Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku

Transkript

1 Ústav zoológie SAV, Bratislava Správa NP a CHKO Šumava Odbor Výzkumu a ochrany přírody, Kašperské Hory Slovenská entomologická spoločnosť pri SAV, Bratislava a Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku Blanokrídlovce v českých zemiach a na Slovensku 4. stretnutie zborník z konferencie Kamenný Mlyn, Plavecký Štvrtok júna 2008 DVOŘÁK L., ROLLER L. & SMETANA V. (eds), 2008: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 4, zborník z konferencie, Kamenný Mlyn, Plavecký Štvrtok, júna 2008

2

3 Obsah Príhovor organizátorov...1 Michal Wiezik Mravce (Hymenoptera: Formicidae) Štiavnických vrchov biodiverzita a ekológia Pavol Deván Príspevok k poznaniu hmyzu PP Brehové porasty potoka Dubová a Dudváhu Ladislav Roller Pachynematus tatricus sp.n. a niekoľko ďalších faunistických noviniek hrubopásych (Hymenoptera: Symphyta) zo Slovenska Slávka Žáková O chování samotářských včel...7 Ján Deván Mravce kochanovských vinohradov Klára Bezděčková & Pavel Bezděčka Otazníky kolem Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) Jan Erhart Co (ne)víme o hrabalce Homonotus sanguinolentus (Fabricius, 1793)...12 Jaroslav Holuša, Petr Šrůtka & Sylvie Pažoutová Pilořitky rodu Xiphydria (Hymenoptera: Xiphydriidae) a jejich význam v ochraně lesa Libor Dvořák Poznatky o kukaččí vose Dolichovespula adulterina v České republice Olga Komzáková, Libor Dvořák & Antonín Přidal Problematika kryptických druhů čmeláků podrodu Bombus s.str. (Hymenoptera: Apoidea) a sledování jejich výskytu v přírodě Jan Macek Faunisticky významné nálezy širopasých (Symphyta, Hymenoptera) v CHKO Bílé Karpaty Pavel Bezděčka & Klára Bezděčková SOS Coptoformica Petr Bogusch Budka pro včely možnost pozorování hnízdění a vývoje jednotlivých druhů

4 Vladimír Smetana & Peter Šima Vplyv globálnej klimatickej zmeny alebo len obyčajné rozširovanie areálov? Pavel Bezděčka & Klára Bezděčková Mravenci ve sbírkách českých, moravských a slezských muzeí Kamil Holý Lumci (Hymenoptera: Ichneumonidae) a jejich výzkum v ČR...26 Karel Beneš Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera, Symphyta) Krkonošského národního parku: předběžná zpráva Kateřina Rezková Hnízdní chování včely Andrena vaga Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé

5 Príhovor organizátorov Vážení kolegovia! Dostávate do rúk 4. zborník zo stretnutia Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku. S radosťou môžeme konštatovať, že záujem o naše stretnutia neutícha. Dokumentuje to stabilne vysoká účasť (26 účastníkov v záväznom termíne), vrátane niekoľkých nových záujemcov o Hymenoptera. Široké spektrum špecialistov na rôzne skupiny blanokrídlovcov a pútavé témy referátov opäť sľubujú zasvätené diskusie (ako formálne tak aj neformálne) a možnosti nadviazania novej, či posilnenia starej spolupráce. Tento rok sa nám podarilo zorganizovať stretnutie na Slovensku, čím dostáva naša tradícia výročných stretnutí nový rozmer. Slovenskí hymenopterológovia majú možnosť po prvý krát hostiť svojich českých a moravských kolegov a posilniť tak tradične dobré vzájomné vzťahy a spoluprácu. Stretávame sa na faunisticky atraktívnom území Záhoria a veríme, že možnosť vykonávať hymenopterologický prieskum na vybraných lokalitách Borskej nížiny bude prospešná nielen pre účastníkov, ale aj pre ochranu prírody na Slovensku. Dúfame, že sa nám týmto stretnutím podarí prispieť k ďalšiemu rozvoju hymenopterológie v našich krajinách. Za organizátorov Ladislav Roller, Vladimír Smetana a Libor Dvořák 1

6 Mravce (Hymenoptera: Formicidae) Štiavnických vrchov biodiverzita a ekológia MICHAL WIEZIK Oblasť Štiavnických vrchov je intenzívne využívaná ako banský a sídelný región už od 13. storočia. Dlhodobé využívanie krajiny zahrňujúce aktivity spojené s ťažbou nerastných surovín, zakladaním vodných diel, intenzívnym odlesňovaním a následným čiastočným zalesňovaním nepôvodnými drevinami, spoločne s poľnohospodárskou činnosťou a zakladaním sídel, vytvorilo pestrú mozaiku krajinných segmentov a biotopov. Taktiež poloha Štiavnických vrchov na rozhraní Panónskeho a Karpatského bioregiónu podmieňuje rozvoj pestrých rastlinných a živočíšnych spoločenstiev. Mravce tejto oblasti boli hodnotené viacerými autormi. Prvé údaje pochádzajú z konca 19. storočia (PETRICSKÓ 1892). Aj napriek tomu, však nemožno považovať výskum mravcov tejto oblasti za systematický. Počas 20. storočia boli opublikované len dve práce, hodnotiace vybrané lokality (TRAITER 1948, KOŽÍŠEK 1986). Intenzívnejší výskum začal prebiehať až počas posledných piatich rokov. Zatiaľ, je z územia známy výskyt 74 druhov mravcov zo štyroch podčeľadí, niektoré z nich boli z tohto územia zaznamenané ako slovenské prvonálezy (vrátane Temnothorax nadigi, T. albipennis, Myrmica lonae). Popri bežných druhov osídľujúcich širokú škálu otvorených habitatov a lesných okrajov je z územia známych viacero úzko špecializovaných druhov. V rámci izolovaných stepných a lesostepných biotopov sa vyskytujú mediteránne a teplomilné prvky ako Messor cf. structor, Myrmica sabuleti, M. schencki, Formica gagates, Camponotus piceus, C. truncatus, C. fallax, Plagiolepis pygmaea, P. vindobonensis, Ponera testacea, Tetramorium moravicum, T. ferox ako aj 11 druhov z rodu Temnothorax. Na obhospodarovanýc lúkach sa popri rôznych druhoch rodov Formica, Lasius a Myrmica pomerne často vyskytujú druhy Tetramorium caespitum, Tapinoma ambiguum a T. erraticum. Na xerotermoch sa pomerne často vyskytuje parazitický druh Solenopsis fugax, ostatné sociálne parazity ako Formicoxenus nitidulus, Strongylognathus testaceus alebo obligátny otrokár Polyergus rufescens sú pomerne zriedkavé. Opadanku v prirodzených listnatých lesoch s menším zápojom osídľujú kryptické druhy Stenamma debile, Aphaenogaster subterranea, Myrmecina gramminicola spoločne s hojným druhom Temnothorax crassispinus. Veľmi vzácne sa vo svetlých dubových lesoch vyskytuje Prenolepis nitens. Okraje lesov obsadzujú zriedkavé druhy Lasius citrinus, L. nitidigaster a L. bicornis. Aj anpriek tomu, že nadmorská výška územia lokálne presahuje 900 m, montánne prvky sú veľmi zriedkavé. Boreomontánne prvky sú zastúpené druhmi Myrmica lobicornis, Leptothorax acervorum, L. muscorum. Zaznamenaný bol aj izolovaný výskyt Formica lemani. Všetky tieto druhy (okrem F. lemani) sa ale vyskytujú v rámci širokého spektra biotopov aj v rámci nižších polôh. Pomerne časté záznamy boreomontánneho druhu C. herculeanus, sú pravdepodobne vo veľkej miere založené na nesprávnej determinácii druhu C. ligniperdus. Okrem zistených druhov očakávam výskyt niekoľkých ďalších. Aj keď je celková druhová bohatosť územia vysoká, konkrétne lokality a biotopy môže postihnúť výrazný pokles druhov v najbližších desaťročiach. Najväčším rizikom pre spoločenstvá mravcov je zmena v tradičnom využívaní krajiny. Viaceré teplomilné druhy môžu ustupovať kvôli sekundárnemu zarastaniu otvorených biotopov. Rovnako introdukcia nepôvodných drevín ako aj všeobecné zmeny v štruktúre lesných ekosystémov majú nepriaznivý vplyv na lesné spoločenstvá mravcov. Na druhej strane, očakávané klimatické zmeny môžu vytvoriť vhodné podmienky pre viaceré teplomilné prípadne invázne druhy mravcov (napr. Lasius neglectus). Výskum bol čiastočne financovaný v rámci vededeckých grantových projektov VEGA č. 1/3283/06 and 1/0026/08 2

7 Literatúra PETRICSKÓ J., 1892: Selmeczbánya vidéke állattani tekintetben. Selmeczbánya monografiája. Természettudományi rész II., Banská Štiavnica, 134 pp. KOŽÍŠEK T., 1986: Mravce vybraných biotopov CHKO Štiavnické vrchy (Hymenoptera, Formicoidea). In: Prehľad odborných výsledkov z XXI. Tábora ochrancov prírody, ŠTEFFEK J. (ed.) Počúvadlo 1985, Banská Štiavnica, 294 pp. TRAITER K., 1948: Mravčia fauna Hodrušskej doliny. Prírodovedný zborník 3: Príspevok k poznaniu hmyzu PP Brehové porasty potoka Dubová a Dudváhu PAVOL DEVÁN Úvod Prieskum hmyzu brehových porastov tokov som robil už aj v uplynulých rokoch (DEVÁN 2006a,b, 2007). Tento ekosystém má svojráznu faunu blanokrídlovcov vrátane vzácnych druhov (DEVÁN 2007). Cielom tejto práce bolo preskúmať faunu vybraných skupín hmyzu brehových porastov dvoch fragmentov nížinných tokov v severnom výbežku Podunajskej nížiny medzi Novým Mestom nad Váhom a Piešťanmi. Popis územia Potok Dubová sa nachádza v severnom výbežku Podunajskej nížiny (štvorec 7372) medzi Čachticami a Piešťanmi). Vzniká umelou bifurkáciou potoka Hrabutnica, ktorý je pokračovaním Topoleckého potoka, resp. Jablonky. Voda Hrabutnice sa tu rozdeluje do Čachtického kanála a do Dubovej. Na mapách je milne uvedený Dudváh ako pokračovanie Hrabutnice. Tento je po vačšinu roka suchý tok, od Čachtíc po Podolie a až v Podolí priberá vodnatejšie prítoky, ale aj poniže je aspon polovicu roka suchý. Brehové porasty Dubovej a Dudváhu sú tvorené starými hlavovanými vŕbami, jelšami a topolmi s prímesou kríkov bazy čiernej, bršlena, svíbu, trnky. Okolie oboch tokov je úplne zornené, vzdialené od najbližších prírode blízkych území niekolko kilometrov, voda je značne zaťažená komunálnymi odpadmi aj agrochemikáliami, pod Častkovcami prakticky alfa mezosapróbna, pod Podolím sa stav zlepšuje aj vdaka nadlepšenému prietoku z kanála. Lovený hmyz obýva predovšetkým brehové porasty a valy vyhádzaného bahna z toku. Nadmorská výška skúmaného územia je m n.m. Materiál a metódy Hmyz som lovil do modifikovaných Moerickeho pascí, ktoré pozostávali z pollitrových plastových pohárov žltej farby drôtom upebnených na brehové porasty vo výške asi 2 m nad zemou. Náplňou bol 1% roztok formalínu s kvapkou zmáčadla. Pasce som exponoval od do , vyberal v trojtýždnových intervaloch a materiál konzervoval v benzínalkohole. Pasce boli umiestnené nasledovne: pod Častkovcami na jelši a na starej vrbe, pri Podolskom mlyne na starej vrbe, nad Pobedimskym mostom na starej vrbe a na jelši. Na Dudváhu boli umiestnené dve pasce pri Podoli na jelši a na starej vrbe. Materiál som určoval podla nasledovnej literatúry: BLUETHGEN (1961), DOLLFUSS (1991), DOROCHOVA (1987), GUSENLEITNER (1995, 2000), KUTTER (1977), LINSENMAIER (1959), OEHLKE & WOLF (1987), RADCHENKO (2000), VŠIVKOVA (1987),VYSOKÝ & ŠUTERA (2001), WOLF (1972). Dokladový materiál je v moje zbierke uložený na mokro. 3

8 Výsledky a diskusia Clekove som zistil 28 taxonov skúmaných skupín, z toho 22 kutaviek (3 vzácne druhy Alysson tricolor, Crossocerus annulipes a Ectemnius cavifrons), 4 druhy hrabaviek (vrátane vzácneho druhu Priocnemis melanosoma), dva druhy zlateniek, jeden druh muráriek, štyri druhy ôs, 13 druhov mravcov, tri druhy sieťokrídlovcov a jeden vzácny druh strechatky Sialis morio, ktorý ako nový pre faunu Slovenska našli DE FIGUEROA et al.(2002) jeho larva žije vo vode ako dravec. Pozoruhodný je nález vzácnej kutavky Alysson tricolor, ktorú som predtým zistil na Tematínskych kopcoch (DEVÁN 2004 ) lokalita je vzdialená asi 5 km vzdušnou čiarou, a v poslednom čase na ostrove Kopáč (DEVÁN, nepubl. dáta). Tento druh podla literatúry (DOLLFUSS 1991) hniezdi v zemi a pre larvy loví cikády. O jeho vzácnosti svedčí aj to, že Józan v rámci svojho roky trvajúceho faunistického prieskumu maďarských chránených území uvádza len dva nájdené kusy zo župy Somogy (JÓZAN 2001). Zloženie fauny je tu dost podobné faune brehových porastov Drietomice, nezistil som tu ale vzácny druh Crossocerus walkeri a Discoelius zonalis (DEVÁN 2006a), zato viacej druhov mravcov. Územie slúži ako refúgium mnohých druhov, možno aj ako tzv nášlapný kameň napríklad v prípade Alysson tricolor, ak sa jeho výskyt doloží z Čachtických Karpát (Plešivec). Literatúra BLUETHGEN P., 1961: Die Faltenwespen Mitteleuropas ( Hymenoptera, Diploptera). Abhandlungen der deutschen Akademie der Wissenschaften zu Berlin, Klasse fuer Chemie, Geologie und Biologie 2: DEVÁN P.,2004: Kutavky (Sphecidae), hrabaavky (Pompilidae), zlatenky (Chrysididae), murárky (Eumenidae) a osy (Vespidae) NPR Tematínskaa lesostep, na lokalite Lúka a v PR Kňaží vrch (Považský Inovec, Západné Slovensko), získané Malaiseho pascou v rokoch 1999 a Naturae tutela 8: DEVÁN P., 2006a: Príspevok k poznaniu hmyzu brehových porastov Drietomice. Naturae tutela 10: DEVÁN P., 2006b: Príspevok k poznaniu vybraných skupín hmyzu v PP Pavúkov jarok a PP Šášnatá. Ochrana prírody 25: DEVÁN P., 2007: K poznaniu hmyzu nivy Váhu v úseku Trenčín Nové Mesto nad Váhom. Naturae tutela, 11: DE FIGUEROA T., DERKA T. & KRNO I., 2002: First records of Sialis morio Klingstedt, 1932 (Megaloptera, Sialidae) in Slovakia. Biologia 57: DOLLFUSS H., 1991: Bestimmungsschluessel der Grabwespen Nord- und Zentraleuropas (Hymenoptera, Sphecidae). Stapfia 24: DOROCHOVA G.I., 1987: Neuroptera Setčatokrylyje. Opredeliteľ nasekomych evropejskoj časti SSSR 4: GUSENLEITNER J., 1995: Bestimmungstabellen mittel- und suedeuropäischer Eumeniden (Vespoidea, Hymenoptera). Teil 4: Die Gattung Ancistrocerus Wesmael 1836 mit einem Nachtrag zum Teil 1: Die Gattung Leptochilus Saussure. Linzer biol. Betr. 27: GUSENLEITNER J., 2000 : Bestimmungstabellen mittel- und suedeuropäischen Eumeniden (Vespoidea, Hymenoptera). Teil 14. Der Gattungsschluessel und die bisher in dieser Reihe nicht behandelten Gattungen und Arten. Linzer biol. Betr. 32: JÓZAN Z., 2001: Somogy megye fullánkos hártyasszárnyú (Hymenoptera, Aculeata) faunája. Somogy fauna katalógusa. A XX.század végen Somogy megyeböl ismertté vált állatfajok listája. Natura Somogyensis 1: KUTTER H., 1977: Hymenoptera: Formicidae. Insecta Helvetica, Fauna 6. Fotorotar, Zurich, 298 pp. LINSENMAIER W., 1959: Revision der Familie Chrysididae (Hymenoptera). Mitteilungen der Schweizerischen entomologischen Geselschaft 32: OEHLKE J. & WOLF H., 1987: Beiträge zur Insekten-Fauna der DDR: Hymenoptera Pompilidae. Beitr. Ent. 2: RADCHENKO A., 2000: What is Leptothorax nylanderi (Hymenoptera, Formicidae) in Russian and former Soviet literature. Annales zoologici 5: VŠIVKOVA T.S., 1987: Megaloptera- bolšekrylyje. Opredelitel nasekomych evropejskoj časti SSSR 4: VYSOKÝ V. & ŠUTERA V., 2001: Mravenci severozápadních Čech (Hymenoptera, Formicidae). Albis international, Ústí nad Labem, 221 pp. WOLF H., 1972: Pompilidae (Hymenoptera). Insecta Helvetica. Fauna 5. Fotorotar, Zurich, 176 pp. 4

9 Tabulka 1. Prehľad zistených taxonov, F: samička, M: samec, W: robotnica, +: vzácny druh. Taxon Dubová Dudváh Sphecidae Alysson tricolor Lepeletier et Serville, F, 5 M Crossocerus annulipes (Lepeletier et Brullé,1834) + 1 M Crossocerus cetratus (Shuckard,1837) 1 M 1 F Crossocerus congener (Dahlbom,1844) 1 M Crossocerus megacehalus (Rossi,1790) 1 M Crossocerus podagricus (Van der Linden,1829) 1 F Crossocerus pusillus Lepeletier et Brullé, F, 1 M Ectemnius cavifrons (Thomson,1870) + 2 F Passaloecus insignis (Van der Linden,1829) 2 F 1 F Passaloecus singularis Dahlbom, F, 4 M 4 F Pemphredon lethifer (Shuckard,1834) 1 M Pemphredon lugubris (Fabricius,1793) 1 F, 3 M Psenulus brevitarsis Merisuo, F 1 F Rhopalum clavipes (Linnaeus,1758) 2 F Rhopalum coarctatum (Scopoli,1763) 2 F, 2 M Spilomena beata Bluethgen, F Spilomena troglodytes (Van den Linden,1829) 5 F 4 F Trypoxylon attenuatum Smith, F, 6 M Trypoxylon clavicerum Lepeletier et Serville, F, 5 M 11 F, 6 M Trypoxylon figulus (Linnaeus,1758) 3 F, 7 M Trypoxylon medium de Beaumont, M Trypoxylon minus de Beaumont, F, 1 M 1 F Pompilidae Auplopus carbonarius (Scopoli,1763) 2 F Priocnemis fennica Haupt, F Priocnemis hyalinata (Fabricius,1793) 1 M Priocnemis melanosoma Kohl, F Chrysididae Chrysis ignita (Linnaeus,1761) 2 F Trichrysis cyanea (Linnaeus,1761) 1 F Eumenidae Ancistrocerus nigricornis (Curtis,1826) 1 F Vespidae Vespa crabro Linnaeus, W Vespula germanica (Fabricius, 1793) 2 F, 1 W Vespula media (Retzius,1783) 2 F, 1 W Vespula vulgaris (Linnaeus,1758) 1 F, 10 W 1 F, 3 W Formicidae Dolichoderus quadripunctarius (Linnaeus,1771) 1 W 1 M Lasius alienus (Foerster,1850) 12 M, 2 W 1 M, 2 W Lasius bruneus (Latreille,1798) 5 F, 4 M, 10 W Lasius emarginatus (Olivier,1791) 2 W Lasius fuliginosus (Latreille,1798) 1 W Leptothorax affinis Mayr, W Leptothorax crassispinus Karawajew, F5 W 3 F, 4 M, 3 W Leptothorax nigriceps Mayr, W 1 W Leptothorax parvulus (Schenck,1852) 1 W Myrmecina graminicola (Latreille,1802) 2 M Myrmica ruginodis Nylander, W 1 M, 4 W Myrmica sabuleti Meinert, W Myrmica rubra (Linnaeus,1758) 1 F, 2 W Neuroptera Hemerobius humulimus Linnaeus, F, 1 M Chrysotropia ciliata (Wesmael,1841) 10 6 Micromus variegatus (Fabricius, 1793) 1 Megaloptera Sialis morio Klingstedt M 5

10 Pachynematus tatricus sp.n. a niekoľko ďalších faunistických noviniek hrubopásych (Hymenoptera: Symphyta) zo Slovenska LADISLAV ROLLER Piliarka Pachynematus tatricus sp.n. ROLLER & HARIS (2008) bola opísaná na základe samice z Tatranskej Lomnice-Štart. Holotyp bol odchytený v máji 2007 do Malaiseho pasce v smrekovcovej smrečine (Lariceto-Piceetum). Nový druh disponuje znakmi, ktoré sú typické pre zástupcov rodu asociovaných s ihličnanmi, teda podľa najnovšej klasifikácie znakmi podrodov Pikonema a Larinematus. Zo známych druhov je piliarke Pachynematus tatricus najpodobnejšia P. (Larinematus) imperfectus (Zaddach) s ktorou má spoločný aj jeden pomerne unikátny znak. Distálna časť valvuly 8. bruškového článku tzv. lamnium je bez ozubenia, od ktorého je odvodený slovenský aj český názov pre piliarky a pilatky (Tenthredinidae). Nový druh sa pravdepodobne vyvíja na smrekovci (Larix sp.). O to prekvapivejší je fakt, že tak dlho unikal našej pozornosti, keďže piliarkam žijúcim na ihličnanoch je v strednej Európe venovaný pomerne veľký počet prác. Obr. 1. Pachynematus tatricus sp.n. samica, holotyp. V posledných rokoch bolo autorom zaznamenaných niekoľko prvonálezov hrubopásych blanokrídlovcov na Slovensku. Tieto nálezy budú publikované v monografii venovanej faunistike hrubopásych v Karpatskej kotline (ROLLER & HARIS 2008). Niektoré z nich sú tu podrobnejšie diskutované. Piliarka Hinatara excisa (Konow, 1885) je vzácny stredoeurópsky druh. Dve samice boli odchytené Malaiseho pascou v prvej polovici mája 2003 v NPR Vršatské bradlá, Biele Karpaty. Larvy mínujú na listoch Acer pseudoplatanus (LACOURT 1999). Drobná piliarka Metallus albipes (Cameron, 1875) bola odchytená Malaiseho pascou v auguste 2007 v Tatranskej Lomnici-Štart. Je rozšírená v celom Palearkte a jej larva mínuje v listoch ostružín Rubus idaeus, R. fruticosus a R. crataegifolius. Pristiphora groenblomi (Lindqvist, 1951) je piliarka s boreomontánnym rozšírením. Doposiaľ bola známa z Fínska, Švajčiarska a Veľká Británie. Ja som zaznamenal jednu samicu začiatkom júla 2006 na subalpínskej lúke asi 100 výškových metrov pod vrcholom Kráľovej hole. Druhá samica bola odchytená Malaiseho pascou koncom mája 2007 v Tatranskej Lomnici-Štart. Biológia druhu je neznáma. 6

11 Tenthredo simplex Dalla Torre, 1882 je druh stredoeurópskych pohorí (Rakúsko, Švajčiarsko, Nemecko a Francúzsko) (TAEGER et al. 2006). V literatúre minulého storočia je udávaný ako varieta bežnej horskej piliarky T. velox. Zaznamenal som ju ojedinele vo Vysokých Tatrách, na viacerých lokalitách nad pásmom súvislého lesa až do nadmorskej výšky 1900m. Biológia druhu je neznáma. Calameuta punctata (Klug, 1803) je vzácne nachádzaný druh bodrušky. Známa je iba z Pyrenejského polostrova, Maďarska, Ruska a Talianska (TAEGER et al. 2006). Túto bodrušku som zbieral šmýkaním mezofilného travinnobylinného porastu v Kremnici, Hubove a Studienke. Biológia je neznáma. K ďalším druhom, ktoré boli v rámci prípravy katalógu faunistických nálezov hrubopásych Slovenska zaznamenané po prvý krát patria Amauronematus lateralis Konow, 1896; Anoplonyx apicalis (Brischke, 1883); Cephalcia annulicornis (Hartig, 1837); Craesus latipes (Villaret, 1832); Dolerus brevicornis Zaddach, 1859; Dolerus uliginosus (Klug, 1818); Eurhadinoceraea fulviventris (Scopoli, 1763); Heterarthrus wuestneii (Konow, 1905); Nematinus bilineatus (Klug, 1819); Pseudoryssus henschii (Mocsáry, 1910) a Xiphydria picta Konow, Týmito nálezmi sa fauna hrubopásych Slovenska obohatila o 17 druhov. Poďakovanie. Tento príspevok bol finančne podporený projektom grantovej agentúry VEGA, grant 2/6156/ 26. Literatúra BLANK S.M. & TAEGER A., 2007: ECatSym: Elektronisher Katalog der Symphyta der Welt. Online-Version LACOURT J., 1999: Répertoire des Tenthredinidae ouest-paléarctiques (Hymenoptera, Symphyta). Mémoires de la Société entomologique de France, 3, 432 pp. ROLLER L. & HARIS A., 2008: Sawflies of the Carpathian Basin, History and Current Research. Natura Somgyiensis, Suppl. In press. TAEGER A., BLANK S. M. & LISTON A. D., 2006: European Sawflies (Hymenoptera: Symphyta). A Species Checklist for the Countries. pp In: Recent Sawfly Research: Synthesis and Prospects, BLANK S. M., SCHMIDT S. & TAEGER A. (eds) Goecke & Evers, Keltern, 704 pp. 16 pl. O chování samotářských včel SLÁVKA ŽÁKOVÁ Náplní mé prezentace je chování včel v závislosti na biotických a abiotických faktorech. Ve své práci se zaměřuji především na tři čeledi: Halictidae, Colletidae a Andrenidae. Většina včel patřící do těchto čeledí jsou samotářské druhy, mají tedy podobné chování, které lze velmi dobře porovnávat. K abiotickým faktorům se zařadí: vítr, sluneční záření, poloha hnízda na světle či ve stínu, déšť a teplota. Teplota je nejvýraznějším faktorem ovlivňujícím chování včel, proto jí ve své práci věnuji největší zřetel. Z biotických faktorů se zaměřím na: kvetení rostlin, parazitismus (vnitrodruhový a mezidruhový) a kleptoparazitismus. U jednotlivých čeledí a druhů porovnám, jak se liší doba prvního vylétnutí pro pyl a nektar a doba strávená mimo hnízdo. Porovnání všech známých a dosud studovaných biotických a abiotických faktorů nám může ukázat důležitý vhled do složitosti včelího chování. 7

12 Mravce kochanovských vinohradov JÁN DEVÁN Úvod Cieľom tejto práce je poskytnúť prehľad o druhoch mravcov na danej lokalite a o možnostiach ich ochrany. Mravce sú výbornými bioindikátormi zmien životného prostredia. Tému mravce Kochanovských vinohradov som si vybral preto, lebo mravce sú skupina hmyzu, ktorá úzko súvisí s motýľmi, ktoré som s tohto územia spracoval už v roku Staré opustené sady, ktoré tvoria viac ako dve tretiny skúmaného územia sú význačné výskytom zaujímavích druhov hmyzu, ale mravce v nich ešte nikdy preskúmané neboli. Mravce údolia stredného Váhu skúmal LABUDA (1970). Materiál a metódy Mravce som sledoval od júna do konca septembra 2007 na uvedených lokalitách, dokladový materiál som chytal pomocou zemných pascí (12) a následne som ich preparoval a určoval podľa KUTTERA (1977), SEIFERTA (1992), RADCHENKA (2000) a VYSOKÉHO (2001). Názvoslovie som upravoval podľa práce WERNERA & BEZDEČKU (2001). Zemné pasce som mal rozmiestnené na troch lokalitách, po štyri na každej z nich. Jednotlivé pasce boli od seba vzdialené asi 20 m. Popis skúmaného územia Skúmané územie sa nachádza na styku Považského podolia a Bielych Karpát v nadmorskej výške m n.m. Geologickým podkladom sú tu silné usadeniny spraše a nivné sedimenty potokov. V hlbokých sprašiach na miestach poľných ciest vznikli hlboké úvozy a potoky tu vyhĺbili strže s príkrymi svahmi. Nad Kochanovcami sa nachádzajú prudké (sklon okolo 30 ), výhrevné svahy na spraši, kde boli kedysi vinohrady. Po ich zničení tu vznikli sady, ktoré sa tu zachovali doteraz. Tieto sady, úvozové cesty a potočné strže sú jedinými miestami na spraši kde nieje orná poda. Najstrmšie miesta úvozov a strží porastajú kroviny a zvyšky dubín s dubmi, drieňom, javorom poľným, brekyňou, svíbom, lieskou, rešetliakom a podobne. Staré sady sú okrem stromov porastené aj teplomilnými mnohodruhovými trávnikmi so stoklasom vzpriameným, materinou dúškou, pamajoránom, pľúcnikom a mnohými ďaľšími druhmi. Veľká časť sadov je nekosená, v posledných rokoch sa tu hromadí starina, rozmáha smlz a náletové krovie napríklad trnka. Len nepatrná časť je kosená dvakrát ročne, väčšina kosených ploch je kosená raz za rok, väčšinou v júni. V rámci skúmaného územia rozlišujem tieto plochy: 1) Vinohrady 1 staré sady s teplými a mnohodruhovými trávnikmi ich kosená časť. 2) Vinohrady 2 staré sady s teplými a mnohodruhovými trávnikmi ich nekosená časť. 3) Chotárna cesta spleť starších a novších poľných ciest na hranici chotára Adamovské Kochanovce a Melčice Lieskové, sú tu zvyšky teplomilných trávnikov so zanoväťou, vičencom, krovím svíbu, liesky, náletom osiky, trnky a úzky borovicovo - dubový lesík v ktorom sa nachádza aj úzka a nepoužívaná úvozová cesta. Výsledky Počet kusov získaných na lokalitách jedna a tri bol výrazne nižší než na lokalite dva. I keď počet druhov na týchto lokalitách bol nižší len o tri druhy. Na tretej lokalite je výrazne odlišný charakter porastu než na ostatných dvoch a sklon svahu je orientovaný viac na juh. To podporilo výskyt viacerých výrazne teplomilných druhov na tejto lokalite (Formica gagates, Camponotus aethiops a výrazný výskyt Myrmica sabuletti). Na druhej strane na tejto lokalite chýbal dominant prvých dvoch Lasius paralienus. Výskyt dvoch pohlavných jedincov Lasius flavus na tejto lokalite nesúvisí s jej vlastnosťami, ale tento vlhkomilný druh tu mohol zaletieť od neďalekého potoka. Medzi lokalitami 8

13 jedna a dva nieje okrem počtu získaných kusov, nijaký výrazný rozdiel, druhy, v ktorých sa líšia boli zväčša málopočetné, teda sa do pasce pravdepodobne iba zatúlali z okolia. Použitá metodika dberu vzoriek zvyšuje početnosť druhov pohyblivých po povrchu oproti tým, ktoré žijú pod povrchom. Preto je napríklad Lasius myops, ktorého hniezda sú tu veľmi časté,zastúpený v pomerne malom počte. Táto metodika taktiež neumožňuje chytať stromové druhy, ktoré sa vo vzorkách ocitli náhodne (Lasius brunneus, Dolicoderus quadripunctatus). Tabulka 1. Prehľad počtu kusov a druhov na daných lokalitách. Názov druhu lokalita 1 lokalita 2 lokalita 3 spolu 1 Camponotus aethiops (Latreille, 1798) Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758) Camponotus ligniperda (Latreille, 1802) Dolichoderus qadripunctatus Linnaeus, Formica cinerea Mayr, Formica cunicularia Latreille, Formica gagates Latreille, Formica pratensis Rednzius, Formica rufa Linnaeus, Formica rufibarbis Fabricius, Formica sanguinea Latreille, Lasius alienus Foerster, Lasius brunneus (Latreille, 1798) Lasius flavus (Fabricius, 1781) Lasius fuliginosus Latreille, Lasius mixtus Nylander, Lasius myops Forel, Lasius nitidigaster Seifert, Lasius paralienus Seifert, Lasius platythorax Seifert, Leptothorax crassispinus Karawajev, Leptothorax parvulus (Schenck, 1852) Myrmica lobicornis Nylander, Myrmica rubra (Linnaeus, 1758) Myrmica sabuletti Meinert, Myrmica scabrinodis Nylander, Myrmica schencky Emery, Polyergus rufescens Latreille, Tetramorim ceaspitum (Linnaeus, 1758) Tetramorium impurum(foerster, 1850) Spolu druhov / kusov 15/269 18/353 15/216 30/836 Záver Moj faunistický prieskum potvrdil, že steré sady s trávnatým podrastom poskytujú životný priestor mnohým zaujímavým a zriedkavým druhom mravcov, pretože nie sú zaťažené používaním pesticídov, insekticídov ani minerálnych hnojív, ktorým sa väčšina druhov mravcov nedokáže prisposobi. Zachovala sa tu aj veľká druhová pestrosť rastlín a to najmä vplyvom roznorodého vypásania či kosenia. Na pozorovanom území som zistil 30 druhov s toho 3 z rodu Camponotus, 1 z rodu Dolichoderus, 7 z rodu Formica, 9 z rodu Lasius, 2 z rodu Leptothorax, 5 z rodu Myrmica, 1 z rodu Polyergus a 2 z rodu Tetramorium. Pre udržanie tohto druhového bohatstva je nutné udržať tu doterajší sposob hospodárenia, zabrániť prílišnému zarastaniu a vypaľovaniu. 9

14 Literatúra KUTTER H.,1977: Hymenoptera-Formicidae. Insecta Helvetica. Fotorotar, Zurrich, 297 pp. LABUDA M.,1970: Mravce (Hymenoptera, Formicoidea) stredného Považia. Ac. Rer. Natur. Mus. Nat. Slov. 2: RADCHENKO A., 2000: What is Leptothorax nylanderi (Hymenoptera,Formicidae) in russian and former soviet literature? Annales zoologici 50: SEIFERT B., 1992: A taxonomic revision of the palearctic memebers of the ant subgenus Lasius s.str. (Hymenoptera: Formicidae). Abhandlungen und Berichte des Naturkundesmuseums Goerlitz 66: VYSOKÝ V. & ŠUTERA V., 2001: Mravenci severozápadních Čech (Hymenoptera,Formicidae). Albis international, Ústí nad Labem, 211 pp. WERNER P. & BEZDĚČKA P., 2001: Seznam mravenců České republiky. Sborník přírodovědného klubu v Uh. Hradišti 6: Otazníky kolem Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) KLÁRA BEZDĚČKOVÁ & PAVEL BEZDĚČKA Aktivní ochrana mravenců je v České republice zaměřena prakticky výhradně na hnízdní komplexy hospodářsky významných druhů lesních mravenců (skupina Formica rufa). I když podle české legislativy patří celý rod Formica mezi zvláště chráněné živočichy, ostatním ohroženým druhům tohoto rodu u nás nebyla dosud věnována pozornost. Takovým opomíjeným druhem je černý, výrazně lesklý mravenec Formica picea Nylander, 1846 (mravenec rašelinný, black bog ant). V Evropě se tento boreomontánní druh, chápaný jako glaciální relikt (např. CZECHOWSKI et al. 2002), vyskytuje převážně na rašelinných biotopech. Hnízda buduje v bultech mechů či ostřice, v Alpách staví též jednoduchá zemní hnízda v trávnících subalpinského a alpinského stupně (SEIFERT 2004). Formica picea je druhem s velmi nestabilní a nevyjasněnou taxonomií.v literatuře je tento mravenec většinou uváděn pod jménem Formica picea Nylander, Vzhledem k tomu, že Formica picea Nylander, 1846 je mladším primárním homonymem k Formica picea Leach, 1825, začali ve druhé polovině 20. století někteří autoři používat pro pojmenování tohoto druhu synonymum Formica transkaucasica Nassonov, Poté zavedl BOLTON (1995) jméno Formica candida Smith, Později však SEIFERT (2004) oddělil dva sesterské druhy: Formica picea Nylander, 1846, rozšířený v Evropě, na Kavkaze a na západní Sibiři a Formica candida Smith, 1878, rozšířený ve všech horách střední Asie severně od Horno-altajského regionu, v Tibetu, Mongolsku, Bajkalském regionu a na východní Sibiři. Seifert však uvádí, že ani tento stav nemusí být konečný a v budoucnosti jsou možné další změny (SEIFERT 2004, os. sdělení 2007). Vzhledem k tomu, že ve srovnání s jinými druhy rodu Formica byl mravenec Formica picea dosud málo studován a místy také zaměňován s dalšími druhy černých lesklých mravenců, zůstává vedle taxonomických problémů i řada dalších nevyjasněných otázek, týkajících se zejména faunistiky, genetiky, ekologie či etologie tohoto druhu. Pro lokální výskyt a izolovanost stanovišť je mravenec Formica picea v celé Evropě vzácný. V důsledku hospodářského využívání rašelinišť, především jejich vysoušení a eutrofizace se počet vhodných habitatů ještě snižuje (např. MABELIS & CHARDON 2005; ). V mnoha evropských zemích je druh Formica picea chráněn legislativou. V České republice je zařazen do seznamu zvláště chráněných živočichů v kategorii ohrožený druh. V Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky (část Bezobratlí) figuruje mezi kriticky ohroženými druhy (BEZ- DĚČKA 2005). Nejzávažnějším ohrožením druhu Formica picea je fragmentace a mizení vhodných 10

15 stanovišť v důsledku zemědělského obhospodařování mokřadů a průmyslového využití rašelinišť ( 2008). V České republice je mravenec Formica picea uváděn ze Šumavy (SOUDEK 1920; ZÁLESKÝ 1939, 1941; WERNER; BEZDĚČKA & BEZDĚČKOVÁ nepubl. inf.), z Kraslicka (BEZDĚČKA & BEZDĚČKOVÁ 2007), z Třeboňska (VONDRÁČEK 1920; ZÁLESKÝ 1939, 1941), z Velkomeziříčska (ZÁLESKÝ 1939), z Jindřichohradecka (ZÁLESKÝ 1939, 1941; LAUTERER 1968), z Českolipska (VYSOKÝ & ŠUTERA 2001; BEZDĚČKA & BEZDĚČKOVÁ in press), z Českomoravské vrchoviny (ZÁLESKÝ 1939; SADIL 1945; LAU- TERER 1968; NENADÁL 1998; BEZDĚČKOVÁ & BEZDĚČKA 2007). Historicky byl uváděn též z Jeseníků (ZÁLESKÝ 1939, 1941), nicméně tento údaj je v současnosti diskutován (BEZDĚČKA 2005). Předmětem našeho výzkumu je získání historických i aktuálních dat o výskytu Formica picea v České republice a studium faktorů, limitujících úspěšné přežívání tohoto druhu. V letech 2003 až 2008 jsme na území České republiky prozkoumali 105 potenciálních lokalit výskytu Formica picea, studovali jsme interspecifickou kompetici a hledali vliv fyzikálních a chemických vlastností rašelinných biotopů (vodivost, ph, zastoupení Ca, Mg, N-NH 4+, N-NO 2, N-NO 3, PO 4, P celk., Fe, K) na přežívání Formica picea. Výskyt Formica picea jsme dosud zaznamenali na 58 lokalitách, většinou na zvláště chráněných územích. Nejvíce vitálních populací jsme nalezli na Českomoravské vrchovině a na Šumavě. Nadmořská výška obsazených lokalit se pohybovala v rozmezí 250 až 1060 m n.m. Lokality byly vždy otevřené a nacházely se mimo souvislé lesní porosty. Jejich fyzikální a chemické vlastnosti se lišily např. ph vody se pohybovalo v rozmezí 4,2 až 6,08, vodivost 5,2 až 40 ms.m 1, zastoupení vápníku 2,25 až 28,6 mg.l 1, draslíku 1,3 až 13,7 mg.l 1 atd. Hustota hnízd u prosperujících populací byla až 1 hnízdo na 1 m 2. V bezprostřední blízkosti vitálních kolonií Formica picea jsme běžně nalézali kolonie dalších druhů mravenců [nejčastěji Myrmica ruginodis Nylander, 1846, Myrmica rubra (Linneaus, 1758) a Myrmica scabrinodis Nylander, 1846]. Významný vliv těchto druhů na populace Formica picea jsme nezaznamenali. Ověřili jsme také, že přezimování Formica picea probíhá přímo ve hnízdě. Ve stejném bultu jsme nacházeli zazimované i běžné mokřadní druhy bezobratlých. Výsledky našeho výzkumu ukazují, že mezi hlavní limitující faktory, ovlivňující prosperitu populací Formica picea, patří likvidace rašelinných habitatů, jejich zarůstání a rozbíjení či seřezávání bultů, prováděné v rámci nevhodného managementu. Tento výzkum je podpořen grantem SP/2d4/23/07 MŽP ČR. Literatura BEZDĚČKA P., 2005: Mravenci Jeseníků (Hymenoptera: Formicidae). Campanula, sborník referátů z konference k 35. výročí CHKO Jeseníky, Jeseník, pp. BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P., 2007: Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) v centrální části Českomoravské vrchoviny. Acta rerum naturalium 3: BEZDĚČKA K. & BEZDĚČKOVÁ P., 2007: Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) na Kraslicku. Příroda Kraslicka 1: BOLTON B., 1995: A new general catalogue of the antsof the world. Harvard Univ. Press, Cambridge, MA, 504 pp. CZECHOWSKI W., RADCHENKO A. & CZECHOWSKA W., 2002: The ants (Hymenoptera, Formicidae) of Poland. Mus. and Inst. of Zool. PAS, Warszawa, 200 pp. LAUTERER P., 1968: Notes on the occurrence of four rare species of ants in Moravia. Acta rer. natur. mus. nat. Slov. 14: MABELIS A. & CHARDON P., 2005: Survival of the Black bog ant (Formica transkaucasica Nasanov) in relation to the fragmentation of its habitat. Journal of Insect Conservation 9: NENADÁL S., 1998: Galerie chráněných druhů VI. Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846). Drosera 6: SADIL J., 1945: Příspěvek k poznání mravenčí zvířeny Českomoravské vysočiny. Ent. listy 8: SEIFERT B., 2004: The Black Bog Ant Formica picea Nylander, 1846 a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecol. Nachrichten 6: SOUDEK Š., 1920: Formica picea Nyl. na Šumavě. Věda přírodní 1: 47. VONDRÁČEK K., 1920: Rašelinný mravenec v Čechách (Formica picea Nyl.). Věda přírodní 1: VYSOKÝ V. & ŠUTERA V., 2001: Mravenci severozápadních Čech. Albis international Ústí nad Labem, 211 pp. 11

16 ZÁLESKÝ M., 1939: Formicoidea, Pordromus našeho hmyzu blanokřídlého. 3. Sborník entom. odd. Nár. musea v Praze 17: ZÁLESKÝ M., 1941: Hnízda mravence rašelinného Formica picea Nyl. Věda přírodní 20: : Black bog ant (Formica candida) Co (ne)víme o hrabalce Homonotus sanguinolentus (Fabricius, 1793) JAN ERHART Čeleď Pompilidae nikdy nebyla středem zájmu českých hymenopterologů. Kromě O. Šustery se v minulosti věnovali intenzivnímu sběru hrabalek pouze Zavadil, Gregor a Hoffer. Důvodem je skutečnost, že se jedná o čeleď málo početnou a morfologicky jednotvárnou ale především se nabízejí skupiny mnohem atraktivnější a dostupnější. Důsledkem tak malého zájmu je stávající nedostatek informací o ekologických nárocích hrabalek. U některých druhů není doposud znám jejich hostitel, doba výskytu, počet generací atd. Podobná situace je i v případě Homonotus sanguinolentus. Tato hrabalka byla donedávna sbírána jen sporadicky, na území Prahy je dokonce považována za vzácnou. Pozornosti však uniká jen díky skrytému způsobu života, ve skutečnosti se jedná o druh hojný. To potvrzuje pozorování a sběry zámotků hostitelského pavouka na Pardubicku, Třeboňsku a v okolí Českých Budějovic v letech 2006 a Které přinesly nové poznatky o bionomii této hrabalky a podílu parazitace hostitelského pavouka, jenž byl mnohem vyšší, než jaký zjistil při svém pozorování na jihu Dánska NIELSEN (1936). Vzhledem k nespecifickým požadavkům této hrabalky na biotop a stabilní populaci hostitele, je zařazení mezi zranitelné druhy diskutabilní. Literatura NIELSEN E., 1936: The biology of the Homonotus sanguinolentus. Entomol. Medd. 19: WOLF H., 1971: Prodromus der Hymenopteren der Tschechoslowakei, Pars 10, Pompiloidea. Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae 14 (suppl. 3): RICHARDS O.W & HAMM A.H., 1939: The biology of the British Pompilidae (Hymenoptera). Trans. Soc. Br. Ent. 6: PÁDR Z., 1993: Faunistické studie k výskytu blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera) v jižních Čechách: historie a současnost. Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy 33: Pilořitky rodu Xiphydria (Hymenoptera: Xiphydriidae) a jejich význam v ochraně lesa JAROSLAV HOLUŠA, PETR ŠRŮTKA & SYLVIE PAŽOUTOVÁ V Evropě se vyskytují čtyři druhy pilořitek rodu Xiphydria: X. camelus (nalézána na Alnus, Acer, Quercus, Ulmus, Populus, Prunus), X. longicollis (Quercus, Acer, Ulmus, Alnus, Betula, Pirus), vzácnější X. prolongata (Populus, Salix, Ulmus) a velmi vzácná X. picta (Alnus). Ačkoli se donedávna jednalo o dosti řídce se vyskytující druhy, v současnosti se jejich početnosti výrazně zvyšují. Tyto vyšší populační hustoty pilořitek ve středoevropském prostoru je možno zřejmě dát do souvislosti 12

17 s klimatickými anomáliemi. Protože v minulosti nebyly pilořitky listnáčů zdaleka tak hojné, nebyla jejich biologie (na rozdíl od pilořitek vyvíjejících se na jehličnanech) podrobněji studována. Zdaleka nejhojnějším druhem, známým již po dlouhou dobu je X. camelus. X. camelus je známa z lokálních gradací na olší (Alnus glutinosa) oslabených houbami rodu Phytophthora, sníženou hladinou spodní vody nebo dlouhotrvajícími záplavami (v Čechách po povodních v roce 2002). X. longicollis byla poprvé zaznamenána na jižní Moravě v 70. letech 20. století, ale od 90. let je rozšířena po celém území republiky. Z území České republiky je znám pouze jediný nález X. picta. Samice pilořitek si přenášejí v mykangiích symbiotické xylariální houby. Houby jsou inokulovány do dřeva během kladení a slouží jako potrava pro larvy. Každá samice přenáší zcela čistou kulturu jediného druhu symbionta. Zatím se potvrdilo, že X. camelus přenáší druh Daldinia decipiens. U X. longicollis byla potvrzena symbióza s D. decipiens a další houbou z téhož rodu. U X. prolongata průběžné výsledky naznačují soužití s D. decipiens a jedním, možná i dvěma dalšími druhy Daldinií. Předběžné výsledky naznačují, že u Xiphydrií, žijících v symbióze s více druhy Daldinií se počet samic s tím či oním symbiontem liší podle lokality. V České republice pilořitky rodu Xiphydria napadají (i) sice primárně oslabené stromy nebo jejich odlomené zavadající části, avšak (ii) přenášejí s sebou symbiotické houby, které by mohly při větších početnostech pilořitek mohou přispívat k jejich hynutí. Poznatky o kukaččí vose Dolichovespula adulterina v České republice LIBOR DVOŘÁK Vosa příživná (Dolichovespula adulterina) je jedním ze tří našich sociálních parazitů (inquilinů) mezi vosami podčeledi Vespinae. Její parazitování spočívá v tom, že samička po přezimování nalezne hnízdo hostitele, vnikne do něho, dřív či později zabije hostitelskou královnu a poté jen snáší svá vajíčka, ze kterých se po péči hostitelských dělnic líhnou samci a samice parazita. Zajímavostí je, že může proniknout i do poměrně malého hnízda tvořeného dosud jen jediným neúplným plástem, kde je přítomno jen několik málo desítek dělnic, které se dokáží samozřejmě o larvy hosta postarat (L. Dvořák, vlastní pozorování). D. adulterina je známa jak ze Severní Ameriky (dříve jako D. arctica), tak z Euroasie. Jako hostitele využívá v Americe druhy D. arenaria a vzácně i D. alpicola (BUCK et al. 2008), v Euroasii zase D. saxonica a vzácně i D. norwegica (DVOŘÁK 2007). O parazitování u druhu D. norwegica se spekulovalo na základě společného výskytu D. norwegica a D. adulterina v místech, kde nežije D. saxonica (hory Kyrgyzie DUBATOLOV & MILKO 2004 nebo za polárním kruhem LØKEN 1978, PEK- KARINEN & HULDÉN 1995) Parazitace D. norwegica versus D. adulterina byla potvrzena v Německu a Polsku, ovšem tato data byla publikována v regionálních sbornících a nejsou známa širší vědecké veřejnosti. Nový nález ze Šumavy je tak třetím potvrzeným parazitováním (DVOŘÁK 2007). Starší údaje o parazitaci D. norwegica druhem D. adulterina nelze brát v potaz. Dlouho dobu byly vosy určovány jako D. norwegica var. saxonica, popř. D. saxonica vůbec nebyla odlišována. Zde vznikly nesrovnalosti, které se dlouho přepisovaly. V průběhu zim a jsem měl možnost rozebírat hnízda vosy saské z 37 lokalit. Z 32 lokalit byly k dispozici větší a zachovalá hnízda. Z těchto vzorků jich bylo 10 (to jest 31 %) prokazatelně parazitováno druhem D. adulterina. Samozřejmě je možné, že všechny parazitující vosy vyletěly nebo se z jiného důvodu nezachovaly v dalších hnízdech. I tak je ale zřejmé, že parazitace hnízd D. saxonica druhem D. adulterina je zřejmě dosti vysoká. D. adulterina je obvykle uváděna jako vzácný druh. Pochopitelně. Jako parazit nemá kastu dělnic a tak se venku okometricky nachází mnohem méně jedinců než u sociálních druhů, prakticky až na 13

18 nepatrné výjimky nebyl zkoumán materiál vos z různých typů pastí a také až na nepatrné výjimky nebyla studována hnízda hostitelů. To vše vyústilo ve fakt, že STRAKA (2005) zařadil D. adulterina jako zranitelný druh. Jaká je skutečnost? V posledních letech jsem se zaměřil na odchyt vos na okolících, požádal jsem o údaje kolegy, prošel muzejní materiál, rozebral materiál z mnoha Malaiseho pastí z různých oblastí a rozebíral jsem hnízda D. saxonica. Výsledkem je obraz nevzácného druhu rozšířeného hlavně v hornatých oblastech, ale vyskytujícího se také v nížinách (Obr. 1). Z literárních pramenů je zřejmé, že D. adulterina je nejčastěji uváděna jako lesní druh. Po vyhodnocení dostupných dat z ČR je zřejmé, že nálezy z lesů různých typů zaujímají pouze 39 %. Následují různé intravilány s 33 %, otevřená stanoviště (zejména okolíky na loukách a pastvinách) s 15 %, významná jsou rašeliniště s 11 % a nakonec jsem vyčlenil klečové formace nad hranicí lesa se 2 %. Proč je to tak rozdílné oproti předpokladům a publikovaným datům? D. adulterina prostě následuje hostitele, kterým je D. saxonica obývající širokou škálu biotopů od lesů po parkovou krajinu. Co se týče nadmořských výšek, bývá D. adulterina uváděna jako boreoalpin, popř. jako typicky horský druh. Rozdělil jsem si naší republiku do tří výškových pásem: nižší polohy do 600 m n.m., střední polohy mezi 600 a 900 m n.m. a vyšší polohy nad 900 m n.m. Promítnu-li všechny dostupné údaje do těchto výšek, získám výsledek, který je ve zdánlivém rozporu: 48 % údajů z nižších poloh, 37 % ze středních poloh a jen 15 % z vyšších poloh. Po odfiltrování starých sběrů a ponechání pouze recentních (po roce 1990) se vše trochu změní: 37 % údajů z nižších poloh, 46 % ze středních poloh a jen 17 % z vyšších poloh. Stále to ale nesedí. Horský druh? Boreoalpin? Vysvětlení je prosté: většina badatelů chytala v nižších nadmořských výškách, hory jsou skutečnou popelkou. Kdyby bylo možné v těchto třech pásmech stanovit počet sledovaných lokalit a procentuální zastoupení D. adulterina, získali bychom nepochybně zcela jiný obrázek. D. adulterina je rozhodně významný druh chladných poloh a hor. Zajímavá je fenologie tohoto druhu. Vyletuje samozřejmě později, aby přezimující samička mohla nalézt vhodná hnízda k parazitování. Dá se říci, že královny létají od druhé dekády května a jejich počty se stupňují až do druhé dekády června, kdy již všechny sedí v hnízdech hostitelů a ven se nedostávají. Nové mladé samičky jsou nalézány od konce července do druhé dekády srpna, pak si Obr. 1. Dosavadní známé rozšíření D. adulterina v České republice. 14

19 již zřejmě hledají vhodný úkryt k hibernaci. Samci se líhnou zřejmě mnohem dříve: extrémem je údaj z druhé dekády června! Obvykle létají od července do začátku září s výrazným maximem ve druhé polovině července. Literatura BUCK M., MARSHALL S.A. & CHEUNG D.K.B., 2008: Identification atlas of the Vespidae (Hymenoptera, Aculeata) of the northeastern Nearctic region. Canadian journal of arthropod identification 5: DUBATOLOV V.V. & MILKO D.A., 2004: Social wasps of the subfamily Vespinae (Hymenoptera, Vespidae) of the Kyrghyz Republic. Entomological Science 7: DVOŘÁK L., 2007: Parasitism of Dolichovespula norwegica by D. adulterina (Hymenoptera: Vespidae). Silva Gabreta 13: LØKEN A., 1978: Notes on the Scandinavian fauna of social Aculeates (Hym., Vespidae and Apidae s.s.). Norw. J. Ent. 25: PEKKARINEN A. & HULDÉN L., 1995: Distribution and phenology of the Vespinae and Polistinae species in eastern Fennoscandia (Hymenoptera: Vespidae). Sahlbergia 2: STRAKA J., 2005: Vespoidea (vosy), pp In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) AOPK ČR, Praha, 760 pp. Problematika kryptických druhů čmeláků podrodu Bombus s.str. (Hymenoptera: Apoidea) a sledování jejich výskytu v přírodě OLGA KOMZÁKOVÁ, LIBOR DVOŘÁK & ANTONÍN PŘIDAL Podrod Bombus s.str je skupina druhů čmeláků, v rámci které je druhová identifikace často obtížná kvůli značné interspecifické variabilitě morfologických znaků a výskytu tzv. kryptických druhů. V Evropě je známo 5 druhů v rámci podrodu Bombus s.str.: B. terrestris (Linnaeus, 1758), B. lucorum (Linnaeus, 1761), B. magnus (Vogt, 1911), B. cryptarum (Fabricius, 1775) a B. sporadicus (Nylander, 1848), z nichž první čtyři druhy jsou známé také z ČR a SR. Druhový status čmeláků B. terrestris, B. lucorum a B. sporadicus byl již v minulosti obecně akceptován, avšak existence B. magnus a B. cryptarum jako samostatných druhů byla donedávna ještě předmětem sporů vědců (RASMONT 1984, WILLIAMS 2000), neboť mnozí je pokládali za morfologické varianty druhu B. lucorum. Až nejnovější výzkumy založené na molekulárních metodách ukázaly, že se v případě B. cryptarum a B. magnus skutečně jedná o samostatné druhy, což potvrdily také chemické analýzy sekretů labiálních žláz samců (BERTSCH et al. 2004, 2005). Získaná molekulární data navíc ukázala, že B. cryptarum a B. magnus jsou si navzájem bližší než k druhu B. lucorum, ale v rámci celého podrodu Bombus s.str. jsou geneticky nejblíže k B. lucorum (SHOLL et al. 1992). Druhová klasifikace těchto tzv. kryptických druhů na základě morfologických znaků zůstává však nadále velmi komplikovaná, a to zejména kvůli již zmíněné značné interspecifické variabilitě těchto znaků, zejména zbarvení. Tento problém byl zatím uspokojivě vyřešen snad jen v případě matek těchto čmeláků (BERTSCH et al., 2004, 2005), avšak velice problematičtí zůstávají samci a dělnice. Použití zmíněné molekulární metody k jejich druhové identifikaci je bohužel časově náročné a hlavně nákladné. Tyto skutečnosti tedy značně limitují možnost získávat informace o rozšíření těchto druhů a tedy i ekologických nárocích, s čímž souvisí i problematika jejich druhové ochrany. Vzhledem k uvedeným problémům není o biologii, ekologii a rozšíření těchto druhů mnoho známo. Na základě dosud shromážděných údajů z posledních let, které vycházejí většinou pouze z bezpečně identifikovaných matek se zdá, že B. cryptarum je rozšířen po celé Evropě. Hojný je v zemích Beneluxu, severním a středním Německu, Polsku, v některých částech Velké Británie a některé nálezy pocházejí i z Ruska, méně hojný je tento druh v jižních částech těchto zemí. Z mnoha zemí 15

20 Evropy však data dosud chybí. Výskyt druhu B. magnus se zdá být více ostrůvkovitý, avšak lokálně i hojný a na některých lokalitách dokonce dominantní. Druh je znám z Irska, Velké Británie, Beneluxu, Francie, Německa, Polska a Ruska. Ve Skandinávii jeho rozšíření sahá na severu k jižnímu pobřeží Finska a Švédska a k jižnímu a jihozápadnímu pobřeží Norska. Ve srovnání s B. lucorum a B. cryptarum se rozšíření druhu B. magnus vyznačuje zřetelnou severní hranicí. Jeho výskyt se předpokládá na mnoha dalších místech Evropy. Odtud však údaje zatím chybí a je zapotřebí dalšího výzkumu (BERTSCH et al. 2004). Míra poznání biologie těchto dvou druhů odpovídá nedostatečným znalostem o jejich rozšíření. Dosud shromážděná data však naznačují, že B. cryptarum je pravděpodobně časnější druh než B. magnus. Dále se ukazuje, že v porovnání s druhem B. lucorum opouštějí matky B. cryptarum na jaře svá zimoviště dříve než matky tohoto druhu (BERTSCH 1997, BERTSCH et al. 2004) a matky B. magnus zase později (RASMONT 1984). Informace o jejich ekologických nárocích se dosti liší. Tak ve Velké Británii je B. magnus považován za druh výše položených vřesovišť a stepí severních a západních oblastí (ALFORD 1975, PRŶS-JONES & COBERT 1991), zatímco v Německu a Irsku je pokládán spíše za nížinný druh vyskytující se ale mimo městské aglomerace (VON HAGEN 2003, MURRAY 2007). B. cryptarum je podle VON HAGENA (2003) rozšířen hojně a můžeme ho nalézt od nížin až do výšky 2700 m n.m., v Irsku byl pozorován spíše ve vyšších polohách (MURRAY 2007). Avšak, jak autoři těchto prací sami uvádějí, ne všechna dosud shromážděná data vycházejí vždy ze spolehlivě identifikovaných jedinců a jejich skutečné rozšíření a ekologické nároky vyžadují další výzkum. Co se týče poznatků o výskytu těchto druhů na území ČR, je zde situace podobná jako v ostatních evropských státech. První faunistický údaj o druhu B. cryptarum z území České republiky byl publikován TKALCŮ (1999), první záznam o druhu B. magnus z našeho území je uveden ve starší práci TKALCŮ (1974). Od roku 2004 můžeme najít druhy B. cryptarum a B. magnus vedené v druhových seznamech blanokřídlého hmyzu České republiky jako samostatné druhy známé z území ČR (PŘI- DAL 2004). Přestože je B. magnus na první pohled nápadnějším druhem, nálezy v ČR jsou velmi sporadické (viz Obr. 1). Oba druhy se zřejmě mohou vyskytovat po celé republice, ale vzhledem k zmíněným obtížím s odlišením od druhu B. lucorum unikají pozornosti. B. magnus se zdá být o něco vzácnějším druhem a jeho zařazení do červeného seznamu jako kriticky ohrožený (STRAKA 2005) se ve světle současných znalostí jeví jako adekvátní. B. cryptarum je zřejmě hojnější (Obr. 1) a jako kriticky ohrožený druh (STRAKA 2005) jej řadit nelze. Oba druhy se na území ČR chovají jako mesoeurytermní hylofilní druhy. Hodnotit druh B. magnus je však zatím prakticky nemožné z důvodů malého množství známých lokalit, přesto se zdá, že obývá zejména polootevřená zastíněná stanoviště podhorských poloh do 800 m n.m. Nálezy B. cryptarum pocházejí z podobných stanovišť; přestože byl nalezen i na vátých píscích, naprostá většina nálezů pochází z podmáčených zarostlých luk a pastvin s křovinami. Dosavadní nálezy tohoto druhu se pohybují v rozmezí od 183 m n.m do 1000 m n.m., většina jich ale převažuje od 450 m n.m. výše. Stejně jako jinde v Evropě jsou tedy informace o těchto dvou druzích v ČR mizivé, zejména v případě druhu B. magnus, a vyžadují tedy další výzkum, který je však vzhledem k nevyřešené problematice s jejich spolehlivou druhovou identifikací na základě morfologických znaků dosti obtížný. Před dvěma lety byl zahájen na pracovišti Výzkumného ústavu pícninářského v Troubsku intenzivnější výzkum rozšíření těchto druhů (projekt MŠMT č. 2B06007), a to zejména na území Moravy, který zahrnuje i druhovou identifikaci odchycených jedinců na základě analýzy DNA. Použití molekulárních metod tak umožňuje sledování rozšíření těchto kryptických druhů i na základě ne zcela bezpečně morfologicky identifikovatelných dělnic a samců. Vzhledem k časové náročnosti této metody však budou první výsledky molekulárních analýz známy až koncem letošního roku. Vzhledem k tomu, že B. cryptarum a B. magnus byly jako samostatné druhy uznány poměrně nedávno a nejsou tedy většinou součástí žádných dostupných klíčů na určení druhů čmeláků. Ve většině případu lze však odlišit matky těchto druhů od jim nejpodobnějšího druhu B. lucorum a B. cryptarum zejména na základě rozsahu pásky žlutých chloupků za hlavou na jinak černé hrudi. Druh B. lucorum má tuto pásku citrónově žlutou, dosahující k bázi křídel, resp. tegulu. Pod toto hranicí 16

21 se může objevit i několik žlutých chlupů. Podobně světle žlutou pásku má B. magnus, avšak ta je většinou širší a dosahuje daleko pod bázi křídel, resp. tegulu. Druh B. cryptarum může mít tuto pásku také světle žlutou, avšak často melanizovanou. Podobně jako B. magnus páska zasahuje pod tegulu, ale odlišný je přítomností tmavého proužku písmene S uvnitř žlutých chlupů tohoto protažení.. Posledním podobným druhem je B. terrestris. Matky tohoto druhu mívají pásku žlutých chlupů za hlavou od žluté, přes žlutooranžovou až po hnědou či zcela chybějící. Ta může zasahovat pod tegulu, ale ne v takovém rozsahu jako u druhu B. magnus či B. cryptarum. Navíc není nikdy tak nápadně široká jako u B. magnus. Kromě toho se matky druhu B. terrestris od předchozích tří liší i ve zbarvení žluté pásky na zadečku, která je tmavší než u těchto druhů, často až oranžová, nikdy ne Obr. 1. Současné známé rozšíření Bombus magnus a B. cryptarum na území ČR. 17

22 citrónově žlutá (BERTSCH 2004). Rozdíly existují i v tečkování okrajů 1. a 2. abdominálního tergitu (TKALCŮ & PŘIDAL 2008, nepublikované údaje, osobní sdělení). Druhová identifikace dělnic a samců B. cryptarum a B. magnus, resp. jejich spolehlivé rozlišení v rámci subgenu Bombus na základě morfologických znaků, je prakticky nemožné. Existují však znaky, jejichž využití pro spolehlivou identifikaci samců se ověřuje (TKALCŮ & PŘIDAL, osobní sdělení). U dělnic nebyl dosud objeven žádný spolehlivý znak, jehož použití by přicházelo do úvahy. Literatura ALFORD D.V., 1975: Bumblebees. Davis-Poynter, London. BERTSCH A., 1997: Abgrenzung der Hummel- Arten Bombus cryptarum und B. lucorum mittels mänlicher Labialdrüsen- -Sekrete und morphologischer Merkmale (Hymenoptera, Apidae). Entomol Gen. 22: BERTSCH A., SCHWEER H. & TITZE A. 2004: Discrimination of the bumblebee species Bombus lucorum, B. cryptarum and B. magnus by morphological characters and male labial gland secretions. Beitr. zur Entomologie 54: BERTSCH A., SCHWEER H., TITZE A. & TANAKA H Male labial gland secretions and mitochondrial DNA markers support species status of Bombus cryptarum and B. magnus (Hymenoptera, Apidae). Insectes Sociaux 52: MURRAY et al., 2007: Cryptic species diversity in a widespread bumble bee complex revealed using mitochondrial DNA RFLPs. Conservation Genetics 8 (4): PŘIDAL A, 2004: Checklist of the bees in the Czech Republic and Slovakia with comments on their distribution and taxonomy (Insecta: Hymenoptera: Apoidea). Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun. 52 (1): PRŶS-JONES O.E. & COBERT S.A., 1991: Bumblebees. Naturalist s handbook series 6. Richmond Publishing Co., Slough., UK. RASMONT P., 1984: Les bourdons du genre Bombus Latreille sensu stricto en Europe occidentale et centrale (Hymenoptera, Apidae). Spixiana 7: SHOLL A., THORP R.W. & OBRECHT E., 1990: The genetic relationship between Bombus moderatus Cresson and the Bombus lucorum auct species complex (Hymenoptera, Apidae). Canadian Journal of Zoology 68: STRAKA J., 2005: Apoidea (včely), pp In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) AOPK ČR, Praha, 760 pp (in Czech and English). TKALCŮ B., 1974: Bemerkenswerte Bienenfunde in der Tschechoslowakei (Hymenoptera, Apoidea). Acta ent.bohemoslov. 71 (3): TKALCŮ B., 1999: Dva pro českou republiku nové druhy čmeláků (Hymenoptera: Apoidea) [Two species of bumblebees new for the Czech Republic (Hymenoptera: Apoidea)]. Sborník Přírodovědného klubu v Uh. Hradišti 4: VON HAGEN E., 2003: Hummeln: bestimmen, ansiedeln, vermehren, schützen. Fauna-Verlag, Nottuln. WILLIAMS P., 2000: Are the Bombus lucorum and magnus separate species? BWARS Newletter 2000 (1): Faunisticky významné nálezy širopasých (Symphyta, Hymenoptera) v CHKO Bílé Karpaty JAN MACEK Úvod Od roku 2005 probíhá na území CHKO Bílé Karpaty celoplošný faunisticko-inventární entomologický průzkum jako součást dlouhodobého projektu mapování výskytu a rozšíření širopasých na území ČR. V první fázi tohoto projektu byla pozornost soustředěna na bělokarpatské orchidejové louky v NPR Čertoryje a PR Machová na jihu oblasti a PR Hutě, PR Bílé Potoky a Ploštiny na severu oblasti. Převážná většina materiálu byl získána z Malaiseho pastí instalovaných celosezónně od začátku dubna do konce října. Vzorky byly odebírány v pravidelných intervalech tří týdnů. Determinovaný materiál všech významných nálezů je uložen ve sbírkách entomologického oddělení Národního muzea v Praze-Kunraticích. 18

23 Charakteristika lokalit 1. Národní přírodní rezervaci Čertoryje (výměra 325,6 ha) charakterizuje komplex typických květnatých bělokarpatských luk s roztroušenými hájky a soliterními listnatými stromy (typické jsou duby, lípy a břeky) ohraničené listnatými lesy se zastoupením buku, habru, dubu s vyvinutým keřovým lemem. Bylo zde jištěno 188 druhů podřádu Symphyta, z toho 10 druhů jsou prvonálezy (devět druhů pro Českou republiku a jeden druh pro Moravu). 2. Přírodní rezervace Machová (výměra 111,98 ha) krajinářsky hodnotný komplex rozsáhlých bělokarpatských luk se solitérními listnáči 3-4 km jižně od obce Javorník na severozápadních, severních a severovýchodních mírně svazích kóty Machová (578,8 m n.m.). Nadmořská výška: m, zjištěno 116 druhů, z toho 5 druhů jsou prvonálezy pro ČR. 3. Přírodní rezervace Hutě (12,2 ha, m.n.m) členité svažité území s bývalými pastvinami prostoupenými rozptýlenou zelení, mokřady, pramennými vývěry (pěnovcové luční prameniště) a lesíky s fytocenologickou mozaikou suchomilné, mokřadní a ekotonální vegetace, počet zjištěných druhů 101, z toho jeden prvonález pro ČR. 4. PR Ploštiny - rozsáhlý komplex pastvin s roztroušenými stromy i souvislejšími lesíky ve vrcholové partii hřebene Královec-Ploštiny (739,1 m n.m.)-požár, asi 3,5 km východně od Valašských Klobouk. Horské extenzivní pastviny a sukcesní stádia lesních porostů s výskytem vzácných druhů rostlin; počet zjištěných druhů 115. Přehled významných nálezů Cladius nubilus Klug PR Machová, NPR Čertoryje, PR Hutě; prvonález pro ČR; sibiřský prvek rozšířený od Uralu na východ až k Amuru a Ussuri; z Evropy uváděn z východních oblastí evropského Ruska (Baškirie, jižní Ural), v CHKO Bílé Karpaty rozšířen na všech sledovaných lokalitách ve vysoké abundanci; živná rostlina neznámá, pravděpodobně růžovité keře (Prunus spinosa, Rosa). Empria ushinskii Dovnar-Zapolskij NPR Čertoryje, PR Machová; prvonález pro ČR; xerotermofilní; živná rostlina neznámá; prvek kontinentální stepi zasahující ze střední Asie na Ukrajinu; současně zjištěn i na lokalitě SPR Báň ve východních Čechách. Heterathrus wuestnei Konow NPR Čertoryje; prvonález pro ČR; xerotermofilní; živná rostlina: javor babyka (Ace campestre), larvy minují v listech; druh byl ve Střední Evropě nedávno zjištěn i v sousedních zemích (Rakousku, Německu, Švýcarsku); málo nápadný, spíše opomíjený druh bude pravděpodobně s živnou rostlinou rozšířen po celém území ČR. Hinatara nigripes Konow NPR Čertoryje; prvonález pro ČR, xerotermofilní; letová perioda od května do června; živná rostlina: javor babyka (Ace campestre), larvy minují v listech; prvonález pro ČR; druh byl ve Střední Evropě nedávno zjištěn i v sousedních zemích (Rakousku, Německu, Švýcarsku); málo nápadný, spíše opomíjený druh bude pravděpodobně s živnou rostlinou rozšířen po celém území ČR. Macrophya parvula Konow PR, Machová, NPR Čertoryje; prvonález pro ČR, živná rostlina: neznámá; pravděpodobně srpice barvířská (Serratula tinctoria) na základě nálezů neznámých larev, které se nepodařilo dochovat; krajně vzácný druh známý dosud jen podle dvou typových exemplářů (samic) z Durynska (Německo) a jediného exempláře z Francie (Chevin, 1997); samci nebyli dosud známí. Eurhadinoceraea ventralis Panzer PR Machová, prvonález pro ČR; xerotermofilní druh vázaný na Clematis recta; chycen jeden dospělec a larva na Clematis recta. Nematus umbratus Thomson PR Machová; sylvikolní druh vázaný na listnaté stromy, hlavně jilm a lísku; v ČR dosud nezjištěn; paralelně zjištěn v NPR Koda (CHKO Český kras) a PP Svatomariaálnské údolí (CHKO Železné hory). Pachynematus itoi Okutani PR Machová, prvonález pro ČR; sylvikolní eurosibiřský druh vázaný na modřín, popsán z Japonska, v Evropě uváděn z rakouských Alp a evropského Ruska. Empria pumiloides Lindqvist PR Čertoryje; prvonález pro ČR; živná rostlina: tužebník (Filipendula); dosud v ČR přehlížený druh příležitostně syntopní s příbuzným E. parvula Konow, současně 19

24 potvrzen výskyt i na dalších lokalitách v ČR (Orlické hory, Železné hory, okolí Dobrušky). Sterictiphora longicornis Chevin NPR Čertoryje; prvonález pro ČR, živná rostlina: růže (Rosa canina); v minulosti přehlížený nerozpoznaný kryptický druh slučovaný s příbuzným druhem Sterictiphora geminata Gmelin; v ČR současně potvrzen výskyt i na jiných místech ČR (Železné hory, východní Čechy, Střední Čechy). Pristiphora leucopus Hellén NPR Čertoryje; prvonález pro ČR; mesofilní; bivoltinní; letová perioda od května do srpna; živná rostlina: lípa (Tilia); v minulosti přehlížený ale s živnou rostlinou patrně na našem území dalece rozšířený druh byl současně zjištěn i na dalších lokalitách v ČR (Polabí, Brdy, NP České Švýcarsko, východní Čechy). SOS Coptoformica PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ Právní ochrana živočichů (včetně mravenců) je na území naší republiky realizována již od 19. století. Původně se jednalo o soukromé rezervace, nejčastěji lesní, kde byl chráněn nedotčený stav biocenóz i s veškerými živočišnými společenstvy.k druhové ochraně mravenců bylo přistoupeno v roce Od roku 1992 je celý rod Formica zařazen do kategorie ohrožený druh, ostatní druhy mravenců dosud nejsou zákonem chráněny. Od 70. let minulého století se začala realizovat praktická ochrana lesních mravenců nejprve na severočeských výsypkách, později v rámci projektu ČSOP Akce FORMICA. Od druhé poloviny 90. let minulého století navázal na předchozí aktivity projekt Program FORMICA, opět garantovaný ČSOP, tentokrát ve spolupráci s LČR. Aktivní ochrana ve všech uvedených projektech byla věnována výhradně větším hnízdním komplexům lesních mravenců skupiny Formica rufa (sbg. Formica s.str.). V několika případech se aktivity ČSOP dotkly i hnízdních komplexů mravenců skupiny Formica exsecta (sbg. Coptoformica), bohužel však spíše s pochybnými výsledky (zánik komplexu 160 hnízd na lokalitě Brloh Kovářov). Z 18 druhů mravenců rodu Formica známých z našeho území, patří do podrodu Coptoformica pouze tři druhy, a to Formica exsecta Nylander, 1846, Formica pressilabris Nylander, 1846 a Formica foreli Emery, 1909 (WERNER & WIEZIK 2007). Tito mravenci zůstávají nesprávně bokem zájmu. Jsou opomíjeny jak výzkumnou, tak ochranářskou veřejností. O jejich rozšíření máme k dispozici převážně jen staré informace a na jejich ochranu nebyla dosud realizována žádná přínosná opatření. Za celou historii myrmekologického výzkumu území České republiky dosud zaznamenáno jen 41 lokalit mravenců sbg. Coptoformica v následujících oblastech: Střední Čechy, Blanský les, Jihdřichohradecko, Dačicko, Českomoravská vrchovina, Podyjí, Pálava, Třebíčsko, Moravský kras, Chřiby, Bílé Karpaty, Beskydy, Jeseníky, Rychlebské hory.od roku 2006 jsme se zaměřili na ověřování výskytu mravenců sbg. Coptoformica na historických lokalitách a na vyhledávání nových lokalit. Ověřování historických lokalit je většinou negativní. Nejčastější příčinou je likvidace lokalit zalesněním či rozoráním luk a pastvin nebo jejich negativní sukcesní změna, spočívající v absenci pastvy či kosení a následného zastínění. V některých případech došlo naopak k radikálnímu zintenzivnění pastvy vedoucí k celoplošnému sešlapu pastviny a zvýšení obsahu dusíku v půdě. Další příčinou zániku lokálních populací je přímá likvidace hnízd vlastníky pozemků, myslivci, požáry a nevhodným ochranářským managementem. Dnes je zřejmé, že i přes nálezy tří nových lokalit F. foreli (Dačicko a 2 Moravský kras) populace mravenců sbg. Coptoformica v České republice ubývají, jsou velmi zranitelné a hrozí jim vyhynutí. Historické a současné lokality mravenců sbg. Coptoformica jsou znázorněny na Obr. 1. Početnost populací F. exsecta, F. foreli a F. pressilabris se zřetelně snižuje v celé Evropě (SEIFERT 20

25 Obr. 1. Rozšíření mravenců sbg. Coptoformica v ČR. Legenda: šedé čtverce = historické lokality (do roku 2003) dosud neověřené; šedé čtverce s černým terčem = historické lokality, na nichž v letech přítomnost mravenců sbg. Coptoformica nebyla prokázána; černé čtverce = historické lokality, na nichž v letech přítomnost mravenců sbg. Coptoformica byla prokázána; černé čtverce s bílým terčem = nové lokality (tj. objevené po roce 2003). 1996, UK Biodiversity; Action Plan). Příčiny úbytku jsou stejné jako u nás (SEIFERT 1996). V posledních letech se v některých západoevropských zemích mravenci podrodu Coptoformica stávají předmětem výzkumu (např. SEIFERT 2000) a přistupuje se k realizaci opatření na jejich záchranu. K nejvýraznějším patří např. Akční plán na ochranu F. exsecta (UK Biodiversity Action Plan), vypracovaný ve Velké Británii. Od roku 2007 pracujeme na výzkumném projektu VaV Ministerstva životního prostředí ČR Vypracování návrhu záchranného programu zvláště chráněných a závažným způsobem ohrožených druhů mravenců rodu Formica s málo známou biologií (SP/2d4/23/07 MŽP ČR). Přestože jsou mravenci sbg. Coptoformica (zejména F. exsecta) častým předmětem sociobiologických studií (např. SUNDSTRÖM et al. 2003, LIAUTARD et al. 2003, aj.), jejich biologie není dosud dostatečně prostudována. Proto se v rámci našeho projektu zaměřujeme na studium principů a schopnosti šíření těchto druhů, rozmnožovací strategii, potravní ekologii a vztahy k jiným organismům včetně jiných druhů mravenců. Dále se věnujeme současnému rozšíření a stanovištním požadavkům jednotlivých druhů, schopnosti odolávat změnám a vhodnosti dnes užívaných způsobů managementu nelesních lokalit. Literatura LIAUTARD C., BROWN W.D., HELMS K.R.& KELLER L., 2003: Temporal and spatial variations of gyne production in the ant Formica exsecta. Oecologia 136: SEIFERT B., 1996: Ameisen: beobachten, bestimmen. Naturbuch Verlag, Augsburg, 352 pp. SEIFERT B., 2000: A taxonomic revision of the ant subgenus Coptoformica Mueller, 1923 (Hymenoptera: Formicidae). Zoosystema 22: SUNDSTRÖM L., KELLER L. & CHAPUISAT M., 2003: Inbreeding and sex-biased gene flow in the ant Formica exsecta. Evolution Int J Org Evolution 57(7):