1. ÚVOD MATERIÁL A METODIKA První etapa Druhá etapa Cíle práce Metodika výzkumu Třetí etapa...

Transkript

1 1. ÚVOD MATERIÁL A METODIKA První etapa Druhá etapa Cíle práce Metodika výzkumu Třetí etapa HISTORIE A VÝVOJ ZBRANÍ Počátek Luk Kuše Střelný prach Doutnákový zámek Kolečkový zámek Křesadlový zámek Perkusní zámek Bezdýmý prach a moderní systémy VLIV VOJENSKÝCH ZBRANÍ NA VÝVOJ LOVECKÝCH ZBRANÍ Rakousko Uhersko Lorenz, Wänzel, Werndl, Mannlicher Německo Rusko Ostatní země Pozdější vývoj ROZDĚLENÍ ZBRANÍ ZKOUŠENÍ ZBRANÍ Česká republika člen C.I.P PUŠKAŘSTVÍ A VÝROBA ZBRANÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH století století století století - Průmyslová revoluce a vznik velkých zbrojovek Manufaktura Vejprty Situace v Praze Venkov Průmyslová výroba zbraní Nové zbrojovky Nové konstrukce Výroba v českých zemích Výroba střeliva. 22

2 7.4.9 Sellier a Bellot Výroba zbraní a střeliva v ČSR od roku 1918 do roku Zbrojovka Praga Zbrojovka Brno Zbrojovka Strakonice Ostatní výrobci zbraní Výroba střeliva - Sellier a Bellot Období Protektorát Čechy a Morava Výroba zbraní a střeliva po roce 1945 do roku Zbrojovka Brno Česká zbrojovka Uherský Brod Ostatní výrobci Sellier a Bellot Výroba zbraní a střeliva po roce Česká zbrojovka Uherský Brod ČZ Strakonice Zbrojovka Brno Sellier a Bellot Typy střel Nové zbrojovky a obchodníci.34 8.VÝZKUM OBLÍBENOSTI ZBRANÍ A RÁŽÍ Způsoby výzkumu Dotazování Dotazník Analýza dat Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Vyhodnocení dat ZÁVĚR RESUMÉ Resumé v jazyce českém Resume in English LITERATURA

3 1. ÚVOD Zbraně provázejí lidstvo od nepaměti. Ať už jako prostředek obživy, tak jako prostředek obrany či útoku. V prvních obdobích lidských dějin se nerozlišovalo mezi tím, zda je zbraň určena k lovu nebo k boji. Tato diferenciace nastala až v pozdějších obdobích. Člověka tehdy zajímala funkčnost daného předmětu. A to, jak zbraň vypadala, nebo co bylo jejím cílem (jestli nějaké zvíře, nebo např. útočník) nebylo podstatné. Podstatná byla přesnost zásahu a její účinek. Teprve v pozdějších dobách začali lidé dávat důraz na vzhled a použití zbraní. Velmožové měli zdobnější luky a meče, než jejich družina atd. To byl počátek řemesla, které z původních mečířů, platnéřů a dalších řemeslníků pracujících hlavně s kovem, přerostlo v puškařství. Ale tomu, aby mohlo vzniknout řemeslo nazývané puškařství, předcházela ještě jedna podstatná věc objev chemické směsi ledku, síry a dřevěného uhlí. Tedy objev střelného prachu. Tento začal být využíván jako střelivina někdy od 14. století. Avšak hlavně ve vojenství. Až teprve s vynálezem kolečkového zámku přišlo na řadu využití palných zbraní i pro lovecké účely. Puškařství v našich zemích se vyvíjelo v určitých výkyvech. Byla období, kdy se mu dařilo lépe, ale byla i období, kdy to bylo horší. Jedno má však celá historie tohoto řemesla v Českých zemích společné. Kvalitu práce zdejších puškařů, která byla a je proslulá nejen po celé Evropě, ale po celém světě. Proto jsou sbírky našich hradů a zámků a jejich zbrojnice plné krásných zbraní. Proto jsou české zbraně stále žádané a s úspěchem se vyvážely a vyvážejí do celého světa. Zachytil a popsal jsem ve své práci vývoj zbraní a historii jejich výroby na našem území. S výrobou zbraní souvisí i jejich zkoušení a označování zkušebními značkami. Také tuto problematiku obsahuje moje práce. Je zde nastíněno i ovlivnění vývoje zbraní loveckých zbraněmi vojenskými a výroba střeliva u nás. V neposlední řadě jsem také zmapoval požadavky a názory dnešních vlastníků a uživatelů zbraní formou výzkumu. Zajímalo mne také, jaké zbraně vlastní a zjišťoval jsem fakta o současnosti tohoto oboru a případně i o jeho perspektivách a možném vývoji v budoucnu. 3

4 2. MATERIÁL A METODIKA Bakalářská práce byla zpracována ve třech základních etapách 2.1 První etapa: Studium odborné literatury. Získával jsem informace pro ucelení názoru a náhledu na historický vývoj zbraní nejen na našem území, ale celosvětově. Seznam literatury, kterou jsem k tomuto použil je uveden na závěr této bakalářské práce. Většinu z těchto knih sám vlastním, takže jsem k nim měl bezproblémový přístup a jejich obstarání pro mne neznamenalo (v danou chvíli) žádný problém. 2.2 Druhá etapa: Získávání informací mezi odbornou, zejména mysliveckou a střeleckou veřejností. Hlavní částí této etapy byl výzkum, provedený mezi myslivci na prodejnách zbraní a střeliva v několika regionech České republiky. K tomuto jsem mohl využít své dlouholeté zkušenosti a kontakty, které jsem nasbíral v oboru prodeje zbraní a střeliva ve svém zaměstnání. Tento výzkum a jeho výsledky jsou součástí mé bakalářské práce. Získávání informací jsem prováděl i návštěvami nejrůznějších muzeí a výstav, které se zabývaly tématikou vývoje zbraní. V neposlední řadě musím uvést také odborné konzultace s puškaři a technickými pracovníky muzeí, kteří mi pomohli objasnit řadu úskalí, se kterými jsem se v průběhu vypracovávání práce setkal. Další cenné informace z hlediska legislativy v praxi mi poskytli také příslušníci Policie České republiky a zaměstnanci Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva Cíle práce členěné dle kapitol: 3. Historie a vývoj zbraní V této kapitole popisuji vývoj zbraní od počátku jejich používání, přes vynález střelného prachu, jednotlivých typů zámků až do dnešní doby. 4. Vliv vojenských zbraní na vývoj loveckých zbraní Tato kapitola se věnuje vlivu, který měly na vývoj loveckých zbraní zbraně vojenské. A to včetně konkrétních systémů. 5. Rozdělení zbraní Zde popisuji rozdělení zbraní podle několika možných hledisek. 6. Zkoušení zbraní V této kapitole se věnuji historii i současnosti zkoušení zbraní ve světě i u nás. A to včetně začlenění České republiky do C.I.P. 4

5 7. Puškařství a výroba zbraní v Českých zemích Zde je rozepsána historie výroby zbraní v Českých zemích od prvních puškařů až po dnešní zbrojovky. 8.Výzkum oblíbenosti zbraní a ráží Touto částí jsem zjišťoval zastoupení jednotlivých typů zbraní, ráží a střel v závislosti na věku, pohlaví a nejčastěji lovené zvěři Metodika výzkumu Plán výzkumu Pro tento výzkum jsem si zvolil osobní dotazování a to formou dotazníků, které byly umístěny na jednotlivých prodejnách zbraní po dobu jednoho měsíce. Jde o nereprezentativní výběr vzorku. Dotazování probíhalo formou ankety. Typy otázek, jež byly v dotazníku použity: - otevřené - uzavřené alternativní - škálové - obsahové otázky o faktech Dotazníky byly k dispozici v dostatečném množství na prodejním pultu v jednotlivých prodejnách. Zákazníci a návštěvníci byli v tomto období požádáni o vyplnění dotazníku. Respondenti zanechali vyplněné dotazníky přímo v prodejně, personálu. Vyplněné dotazníky byly zasílány jednou za 2 týdny do Přerova, kde se po ukončení akce vyhodnotily. Pracovníci prodejen zbraní byli dostatečně předem o tomto výzkumu informováni, a znají cíl výzkumu, proto mohli být zákazníkům nápomocni při případných nejasnostech. Sami vyplnili dotazníky v rámci pre-testu. Veškeré jejich připomínky a dotazy byly konzultovány a vysvětleny. Podobné otázky byly poté pokládány samotnými respondenty. 2.3 Třetí etapa: Vyhodnocení získaných informací a provedeného výzkumu. Z těchto informací vidíme celkový vývoj loveckých kulových zbraní na našem území a stav, do kterého tento vývoj dospěl. Zejména pak s ohledem na praktické použití odbornou veřejností. 5

6 3. HISTORIE A VÝVOJ ZBRANÍ 3.1 Počátek Tisíc let, v podstatě až do 14. století, byly loveckými zbraněmi oštěpy, nože, sekery, luky a šípy. Po dlouhou dobu se na těchto zbraních nic zásadního neměnilo. Až na materiál, ze kterého byly vyrobeny. Postupem času, a tím i zvyšováním vyspělosti tehdejších lidí, byl pazourek a kost, jakožto materiál například hrotu šípů, nahrazen bronzem. A když bylo kolem roku 1000 před naším letopočtem objeveno železo a možnosti jeho zpracování, jedno z prvních uplatnění našlo samozřejmě ve zbraních - ať už loveckých či vojenských. V tu dobu se to však zatím nerozlišovalo. 3.2 Luk Dlouhou dobu byl jedinou loveckou střelnou zbraní luk. Tedy zbraně tvořená lučištěm obloukovitého tvaru a tětivou, která vystřeluje šípy. Byla a je to zbraň tichá, pohotová, dobře ovladatelná, lehká a její účinnost na běžnou zvěř byla dostačující. Šípy byly z luku vystřelovány rychlostí přibližně 50 metrů za sekundu a měly tři části: vpředu hrot (jeho materiál se lišil podle doby použití a oblasti), dřevěný dřík (vlastní tělo) a vzadu byly nalezeny stabilizační plochy, které většinou tvořilo peří. Lučiště luku se vyrábělo převážně ze dřeva (vyjímečně rohovina či jiné materiály). Nejoblíbenější bylo dřevo tisové, ale používá se i jilm a další druhy. Ve 12. století se v Evropě používá takzvaný dlouhý anglický luk s šípy z něj vystřelené dokázaly postřelit 10 cm tlusté dubové dveře. 3.3 Kuše V průběhu 14. století se začaly více rozmáhat k lovu samostříly, později zvané kuše. Tato zbraň byla známá již ve starověku, kdy ji používaly římské legie, poté byla zapomenuta a opět se začala používat v období křižáckých válek. Skládala se z pažby, které se též říká socha a která umožňuje velice přesně zamířit. Na této pažbě je připevněno modifikované lučiště, vyrobené ze dřeva, rohoviny, později též z oceli. Obr.1 Kuše s hřebenovým heverem pro natahování, archiv M.Neradil 6

7 Přizpůsobit se musel i šíp. Byl zkrácen, zesílil, je těžší a proto mu místo šípu říkáme šipka. Tyto šipky mají i mnohem větší rychlost, než šípy z luku. Díky tomu mají i větší dolet a průraznost. Výrazně se změnil a vylepšil spouštěcí mechanismus, čímž se zlepšila i přesnost zásahu. Také přibyla možnost napnout tětivu do záchytu (ořechu) a čekat na nejlepší okamžik výstřelu. A to v klidu, a bez vysilujícího napínání luku rukou. Zde je však i jedna z nevýhod kuše. K jejímu napnutí bylo třeba vyvinout velkou sílu. Buďto se k tomu používalo oko na čele kuše, do kterého se strčila noha, kuše se přišlápla na zemi a tětiva se oběma rukama natáhla do ořechu. Nebo se používalo přídavné zařízení hever, pomocí kterého se tětiva napnula. Navzdory objevů dalších let se kuše udržela jako lovecká zbraň ještě dlouhou dobu. Pro svoje praktické výhody byla hojně používána ještě v 17. století. 3.4 Střelný prach 14. století bylo dobou, která se pro vývoj zbraní zapsala ještě jednou podstatnou věcí. Právě v tomto století se v evropském válečnictví objevil střelný prach. Dosud vlastně nevíme, kdo a kde střelný prach objevil. Zda to byli učenci staré Číny, nebo Indie, či zda za jeho objevem stojí oxfordský františkán Roger Bacon, nebo německý mnich Berthold Schwarz. A nebo to byl někdo úplně jiný? Podstatné však je, že tato směs ledku, síry a dřevěného uhlí tu byla a začala se využívat. V průběhu 14. století se experimentovalo s poměrem jednotlivých látek v černém prachu zastoupených. Poté, kdy se střelný prach změnil z látky pouze tvořících hluk, dým a oheň tedy ze spíše pyrotechnického materiálu ve střelivinu, začal též rozvoj technologií na zpracování oceli v hlavně a technické zdokonalování zbraní. První ruční zbraně byly v podstatě trubky se zátravkou (otvor spojující nálož prachu v hlavní s vyhloubením na povrchu hlavně pánvičkou). Tato zbraň ještě ani neměla pažbu, jak ji známe dnes, ale držela se u boku a střílelo se s ní nepřesně. Už v následujícím století v 15., se u nás používá název puška. Zpočátku sice pro děla, ale později i pro nejrůznější píšťaly a hákovnice používané v husitských válkách. Koncem 15. a počátkem 16. století se názvosloví upřesňuje a rozdělujeme palné zbraně na dlouhé muškety, a krátké ( jednoruční) pistole a bambitky. V tomto období se už také vyráběly pouze železné hlavně a upustilo se od výroby z bronzu. Hlavně byly jen výjimečně s drážkovaným vývrtem, většinou měly hladký vývrt. Postupně se zdokonalovaly technologie jejich výroby a navíc se prokázalo,že drážkované hlavně jsou přesnější a mají větší dostřel. Jejich většímu zavedení zatím bránila přílišná pracnost výroby. 7

8 3.5 Doutnákový zámek Původně byl prach v hlavni odpalován přiložením žhavého uhlíku, nebo rozžhaveného železa. Bylo to však opravdu nepřesné míření a navíc to bylo i nebezpečné pro manipulaci. Pro lovecké účely naprosto nevhodné. Snaha o odstranění těchto nedostatků vyústila ve výrobu hlavní zasazených do pažeb a opatřených doutnákovým zámkem. Bylo to v polovině 15. století a tento zámek tvořily čelisti, ve kterých byl upevněn hořící doutnák, který byl jednoduchým spouštěcím mechanismem přikládán k pánvičce a odpaloval tak prach v hlavni.v lovectví však tento typ zámku příliš neuspěl. Nevýhody byly zřejmé oheň a pach hořícího doutnáku byl vidět a cítit a plašil tedy zvěř. Obr.2 Puška 1623 s doutnákovým zámkem, archiv M.Neradil 3.6 Kolečkový zámek Zásadní změnou však byl vynález kolečkového zámku. Jeho vynález úzce souvisel s rozvojem hodinářství. Základem bylo ocelové, po obvodu zdrsněné kolečko. Přes excentr s řetízkem bylo toto kolečko spojeno se silnou pružinou. Skřipec (ne nepodobný tomu z doutnákového zámku) držel ve svých čelistech kousek pyritu. Kolečko se natáhlo zvláštním klíčem jako hodinový strojek a v požadovaný okamžik vystřelilo. Při výstřelu se kolečko otočilo a pyrit jiskřil. Tyto jiskry iniciovaly prach na pánvičce a od něj i prach v hlavni. Obr.3 Detail kolečkového zámku, archiv M.Neradil 8

9 Kolečkový zámek byl však příliš náročný na výrobu a tedy i drahý na to, aby byl masově zaveden ve vojenské výzbroji. Ovšem v lovecké praxi byl s úspěchem používán, protože odstranil nedostatky doutnákového zámku a začal tedy vytlačovat kuši z výsadního místa nejpoužívanější lovecké zbraně. Avšak i kolečkový zámek měl své nevýhody. Vedle již zmíněné náročnosti na výrobu a tedy i cenu, to byla zejména nespolehlivost pyritu a jeho rychlé opotřebování. Selhání výstřelu mohla též způsobit vlhkost prachu na pánvičce (a to ať od deště, sněhu, nebo mlhy). Nevýhodou bylo též natahování klíčem. Přes všechny tyto skutečnosti byl pro další vývoj zbraní kolečkový zámek zásadním pokrokem. Ve spojitosti s ním se totiž objevila poprvé pojistka a to z důvodu opakovaných nechtěných výstřelů. Dále pak napínáček ke spouštění běžnou spouští bylo třeba vyvinout velkou sílu. 3.7 Křesadlový zámek Křesadlový zámek, který se začal objevovat koncem 16. století byl spolehlivější, než zámek kolečkový. Místo pyritu, zdroje jisker, se zde objevuje pazourek, který je spolehlivější. Navíc nejiskří točením kolečka, ale úderem na ocílku. Toto u starších typů křesadlových zámků plnila jen funkci křesací, později však i kryla pánvičku proti povětrnostním vlivům. Křesadlový zámek se postupně vyvíjel. Podle toho v jakých oblastech Evropy, tak se lišilo i jeho provedení i názvy. Setkáváme se tady s křesadlovými zámky švédskými, holandskými, španělskými nebo francouzskými. Právě zámek francouzský byl vrcholem vývoje křesadlového zámku. Jeho ocílka kryla pánvičku, většina mechanismu zámku byla ukryta v zadlabání v pažbě a pod plechem zámku. 3.8 Perkusní zámek Obr.4 Křesadlový zámek, archiv M.Neradil Tento typ křesadlového zámku byl přímým předchůdcem dalšího zámku zámku perkusního. Ten vycházel z francouzského zámku. Byla odstraněna ocílka a byla nahrazena pistonem (takzvaným komínkem), který zajišťoval spojení prachové slože uvnitř hlavně s jejím povrchem. Na piston se nasazovala perkusní zápalka, která byla iniciována úderem kohoutu ve již nebyl pazourek. Tomu, aby zápalka fungovala, předcházel objev chlorečnanu draselného a třaskavé rtuti, kteréžto látky byly uvnitř zápalky. Tyto objevy koncem 18. století byly v praxi uváděny již počátkem století 19., přesněji kolem roku

10 Obr.5 Puška Augustin 1850 detail perkusního zámku, foto M.Neradil V roce 1835 sestrojil Giuseppe Console perkusní pušku s použitím válečkové roznětky ( třaskavina byla uložena v malé dutince ze slabého měděného plechu). Zámek Giuseppe Console pak byl zdokonalen polním maršálem Vincencem Augustinem. Touto puškou byla vyzbrojována rakouská pěchota od roku Bezdýmý prach a moderní systémy Poté již nabral vývoj rychlý spád. Jen přibližně 15 let po konstrukci perkusního zámku roku 1832 si nechal patentovat francouzský puškař Lefacheux náboj, který se inicioval kolíčkovou kovadlinou. Už 13 let nato (v roce 1845) vymyslel Francouz Flobert náboj s okrajovým zápalem zvětšením a protažením zápalky. To už byl jen kousek od konstrukce nábojů se středovým zápalem. Zápalky pro ně vynalezli Američan Hiram Berdan a Angličan Edward Boxer. Obě pracují na podobném principu kovadlinky uvnitř zápalky. A vynálezem bezdýmého prachu v osmdesátých letech 19. století spolu s dalším rozvojem technologií umožnil výrobu nábojů takových, jaké je známe i dnes. Černý prach byl tedy vytlačen (i když některé náboje byly plněny též černým střelným prachem). Navíc použití bezdýmého prachu bylo mnohem čistší, neboť jeho hoření je dokonalejší a nevzniká tolik zplodin jako u černého prachu. To mělo brzy za následek snahu o vývoj samočinných zbraní. 1 Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str

11 4.VLIV VOJENSKÝCH ZBRANÍ NA VÝVOJ LOVECKÝCH ZBRANÍ Od konce 19. století sledujeme ve výzbroji evropských armád snahu o snižování ráže hlavních pěchotních zbraní. A to nejen na průměru střely, ale i na zmenšování prachové náplně. Tento trend potom s přestávkami trval až do 70-tých případně 80-tých let 20. století. 4.1 Rakousko Uhersko Tak například Rakousko-Uhersko po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 (známá bitva u Hradce Králové) urychleně hledalo možnost, jak co nejrychleji (a taky nejlevněji) přezbrojit armádu na zadovky. Důvodem tragické porážky u Hradce Králové však nebylo jen použití nových jehlovek Dreyse u pruských vojsk, které byly schopny střílet rychleji než rakousko uherské předovky Lorenz, ale zejména špatná taktika boje rakouskouherských generálů. Obr.6 Wänzel 1854/67 Myslivecký štuc, detail závěru, foto M.Neradil Lorenz, Wänzel, Werndl, Mannlicher Jako nejrychlejší se tedy jevila transformace předovek Lorenz na zadovky se odklopným závěrem. Tento úkol nejlépe splnil konstruktér Wänzel. Stále však zůstával průměr střely cca 13,2 mm. Tyto zbraně se jako hlavní pěchotní zbraně dlouho neudržely. Brzy je nahradily jednoranové pušky zadovky Werndl 1867 ( později 1873) s otočným závěrem. Zde už je ráže jen 11 mm. Tyto pušky byly roku 1886 nahrazeny opakovací puškou Mannlicher 1886 ráže 11 mm (stále plněný černým prachem ). A roku 1890 se objevuje první manlicherovka ráže 8 mm plněná bezdýmým prachem. Konečně roku 1895 je tu již klasická puška vzor 1895, jak ji známe dodnes. 11

12 Obr.7 Werndl 1867 pěchotní puška - detail závěru, foto M.Neradil Ruku v ruce s tímto vývojem vojenských zbraní jde i vývoj loveckých zbraní. I když je vždy o několik let zpožděný. Což je pochopitelné. Vzhledem k tomu, že v Rakousku Uhersku (a později i v Rakousku a Maďarsku) byla zavedena puška Mannlicher 1895 po mnoho let, byl zde tento systém populární i mezi myslivci a lovci. U nás tento trend končí v meziválečném období, přikloněním se k systému Mauser. V Rakousku je systém Mannlicher populární dodnes a je ve výrobním programu rakouských výrobních firem (Steyr, Mannlicher) dodnes. Obr.8 Mannlicher 1895 karabina - detail závěru, foto M.Neradil Obr.9 Mannlicher karabina, foto M.Neradil 12

13 4.2 Německo V německých zemích, a poté i u nás, vidíme příklon spíše k systému Mauser. Je to dáno zejména tím, že zde byly tyto pušky (Mauser 1898 a jeho modifikace, např. československá puška vzor 24) v ráži 8 mm jako pěchotní zbraně zavedeny v armádě. A zbraně tohoto systému se mezi našimi lovci začaly objevovat již za první republiky a po válce byl tento trend ještě intenzivnější ( brněnské kulovnice Z, Brno 98). I dnešní CZ 550 z tohoto systému konstrukčně vychází. Obr.10 Československá puška vzor 24, foto M.Neradil 4.3 Rusko V Rusku byla zavedena puška Mosin 1891 ráže 7,62 mm. Nahradila tak již zastaralé pušky Krnka, Berdan 1 a Berdan 2. Vzor 1891 byl později modernizován. Nejprve úpravami hledí, poté délky hlavně (vzor 1891/30). Následovalo provedení karabina (vzor 1938) a potom karabina se sklopným bodákem (vzor 1944). Vliv tohoto systému je mezi loveckými puškami v této oblasti možno vysledovat až do dnešních dnů. A to v nejrůznějších provedeních systému Mosin se schránkovým zásobníkem na 5 ran, tak i v jednoznačně nejpopulárnější ráži mezi místními myslivce a lovci 7,62 x 54 R. Tato ráže se zde úspěšně udržela i jako ráže samonabíjecích pušek (SVD, později Tigr) Obr.11 Mosin 1891, foto M.Neradil 13

14 4.4 Ostatní země Systémy vojenských opakovacích zbraní jiných armád, jako například Lebel Francie, Enfield Velká Británie, Schmidt Rubin Švýcarsko, nebo Arisaka Japonsko se v běžné myslivecké praxi neuplatnily a my se s nimi nesetkáváme. Ale nejen my, ale ani myslivci a lovci v zemích svého vzniku je příliš nepoužívají. Jistou výjimkou může být americká puška Springfield M Tento systém je v menší míře používán jak na americkém kontinentu, tak v západní Evropě. Hlavně se však stala populární ráže této vojenské pušky, tedy Springfield. A to i v našich zemích. Obr.12 Enfield No.4 Mk 1*, foto M.Neradil 4.5 Pozdější vývoj Pozdější vývoj pěchotních vojenských zbraní směrem k automatickým puškám a samopalům, se už do vývoje loveckých zbraní tolik nepromítal. Snad jen ruská (sovětská) konstrukce S. G. Simonova (samonabíjecí puška SKS) a M. T. Kalašnikova (systém AK ať už vzory 47, 74, AKM, AKSU, nebo další) uspěly v zemích bývalého Sovětského svazu. A dnes se i k nám dováží samonabíjecí kulovnice a brokovnice těchto systémů vyráběné ve zbrojovkách v Iževsku a Tule v Rusku ( Saiga, Vepr) a můžeme se s nimi občas setkat. 14

15 5. ROZDĚLENÍ ZBRANÍ Existuje několik možných pohledů na rozdělení zbraní. Myslím, že nejjasněji se zbraně rozdělují podle doc.ing. Komendy, Csc. Rozdělení střelných zbraní (podle ustanovení zákona a terminologických norem) a) z právního hlediska střelné zbraně -dovolené -nepodléhající registraci (kategorie D) -podléhající registraci (kategorie B a C) - zakázané (kategorie A) b) z technického hlediska střelné zbraně - palné - kulové - brokové (brokovnice) - kombinované - signální - expanzní - akustické - plynovky - plynové - vzduchovky - větrovky - paintbalové zbraně - mechanické - luky - praky - kuše - harpuny atd. c) z hlediska účelu (oblasti uplatnění) střelné zbraně - civilní - sportovní - lovecké (kulové, brokové, kombin.) - obranné (pistole, revolvery, ostatní) - ostatní (pro jiné účely např. signální) - vojenské d) z časového hlediska střelné zbraně - historické - novodobé - soudobé zbraně - repliky zbraní - napodobeniny zbraní e) z hlediska funkčnosti střelné zbraně - plně funkční (střelbyschopné) - částečně funkční - řezy - nefunkční - znehodnocené - poškozené - zničené 2 Z tohoto podrobného rozdělení nás nejvíce zajímají zbraně střelné palné kulové, brokové i kombinované tedy zbraně lovecké. 2 Komenda J., 2003, Zbraně a střelivo mezi paragrafy, Tůma, Modřice, 266 s. 15

16 6. ZKOUŠENÍ ZBRANÍ Během 19. století se zkoušení zbraní stává záležitostí státu. Jsou přijaty zákony, které zkoušení zbraní nařizují a jsou zřízeny i speciální úřady zkušebny zbraní, kde se toto provádí. První taková zkušebna vznikla v Belgii v Lutychu (Liege), kde byl koncentrován belgický zbrojířský průmysl. Tato zkušebna byla předobrazem pro tvorbu dalších zkušebních úřadů po celé tehdejší Evropě. Tedy i pro naše země, jakožto součást Rakousko-Uherska. Rakousko-Uherská vláda roku 1891 zřizuje, na základě říšského zákona, státní zkušebny zbraní.v rakouských zemích ve Vídni a ve Ferlachu, u nás v Praze a ve Vejprtech - všechny čtyři tyto zkušebny měly jedno společné ředitelství v Klagenfurtu. V roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Stát převzal řadu zákonů z Rakousko - Uherska a s nimi i dvě zkušebny zbraní. V období druhé světové války pražská zkušebna fungovala jako protektorátní. Vejprtská byla na území zabraném na podzim roku 1938 Německem a byla tedy považována za zkušebnu takzvané Velkoněmecké říše. Po roce 1945 byla vejprtská zkušebna zrušena, neboť zanikla zdejší výroba zbraní. Pražská zkušebna se od roku 1955 jmenovala Československá zkušebna zbraní a střeliva v pro civilní potřebu a dnes se jmenuje Český úřad zkoušení zbraní a střeliva a sídlí stále v Praze na Žižkově a organizačně spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Zkušebna provádí: - ověřování zbraní - nové ověřování zbraní - schvalování typů zbraní a střeliva - uznávání zbraní a střeliva do kateg. Ověřování zbraní prohlídka před zkušební střelbou střelba ( tormentace) prohlídka po střelbě V případě zjištěné závady je tato zbraň vrácena osobě jako provozu neschopná a je vystaven zamítavý protokol. V případě, že zbraň vyhovuje současným předpisům jsou na ni vyraženy značky odpovídající provedení zkoušky. Tyto značky se razí na hlavní části zbraně. Seznam a vzory těchto značek jsou v příloze č. 2. Samotná tormentace zkušební výstřel, se provádí speciálním střelivem, které má zvýšenou prachovou náplň. Vzhledem k tomu se střílí ze speciální stolice. Minimálně o 30, většinou však o 45-65%. Účelem ověřování je zabránit provozu zbraní, u kterých by hrozila nehoda při jejich používání vzhledem k jejich stavu. K prohlídce zbraně na Státní zkušebně nás může poslat orgán PČR. Jestliže během kontroly naší zbraně zjistí nesrovnalosti vůči výrobnímu provedení, případně je technický stav nevyhovující používání. ČÚZZS samozřejmě také provádí a schvaluji u nás vyrobené, případně dovezené střelivo. Toto samozřejmě není kusově zkoušeno ani označováno. Provedou se zkoušky série dané ráže a provedení střelby a střelivo je poté označováno zkušební značkou. Na každém nejmenším spotřebitelském prodejním provedení (tedy na krabičce). 16

17 6.1 Česká republika člen C.I.P. Český úřad zkoušení zbraní a střeliva je přímo podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky a provádí ověřování a odborné činnosti v oborech střelné zbraně, střelivo, pyrotechnické výrobky, výbušniny, střeliviny a ochranné prostředky odolné vůči střelám, střepinám a nožům. Dlouhá léta spolupracuje s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany ČR a jejich odbornými pracovišti. Jeho postavení jako nezávislé a objektivní národní autority v oblasti státního zkušebnictví se k tomu přímo nabízí; podílí se na celé řadě speciálních zkoušek a na zadávacích podmínkách pro výběrová řízení. Jako jediní v ČR je oprávněn převádět vojenskou a speciální techniku v oblastech naší působnosti do civilní sféry, tj. na civilní trh. Dnem 1. července 1969 byla v Bruselu sjednána a podepsána mezivládní Úmluva o vzájemném uznávání úředních zkušebních značek ručních palných zbraní a střeliva, která vstoupila v platnost v České republice dnem 20. května Úmluva zveřejněná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 70/1975 Sb. zakládá systém, ve kterém národní orgány zkoušejí podle předpisů vydávaných Stálou kanceláří úmluvy civilní palné zbraně a střelivo, označuje je národními značkami a tyto značky jsou vzájemně uznávány státy úmluvy. Tento systém se označuje zkratkou svého řídícího orgánu jako systém C.I.P. (Mezinárodní stálé komise pro zkoušení ručních palných zbraní pro civilní potřebu - Commission Internationale Permanente pour les épreuves des armes a feu portatives). Garantem C.I.P. je Belgické království. Stálá kancelář C.I.P. má sídlo rovněž v Belgii, v Bruselu, jednacím jazykem C.I.P. je francouzština. V současné době k CIP přistoupily vlády následujících států: SRN, Rakouská republika, Belgické království, Republika Chile, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Finská republika, Velká Británie, Maďarská republika, Ruská federace, Slovenská republika a Česká republika Mezi hlavní úkoly C.I.P. patří především: určovat přístroje pro měření tlaku při výstřelu; stanovovat postupy při úředním měření tlaku spotřebních a zkušebních nábojů; provádět úřední zkoušky ručních palných zbraní a přístrojů zaměřených na jejich bezpečnost při používání; sjednocovat rozměry nábojů a nábojových komor a názvy označování ráže použitelného střeliva ve zbraních a přístrojích; prověřovat zákony a předpisy, které se týkají úředních zkoušek a jsou vydávány členskými státy C.I.P.; vydávat přehled vzorů zkušebních značek užívaných úředními zkušebnami těchto států. 3 3 Dostupné na World Wide Web 17

18 7. PUŠKAŘSTVÍ A VÝROBA ZBRANÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Již v 16. století existovala velká střediska puškařství. Vznikala tam, kde se dříve (ale i později) vyráběly ve větším měřítku šípy, luky, meče, zbroj a další výzbroj a výstroj. V těchto oblastech byli řemeslníci zdatní při práci s ocelí a dalšími materiály. Mohlo se tady přejít i na výrobu zbraní. Pracovalo se tam na loveckých zbraních všech stupňů kvality a kromě domácích zákazníků část produkce i vyváželi. Zejména pak hlavně a zámky loveckých ručnic. Města měla zájem o dobré puškaře, měla i své značky, jimiž se zbraně označovaly. Puškaři se vzhledem ke kvalifikaci a odbornosti stávali váženými občany. Také se slučovali do takzvaných cechů první vznikl roku 1530 v Berouně, poté v roce 1539 v Českém Krumlově. Cechy měly svá pravidla a zejména se snažily dodržovat a kontrolovat kvalitu výroby. Výrobky českých puškařů dosahovaly velmi dobré kvality a měly úspěch i v zahraničí. Zbraně z Čech se velmi často vyvážely a úspěšné byly i díky až uměleckému zpracování a špičkové výzdobě zbraní století Postavení puškařů se začalo výrazně měnit v polovině 16. stol. Začal ostrý boj proti protestantům a to se nevyhnulo ani puškařům protestantům. Pražští puškaři například přicházejí nejen o vliv, ale i o majetky a tím začíná úpadek řemesla. Král Ferdinand II. čechům příliš nedůvěřoval a tak u nás začínají pracovat puškaři z Německa. Z českých zůstávají jen katolíci z venkova. V Praze pak tedy pracuje Mikuláš Syrůček z Rohozce. Dále tu pokračuje v činnosti Jan Exner, bratři Králové, Jan na Louži a několik dalších. Z nových německých puškařů jsou to Jan Trester, Jakob Schiffenter, Johann Frischman. Později se objevují i Rakušané z Insbrucku v čele s Georgem Schmidthammerem, cechmistrem malostranským. Ze Slezska přichází Adam Tomáš. Z Norimberka Jan Seyden a další. Mimo Prahu byl postup likvidace ještě horší. Například v Berouně nebyl roku 1545 žádný puškař a stejně tak to bylo na mnoha místech českých zemí. Zůstává jen ojediněle několik puškařů a to zejména na panstvích české katolické šlechty. Jisté oživení se dostavilo v období vlády Rudolfa II ( ). Ten povolal představitele Insbrucké školy např. Bernharda Klassera, Konráda Meyera, bratry Schnellery. Daniel Sadeler byl pozván osobně císařem, aby pozvedl kvalitu práce. A jeho zbraně zaujímají naprosto mimořádné postavení mezi zbraněmi té doby. Také Maxmilián Wengler se proslavil svou výrobou loveckých kulovnic se zakrytým kolečkem. Tento kryt se používal pro ochranu před nepříznivými vlivy počasí. 18

19 století Třicetiletá válka znamenala další velký problém pro puškařství v českých zemích. Hlavně pak její výsledek. Praha se stala nevýznamným provinčním městem bez většího vlivu. Nekatolíci utekli do zahraničí a mezi nimi i někteří puškaři. Na druhou stranu přišlo mnoho řemeslníků do volných dílen a domů. Např. Johann Mändel, Jan Stifter, Adam Brandt, nebo Marek Linck a Kašpar Neireiter. J.Mändel měl z nich všech nejvyšší kvalifikaci. Byl to zkušený, špičkový puškař a rytec. Pracoval také na dalších zdokonalováních stávajících systémů. Neireiter používal španělské zámky, zajímaly ho technické novinky, vyráběl dokonce brokovnice se sklopnou hlavní. Mezi další puškaře patřili například Tomáš Freimewminger, Mark Miller, Tobias Frantz. Většinou to však byli zahraniční puškaři z Rakouska a Německa. Z českých tu zůstal např. Václav Franta. Vynikajícím puškařem té doby byl Laurentius Trieel. V tuto dobu bylo významným centrem výroby zbraní město Cheb. Mělo naprosto mimořádná privilegia. Jeho puškaři vytvořili vlastní styl řezby pažeb i rytých zámků Udržovali pravidelné kontakty s evropskými puškaři a jezdili pravidelně do Holandska a Francie. Právě francouzská a holandská tvorba ovlivňovala chebské výrobce. Mezi nejslavnější z nich patřili Georg a Kaspar Keiserovi, Hans Reiner a Hans Kreiner. Ke konci 17. století však Habsburkové zrušili privilegia města Cheb a tím končí i období slávy místních puškařů. Koncem 17. století se u nás začaly stále více prosazovat křesadlové zámky. Praha i nadále zůstávala centrem puškařství. Mezi četné představitele patřili Jiří Tirlinger, Jan Faigl, Kašpar Neizeiter, nebo Francouz Jane de Plan. Někteří puškaři jen nevyráběli a nekopírovali, ale sami se podíleli i na zdokonalování systémů zbraní. Mezi nejvýznamnější patřili Matěj Kulík. Byl členem známé puškařské rodiny. Podařilo se mu nahradit obtížné natahování klíčem odklopením kohoutu s pyritem. Časem se mu povedlo upravit i vnitřní mechanismus francouzského zámku změnou umístění pera ocílky dovnitř. Mimo Prahu se zbraně vyráběly i jinde. Např. ve východních čechách působil Stanislav Peczelt. Vytvořil první bezkohoutovou zbraň- natahovala se druhou spouští, která napínala úderník. V Brně působil např. Franz Huntzefeld, Matěj Mück a jeho syn František.Vyráběli technicky i výtvarně velmi kvalitní výrobky. V Olomouci působili George Wistater a Franz Reiner. Výborní puškaři působili i jinde, zejména pak pro významné české šlechtice na jejich panstvích. 19

20 Přepychové zbraně vznikaly v Karlových Varech. Místní puškaři spolupracovali s norimberskými. A právě norimberští patřili mezi evropskou špičku. Mezi těmito městy probíhala i výměny tovaryšů. V dobách největšího rozmachu puškařství bylo v Karlových Varech více než 20 dílen s 6-8 tovaryši a stejným počtem učňů. Zbraně zde kupovaly nejvýznamnější osobnosti té doby, které se zde léčily. Mezi nejznámější zdejší puškaře patřil Johann Knot. Zavedl výrobu zadovek, které se hojně i vyvážely do zahraničí. Mezi další proslulé puškaře patřili Leopold Becher, Josef Breitenfeld, J.C. Peter a zejména jeho syn Georg Ernst Peter století I v pozdějších dobách, během první poloviny 18. století, sláva a věhlas českého puškařského období nehasnul. Spíše naopak Čeští puškaři patřili mezi špičkové řemeslníky té doby a byli zváni do nejrůznějších zemí, kde byli dáváni za vzor precizní a hodně umělecky ztvárněné práce. Jejich práce patří mezi skvosty puškařského umění první poloviny 18. století. Puškařské rodiny jako Houschka, Stifter, Poser, Frantz, Merkel, Peter, Poltz působily v Praze, Karlových Varech, Olomouci. Bohužel, poté nastává pád. Pražský cech puškařů se mu snaží zabránit návrhem na zřízení manufaktury pro výrobu vojenských zbraní. V čele této iniciativy stáli Matěj Kubík a Pavel Poser. K realizaci tohoto nápadu však nedošlo a tak Prahu opouštějí další mistři. Ještě hůře jsou na tom Karlovy Vary, kde puškařská činnost vymizela úplně. Snaha Josefa II o pozdvižení průmyslu zavedením manufaktur a pak i napoleonské války situaci ve výrobě loveckých zbraní ještě zhoršily. Řemeslná puškařská výroba se z těchto ran už nikdy nevzpamatovala století - průmyslová revoluce a vznik velkých zbrojovek Koncem 18. století a začátkem 19. stol. Je ve znamení velkých objevů a rozmachu průmyslové revoluce. Právě v tomto období je vynalezeno několik zásadních věcí pro zbraňové odvětví. Jsou to například perkusní zámek, zápalka, nábojnice atd. V roce 1854 došlo ke zlepšení munice v rakouské armádě. Lorenz vyvinul kompresní střelu, jejíž použití zvýšilo účinky zbraně. Roku 1856 byla zavedena nová Lorenzova pěchotní puška s rýhovanou hlavní. Byla lehčí a měla dostřel na 900 kroků. Také jezdectvo bylo v roce 1859 přezbrojeno pistolí s Lorenzovým perkusním zámkem, ráže 14 mm. Tyto palné zbraně zůstaly ve výzbroji habsburské armády až do sedmdesátých let 19. století. 4 4 Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str

21 Obr. 13 Lorenz 1854 myslivecký štuc detail závěru, foto M.Neradil Mezi významné konstruktéry té doby patřil i Čech Sylvestr Krnka. Zkonstruoval pušku zadovku a vytvořil pro ni i náboj se středovým zapalováním. První kovový náboj použil v období své práce v Černé Hoře (1869) poté v Rusku (1869). Jeho pušky se poté populárně nazývaly krnkovky. Obr.14 Krnka 1869 pěchotní puška, foto M.Neradil V Rakousku vznikla konstrukce použitelné zadovky v roce Český puškař Sylvestr Krnka již tehdy předložil svou zadovku se záklopkovým zámkem vojenským úřadům. Byla však konzervativními armádními kruhy odmítnuta. Větší úspěch měla v cizině, kde byla zavedena v Černé Hoře a v roce 1869 také v ruské armádě. Osvědčila se ještě v bojích ruských vojsk s Chivským Chanátem a v rusko-turecké válce v letech Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str

22 Od počátku 19. století se stále více rozvíjejí manufakturní výroba a v puškařství je to podobné. První manufaktury vznikaly pro vojenské účely. A to v místech s tradiční výrobou oceli. V Čechách v Raspenavě, ve Vrchlabí, v Duchcově, a ve Vejprtech. Sdružovali se v nich bývalí puškařští mistři a tovaryši. Většinou je provozovala šlechta. A nebyly to žádné malé dílničky. Některé byly schopny dodávat až 10 tisíc pušek ročně. Samozřejmě pro armádní účely Manufaktura Vejprty Ale existovaly manufaktury specializující se na výrobu loveckých zbraní. Typickou manufakturou tohoto druhu je výroba zbraní ve Vejprtech u firmy Fückert. Tato firma vyráběla velmi kvalitní zbraně, které byly vysoce hodnoceny i na mezinárodní úrovni. A přitom tato manufaktura vznikala postupným spojováním jednotlivých vejprtských dílen. Zde má svůj původ proslulá korunní ručnice s kohouty a zámkovou deskou. Kohouty se natahovaly automaticky, sklopením hlavně. Firma Fückert se specializovala hlavně na brokovnice a dodávala i součástky dalším puškařským a obchodním firmám po celé Evropě. Koncem minulého století, v souvislosti s Prusko rakouskými válkami, se ve Vejprtech vyráběly i vojenské zbraně. Při výrobě zbraní zde bylo zaměstnáno 500 dělníků Situace v Praze V Praze působil proslulý puškař Antonín V. Lebeda. Po získání mistrovského titulu založil puškařskou manufakturu. Její výrobky se staly známé po celém světě. A to i mezi panovnickými rody a mezi nejvýznamnějšími šlechtici a továrníky. Nejvíce jeho zbraní se vyváželo do Ruska a do Španělska. Byly bohatě zdobeny. A to tak specifickým způsobem, že se mu začalo říkat pražská arabeska. Koncem století působí v Praze i firma nesmírně zdatného puškaře Jana Nowotného. Její výrobky se prodávaly do celé Evropy. Zejména do Ruska, Španělska, Itálie a Francie. Koncem století již má tato firma v Praze bezkonkurenční postavení. Manufaktury jiných majitelů, jako např. Kehlnerova a Machova zanikají. V roce 1898 končí i podnik Lebedův Venkov Avšak nejen v Praze se vyrábějí zbraně. I v ostatních částech naší země výroba zbraní pokračuje. Navíc se většinou jednalo o puškaře českého původu jako byli František Novák, Antonín Kalivoda, František Brda, Matěj Endel. V Litoměřicích rodina Novotných, v Chodově Čermákovi, D. Brandejs v Třebechovicích. V Mladé Boleslavi J. Hanousek, který zkonstruoval vlastní typ zámku pro pistoli. Dalšími místy, kde pracovali puškaři byla například Hluboká J. Haberda, Kutná Hora J. Wangler, Orlík František Gutwirt a mnoho dalších. 22

23 Právě v tuto dobu se mezi puškaři objevuje člověk nadaný i literárně byl Bedřich Brandejs ( ). Pocházel z puškařské rodiny a napsal i mnoho odborných knih o ručních zbraních. Byl šéfredaktor odborného časopisu a pomáhal vytvářet českou odbornou terminologii Průmyslová výroba zbraní Ve Spojených státech amerických se v souvislosti se změnami, kterými tamní společnost procházela otevřel obrovský trh se zbraněmi. Spolu s rozvojem tovární výroby se rozvíjela také snaha o standardizaci a unifikaci. Zejména se to týkalo zámků a mířidel atd. Modernizace výroby zbraní je spojena zejména s Američanem Whitneyem, továrnou Winchester a samozřejmě se Samuelem Coltem. V Rakousku- Uhersku tovární výrobu zavedl J.Werndl s K. Holubem. V Německu nejprve L. Löwe, poté bratři Vilém a Pavel Mauserovi. Ti začali vyrábět pušku vzor 1871 strojně. Později úspěšně aplikovali do výroby a provozu mnoho dalších objevů. V těchto velkých továrnách jde zejména o výrobu vojenských zbraní ty lovecké zůstávají trochu na okraji zájmu.avšak přesnost součástek, dílenské zpracování a precizní montáž umožňovaly výrobu kvalitních a přesných loveckých zbraní. Postupně však upadlo zdobení loveckých zbraní. Téměř vymizelo rytí zbraní, bylo realizováno vyjímečně, na zakázku Nové zbrojovky V Evropě byla většina velkých zbrojovek státními podniky. Zatímco v USA se většinou jednalo o soukromé firmy. Řada takových zbrojovek byla vlastněna přímo špičkovými vynálezci v oboru, jako například Colt s patent, Firearms Co., Smith and Wesson, Winchester, Savage, Waffenfabrik Mauser atd. Jiné zbrojovky významné konstruktéry a vynálezce zaměstnávaly. Jako např. Ludwig Löwe, Fabrique Nationale D Armes se Guerre v Belgii populární FN (John M. Browning), Öestereichische Waffenfabrik Steyr v Rakousku ( Mannlicher) a další. Většina velkých zbrojovek té doby realizovala vedle vojenského programu také program civilní. Ten spočíval ve výrobě loveckých zbraní. Byl však menšího rozsahu Nové konstrukce Období koncem 19. století bylo obdobím, kdy se objevilo několik zásadních modelů zbraní, které v daných oblastech určily vývoj na mnoho let dopředu. Například v Americe to byla páková opakovačka Winchester 1866, vycházející konstrukčně z Henryho pušky vzor

24 Obr.15 Winchester 1866 jezdecká karabina, foto M.Neradil Naproti tomu v Evropě zejména pak té kontinentální, neboť Velká Británie si vždy šla tak trochu svou vlastní cestou, se objevily 3 zásadní modely zbraní. Nejprve to byl ruský Mosin 1891, potom to byla rakouská puška Manlicher 1895, kterou tři roky nato následoval Mauser model Tyto původně vojenské pušky na dlouhou dobu ovlivnily vývoj zbraní. Základním rozdílem těchto konstrukcí bylo provedení závěru. Všechny byly odsuvné válcové, ale zatímco Mannlicher 1895 byl přímotažný, Mauser 1898 a Mosin 1891 byly s otočným držadlem Výroba v českých zemích V českých zemích výroba vojenských pušek nedosáhla žádných závratných počtů. A to až do roku 1918, kdy vznikla samostatná ČSR. Bylo to dáno zejména obavou Rakousko - Uherské vlády z přílišné podpory průmyslu v už tak rozvinutých českých zemích. Výrobu proto soustředili do dvou zbrojovek. V Rakousku ve Štýru (Steyr) a v Uhersku v Budapešti. V tomto období pracovalo na našem území několik již zmíněných firem (Vejprty, Nowotný atd.). Všichni však vyráběli zbraně víceméně manufakturním způsobem výroby. I přes výše uvedené skutečnosti byly naše zbraně vyhledávány i v zahraničí a to zejména díky vysoké kvalitě a také díky jejich výzdobě. Například pušky systém Holand and Holand vyrobené firmou Nowotný měly naprosto mimořádnou kvalitu. Nad jejich výrobou u této firmy dohlížel Václav Holek. Holek se zabýval i vývojem a konstrukcí loveckých zbraní. Své hlavní slovo do vývoje zbraní měl však říci až o několik let později. Mezi významné konstruktéry té doby patřili i Rudolf Jelen a Karel Krnka, syn dříve zmiňovaného Sylvestra Krnky Výroba střeliva Objev bezdýmého prachu a zápalky znamenal pro vývoj zbraní mnoho. V souvislosti se zlepšením technologií hlubokotažených nábojnic a tím i používání vlastního těsnění střel a zápalek, vznikla potřeba specializovaných firem pro výrobu střeliva. Výrobou bezdýmého střelného prachu je technologicky náročná. Zejména po stránce chemické a bezpečnostní. Bylo třeba splnit mnoho zákonných předpisů a podmínek. Vznikají velké továrny na střelný prach, zápalky a nábojnice, střely i kompletní náboje. Některé vznikají samostatně (Dynamit Nobel, Sellier a Bellot a další). Některé jako vedlejší výroba zbrojovek (Remington, Winchester ). 24

25 7.4.9 Sellier a Bellot Od roku 1825, kdy Nicolaus Bellot zahájil v Praze výrobu perkusních zápalek, k níž záhy přizval i svého společníka Louise Selliera, prošla společnost Sellier & Bellot dlouhou a úspěšnou historií. V r byla výroba přesunuta z bezpečnostních důvodů do bývalé auerspergské obory ve Vlašimi, která splňovala veškeré strategické požadavky. Od dvacátých let byla firma hlavním dodavatelem munice pro nově budovanou armádu. Po válce se vedle sportovního, loveckého a vojenského střeliva začaly vyrábět balicí stroje a ložiska. Světové renomé značky Sellier & Bellot rovněž umocňují významné úspěchy sportovních střelců, kteří tradičně získávají na vrcholných světových soutěžích nejvyšší ocenění. 5. srpna 1825 Francouzský obchodník Louis Sellier získal od rakouského císaře Františka I. privilegium vyrábět ve své nově založené továrně v Praze nárazové zápalky pro pěchotní palné zbraně. Krátce nato přizval do firmy svého krajana Jeana Mariu Nicolause Bellota. Pod jeho vedením se výroba rychle rozběhla a výrobky Sellier & Bellot se brzy pevně usadily na evropských i zámořských trzích. Už v roce 1830 přesáhla výroba nárazových zápalek 60 miliónů a svého vrcholu dosáhla v roce 1837, kdy bylo vyrobeno ohromné množství 156 miliónů zápalek Založení filiálky v pruském Schınebecku Zahájení výroby nábojů. Společně s Flobertovými náboji s okrajovou zápalkou a s Lefaucheuxovými úderníkovými zápalkami se ve výrobním programu poprvé objevily náboje se středovou zápalkou. Během několika let vzrostla roční produkce na 10 miliónů nábojů Založení další filiálky v Rize (Lotyšsko), jejíž výroba brzy pokryla potřeby nárazových zápalek v celém Rusku i ve skandinávských zemích První registrace obchodní značky Sellier & Bellot v Praze Do výrobního programu se dostaly nábojnice loveckých nábojů, po nichž rychle následovaly vlastní lovecké náboje. Tento program byl rozšířen také o měděné zápalky pro odpalovací práce a o výrobu střeliva ve Škodě Plzeň. 25

26 V průběhu 1. světové války se výroba komerčního střeliva omezila a celá výrobní kapacita se využila k produkci nábojů do armádních pušek a pistolí. V tomto období byl vyvinut náboj Steyr 9 mm a uveden do seriové výroby. Po založení samostatného Československa v říjnu 1918 se společnost stala dominantním dodavatelem střeliva do pistolí užívaných československou armádou a policií. Došlo k dalšímu rozšíření výroby komerčního střeliva pro soutěžní střelbu a lov. Společnost expandovala na asijské a jihoamerické trhy, na nichž se s velkým úspěchem setkali pěchotní náboje Sellier & Bellot.Na základě vynálezu výkonného ředitele pana Blechty se společnost stala jediným výrobcem azidu stříbrného na světě. V důsledku této výlučnosti se významně zvýšila výroba průmyslových roznětek Výroba zbraní a střeliva v Československu od roku 1918 do roku 1939 Období mezi 2 světovými válkami bylo v mezinárodním kontextu charakterizováno velkým napětím. Následkem toho zbrojení neustalo a obchodu se zbraněmi se dařilo velmi dobře. Navíc Německo muselo svůj zbrojní průmysl na základě mírové smlouvy zrušit. To však neznamenalo, že by tam přestal vývoj. Díru na světovém trhu po německých firmách zaplnily firmy z Belgie a následně i z Československa. V samostatné ČSR vznikl zbrojní průmysl v krátké době. A rychle se stal jedním z nejvýznamnějších exportérů zbraní v Evropě Zbrojovka Praga Zbrojovku Praga založil majitel největšího pražského puškařství Antonín Nowotný. A to hned v roce Zaměstnal zde řadu nejvýznamnějších konstruktérů té doby bratry Holky, Františka Myšku a Karla Krnku. Tato firma pokračovala ve výrobě zbraní loveckých a také pistolí. Později začala připravovat výrobu vojenskou. Přes řadu prototypů (např. kulomety Praga I, Praga II nebo Praga I-23) k vlastní sériové vojenské výrobě nedošlo. A důsledkem toho bylo zavření této zbrojovky. I přes krátkou existenci má však Zbrojovka Praga své nezastupitelné místo v dějinách výroby zbraní na našem území Zbrojovka Brno Další zbrojovka vznikla rok nato v roce 1919 v Brně, bylo to na místě někdejších Rakousko- Uherských vojenských dělostřeleckých dílen. Tato zbrojovka původně vlastněná státem zaměstnala mnoho českých odborníků z rakouských zbrojovek a dílen ze Steyru, Ferlachu, Vídně a ze zbrojovky v Budapešti. Nejprve se zde vyráběla puška Mannlicher vzor Tato puška se stala také první puškou naší armády. Souběžně s výrobou těchto zbraní zde byly vyráběny i granáty. 6 Dostupné na World Wide Web 26

27 V roce 1922 se zde začalo s licenční výrobou pušky Mauser 1898, kterou naše armáda přijala do výzbroje pod označením puška vzor Již o rok později byla vyvinuta další varianta systému Mauser. Rychle prošla armádními zkouškami a byla schválena do výzbroje československé armády jako vzor V roce 1939 se jich ve výzbroji nacházelo kusů. Tato puška je celosvětově hodnocena jako jeden z nejlépe provedených systémů Mauser. Pro četnictvo a finanční stráž byla zkonstruována karabina vzor 33, která byla kratší a lehčí. Obr.16 Československá puška vzor 33 četnická karabina, foto M.Neradil Následně se změnily vlastnické poměry zbrojovky. Stala se akciovou společností. Zbrojovka nadále udržovala a rozvíjela časté obchodní i výrobně technické styky s celým světem. Podařilo se jí tak zaujmout místo německých továren. Výrobky brněnské zbrojovky se vyvážely do celého světa například do Francie, Mexika, Rumunska, Bulharska, Jugoslávie, Persie, Číny, Egypta, Brazílie, Peru, Venezuely a mnoha dalších států. Jedním z nejslavnějších výrobků se stal lehký kulomet vzor 26 a jeho modifikace (vzor 30, 30/37 atd.). Kulomet BREN, který slouží v armádě Velké Británie dodnes, také pochází z konstrukce a produkce brněnské zbrojovky (i když je jeho pozdější provedení vyráběno v anglickém Enfieldu) a je hodnocen jako vůbec nejlepší kulomet všech dob. Obr.17 Československý kulomet vzor 26, foto M.Neradil 27