1. ÚVOD MATERIÁL A METODIKA První etapa Druhá etapa Cíle práce Metodika výzkumu Třetí etapa 9 2.

Transkript

1 1. ÚVOD 5 2. MATERIÁL A METODIKA První etapa Druhá etapa Cíle práce Metodika výzkumu Třetí etapa Dotazník HISTORIE A VÝVOJ ZBRANÍ Počátek Luk Kuše Střelný prach Doutnákový zámek Kolečkový zámek Křesadlový zámek Perkusní zámek Bezdýmý prach a moderní systémy VLIV VOJENSKÝCH ZBRANÍ NA VÝVOJ LOVECKÝCH ZBRANÍ Rakousko Uhersko Lorenz, Wänzel, Werndl, Mannlicher Německo Rusko Ostatní země Pozdější vývoj 27

2 5. ROZDĚLENÍ ZBRANÍ ZKOUŠENÍ ZBRANÍ Česká republika člen C.I.P PUŠKAŘSTVÍ A VÝROBA ZBRANÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH století století století století - Průmyslová revoluce a vznik velkých zbrojovek Manufaktura Vejprty Situace v Praze Venkov Průmyslová výroba zbraní Nové zbrojovky Nové konstrukce Výroba v českých zemích Výroba střeliva Sellier a Bellot Výroba zbraní a střeliva v ČSR od roku 1918 do roku Zbrojovka Praga Zbrojovka Brno Zbrojovka Strakonice Československá zbrojovka Uherský Brod Ostatní výrobci zbraní Výroba střeliva - Sellier a Bellot Období Protektorát Čechy a Morava Československá zbrojovka Uherský Brod Výroba zbraní a střeliva po roce 1945 do roku Zbrojovka Brno Česká zbrojovka Uherský Brod Ostatní výrobci Sellier a Bellot 61 2

3 7.8 Výroba zbraní a střeliva po roce Česká zbrojovka Uherský Brod ČZ Strakonice Zbrojovka Brno Sellier a Bellot Typy střel Nové zbrojovky a obchodníci SOUČASNÉ TRENDY V POUŽÍVÁNÍ LOVECKÝCH ZBRANÍ Standardní kulovnice Krátké lesní kulovnice Lehké kulovnice Kulovnice určené pro střelbu na delší vzdálenosti Kulovnice určené pro lov nebezpečné zvěře STŘELIVO PRO LOVECKÉ ZBRANĚ Průraznost a deformace střel Vývoj střel Zahraniční výrobci střeliva Norma Sako LOVECKÁ OPTIKA Současná situace Kvalita puškohledů Optika Kahles Optika Meopta Optika Meopta současná nabídka Optika Meopta nabízené záměrné osnovy 98 3

4 11. VÝZKUM OBLÍBENOSTI ZBRANÍ A RÁŽÍ Způsoby výzkumu Dotazování Dotazník Analýza dat Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Vyhodnocení dat ZÁVĚR SUMMARY LITERATURA 124 4

5 1. ÚVOD Zbraně provázejí lidstvo od nepaměti. Ať už jako prostředek obživy, tak jako prostředek obrany či útoku. V prvních obdobích lidských dějin se nerozlišovalo mezi tím, zda je zbraň určena k lovu nebo k boji. Tato diferenciace nastala až v pozdějších obdobích. Člověka tehdy zajímala funkčnost daného předmětu. A to, jak zbraň vypadala, nebo co bylo jejím cílem (jestli nějaké zvíře, nebo např. útočník) nebylo podstatné. Podstatná byla přesnost zásahu a její účinek. Teprve v pozdějších dobách začali lidé dávat důraz na vzhled a použití zbraní. Velmožové měli zdobnější luky a meče, než jejich družina atd. To byl počátek řemesla, které z původních mečířů, platnéřů a dalších řemeslníků pracujících hlavně s kovem, přerostlo v puškařství. Ale tomu, aby mohlo vzniknout řemeslo nazývané puškařství, předcházela ještě jedna podstatná věc objev chemické směsi ledku, síry a dřevěného uhlí. Tedy objev střelného prachu. Tento začal být využíván jako střelivina někdy od 14. století. Avšak hlavně ve vojenství. Až teprve s vynálezem kolečkového zámku přišlo na řadu využití palných zbraní i pro lovecké účely. Puškařství v našich zemích se vyvíjelo v určitých výkyvech. Byla období, kdy se mu dařilo lépe, ale byla i období, kdy to bylo horší. Jedno má však celá historie tohoto řemesla v Českých zemích společné. Kvalitu práce zdejších puškařů, která byla a je proslulá nejen po celé Evropě, ale po celém světě. Proto jsou sbírky našich hradů a zámků a jejich zbrojnice plné krásných zbraní. Proto jsou české zbraně stále žádané a s úspěchem se vyvážely a vyvážejí do celého světa. Zachytil a popsal jsem ve své práci vývoj zbraní a historii jejich výroby na našem území. S výrobou zbraní souvisí i jejich zkoušení a označování zkušebními značkami. Také tuto problematiku obsahuje moje práce. Je zde nastíněno i ovlivnění vývoje zbraní loveckých zbraněmi vojenskými a výroba střeliva u nás. V neposlední řadě jsem také zmapoval požadavky a názory dnešních vlastníků a uživatelů zbraní formou výzkumu. Zajímalo mne také, jaké zbraně, případně optiku k nim, vlastní a zjišťoval jsem fakta o současnosti tohoto oboru a případně i o jeho perspektivách a možném vývoji v budoucnu. To vše jsem se také snažil porovnat s mým výzkumem z roku

6 2. METODIKA DIPLOMOVÉ PRÁCE Diplomová práce je zpracována ve třech základních etapách 2.1. První etapa: Studium odborné literatury. Získával jsem informace pro ucelení názoru a náhledu na historický vývoj zbraní nejen na našem území, ale celosvětově. Seznam literatury, kterou jsem k tomuto použil je uveden na závěr diplomové práce. Většinu z těchto knih sám vlastním Druhá etapa: Získávání informací mezi odbornou, zejména mysliveckou a střeleckou veřejností. Hlavní částí této etapy byl výzkum, pomocí cca. 300 dotazníků, provedený mezi myslivci a lovci ve 12 prodejnách zbraní a střeliva v 7 krajích České republiky (Zbraně Přerov; Zbraně Husitská, Praha; Zbraně Abrhám, České Budějovice; Zbraně Prášek, Jilemnice; Technoex Ostrava; SLS Vizovice; Zbraně Kachlík, Brno; Aviko Brno; Setr Brno; Zbraně Kotík, Vyškov; Arms-CZ, Uherské Hradiště; Lesanka Olomouc). K tomuto jsem mohl využít své dlouholeté zkušenosti a kontakty, které jsem nasbíral v oboru prodeje zbraní a střeliva ve svém zaměstnání. Tento výzkum a jeho výsledky jsou součástí mé diplomové práce. Získávání informací jsem prováděl i návštěvami nejrůznějších muzeí (Východočeské muzeum v Pardubicích, Muzeum Komenského v Přerově, Lovecko-lesnické muzeum v Úsově, Technické muzeum v Brně, Ministerstvo obrany - Vojenský historický ústav Praha, Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství, zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou, Národní zemědělské muzeum Praha a mnohá další) a výstav (Ostravské muzeum Ostrava, Revolvery a pistole v proměnách doby ; Vlastivědné muzeum v Šumperku, Zbraň a lov, ; Ostravské muzeum Ostrava, A. V. Lebeda - Nekorunovaný král českých puškařů, Historie puškařské firmy Lebeda, a další), které se zabývaly tématikou vývoje zbraní. 6

7 V neposlední řadě musím uvést také odborné konzultace s puškaři a technickými pracovníky muzeí, kteří mi pomohli objasnit řadu úskalí, se kterými jsem se v průběhu vypracovávání práce setkal. Další cenné informace z hlediska legislativy v praxi mi poskytli také příslušníci Policie České republiky a zaměstnanci Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva Cíle práce členěné dle kapitol: 3. Historie a vývoj zbraní V této kapitole popisuji vývoj zbraní od počátku jejich používání, přes vynález střelného prachu, jednotlivých typů zámků až do dnešní doby. Zmiňuji se zde i o chladných zbraních tesácích, zavazácích, etc. o jejich vývoji až do dnešní doby včetně jejich využití. 4. Vliv vojenských zbraní na vývoj loveckých zbraní Tato kapitola se věnuje vlivu, který měly na vývoj loveckých zbraní zbraně vojenské. A to včetně konkrétních systémů. 5. Rozdělení zbraní Zde popisuji rozdělení zbraní podle několika možných hledisek. 6. Zkoušení zbraní V této kapitole se věnuji historii i současnosti zkoušení zbraní ve světě i u nás. A to včetně začlenění České republiky do C.I.P. 7. Puškařství a výroba zbraní v Českých zemích Zde je rozepsána historie výroby zbraní v Českých zemích od prvních puškařů až po dnešní zbrojovky. 7

8 8.Současné trendy v používání loveckých zbraní Tato kapitola je rozpracována na zbraně kulové, brokové a kombinované. A to včetně jednotlivých variant těchto druhů (jednoranné/ opakovací/ samonabíjecí; jednušky/ dvojky/ kozlice/ samonabíjecí ) 9. Střelivo pro lovecké zbraně Zde rozepisuji porovnání loveckého střeliva, které je v současné době nabízeno, přihlížím na střelivo, které uspělo mezi myslivci a tedy v mém výzkumu. Zejména pak s důrazem na různé typy střel u kulového střeliva, jejich energii, rozklad a účinnost. Okrajově též porovnání cenové. 10. Lovecká optika Tato kapitola obsahuje porovnání optických zaměřovačů a zařízení v současné době nabízených na trhu, s důrazem na výrobky značek Meopta, Kahles a Swarovski. Jsou zde popisovány jednotlivé typy (pevné / variabilní; typy zaměřovacích osnov ) jejich výhody / nevýhody, cenové hladiny a kvalita. 11. Výzkum oblíbenosti zbraní, ráží a optiky Touto částí jsem zjišťoval zastoupení jednotlivých typů zbraní, ráží a střel v závislosti na věku, pohlaví a nejčastěji lovené zvěři. Dřívější výzkum je doplněn o výzkum optiky, používané na loveckých zbraních a o výzkum oblíbenosti ráží a střel, vztažený k nejoblíbenějším druhům zvěře Metodika výzkumu Plán výzkumu Pro tento výzkum jsem si zvolil osobní dotazování a to formou dotazníků s osmi otázkami, které byly umístěny na jednotlivých prodejnách zbraní po dobu 2 měsíců (září 2008 a října 2008). Jde o nereprezentativní výběr vzorku. Dotazování probíhalo formou ankety. 8

9 Typy otázek, jež byly v dotazníku použity: - otevřené - uzavřené alternativní - škálové - obsahové otázky o faktech Dotazníky byly k dispozici v dostatečném množství na prodejním pultu v jednotlivých prodejnách. Zákazníci a návštěvníci byli v tomto období požádáni o vyplnění dotazníku. Respondenti zanechali vyplněné dotazníky přímo v prodejně, personálu. Vyplněné dotazníky byly zasílány jednou za 2 týdny na mé pracoviště do Přerova, kde se po ukončení akce vyhodnotily. Pracovníci prodejen zbraní byli dostatečně předem o tomto výzkumu informováni, a znají cíl výzkumu, proto mohli být zákazníkům nápomocni při případných nejasnostech. Sami vyplnili dotazníky v rámci pre-testu. Veškeré jejich připomínky a dotazy byly konzultovány a vysvětleny. Podobné otázky byly poté pokládány samotnými respondenty Třetí etapa: Vyhodnocení získaných informací a provedeného výzkumu, vložení těchto informací do přehledných tabulek a grafů. Z těchto informací vidíme celkový vývoj a hlavně praktické používání loveckých kulových zbraní na našem území a stav, do kterého tento vývoj dospěl. Zejména pak s ohledem na praktické použití odbornou veřejností. Důraz je kladen také na odklon myslivecké obce od zbraní tuzemské výroby ve prospěch zbraní zahraniční provenience. A to včetně rozebrání příčin tohoto stavu. 9

10 2.4. Dotazník DOTAZNÍK Vážený zákazníku, v rámci zlepšení prodejních služeb naší firmy vůči Vám a pochopení Vašich potřeb, prosíme Vás o vyplnění následujícího dotazníku. Otázka č. 1 Jakou dlouhou kulovou zbraň vlastníte? V případě, že vlastníte více kulových zbraní, seřaďte je, prosím, podle toho, jak jsou Vámi oblíbeny a používány. Pořadí oblíbenosti Výrobce Model Otázka č. 2 Jaké ráže je Vaše dlouhá kulová zbraň? V případě, že vlastníte více kulových zbraní více ráží, seřaďte ráže, prosím, podle toho, jak jsou Vámi oblíbeny a používány. Pořadí oblíbenosti Ráže 10

11 Otázka č. 3 Jaký je Váš oblíbený typ střely? V případě, že vlastníte kulové zbraně více ráží, seřaďte prosím výrobce a typy střel, podle toho, jak jsou Vámi oblíbeny a používány. Pořadí oblíbenosti Výrobce Typ střely Otázka č. 4 Jakou zvěř nejčastěji lovíte? V případě, že kulovou zbraní lovíte více druhů zvěře, seřaďte je, prosím, podle toho, jak často jednotlivé druhy zvěře lovíte. Pořadí Druh zvěře Otázka č. 5 Jaká je Vaše oblíbená ráže a typ střely na 3 nejčastěji lovené druhy zvěře? V případě, že kulovou zbraní lovíte více druhů zvěře, napište, prosím, jaký druh zvěře lovíte a se kterou ráží máte u daného druhu zvěře nejlepší zkušenosti. Uveďte, prosím, i konkrétního výrobce střeliva, typ a váhu střely. Druh zvěře Ráže Výrobce a typ střely Váha střely 11

12 Otázka č. 6 Jaký je Váš oblíbený typ optiky? V případě, že vlastníte optiku více typů, seřaďte, prosím, výrobce a typy, a druh záměrné osnovy, podle toho, jak jsou Vámi oblíbeny a používány. Pořadí oblíbenosti Výrobce + typ Druh záměrné osnovy Prosím Vás o vyplnění i následujících údajů: Otázka č. 7 - Váš věk: let let let 50 a více let Otázka č. 8 Vaše pohlaví: Žena Muž Děkuji Vám za Váš čas, informace a cenné připomínky. Věříme, že na základě tohoto výzkumu se naše služby podstatně zlepší. Marek Neradil 12

13 3. HISTORIE A VÝVOJ ZBRANÍ 3.1 Počátek Lov byl v historických dobách jedním ze základních způsobů při získání potravin a boje o přežití a proto nástroje k lovu - zbraně byly předmětem prvořadé pozornosti lidského důvtipu. Zdokonalování zbraní k obraně života a k zajištění obživy byla v lidské historii věnována ze všech oborů snad největší invence. Tisíc let, v podstatě až do 14. století, byly loveckými zbraněmi praky, oštěpy, nože, sekery, luky a šípy. Po dlouhou dobu se na těchto zbraních nic zásadního neměnilo. Až na materiál, ze kterého byly vyrobeny. Postupem času, a tím i zvyšováním vyspělosti tehdejších lidí, byl pazourek a kost, jakožto materiál například hrotu šípů, nahrazen bronzem. A když bylo kolem roku 1000 před naším letopočtem objeveno železo a možnosti jeho zpracování, jedno z prvních uplatnění našlo samozřejmě ve zbraních - ať už loveckých či vojenských. V tu dobu se to však zatím nerozlišovalo. 3.2 Luk Prvními nejvýznamnějšími vynálezy, které umožnily zasahovat lovenou zvěř na větší vzdálenosti, bylo vynalezení prvních střelných zbraní - praku a luku a šípu, které znásobily sílu lidských paží a umožnily zasahovat cíle i na daleko větší vzdálenosti než byla délka paží nebo pouze pažemi vržený předmět jako byl kámen nebo oštěp. Okamžik, kdy člověk začal u svých zbraní využívat i další druhy energie než pouze přímou svalovou sílu byl momentem začátku dlouhé historie využívání a neustálého zdokonalování střelných zbraní. Dlouhou dobu byl luk jedinou loveckou střelnou zbraní. Tedy zbraně tvořená lučištěm obloukovitého tvaru a tětivou, která vystřeluje šípy. Byla a je to zbraň tichá, pohotová, dobře ovladatelná, lehká a její účinnost na běžnou zvěř byla dostačující. Šípy byly z luku vystřelovány rychlostí přibližně 50 metrů za sekundu a měly tři části: vpředu hrot (jeho materiál se lišil podle doby použití a oblasti), dřevěný dřík (vlastní tělo) a vzadu byly nalezeny stabilizační plochy, které většinou tvořilo peří. Lučiště luku se vyrábělo převážně ze dřeva (výjimečně rohovina či jiné materiály). Nejoblíbenější bylo dřevo tisové, ale používá se i jilm a další druhy. Ve 12. století se 13

14 v Evropě používá takzvaný dlouhý anglický luk, a šípy z něj vystřelené dokázaly postřelit 10 cm tlusté dubové dveře. 3.3 Kuše V průběhu 14. století se začaly více rozmáhat k lovu samostříly, později zvané kuše. Tato zbraň byla známá již ve starověku, kdy ji používaly římské legie, poté byla zapomenuta a opět se začala používat v období křižáckých válek. Skládala se z pažby, které se též říká socha a která umožňuje velice přesně zamířit. Na této pažbě je připevněno modifikované lučiště, vyrobené ze dřeva, rohoviny, později též z oceli. Tvar kuše umožňoval mířenou střelbu přilícením velmi podobným u mnohem pozdějších ručnic. Tak bylo možno docilovat i tehdy výjimečné přesnosti střelby. Kuše tehdy vcelku překvapivě umožňovala dlouhodobou akumulaci energie v trvale napnuté tětivě, což umožňoval nový použitý spoušťový mechanismus ke spuštění a vystřelení střely. Kuše se napínala jednoduchým pákovým nebo kladkovým napínacím zařízením, které umožnilo vyvinout podstatně vyšší napínací sílu a kumulovat tak podstatně vyšší energii do lučiště než u běžného luku. Obr.1 Kuše s hřebenovým heverem pro natahování, archiv M. Neradil Přizpůsobit se musel i šíp. Byl zkrácen, zesílil, je těžší a proto mu místo šípu říkáme šipka. Tyto šipky docilovaly poměrně vysokých počátečních rychlostí, větších, než šípy z luku. Díky tomu mají i větší dolet a průraznost. Výrazně se změnil a vylepšil spouštěcí mechanismus, čímž se zlepšila i přesnost zásahu. Také přibyla možnost 14

15 napnout tětivu do záchytu (ořechu) a čekat na nejlepší okamžik výstřelu. A to v klidu, a bez vysilujícího napínání luku rukou. Zde je však i jedna z nevýhod kuše. K jejímu napnutí bylo třeba vyvinout velkou sílu. Buďto se k tomu používalo oko na čele kuše, do kterého se strčila noha, kuše se přišlápla na zemi a tětiva se oběma rukama natáhla do ořechu. Nebo se používalo přídavné zařízení hever, pomocí kterého se tětiva napnula. Navzdory objevů dalších let se kuše udržela jako lovecká zbraň ještě dlouhou dobu. Pro svoje praktické výhody byla hojně používána ještě v 17. století. Výroba kuší měla pozitivní vliv na technický rozvoj. Jejich výrobci experimentovali s různými materiály na výrobu lučiště včetně oceli, případně používali i vrstvené dřevěné pásy s rozdílnou tuhostí, což byly předchůdci listového pera a řešili první spoušťový mechanismus apod.. Už na kuších vyrobených pro majetné uživatele se začala uplatňovat i bohatá výzdoba intarziemi a inkrustacemi, která byla obvyklá u pozdějších zbraní palných. 3.4 Střelný prach 14. století bylo dobou, která se pro vývoj zbraní zapsala ještě jednou podstatnou věcí. Právě v tomto století se v evropském válečnictví objevil střelný prach. Dosud vlastně nevíme, kdo a kde střelný prach objevil. Zda to byli učenci staré Číny, nebo Indie, či zda za jeho objevem stojí oxfordský františkán Roger Bacon, nebo německý mnich Berthold Schwarz. Anebo to byl někdo úplně jiný? Podstatné však je, že tato směs ledku, síry a dřevěného uhlí tu byla a začala se využívat. V průběhu 14. století se experimentovalo s poměrem jednotlivých látek v černém prachu zastoupených. Poté, kdy se střelný prach změnil z látky pouze tvořících hluk, dým a oheň tedy ze spíše pyrotechnického materiálu ve střelivinu, začal též rozvoj technologií na zpracování oceli v hlavně a technické zdokonalování zbraní. První ruční zbraně byly v podstatě trubky se zátravkou (otvor spojující nálož prachu v hlavní s vyhloubením na povrchu hlavně pánvičkou). Tato zbraň ještě ani neměla pažbu, jak ji známe dnes, ale držela se u boku a střílelo se s ní nepřesně. Už v následujícím století v 15., se u nás používá název puška. Zpočátku sice pro děla, ale později i pro nejrůznější píšťaly a hákovnice používané v husitských válkách. Koncem 15. a počátkem 16. století se názvosloví upřesňuje a rozdělujeme palné zbraně 15

16 na dlouhé muškety, a krátké (jednoruční) pistole a bambitky. V tomto období se už také vyráběly pouze železné hlavně a upustilo se od výroby z bronzu. Hlavně byly jen výjimečně s drážkovaným vývrtem, většinou měly hladký vývrt. Postupně se zdokonalovaly technologie jejich výroby a navíc se prokázalo, že drážkované hlavně jsou přesnější a mají větší dostřel. Jejich většímu zavedení zatím bránila přílišná pracnost výroby. V Evropě docházelo k rozšíření palných zbraní až ve vrcholném středověku. Zatím nejstarší doklad o výrobě zbraní u nás je záznam o přijetí puškaře Jindřicha mezi Novoměstské měšťany z roku S prvními palnými zbraněmi se tedy mohl u nás seznámit už Karel IV., ale o skutečné rozšíření palných zbraní, jak jsem již psal, se nejvíce zasloužili bezesporu až husité. Ohromný vliv husitů na rozšíření palných zbraní je uznáván i zahraničními historiky. Jejich nejznámější ruční palná zbraň "píšťala" se zasloužila i o vznik mezinárodního výrazu pistole. Několik prvních století od vynálezu palných zbraní byly tyto zbraně používány k vojenským účelům, ale zlomem byly zřejmě opět husitské války, kdy již během nich nebo krátce po jejich ukončení byl vynalezen doutnákový zámek, který umožňoval mířenou střelbu a načasovanou iniciaci výstřelu a tak umožnil jejich použití i k lovu. 3.5 Doutnákový zámek Původně byl prach v hlavni odpalován přiložením žhavého uhlíku, nebo rozžhaveného železa. Bylo to však opravdu nepřesné míření a navíc to bylo i nebezpečné pro manipulaci. Pro lovecké účely naprosto nevhodné. Snaha o odstranění těchto nedostatků vyústila ve výrobu hlavní zasazených do pažeb a opatřených doutnákovým zámkem. Bylo Obr.2 Puška 1623 s doutnákovým zámkem, archiv M.Neradil 16

17 to v polovině 15. století a tento zámek tvořily čelisti, ve kterých byl upevněn hořící doutnák, který byl jednoduchým spouštěcím mechanismem přikládán k pánvičce a odpaloval tak prach v hlavni. V lovectví však tento typ zámku příliš neuspěl. Nevýhody byly zřejmé již tehdy oheň a pach hořícího doutnáku byl vidět a hlavně cítit a plašil tedy zvěř. 3.6 Kolečkový zámek Zásadní změnou však byl vynález kolečkového zámku. Jeho vynález úzce souvisel s rozvojem hodinářství, podle některých pramenů v Belgii a podle jiných v Norimberku. Základem bylo ocelové, po obvodu zdrsněné kolečko. Přes excentr s řetízkem bylo toto kolečko spojeno se silnou pružinou. Skřipec (ne nepodobný tomu z doutnákového zámku) držel ve svých čelistech kousek pyritu. Kolečko se natáhlo zvláštním klíčem jako hodinový strojek a v požadovaný okamžik vystřelilo. Při výstřelu se kolečko otočilo a pyrit jiskřil. Tyto jiskry iniciovaly prach na pánvičce a od něj i prach v hlavni. Obr.3 Detail kolečkového zámku, archiv M.Neradil Kolečkový zámek byl však příliš náročný na výrobu a tedy i drahý na to, aby byl masově zaveden ve vojenské výzbroji. Ovšem v lovecké praxi byl s úspěchem používán, protože odstranil nedostatky doutnákového zámku a začal tedy vytlačovat kuši z výsadního místa nejpoužívanější lovecké zbraně. Avšak i kolečkový zámek měl své nevýhody. Vedle již zmíněné náročnosti na výrobu a tedy i cenu, to byla zejména nespolehlivost pyritu a jeho rychlé opotřebování. Selhání výstřelu mohla též způsobit 17

18 vlhkost prachu na pánvičce (a to ať od deště, sněhu, nebo mlhy). Nevýhodou bylo též natahování klíčem. Přes všechny tyto skutečnosti byl pro další vývoj zbraní kolečkový zámek zásadním pokrokem. Ve spojitosti s ním se totiž objevila poprvé pojistka a to z důvodu opakovaných nechtěných výstřelů. Dále pak napínáček ke spouštění běžnou spouští bylo třeba vyvinout velkou sílu. První zmínka o výskytu kolečkového zámku u nás pochází z roku Přes svoji složitost a poměrně vysokou cenu byl kolečkový zámek montován na zbraně příštích dvě stě let. Po určité období, zřejmě z důvodu zajištění spolehlivého výstřelu, se montovaly na jednu zbraň zámky oba - doutnákový i kolečkový. Na vojenských zbraních zůstal, z důvodů láce, doutnákový zámek ještě i během 18. století. Na loveckých zbraních převládal od poloviny 16. století pouze zámek kolečkový, který se dočkal několika konstrukčních variant. Německé archívní materiály hovoří i o "českém vnějším zápalném zámku". Jednalo se zřejmě o kolečkový zámek s vnější pružinou, jehož podobný typ se také používal např. na těšínských puškách. Tento historický doklad svědčí o skutečnosti, že čeští puškaři již od počátku vývoje palných zbraní, a později ještě mnohokrát, přinášeli objevy a zlepšení, které významně přesáhly hranice našeho území. 3.7 Křesadlový zámek Před rokem 1630 je ve Francii vynalezen nový typ zámku, a to zámek křesadlový zámek, který byl spolehlivější, než zámek kolečkový. Místo pyritu, zdroje jisker, se zde objevuje pazourek, který je spolehlivější. Navíc nejiskří točením kolečka, ale úderem na ocílku. Toto u starších typů křesadlových zámků plnila jen funkci křesací, později však i kryla pánvičku proti povětrnostním vlivům. Křesadlový zámek se postupně vyvíjel. Křesadlový zámek byl oproti zámku kolečkovému podstatně jednodušší konstrukce, výrobně snadnější, spolehlivější ve své funkci a pohoto- Obr.4 Křesadlový zámek, archiv M.Neradil 18

19 vější pro střelbu. Tento typ zámku se postupně ujímá své vedoucí role ve spouštěcích mechanismech v různých úpravách na dalších téměř 150 let až do vynálezu perkusní zápalky a zámku perkusního. Křesadlový zámek byl neustále zdokonalován a přepracováván. Podle toho v jakých oblastech Evropy, tak se lišilo i jeho provedení i názvy. Setkáváme se tady s křesadlovými zámky švédskými, holandskými, španělskými nebo francouzskými. Právě zámek francouzský, tzv. bateriový, byl vrcholem vývoje křesadlového zámku. Jeho ocílka kryla pánvičku, většina mechanismu zámku byla ukryta v zadlabání v pažbě a pod plechem zámku. Tento zámek se dočkal díky své kvalitě největšího rozšíření a udržel se až do zavedení perkusních zápalek. Křesadlové zámky měly jednu velkou nevýhodu. Byly naprosto nepoužitelné v dešti, kdy prach na pánvičce zvlhnul a ani vykřesnutí jiskry nebylo možné. Řešení našel významný puškař, který působil pravděpodobně v Heřmanově Městci a v Kutné Hoře. Byl jím Stanislav Paczelt, který někdy před rokem 1738 vynalezl vnitřní křesadlový zámek dokonale chráněný před povětrnostními vlivy. Křesací mechanismus neměl kohout otočný kolem čepu, ale vykonával vodorovný pohyb. Tento vynález představoval zřejmě vůbec první bezkohoutkovou zbraň, kde byl použit poprvé princip vodorovného úderníku tak, jako u pozdějších mnohem modernějších zbraní. Zbraní z Paczeltovy dílny se nezachovalo mnoho. Jako unikáty jsou vzácnými exempláři v Britském muzeu, v královském muzeu v Kodani, či v soukromých sbírkách v Itálii a Velké Británii. Na území České republiky je dochováno zřejmě jen několik původních Paczeltových zbraní s vnitřními zámky. Konstrukci vnitřních křesadlových zámků Paczeltova systému použili později i další puškaři, např. Morávek na Českém Krumlově, Lippert z Chebu nebo puškař českého původu Pacholík v Bratislavě a i řada zahraničních puškařů. Vnitřní křesadlový zámek je velmi významným vynálezem. Je původní českou konstrukcí a je i tak v zahraničí uznáván. Ke zpřesnění informací o dobovém používání jednotlivých konstrukcí zámků je nutno říci, že při zavádění novinek byla velká setrvačnost v používání starých osvědčených řešení a konzervativnost v přijímání novinek. Po vynálezech nových a lepších řešení mechanismů zbraní nedocházelo k okamžité změně používaných typů a 19

20 rychlému přechodu k nové, byť dokonalejší konstrukci. Tak se doutnákové zámky používaly ještě dlouho po objevení kolečkového zámku a stejně i kolečkový zámek byl montován na zbraně i dlouho po objevu dokonalejšího zámku křesadlového atd. 3.8 Perkusní zámek Velmi významným revolučním zlepšením v principu zbraní byl vynález změny principu iniciace výstřelu. Místo křesadla byla použita k zapálení střelného prachu chemická třaskavá zápalka. Francouzský typ křesadlového zámku byl tedy přímým předchůdcem dalšího zámku zámku perkusního. Byla odstraněna ocílka a byla nahrazena pistonem (takzvaným komínkem), který zajišťoval spojení prachové slože uvnitř hlavně (prachové náplni v nábojové komoře) s jejím povrchem. Na piston se nasazovala perkusní zápalka, která byla iniciována úderem kohoutu, ve kterém již nebyl pazourek. Tomu, aby zápalka fungovala, předcházel objev chlorečnanu draselného a třaskavé rtuti, kteréžto látky byly uvnitř zápalky. První zápalný systém s třaskavou zápalkou byl patentován ve Skotsku v roce Původní třaskavá zápalka byla dále zdokonalena bezpečným umístěním třaskavé směsi do měděného kalíšku, a tak vynalezena poměrně dokonalá zápalka perkusní, která se umísťovala právě na piston. Zanedlouho tento zápalný systém svět zbraní zcela ovládl a měl v něm dominantní roli po několik dalších desetiletí. Obr.5 Puška Augustin 1850 detail perkusního zámku, foto M.Neradil 20

21 V roce 1835 sestrojil Giuseppe Console perkusní pušku s použitím válečkové roznětky (třaskavina byla uložena v malé dutince ze slabého měděného plechu). Zámek Giuseppe Console pak byl zdokonalen polním maršálem Vincencem Augustinem. Touto puškou byla vyzbrojována rakouská pěchota od roku Bezdýmý prach a moderní systémy Poté již nabral vývoj rychlý spád. Začátek druhé poloviny 19. století přinesl rozšíření dalších, velmi zásadních technických novinek, které podstatně ovlivnily celý další vývoj zbraní až do dnešních dní. Největší změny nastaly ve způsobu nabíjení zbraní. U perkusních zbraní se k iniciaci výstřelu používala velmi pokroková zápalka, ale nabíjení zbraně probíhalo ústím hlavně tak jako na samém počátku palných zbraní. Nabíjení bylo velmi zdlouhavé a neumožňovalo rychlejší opakovanou střelbu. Navíc nabíjení dlouhých zbraní bylo možné pouze ve stoje a v řadě situací bylo velmi obtížné. Velmi nepohodlné bylo nabíjení v třeskutých mrazech zkřehlými prsty a doslova nemožné bylo za deště a jiných nepříznivých povětrnostních podmínek. Rozvoj zadovek musel počkat až na další technický pokrok a vynález jednotného náboje. Vynález třaskavých směsí v používaných v zápalkách umožnil uskutečnit nápad a spojit zápalku, prachovou slož i střelu v jeden celek, tedy v první jednotný náboj. První jednotné náboje měly formu papírového nebo bavlněného smotku, ale brzy velmi rychle prodělaly další zlepšení do kompaktní papírové formy s kováním a později i celokovového provedení. Jen přibližně 15 let po konstrukci perkusního zámku roku 1832 si nechal patentovat francouzský puškař, který se inicioval kolíčkovou kovadlinou. Tento náboj se po různých dalších zlepšeních nakonec velmi uplatnil a postupně se začal v Evropě velice rozšiřovat a v polovině století začal pronikat i k nám. Vynález jednotného náboje byl revolučním převratem, který ovlivnil celý další vývoj palných zbraní. 1 Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str

22 Systém Lefaucheux začal převládat zejména u loveckých dvojek a dvojáků. U vojenských zbraní se rozšířil tzv. jehlový systém. Ve výrobě zbraní na nový náboj Lefaucheux vynikli především puškaři Jan Novotný nebo Matěj Mach z Prahy, jehož zbraně se vyznačovaly bohatým zdobením a nádherným rozetovým damaškem na hlavňové oceli. Poslední tři desetiletí 19. století znamenala další zlom v konstrukci zbraní a střeliva, protože období přineslo velký technický pokrok v různých konstrukčních řešeních loveckých zbraní a nábojů. Už 13 let po patentu Lefaucheux náboje (v roce 1845) vymyslel Francouz Flobert náboj s okrajovým zápalem zvětšením a protažením zápalky. To už byl jen kousek od konstrukce nábojů se středovým zápalem. Zápalky pro ně vynalezli Američan Hiram Berdan a Angličan Edward Boxer po dalších patnácti letech (1860). Obě pracují na podobném principu kovadlinky uvnitř zápalky. A vynálezem bezdýmého prachu v osmdesátých letech 19. století spolu s dalším rozvojem technologií umožnil výrobu nábojů takových, jaké je známe i dnes. Náboj měl oproti předchozímu náboji Lefaucheux řadu výhod, které spočívaly jak ve výrobě náboje, tak ve snadnější manipulaci při nabíjení a v neposlední řadě i v lepším vývinu rány. Černý prach byl tedy vytlačen (i když některé náboje byly plněny též černým střelným prachem). Navíc použití bezdýmého prachu bylo mnohem čistší, neboť jeho hoření je dokonalejší a nevzniká tolik zplodin jako u černého prachu. Po roce 1880 náboj s centrální zápalkou (nebo také středovým zápalem) zcela ovládl tehdejší výrobu zbraní (i když zbraně typu Lefaucheux byly vyráběny ojediněle ještě i ve dvacátém století). To vše mělo brzy za následek snahu o vývoj samočinných zbraní. 22

23 4.VLIV VOJENSKÝCH ZBRANÍ NA VÝVOJ LOVECKÝCH ZBRANÍ Vývoj loveckých kulových zbraní byl ovlivněn zejména vývojem vojenských zbraní. U loveckých kulovnic se začaly více prosazovat otočné závěry typu Mauser nebo Mannlicher s možností rychlého přebití a opakování výstřelů, které pocházely z vojenských pušek. První velmi úspěšnou kulovou opakovačku s cívkovou schránkou, která po dalších zlepšeních dosáhla velkého rozšíření, patentoval v roce 1875 mostecký rodák žijící ve Vídni Ferdinand Mannlicher. Později uvedl na trh Němec Paul Mauser svoji kulovnici s typickým válcovým závěrem, jehož vylepšená modifikace z roku 1898 se vyrábí dodnes. Zbraně od obou vynálezců byly zavedeny v rakouské a německé armádě. Od konce 19. století sledujeme ve výzbroji evropských armád snahu o snižování ráže hlavních pěchotních zbraní. A to nejen na průměru střely, ale i na zmenšování prachové náplně. Tento trend potom s přestávkami trval až do sedmdesátých případně osmdesátých let 20. století. 4.1 Rakousko Uhersko Tak například Rakousko-Uhersko po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 (známá bitva u Hradce Králové) urychleně hledalo možnost, jak co nejrychleji (a taky nejlevněji) přezbrojit armádu na zadovky. Důvodem tragické porážky u Hradce Králové však nebylo jen použití nových jehlovek Dreyse u pruských vojsk, které byly schopny střílet rychleji než rakousko uherské předovky Lorenz, ale zejména špatná taktika boje rakouskouherských generálů. Obr.6 Wänzel 1854/67 Myslivecký štuc, detail závěru, foto M.Neradil 23

24 4.1.1 Lorenz, Wänzel, Werndl, Mannlicher Jako nejrychlejší se tedy jevila transformace předovek Lorenz na zadovky se odklopným závěrem. Tento úkol nejlépe splnil konstruktér Wänzel. Stále však zůstával průměr střely cca 13,2 mm. Tyto zbraně se jako hlavní pěchotní zbraně dlouho neudržely. Brzy je nahradily jednoranové pušky zadovky Werndl 1867 (později 1873) s otočným závěrem. Zde už je ráže jen 11 mm. Tyto pušky byly roku 1886 nahrazeny opakovací puškou Mannlicher 1886 ráže 11 mm (stále plněný černým prachem). A roku 1890 se objevuje první manlicherovka ráže 8 mm plněná bezdýmým prachem. Konečně roku 1895 je tu již klasická puška vzor 1895, jak ji známe dodnes. Obr.7 Werndl 1867 pěchotní puška - detail závěru, foto M.Neradil Ruku v ruce s tímto vývojem vojenských zbraní jde i vývoj loveckých zbraní. I když je vždy o několik let zpožděný. Což je pochopitelné. Vzhledem k tomu, že v Rakousku Uhersku (a později i v Rakousku a Maďarsku) byla zavedena puška Mannlicher 1895 po mnoho let, byl zde tento systém populární i mezi myslivci a lovci. U nás tento trend končí v meziválečném období, přikloněním se k systému Mauser. V Rakousku je systém Mannlicher populární dodnes a je ve výrobním programu rakouských výrobních firem (Steyr, Mannlicher) dodnes. Obr.8 Mannlicher karabina, foto M.Neradil 24

25 Obr.9 Mannlicher 1895 karabina - detail závěru, foto M.Neradil 4.2 Německo V německých zemích, a poté i u nás, vidíme příklon, spíše k systému Mauser. Je to dáno zejména tím, že zde byly tyto pušky (Mauser 1898 a jeho modifikace, např. československá puška vzor 24) v ráži 8 mm jako pěchotní zbraně zavedeny v armádě. A zbraně tohoto systému se mezi našimi lovci začaly objevovat již za první republiky a po válce byl tento trend ještě intenzivnější (brněnské kulovnice Z, Brno 98). I dnešní CZ 550 z tohoto systému konstrukčně vychází. Obr.10 Československá puška vzor 24, foto M.Neradil 4.3 Rusko V Rusku byla zavedena puška Mosin 1891 ráže 7,62 mm. Nahradila tak již zastaralé pušky Krnka, Berdan 1 a Berdan 2. Vzor 1891 byl později modernizován. Nejprve úpravami hledí, poté délky hlavně (vzor 1891/30). Následovalo provedení 25

26 karabina (vzor 1938) a potom karabina se sklopným bodákem (vzor 1944). Vliv tohoto systému je mezi loveckými puškami v této oblasti možno vysledovat až do dnešních dnů. A to v nejrůznějších provedeních systému Mosin se schránkovým zásobníkem na 5 ran, tak i v jednoznačně nejpopulárnější ráži mezi místními myslivce a lovci 7,62 x 54 R. Tato ráže se zde úspěšně udržela i jako ráže samonabíjecích pušek (SVD, později Tigr). Obr.11 Mosin 1891, foto M.Neradil 4.4 Ostatní země Systémy vojenských opakovacích zbraní jiných armád, jako například Lebel Francie, Enfield Velká Británie, Schmidt Rubin Švýcarsko, nebo Arisaka Japonsko se v běžné myslivecké praxi neuplatnily a my se s nimi nesetkáváme. Ale nejen my, ale ani myslivci a lovci v zemích svého vzniku je příliš nepoužívají. Jistou výjimkou může být americká puška Springfield M Tento systém je v menší míře používán jak na americkém kontinentu, tak v západní Evropě. Hlavně se však stala populární ráže této vojenské pušky, tedy Springfield. A to i v našich zemích. Obr.12 Enfield No.4 Mk 1*, foto M.Neradil 26

27 4.5 Pozdější vývoj Pozdější vývoj pěchotních vojenských zbraní směrem k automatickým puškám a samopalům, se už do vývoje loveckých zbraní tolik nepromítal. Snad jen ruská (sovětská) konstrukce S. G. Simonova (samonabíjecí puška SKS) a M. T. Kalašnikova (systém AK ať už vzory 47, 74, AKM, AKSU, nebo další) uspěly v zemích bývalého Sovětského svazu. A dnes se i k nám dováží samonabíjecí kulovnice a brokovnice těchto systémů vyráběné ve zbrojovkách v Iževsku, Tule či Vjatských Poljanách v Rusku (Saiga, Vepr) a můžeme se s nimi občas setkat. Bývají využívány při natláčkách na černou zvěř, případně ke sportovní střelbě. Obr.13 Vepr Super,.308 Win., zdroj 27

28 5. ROZDĚLENÍ ZBRANÍ Existuje několik možných pohledů na rozdělení zbraní. Myslím, že nejjasněji se zbraně rozdělují podle doc. Ing. Komendy, Csc. Rozdělení střelných zbraní (podle ustanovení zákona a terminologických norem) a) z právního hlediska střelné zbraně -dovolené -nepodléhající registraci (kategorie D) -podléhající registraci (kategorie B a C) - zakázané (kategorie A) b) z technického hlediska střelné zbraně - palné - kulové - brokové (brokovnice) - kombinované - signální - expanzní - akustické - plynovky - plynové - vzduchovky - větrovky - paintbalové zbraně - mechanické - luky - praky - kuše - harpuny atd. c) z hlediska účelu (oblasti uplatnění) střelné zbraně - civilní - sportovní - lovecké (kulové, brokové, kombin.) - obranné (pistole, revolvery, ostatní) - ostatní (pro jiné účely např. signální) - vojenské 28

29 d) z časového hlediska střelné zbraně - historické - novodobé - soudobé zbraně - repliky zbraní - napodobeniny zbraní e) z hlediska funkčnosti střelné zbraně - plně funkční (střelbyschopné) - částečně funkční - řezy - nefunkční - znehodnocené - poškozené - zničené 2 Z tohoto podrobného rozdělení nás nejvíce zajímají zbraně střelné palné kulové, brokové i kombinované tedy zbraně lovecké. 6. ZKOUŠENÍ ZBRANÍ Během 19. století se zkoušení zbraní stává záležitostí státu. Jsou přijaty zákony, které zkoušení zbraní nařizují a jsou zřízeny i speciální úřady zkušebny zbraní, kde se toto provádí. První taková zkušebna vznikla v Belgii v Lutychu (Liege), kde byl koncentrován belgický zbrojířský průmysl. Tato zkušebna byla předobrazem pro tvorbu dalších zkušebních úřadů po celé tehdejší Evropě. Tedy i pro naše země, jakožto součást Rakousko - Uherska. Rakousko - Uherská vláda roku 1891 zřizuje, na základě říšského zákona, státní zkušebny zbraní. V rakouských zemích, ve Vídni a ve Ferlachu, u nás v Praze a ve Vejprtech - všechny čtyři tyto zkušebny měly jedno společné ředitelství v Klagenfurtu. V roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Nový, mladý, stát převzal řadu zákonů z Rakousko-Uherska a s nimi i dvě zkušebny zbraní. V období druhé světové války pražská zkušebna fungovala jako protektorátní. Vejprtská byla na 2 Komenda J., 2003, Zbraně a střelivo mezi paragrafy, Tůma, Modřice, 266 s. 29

30 území zabraném na podzim roku 1938 Německem a byla tedy považována za zkušebnu takzvané Velkoněmecké říše. Po roce 1945 byla vejprtská zkušebna zrušena, neboť zanikla zdejší výroba zbraní. Pražská zkušebna se od roku 1955 jmenovala Československá zkušebna zbraní a střeliva v pro civilní potřebu a dnes se jmenuje Český úřad zkoušení zbraní a střeliva a sídlí stále v Praze na Žižkově a organizačně spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Zkušebna provádí: - ověřování zbraní - nové ověřování zbraní - schvalování typů zbraní a střeliva - uznávání zbraní a střeliva do kateg. Ověřování zbraní prohlídka před zkušební střelbou střelba (tormentace) prohlídka po střelbě V případě zjištěné závady je tato zbraň vrácena osobě jako provozu neschopná a je vystaven zamítavý protokol. V případě, že zbraň vyhovuje současným předpisům, jsou na ni vyraženy značky odpovídající provedení zkoušky. Tyto značky se razí na hlavní části zbraně. Seznam a vzory těchto značek jsou v příloze č. 2. Samotná tormentace zkušební výstřel, se provádí speciálním střelivem, které má zvýšenou prachovou náplň. Vzhledem k tomu se střílí ze speciální stolice. Minimálně o 30, většinou však o 45-65%. Účelem ověřování je zabránit provozu zbraní, u kterých by hrozila nehoda při jejich používání vzhledem k jejich stavu. K prohlídce zbraně na Státní zkušebně nás může poslat orgán PČR. Jestliže během kontroly naší zbraně zjistí nesrovnalosti vůči výrobnímu provedení, případně je technický stav nevyhovující používání. ČÚZZS samozřejmě také provádí a schvaluji u nás vyrobené, případně dovezené střelivo. Toto samozřejmě není kusově zkoušeno ani označováno. Provedou se zkoušky série dané ráže a provedení střelby a střelivo je poté označováno zkušební značkou. Na každém nejmenším spotřebitelském prodejním provedení (tedy na krabičce). 30

31 6.1 Česká republika člen C.I.P. Český úřad zkoušení zbraní a střeliva je přímo podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky a provádí ověřování a odborné činnosti v oborech střelné zbraně, střelivo, pyrotechnické výrobky, výbušniny, střeliviny a ochranné prostředky odolné vůči střelám, střepinám a nožům. Dlouhá léta spolupracuje s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany ČR a jejich odbornými pracovišti. Jeho postavení jako nezávislé a objektivní národní autority v oblasti státního zkušebnictví se k tomu přímo nabízí; podílí se na celé řadě speciálních zkoušek a na zadávacích podmínkách pro výběrová řízení. Jako jediní v ČR je oprávněn převádět vojenskou a speciální techniku v oblastech naší působnosti do civilní sféry, tj. na civilní trh. Dnem 1. července 1969 byla v Bruselu sjednána a podepsána mezivládní Úmluva o vzájemném uznávání úředních zkušebních značek ručních palných zbraní a střeliva, která vstoupila v platnost v České republice dnem 20. května Úmluva zveřejněná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 70/1975 Sb. zakládá systém, ve kterém národní orgány zkoušejí podle předpisů vydávaných Stálou kanceláří úmluvy civilní palné zbraně a střelivo, označuje je národními značkami a tyto značky jsou vzájemně uznávány státy úmluvy. Tento systém se označuje zkratkou svého řídícího orgánu jako systém C.I.P. (Mezinárodní stálé komise pro zkoušení ručních palných zbraní pro civilní potřebu - Commission Internationale Permanente pour les épreuves des armes a feu portatives). Garantem C.I.P. je Belgické království. Stálá kancelář C.I.P. má sídlo rovněž v Belgii, v Bruselu, jednacím jazykem C.I.P. je francouzština. V současné době k CIP přistoupily vlády následujících států: SRN, Rakouská republika, Belgické království, Republika Chile, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Finská republika, Velká Británie, Maďarská republika, Ruská federace, Slovenská republika a Česká republika Mezi hlavní úkoly C.I.P. patří především: určovat přístroje pro měření tlaku při výstřelu; stanovovat postupy při úředním měření tlaku spotřebních a zkušebních nábojů; 31

32 provádět úřední zkoušky ručních palných zbraní a přístrojů zaměřených na jejich bezpečnost při používání; sjednocovat rozměry nábojů a nábojových komor a názvy označování ráže použitelného střeliva ve zbraních a přístrojích; prověřovat zákony a předpisy, které se týkají úředních zkoušek a jsou vydávány členskými státy C.I.P.; vydávat přehled vzorů zkušebních značek užívaných úředními zkušebnami těchto států PUŠKAŘSTVÍ A VÝROBA ZBRANÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Již v 16. století existovala velká střediska puškařství. Vznikala tam, kde se dříve (ale i později) vyráběly ve větším měřítku šípy, luky, meče, zbroj a další výzbroj a výstroj. V těchto oblastech byli řemeslníci zdatní při práci s ocelí a dalšími materiály. Mohlo se tady přejít i na výrobu zbraní. Pracovalo se tam na loveckých zbraních všech stupňů kvality a kromě domácích zákazníků část produkce i vyváželi. Zejména pak hlavně a zámky loveckých ručnic. Města měla zájem o dobré puškaře, měla i své značky, jimiž se zbraně označovaly. Puškaři se vzhledem ke kvalifikaci a odbornosti stávali váženými občany. Také se slučovali do takzvaných cechů první vznikl roku 1530 v Berouně, poté v roce 1539 v Českém Krumlově. Cechy měly svá pravidla a zejména se snažily dodržovat a kontrolovat kvalitu výroby. Výrobky českých puškařů dosahovaly velmi dobré kvality a měly úspěch i v zahraničí. Zbraně z Čech se velmi často vyvážely a úspěšné byly i díky až uměleckému zpracování a špičkové výzdobě zbraní století Postavení puškařů se začalo výrazně měnit v polovině 16. stol. Začal ostrý boj proti protestantům a to se nevyhnulo ani puškařům protestantům. Pražští puškaři například přicházejí nejen o vliv, ale i o majetky a tím začíná úpadek řemesla. 3 Dostupné na World Wide Web 32

33 Král Ferdinand II. Čechům příliš nedůvěřoval a tak u nás začínají pracovat puškaři z Německa. Z českých zůstávají jen katolíci z venkova. V Praze pak tedy pracuje Mikuláš Syrůček z Rohozce. Dále tu pokračuje v činnosti Jan Exner, bratři Králové, Jan na Louži a několik dalších. Z nových německých puškařů jsou to Jan Trester, Jakob Schiffenter, Johann Frischman. Později se objevují i Rakušané z Insbrucku v čele s Georgem Schmidthammerem, cechmistrem malostranským. Ze Slezska přichází Adam Tomáš. Z Norimberka se v Praze usadil Jan Seyden a další. Na druhou stranu, těm, kteří se udrželi se daří - historické prameny z roku 1525 hovoří o vlastnictví dvou domů na Novém Městě a Újezdě puškařským mistrem Kubíkem. Staroměstský puškař Václav v letech 1530 až 1555 kupuje cenné pozemky či malostranský puškař Burián kupuje v roce 1542 vinice z výnosů puškařské dílny. Mimo Prahu byla situace horší. Například v Berouně nebyl roku 1545 žádný puškař a to zde byl zřejmě nejstarší puškařský cech, který byl založen podle zápisů již roku z roku Stejně tak to bylo na mnoha místech českých zemí. Zůstává jen ojediněle několik puškařů a to zejména na panstvích české katolické šlechty. Pro české puškaře se situace stala výhodnější zejména po vpádu Turků do Evropy a především po obléhání Vídně Turky v roce Začaly jim plynout značné výnosy z vyzbrojování šlechtických a městských zbrojnic Později největší a poměrně stabilní příjmy měli puškaři z výroby drahých a honosně zdobených loveckých palných zbraní, které se staly běžnou a velmi žádanou výbavou nejen královského dvora, ale i dalších velmožů, církevních hodnostářů, nižší šlechty a dokonce i měšťanů. Současně s prvním použitím palných zbraní k lovu došlo k jejich speciálnímu konstrukčnímu uspořádání, které bylo přizpůsobeno loveckému použití. Určitě nebylo praktické ani možné používat k lovu těžké hákovnice a hradebnice, lovecké pušky musely být lehčí a obratnější. Tak začala dlouhá historie odděleného vývoje loveckých zbraní od zbraní vojenských. Další a výrazné oživení se dostavilo v období vlády Rudolfa II ( ). Ten povolal představitele Insbrucké školy např. Bernharda Klassera, Konráda Meyera, bratry Schnellery. Daniel Sadeler byl pozván osobně císařem, aby pozvedl kvalitu práce. A jeho zbraně zaujímají naprosto mimořádné postavení mezi zbraněmi té doby. 33

34 Také Maxmilián Wengler se proslavil svou výrobou loveckých kulovnic se zakrytým kolečkem. Tento kryt se používal pro ochranu před nepříznivými vlivy počasí. Pokud jsme se zmínili o císaři Rudolfu II., je na místě se zmínit o jeho sbírkách. Rudolf II byl známým sběratelem uměleckých pokladů z celého tehdejšího světa. Do jeho sbírek patřila i velká sbírka zbraní nádherného provedení, o nichž však většinou víme jen z různých inventárních a prodejních seznamů. Některé jednotlivé vzácné exempláře jsou v muzeích evropských metropolí, ale většina se bohužel nedochovala. Sběratelské soustředění Rudolfa II. i na palné zbraně svědčí o vážené hodnotě loveckých zbraní, které se ostatně často stávaly nejen nástrojem k lovu, ale cenným uměleckým předmětem, s bohatými intarziemi kostí, želvovinou, drahými kovy a vzácnými kameny, rytinami a uměleckými reliéfy. Lovecká palná zbraň se krátce po svém rozšíření zkrátka stala i honosným reprezentantem stavu svého majitele a její hodnota se rozšířila z účelnosti i do roviny kulturní. Zakázky Rudolfova dvora a dalších velmožů, kteří císaře napodobovali, byly pro puškaře velmi výnosné a pomohly tak dalšímu rozvoji řemesla. Císař Rudolf II. nakupoval zbraně po celé Evropě, ale dával i zakázky místním pražským císařským puškařům. Úroveň provedení zbraní odpovídala císařskému postavení jejich objednatele a zbraně tak byly uměleckými díly velkého významu století Třicetiletá válka znamenala další velký problém pro puškařství v českých zemích. Hlavně pak její výsledek. Praha se stala nevýznamným provinčním městem bez většího vlivu. Nekatolíci utekli do zahraničí a mezi nimi i někteří puškaři. Na druhou stranu přišlo mnoho řemeslníků do volných dílen a domů. Např. Johann Mändel, Jan Stifter, Adam Brandt, nebo Marek Linck a Kašpar Neireiter. Navíc někteří puškaři po skončení třicetileté války získali za zásluhy při boji ze Švédy různé výsady jako právě např. Jan Stifter a Johann Mändel. 4 Dostupné na World Wide Web 34

35 Johann Mändel měl z nich všech nejvyšší kvalifikaci. Byl to zkušený, špičkový puškař a rytec. Pracoval také na dalších zdokonalováních stávajících systémů. Neireiter používal španělské zámky, zajímaly ho technické novinky, vyráběl dokonce brokovnice se sklopnou hlavní. Mezi další puškaře patřili například Tomáš Freimewminger, Mark Miller, Tobias Frantz. Většinou to však byli zahraniční puškaři z Rakouska a Německa. Z českých tu zůstal např. Václav Franta. Vynikajícím puškařem té doby byl Laurentius Trieel. V tuto dobu bylo významným centrem výroby zbraní město Cheb. Mělo naprosto mimořádná privilegia. Jeho puškaři vytvořili vlastní styl řezby pažeb i rytých zámků Udržovali pravidelné kontakty s evropskými puškaři a jezdili pravidelně do Holandska a Francie. Právě francouzská a holandská tvorba ovlivňovala chebské výrobce. Mezi nejslavnější z nich patřili Georg a Kaspar Keiserovi, Hans Reiner a Hans Kreiner. Ke konci 17. století však Habsburkové zrušili privilegia města Cheb a tím končí i období slávy místních puškařů. Koncem 17. století se u nás začaly stále více prosazovat křesadlové zámky. Praha i nadále zůstávala centrem puškařství. Mezi četné představitele patřili Jiří Tirlinger, Jan Faigl, Kašpar Neizeiter, nebo Francouz Jane de Plan. Někteří puškaři jen nevyráběli a nekopírovali, ale sami se podíleli i na zdokonalování systémů zbraní. Mezi nejvýznamnější patřili Matěj Kulík. Byl členem známé puškařské rodiny. Podařilo se mu nahradit obtížné natahování klíčem odklopením kohoutu s pyritem. Časem se mu povedlo upravit i vnitřní mechanismus francouzského zámku změnou umístění pera ocílky dovnitř. Mimo Prahu se zbraně vyráběly i jinde. Např. ve východních Čechách působil Stanislav Paczelt. Vytvořil první bezkohoutovou zbraň- natahovala se druhou spouští, která napínala úderník to jsem popsal již dříve, neboť se jednalo o vynález přelomový z hlediska celosvětového. 35

36 V Brně působil např. Franz Huntzefeld, Matěj Mück a jeho syn František. Tito puškaři vyráběli technicky i výtvarně velmi kvalitní výrobky. V Brně mimo nich působili puškaři Geidel, Schnepf, Exl, Schindler. V Olomouci působili George Wistater a Franz Reimer. Výborní puškaři působili i jinde, zejména pak pro významné české šlechtice na jejich panstvích. Přepychové zbraně vznikaly v Karlových Varech. Místní puškaři spolupracovali s norimberskými. A právě norimberští patřili mezi evropskou špičku. Mezi těmito městy probíhala i výměny tovaryšů. V dobách největšího rozmachu puškařství bylo v Karlových Varech více než 20 dílen s 6-8 tovaryši a stejným počtem učňů. Zbraně zde kupovaly nejvýznamnější osobnosti té doby, které se zde léčily. Mezi nejznámější zdejší puškaře patřil Johann Knot. Zavedl výrobu zadovek, které se hojně i vyvážely do zahraničí. Mezi další proslulé puškaře patřili Leopold Becher, Josef Breitenfeld, J.C.Peter a zejména jeho syn Georg Ernst Peter století I v pozdějších dobách, během první poloviny 18. století, sláva a věhlas českého puškařského období nehasnul. Puškařství prodělávalo neustálý úspěšný konjukturální vývoj. Spíše naopak čeští puškaři patřili mezi špičkové řemeslníky té doby a byli zváni do nejrůznějších zemí, kde byli dáváni za vzor precizní a hodně umělecky ztvárněné práce. Jejich práce patří mezi skvosty puškařského umění první poloviny 18. století. První polovina 18. století byla obdobím bohaté myslivosti, velkého rozvoje honů na drobnou zvěř srstnatou, pernatou včetně zvěře vodní. Šlechtické lovy spárkaté zvěře se předstihovaly v okázalosti i v počtu ulovené zvěře na výřadech. Puškaři dostávali řadu lukrativních zakázek a puškařské dílny vzkvétaly. Puškařské rodiny jako Houschka, Stifter, Poser, Frantz, Merkel, Peter, Poltz působily v Praze, Karlových Varech, také v Obr.14 Křesadlová kulovnice W. Poltze z Karlových Varů z roku 1765, zdroj 36

37 Olomouci. Jen v samotné Praze bylo více jak tucet samostatných puškařských dílen. Pro porovnání uveďme, že vídeňský puškařský cech měl ve stejné době 11 až 14 členů a karlovarský dokonce 20. Bohužel, poté nastává pád. Příčinou byly neustálé válečné spory, se kterými se tehdejší panovnice Marie Terezie potýkala. Řada puškařů musela narukovat, sedláci museli odevzdat zbraně a i celková atmosféra pro myslivost a lov byla nepříznivá. Svoji roli hrála i nasycenost trhu a dostatečná vybavenost šlechtických zbrojnic, které nevyvolávaly poptávku po nových loveckých zbraních. Pražský cech puškařů se mu snaží zabránit návrhem na zřízení manufaktury pro výrobu vojenských zbraní. V čele této iniciativy stáli Matěj Kubík a Pavel Poser. K realizaci tohoto nápadu však nedošlo a tak Prahu opouštějí další mistři. Ještě hůře jsou na tom Karlovy Vary, kde puškařská činnost vymizela úplně. Druhá polovina 18. století byla pro české puškařství naopak poměrně nepříznivá. Syn Marie Terezie císař Josef II. nebyl milovníkem lovu. Císařské zbrojnice v oblasti loveckých zbraní, za vlády obou panovníků, nezaznamenaly, mimo darů, žádné významnější přírůstky. Císařský dvůr nevyvolával poptávku po nových loveckých zbraních, a tím byla omezena poptávka i z řad ostatní šlechty. Císař Josef II. se snažil, mimo nutných diplomatických akcí, vůbec omezit lov pro zábavu a spatřoval v něm pouze hospodářský efekt. Uspořené náklady z neuskutečněných nákladných honů žádal věnovat spíše na obranu země. Nebyl příznivcem cechů a výrobu vojenských zbraní přesouval z řemeslných dílen do produktivnějších manufaktur. Na našem území bylo založeno několik manufaktur na výrobu vojenských zbraní a kováren hlavní. Neexistovaly dlouhou dobu a prakticky prosperovaly jen v dobách válečných konfliktů. Byly např. v Duchcově, Spáleném Poříčí, Olomouci, Brně, Rýmařově, Vejprtech, Loučné, Adamově, Vernéřově, Teplicích, Hrádku a mnoha dalších místech. Tyto manufaktury, přesto, že sloužily převážně vojenským dodávkám, jsou dokladem tehdejší rozsáhlé zbrojní výroby na našem území. Manufaktury na výrobu zbraní ale nebyly zaváděny až císařem Josefem II.. První manufaktury na výrobu zbraní pro vojenské účely u nás vznikly už za třicetileté války (tedy o více jak 150 let dříve) např. v Jáchymově, v Duchcově, Raspenavě, 37

38 Vrchlabí a jinde. Snaha Josefa II o pozdvižení průmyslu zavedením manufaktur a pak i napoleonské války situaci ve výrobě loveckých zbraní ještě zhoršily. Řemeslná puškařská výroba se z těchto ran už nikdy nevzpamatovala století - průmyslová revoluce a vznik velkých zbrojovek Koncem 18. století a začátkem 19. stol. Je ve znamení velkých objevů a rozmachu průmyslové revoluce. Právě v tomto období je vynalezeno několik zásadních věcí pro zbraňové odvětví. Jsou to například perkusní zámek, zápalka, nábojnice atd. V roce 1854 došlo ke zlepšení munice v rakouské armádě. Lorenz vyvinul kompresní střelu, jejíž použití zvýšilo účinky zbraně. Roku 1856 byla zavedena nová Lorenzova pěchotní puška s rýhovanou hlavní. Byla lehčí a měla dostřel na 900 kroků. Také jezdectvo bylo v roce 1859 přezbrojeno pistolí s Lorenzovým perkusním zámkem, ráže 14 mm. Tyto palné zbraně zůstaly ve výzbroji habsburské armády až do sedmdesátých let 19. století. 5 Obr. 15 Lorenz 1854 myslivecký štuc detail závěru, foto M.Neradil 5 Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str

39 Mezi významné konstruktéry té doby patřil i Čech Sylvestr Krnka. Zkonstruoval pušku zadovku a vytvořil pro ni i náboj se středovým zapalováním. První kovový náboj použil v období své práce v Černé Hoře (1869) poté v Rusku (1869). Jeho pušky se poté populárně nazývaly krnkovky. Obr.16 Krnka 1869 pěchotní puška, foto M.Neradil V Rakousku vznikla konstrukce použitelné zadovky v roce Český puškař Sylvestr Krnka již tehdy předložil svou zadovku se záklopkovým zámkem vojenským úřadům. Byla však konzervativními armádními kruhy odmítnuta. Větší úspěch měla v cizině, kde byla zavedena v Černé Hoře a v roce 1869 také v ruské armádě. Osvědčila se ještě v bojích ruských vojsk s Chivským Chanátem a v rusko-turecké válce v letech Od počátku 19. století se stále více rozvíjí manufakturní výroba a v puškařství je to podobné. První manufaktury vznikaly pro vojenské účely. A to v místech s tradiční výrobou oceli. V Čechách v Raspenavě, ve Vrchlabí, v Duchcově, a ve Vejprtech. Sdružovali se v nich bývalí puškařští mistři a tovaryši. Většinou je provozovala šlechta. A nebyly to žádné malé dílničky. Některé byly schopny dodávat až 10 tisíc pušek ročně. Samozřejmě pro armádní účely. 6 Klučina P. at al., Člověk zbraně a zbroj v obraze doby, Naše vojsko, Praha, 1984, str

40 7.4.1 Manufaktura Vejprty Ale existovaly manufaktury specializující se na výrobu loveckých zbraní. Typickou manufakturou tohoto druhu je výroba zbraní ve Vejprtech u firmy Fückert. Tato firma vyráběla velmi kvalitní zbraně, které byly vysoce hodnoceny i na mezinárodní úrovni. A přitom tato manufaktura vznikala postupným spojováním jednotlivých vejprtských dílen. Zde má svůj původ proslulá korunní ručnice s kohouty a zámkovou deskou. Kohouty se natahovaly automaticky, sklopením hlavně. Firma Fückert se specializovala hlavně na brokovnice a dodávala i součástky dalším puškařským a obchodním firmám po celé Evropě. Koncem minulého století, v souvislosti s prusko rakouskými válkami, se ve Vejprtech vyráběly i vojenské zbraně. Při výrobě zbraní zde bylo zaměstnáno 500 dělníků Situace v Praze Koncem století působí v Praze i firma nesmírně zdatného puškaře Jana Nowotného. Její výrobky se prodávaly do celé Evropy. Zejména do Ruska, Španělska, Itálie a Francie. Koncem století již má tato firma v Praze bezkonkurenční postavení. Manufaktury jiných majitelů, jako např. Kehlnerova a Machova zanikají. V roce 1898 končí i podnik Lebedův. V Praze působil proslulý puškař Antonín V. Lebeda. Po získání mistrovského titulu založil puškařskou manufakturu. Její výrobky se staly známé po celém světě. A to i mezi panovnickými rody a mezi nejvýznamnějšími šlechtici a továrníky. Nejvíce jeho zbraní se vyváželo do Ruska a do Španělska. Byly bohatě zdobeny. A to tak specifickým způsobem, že se mu začalo říkat pražská arabeska. Počátky perkusních zbraní v Čechách jsou spojeny nepochybně s nejlepším puškařem 19. století s Antonínem Vincencem Lebedou, který v roce 1820 převzal dílnu po Matěji Brandejsovi. Lebeda se při výrobě zbraní soustředil na prvotřídní kvalitu za velmi přijatelnou cenu. Jeho zbraně mimo skutečně výjimečně vysoké kvality oplývaly i velmi estetickým řešením a patřily k nejelegantnějším své doby. Pro své vynikající vlastnosti a dobrou cenu tvrdě konkurovaly i známějším zbraním francouzským a anglickým. Jeho zbraně získaly oblibu u šlechticů ve většině evropských zemí, zejména 40

41 v Polsku a Rusku a i v zámoří. Lebeda uplatnil řadu svých vlastních zlepšení a dokonce vlastnil i patent na originální skříňový perkusní zámek, který byl tak úspěšný, že řada jiných dílen se jej snažila napodobovat a po skončení pětileté patentové ochranné lhůty i úspěšně aplikovala na své zbraně. K nejtypičtějším výrobkům Lebedovy dílny patřily brokovnice s nádherně vzorovaným hlavňovým damaškem a kulové dvojáky. Přesnost výroby a zejména přesné sestřelení hlavní bylo velkým Lebedovým uměním. V. A. Lebeda byl představen i císaři Františku Josefovi I. při jeho návštěvě v Praze. Císař byl Lebedovými zbraněmi nepochybně zcela unesen, protože pro svoji zbrojnici hned na místě objednal dvanáct stejných dvojek, šest dvojáků a tři kozlice. Lebeda byl jmenován dvorním dodavatelem a dodával zbraně i dalším významným členů Habsburského rodu. Mimo loveckých zbraní Lebeda vyráběl i luxusní jednoranné pistole a perkusní revolvery. Obr.17 Detail zámku perkusní dvojky V.A.Lebeda, foto M.Neradil Lebeda věnoval velkou pozornost vkusné výzdobě zbraní a celkovému designu, protože pochopil, že zbraň musí být nejen funkční, ale musí svému majiteli přinášet i estetický zážitek. Na výzdobě zbraní spolupracoval s tehdejšími moderními umělci Josefem Mánesem, Josefem Navrátilem, Václavem Sekalem a dalšími. Ve spolupráci s umělci Lebeda založil tradici tzv. "pražské rytiny", která kombinovala motivy ornamentálních vzorů arabesky se zvířecími, květinovými a figurálními reliéfy. Rostlinné motivy několika typů byly kombinovány s arabeskami a náměty lovné zvěře a ptactva a ke zvýšení estetického efektu doplněny inkrustacemi ze zlata a stříbra. Jednalo se o druh technicky velmi náročné rytiny, která vznikla přímo v dílně A. V. Lebedy a neměla žádný vývojový stupeň podobného typu práce v jiných i starších 41

42 dílnách. Výsledkem byla velmi harmonická, originální a vysoce estetická výzdoba zbraně spočívající v nenapodobitelné dekoraci precizním a jemným zpracováním detailů. Tak jako V. A. Lebeda byl průkopníkem v rozšíření perkusních zbraní, byl jeho syn Antonín propagátor novinky, zbraně na jednotný náboj systému Lefaucheux (lefoš), který později s bratrem Ferdinandem převzal Lebedovu dílnu. Oba synové pokračovali v otcově tradici a i jejich pušky na náboje Lefaucheux byly na vysoké úrovni. Z této doby existuje několik zbraní, kde byly použity hlavňové damaškové oceli s obzvláště krásnou kresbou Venkov Avšak nejen v Praze se vyrábějí zbraně. I v ostatních částech naší země výroba zbraní pokračuje. Navíc se většinou jednalo o puškaře českého původu, jako byli František Novák, Antonín Kalivoda, František Brda, Matěj Endel. V Litoměřicích rodina Novotných, v Chodově Čermákovi, D. Brandejs v Třebechovicích. V Mladé Boleslavi J. Hanousek, který zkonstruoval vlastní typ zámku pro pistoli. Dalšími místy, kde pracovali puškaři, byla například Hluboká J. Haberda, Kutná Hora J. Wangler, Orlík František Gutwirt a mnoho dalších. Jiný zajímavý puškař z první poloviny 19. století byl litoměřický puškař Matěj Nowotny, který byl propagátorem řady novinek. Byl známý svými tzv. wendry, které měly otáčivé hlavně nad sebou. Nowotny patřil k oceněným puškařům na výstavě v roce 1829 za loveckou dvojku s dvojitými kohouty. S jeho jménem je spojena jiná, možná ještě zajímavější historie. V roce 1838 odchází do Vídně, kde rozšiřuje získanou dílnu na rozsáhlé puškařství, které v roce 1852 přebírá příbuzný z manželčiny strany J. Springer. Firma Springer je dnes jednou z nejznámějších rakouských puškařských a obchodních firem. Je historickou zajímavostí, že na jejím počátku byl český rodák, puškař, bez jehož invence by bezesporu firma nemohla vytvořit tak dlouhou tradici. Z poloviny století existují z produkce firmy vzácné exempláře signované přechodným označením "J. Springer dříve Nowotny Vídeň". 42

43 Dalšími významnými puškaři poloviny minulého století byli např. Morávek z Golčova Jeníkova, Rutte z České Lípy, který se zabýval i úspěšnou výrobou vzduchovek, Prochaska z Chrudimi, Václav Müller ze Zlonice, Jan Burda z Opočna, A. Ch. Kehlner, Kaliwoda z Prahy, F. Nowak z Prahy, Waširovský z Rakovníka, Dubina z Mladé Boleslavi, jehož perkusní puška se zvláštními zásobníky na zápalky získala zvláštní výstavní ocenění a je dnes v petrohradské Ermitáži, Mašek z Jablonného, který používal na hlavně vynikající damašky vlastní výroby a další a další. Právě v tuto dobu se mezi puškaři objevuje člověk nadaný i literárně byl Bedřich Brandejs ( ). Pocházel z puškařské rodiny - za zmínku stojí vynález Brandejsova dědečka Dominika z Třebechovic pod Orebem, který již v roce 1820 osazoval své brokovnice zúžením hlavní - zahrdlením, které se až o další půl století později začalo používat v Anglii a bylo připsáno anglickému puškaři Greenerovi. Bedřich Brandejs napsal i mnoho odborných knih o ručních zbraních. Byl šéfredaktor odborného časopisu a pomáhal vytvářet českou odbornou terminologii Průmyslová výroba zbraní Ve Spojených státech amerických se v souvislosti se změnami, kterými tamní společnost procházela, otevřel obrovský trh se zbraněmi. Spolu s rozvojem tovární výroby se rozvíjela také snaha o standardizaci a unifikaci. Zejména se to týkalo zámků a mířidel atd. Modernizace výroby zbraní je spojena zejména s Američanem Whitneyem, továrnou Winchester a samozřejmě se Samuelem Coltem. V Rakousku- Uhersku tovární výrobu zavedl J.Werndl s K. Holubem. V Německu nejprve L. Löwe, poté bratři Vilém a Pavel Mauserovi. Ti začali vyrábět pušku vzor 1871 strojně. Později úspěšně aplikovali do výroby a provozu mnoho dalších objevů. V těchto velkých továrnách jde zejména o výrobu vojenských zbraní ty lovecké zůstávají trochu na okraji zájmu. Avšak přesnost součástek, dílenské zpracování a precizní montáž umožňovaly výrobu kvalitních a přesných loveckých zbraní. Postupně však upadlo zdobení loveckých zbraní. Téměř vymizelo rytí zbraní, bylo realizováno výjimečně, na zakázku. 43

44 7.4.5 Nové zbrojovky V Evropě byla většina velkých zbrojovek státními podniky. Zatímco v USA se většinou jednalo o soukromé firmy. Řada takových zbrojovek byla vlastněna přímo špičkovými vynálezci v oboru, jako například Colt s patent, Firearms Co., Smith and Wesson, Winchester, Savage, Waffenfabrik Mauser atd. Jiné zbrojovky významné konstruktéry a vynálezce zaměstnávaly. Jako např. Ludwig Löwe, Fabrique Nationale D Armes se Guerre v Belgii populární FN (John M. Browning), Öestereichische Waffenfabrik Steyr v Rakousku ( Mannlicher) a další. Většina velkých zbrojovek té doby realizovala vedle vojenského programu také program civilní. Ten spočíval ve výrobě loveckých zbraní. Byl však menšího rozsahu Nové konstrukce Období koncem 19. století bylo obdobím, kdy se objevilo několik zásadních modelů zbraní, které v daných oblastech určily vývoj na mnoho let dopředu. Například v Americe to byla páková opakovačka Winchester 1866, vycházející konstrukčně z Henryho pušky vzor Obr.18 Winchester 1866 jezdecká karabina, foto M.Neradil 44

45 Naproti tomu v Evropě zejména pak té kontinentální, neboť Velká Británie si vždy šla tak trochu svou vlastní cestou, se objevily 3 zásadní modely zbraní. Nejprve to byl ruský Mosin 1891, potom to byla rakouská puška Mannlicher 1895, kterou tři roky nato následoval Mauser model Tyto původně vojenské pušky na dlouhou dobu ovlivnily vývoj zbraní. Základním rozdílem těchto konstrukcí bylo provedení závěru. Všechny byly odsuvné válcové, ale zatímco Mannlicher 1895 byl přímotažný, Mauser 1898 a Mosin 1891 byly s otočným držadlem Výroba v českých zemích V českých zemích výroba vojenských pušek nedosáhla žádných závratných počtů. A to až do roku 1918, kdy vznikla samostatná ČSR. Bylo to dáno zejména obavou Rakousko - Uherské vlády z přílišné podpory průmyslu v už tak rozvinutých českých zemích. Výrobu proto soustředili do dvou zbrojovek. V Rakousku ve Štýru (Steyr) a v Uhersku v Budapešti. V tomto období pracovalo na našem území několik již zmíněných firem (Lebeda, Vejprty, Nowotný atd.). Všichni však vyráběli zbraně víceméně manufakturním způsobem výroby. I přes výše uvedené skutečnosti byly naše zbraně vyhledávány i v zahraničí a to zejména díky vysoké kvalitě a také díky jejich výzdobě. Například pušky systém Holand and Holand vyrobené firmou Nowotný měly naprosto mimořádnou kvalitu. Nad jejich výrobou u této firmy dohlížel Václav Holek. Holek se zabýval i vývojem a konstrukcí loveckých zbraní. Své hlavní slovo do vývoje zbraní měl však říci až o několik let později. Mezi významné konstruktéry té doby patřili i Rudolf Jelen a Karel Krnka, syn dříve zmiňovaného Sylvestra Krnky Výroba střeliva Objev bezdýmého prachu a zápalky znamenal pro vývoj zbraní mnoho. V souvislosti se zlepšením technologií hlubokotažených nábojnic a tím i používání vlastního těsnění střel a zápalek, vznikla potřeba specializovaných firem pro výrobu střeliva. Výrobou bezdýmého střelného prachu je technologicky náročná. Zejména po stránce chemické a bezpečnostní. Bylo třeba splnit mnoho zákonných předpisů a podmínek. Vznikají velké továrny na střelný prach, zápalky a nábojnice, střely i kompletní náboje. Některé vznikají samostatně (Dynamit Nobel, Sellier a Bellot a další). Některé jako vedlejší výroba zbrojovek (Remington, Winchester ). 45

46 7.4.9 Sellier a Bellot Od roku 1825, kdy francouzský chemik Nicolaus Bellot zahájil v Praze na Žižkově výrobu perkusních zápalek (srpnu 1825 dostal císařským patentem svolení), k níž záhy přizval i svého společníka, belgického obchodníka Louise Selliera, prošla společnost Sellier & Bellot dlouhou a úspěšnou historií. O rychlém rozmachu perkusních zbraní svědčí skutečnost, že žižkovská kapslovna již v roce 1836 vyráběla zápalek denně! Firma byla velmi úspěšná, zakládala své výrobní pobočky v zahraničí (v Německu a v Litvě) a její dodávky směřovaly i pro zahraniční ozbrojené složky. Velmi pružně reagovala na vývoj nových nábojů a velmi rychle je zaváděla do běžné výroby, což bylo pro domácí puškaře nespornou výhodou. V r byla výroba přesunuta z bezpečnostních důvodů do bývalé auerspergské obory ve Vlašimi, která splňovala veškeré strategické požadavky. Od dvacátých let byla firma hlavním dodavatelem munice pro nově budovanou armádu. Po válce se vedle sportovního, loveckého a vojenského střeliva začaly vyrábět balicí stroje a ložiska. Světové renomé značky Sellier & Bellot rovněž umocňují významné úspěchy sportovních střelců, kteří tradičně získávají na vrcholných světových soutěžích nejvyšší ocenění. Společnost Sellier & Bellot založila tradici nejstarší světové muničky s nejdelší kontinuální historií. Na našem území se jedná o druhou vůbec nejstarší obchodní společnost, která významně ovlivnila celý následující vývoj puškařství, výrobu zbraní i zbrojní průmysl v pokračující technické a následující průmyslové revoluci. Obr.19 Počátek výroby Lefaucheuxových úderníkovými zápalek u firmy 46

47 5. srpna 1825 Francouzský obchodník Louis Sellier získal od rakouského císaře Františka I. privilegium vyrábět ve své nově založené továrně v Praze nárazové zápalky pro pěchotní palné zbraně. Krátce nato přizval do firmy svého krajana Jeana Mariu Nicolause Bellota. Pod jeho vedením se výroba rychle rozběhla a výrobky Sellier & Bellot se brzy pevně usadily na evropských i zámořských trzích. Už v roce 1830 přesáhla výroba nárazových zápalek 60 miliónů a svého vrcholu dosáhla v roce 1837, kdy bylo vyrobeno ohromné množství 156 miliónů zápalek Založení filiálky v pruském Schınebecku Zahájení výroby nábojů. Společně s Flobertovými náboji s okrajovou zápalkou a s Lefaucheuxovými úderníkovými zápalkami se ve výrobním programu poprvé objevily náboje se středovou zápalkou. Během několika let vzrostla roční produkce na 10 miliónů nábojů Založení další filiálky v Rize (Lotyšsko), jejíž výroba brzy pokryla potřeby nárazových zápalek v celém Rusku i ve skandinávských zemích První registrace obchodní značky Sellier & Bellot v Praze Do výrobního programu se dostaly nábojnice loveckých nábojů, po nichž rychle následovaly vlastní lovecké náboje. Tento program byl rozšířen také o měděné zápalky pro odpalovací práce a o výrobu střeliva ve Škodě Plzeň V průběhu 1. světové války se výroba komerčního střeliva omezila a celá výrobní kapacita se využila k produkci nábojů do armádních pušek a pistolí. V tomto období byl 47

48 vyvinut náboj Steyr 9 mm a uveden do seriové výroby. Po založení samostatného Československa v říjnu 1918 se společnost stala dominantním dodavatelem střeliva do pistolí užívaných československou armádou a policií. Došlo k dalšímu rozšíření výroby komerčního střeliva pro soutěžní střelbu a lov. Společnost expandovala na asijské a jihoamerické trhy, na nichž se s velkým úspěchem setkali pěchotní náboje Sellier & Bellot. Na základě vynálezu výkonného ředitele pana Blechty se společnost stala jediným výrobcem azidu stříbrného na světě. V důsledku této výlučnosti se významně zvýšila výroba průmyslových roznětek Výroba zbraní a střeliva v Československu od roku 1918 do roku 1939 Období mezi 2 světovými válkami bylo v mezinárodním kontextu charakterizováno velkým napětím. Následkem toho zbrojení neustalo a obchodu se zbraněmi se dařilo velmi dobře. Navíc Německo muselo svůj zbrojní průmysl na základě mírové smlouvy zrušit. To však neznamenalo, že by tam přestal vývoj. Díru na světovém trhu po německých firmách zaplnily firmy z Belgie a následně i z Československa. V samostatné ČSR vznikl zbrojní průmysl v krátké době. A rychle se stal jedním z nejvýznamnějších exportérů zbraní v Evropě Zbrojovka Praga Zbrojovku Praga založil majitel největšího pražského puškařství Antonín Nowotný. A to hned v roce Zaměstnal zde řadu nejvýznamnějších konstruktérů té doby bratry Holky, Františka Myšku a Karla Krnku. Tato firma pokračovala ve výrobě zbraní loveckých a také pistolí. Později začala připravovat výrobu vojenskou. Přes řadu prototypů (např. kulomety Praga I, Praga II nebo Praga I-23) k vlastní sériové vojenské výrobě nedošlo. A důsledkem toho bylo zavření této zbrojovky. I přes krátkou existenci má však Zbrojovka Praga své nezastupitelné místo v dějinách výroby zbraní na našem území. 7 Dostupné na World Wide Web 48

49 7.5.2 Zbrojovka Brno Další zbrojovka vznikla rok nato v roce 1919 v Brně, bylo to na místě někdejších Rakousko- Uherských vojenských dělostřeleckých dílen. Tato zbrojovka původně vlastněná státem zaměstnala mnoho českých odborníků z rakouských zbrojovek a dílen ze Steyru, Ferlachu, Vídně a ze zbrojovky v Budapešti. Nejprve se zde vyráběla puška Mannlicher vzor Tato puška se stala také první puškou naší armády. Souběžně s výrobou těchto zbraní zde byly vyráběny i granáty. V roce 1922 se zde začalo s licenční výrobou pušky Mauser 1898, kterou naše armáda přijala do výzbroje pod označením puška vzor Již o rok později byla vyvinuta další varianta systému Mauser. Rychle prošla armádními zkouškami a byla schválena do výzbroje československé armády jako vzor V roce 1939 se jich ve výzbroji nacházelo kusů. Tato puška je celosvětově hodnocena jako jeden z nejlépe provedených systémů Mauser. Pro četnictvo a finanční stráž byla zkonstruována karabina vzor 33, která byla kratší a lehčí. Obr.20 Československá puška vzor 33 četnická karabina, foto M.Neradil Následně se změnily vlastnické poměry zbrojovky. Stala se akciovou společností. Zbrojovka nadále udržovala a rozvíjela časté obchodní i výrobně technické styky s celým světem. Podařilo se jí tak zaujmout místo německých továren. Výrobky brněnské zbrojovky se vyvážely do celého světa například do Francie, Mexika, Rumunska, Bulharska, Jugoslávie, Persie, Číny, Egypta, Brazílie, Peru, Venezuely a mnoha dalších států. Jedním z nejslavnějších výrobků se stal lehký kulomet vzor 26 a jeho modifikace (vzor 30, 30/37 atd.). Kulomet BREN, který slouží v armádě Velké Británie 49

50 dodnes, také pochází z konstrukce a produkce brněnské zbrojovky (i když je jeho pozdější provedení vyráběno v anglickém Enfieldu) a je hodnocen jako vůbec nejlepší kulomet všech dob. Obr.21 Československý kulomet vzor 26, foto M.Neradil Většina produkce zbrojovky Brno, byla vojenská, ale v podstatě od začátku výroby produkovala i civilní zbraně. Mezi nimi se jednalo o lovecké provedení Mauserova systému v celopažbách a polopažbách a v různých rážích. Také se zde vyráběly sportovní kulovnice a malorážky. V meziválečném období bylo v brněnské zbrojovce zaměstnáno mnoho vynikajících konstruktérů, jako bratři Koučtí, bratři Václav, František a Emanuel Holkovi, Leopold Jašek a další. Mnoho z nich zde pokračovalo v práci i po II. světové válce. Emanuel Holek si dokonce později založil v Brně vlastní firmu na výrobu zbraní. Zde vyráběl převážně civilní zbraně jako brokové dvojky kozlice, ale i samonabíjecí lovecké kulovnice, tato firma existovala až do roku Zbrojovka Strakonice Tato zbrojovka vznikla roku Několik vlivných a kapitálově zajištěných podnikatelů z jihu Čech dokázalo přesvědčit Hospodářskou a průmyslovou banku v Plzni k poskytnutí úvěru. Když se toto podařilo, byla firma založena jako Jihočeská zbrojovka. Po začátku provozu výrobou pistolí v provizorních podmínkách, se firma přesunula do nových prostorů s moderními stroji a technologiemi a laboratořemi. Od roku 1922 se změnil název na Česká zbrojovka, akciová společnost Strakonice. A na 50

51 okraji města Strakonice vyrostl velký komplex, jedna ze dvou největších zbrojovek na ruční zbraně v ČSR. Mimo lovecké a vojenské zbraně se zde začaly vyrábět i motocykly a další strojírenské výrobky. V souvislosti s hrozbou napadení Československé republiky Německem byla stále více prosazována snaha o přesun klíčových částí průmyslu do vnitrozemí (hlavně dále od západních hranic). Tak i zbrojovka Strakonice vybudovala během jednoho roku pobočný závod v Uherském Brodě. V tomto závodě byla soustředěna v podstatě veškerá zbrojní výroba ze Strakonic, zejména se však jednalo o výrobu vojenskou. Z civilní výroby se jednalo o menší množství loveckých zbraní (zejména kulovnic) a sportovních malorážek a vzduchovek. Pro strakonickou (a tedy i uherskobrodskou) zbrojovku pracovali před II. světovou válkou kvalitní konstruktéři, jako například Alois Tomiška, Josef Netsch, nebo v pozdějších letech František Myška s Janem Kratochvílem a řada dalších Československá zbrojovka Uherský Brod Zbrojovka v Uherském Brodě vznikla v atmosféře druhé poloviny 30. let 20. století. Jak všichni víme, tato atmosféra byla velmi napjatá, díky nastupujícímu fašismu v sousedním Německu. Zbrojovka tedy vznikla jako pobočná kulometná továrna České zbrojovky, akciové společnosti v Praze s hlavním závodem ve Strakonicích. Cílem Ministerstva národní obrany (MNO) bylo přenést výrobu zbraní z ohrožené oblasti Čech dále do vnitrozemí tedy z dosahu případně postupujících jednotek, ale také náletů. V roce 1935 Česká zbrojovka se souhlasem MNO zakoupila dvacetihektarový pozemek v Uherském Brodě a v červnu 1936 vybrala pro provedení stavby firmu plzeňského stavitele Karla Bubly. Již začátkem roku 1937 byla v Uherském Brodě zahájena výroba leteckých kulometů vzor 30, k nimž záhy přibyly signální pistole a později součástky pro novou armádní pistoli vzor 38. Jak je tedy možno vidět, před druhou světovou válkou se jednalo o výrobu přísně vojenskou. 51

52 7.5.5 Ostatní výrobci zbraní Výše uvedené velké zbrojovky soustředily svou výrobu zejména na vojenský program. Avšak na našem území existovala řada drobných výrobců. Ve Vejprtech pokračovala ve výrobě asi polovina firem. Tyto firmy stále produkovaly poměrně velké množství dílů na zbraně a také je úspěšně vyvážely. Byly to například hlavně, zámky, napínáčky. V letech patřila mezi větší firmy například firma DUO ve východočeském Opočně, kterou vlastnil František Dušek a také firma Emanuela Holka v Brně. V Praze vzniklo roku 1921 výrobní a prodejní družstvo puškařů Lověna. Sdružovalo puškařské mistry a další řemeslníky, pažbaře, rytce z Čech a Moravy. Jeho cílem bylo zachování tradic českého puškařství a obrana proti vzrůstající konkurenci ze zahraničí. Součástky pro Družstvo byly nakupovány zejména ve Vejprtech nebo ve větších zbrojovkách doma i v zahraničí. Družstvo vyrábělo brokovnice (s výjimkou samočinných) a kulovnice. Jeho zbraně byly velmi dobré kvality Výroba střeliva - Sellier a Bellot V roce 1936 byla výroba přesunuta z Prahy - Žižkova z bezpečnostních důvodů do bývalé auerspergské obory ve Vlašimi. Tato lokalita splňovala veškeré strategické požadavky vedení firmy i tehdejší vlády. Od dvacátých let byla firma hlavním dodavatelem munice pro nově budovanou armádu. Stále zde pokračoval i vývoj a samozřejmě i výroba pro civilní sektor. 7.6 Období Protektorát Čechy a Morava S výjimkou Francie nezískávalo nacistické Německo odnikud tolik válečně důležitých kapacit jako z Protektorátu. Byly sem přeloženy tzv. hlavní vůdcovy programy, například výroba ponorkových děl, protiletadlových děl (Škodovy závody 52

53 Plzeň), výroba součástí pro V1 a V2 (Bojkovice), muniční program (Sellier a Bellot), zhotovování leteckých motorů (Aero, Wikov) a další. Začátkem roku 1944 se zde vyrábělo měsíčně 96 těžkých děl, 120 děl protiletadlových, přes pušek, více než 3000 samopalů, 144 pěchotních děl a pistolí. Vzhledem k této situaci za války výroba loveckých zbraní (zejména kulovnic) de facto naprosto ustala. Navíc bylo zásadně omezeno jejich držení a používání Československá zbrojovka Uherský Brod Po okupaci a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava vsadili Němci do statutárních orgánů České zbrojovky a na některá vedoucí místa továrny své lidi. Odběratelem rozpracované výroby zbraní se nyní stala německá armáda Wehrmacht a byly dokončeny a vyexpedovány také zakázky do zahraničí. V listopadu 1940 původní uherskobrodský výrobní program zanikl a nahradila jej výroba německých kulometů. Vedle toho se vedení zbrojovky od jara 1939 pokoušelo o zahájení produkce civilních zbraní. V březnu již prý byla k dispozici řada prototypů zbraní, jejichž výroba měla usnadnit překlenutí období mezi ukončením produkce leteckého kulometu vz. 30 a náběhem výroby kulometu MG 17. Na podzim 1940 se počítalo, že v Uherském Brodě se budou vyrábět vzduchovky, vzduchové pistole, malorážky, brokovnice a brokový automat. Nejdále došla výroba vzduchovek, kde byly k dispozici obyčejné i luxusní zlamovací modely, opakovací vzduchovky a také vzduchová pistole. Za okupace vznikly také jednoranové a opakovací malorážky, které byly v omezeném množství vyráběny začátkem 40. let. Definitivní zákaz civilních programů přinesl rok 1942, kdy německá vojenská správa továrně přikázala soustředit veškerou pozornost na válečné zbraně. 8 8 Časopis Myslivost 1/2007, Pavel Klozík 53

54 7.7 Výroba zbraní a střeliva po roce 1945 do roku Zbrojovka Brno Ve zbrojovce zůstali zkušení pracovníci. Jak technici, tak i dělníci. Výroba loveckých zbraní zde byla připravována už za války. Už během podzimu 1945 vyrobila Zbrojovka Brno prvních 10 ks brokovnic předválečné konstrukce. Lovecká kulovnice vyráběná zde před válkou úpravou pušky vzor 24 (systém Mauser) byla po mírném vylepšení nazvána Z a zavedena do výroby. Téměř současně se začaly vyrábět i opakovací malorážky ZKM 451 a ZKM 468. Zbrojovka Brno začala de facto ihned po válce s modernizací a prvními zkouškami své lovecké kulovnice. Na osvědčené koncepci mauserova závěru, se změněnou pojistkou, bez úderníku tato funkce byla nahrazena bleskovou spouští, která zajišťovala odpálení po posunu spouště o maximálně 2 mm. Navíc je spoušť stavitelná, s odporem 1-2 kg. Tak vznikla populární kulovnice Brno ZG. Zbrojovka Brno, národní podnik, uvádí na trh nový model lovecké kulovnice ZG 47. Tato zbraň jest stavěna dle požadavků a zkušeností lovců zdejších i cizozemských, schopna uspokojiti i ty nejnáročnější a směle soutěžiti s nejlepšími výrobky cizích světových firem. Zvlášť pečlivě byly uváženy zkušenosti lovců z tropických krajů, kde od lovecké zbraně je požadována mimo vynikající přesnou střelbu též naprostá spolehlivost a snadné ovládání jak zbraně, tak všech součástek za účelem čištění. Uvádíme zde popis, funkci a účel všech součástí, odlišných od našich dřívějších typů loveckých kulovnic. 1) Pouzdro závěru: opatřeno na přední a zadní části plošinou s klínovou drážkou, na niž se nasunuje uchycení zaměřovače. Levá stěna pouzdra nemá vybrání pro palec, čímž jest pouzdro vyztuženo proti ohýbání. Provedení plošin bylo nutností, čímž jsme odstranili příčné frézování drážek pro dřívější uchycení zaměřovače. Příčné drážky nebezpečně zeslabovaly pouzdro závěru, kdežto podélná plošina pouzdro zesiluje. 54

55 2) Závěr: upraven tak, aby tvar kliky umožnil bezpečnou manipulaci při nízce namontovaném zaměřovači. Klika, opatřená hruškovitou rukojetí, vyčnívá z pažby jen tolik, co umožní pevné a rychlé uchopení. 3) Pojistka: zajišťuje úderník i kliku závěru proti otevření. F. značí mezinárodně k palbě, jest viditelné tehdy, je-li páčka pojistky ve směru vodorovném, tj. ve stavu odjištění. S. znamená zajištěno a objeví se tehdy, když tlakem palce vytočíme páčku pojistky směrem nahoru o 125. V této poloze jest úderník zajištěn proti samovolnému spuštění a závěr blokován proti otevření. Konstrukce této nové pojistky jest naprosto spolehlivá, robustní, lehce ovladatelná. Směry zajištění a odjištění jsme volili se zřetelem na přečnívání, tvar a snadné ovládání pojistky při namontovaném zaměřovači. Závěr, opatřený touto pojistkou, dá se rozebrati bez jediného pomocného nástroje. 4) Spoušťový mechanismus: Výsledek studia všech stávajících spoušťových mechanismů, potřeb a požadavků, úhledného praktického tvaru. Není to ani choulostivý napínáček nebo pomalá spoušť s dvojím odporem. Je to jednoduchá spoušť s max. 2 mm dlouhým stavitelným pohybem, který po vypnutí spouště jest v dalším pohybu rovněž stavitelně omezen. Odpor spouště dá se regulovati výměnou zpruhy od 1 až do 2 kg. Pohybem spouště není ovládána druhá součástka tak, že se přímo přenáší na úderník. Spouští jest podepřena zádržka úderníku, která bleskově uvolní úderník, je-li podepření stisknutím spouště přerušeno. Proto nazveme tento spoušťový mechanismus Blesková spoušť. Je samosvorná a ani při velkých nárazech na zbraň samovolně nespustí. Dokonalá pro střelbu na pohyblivé cíle, nutná tam, kde jest rychlá rána otázkou života lovce a bezpečná při manipulaci ať v tropech neb v Arktidě. 5) Schránka nábojů: Pro různé tvary a délky nábojů jsme zkonstruovali schránku ze dvou dílů. Rám schránky s lučíkem a výklopným dnem jako jeden díl a pouzdro zásobníku lisované z plechu jako druhý díl. Výklopné dno umožňuje vyjmutí nábojů bez manipulace závěrem, čímž jsme odstranili deformaci střel při častém opětném 55

56 vyjmutí těchže nábojů. Lisované pouzdro zásobníku bude opatřeno pro každý tvar nábojnic lištou, o níž se bude opírati náboj, který by jinak při výstřelu byl zpětným nárazem zbraně vržen proti přední stěně zásobníku, při čemž by nastala deformace měkkých olověných, neb dutých špiček loveckých střel. Jakákoliv deformace střely by způsobovala nepřesnou střelbu. 6) Hlaveň s otevřenými mířidly. Tvar hlavně hladký, mírně kuželový, bez výstupků, za účelem vibrace. Prstenec hledí jest cínem naletován na hlavni. Má klínovou drážku, do níž je zasunuto jednoduché hledí, stranově stavitelné a v žádané poloze dvěma šroubky zajištěné. Jednoduché hledí volili jsme proto, že při vhodném nastřelení zbraně umožňuje nám jistotu zásahu tam, kde lidské oko má ještě přesnou kontrolu cíle. Prstenec mušky je rovněž namontován cínem na hlaveň. Má podélnou klínovou drážku, do níž je zasunuta muška a ve své poloze zajištěna odpérovaným čípkem. Muška je bez nástrojů vyměnitelná. Tvaru perličkového. Perlička bude provedena na přání zákazníka buď z červeného, bílého neb černého materiálu. 7) Pažba. Pro tyto kulovnice jsou pažby hotoveny z pařeného a pečlivě sušeného ořechového dřeva. Tvar rukojeti s ohledem na používání optických zaměřovačů. Pistolová rukojeť hákovitého tvaru přiblížena co nejpohodlněji ku spoušti, opatřena ostře řezanou rybinou, rovněž jako předpažbí oválovitého tvaru. Kulovnice budou jen polopažbené a to s dvěma druhy pažeb. 1) Standardní, bez lícnice s botkou z umělé hmoty. 2) Luxusní s vysokou lícnicí, botka, pistolová čepička a zakončení předpažbí z černého buvolího rohu. Oba druhy pažeb budou preparovány spec. olejovým přípravkem a vypracovány s největší pečlivostí až do matného lesku, kdy pažba je nejodolnější proti vodě. 8) K výbavě naší nové kulovnice ZG 47 patří též uchycení zaměřovače. Toto je provedeno tak, že do základny zaměřovače jsou čepovitě uloženy dvě objímky, z nichž přední, mimo otáčivý pohyb dovolí též pohyb do strany. Objímky jsou naletovány na trubce zaměřovače a společně do pokladny zasunuty a šrouby zajištěny. Tím, že zadní objímka je jen otočně uložena, dostáváme natáčivý pohyb přední 56

57 objímky, čímž osa zaměřovače může býti vychýlena dle potřeby při nastřelování doprava neb doleva. V žádané poloze je pak dvěma stavěcími šrouby zajištěna. Zaměřovač se základnou jako jeden celek se nasune na pouzdro závěru a v omezeném pohybu se stáhnutím dvou klínových západek spojí s pouzdrem závěru v pevný celek. U této konstrukce uchycení je vyloučeno každé sebemenší křížení neb přesazení osy zaměřovače, není zde opotřebení součástek, a je zaručena 100% vyměnitelnost celého uchycení s každou ZG 47. Vyloučili jsme zde jakékoli ruční úpravy a jednoduchou výměnou objímek může býti montován zaměřovač kterékoliv cizí výroby. Kulovnice ZG 47 jsou vyráběny z nejlepších druhů legovaných ocelí s prvotřídním tepelným a mechanickým zpracováním. Veškeré součástky jsou 100% vyměnitelné. Vysoké požadavky byly kladeny na čistou a precisní výrobu, srážení hran, napojování přechodů strojních operací a docilování lesku na styčných funkčních plochách. Dle požadavků nynějšího světového trhu budou tyto kulovnice vyráběny v následujících rážích: 6,5 x 57, 7 x 57, 8 x 57, 8 x 60, 7 x 64, 8 x 64, 9,3 x 62, 7,62 x 63 (.300),.270 Winchester,.257 Roberts. Na přání můžeme zhotoviti tyto kulovnice na kterýkoliv jiný náboj, jehož max. délka nepřesáhne 85 mm. Každá kulovnice bude řádně nastřelena na 100 m s otevřenými i optickými mířidly. Technická data: hmotnost zbraně bez zaměřovače = 3,5 kg délka zbraně = 113 cm délka hlavně = 60 cm hmotnost uchycení se zaměřovačem Lesar = 0,5 kg Brno, Katalog Zbrojovka Brno, Brno,

58 Samozřejmě pokračoval i vývoj brokovnic. První brokovnice, které již byly poválečné konstrukce, byly brokovnice ZP výrobních řad 45, 47, 49 a 50 z dílny Ing. Pišteckého. Vyráběly se v ráži 12 a 16. Jednotlivé modely se lišily ráží a použitím vytahovače či vyhazovače. Tyto brokovnice byly velmi populární a v šedesátých letech byly modernizovány na řady ZP 100 a ZP 200. Koncem padesátých let začala zbrojovka Brno s výrobou kozlic. Řada ZH získala zlatou medaili na výstavě EXPO 58 v Bruselu. Tato řada kozlic byla průběžně zdokonalována a modernizována. V zásadě se však jedná o kozlici uzamčenou pomocí spodního zubu s dvojitým Greenerem. Závěr se ovládá temenní kličkou. Tato modelová řada kozlic umožňuje používání výměnných hlavní (samozřejmě i kulobrokových) a je mezi našimi myslivci velmi oblíbena. Vyráběly se řady 100, 200, 300. Další úspěšnou kozlicí ze Zbrojovky Brno je model Brno Super. Jedná se o velmi zdařilou koncepci a provedení kozlice, uzamčené dvojitým spodním klínem a horním Kerstenovým uzávěrem. Toto umožňuje použít i výkonné náboje. Samozřejmé je i provedení jednospoušťové pro sportovní střelbu. Tyto kozlice se vyráběly v mnoha modifikacích od brokové lovecké kozlice 12/12 (model 571.7), přes skeetové 12/12 (model 571.7), až po například kozlici kulovou v ráži 375 Holand and Holand Magnum (577.2). Dalším modelem byla například řada 500, kde se uplatnily zkušenosti z předchozích řad. Tyto zbraně se vyráběly jako kulová kozlice (například 501.2) i jako kulobrok (např ) Československá zbrojovka Uherský Brod Zde začala výroba loveckých zbraní po druhé světové válce. Po osvobození na jaře 1945 bylo Československé zbrojovce sděleno, že nadále nemá počítat s pokračováním výroby vojenských zbraní. Vývoj a rozvoj výroby zde měl rychlý průběh. Technici Československé zbrojovky se připravovali (jako v mnoha jiných podnicích v ČSR) na poválečnou výrobu už za války. Podnik prošel v poválečném období mnoha organizačními změnami. Zbrojovka průběžně zaváděla automatizaci výroby a vždy se snažila jít s dobou i v moderních technologiích např. přesná lití, výroba hlavní atd. v roce 1964 byla do 58

59 Uherského Brodu převedena velká část výroby ze zbrojovky Brno. Zejména výroba loveckých a sportovních zbraní. Tím se ze zbrojovky Uherský Brod stal největší výrobce loveckých a sportovních zbraní u nás. Časem sem byla převedena výroba zbraní i ze znárodněné firmy DUO. Již v létě 1945 se rozběhla výroba první série 3000 kusů vzduchovek ČZ. V roce 1947 byl tento model nahrazen jednodušší řadou ČZ Do výroby se dostala také rekonstruovaná vojenská výcviková vzduchovka vz. 35/46, následně zjednodušená do podoby vz. 47 to byla na dlouhou dobu poslední vojenská zakázka. Vyráběly se zde a vyrábí nejrůznější typy a provedení malorážek. V prvních letech po válce to byly modely 242 až 247 ráže.22 Long Rifle. Koncem padesátých let přibyl model opakovací malorážky ZKM 452. Tato se v nejrůznějších modifikacích vyrábí dodnes (452 2E). V roce 1965 se objevila malorážka ZKM 573 (Brno model 5), která se vyráběla do roku Do uherskobrodského sortimentu byla v polovině 60. let ze Zbrojovky Brno převedena také samonabíjecí malorážka ZKM 581, v roce 1979 nahrazená inovovaným modelem ČZ 511, jejíž výroba přetrvala do dnešních dnů. První loveckou kulovnicí byla kulovnice ZKW 465, která vznikla ještě v konstrukční kanceláři zbrojovky v Brně. Tato malá opakovací kulovnice se závěrem Mauserova typu se původně vyráběla v ráži 5 x 6 x 35 R Vierling. Později byla upravena na.22 Hornet. Pozdější úpravou vznikla kulovnička FOX 2. Následně roku 1966 se začala vyrábět kulovnice řady ZKK. Tyto kulovnice mají závěr opět zkonstruován podle systému Mauser a vyrábějí se nepřetržitě již 40 let. Vyrábějí se v nejrůznějších rážích (ZKK 600, 601, 602 od ráže.243 Winchester až po.458 Winchester) a úspěšně se vyvážejí do celého světa. Další kulovnicí byl například model ČZ 537, který vychází z předchozí konstrukce. Československá zbrojovka Uherský Brod vyrábí i kozlice. A to jak brokové, tak i kulobrokové. Vyrábí se v různých provedeních od loveckých brokových (Model CZ 581 v ráži 12/12) po kulobrokové (model CZ 584 v ráži 7x57R; 5,6x52R; 6,5x57R;.243 Winchester;.308 Winchester a dalších). Broková kozlice CZ 585, kulobroková kozlice CZ 586, CZ 582 pro sportovní střelbu na skeet a CZ 583 pro střelbu na trap. 59

60 V Československé zbrojovce Uherský Brod nebyl po celou dobu své existence vojenský program a program krátkých zbraní. Přesto se ale v této části výroby produkovala a produkuje např. vzduchovku vzor 47, samonabíjecí pušku vzor 52 (ráže 7,92, později 7,62 mm 52/57), samopal vzor 58 (ráže 7,62 mm), samopal vzor 61 Škorpion (ráže 7,65 mm), pistole CZ 82 ráže 9 mm Makarov. Vyrábí také (dnes již legendární) pistoli CZ 75 v ráži 9 Luger, ale například i v ráži.40 S&W. Krom zbrojní produkce vyráběla zbrojovka v poválečném období i soupravy součástí pro motocykl ČZ 125, soupravy součástí pro šicí stroje, letecké motory M 601, silovou a ovládací hydraulika pro traktory "Zetor" a další Ostatní výrobci Po válce pokračovalo krátkou dobu několik málo firem ve výrobě zbraní. Po roce 1948 byly všechny buďto znárodněny, nebo úplně zavřeny. František Dušek v Opočně montoval kulovnice a brokovnice z importovaných komponentů z Belgie případně z komponentů z Vejprt. Zbraně vyrobené jeho firmou byly cenově přístupné. Navíc pružně reagoval na požadavky tehdejšího trhu a měl i solidní prodejní úspěchy. Dále vyráběl malorážky, vzduchovky a pistole. Pistole byly velmi dobré kvality jednalo se o adaptaci Browningova systému František Dušek začal vyvíjet i startovací pistoli. Ale k její výrobě nedošlo. Ne ve firmě Dušek. Tato byla totiž roku 1955 znárodněna a veškeré zařízení y vybavení převedeno do Československé zbrojovky Uherský Brod. Ve Vejprtech se po válce radikálně změnilo obyvatelstvo. Vejprty patřily do Sudet, odkud bylo německé obyvatelstvo (a s ním i mnoho puškařů) vysídleno. Noví čeští obyvatelé se ještě nějakou dobu pokoušeli pokračovat ve výrobě ve firmách Morgenstern a Bittner, kde se vyráběly zejména brokové a kulové hlavně, ale i tyto byly po roce 1950 uzavřeny. Firma Holek v Brně začala pracovat ihned po osvobození a podařilo se jí vyrábět oblíbené lehké kozlice a zejména samonabíjecí loveckou kulovnici konstrukce Emauela Holka, která pracovala na principu odběru plynů a byla vybavena sklopným závorníkem závorníkem. Navíc pomoc regulátoru plynu bylo možno lehce přeměnit 60

61 samonabíjecí funkci v opakovací. Avšak v roce 1948 byla tato firma znárodněna a po roce 1951 i definitivně zavřena. Družstvo Lověna, které i po roce 1945 vyrábělo zbraně a nadále se rozvíjelo. Ale s výrobou zbraní muselo direktivním rozhodnutím tehdejšího ministerstva průmyslu skončit v roce Po tomto roce smělo družstvo vykonávat pouze servisní činnost pro lovecké zbraně Sellier a Bellot Po 2. světové válce se firma rozrůstá. Je samozřejmě znárodněna hned v první fázi, v roce Střelivo z Vlašimi se úspěšně vyváží do celého světa. Nevyrábí už jen střelivo a komponenty, ale má i další výrobní programy balící stroje, speciální strojírenskou výrobu přípravky a nářadí, atd. Vedení firmy celou poválečnou dobu celkem pružně reagovalo na změny ve vývoji a používání různých typů a ráží střeliva (kulového i brokového) a proto se měnil i sortiment (současné typy střel uvádím později). Velkou část výroby zaujímal i vojenský program Znárodnění společnosti a rozhodnutí československé vlády zavést státní monopol na výrobu vojenského i komerčního střeliva představovalo pro další rozvoj firmy Sellier & Bellot stimul zásadního významu. Výrobní program komerčního střeliva byl rozšířen až na čtyřicet typů nábojů puškových kalibrů, deset typů nábojů do pistolí a dvacet typů revolverových nábojů. Brokové náboje byly vyráběny v kalibrech od 12 do 410 a celková produkce se brzy zvýšila pětinásobně. Přibližně 70 % výroby šlo na export. K uspokojení potřeb československé armády byly úspěšně uvedeny do výroby původní náboje 7,62x45, 7,62x39 a 7,62x54R Zahájení výroby valivých ložisek Zahájení výroby balicích strojů, nyní soustředěné do dceřiné společnosti Sellier & Bellot, stroje s.r.o. 61

62 1972 Zahájení výroby nábojů podle platných předpisů C.I.P Výroba zbraní a střeliva po roce 1989 Celospolečenské a následně i legislativní změny, které v České republice nastaly po roce 1989, se dotkly všech lidí a odvětví. Odvětví zbraní a střeliva nevyjímaje. Změnily se vlastnické poměry podniků (firem), změnily se zbrojní zákony, možnosti nabytí zbraní a obchodu s nimi atd. Toto období bylo složité pro stávající velké zbrojovky, které procházely transformací, a přálo tak spíše novým malým firmám, které se jevily jako pružnější Česká zbrojovka Uherský Brod V roce 1992 byl státní podnik privatizován a převeden na akciovou společnost. Jeho produkce se poté téměř nezměnila. Dnes se klade větší důraz na civilní produkci a na snahu uplatnit se na celosvětových trzích. V souvislosti s tím firma zpřísnila kvalitativní standarty svých výrobků. Sortiment, který jsem uvedl výše, se rozšířil na kulovnice CZ 527 a 550, které se dnes vyrábějí ve velkém množství ráží firma tím pružně reaguje na změny trhu. Kozlice BO 801 (brok.) a 802 (kulobrok.) dnes po pravdě řečeno nepatří mezi nejpopulárnější. Stále se vyrábí malorážky CZ 452, CZ 453 a ČZ Strakonice Také tato firma byla privatizována a dotkly se jí změny po roce Její rozvoj a současné fungování není zřejmě ideální, ale produkce funguje. V současné době zbrojovka vyrábí pistole CZ TT moderního střihu a osvědčené koncepce (systém podobný CZ 75 a tělo/rám italské Tanfoglio). Zbraně mají plastové tělo a uzamykání do výhazového okénka. Tyto pistole se vyrábí ve třech nejběžnějších pistolových rážích 9 mm Luger, 40 S&W a 45 ACP. Špičkové technologie údajně garantují stoprocentní zaměnitelnost dílů těchto zbraní. Produkce se snaží směřovat zejména do ozbrojených složek celého světa, v menší míře i na civilní trh. Součástí výrobního programu je také 10 Dostupné na World Wide Web 62

63 výroba malorážných adaptérů v ráži.22 long rifle, určených pro použití v puškách AR15 a M16 (tedy standartní pěchotní zbraně armády USA). Z konstrukce tohoto adaptéru je postavena i samonabíjecí tréninková puška Reliable v mnoha modifikacích dle přání zákazníků. Tyto zbraně jsou určeny zejména pro americký trh. V současné době se společnost soustřeďuje především na dodávky do automobilového průmyslu. Jde o výrobu turbodmychadel pro naftové motory, výrobu hliníkových a litinových odlitků. Vyrábí také vysokozdvižné vozíky Desta a v sesterských společnostech řetězy a obráběcí a jednoúčelové stroje Zbrojovka Brno Zřejmě nejsmutnější osud polistopadového vývoje mezi našimi zbrojovkami. Firma po roce 1989 slibně pokračovala ve vývoji a výrobě. A to přes to, že organizační a majetkové vztahy byly (mírně řečeno) nevyjasněné. To vše nakonec vyústilo v tuto zprávu v novinách z února roku 2007: Bývala to jedna z nejslavnějších českých fabrik. Její legendární kulomet vzor 26 mělo od třicátých let minulého století několik evropských armád a za druhé světové války jej v licenci vyráběli v Anglii, Kanadě, Indii i v Austrálii. Dělali tu auta, psací stroje i dálnopisy, zrodila se tu značka traktorů Zetor. Ještě před 15 lety tu pracovalo přes deset tisíc lidí. Včera se více než stoletá historie Zbrojovky Brno uzavřela. A konec slavné továrny je skoro stejně pozoruhodný jako její minulost. Areál továrny, která je už čtyři roky v konkurzu, se prodal v dražbě za rekordních 707 milionů korun. Získala jej investiční společnost J&T. Výtěžek dražby tak bohatě pokryje půlmiliardu dluhů, o něž se hlásí sedm desítek konkurzních věřitelů Zbrojovky. Zaskočilo to i samotné dražebníky z firmy Prokonzulta: "Počítali jsme s cenou kolem půl miliardy, i tak by to byl dosavadní dražební rekord," řekl licitátor Josef Machů, který dražbu začínal s cenou 352 milionů. 11 Jaké další výrobky pocházely ze Zbrojovky Brno? Po roce 1989 najdeme ve výrobním programu už jen zbraně dlouhé. Byly to kozlice ZH 300, BRNO 500 a 11 Hospodářské noviny,

64 BRNO 800 (vše v brokovém, kulobrokovém i kulovém provedení), dále jednohlavňová kulovnice a brokovnice (jen pro ráže 12 a 20) ZBK 110, kromě toho kulovnice BRNO 98 - klasický Mauserův závěr, malorážka ZKM 611 a další. Zbrojovka se chtěla držet starých označení (nikoliv tedy BRNO 500, BRNO 800, BRNO SUPER, nebo nějak podobně), ale Z, jako Zbrojovka a dále podle konstrukčního týmu - ZKK, ZHK, ZBK, nebo také ZOM 451, ZKM jasné a přehledné značení. Bohužel nakonec zůstalo jen u záměru. Obr.18 Brno 98, foto M.Neradil Přes všechny pesimistické pohledy na krach a smutný konec Zbrojovky Brno se snad alespoň část dobrého jména a kvalitní produkce této značky zachová. A jak ve výrobcích firmy PPK s.r.o. z Holic v Čechách (viz. dále), tak snad i v podobě firmy Brno Rifles, o které mluví níže citovaný článek. Devětadvacet bývalých pracovníků brněnské Zbrojovky se vrátí do práce. Na úřadu práce si je vyhledala firma Brno Rifles, která v areálu zkrachovalé Zbrojovky za pár týdnů začne vyrábět lovecké zbraně. "Jsou to velice zkušení pracovníci, o které jsme pochopitelně stáli," vysvětlil mediální zástupce společnosti Karel Šimána. Brno Rifles, jejíž vlastník je zároveň majoritním akcionářem České zbrojovky v Uherském Brodě, vydražila několik strojů Zbrojovky. "Koupili jsme například stroje na výrobu hlavní a dřevěných pažeb," řekl Šimána. Brno Rifles bude ročně vyrábět asi patnáct set kulových a brokových loveckých zbraní, které se nedělají v Uherském Brodě. "Budou to speciální lovecké zbraně rozličných kalibrů. Protože v různých zemích jsou různé nároky. Třeba do Afriky je potřeba větší ráže než u nás na divočáka," dodal Šimána. Výroba ve Zbrojovce Brno skončila letos na konci srpna Mladá fronta DNES,

65 7.8.4 Sellier a Bellot. Období po roce 1989 bylo zásadní pro další rozvoj firmy. Firma úspěšně navázala na své tradice a stále vyrábí velmi kvalitní střelivo, ale pracuje i v nezbrojní oblasti Transformace státní společnosti na akciovou společnost - Sellier & Bellot a.s. Akcionáři společnosti jsou české fyzické a právnické osoby; část akcií je v majetku zaměstnanců společnosti. Téměř 70% objemu výroby je exportováno prostřednictvím dceřinné společnosti Sellier & Bellot Trade a.s. Výrobky firmy jsou vyváženy do více než sedmdesáti zemí světa Společnost Sellier & Bellot JSC získala osvědčení ISO Společnost Sellier & Bellot získala za rok 1999 bronzovou medaili v hlasování čtenářů časopisu Deutsches Waffen Journal v kategorii střelivo Společnost Sellier & Bellot slavící v tomto roce stoosmdesáté výročí svého založení není jen nejstarší strojírenskou firmou v České republice, ale také jednou z nejstarších na celém světě. Výrobky nesoucí její obchodní značku jsou produkovány bez přerušení již od roku Typy střel které nabízí a.s. Sellier a Bellot ve svých nábojích. 13 Dostupné na World Wide Web 65

66 Barnes střela XLC Homogenní celoměděná střela s technologií X-střely, která významně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného lovu první ranou. Čtyři řezné hrany napomáhají rozložení střely po zásahu a podstatně zvyšují její ranivost. Střela zůstává po zásahu celistvá, její zbytková váha činí téměř 100 %. Výhodou je minimální znehodnocení zvěřiny, neboť kolem střelného kanálu se tvoří pouze malý hematom a v těle zvěře nezůstávají žádné střepiny. Je vhodná k lovu spárkaté zvěře na větší vzdálenost. Barnes střela TSX Homogenní celoměděná střela neobsahuje žádné olovo. Vyznačuje se kontrolovanou expanzí, která zaručuje vytvoření neobvykle masívního hydrodynamického účinku v těle zasaženého zvířete, i tím že si uchovává 100 % své původní hmotnosti i po průstřelu. Drážkování těla střely Triple-Shock X přispívá k dosažení vyšších rychlostí, větší stability i průbojnosti. Střela Triple-Shock X je jednou z nejpřesnějších loveckých střel na trhu. Sierra střela SBT Poloplášťové střely GameKing se zúženou zádí jsou konstruovány pro lov na větší vzdálenosti, kde jejich přesnost a účinek má rozhodující vliv na výsledek střelby. Aerodynamická konstrukce střely ve tvaru lodní zádi významně snižuje odpor vzduchuvýsledkem je nižší úbytek rychlosti, vyšší dopadová energie, plošší dráha letu a menší odchylka vlivem bočního větru než u srovnatelných střel s válcovou zádí. 66

67 SB střela PTS Střela PTS je výsledkem snah konstruktérů loveckých kulových nábojů o střely s vysokým ranivým účinkem, které by si současně zachovaly vynikající balistické hodnoty. Střela s olověným jádrem je překryta zpevňujícím pláštěm a je zakončena polymerovým hrotem. Optimální tvar umožňuje dosahování vyšších rychlostí a stability střely na dráze letu. Tyto vlastnosti zaručují vynikající přesnost a ranivost střely, která zůstává celistvá i při nárazu, netříští se a neznehodnocuje zvěřinu. Střely PTS doplňují spolu s již dříve laborovanými střelami Sierra a Barnes sortiment loveckých kulových nábojů Seliier & Bellot a rozšiřují možnosti optimálního výběru jejich použití. SB střela SP Poloplášťová střela sestávající z kovového pláště a olověného jádra. Je řešena tak, že olověné jádro, které je v přední části obnažené, se deformuje při zásahu cíle do hřibovitého tvaru, což zlepšuje její účinek. Je laborována u většiny typů kulových nábojů a podle ráže a hmotnosti je používána zejména k lovu spárkaté zvěře. SB střela FMJ Celoplášťová střela sestává z olověného jádra, které je překryto kovovým pláštěm. Vzhledem k pevné konstrukci vytváří střela hladký průstřel, neboť se nedeformuje při zásahu cíle. Používá se k lovu trofejové zvěře a při sportovní střelbě. 67

68 SB střela SPCE Poloplášťová střela s prosekávací hranou. Střela má na plášti prosekávací hranu, která současně z části uzamyká olověné jádro. Účinek střely je závislý na odporu cíle, což způsobuje, že u slabší zvěře se střela deformuje méně než u silnější. Je vhodná k lovu spárkaté zvěře. SB střela HPC Expanzní střela s kuklou. Speciální střela s expanzní dutinou v přední části, která je překryta měděnou kuklou. Kukla zlepšuje balistické vlastnosti střely. Střela má značný tříštivý účinek v hloubce cíle, proto je používaná k lovu těžké vitální zvěře a šelem. Sierra střela HPBT Speciální expanzní biogivální střela s expanzní dutinou v přední části. Sestává z olověného jádra, překrytého kovovým pláštěm. Vyznačuje se výbornými balistickými vlastnostmi a vynikající přesností. Je vhodná pro sportovní střelbu a k lovu spárkaté zvěře. 14 Poslední zpráva z vlašimské továrny není ani tak překvapivá, jako spíše (pro lidi z oboru) delší dobu očekávaná. Jedná se o změnu majitelů zdejší továrny. Svou sféru vlivu sem rozšiřuje brazilská zbrojovka CBC Companhia Brasileira de Cartuchos, jedna z vůbec největších zbrojovek na světě. Vlastní také například americkou muničku

69 Magtech, nebo německou MEN. Věřme, že to bude krok směrem ke zvýšení kvality zdejší produkce. Sellier & Bellot je novým členem týmu CBC Ribeirao Pires, 1. dubna 2009 S potěšením Vám oznamujeme, že dnešního dne se firma CBC stala vlastníkem firmy Sellier & Bellot, jednoho z nevýznamnějších výrobců kvalitní malorážové munice ve světě již od roku Získáním Sellier & Bellot, osvědčené značky s více než 184 letou historií, bude doplněna stávající sortimentní nabídka a umožní nám další rozšíření naší celosvětové přítomnosti v muničním odvětví. Sellier & Bellot skvěle zapadá do naší filosofie investování do důležitých, vysoce kvalitních a velmi vážených značek, které doplní naše stávající portfolio výrobců značkové munice: CBC Companhia Brasileira de Cartuchos Ribeirao Pires, SP, Brazil Magtech Ammunition Minnesota, United States & Hamburg, Germany MEN Metallwerk Elisenhütte, GmbH Nassau, Germany S&B Sellier & Bellot, Vlašim, Czech Republic 69

70 CBC, společnost založená v roce 1926, se vypracovala k prodejům munice zahrnující více než 70 států celého světa. Pokračujeme se záměrem našeho důrazu na inovace, zavádění nových technologií a zvyšování kvality výrobků, abychom dosáhli našeho konečného cíle rozvoje a prodeje výrobků nejvyšší kvality pro vojenské, policejní a komerční trhy na celém světě. Sellier & Bellot a Magtech Ammunition budou pokračovat se svými současnými zkušenými týmy manažerů a působit pod jejich velmi dobře známými značkami a prostřednictvím svých současných obchodních spojení. Rádi bychom poděkovali našim věrným zákazníkům, maloobchodníkům, distributorům a sportovním střelcům za pokračující podporu našich výrobních značek Nové zbrojovky a obchodníci Změnu politické situace v Československu (později v České republice) po roce 1989 využilo mnoho lidí ve snaze podnikat v oboru zbraně a střelivo. Rychle po přijetí příslušných legislativních ustanovení vznikaly firmy, které chtěly obchodovat se zbraněmi. Jen málo firem té doby chtělo zbraně vyrábět. A jen málo firem z té doby přežilo do dnešních dní. Firmy jako Aeron, Renegate, El Cid již dávno neexistují. V každém okresním městě byla tehdy prodejna (spíše více) zbraní a střeliva a puškař. Mezi lidmi byl hlad po zbraních a prodejci to pochopili. Tento boom končil kolem roku Navíc byl přijat nový zákon o zbraních a střelivu (č.119/2002 S.), který administrativně omezil systém nakupování některých zbraní. Jedná se o zbraně samonabíjecí a zbraně krátké. V současné době se počet prodejců zbraní radikálně zmenšil. Ubylo velkých firem dovážejících zbraně za zahraničí a ubylo i tuzemských prodejců. V souvislosti s tím však ubylo i puškařů. Najít dnes dobrého puškaře je vcelku problém. De facto žádná z nově vzniklých firem nevyráběla lovecké zbraně. Našlo se samozřejmě několik puškařů, kteří vyráběli a vyrábějí lovecké zbraně, na konkrétní 15 Dostupné na World Wide Web 70

71 objednávku. Zejména se však jednalo o nejrůznější úpravy zbraní. Například brokovnice ZP na kulový dvoják (Puškařství Petr Stifter, Polička; Puškařství Petr Kavan, Brno). V poslední době se situace začíná lepšit. Objevují se menší firmy, které se snaží zbraně vyrábět. Jako příklad může být například firma PPK s.r.o. (Puškařství Pavel Kupec) z Holic v Čechách. Této firmě se podařilo vykoupit sklad rozpracovaných výrobků, náhradních dílů a koneckonců i torzo firemní sbírky Zbrojovky Brno. A my můžeme očekávat, že se na trhu znovu objeví například jednoranové brokovnice a kulovnice dříve známé pod značkou ZBK, Zbrojovka Brno. Nyní však s logem firmy PPK s.r.o. 8. SOUČASNÉ TRENDY V POUŽÍVÁNÍ LOVECKÝCH ZBRANÍ Opakovací kulovnice jsou dnes už klasické zbraně vyvinuté na bázi původních vojenských pušek typu Mauser, případně dalších systémů, jak jsem již psal výše. Většinou disponují třemi až pěti ranami v zásobníku nebo nábojové schránce, což umožňuje pohotové opakování střelby. Mechanismy těchto zbraní jsou velmi propracované a tím pádem i spolehlivé. Pažby těchto kulovnic se vyrábějí v klasickém polopažbeném provedení nebo v celopažbeném provedení. Některé celopažbené kulovnice mají hlaveň a tedy i celou délku zbraně o 5 až 12 cm kratší než u polopažbených. Celopažbené kulovnice s moderními pažbami, občas nazývané jako horské (goiserer / moutain), bývají lehčí což je výhoda při pohybu v těžkém terénu. Také jsou operativnější při manipulaci v omezeném prostoru (např. na uzavřené kazatelně, při ukládání do auta atd.), dá se říci, že se z nich vyvinula kategorie lehkých kulovnic, o kterých píšu níže. V poslední době také zaznamenáváme opětovný návrat skutečně klasických loveckých jednohlavňových kulovnic. Tyto mívají sklopnou hlaveň, často s lůžkovým závěrem. Bývají jak lehké, tak těžší, často elegantní a oplývají také vysokou reprezentativností. Ale také se jedná o kulovnice naopak levnější produkce, které 71

72 mohou být přesto relativně kvalitní a takovéto jsou oblíbeny mezi lesnickou veřejností, případně mezi začínajícími myslivci. Kulové kozlice nebo dvojáky jsou zbraně spíše speciální, svým charakterem a náročností výroby také náročnější. Pracnost zhotovení těchto zbraní je řadí mezi dražší zbraně. Opět ani zde to není pravidlem. Například ruské zbraně firmy Baikal, nejsou nijak dramaticky drahé, přitom se jedná o zbraně relativně kvalitní. Mají velmi praktickou výhodu jedná se o pohotovou ránu z druhé hlavně. Toto je možno využít např. při naháňkách nebo při lovu nebezpečné zvěře. V praxi bývaly často používány (a toto zčásti trvá nadále) zbraně kulobrokové. A to zejména z ekonomických důvodů. Při pořízení výměnných hlavní pro jednu baskuli máme vlastně dvě zbraně na bázi jedné. Kulobroková zbraň je praktická pro denní nošení a pochůzky v lese, kdy máme pohotově kulové i brokové střelivo, např. při setkání se škodnou. Trojáky a další kombinované (resp. vícehlavňové zbraně) jsou na tom podobně. Velkou nevýhodou, kromě ceny, je u těchto zbraní vyšší hmotnost a tím také menší pohotovost při snaze o rychlé zamíření. Zvýše uvedeného je tedy jasné, že určit vhodnou (resp. univerzální) kulovnici je velmi složitá záležitost. Ideální by bylo, kdyby existovala kulovnice, která by pokrývala široké spektrum použití. Taková kulovnice, která vyhoví každému účelu a každému myslivci, lovci, prakticky neexistuje. Myslivci žijí a loví v rozdílných typech prostředí a v různých terénech. Někdo loví pouze v lese, jiný naopak má rozlehlé polní honitby. Různému přírodnímu prostředí a rozdílným druhům lovené zvěře patří rozdílné vlastnosti kulovnic a samozřejmě jejich ráží. Je tady vysloveně rozdílný účel použití kulovnice. Způsob lovu, může být jedno z možných kritérií, které udává účel použití kulovnic. Kulovnice podle účelu můžeme rozdělit: - standardní kulovnice - krátké lesní kulovnice - lehké kulovnice určené do horského terénu - kulovnice určené na střelbu na delší vzdálenosti - kulovnice určené pro lov nebezpečné zvěře 8.1 Standardní kulovnice 72

73 Zjednodušeně můžeme konstatovat, že standardní kulovnice je ten nejrozšířenější typ kulovnice. Většinou nemívá žádné výstřelky a módní trendy, je solidně zpracovaná, standardně s dřevěnou pažbou, relativně lehkou hlavní se standardní délkou cca. 60 cm. Vybavena bývá napínáčkem, mechanickými mířidly (téměř pravidelně ve spojení s optickým zaměřovačem puškohledem) a buďto zásobníkem, nebo schránkou. Tyto kulovnice většinou nemívají různé technické vymoženosti (brzdy etc.), materiál nebo doplňky zvyšující účinnost, užitné vlastnosti nebo přesnost. Závěr je tradiční válcový, odsuvný s pákou. V tomto segmentu zbraní máme také největší výběr ráží pokrývající nejširší spektrum loveckých potřeb, od nejmenších po výkonnější. Obr.19 Opakovací kulovnice Sako 85 Bavarian, zdroj Sako Finland Oy 8.2 Krátké lesní kulovnice Tyto kulovnice jsou charakterizovány kratší hlavní, kolem 55 cm, dobrou ovladatelností, jednoduchou obsluhou a větší ráží s pomalu letící střelou. Ideální optikou pro tyto zbraně je kolimátor (naháňky), mechanická mířidla nebo puškohled o menším zvětšení. Pro kulovnice s krátkou hlavní se u nás dříve vžil název štuc z německého Stutzen. Dříve jimi byly legendární kulovnice Mannlicher Schönauer, kde měl model v ráži 6,5 x 54 M. Sch., hlaveň měla pouze 45 cm dlouhou a u ráže 8 x 56 M. Sch. Byla hlaveň dlouhá 50 cm. 73

74 Tyto kulovnice byly používány jako univerzální, v čemž jim krátká hlaveň nevadila. Profesor Julius Komárek popisuje ve své známé knize Lovy v Karpatech ulovení kapitálního kňoura právě touto kulovnicí ráže 6,5 x 54 M. Sch.. Tento typ zbraní je ve veliké oblibě například v Americe (zejména v provedení poloautomatické, nebo s lučíkovou pákou). V Evropě tomuto druhu zbraně odpovídají zejména kulobroky. Tyto zbraně zastupují i výše zmiňovanou univerzálnost. Dále je zde možno zahrnout i dnes již řidčeji používané dvojáky, trojáky apod. 8.3 Lehké kulovnice Je to jeden z trendů ve vývoji kulových zbraní v současné době. K výrobcům lehkých a ultralehkých kulovnic se řadil zpočátku pouze úzký okruh puškařů. Poté začaly tyto kulovnice vyrábět specializované firmy, jako např. New Ultralight Arms a další. Následně se příležitosti chopily i zavedené klasické zbrojovky jako např. Steyr- Mannlicher, Winchester, Remington, Blaser etc. Proč je o tento typ kulovnic zvětšující se zájem? Takováto kulovnice je lehká, velmi dobře ovladatelná a manipulace s ní je perfektní. Lehká kulovnice je vyhledávána lovci, kteří rádi šoulají nebo loví v horách, ve skalnatém a kopcovitém terénu, kde je nutné urazit se zbraní v náročnějším terénu větší vzdálenosti. Ale také je využívají myslivci a lovci, kteří nechtějí nosit těžší kulovnice z jiných důvodů (z jejich pohledu nepraktičnost klasických kulovnic, ale také třeba móda, atd.). Ultralehké kulovnice si však také zachovávají všechny vlastnosti klasických kulovnic, a to zejména přesnost a bezpečnost. Obr.20 Opakovací kulovnice Mannlicher Ultralight, zdroj K typickým vlastnostem ultralehkých kulovnic patří hmotnost, která se pohybuje kolem 2,2 kg. Většinou bývají osazeny klasickým válcovým závěrem Mauserova typu. Hlaveň se dříve vyráběla tenká. Dnes už se pomocí moderních 74

75 technologií vyrábějí hlavně kanelované (podélně frézované, případně vrubované), její délka povětšinou nepřesahuje 60 cm. Pouzdro závěru, do kterého bývá ocelová hlaveň našroubována, bývá často provedeno z lehkých slitin duralového typu. Lehké materiály (zejména polymery) se využívají také na další části zbraně například lučík, zásobník a podobně. 8.4 Kulovnice určené pro střelbu na delší vzdálenosti Tyto kulovnice jsou charakterizovány většinou dlouhou hlavní, málokdy kratší než 66 cm, někdy až 75 cm. Dlouhá hlaveň zvyšuje rychlost střely, zvyšuje energii střely a zvyšuje také přesnost zbraně. Hlaveň bývá v provedení tzv. těžkém, tlustším než jsou standardní hlavně. Těžší hlavně jsou vyžadovány pro tuto kategorii proto, že jsou přesnější, ale také se hůře zahřívají. To ale neznamená, že lehké hlavně nejsou přesné. Pažba bývá často polymerová, laminovaná, případně z dalších syntetických materiálů. Méně často je z kvalitního dřeva. Dřevo se obecně u těchto zbraní (určených do různého terénu a povětrnostních podmínek, většinou náročnějších) nepoužívá, a to zejména proto, že v průběhu času mění své vlastnosti. Pažba ze dřeva v suchém stavu vysychá, v mokrém bobtná a absorbuje vlhkost, mění svou pružnost i další, hlavně geometrické vlastnosti. I když změna těchto vlastností není opticky nijak zásadně dramatická, je pozorovatelná při praktickém používání může ovlivnit (a ovlivňuje) přesnost zbraně. Ovlivňuje totiž hlaveň. Obr.21 Opakovací kulovnice Tikka T3 Super Varmint, zdroj Sako Finland Oy Z hlediska optického zařízení, bývají tyto kulovnice vybaveny optikou ve větším rozsahu zvětšení. Zvětšení obvykle končí na rozsahu 18x, ale také např. kolem 36x. Toto už jsou ale specifikace spíše kulovnic sportovních a služebních. Optika na těchto kulovnicích bývá vybavena osvíceným bodem (příp. křížem), ale není to pravidlem. Taková zbraň bývá těžká, těžká hlaveň varmintového typu, relativně velká 75

76 pažba, těžká optika. Hmotnost tohoto kompletu se může pohybovat kolem 6 kg. Ráže těchto zbraní se pohybuje od 6,5 mm do 9,3 mm Kulovnice určené pro lov nebezpečné zvěře Toto jsou kulovnice obvykle zvané jako africké, i když se nemusí jednat o kulovnice pouze Afriku, protože hodně lovců jezdí do Ruska, Kanady, USA apod. I když se u nás nevyskytují lvi, sloni, nosorožci a velcí medvědi, přesto je už i u nás určitá skupina lovců, kteří loví tyto druhy zvěře. Hlavním charakteristickým znakem těchto kulovnic je velká a výkonná ráže. Většina afrických kulovnic je v provedení dvoják, občas se vyskytnou i opakovací kulovnice. Délka hlavně většinou nepřesáhne 60 cm. Zbraň je těžká, aby se minimalizoval zpětný ráz. Závěr je většinou zlamovací, mechanické provedení jednoduché a spolehlivé. Vzhledem ke specifickému druhu lovu a specifické zvěři, u nás se nevyskytující, nemusíme se tímto druhem kulovnic nijak zásadně zaobírat. Obr.22 Kulový dvoják Chapuis Ugex Classic, zdroj 76

77 9. STŘELIVO PRO LOVECKÉ ZBRANĚ Zde rozepisuji porovnání loveckého střeliva (zejména pak samotných střel) od zhruba poloviny 17. století, až po to, které je v současné době nabízeno. Zejména pak s důrazem na různé typy střel u kulového střeliva. Okrajově též porovnání cenové. 9.1 Průraznost a deformace střel Neexistuje lovecká střela, která zajistí dokonalý účinek za každé situace. Dopadová rychlost, úhel dopadu, umístění zásahu a konstrukce střely jsou jen některé z mnoha faktorů, které ovlivní výsledek konkrétní lovecké situace. Pokud má střela tenký plášť, rychle a snadno se deformuje a účinek je většinou vynikající pro čistou ránu na komoru nebo hladký průstřel plic. Pokud ovšem stejná střela narazí na velkou kost ještě před tím, než zasáhne vitální orgány, může se stát, že se deformuje příliš rychle a zastaví se, aniž tyto orgány poškodí. Na druhé straně tvrdší střela se silným pláštěm, který zajistí dobrou průraznost, nemusí mít při čisté ráně na komoru tak dobrý účinek, neboť rychlost deformace takové střely je podstatně méně dramatická. Výsledek takové rány je často takový, že zvěř odchází z místa nástřelu. Nicméně dobrá průraznost takové střely zajistí fatální poškození vitálních orgánů v případě, že střela, před jejich zasažením, zasáhne velkou kost. 9.2 Vývoj střel Střely do prvních palných zbraní byly v podstatě jen sférické (kulaté) odlitky převážně různých slitin olova s dalšími kovy. Teprve někdy kolem poloviny sedmnáctého století se začali puškaři a vojenští specialisté zabývat myšlenkou, jak vylepšit balistické hodnoty (a tehdy zejména přesnost) střel. Jejich postupný vývoj, až do konce století devatenáctého, můžeme vidět na níže uvedených vyobrazeních. 77

78 Obr.23 Netradiční tvary střel 17.a 18.století, používané v předovkách po celé Evropě. 1. Oválná kule z let Trojúhelníková kule z let Čtyřúhelníková kule z roku Šestiúhelníkový projektil z roku Hvězdicový projektil z roku 1604 Zdokonalením hlavní a jejich vývrtů, umožnilo zvětšit délku střely (podlouhlá střela má lepší balistické hodnoty) a její přesnost. Avšak nastal problém s předbíháním střel prachovými plyny. Při zařezávání střely do drážek nebyl totiž vyplněn zcela vnitřní profil vývrtu. Postupně bylo zjištěno, že lepší utěsnění střely prospívá jejím balistickým hodnotám a začalo se experimentovat s touto částí střely. A to pomocí nejrůznějších nití, koudele, vosků, mazadel a dalších materiálů. Obr.24 Střely používané v Rakousku - Uhersku. Drážka v těle projektilu sloužila k umístění těsnící vlněné nitě; zdroj www. aksamit.wz.cz 78

79 Rakousko Uhersko: Systém Delvigne Projektily s vyhloubením pro komorový trn, (4. - systém Minie) Obr.25 Masivní projektily pro lovecké (zejména) pušky - systém Thouvenin; zdroj www. aksamit.wz.cz 1. Rakousko Uhersko: Prusko: Bavorsko: Sasko: Hannover: 1849 Dalším systémem pro odstranění tohoto neduhu se jevil systém vnitřního trnu u dnového šroubu. Tedy de facto princip expanze dutiny ve dně střely. Tato se přímým působením plynů roztáhla a úplně vyplnila profil drážek vývrtu hlavně. Dutina se také vylepšovala vložkou z plechu či tvrdého dřeva ta byla do střely vtlačována. Příkladem jsou střely na obrázcích č. 26, 27 a také

80 Obr.26 Střely s drážkami a vyhloubením pro expanzi plynů; zdroj www. aksamit.wz.cz Belgie a Francie: (systém Minie) 5. Bádensko: Würtembersko: Hessensko: 1852 Obr.27 Střely s drážkami a vyhloubením; zdroj www. aksamit.wz.cz 1. Anglie: systém Pritchet 2. Belgie: systém Timmerhaus 3. Hessensko: systém Plunnings 4. Bavorsko:

81 5. Rakousko Uhersko: systém Wilkinson 6. Rakousko Uhersko: systém Lorenz 7. Sasko: Švédsko: 1858 Obr.28 Další postupný vývoj střel s drážkami a vyhloubením; zdroj www. aksamit.wz.cz Prusko: 1855, Švýcarsko ( systém Withworth, 8. systém Buholz) Obr.29 Další postupný vývoj střel zde již náboj pro jehlovku Dreyse č.9 a pro Bavorskou pěchotní pušku M/69 č.5; zdroj www. aksamit.wz.cz 81

82 1. Rusko: systém Mont - Storm 2. Anglie, Portugalsko: systém Westley - Richards 3. Bádensko: Hessensko: Bavorsko: M/69 6. Anglie: systém Boxer 7. Rakousko Uhersko: systém Lindner 8. Sasko: systém Lindner Prusko: systém Dreyse - M/47; systém Dreyse 11. Severní Amerika: systém Marston 12. Sasko: systém Zundnadel 13. Francie: systém Chassepot Bavorsko; Prusko: systém Podewils; systém Zundnadel Obr.30 Další postupný vývoj střel dokumentovaný např. na náboji č. 5-11mm Mauser 1871; zdroj www. aksamit.wz.cz 82

83 1. Severní Amerika, Francie - systém Hotchkiss 2. Švédsko, Norsko: systém Remington - M/67 3. Belgie: systém Comblein - M/71 4. Rusko, Bulharsko: systém Berdan - M/71 5. Německo: systém Mauser - M/71 6. Německo: M/ Francie: systém Gras 8. Severní Amerika: systém Winchester-Colt - M/73 9. Rakousko Uhersko: systém Werndl - M/ Švýcarsko: systém Vetterli - M/ Švédsko: systém Jarmann - M/81 Obr.31 Další vývoj střel pro převážně jednoranové zadovky, plněné zatím černým střelným prachem; zdroj www. aksamit.wz.cz 83

84 1. Anglie: M/71 2. Anglie - systém Saider 3. Francie - systém Montigny 4. Holandsko: systém Beaumont - M/ Rumunsko: systém Henry - Martini - M/78 6. Itálie: systém Vetterli - M/70 7. Anglie: systém Henry - Martini - M/71 8. Turecko: sytém Mauser - M/87 9. Jižní Amerika, Španělsko: systém Remington - M/ Zahraniční výrobci střeliva Vzhledem k tomu, že globalizace zasáhla i myslivost jako takovou, zasáhla i problematiku zbraní, střeliva, optiky a dalších podoblastí souvisejících s tímto oborem. Tak, jak jsme měli dříve možnost nakoupit hlavně výrobky tuzemských výrobců a víceméně výjimečně výrobky zahraniční, dnes je situace jiná. Zahraniční výrobky jsou nabízeny zcela běžně a je jen na nás, na našich zkušenostech, případně dalších argumentech a v neposlední řadě na naší ochotě a finančních možnostech zaplatit si zahraniční střelivo. Vzhledem k tomu, že výrobkům tuzemské firmy Sellier a Bellot jsem se věnoval již výše, okrajově se tedy dotknu i několika zahraničních výrobců. V současné době máme možnost používat zahraniční střelivo různých značek a stejně tak i různé kvality a cenového rozpětí. Z těch levnějších je to například ruské střelivo značky Barnaul nebo například maďarské MFS. Tyto náboje jsou příkladem velice dobré ceny, 84

85 ale střelivo obou značek je i velice slušné kvality. Naproti tomu se zde občas objeví střelivo původem z Balkánu (např. Prvi partizan), nebo střelivo čínské (např. značka Norinco), které svými charakteristikami nedociluje požadované přesnosti a jejich střely se nechovají tak, jak jsme zvyklí. Druhá strana spektra je střelivo, které je naopak vysoce přesné, u kterého se můžeme spolehnout i na to, že dané použité střely se budou za standardních podmínek chovat tak, jak deklaruje výrobce. To byl případ již například neexistující muničky Hirtenberger, která byla synonymem kvality. Dnes se můžeme na našem trhu setkat s kvalitním střelivem amerických výrobců (Federal, Horandy, Winchester, CCI a dalších), kvalitní střelivo může překvapivě pocházet i např. z Jižní Koree PMC, nebo Mexika Aguila. Z evropských výrobců mezi ty opravdu nejkvalitnější patří zbrojovky jako např. německé firmy jako Blaser, nebo RWS, anglické Hull a Kynoch, finská Lapua a Sako a například švédská Norma, která je naprosto jednoznačnou světovou špičkou, co do přesnosti a kvality sériově vyráběného střeliva Norma Norma je švédská zbrojovka, která se od 60-tých let minulého století řadí k absolutní světové špičce ve výrobě vysoce kvalitních loveckých a sportovních nábojů. Produkuje škálu více než 70 ráží a laborací, které svým určením pokryjí prakticky všechny lovecké situace, počínaje odstřelem drobné škodné a lovem nejtěžší africké zvěře konče. Špičková kvalita nábojů NORMA je založena na nekompromisním výběru materiálů vstupujících do výroby, špičkové technologii výroby, promyšlené konstrukci střel a opakované kontrole výroby. Toto všechno zajistí až neuvěřitelnou precizi, cílový účinek a nenapodobitelnou opakovatelnost výkonu nábojů NORMA. Svoje špičkové náboje osazuje střelami vlastní produkce. Pod obchodními názvy ORYX, VULKAN, ALASKA, PLASTIC POINT (PLASTSPITZ), SOFT POINT (BLEISPITZ) se skrývají moderní lovecké střely kompaktní (bonded) konstrukce s pevným spojením pláště s jádrem, poskytující vynikající průraznost a zároveň excelentní ranivost, která je zajištěna řízenou deformací těchto střel spojenou 85

86 s vytvořením charakteristického hříbku. K nesporným výhodám těchto střel patří i vysoká hmotnostní retence (poměr hmotností deformované a původní střely, vyjádřený většinou v procentech) střely nefragmentují a nepoškozují tak zbytečně zvěřinu v okolí střelného kanálu. Střela NORMA FMJ (VOLLMANTEL) pak poskytne uspokojení při cvičné střelbě nebo lovu kožešinové zvěře nebo škodné. Jako každá moderní munička, i NORMA osazuje svoje náboje střelami předních světových výrobců. V sortimentu pak najdeme náboje se střelami SWIFT SCIROCCO, SWIFT A-FRAME, BARNES TRIPLE-SHOCK, BARNES SOLID, NOSLER PARTITION, NOSLER BALLISTIC TIP, NOSLER ACCUBOND, WOODLEIGH SOFT POINT (BLEISPITZ), WOODLEIGH FMJ (VOLLMANTEL). V případě, že se myslivec (lovec) teprve rozhoduje, a chce získat dokonalou informovanost, může si stáhnout Balistický kalkulátor NORMA", s jehož pomocí získá veškeré informace o vnější balistice u všech produktů NORMA. To je velká pomůcka pro vylepšení uživatelského komfortu. Obr.32 Typy střel osazovaných do střeliva Norma, zdroj Norma precision AB 86

87 9.3.2 Sako Souběžná výroba nábojů a zbraní v jedné firmě je ojedinělá. Finská firma Sako je právem pyšná na to, že nabízí kulovnice i náboje do nich v skutečně špičkové kvalitě. Vyrábět přesné náboje po jednotlivých kusech nepředstavuje vážný problém. Daleko složitější je vyrobit 10 milionů nábojů. Nejsložitější ale je, vyrobit 10 milionů nábojů tak, aby fungovaly všechny stejně, jako jeden kus. S takovou filosofií je vyráběno střelivo Sako. Firma Sako nabízí sortiment celkem 90 laborací ve 27 rážích. Kvalita nábojů je dána jednak přesností v cíli a u loveckých nábojů, ale také účinkem střely na lovenou zvěř. Firma Sako vyrábí náboje z těch nejkvalitnějších komponentů, které zaručují téměř stoprocentní opakovatelnost výkonu a přesnosti i mezi jednotlivými výrobními sériemi.. Do nábojnic vlastní výroby, které patří svým provedením k těm nejkvalitnějším na světě, je laborován špičkový střelný prach značky Vihtavuori. Náboje jsou osazovány jednak střelami z vlastní produkce pod názvy Superhammerhead, Hammerhead, Gamehead, Speedhead a sportovní Range klasická FMJ, Super Range = konstrukce Hollow Point Boat Tail. Pod dalšími originálními názvy se skrývají osvědčené střely renomovaných výrobců. Powerhead = Barnes-X ; Twinhead = Nosler Partition, Arrowhead = Nosler Balistic Tip, Arrowhead II = Swift Scirocco II, Ramhead = Barnes Solid, Racehead = Sierra Match King, Moosehead = Federal Fusion. Všechny střely výroby Sako jsou kompaktní konstrukce tzv. Bonded, což znamená, že olověné jádro střel je pevně spojeno s pláštěm a nedochází tak k oddělení těchto částí při průchodu zvěřinou. Takové střely se vyznačují tzv. řízenou deformací, kdy při průniku zvěřinou se deformují rovnoměrně za vzniku známého hříbku, dále vysokou hmotnostní retencí (poměr mezi hmotností deformované střely a původní hmotností střely, vyjádřený obvykle v procentech) a v neposlední řadě výbornou schopností pronikat do hloubky. Tyto vlastnosti tvoří spolu s vynikající, opakovatelnou přesností střelby pověstnou kvalitu nábojů Sako. Střelivo Sako je vyhledávané a používané lovci z celého světa, ale také střelci z mnohých ozbrojených složek a nejlepšími sportovními střelci. 87

88 Níže jsou uvedeny typy střel, které firma Sako osazuje do svého střeliva. Obrázky těchto střel jsou doplněny krátkou charakteristikou daného typu střely, příp. také fotografií deformované střely. Sako Speedhead Obr.33 Částečný řez střelou Sako Speedhead, zdroj Sako Finland Oy Klasická střela typu FMJ vhodná pro laboraci do všech ráží pro slabší až silné ráže. Díky své konstrukci je předurčena pro sportovní užití nebo lov škodné nebo drobné zvěře. Díky minimální deformaci při dopadu nepoškozuje zvěřinu. Sako Gamehead Obr.34 Částečný řez střelou Sako Gamehead, zdroj Sako Finland Oy Střela typu SP pro slabší až silné ráže. Kompaktní konstrukce typu Bonded s drážkou zaručuje velmi vysokou váhovou retenci a kontrolovanou deformaci do tvaru charakteristické houbičky, která zajistí vynikající ranivý účinek této střely při zachování dobré pronikavosti. Sako Hammerhead Obr.35 Částečný řez střelou Sako Hammerhead, zdroj Sako Finland Oy 88

89 Střela pro výkonné a velmi výkonné ráže. Kompaktní konstrukce typu Bonded zaručuje velmi vysokou váhovou retenci a kontrolovanou expanzi do tvaru charakteristické houbičky, která zajistí vynikající ranivý účinek této střely. Obr.36 Deformovaná střela Sako Hammerhead ; střela a řez střelou zdroj Sako Finland Oy Střela Superhammerhead Obr.37 Částečný řez střelou Sako Superhammerhead, zdroj Sako Finland Oy Kompaktní konstrukce typu Bonded se silným pláštěm, pevná, nefragmentující střela. Olověné jádro, pevně spojené s pláštěm, zajišťuje velmi vysokou hmotnostní retenci střely a výbornou schopnost průniku. Biogivální střela typu Boat Tail zaručuje plochou trajektorii letu. Střela byla vyvinuta v balistických laboratořích firmy Sako a testována při lovu vysoké a těžké zvěře. 89

90 Obr.38 Deformovaná střela Sako Superhammerhead ; střela a řez střelou, zdroj Sako Finland Oy Mezi další typy střel, požívané firmou Sako ve svých nábojích patří níže vyobrazené střely: Obr. 39 Částečný řez střelou Powerhead, deformovaná střela Sako Powerhead; střela a řez střelou, zdroj Sako Finland Oy Obr. 40 Částečný řez střelou Arrowhead, deformovaná střela Sako Arrowhead; střela a řez střelou, zdroj Sako Finland Oy 90

91 Obr. 41 Částečný řez střelou Twinhead, deformovaná střela Sako Twinhead, zdroj Sako Finland Oy Obr. 42 Částečný řez střelou Ramhead, deformovaná střela Sako Ramhead; střela a řez střelou, zdroj Sako Finland Oy Obr. 43 Částečný řez střelou Racehead, zdroj Sako Finland Oy 91

92 10. LOVECKÁ OPTIKA 10.1 Současná situace Současný trh s loveckými potřebami je doslova zaplaven velkým množstvím druhů a typů optických přístrojů, zejména puškohledů, ale i kolimátorů a dalších optických, či optoelektronických zařízení. V současnosti nejsme odkázáni na jednu až dvě značky, jako tomu bylo v minulosti, ale máme možnost výběru z nepřeberného množství značek. Jedná se zejména o levnou produkci, která je z 90 % vyráběna v Číně. Ne všechny tyto puškohledy jsou však špatné. To by byl velmi zjednodušující pohled. Značky jako Barska, Konus nebo Odeon jsou na velmi dobré úrovni a jsou na rozmezí nižší a střední třídy. Např. Barska je americká obchodní firma, která má výrobní závod sice v Číně, ale kvalita tamní produkce je více než dobrá. Samozřejmě v poměru k velmi dobré ceně. Důvod nízké ceny je dán více okolnostmi. Zejména mezi ně patří levná pracovní síla a cena použitých materiálů 10.2 Kvalita puškohledů V případě, že si vybíráme levný puškohled, ale nechtěli bychom koupit vyložený brak, měli bychom ověřit některé věci, které souvisejí s provedením a kvalitou dané optiky. První pohled věnujeme povrchu puškohledu a jeho celkovému dílenskému zpracování. Jakékoliv nepřesnosti, rozmazaná písmena potisku nebo i jiné zdánlivé maličkosti, by pro nás měly být varováním. Další náš pohled by měl směřovat dovnitř. Obraz musí být ostrý, vykreslený ostře až do okrajů zorného pole. Zde často bývá obraz ostrý jen ve středu obrazu a k jeho okrajům se rozostřuje, což zjistíme zejména za šera. Obraz také nesmí mít žádný náznak zákalu nebo barevného odstínu, což bývá slabostí optických přístrojů s plastikovými čočkami na ty bychom se ale neměli vůbec orientovat. Rozdíl mezi používáním optiky s plastikovými čočkami a optiky se skleněnou optickou soustavou je zásadní. Poznáme to zejména podle váhy puškohledu plastové čočky jsou výrazně 92

93 lehčí. Ale hlavně rozdíl zjistíme při používání puškohledu za snížených světelných podmínek. Tehdy se projevuje naprosto nesrovnatelná kvalita mezi použitými materiály. Chod zaostřování a změny zvětšení musí být plynulé bez drhnutí, ale také dostatečně tuhé. Příliš volný chod může svědčit o velkých vůlích s možností projevů v nepřesnosti a netěsnosti z puškohledu může uniknout inertní plyn, kterým bývají kvalitnější puškohledy napuštěny (toto opatření zabraňuje mlžení). V případě, že se toto stalo, může se nám puškohled mlžit, až rosit. A to i z vnitřní strany čoček. Zaměřovací osnova musí být při změně zvětšení ve stabilní poloze. Bod záměru musí zůstat přesně ve středu obrazu a nesmí se změnou zvětšení svoji polohu měnit. Stejně tak by se neměl rozostřovat případný svítící bod, nebo osnova. Měl by být jasný, s postupně se měnící intenzitou podle toho, jakou intenzitu volíme. Měl by mít ostře ohraničené obrysy a neměl by být příliš velký zakrývá potom cíl. Také by se jeho svit neměl zrcadlit ve vnitřní straně tubusu puškohledu. Dobré je se také podívat do tubusu předním (vstupním) objektivem můžeme v něm vidět stopy po opracování a také možné nečistoty. Obr.44 Logo firmy Swarovski, zdroj Na druhé straně spektra puškohledů se nacházejí značky zvučnějších jmen a většinou i výjimečné kvality. Tak například logo Swarovski zná bezpochyby každý, kdo se kdy zajímal o dalekohledy, puškové zaměřovače a optiku vůbec. Je to značka světového jména stejně jako například Zeiss, Leupold, Nikon, Leica atd. Ovšem málokdo asi ví, že zakladatel této známé firmy, brusič skla Daniel Svárovský pocházel z Čech. 93

94 10.3 Optika Kahles Obr.45 Logo firmy Kahles, zdroj Další ze značek světové top kvality je značka Kahles. Firma založená před 111 lety (tedy roku 1898) je i dnes synonymem kvality. Vždyť již na začátku 1. světové války Kahles dodával jak puškové zaměřovače, tak i dělostřelecké zaměřovače a to nejen pro armádu, ale i pro námořnictvo. Vláda odebírala prakticky celou produkci firmy. Po průběžném vývoji v meziválečných letech a přečkání další světové války, firma pokračovala v tradici i v poválečných letech. Již v roce 1949 představila jako první na světě svůj první zaměřovací dalekohled s proměnným zvětšením ( variábl ). Firma Kahles si dodnes potrpí na kvalitu. Veškeré optické a v podstatě všechny mechanické komponenty si vyrábí sama. Všechny díly procházejí opakovanou 100% kontrolou. Dnes má v sortimentu kolem padesáti druhů puškohledů, na které dává firma 25 let záruku. Není bez zajímavosti, že první nitkové kříže tedy osnovy do puškohledů se zde vyráběly z pavučin. V současné době firma Kahles Ltd. funguje jako samostatná firma (a to včetně vývoje) v rámci skupiny Swarovski. Obr.46 Puškohled Kahles Helia CBX 3-12 x 56, zdroj 94

95 10.4 Optika Meopta Každopádně u nás jednoznačně nejpopulárnější značkou puškohledů jsou výrobky přerovské firmy Meopta. Tato firma, založená roku 1933 je synonymem vysoké kvality již od doby svého vzniku. Celé generace našich myslivců s těmito puškohledy vyrostly a poslední době se jejich kvalita stále zvyšuje. A to vše ruku v ruce se zvyšováním počtu výrobků a invence při vývoji dalších modelů. Obr.47 Logo firmy Meopta, zdroj Počátek historie Meopty leží v roce 1933, kdy byla v Přerově založena firma Optikotechna. Počáteční výroba čoček a kondenzorů se brzy rozšířila o zvětšovací přístroje, tmelené čočky, jednoduchou optiku, dalekohledy, puškohledy, promítací přístroje a fotografické přístroje Flexaret. V roce 1936 Optikotechna vybudovala nové výrobní prostory pro rozšíření výroby, aby byla schopna pokrýt rychle rostoucí poptávku po svých výrobcích. Po skončení války došlo k přejmenování firmy na národní podnik Meopta. V nadcházejících letech byla navržena a vyvinuta řada nových výrobků, která pomohla vybudovat značce Meopta skvělé jméno po celém světě. Od roku 1971 dochází k výraznému nárůstu vojenské výroby, která dominovala v Meoptě až do roku 1989, kdy byla náhle ukončena. V letech rapidně klesl podíl vojenské výroby z původních 75% na 0%. V roce 1991 Meopta uskutečnila první krok směrem k privatizaci vytvořením akciové společnosti. 21. března 1991 byla Meopta zapsána do obchodního rejstříku u Krajského soudu v Ostravě. V současné době areál Meopty zaujímá plochu m2. S celkové výrobní plochy m2 pak m2 představují prostory vybavené nejmodernější vzduchotechnikou. 95

96 HISTORICKÉ MEZNÍKY FIRMY MEOPTA Ing. Alois Beneš založil v Přerově firmu Optikotechna. Jeho spolupracovník Dr. Mazurek zkonstruoval první československý zvětšovací objektiv Výroba Optikotechny se soustředila na vybavení temné komory (zejména zvětšovací přístroje a objektivy) Optikotechna vybudovala nové výrobní prostory pro rozšíření výroby na předměstí Přerova Optikotechna byla nucena dodávat vojenské optické přístroje pro německou armádu (zaměřovače, dálkoměry, periskopy, dalekohledy, puškohledy) Optikotechna byla přejmenována na národní podnik Meopta Meopta se stala jedním z největších výrobců zvětšovacích přístrojů na světě a jediným výrobcem kinoprojektorů ve Střední a Východní Evropě V Přerově byl založen Ústav výzkumu optiky a jemné mechaniky Nárůst vojenské výroby pro armády Varšavské smlouvy (až 75% obratu) Meopta obnovila výrobu puškohledů, pokles vojenské výroby Podíl vojenské výroby v Meoptě klesl na 0%, Meopta se začala rozdělovat na dceřiné akciové společnosti Meopta je plně privatizovaná a zůstává jediným optickým výrobcem v České republice. Stává se dodavatelem největších světových optických firem Fúzí akciových společností Meopta Přerov, a.s. a Meopta - optika, a.s. je znovu vytvořena po právní, organizační a obchodní stránce jedna společnost Změna právní formy na Meopta - optika, s.r.o Dostupné na World Wide Web 96

97 Optika Meopta současná nabídka V současné době nabízí firma Meopta široké spektrum optiky. Nemá zřejmě smysl rozebírat zde lékařskou, vojenskou či fototechniku, jejíž výrobou se tato firma také zabývá. Z hlediska puškohledů nabízených pro sport a lov, je možno konstatovat, že za posledních let se jejich nabídka výrazně rozšířila. A to ať už jde o modely RD (s osvětlenou tečkou), tak například o modely s 30 mm tubusem, namísto palcového. Navíc optika firmy modelem Meostar překročila 95 % světelnou propustnost optické soustavy, čímž se dostala mezi 6 špičkových světových výrobců optiky, kteří této charakteristiky také docilují (Kahles, Swarovski, Zeiss atd.). Je to dáno tím, že Meopta používá nejdokonalejší, ale také nejnáročnější a nejdražší způsoby nanášení antireflexních vrstev na optickou soustavu. Navíc optická soustava je vyrobena z nejkvalitnějšího skla a její opracování je bezesporu unikátní. Tuto skutečnost nejvíce oceníme za šera, kdy je rozdíl opravdu patrný. Obr.48 Meostar R1 3-12x56 - RD, zdroj K tomu všemu může přidat, že rozsah nabízených puškohledů se zvětšil od naháňkových 1,5-5x20, přes klasické fixní 7x56, až po variably 3-12x56 RD, příp. sportovní 4-16x44 Tactic (vše řada Meostar R1). Nabízeny jsou modelové řady Artemis 2000, Artemis 2100, Artemis 3000 a Meostar R1 97

98 Optika Meopta nabízené záměrné osnovy Obr.49 Záměrný kříž č.1, zdroj Obr.50 Záměrný kříž č.4, zdroj Obr.51 Záměrný kříž Z-Plex, zdroj Obr.52 Záměrný kříž Z-Plex 2, zdroj Obr.53 Záměrný kříž č.4 B, zdroj 98

99 Obr.54 Záměrný kříž č.8 B, zdroj Obr.55 Záměrný kříž č.4 C, zdroj Obr.56 Záměrný kříž Mil-Dot, zdroj Obr.57 Záměrný kříž K-Dot, zdroj 99

100 Ceny optických přístrojů z Meopty už v poslední době opustily úroveň levné optiky. Ale to je objektivně vzato dáno konstrukční úrovní, použitými materiály a kvalitou technologie výroby. I tak jsou ceny velmi přijatelné a jsou stále o desítky procent nižší, než ceny puškohledů porovnatelných parametrů a kvality od renomovaných značek, kde platíme především právě za značku viz.například Zeiss, Swarovski atd.. Myslím, že můžeme říci, že cenově se Meopta řadí ke střední úrovni, ale konstrukcí a uživatelskými vlastnostmi patří již k nejvyšší kategorii mezi světovými výrobci. Meopta znovu po letech začala vyrábět triedry pozorovací binokuláry. A to opět, v již zmiňované řadě Meostar, tentokrát s označením Meostar B1. Tyto binokuláry se vyrábějí od menších typů, jako je 8 x 32, až po binokuláry větší 12 x 50. Nejpopulárnější je však 8 x 56, který nejlépe vyhovuje požadavkům naší myslivecké veřejnosti. Dalším novým výrobkem jsou kolimátory Meosight, kterými se Meopta snaží vyplnit mezeru svého výrobního programu v této oblasti. Obr.58 Meostar B1 8 x 56, zdroj Situaci, kdy se výrobky značky Meopta stávají sice dražšími, o to však kvalitnějšími, si uvědomuje i naše myslivecká veřejnost a z výsledků mého výzkumu je to více než patrné. Může samozřejmě existovat více přístupů k používání puškohledů a 100