu sehnal spoustu peněz na opravy. Je to vynikající člověk," říká o Kouckém současný zástupce kastelánky Martin Koubek. Kouckého na hradě vystřídala jeho dcera Andrea Jurášová, která záhy odešla na mateřskou a vrátil se Koucký. Pak se vrátila, znovu otěhotněla a hledal se za ni záskok. "Při vybírání nového kastelána navrhla Andrea i pan Koucký Elišku, která tu práci nakonec od starostky dostala," říká Koubek. Tím prozatím střídání stráţí na hradě skončilo. Eliška Krejčová nastoupila jako kastelánka na Valdštejn rovnou po vysoké škole. Studovala dějiny umění a ekonomiku. "Od sedmnácti jsem tu pracovala jako průvodkyně," vysvětluje svůj vztah k hradu Krejčová. Sama tvrdí, ţe výběrové řízení ţádné nebylo, prý rozhodly její zkušenosti a odpovídající vzdělání. Rada města se tehdy zvolila rychlejší variantu a jmenovala Krejčovou na dobu určitou, výběrovým řízením se nezabývala. Krejčová je velmi netypická kastelánka. Mluví potichu, odpovídá stroze a rozhodně není upovídaná. Ani hradu nevěnuje všechno. Večer jezdí domů, přes noc tu nezůstává, jak bývá zvykem. "Doma je doma," vysvětluje. Bere svou funkci spíš jako manaţerskou. "Musím si hledat brigádníky na léto. Navíc hlídám, kde je co potřeba opravit, ale pak uţ to dělá kolega," říká Krejčová. Na otázku, zda je rozdíl mezi kastelánem muţem a ţenou, na chvíli přece jen trošičku odloţí svou jinak rezervovanou masku. "Všechno má svoje pro a proti. Kdyţ pominete fyzickou sílu, kterou má muţ, není ţádné pohlaví ve výhodě," pomrkává. 37

41 Z hlídače parkoviště zástupcem kastelánky Podle jejího zástupce Koubka se ale přece jen drobné rozdíly najít dají. "Chlap je v klíčových chvílích rozhodnější a snad rychlejší. Ţenský mají zase citlivější přístup," říká. Koubek tu zaţil všechny tři kastelány a o svých zkušenostech vypráví zapáleně a s nadšením. "Původně jsem se na Valdštejn hlásil jako hlídač parkoviště," začíná. Dřív na hradě vystupoval se skupinou historického šermu. "Nakonec jsem tu dělal nějakou údrţbu a vypomáhal s čím se dalo. Pak mě pan Koucký poprosil, jestli bych nezačal i provázet," vypráví nadšeně Koubek. Tak na hradě postupně zůstal. "Do pěti jsem byl na parkovišti a pak jsem ještě vyběhl na hrad a provázel návštěvníky, nějakou zavírací dobu tu nikdo neřešil," říká Koubek. "S Andreou jsem pak uţ pracoval na hradě a na parkoviště jsem odbíhal jen střídat," popisuje svůj postup. Kdyţ byla potom těhotná kastelánka v nemocnici, stal se z hlídače parkoviště jejím zástupcem. "Jezdil jsem za ní do nemocnice, kde mě sestry nenáviděly. Andrea měla odpočívat a já jsem jí otravoval s účetnictvím, ale ono to prostě jinak nešlo," vzpomíná. Kdyţ přijde řeč na to, proč se neucházel o místo správce hradu on sám, rozesměje se Koubek upřímně. "Já jsem člověk, který pracuje rukama. Nedokázal bych rozkazovat a nebo vymýšlet novinky. Ani sedět za stolem a vyplňovat lejstra by mě nebavilo," vysvětluje a pomalu se loučí. "Jdu provázet děti jako Kryštof Šof z Helfenburka a musím ještě schovat poklad v zadním paláci," mrká šibalsky. Kastelánka Eliška Krejčová není příliš výrazná. Moţná je to jejím věkem, do hradu se vrhla hned po škole. Navíc je pro ni Valdštejn pravděpodobně jen přestupní stanicí. Přesto hrad zdařile udrţuje v chodu. Nechala rozsvítit biliární sál, do sklepů namontovala pohybová čidla a pokračuje v nočních prohlídkách a programech pro děti, které tu zavedli její předchůdci. "Nevím, co bude dál. Zbývá mi rok a půl, a to je pro mě hodně dlouhá doba. Moţná půjdu na mateřskou, třeba taky ne," uzavírá Krejčová s tím, ţe by si celý ţivot na hradě představit dokázala. 38

42 39

43 KASTELÁN ZVLÁDÁ TŘI TISÍCE SVATEB, OSMNÁCT PAMÁTEK A JEDEN ZÁMEK»Letní seriál MF DNES Jak ţijí kasteláni na hradech a zámcích v Libereckém kraji? Odpověď nabízí seriál MF DNES, který vychází vţdy v sobotu. Dnes o kastelánovi Sychrova Miloši Kadlecovi. Pro sychrovského kastelána Miloše Kadlece je provázení návštěvníků svátek. Přitom kdyţ lidem o historii zámku vyprávěl poprvé, řekl si, ţe uţ nikdy víc. Energií nabitý Kadlec mluví o svých nelehkých začátcích s humorem a o současné práci váţně. Není totiţ jen správcem zámku Sychrov, stíhá se starat ještě o dalších osmnáct památek a na zámku oddal uţ přes tři tisíce svateb. "Odpočívat nestíhám," přiznává. Na zámek přišel Kadlec poprvé uţ v patnácti letech. "Zrovna sháněli průvodce na červen, tak mi to tam děda domluvil," říká. První den byl ale hodně těţký. "Přijel jsem na kole z Turnova. Ten kopec nahoru mi dal docela zabrat, měl jsem v té době asi čtyřicet kilo," usmívá se Kadlec. "Myslel jsem, ţe se budu první den zaučovat, půjdu na náslech a pak teprve začnu provázet sám." Jenţe na Sychrově měli zoufalý nedostatek průvodců a ještě zoufalejší přebytek návštěvníků, takţe vyslali nezkušeného Kadlece rovnou do útrob zámku. "Dodnes si pamatuji, ţe jsem měl spojenou naprosto nesourodou skupinu postiţených lidí s jeptiškami a návštěvníků z nějakého zemědělského druţstva. Dohromady asi osmdesát lidí," říká s pozůstatkem děsu v očích Kadlec. Ten den šel provázet ještě asi osmkrát. "Přišel jsem domů a rodiče se mě ptali, jaké to bylo. Nechtěl jsem ani mluvit, jen jsem si lehl a řekl, ţe smlouvě dostojím, ale pak uţ tam víckrát nepůjdu," přiznává Kadlec. Mohl jsem učit na fakultě, ale táhlo mě to domů Nakonec ho ale zámek chytil za srdce a uţ ho nikdy nepustil. Po vysoké škole, kde studoval historii a rusistiku, měl nastoupit jako učitel na turnovské gymnázium. "Nabízeli mi i místo asistenta na filosofické fakultě, ale já jsem patriot a nerad se přesazuji, proto jsem se chtěl vrátit do rodného městečka Turnova," vysvětluje Kadlec. Pak najednou přišla nabídka práce na sychrovském zámku. "Nastoupil jsem jako kunsthistorik, dostal jsem na starost rozsáhlý mobiliář čítající asi šedesát tisíc předmětů. Zároveň ze mě udělali vedoucího průvodcovské sluţby," vypráví. 40

44 K historii ho jako první přivedl uţ na gymnáziu legendární profesor Touš. "Jeho hodiny jsou nezapomenutelné. Vţdycky vykládal s obrovským entusiasmem. Nějak to ve mně zakotvilo," vzpomíná trochu zasněně. Kastelánem na Sychrově budu klidně zadarmo Miloš Kadlec nestojí jen v čele zámku Sychrov. Jako ředitel územního pracoviště památkového ústavu má na starosti dalších osmnáct památek. "Kdyţ jsem šel dělat ředitele libereckým památkám, byla moje podmínka, ţe budu moct zůstat byť neplaceným kastelánem Sychrova. Je to moje srdeční záleţitost," říká Kadlec. Je na zámku hlavně manaţerem. "Dávám dohromady expozice, výstavní projekty a kulturní programy," vysvětluje. O provoz a technické záleţitosti se stará jeho zástupce a průvodce má na starosti zase vedoucí návštěvnického provozu. Návštěvníky provází Kadlec jen zřídka. "Asi jednou za dva měsíce," přiznává. "Teď jsem si ale naordinoval mimořádné prohlídky, 2. srpna si budou moci zájemci se mnou projít zámek a poslechnout si vyprávění o vévodovi d Enghienvi, který byl zákeřně popraven Napoleonem," říká rozhodně, jakoby plnil nějaký úkol. Kouzelná bednička mě odláká i od nedělního oběda K tomu navíc dělá místostarostu Sychrova a oddává zamilované páry. "Uţ by stálo za to je přesně spočítat. Oddávám od roku 1991, takţe mi mohlo rukama projít tak tři tisíce snoubenců," kalkuluje. Není se čemu divit, ţe na relaxování nemá čas. "Málokdy se mi stane, ţe bych měl volno celý den. Bydlím tu, takţe se v kanceláři ráno i večer stejně zastavím. Nedá mi to, zapnu tu kouzelnou bedničku a čekám, co tam na mě zase vyskočí," říká jakoby omluvným tónem. "Kolikrát se mi třeba při nedělním obědě stane, ţe koukám z okna a manţelka mi řekne, ať se teda jdu na tu pokladnu podívat, kdyţ to nemůţu vydrţet," směje se. Jednou za rok ale odjíţdí na čtrnáct dní na dovolenou. "Mizím do zahraničí, abych se nemohl vrátit." S sebou si ale stejně bere půl kufru kníţek. "Jezdíme i po památkách, člověk musí porovnat, jak dělají památkovou péči jinde. A pak si říct, ţe to u nás není tak špatné a ţe jsme vlastně dobří," nezapře mírné postiţení z povolání sympatický kastelán. Zároveň hned zase odbíhá k vyprávění o zámku, je vidět, ţe památkami prostě ţije. "Na Sychrově se podařilo hodně věcí. Zpřístupnili jsme, co se dalo a teď ještě pracujeme na druhém 41

45 patře zámku. Vţdycky o prázdninách ukazujeme návštěvníkům, jak jsme pokročili," říká skromně Kadlec. Má ale ještě spoustu plánů, záleţí jen na penězích. Výstavy, koncerty a další plány "Chystáme velkou řadu výstav v bývalé konírně. Teď je tam výstava Technopolis o vynálezech a vynálezcích z 19. a 20. století," zve zájemce. "Na rok 2015 tam plánujeme výstavu šlechta a motorismus, kterou chceme přilákat nejen milovníky historie, ale také starých automobilů," těší se kastelán. Pak mluví ještě o tom, ţe by rád obnovil kuchyň, kdyţ se pro ni najde místo. "Při výjimečných příleţitostech bychom chtěli zpřístupňovat i Rakouskou věţ, protoţe je z ní krásný výhled," vysvětluje. Plánů má energický kastelán opravdu hodně. Miloše Kadlece osobně zajímá ze všech historických období nejvíc novogotika. "Jsem takový ten milovník starých časů a 19. století, obzvlášť doba kníţete Kamila, je mi velice blízká. Jeho osobností jsem se zabýval do hloubky," říká kastelán. Podle něj to byla doba klidnější, lidi nezahlcovala ová korespondence. "Jsou to ale jen romantické představy, protoţe realita ţivota byla samozřejmě jiná," dodává. "Kdybych nedělal kastelána, asi bych učil nebo jezdil jako průvodce nějaké cestovní kanceláře," uzavírá svůj příběh zapálený kastelán Miloš Kadlec. 42

46 STRAŠIDLA MĚ NECHÁVAJÍ NA POKOJI, ŘÍKÁ KASTELÁN BEZDĚZU»Letní seriál MF DNES S kastelánem hradu Bezděz Janem Juričkou o romantice, vyvolávači duchů, strašidlech, prchajících ruských vojácích, úředničině, i o plánech na zastřešení hradu a vykácení lesa. Přes třicet let hledal kastelán Jan Jurička na Bezdězu strašidla a našel jen ruské vojáky. Bodrý správce jednoho z nejnavštěvovanějších hradů v Libereckém kraji za celý svůj ţivot nezvaţoval, ţe na hradě skončí. "Nevím, co bych jiného dělal," přiznává Jurička. Na začátku povídání se bezdězský kastelán trochu ošívá. "Lidi o mně budou všechno vědět, to je nebezpečný," říká. Na Bezděz to Juričku táhlo uţ jako malého kluka. "Četl jsem historické kníţky a celý hrad pro mě byl takový tajemný," vysvětluje. Pak ale odjel na vojnu aţ do jiţních Čech na zříceninu Vítkův kámen, která se schovává u Lipna. "Na hradní věţi jsme měli na stojanu dalekohled a dívali jsme se do Rakouska na Alpy. Lidé tam moc nesměli," vzpomíná sympatický kastelán. V lesích nad přehradou si četl o historii zříceniny a čas od času provázel. "Kdyţ tam zavítaly třeba děti s učitelkou, které tam samozřejmě nesměly, tak jsem jim vţdycky vypravoval, co jsem si vymyslel," říká vesele. "Jednou jsem ty svoje historky takhle převyprávěl a učitelka nakonec dětem řekla, ţe jim teď přečte o hradu něco z kníţky, to mě polilo horko," směje se uţ naprosto nepokrytě Jurička. Aţ vyvoláte toho ducha, tak mě vzbuďte Po vojně se dnešní bezdězský kastelán oţenil. "Vzal jsem si vnučku bývalého kastelána z Bezdězu," vysvětluje souvislosti. "On byl výborný vypravěč, vydrţel jsem ho poslouchat hodiny," dodává. Juričku to na hrad táhlo tak, ţe poţádal úřady o místo kastelána. "Trvalo to dlouhých deset let, mezitím jsem pracoval pro vojenské lesy," říká. Bezděz je opředený legendou, ţe nabíjí kladnou energií. "Chodí sem do kaple i spolky. Jsou to zvláštní lidi, asi nějak citlivější, mně tohle nic neříká," říká. "Ale moţná hrad nabíjí, kdyţ jsem tady vydrţel tak dlouho," směje se. Romantická povaha jde v případě mystických bytostí a energií u Jana Juričky stranou. "Jednou tu byl dokonce nějaký vyvolávač duchů. To uţ mě tak nudilo, ţe jsem si šel lehnout a řekl mu, ať mě vzbudí, aţ něco vyvolá," vypravuje vcelku pragmaticky kastelán. "Nevyvolal nic. Ani se nedivím, v té hrobce totiţ uţ ani ţádné pozůstatky 43

47 nejsou," dodává pobaveně. Nakonec přiznává, ţe ho nikdy záhady moc nebraly a nestrašily. "Nebo mě ta strašidla moţná nechávají na pokoji," směje se. "Neţ jsem celý Bezděz prošel, tak jsem tam i přespával. Nebylo tam nic, ţádný telefon, v tom smyslu to bylo romantické," svěřuje se o začátcích na Bezdězu Jurička. Pod hradem byla v těch dobách tanková střelnice osvobozeneckých vojsk. "Utíkali odtamtud ruští vojáci a přelézali hradby. Já je odtamtud vyháněl. Byli to taky romantici, co mohli, to ukradli," říká kastelán se zbytky nepříjemných pocitů v hlase, trochu se prý i bál. Ţádné opravdové strašidlo ale neviděl. "Kdyţ jsem v noci zaslechl nějaký neobvyklý zvuk, vzal jsem baterku a šel se podívat. Kdyţ jsem nenašel ruského vojáka, nedal jsem si pokoj, dokud jsem nezjistil co ten zvuk vydává," vypráví nebojácně. Celou dobu mluví jakoby s nadsázkou, humorem, vzpomínáním si vyloţeně uţívá a rád vtipkuje. Kdyţ mě ze školy vyhodili, vrátil jsem se oknem Škola a vzdělání související s historií se Jana Juričky podle jeho slov moc netýká. "O hradu jsem si všechno nastudoval sám," vysvětluje. Maturitu si ale nakonec přece jen dodělat musel. "Potřeboval jsem jakoukoli školu, šlo hlavně o to razítko. Udělal jsem si dálkově zemědělku. Kdyţ mě vyhodili dveřmi, vrátil jsem se oknem, aţ jsem z nich ten papír dostal," říká věčně usměvavý kastelán. Kastelánské povolání se od dob, kdy Jurička na Bezdězu začínal, hodně změnilo. "Kastelán byl dřív věčně v montérkách a něco kutil nebo taky provázel. Teď z nás udělali spíš takové úředníky, samé počítače a tabulky a další nesmysly," říká trochu posmutněle Jurička. Přesto ho za celých třicet let nenapadlo, ţe by odešel. "Snad byly chvilky, kdy se něco nedařilo, ale co bych dělal jiného?" Jurička na hradě odvedl velký kus práce. Opravil všechny střechy, vybudoval přístupové schodiště a provedl spoustu dalších úprav. Má ale i plány do budoucna, představy, kterých by se podle něj měl drţet jeho nástupce. "Aţ budou mít příští generace tolik peněz, ţe nebudou vědět, co s nimi, tak Bezděz dostaví. Pak přijde turista a uvidí i dřevené pavlače, které tu byly nebo nakoukne ven cimbuřím," zasní se trochu pomalu odcházející kastelán. Chtěl by vykácet les kolem Bezdězu. "Vyděsilo mě, jak Slovákům vyhořela Krásná Horka. Kdyby začaly hořet koruny stromů tady, chytly by i všechny střechy na hradě a z Bezdězu by se stala zase jenom zřícenina," stěţuje si. "Máme sice doporučení od hasičů, ale všechny plány ztroskotají vţdycky na penězích," rozčiluje se Jurička. Na hradě by rád viděl i tekoucí vodu a novou 44

48 kancelář. Sní o nové lanovce. "Kdyţ ovládám tu stávající, připadám si jak v tom seriálu Jen počkej zajíci, jak tahám za ty tři páky," směje se. Bezdězský kastelán uţ návštěvníky neprovází a na hrad chodí uţ jen, kdyţ musí. "Nemám na to čas, protoţe pořád něco řešíme a nahoře na to není prostor," uzavírá. 45

49 KASTELÁN: STŘEŢÍM TADY PEKLO»Letní seriál MF DNES S kastelánem hradu Houska Miroslavem Konopáskem o tom, jak hraje s pekelníky karty nebo o nacistech Zařizuje protekci v pekle a o netopýrech říká, ţe jsou krásní. Miroslav Konopásek dělá kastelána na pravděpodobně nejtajemnějším a nejděsivějším hradě v Čechách. Houska je opředena mnoha historkami, pod její hradní kaplí je prý brána do pekel či jiných světů. Místní kastelán se ale tajemných stvoření nebojí. "Hraji s nimi dvakrát týdně karty o ty drobné, které naházejí lidé do kašny na nádvoří," říká Konopásek. Stvoření z domnělého pekla mají prý ráda čaj s rumem a štrúdl s rozinkami, ten musí být poctivě posypaný moučkovým cukrem. Kastelán si dává pozor, jak pekelníky nazývá. "Nikdy jim neříkám jako těm, kteří chodí s Mikulášem. Za to se mstí," zdůrazňuje kastelán. Miroslav Konopásek přišel na Housku před více neţ deseti lety. Dřív pracoval jako ekonom u státních potravin. "Zprivatizoval jsem si sám pod sebou ţidli a byl otrávený z toho, co se dělo," říká. Dva roky se pak ţivil jako kovář. "Jedno nedělní odpoledne jsme seděli u kafe a bábovky a já narazil v Mladé frontě na inzerát, ţe na Housku se hledá kastelán," popisuje Konopásek. Šel na konkurz a ze čtyřiceti zájemců vybrali právě jeho. "Traduje se, ţe na Housce slouţili vţdy jen ti nejlepší pánové, takového přesně potřebovali," směje se kastelán, který rozhodně nebere všechno váţně. Občas je problém zjistit, jestli si zrovna dělá legraci nebo mluví váţně. O pekle, temných silách a historii mluví ale bez legrace, aţ z toho mrazí. "Peklo je pod hradem, nikoli na hradě," říká housecký kastelán s nezlomným přesvědčením. Houska hostila i sebevraha Houska byla dokonce ještě před několika lety místem, kde mohli lidé za symbolickou stokorunu na občanku přespávat. "Nebezpečné je, ţe nikdo nemůţe tušit, co si ten člověk přinese v hlavě," tvrdí Konopásek. Stávalo se, ţe nocleţníci se dostali do šoku a na hrad musela v noci dokonce sanitka. "Poslední případ byl hodně ošklivý. Maník se v půl páté ráno rozhodl, ţe chce skočit z vrchní pavlače," vypráví s děsem v očích kastelán. Přespávali tu i rodiče s třináctiletou holčičkou. Konopásek je ve dvě ráno našel na nádvoří, chtěli pustit ven. "Kdyby se něco stalo, je to průšvih, proto uţ tu nikoho přespávat nenechávám," vysvětlil. "Oni se probudí o půlnoci a slyší divné zvuky. Můţe to být třeba kuna, která strašně dupe a prostě to nezvládnou," dodává. 46

50 Jestli se děti bojí pekla a temných bytostí záleţí podle Konopáska hodně na výchově. "Měl jsem tu dvouletou holčičku, která mi říkala celtíků se nebojí, celtíci sou kamaládi', nelíbil se jí jen ten vousatý dědek, který s nimi chodí," vypráví s úsměvem. Ale ani někteří místní lidé do hradu nos nestrčí. "Dokonce i řemeslníci, kteří tu pracují, se potichu přiznávají, ţe se těší na konec šichty. Bojí se tu," říká s údivem kastelán. Konopásek se na hradě rozhodně necítí ani nepříjemně ani osaměle. "Kdyţ chci vidět kamarády, tak si za nimi dojedu. Jinak tady potkávám desetitisíce návštěvníků, po sezoně spíš měsíc sedím a koukám do zdi, chci mít chvíli klid," říká. Přátelí se ale i s netopýry. "Jsou to krásná zvířata, hnízdí nám pod nádvořím. Vybíráme od nich nájem, čistí hrad od hmyzu, který jinak trápí všechny hrady," vysvětluje kastelán. Ať si věří na čarodějnici s šestimetrovým koštětem Na druhou stranu se ale na Housce dělají i svatební obřady, a to přímo v kapli, která je údajně špuntem samotného pekla. "Já vţdycky říkám, ţe je to lepší absolvovat tady u nás neţ potom," vypráví kastelán a snad se i směje. Člověk u něj nikdy neví. "Jsou to přeci nejskvělejší svědkové, vţdyť oni jsou taky od Boha ti kluci rohatí," upozorňuje Konopásek vesele. "Jenom protestovali proti šéfovi, to nesmíte ani vy," dodává. Mluví zaujatě a smrtelně váţně. "Jestli ti rohatí neměli trochu pravdu, kdyţ říkali šéfiku, jestli tys ty lidi nevybavil příliš mnoha privilegii, jestli ty lidi neřadíš aţ skoro na úroveň andělů," dodává kastelán. Konopásek má zajímavý pohled i na víru. "Nechci se dotknout přesvědčení nikoho, ale já věřím tomu, ţe vnucovat druhému cokoli je zbytečné. Věří-li někdo třeba na čarodějnice se šestimetrovým koštětem, nevadí mi, pokud neubliţuje," říká. "Sám bych si připadal jako největší hlupák, kdybych tvrdil, ţe existovat můţe jen to, co postihnu svými pěti smysly. Docela dobře můţe být něco mimo aktuální rozlišovací schopnosti dnešního člověka," dodává. Houska je soukromý hrad, pro kastelána je to výhoda O víře, věcech nadpřirozených aţ pekelných by se s Miroslavem Konopáskem dalo diskutovat jistě dlouho a velmi zajímavě, ale housecký kastelán ví moc dobře i co je realita. Houska není státní, nýbrţ soukromý hrad a to povaţuje Konopásek za výhodu."nemusím se zabývat ţádnou nesmyslnou a strašně náročnou agendou a papírováním. U nás je to jednoduché. Vyfasuji vstupenky a odevzdám peníze podle toho, kolik jich prodám. Z kaţdého vstupu mám desátek 47

51 a tím je to vyřízené," podotýká s úlevou. Housku získali po sametové revoluci v restituci soukromí vlastníci Jaromír Šimonek a Blanka Horová. Hrad opravili a v roce 1999 zpřístupnili poprvé v jeho historii veřejnosti. "Nejezdí sem vlak ani autobus, tak jsem si řekl, ţe prohlídky musí být jiné. Oblékl jsem se do odpovídajících hadrů a provázím si sám," vysvětluje Konopásek. Na sobě má černočervené dobové oblečení, v pase široký pásek a na nohou špičaté koţené boty. Uţ je svým zjevem v kraji pověstný a turista na něj jen tak nezapomene. V ruce drţí při prohlídkách veliký kovaný klíč a vypráví zapáleně, nicméně ani trochu nudně a monotónně. Mluví s turisty a děti ho zboţňují. Hitler tu zkoušel vyhrát válku Houska je tajemná i svou polohou. O útočišti na nepřístupném skalním útesu se zmiňují uţ francké letopisy z roku 805. Pozdější hrad vybudovali podle nejstarších svědectví uprostřed neprostupných hvozdů a pralesů, které se ani k lovu nehodily. "Uprostřed toho ničeho stojí ještě před Bezdězem na tu dobu velice náročně vybavený hrad a nikdo neví, co s tím," cituje prameny Konopásek. Kosmické zařízení pod hradem a UFO A tak nejen díky bráně do pekel, ale i svou polohou přitahuje Houska pozornost. "Lidí, kteří by to tu v noci oblízali je hrozně moc, proto tu pořádáme uţ dvanáctou sezonu konferenci Sfinga," říká housecký kastelán. "Sjede se sem sto padesát grafologů, záhadologů, ufologů a senzibilů. Někteří z nich jsou normální," dodává pobaveně. Přijíţdí prý ale i takoví, se kterými je lepší se nebavit. "Tvrdí mi, ţe máme pod hradem kosmické zařízení, přistává tu UFO a ţe vědí, proč v Americe narazily ty tryskáče do těch dvou paneláků," říká hodně nadneseně Konopásek. Je vidět, ţe těm teoriím příliš pozornosti nevěnuje. Houska má zajímavou i moderní historii. "Od roku 1939 do roku 1945 tu byli kluci německý," mluví kastelán o nacistech. "Kdyţ jim bombardovali říši, stahovali si na Housku literaturu z klášterů z pohraničí, jen o tom nenajdete oficiální dokument," vypráví Konopásek. "Zkoušeli na poslední chvíli vyhrát válku, na Housce měli okultní literaturu i kabaly. Hitler k tomu inklinoval, měl i své hvězdáře," dodává. 48

52 49

53 STRAŠIDLA JSOU I V PANELÁCÍCH»Letní seriál MF DNES V kaţdém domě musí podle frýdlantské kastelánky nějak dál přebývat lidé, kteří tam ţili. "To se prostě neztratí," říká. Kastelánkou být nechtěla, na Frýdlant se dostala náhodou. Miluje moderní architekturu, ale láká ji 19. století. Jana Pavlíková dělá správkyni na zámku ve Frýdlantu uţ přes dvacet let. A kamarádí se tu se strašidly. V zámku se ozývají zvuky a kastelánka Jana Pavlíková se jde do spletitých chodeb podívat úplně sama. Ani nerozsvěcí, nebojí se tu. Na Frýdlantu se přitom podle pověstí prochází zlá Kateřina z Redernu. "Já se jí bát nemusím. Ona jen hlídá, jak se daří panství a já se tady snaţím ze všech sil," říká kastelánka. Hraběnka Kateřina byla údajně velmi tvrdá, snad aţ zlá. "Neměla lehký ţivot, její muţ nebýval doma a Kateřina se starala o celé panství," obhajuje hraběnku a místní strašidlo Pavlíková. V kaţdém domě, který má nějakou historii, musí podle frýdlantské kastelánky nějak dál přebývat lidé, kteří tam ţili. "To se prostě neztratí," říká. Podle ní se dá i v panelácích, které jsou staré padesát šedesát let, leccos zaslechnout. Začínala jsem elektrikou Jana Pavlíková přišla na Frýdlant uţ v roce Předtím pracovala v památkové péči. "Měla jsem pocit, ţe se tam po revoluci nic moc nezměnilo, tak jsem se rozhodla zkusit kastelánskou práci," vysvětluje. Podle jejích slov se po výběrovém řízení na hradě prostě ocitla. "Nejdřív jsem předělávala všude elektriku," říká Pavlíková. Pak se pustila do expozic. "Viděla jsem, ţe je to pole neorané, chtěla jsem je udělat podle původní podoby," dodává. "Měla jsem vţdycky velkou radost a cítila naplnění, kdyţ se nám povedlo vůbec něco udělat," usmívá se kastelánka. V interiérech obnovovala nejprve výmalby. Úplně září, kdyţ popisuje odhalování klasicistních výmaleb. "V kaţdé místnosti hned cítíte tu vnitřní architekturu, linky, barevnost a hru světla a stínů," rozplývá se Pavlíková. Pocity uspokojení cítila v kaţdé místnosti, kterou se podařilo opravit. "Pokaţdé jsem říkala, ţe je to nejkrásnější. Měla jsem pocit naplnění," zasní se. Zároveň ale milá kastelánka přiznává, ţe se jí líbí moderní architektura. "Dokáţu si představit bydlení v moderním domě. Ale musela bych si ho postavit podle svých představ s nějakým dobrým architektem," říká. "Je to takové moje ţivotní přání, které uţ asi nestihnu." Na zámku se 50

54 jí prý ţije skvěle, jako v 19. století, chybí jen to sluţebnictvo. "Kdyţ jsem vysvětlovala dceři, ţe aţ tu přestanu pracovat, přestěhujeme se, tak se bránila. Říkala, ţe se tu narodila a nemůţe odejít ze svého domu. Byla ještě malá, teď uţ to samozřejmě chápe," směje se Pavlíková. Století páry by bylo pro mě nudné Na Janě Pavlíkové je znát, ţe má k dějinám velký vztah. Studovala kunsthistorii a obdivuje 19. století. Vrátit by se tam ale nechtěla. "Kaţdá doba myslela jinak, musela bych se tam vrátit i se způsobem uvaţování, jinak bych s tím měla asi obrovský problém," vysvětluje Pavlíková. Podle ní bychom nebyli v jiné době šťastnější. "My jsme jediná generace, která nezaţila válku. Tak jsme asi v té nejlepší době," říká s otazníkem. Století páry bylo podle kastelánky ale klidnější a ţivot se nehnal tak rychle. "Moţná by to ale byla obrovská nuda," dodává Pavlíková. Povolání kastelánky se podle frýdlantské paní trochu změnilo za tu dobu, kterou na zámku působí. "Prvních jedenáct let to bylo skvělé, naučila jsem se toho hrozně moc," říká. Pak přešel Frýdlant pod památkový ústav a ubylo peněz a prostoru k rozhodování. "Kdyţ to ale člověk dělá s entusiasmem a zájmem, musí kastelánská profese přinášet potěšení v kaţdé době," myslí si Pavlíková. Podle ní ani nezáleţí na pohlaví, stejně můţe být dobrým správcem hradu ţena jako muţ. "Kdybych si dneska mohla vybrat s těmi znalostmi a ţivotními zkušenostmi, vybrala bych si místo kastelánství architekturu, nejlépe tu zahradní," říká Pavlíková. "Nebo bych si vybrala takové zvláštní povolání, chození po krajině. Ono to vlastně není ani povolání," směje se. Láká ji ale také psychologie nebo film, chtěla by být reţisérkou. "Poznala jsem se tu s Formanem a ten mě okouzlil, je to osobnost. Bavilo by mě tvořit," říká. Policisté, jazz a děti Dnes jako správkyně zámku a hradu Frýdlant stíhá relaxovat jen, kdyţ si to naplánuje. Kaţdý den prochází celou památku včetně parku. "Předevčírem někdo nahlásil policii, ţe v parku je strom, který ohroţuje silnici. Musela jsem najít někoho, kdo to opraví. Do toho volali z kasy, ţe návštěvníci chtějí vzít s sebou na prohlídku psa. Musela jsem jim vysvětlovat, ţe to nejde," popisuje svůj hektický den Pavlíková. 51

55 K tomu plánuje jazzový koncert a do budoucna chystá další akce. "Dělám i zvláštní prohlídky pro děti, vyprávím jim o hradu sama. Ukazuji jim zámek jak ho neznají a vyprávím, jak se tu ţilo," popisuje. Měla jsem i svou neřest, přiznává Na Frýdlantu jsou k vidění velké sbírky zbraní a dýmek. "Jsou to pro mě umělecká díla, zbraně jako takové jsou spíš muţská záleţitost," přiznává kastelánka. Stejně dýmky bere jako umělecké skvosty. "Pro někoho, kdo je kouří, to musí být nádhera," říká. Na vernisáţi dokonce nechali z některých dýmek zájemce kouřit. "Ten pán byl nadšený," říká Pavlíková. "Myslím, ţe nekuřák to nemůţe vůbec pochopit, je to záleţitost lidí, kteří si to umí vychutnat," dodává. Ze sbírky jako takové je ale nadšená. "Fantastické je, ţe sbírka vznikla přímo tady na Frýdlantu. Jedna dýmka má tvar šišky, jedna je zase z alabastru, je to nádhera," usmívá se nadšeně kastelánka. Pak na sebe přiznává drobnou neřest. "Jako mladá jsem kouřila cigarety, dokonce jsem na studiích zkusila i tu dýmku. Ale teď uţ se mě to netýká," říká provinile se školáckým úsměvem. 52

56 TROSKY JSOU ZÁTKAMI PEKELNÝCH SIL, VLÁDNE TADY STARÝ KASTELÁN»Letní seriál MF DNES Jedné z nejvíce navštěvovaných památek kraje šéfuje Lubomír Martinek. Na Troskách je kastelánem uţ třináct let. Není manaţer, ale starý kastelán. Na Troskách se vyskytl před třinácti lety vlastně náhodou a uţ tu asi zůstane. Lubomír Martinek je kastelán s pronikavýma modrýma očima a zdravým pohledem na věc. I se strašidly si to vyříkal. Na Troskách bydlí uţ třináct let, přes léto prakticky bez přestávky. "Uţ čtrnáct dní jsem se z hradu nedostal. Kdyby mi někdo nepřinesl chleba, tak by mi ten poslední kus zplesnivěl," říká. Pak ale přiznává, ţe by v pohodlném moderním bytě ve městě bydlet nechtěl. "Jsem ze staré generace. Chodili jsme s batohem, spali pod širákem a vařili na ohni, tak mi tady to vegetování v provizorních podmínkách ani nevadí," přiznává. Na hradě bydlí v boudě, voda teče jen kdyţ se jí chce, s elektřinou je to podobné. Stejně je ale trosecký kastelán spokojený. "Přece jen si ale občas říkám, ţe by se mi líbil nějaký méně navštěvovaný hrad," zamyslí se na chvíli Martinek. Ač to zní trochu jako Hospoda na mýtince, stačí turisty chvíli pozorovat. Hrnou se jich sem tisíce denně. "Je to skutečný nápor, ty tři měsíce ze mě vţdycky vyčerpají veškerou energii," svěřuje se kastelán. Za tu chvíli, co spolu mluvíme, napomenul turisty třikrát. Nejprve si děti pod dozorem rodičů chtěly hrát s hradním kotětem přímo pod velkou cedulí Nehlaďte kotě, další turisti pak v klidu vypustili do hradu psa bez vodítka. Luboši, Trosky jsou volné Kolem památek se motal Lubomír Martinek uţ od devatenácti let. Jako brigádník pracoval na zámku v Novém Městě nad Metují, kde se mu líbila hlavně úţasná parta lidí. "S kamarády jsme objíţděli spoustu památek, měl jsem o ně zájem odmala," říká kastelán a je vidět, ţe hrady a zámky jsou jeho srdeční záleţitost. Po střední škole vystudoval historii a chvíli pracoval ve vědeckotechnické knihovně v Praze. Pak mu bývalá kolegyně zavolala, ţe se uvolnilo místo na zámku v Chlumci nad Cidlinou. "Prý si vţdycky myslela, ţe půjdu na hrad nebo zámek," směje se Martinek. Na krásném barokním zámku vydrţel skoro dvacet roků. "Byla to nádherná práce, ale pak přišla restituce a navrácení zámku původním majitelům. Ještě šest let jsem tam vydrţel, nakonec jsem musel odejít," vysvětluje sympatický kastelán. V té době se náhodou uvolnilo místo správce zříceniny hradu Trosky. 53

57 "Kdyţ jsem konečně dosáhl na stupačky motorky, vzal mě táta na první výlet právě na Trosky," vzpomíná kastelán. Bylo mu asi dvanáct. Tehdy ho asi nenapadlo, ţe se na hrad vrátí jako jeho pán. "Kdyţ jsem skončil v Chlumci, potkal jsem náhodou v Pardubicích bývalou kolegyni z památkového ústavu," vypráví. Prý mu říkala, Luboši, jsou volný Trosky. "A uţ jsem tady byl," směje se. "Za několik roků mám jít do důchodu, tak uţ tady asi i zůstanu," dodává s jiskřičkou v očích. Lubomír Martinek o sobě říká, ţe není manaţer, ale starý kastelán. "Beru to postaru, na hradě nenajdete ţádné moderní prvky. Syn mi říká, máš tu hnusné kovové koše, ale já sem nedám rádoby hezké odporné plasťáky," vysvětluje svůj postoj. Kdyţ porovnává modrooký kastelán hrad a zámek, přiklání se spíš k syrové kamenné kráse. "Hrad je mi asi bliţší, je to moje krevní skupina. Ale ten zámek byl taky úţasný," váhá přece jen trochu. "Bylo tam dvacet hektarů a spousta budov v dezolátním stavu, tam jsem se vyřádil," směje se. Opravoval ale i Trosky, které se kvůli povětrnostním podmínkám začínaly seshora rozsýpat. "Drolí se malta, uvolňují se kameny, takţe jsme celou korunu hradu postupně zpevňovali," říká Martinek. "Celé se to rozebere aţ na pevnou vrstvu a znovu se to dává přesně podle původní podoby dohromady," vysvětluje celou opravu hradu. Další generaci čeká podle troseckého správce zpevňování skal, které se trhají. Magické Trosky vidí jednou ročně kaţdý Troskami údajně prochází osa negativní energie a vyvěrá tu peklo samo. "Je pravda, ţe je tady tektonický zlom a prohlubeň, ze které se těţil čedič," potvrzuje Martinek. Geomantici, kteří mají cítit v těle vlnění, esoterici a proutkaři hledající vodu chodí prý po hradě pořád. "Něco se vysvětlit prostě nedá. Připouštím, ţe je spousta věcí mezi nebem a zemí," říká jinak naprosto pragmatický kastelán. Trosky jsou vyvřelá dvojsopka, v kopci pod nimi je ohromné podzemí a snad i vodní pramen. "Občas vylézají ohromné ţáby a uţovky silné jako ruka," nedá to Martinkovi a trochu lidskou fantazii povzbudí. Keltové měli na místě Trosek obětiště, tajemnost pak převzali křesťané. Podle pověstí jsou trosecké sopky zátkami pekelných sil, které mají pod hradem sídlo. "Říká se, ţe Trosky mají energii, kterou normální člověk nezvládne, zbláznil by se. Proto hrad osazoval král jen 54

58 nejkrutějšími rytíři," vypráví Martinek. "Já jsem tady ale ţádné rytíře bez hlavy ani bílé paní neviděl," usmívá se. Kdyţ nastoupil na Trosky jako kastelán, šel si prý sednout o půlnoci na věţ. "Vyříkal jsem si to s nimi, máme to vyřešené a je mezi námi mír," dodává veselý kastelán. V zimě do hospody, na dovolenou do Afriky Jak je na hradě v létě frmol, taková je tam v zimě nuda. "V září všichni odjedou, chvíli odpočívám a pak je to trochu osamělé místo," říká kastelán. Chodí s kamarády myslivci na hony a do hospůdek. "Někdy ani neprotáhnou silnici, je to tu konec světa," dodává. Volno si uţívá trosecký kastelán po celém světě. "Evropu uţ mám projetou," chlubí se s upřímnou radostí. Na dovolenou teď jezdí za exotikou. Byl v Maroku, na Cejlonu, v Kambodţi i v Číně. "Nejkrásnější byla asi Jihoafrická republika, projeli jsme ji celou. Byli jsme na pěti safari, to bylo úţasné," vypráví. Na pobytové zájezdy ho neuţije, ale jinak je to prý všude krásné. 55

59 KASTELÁNKA SE VDALA ZA ZÁMEK»Letní seriál MF DNES Lemberská kastelánka Renata Černá povaţuje zámek za svoje dítě a uţ nikdy se ho nechce vzdát Kvůli Lemberku se vzdala rodiny, vdala se prý za zámek. Po dvaceti letech si je jistá, ţe je to vztah na celý zbytek ţivota. Přitom začínala jen jako uklízečka. Kastelánka Lemberku Renata Černá je zajímavá osoba, která se netají ani svým obdivem k silným ţenám. Vyučila se švadlenou, pak si dodělávala maturitu a po nástupu na Lemberk nakonec vystudovala teologickou fakultu. Renatu Černou prý od dětství zajímala historie, proto byla nadšená, kdyţ se po jednadvaceti letech otvíral Lemberk a ona na něj mohla nastoupit jako uklízečka a průvodkyně. "Všude bylo lešení, jen hrubá stavba a všichni včetně kastelána jsme seděli v jedné místnosti," vypráví o svých začátcích Černá. Přes léto pracovala se spoustou lidí, na konci sezony zůstala na Lemberku s tehdejším správcem zámku sama. "Na první zimu nikdy nezapomenu, bylo to úţasné," vzpomíná kastelánka. "Ráno jsme se drápali neprohrnutou cestou aţ po kolena ve sněhu. Ještě celí mokří jsme zatopili v kamnech a dali vařit vodu na čaj," pokračuje. "Bylo mi osmnáct, tak mi ani nevadilo, ţe na záchod se chodilo do lesa," směje se přívětivá kastelánka. Správkyní hradu se Renata Černá stala aţ v roce "Největší práci jsem měla s interiéry. Dřív tu byla výstava nábytku, ale tu si rozebraly jiné zámky nebo dědici v restitucích," říká trochu hořce. Aţ na přelomu nového století se jí podařilo Lemberk zase zaplnit. Menší vstřícná ţena vládne Lemberku ţeleznou rukou. Na bývalém stráţním hradě ale nebydlí, dojíţdí z nedalekého Jablonného. "Abych se mohla zámku věnovat naplno, musím si občas odpočinout," říká Černá. Kvůli památce upozadila i rodinu. "Práce kastelána je hodně náročná, dala jsem jí přednost před manţelem a dětmi," svěřuje se. Na Lemberku je často do večera a ani po návratu domů nemá úplný klid. Neustále má pohotovost a kdyţ začne houkat alarm, musí se vydat zpátky. "Kdyţ si jdu třeba sednout s přáteli, nemůţu si dát ani skleničku vína, protoţe je tu pořád moţnost, ţe budu muset autem na Lemberk," vysvětluje Černá. "Taky třeba často zvaţuji, jestli si mám umýt vlasy teď nebo aţ ráno, nebo jestli mám dát buchtu do trouby," směje se. 56

60 Člověk musí prý kastelánskému povolání propadnout. "Mně se stal zámek asi smyslem ţivota, nedokáţu si představit, ţe bych dělala něco jiného. Kdybych měla odejít, asi by to bylo jakoby mi sebrali dítě," říká trochu posmutněle. "Stát se můţe cokoli, ale dobrovolně bych nešla," dodává. Ve svém postoji vidí i rozdíl mezi kastelánem muţem a ţenou. "Ţena častěji upřednostní tu rodinu," myslí si Černá. Moţná i proto obdivuje lemberská kastelánka z historických postav hlavně silné ţeny. "Mám ráda Zdislavu. Myslím, ţe to byla emancipovaná ţena, která to se svým manţelem Havlem uměla trošku sehrát," svěřuje se Černá. Zdislava je jako kněţna s Lemberkem neodmyslitelně spjatá. Vypráví se o ní, ţe byla na svou dobu velmi nezávislá, údajně zaloţila i dominikánský klášter. "To není moţné, neměla jako ţena ve své době takové postavení, musel to udělat Havel. V pozadí ale Zdislava zcela určitě stála," vysvětluje kastelánka. Podle Černé musela být Zdislava velmi silná ţena. Přišla z moravské metropole do pustých lesů na stráţný hrad. Nedaleká osada Jablonné teprve vznikala. Její manţel byl jako diplomat pořád na cestách a ona se musela o panství starat sama a do toho rodila děti. "Obdivuji ji, musela být strašně schopná. V tom je pro mě i takovým vzorem," vysvětluje Černá. Kastelánka má kromě Zdislavy ráda také poslední majitele, Clam-Gallase. "Líbí se mi konec 19. století a první republika," svěřuje se. V té době začínal společenský ruch. "Inspirací je mi třeba i poslední majitelka zámku," vypráví kastelánka. "Brzo ovdověla, měla šest dětí a kromě nich se musela starat ještě o panství. To ji nakonec v roce 1945 vzali," popisuje nešťastný osud hraběnky. Do doby posledních majitelů by se Černá ráda i podívala. "Máme ji sice asi zidealizovanou, ale chvíli bych chtěla tu společnost pozorovat," zasní se lemberská paní. Renata Černá má s Lemberkem ještě spoustu plánů. Letos dokončila opravu pokojů posledního rodu Clam-Gallasů a od příštího roku je chce představit návštěvníkům. "Změníme kvůli tomu také trochu prohlídkové okruhy a zase bude něco nového k vidění," říká. Ve druhém poschodí zámku chce udělat v budoucnu výstavu nábytku. "Tam by si návštěvníci chodili sami bez průvodce, bylo by to skvělé pro cizince a rodiny s dětmi," vysvětluje kastelánka. Další plány zatím nemá. "Asi budeme muset přistavět další křídlo," směje se Černá. Má v sobě spoustu energie a je vidět, ţe k Lemberku cítí téměř mateřskou lásku. 57

61 58