MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE POZEMEK JAKO VĚC, SOUČÁSTI A PŘÍSLUŠENSTVÍ POZEMKU 2009/2010 Hana Švecová

2 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE POZEMEK JAKO VĚC, SOUČÁSTI A PŘÍSLUŠENSTVÍ POZEMKU Hana Švecová 2009/2010 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Pozemek jako věc, součásti a příslušenství pozemku zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny... 2

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Doc. JUDr. Ing. Milanu Pekárkovi, CSc. za jeho čas, ochotu, cenné rady a připomínky. 3

4 Obsah 1 Úvod Věc, součást věci, příslušenství věci Historický vývoj právní úpravy věci, její součásti a příslušenství Všeobecný zákoník občanský z roku Německý občanský zákoník z roku Československý občanský zákoník z roku Československý občanský zákoník z roku Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v současnosti Věc Součást věci Příslušenství věci Pozemek jako věc Historický vývoj právní úpravy pozemku jako věci, jeho součásti a příslušenství Pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství ve všeobecném zákoníku občanském z roku Pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství v německém občanském zákoníku z roku Pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství v československém občanském zákoníku z roku Pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství v československém občanském zákoníku z roku Pojem pozemek Specifika pozemku Účelová kategorizace půdy Kategorizace půdy pro její oceňování Vlastnické právo k pozemkům Nabývání vlastnického práva k pozemku derivativní Kupní smlouva Darovací smlouva Směnná smlouva

5 Jiné smlouvy Dědění Ze zákona Nabývání vlastnického práva k pozemku originární Rozhodnutí státního orgánu Vydržení Nabytí od nevlastníka Držba pozemků a věcná práva k cizím pozemkům Držba pozemků Věcná práva k cizím pozemkům Věcná břemena Zástavní a podzástavní právo Užívání a nájem pozemků Užívání pozemků Užívání pozemků v soukromém vlastnictví Užívání pozemků ve vlastnictví státu Nájem pozemků Nájem pozemku uzavřením smlouvy Nájem pozemku ze zákona Součásti a příslušenství pozemku Součásti pozemku Příslušenství pozemku Součásti a příslušenství při převodu majetku Závěr Summary Použitá literatura

6 1 Úvod Pozemkové právo je část práva, jejímž předmětem regulace jsou pozemkové vztahy, v nichž jako objekt vystupuje půda, resp. pozemek. Půda označuje část zemského povrchu. Je produktem přírodních sil a procesů, je jí omezené a konečné množství, je nezcizitelná. Nelze vyrobit, člověk může pouze zčásti ovlivnit její vlastnosti. Je nepostradatelná pro každou lidskou činnost. Pozemek je část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství. Výběr tohoto tématu se řídil mým osobním zájmem o tuto problematiku zajímal mne jak historický vývoj pozemku, tak i jeho současná úprava, jeho specifika a rozdílnost mezi jeho součástí a příslušenstvím. Úkolem této práce bude vysvětlit pozemek, jeho součásti a příslušenství jako věc. Celá bakalářská práce se člení do osmi kapitol. Nejdříve se soustředím na vysvětlení pojmu věc, součást a příslušenství ve shodě s platnou právní úpravou, stejně tak i ve srovnání s úpravou v předchozích zákonících - počínaje obecným občanským zákoníkem rakouským z roku V dalších kapitolách se budu věnovat vysvětlení pojmu pozemek a jeho specifikům, jakými je např. rozdělení druhů pozemků. Dále se budu snažit popsat vlastnická práva k pozemkům a jednotlivé způsoby jejich nabývání, držbu a věcná práva k cizím pozemkům a také se dotknu tématu užívání a nájem pozemků. V závěru se budu věnovat vysvětlení pojmu součásti a příslušenství pozemku, budu se blíže zabývat problematikou stavby jako součásti pozemku. 6

7 2 Věc, součást věci, příslušenství věci 2.1 Historický vývoj právní úpravy věci, její součásti a příslušenství Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 Všeobecný občanský zákoník rakouský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie - ABGB) z roku 1811, s působností ode dne 1. ledna 1812, byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století až do jejího zániku, u nás platil s určitými obměnami až do konce roku Zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s. s platností pro všechny neuherské země císařství. 1 Právy k věcem se zabývá druhý díl zákoníku ( ). Podle 285 tohoto zákoníku: Bytosti bez rozumu jsou určeny řádem přírody k libovolným účelům rozumných bytostí (osob), a nazývají se na rozdíl od osob, věcmi. Člověk nemůže, i kdyby s tím souhlasil, být snížen k pouhému prostředku, k věci, může však své tělesné nebo duchovní síly přislíbit jiným k dovoleným účelům. Do třídy věcí patří tedy: a) neživé předměty, b) živé, avšak bez rozumu, jako zvířata, c) projevy síly rozumných bytostí, d) výlučná práva požadovat od jiných projevy síly nebo jednání opomenutí. Znaky věcí podle 285 všeobecného zákoníku občanského jsou tyto. Především je to znak negativní: Věcí je všechno to, co je rozdílné od osoby". 2 1 Wikipedie, otevřená encyklopedie : Všeobecný zákoník občanský [citováno 3. prosince 2008]. Dostupný z 2 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 67 7

8 V zákoníku se striktně odděluje lidská bytost od věci. Lidské tělo není věcí. Neexistuje vlastnictví těla, zásahy do lidského těla nejsou porušením věcných práv, ale práv osobnostních. Věcmi taktéž nejsou jednotlivé části těla (např. oko) ani různé náhradní kusy spojené pevně s lidským tělem (např. zubní plomby). Věcmi mohou být až součásti oddělené od těla (např. ustřižený vlas). Vrozená práva" nebyla věcmi ve smyslu 285 všeobecného zákoníku občanského, neboť vrozené právo, tedy práva osobnosti nejsou rozdílná od osoby, nemohou být od ní oddělena, aniž by byla dotčena lidská důstojnost. 3 V 285 všeobecného občanského zákoníku také nalezneme znak pozitivní: Věcí je to co slouží k užívání lidí". Na věc v právním smyslu bylo pohlíženo z hlediska hospodářské užitkovosti, musela mít určitou hodnotou. Věcí bylo to, co sloužilo k uspokojení určitých lidských potřeb, a bylo člověkem dosažitelné. Mezi věci tedy nepatřilo např. nebe, hvězdy, vzduch. Dalším znakem je samostatnost. Věc je to, co existuje samostatně a není součástí jiné věci. Pojem věci je v tomto zákoníku značně rozšířen - za věc se již nepovažuje pouze něco hmotného, ale vše co je od osoby rozlišné, z tohoto dále vyplývá dělení na věci hmotné a věci nehmotné. Podle 292 jsou věci hmotné ty, které lze chápat smysly. Nehmotnými věcmi jsou práva. Nehmotnou věcí byl také vynález. Toto široké pojetí věci ve všeobecném občanském zákoníku bylo někdy kritizováno, ale nakonec se ukázalo, že zejména z hlediska praxe plnilo velmi účelně své poslání a umožňovalo řešit řadu otázek, které byly neřešitelné při omezení toliko na věci hmotné. 4 3 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 70 8

9 Kromě rozdělení na hmotné a nehmotné se věci dále dělí na movité a nemovité, dělitelné a nedělitelné, zužitkovatelné a nezužitkovatelné, ocenitelné a neocenitelné. Podle 293 všeobecného občanského zákoníku věci, které bez porušení jejich podstaty lze přenášet z místa na místo, jsou věci movité; jinak jsou nemovité. Věci, které samy o sobě jsou movité, je možno v právním smyslu pokládat za nemovité, jakmile podle zákona nebo určení vlastníka tvoří příslušenství věci nemovité. Toto ustanovení má na mysli především věci hmotné. 5 Věci nehmotné jsou podle 290 všeobecného občanského zákoníku pokládány za věci movité, pokud nejsou spojeny s držbou nemovité věci nebo nebyly zemskými zákony prohlášeny za věci nemovité. Nabývání a zánik práv k věcem movitým a věcem nemovitým je rozdílný. Dále se věci třídí na dělitelné a nedělitelné. Dělitelné věci mohou být rozděleny tak, že získané části se liší od nerozdělené věci pouze svou velikostí a množstvím, takže souhrn částí dává opět celek. Nedělitelné věci nemohou být vůbec rozděleny nebo bez zmenšení své hodnoty. Nemovitosti jsou zpravidla věci nedělitelné. Podle 301 všeobecného občanského zákoníku jsou věci zuživatelné ty, kterých nelze obyčejně společensky užívat, aniž by byly zničeny nebo spotřebovány. Opakem těchto jsou věci nezuživatelné. Zuživatelné věci se zpravidla určují podle počtu, míry a váhy. Věci nemovité jsou vždy nezuživatelné. Cenitelné věci jsou ty, jejichž hodnotu lze určit srovnáním s jinými věcmi v obchodním styku. K nim patří i služby, práce ruční a duševní. Naproti tomu věci, jejichž hodnotu srovnáním s jinými věcmi nelze určit, jsou necenitelné ( 303 všeob. obč. zák.). 6 V 302 všeobecného občanského zákoníku je definována věc hromadná. Souhrn několika jednotlivých věcí, které se považují za jednu věc a bývají 5 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 73 9

10 Podle německého občanského zákoníku jsou věcmi jen hmotné (tělesné) označovány společným jménem, tvoří věc hromadnou. Více samostatných věcí je u hromadné věci spojeno ve vyšší celek, ovšem nemizí jejich individualita (např. knihovna). Tento občanský zákoník již zná příslušenství a součásti věci. Názvosloví u příslušenství a součásti věci není ve všeobecném občanském zákoníku stejné a přesné. Pod příslušenstvím rozumí také součásti věci, přírůstky a věci vedlejší. Příslušenstvím v širším smyslu, tak jak je popsáno v 294, se rozumí také součásti věci, které nejsou samy věcmi a věci vedlejší. Součást věci není věc v právním smyslu. Podle 294 všeobecného občanského zákoníku se rozumělo příslušenstvím to, co bývá s věcí trvale spojeno. Sem patří nejen přírůstek věci, pokud není od ní oddělen, nýbrž i vedlejší věci, bez nichž hlavní věci nelze užívat nebo o kterých zákon nebo vlastník určil, aby se jich trvale k hlavní věci užívalo Německý občanský zákoník z roku 1896 Německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch - BGB) jako základní právní dokument občanského práva v Německu byl schválen tehdejším Říšským sněmem 18. srpna 1896 a vstoupil v platnost 1. ledna Ve východním Německu byl v roce 1975 zrušen a opět obnoven až po znovusjednocení v roce předměty, což jsou movité věci a pozemky. Pojem nemovitých věcí tento zákoník nezná. Podle německého zákoníku se věci dělí na věci zastupitelné a nezastupitelné. V 91 jsou zastupitelné věci definovány jako movité věci, které v obchodním styku bývají určeny podle počtu, míry nebo váhy. Opakem tohoto jsou věci nezastupitelné. 7 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str Sochorek, Radim. Německý občanský zákoník v angličtině bezplatně ke stažení [citováno 3. prosince 2008]. Dostupný z 10

11 Dále se věci dělí na zuživatelné a nezuživatelné. Zuživatelné věci jsou v 92 definovány jako movité věci, jejichž užívání podle jejich určení spočívá v zužití nebo zcizení. Jako součástky věci se považují hmotné předměty, jež buď od přírody tvoří jednotu nebo vzájemným spojením ztratily svou samostatnost takovým způsobem, že se - pokud toto spojení trvá - jeví jako celek, jako jednotná věc. Rozdíl od příslušenství spočívá ve způsobu spojení. 9 Podstatné součásti jsou ty části, které svým spojením způsobují, že se vše jeví tak, že věc je ovládána jednotným účelem. Z těchto podstatných součástí nemůže chybět žádná, aniž by došlo ke ztrátě charakteru úplnosti. 10 Podle 97 německého občanského zákoníku jsou příslušenstvím movité věci, které aniž by byly součástky věci hlavní, jsou určeny, aby sloužily hospodářskému účelu hlavní věci a stojí k ní v prostorovém poměru, odpovídajícím tomuto určení. Věc není příslušenstvím, když se ve vzájemném styku nepovažuje za příslušenství. Podle 98 je příslušenstvím určeno sloužit hospodářskému účelu hlavní věci, a proto, jsou-li splněny další podmínky 97, tvoří příslušenství tyto věci: 1) Budovy, jež jsou trvale zařízeny k řemeslnému provozu, zejména u mlýna, kovárny, pivovaru, továrny, a stroje určené k provozu a ostatní zařízení. 2) Při venkovském statku zařízení určené k hospodářskému provozu a dobytek, zemědělské produkty, pokud se potřebují k dalšímu vedení hospodářství, a to až do té doby, kdy se získají stejné nebo podobné produkty podle výhledu, a rovněž hnůj získaný ze statku Československý občanský zákoník z roku 1950 Radikální zvrat v poměru k právní úpravě věci v 285 všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 provedl občanský zákoník ze dne 25. října roku 9 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str

12 1950, č. 141 sb., platný od 1. ledna roku 1951, když ve svém 23 výslovně stanovil, že věci v právním smyslu jsou ovladatelné hmotné předměty a přírodní síly, které slouží k lidské potřebě. 12 Důvodová zpráva k tomuto ustanovení výslovně zjišťuje, že na rozdíl od dosavadního práva, podle něhož se pod pojem věci nezahrnovaly jen předměty hmotné, ale i práva jako věci nehmotné, což,,odporuje lidovému chápání, rozumí zákon věcmi v právním smyslu jen předměty hmotné a přírodní síly, které v důsledku technických vynálezů nové doby také slouží k ukojení lidských potřeb (například elektřina) a jsou předmětem právních poměrů upravujících hospodářský styk lidí. 13 Podle 24 občanského zákoníku je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc anebo její oddělitelná část poškodila nebo podstatně znehodnotila. Příslušenství je definováno v 27 jako vedlejší věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby se jich s touto věci trvale užívalo. V zákoníku se věci dělí na jednotlivě určené a druhově určené podle způsobu nabytí vlastnictví. Vlastnictví k věcem jednotlivě určeným se převádí samotnou smlouvou. U věcí druhově určených je k převodu vlastnictví třeba jejich odevzdání Československý občanský zákoník z roku 1964 Platný občanský zákoník č. 40/1964 sb., platný od 1. dubna roku 1964, vůbec neupravuje pojem věci v právním smyslu, ačkoli jeho předchůdce, občanský zákoník z roku 1950 tento pojem definoval a rozváděl. 14 O věcech se zmiňuje pouze krátce v , kde je sice nedefinuje, ovšem dělí je na věci movité a nemovité. 12 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str

13 Součást věci je definována v 120 občanského zákoníku jako vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Příslušenstvím věci je podle 121 občanského zákoníku věc, která náleží vlastníku věci hlavní a je jím určena k tomu, aby byla s hlavní věcí trvale užívána. 2.2 Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v současnosti Věc Česká právní úprava nevymezuje výslovně pojem věci v právním smyslu. Občanskoprávní teorie i praxe vymezují věc v právním smyslu jako ovladatelný hmotný předmět či ovladatelnou přírodní sílu (energii vodní, parní, sluneční, elektrickou, jadernou), která slouží potřebám lidí 15. Jednotlivé věci lze třídit a to na základě různých kritérií (například věci movité a nemovité, věci zuživatelné a nezuživatelné, věci zastupitelné a nezastupitelné, věci druhově určené a individuálně určené, věci reálně dělitelné a reálně nedělitelné). V občanském zákoníku se věci dělí na věci movité a nemovité. Nemovité věci jsou přímo definovány v 119 odst. 2 občanského zákoníku, a to jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Věci movité v občanském zákoníku vymezeny nejsou, z čehož logicky vyplývá, že jsou jimi všechny věci v právním smyslu, které nemají charakter věci nemovité Součást věci Součást věci není samostatným předmětem občanskoprávního vztahu. Součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže od ní být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Věc a její součást tvoří celek podrobený jedinému právnímu režimu. Práva a povinnosti, jejichž předmětem je konkrétní věc, se 15 Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str

14 vztahují i na její součást. Součást věci přechází na nabyvatele věci, i když není výslovně uvedena ve smlouvě o převodu věci. 16 Oddělením součásti od věci se součást stává věcí samostatnou (například oddělením plodů od stromu) Příslušenství věci Podle 121 občanského zákoníku je příslušenství věci vždy věcí samostatnou. Pokud je věc příslušenstvím, sdílí právní osud věci hlavní, převádí se tedy spolu s ní. Pokud by mohly vzniknout pochybnosti, zda bylo s hlavní věcí převedeno i příslušenství, je nutné příslušenství výslovně specifikovat 17. Je naprosto nutné, aby příslušenství vlastnil ten, kdo vlastní věc hlavní (např. byt), ale je možné poskytnout někomu dalšímu odvozené užívací nebo nájemní vztahy k příslušenství (např. u bytu jde o vedlejší místnosti apod.). 16 Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str.13 14

15 3 Pozemek jako věc 3.1 Historický vývoj právní úpravy pozemku jako věci, jeho součásti a příslušenství Pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství ve všeobecném zákoníku občanském z roku 1811 Podle všeobecného zákoníku byl pozemek věcí a to z toho důvodu, že není člověkem naopak sloužil k uspokojení určitých lidských potřeb. Šlo o věc hmotnou, protože ho lze chápat smysly, a nemovitou, jelikož ho nelze přenášet z místa na místo. Dále jde o věc nedělitelnou, nezužitkovatelnou a ocenitelnou. Pozemek byl v tomto zákoníku definován jako ohraničená část půdy s vrstvou pod povrchem, se vším, co je pod povrchem a s povrchem samotným, ke kterému patří vše, co je s pozemkem spojeno. Příslušenstvím pozemku bylo vše, co bylo s pozemkem pevně spojeno zapuštěno přímo do půdy tedy veškeré stavby a rostliny. Dále zde patřily veškeré nástroje, které byly na pozemku užívány a patřily vlastníkovi pozemku, i věci živé, jako ryby v rybníku a zvěř v lese, pokud se volně pohybují na tomto pozemku. Součástí pozemku se všeobecný zákoník nezabýval Pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství v německém občanském zákoníku z roku 1896 Německý občanský zákoník rozlišuje movité věci a pozemky. Pojem nemovitých věcí tento zákoník nezná. Pozemek je věcí nezastupitelnou a nezuživatelnou. Podle 94 jsou podstatnými součástkami pozemků věci pevně spojené se základem a půdou, zejména budovy, stejně jako výtěžky pozemku, pokud souvisí s půdou. K podstatným součástkám budovy patří věci, které byly vloženy, aby budova vůbec byla postavena. 15

16 K součástkám pozemku nepatří takové věci, které se základem a půdou byly spojeny jen k přechodnému účelu, jemuž je vlastní podle jeho povahy časové omezení. 18 Není zde určeno nemovité příslušenství - pozemek může být připsán k druhému pozemku pouze jako součástka Pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství v československém občanském zákoníku z roku 1950 Pozemek byl podle 26 věcí nemovitou. Velkou změnou bylo, že podle 25 stavba, s výjimkou stavby dočasné, již nebyla součástí pozemku - byla již samostatnou nemovitou věcí. Součástí pozemku bylo vše, co k němu náleží, co na něm vzejde např. rostliny. Příslušenství pozemku je samostatnou věcí, která má být ovšem s pozemkem trvale užívána Pozemek jako věc, jeho součásti a příslušenství v československém občanském zákoníku z roku 1964 Pozemek je podle 119 odst. 2 československého občanského zákoníku věcí nemovitou. Stejně tak stavby spojené se zemí pevným základem. Dále je věcí nezuživatelnou, lze ho pouze opotřebit a to např. při využívání zemědělských pozemků (při pěstování plodin dochází k odebírání živin z půdy hnojením pozemek získává zpět své vlastnosti). Součástí pozemku jsou věci, které k němu náleží a nemohou být od pozemku odděleny (např. rostliny). Příslušenstvím pozemku jsou věci, které náleží vlastníku pozemku a mají být s pozemkem trvale užívány (např. studna). 18 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str

17 3.2 Pojem pozemek Pojem pozemku je v našem právním řádu vymezen v souvislosti s katastrem nemovitostí jako souborem údajů o nemovitostech v České Republice 19. Jeho definice je obsažena v 27 písm. a) zákona č. 344/1992 sb., o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon). Ta určuje pozemek jako část zemského povrchu oddělenou od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. S pozemkem je úzce spojen také pojem parcela. Ta je ve smyslu 27 písm. b) katastrálního zákona pozemkem, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Z těchto definic vyplývá, že vymezení pojmu pozemek je relativní (různá kritéria - různé pozemky), ovšem obsah pojmu parcela je zcela přesný. Oba pojmy jsou závislé na pojmu půda. Půda označuje část zemského povrchu. Je produktem přírodních sil a procesů, je jí omezené a konečné množství. Je velice vzácným artiklem, jelikož ji nelze vyrobit, člověk může pouze zčásti ovlivnit její vlastnosti. Je nepostradatelná pro každou lidskou činnost. 19 Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str.14 17

18 4 Specifika pozemku 4.1 Účelová kategorizace půdy Zvláštnosti půdy, kterých je celá řada, vedly k takovému roztřídění půdního fondu České republiky, kdy pozemky přibližně stejných vlastností tvoří stejnou kategorii, která vyjadřuje optimální způsob jejich využití. Toto rozdělení se nazývá účelovou kategorizací pozemků. Nutnost účelového určení vyplývá z použitelnosti půdy pro různé účely, z požadavku na zajištění harmonického uspořádání území a také z požadavku na zajištění ochrany půdy jako složky životního prostředí. 20 Pozemky se od sebe odlišují podle několika druhů půdy. Tyto druhy jsou charakterizovány svými vlastnostmi podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 26/2007 Sb. takto: 1) orná půda: Pozemek, a) na němž se pravidelně pěstují obilniny, okopaniny, pícniny, technické plodiny a jiné zemědělské plodiny, b) který je dočasně zatravňovány (víceleté pícniny na orné půdě). Na tomto druhu pozemku může být podle přílohy katastrální vyhlášky postaven skleník, pařeniště, na pozemku může být zřízena školka ovocných, lesních nebo okrasných stromů, viničná školka nebo školka pro chmelovou sáď. 2) chmelnice: Pozemek, na němž se pěstuje chmel. 3) vinice: Pozemek, na němž se pěstuje vinná réva. 4) zahrada: Pozemek, a) na němž se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny a jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu, b) souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři až do výměry 0,25 ha, které zpravidla tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. 5) ovocný sad: Pozemek souvisle osázený ovocnými stromy nebo ovocnými keři o výměře nad 0,25 ha. 20 Prokop, Lubomír. Účelová kategorizace pozemků. Bakalářská práce. Brno : Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva, 2008, str

19 6) trvalý travní porost: Pozemek porostlý travinami, u něhož hlavní výtěžek je seno (tráva), nebo je určený k trvalému spásání, i když je za účelem zúrodnění rozoráván. 7) lesní pozemek: Pozemek s lesním porostem a pozemek, u něhož byly lesní porosty odstraněny za účelem jejich obnovy, lesní průsek a nezpevněná lesní cesta, není-li širší než 4 m, a pozemek, na němž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů [ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb.]. Lesními pozemky se dále zabývá tzv. lesní zákon (zákon 289/1995 Sb., o lesích). 8) vodní plocha: Pozemek, na němž je koryto vodního toku, vodní nádrž, močál, mokřad nebo bažina. Vodními plochami se dále zabývá tzv. vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách). 9) zastavěná plocha a nádvoří: Pozemek, na němž je a) budova nebo rozestavěná budova podle 2 odst. 1 písm. b), d) a e) katastrálního zákona, včetně nádvoří, vyjma skleníku, který je v katastru evidován jako budova, postaveného na zemědělském nebo lesním pozemku, budovy postavené na lesním pozemku a budovy evidované na pozemku vodní plocha, b) společný dvůr podle 4 odst. 4 písm. c), c) zbořeniště, d) vodní dílo. 10) ostatní plocha: Pozemek neuvedený v předcházejících druzích pozemků. Jde např. o dráhu, dálnici, silnici, zeleň, rekreační plochu, kulturní plochu, hřbitov, skládku. 4.2 Kategorizace půdy pro její oceňování Pro účely oceňování se pozemky člení na: 21 1) Stavební pozemky: 21 9 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku 19

20 a) nezastavěné pozemky evidované v katastru nemovitostí v jednotlivých druzích pozemků, jež byly vydaným územním rozhodnutím určeny k zastavění b) pozemky evidované v katastru nemovitostí v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, ostatní plocha - staveniště nebo ostatní plochy, které jsou již zastavěny, ostatní plochy tvořící jednotný funkční celek se stavbou a pozemkem evidovaným v katastru nemovitostí v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří za účelem jejich společného využití a jsou ve vlastnictví stejného subjektu c) plochy pozemků skutečně zastavěné stavbami bez ohledu na evidovaný stav v katastru nemovitostí 2) Zemědělské pozemky - evidované v katastru nemovitostí jako orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad, louka a pastvina, není-li územním nebo regulačním plánem předpokládáno jejich nezemědělské využití, ani není předmětem územního nebo stavebního řízení podle stavebního zákona. 3) Lesní pozemky - lesní pozemky evidované v katastru nemovitostí a zalesněné nelesní pozemky 4) Vodní nádrže a vodní toky: a) pozemek vodní plochy - pozemek s vodním dílem, kromě pozemku rybníku a malé vodní nádrže a dále pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako vodní plocha, na němž je koryto vodního toku, předtím neuvedená vodní nádrž a zamokřená plocha 22 b) rybník - uměle vytvořená vodní nádrž, určená především k chovu ryb, s přírodním dnem a technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny 23 c) malá vodní nádrž - uměle vytvořená nádrž s objemem do 2 mil. m3 po hladinu ovladatelného prostoru, s největší hloubkou 9 m, měřeno na pevné dno a stoletým průtokem v profilu hráze do písm. g) vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb písm. h) vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. 20

21 m3/s nebo u nádrží s umělým přívodem vody nesmí přesáhnout součet stoletého průtoku z vlastní vodní nádrže a kapacity přivaděče) 5) Jiné pozemky - např. hospodářsky nevyužitelné pozemky a neplodná půda, jako je roklina, mez s kamením, ochranná hráz, močál a bažina 4.3 Vlastnické právo k pozemkům Vlastnictví je jedním ze základních lidských práv, které je zaručeno v Ústavě. Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanovuje: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Vlastnické právo je základním věcným právem, které je jedno z nejdůležitějších pro existenci a fungování společnosti. Vlastnictví se dále věnuje zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Vlastnictví zároveň zavazuje, nesmí být proto zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru zakotvenou zákonem. Obsah vlastnického práva se zpravidla vymezuje tím, že k subjektivnímu právu vlastnickému náleží oprávnění věci užívat a brát z věci užitky, disponovat s ní a držet ji (latinsky ius utendi, ius disponendi, ius possidendi) 24 jde o tzv. vlastnickou triádu, která je uvedena v 123 občanského zákoníku. Právo věc držet je právo mít věc fakticky ve své moci a je předpokladem pro další oprávnění vlastníka (např. brát z věci užitky a disponovat s ní). Právo věc užívat a požívat její plody a užitky zaručuje vlastníkovi realizaci určité užitné hodnoty. Zaručuje mu také právo přisvojit si, tedy nabýt vlastnictví k plodům a užitkům z věci. Stejně tak má vlastník právo věc neužívat a nepožívat její plody a užitky. 24 Karfík, Zdeněk - Karfíková, Marie - Spáčil, Jiří. Pozemky a právo. Praha : Orac, 2001, str

22 Právo s věcí disponovat se odráží v závazkových vztazích. Věc se tak stává předmětem závazkových vztahů, zejména kupní či směnné smlouvy, smlouvy darovací či smlouvy nájemní atd. Subjektem vlastnického práva může být fyzická i právnická osoba. U některých pozemků však existuje určité zúžení podle ustanovení čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - subjektem vlastnického práva u nich může být jen stát, obce nebo určená právnická osoba. Pozemek se může nacházet ve výlučném vlastnictví fyzické nebo právnické osoby nebo ve vlastnictví více subjektů - podílové spoluvlastnictví a spoluvlastnictví manželů (tzv. společné jmění manželů). Vlastnické právo k pozemku lze nabýt originárně nebo derivativně. V případě originárního nabytí vlastnického práva nabyvatel své právo získává nezávisle na původním vlastníkovi. Sem se řadí např. nabytí vlastnictví pozemku vydržením (usucapio). V případě derivativního nabytí nabyvatel vstupuje do práv a povinností svého předchůdce. Do této skupiny se řadí např. nabytí vlastnictví děděním. Vlastnické právo k pozemku může zaniknout v důsledku projevu vůle dosavadního vlastníka (na základě smlouvy) anebo nezávisle na vůli dosavadního vlastníka (smrtí vlastníka, vydržením, rozhodnutím státního orgánu vyvlastnění, propadnutí majetku, prodej věci v rámci výkonu rozhodnutí). 25 Vlastnická práva k pozemku vznikají zápisem do Katastru nemovitostí České republiky. Zápisy jsou prováděny příslušným katastrálním úřadem a to na základě návrhu na vklad doplněného potřebnými listinami (např. smlouva, geometrický plán apod.) Nabývání vlastnického práva k pozemku derivativní Kupní smlouva Nejčastějším způsobem nabývání vlastnictví k pozemkům je kupní smlouvou. Ta je upravena v občanského zákoníku. 25 Fiala, Josef a kol. Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2004, str

23 Kupní smlouva je typickým závazkovým smluvním právním vztahem, který se uzavírá za účelem převodu vlastnictví z prodávajícího na kupujícího. U kupní smlouvy na pozemky je důležité, aby měla písemnou formu a stanovené náležitosti jakými jsou např. vymezení předmětu koupě, kupní cena a přesně označené subjekty smluvního vztahu. Kupní smlouva musí obsahovat přesný popis pozemku s odkazem na výpis z listu vlastnictví, který je veden v katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu. Je taktéž potřeba doložení nabývacího titulu k pozemku. Pokud je předmětem kupní smlouvy pouze určitá část pozemku, je třeba k ní doložit katastrálním úřadem schválený geometrický plán, který tuto část zachycuje. Vlastnické právo na kupujícího musí být vloženo do katastru nemovitostí. U kupní smlouvy týkající se pozemků se setkáváme s vedlejšími ujednáními. Je to především předkupní právo. Jde o možnost ve smlouvě dohodnout, že kupující, pokud bude chtít koupenou věc v budoucnu prodat, ji nabídne nejprve zpět původnímu prodávajícímu Darovací smlouva Právní úprava darovací smlouvy vychází z ustanovení 628 a násl. o.z. Darovací smlouvou dárce bezplatně přenechává pozemek obdarovanému a obdarovaný tento návrh přijímá. Citovaná ustanovení občanského zákoníku určují, že je-li předmětem daru pozemek, musí být darovací smlouva písemná, a neplatná je taková darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti. K pojmovým znakům darovací smlouvy jako dvoustranného právního úkonu patří předmět darování, bezúplatnost převodu vlastnického práva a dobrovolnost. 27 Darovací smlouva je využívána zejména ve vztahu mezi příbuznými. Dárce se může domáhat vrácení daru, chová-li se obdarovaný k němu nebo členům rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Obdarovaný může vrátit 26 Karfík, Zdeněk - Karfíková, Marie - Spáčil, Jiří. Pozemky a právo. Praha : Orac, 2001, str Karfík, Zdeněk - Karfíková, Marie - Spáčil, Jiří. Pozemky a právo. Praha : Orac, 2001, str

24 dar pouze v případě, že dárce při nabídce daru neupozornil obdarovaného na vady, o nichž věděl Směnná smlouva Směna (výměna) je právním vztahem, který vzniká na základě smlouvy, v němž mají účastníci právo i povinnost vyměnit si vzájemně věc za věc (eventuálně věc za právo, právo za právo apod.). 28 V případě směnné smlouvy na pozemek se vyměňuje pozemek za pozemek. Pokud jsou hodnoty směňovaných věcí ve výrazném nepoměru, je možné uzavřít smlouvu smíšenou (např. kombinace smlouvy kupní se smlouvou směnnou) Jiné smlouvy Dalšími smlouvami, na jejichž základě dochází k převodu vlastnického práva, jsou dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, dohody o zrušení a vypořádání společného jmění manželů a další Dědění Problematika dědění je upravena v ustanovení 460 a násl. o.z. Z ustanovení 460 vyplývá, že k přechodu vlastnického práva k pozemku dochází bezprostředně v okamžiku smrti fyzické osoby. Shodné účinky jako smrt fyzické osoby má i její prohlášení za mrtvou rozsudkem soudu. 29 Soud prohlásí za mrtvou nezvěstnou fyzickou osobu, dá-li se se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije Ze zákona Osobní užívání pozemků se v roce 1991 novelou občanského zákoníku změnilo na vlastnictví fyzické osoby. 28 Karfík, Zdeněk - Karfíková, Marie - Spáčil, Jiří. Pozemky a právo. Praha : Orac, 2001, str Karfík, Zdeněk - Karfíková, Marie - Spáčil, Jiří. Pozemky a právo. Praha : Orac, 2001, str

25 4.3.2 Nabývání vlastnického práva k pozemku originární Rozhodnutí státního orgánu O nabývání vlastnictví k pozemkům může rozhodnout soud nebo správní orgán. Příkladem nabytí vlastnictví výrokem soudu jsou u pozemků zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, příklep při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti ( 335 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), rozhodnutí soudu o potvrzení nabytí dědictví podle 483 občanského zákoníku. Správní orgány rozhodují například o nabytí vlastnictví vyvlastněním pozemku podle 128 odst. 2 občanského zákoníku. V minulosti se početnou skupinou vlastníků, kteří nabyli vlastnické právo konstitutivním pravomocným rozhodnutím státního orgánu, staly tzv. oprávněné osoby podle restitučních předpisů, tj. podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd, zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. 30 V těchto případech se nabývá vlastnické právo dnem určeným v rozhodnutí, není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (např. rozhodnutí soudu při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vyvlastnění) Vydržení Podle 134 občanského zákoníku se u pozemků stává držitel vlastníkem po uplynutí desetileté držby. Držba musí být oprávněná a musí trvat uvedenou dobu nepřetržitě Fiala, Josef a kol. Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2004, str

26 Nabytí od nevlastníka Nabytí od nevlastníka se řídí 486 občanského zákoníku, který uvádí, že ten, kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice. Ve vlastnickém právu jde o výjimku ze zásady, která říká, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. 4.4 Držba pozemků a věcná práva k cizím pozemkům Držba pozemků Držba je zvláštním druhem věcného práva a součástí práva vlastnického. Jde o faktické ovládání věci určitou osobou s úmyslem mít tuto věc pro sebe, tj. nakládat s ní jako s vlastní. Předmětem držby mohou být především věci, ale i práva. 32 Subjektem držby může být osoba fyzická i právnická. Podle 129 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo vykonává právo pro sebe. Držbou se zabývá zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to jako součástí práva vlastnického. Zákon rozlišuje držbu oprávněnou (v dobré víře) a neoprávněnou (ve zlé víře). Oprávněným držitelem je ten, kdo se zřetelem ke všem okolnostem je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří. 33 Podle 130 odst. 1 občanského zákoníku se má v pochybnostech za to, že držba je oprávněná. Zákon nerozeznává držbu věcí movitých a nemovitých. Rozdíl je zde pouze v nabývání vlastnického práva vydržením a to v délce vydržecí doby. Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost Pekárek, Milan Průchová, Ivana. Pozemkové právo. Brno: Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str Pekárek, Milan Průchová, Ivana. Pozemkové právo. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str Občanský zákoník, 134, odst. 1 26

27 Pokud jde o práva způsobilá držby, jedná se zejména o držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni Věcná práva k cizím pozemkům Práva k cizím pozemkům jsou součástí práv věcných. Dávají oprávněnému určitou možnost chování (oprávnění) k cizímu pozemku bez zřetele k tomu, kdo je jejich vlastníkem. Tato práva jsou obsažena v občanském zákoníku. Jsou to: a) věcná břemena ( 151 odst.n až odst. p) b) zástavní právo a podzástavní právo ( 152 až 174) Dnešní právní úprava se týká nemovitostí obecně. Z hlediska historického vývoje je ve vazbě na pozemkové právo třeba zdůraznit, že např. věcná břemena se vázala právě k pozemkům 36 (služebnosti k zemědělským pozemkům - např. právo chodit po cizím pozemku). I v současné době je pozemek jedním z nejčastějších předmětů věcných práv k věci cizí Věcná břemena Skutečnost, že jeden a tentýž pozemek může sloužit více účelům, je v případě, že tyto účely realizují různé subjekty, příčinou souběžného užívání pozemku více subjekty 37 - tímto souběžným užíváním pozemku uživatelem hlavním a uživateli vedlejšími je věcné břemeno. Věcné břemeno omezuje vlastníka pozemku ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět (např. průjezd přes svůj pozemek), něčeho se zdržet nebo něco konat (udržovat průjezdovou cestu). Oprávněný (vlastník určité nemovitosti či určitá osoba) pak může vyžadovat stanovené chování povinného subjektu (FO, PO i stát). 35 Petr, Bohuslav. Vydržení v českém právu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str Pekárek, Milan - Průchová, Ivana. Pozemkové právo. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str

28 Věcná břemena jsou upravena především v 151 občanského zákoníku, ovšem některá pravidla týkající se věcných břemen lze nalézt i ve zvláštních předpisech (např. stavební zákon, vodní zákon). Ke vzniku věcných břemen dochází: a) ze zákona b) rozhodnutím příslušného orgánu (stavební úřad, pozemkový úřad, soud) c) písemnou smlouvou d) dohodou dědiců v dědickém řízení e) na základě závěti f) vydržením K zániku věcného břemene může dojít: a) ze zákona (nastanou-li trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby) b) rozhodnutím příslušného orgánu (stavební úřad, pozemkový úřad, soud) c) smlouvou d) smrtí nebo jiným zánikem oprávněné osoby e) splynutím břemene a oprávněného subjektu f) uplynutím doby (pokud je břemeno zřízeno na dobu určitou) g) splněním rozvazovací podmínky Promlčení věcného břemene: ve smyslu 109 občanského zákoníku se právo odpovídající věcnému břemeni promlčuje, není-li po dobu deseti let vykonáváno. 38 Vznik a zánik věcného břemene se vyznačuje v katastru nemovitostí - a to na listu vlastnictví povinného i oprávněného formou vkladu či záznamu. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti (ad rem) např. průchod přes sousedův pozemek, nebo patří určité osobě (ad personam) např. právo doživotně užívat pozemek. 38 Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str.79 28

29 Zástavní a podzástavní právo Zástavní právo plní funkci zajišťovacího prostředku (slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství) a funkci uhrazovací. Předpokladem vzniku zástavního práva je platný zajišťovaný závazek. 39 Jedná se tedy o právo akcesorické. Je možné ho zřídit i k zajištění teprve budoucí pohledávky či pohledávky spojené s určitou podmínkou. Zástavní právo je obecně upraveno v 151 občanského zákoníku a 297 obchodního zákoníku. Zástavní právo na pozemek se nazývá hypotéka. Subjekty zástavního práva jsou zástavní věřitel (věřitel zajišťované pohledávky), dlužník a zástavní dlužník (zástavce), kterým bývá samotný dlužník, ale může to být i osoba od dlužníka odlišná. Obsahem zástavního práva je právo věřitele domáhat se uspokojení ze zastavené věci v případě, že zajištěný závazek nebyl řádně a včas splněn. Povinností zástavního dlužníka je strpět realizaci zástavního práva k zástavě. 40 Ke vzniku zástavního práva dochází: a) písemnou smlouvou b) dohodou dědiců v dědickém řízení c) rozhodnutím soudu d) ze zákona K zániku zástavního práva dochází: a) zánikem zajištěné pohledávky b) zánikem zástavy (nelze u pozemků) c) složením ceny zastavené věci zástavcem zástavnímu věřiteli d) vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem e) uplynutím doby (pokud bylo zástavní právo zřízeno na dobu určitou) 39 Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996, str.80 29

30 Pokud zajištěná pohledávka nebyla splněna včas, dochází k uspokojení ze zástavy - a to veřejnou dražbou nebo soudním prodejem zástavy. Samostatným druhem zástavního práva je tzv. právo podzástavní, které vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem. 41 Je upraveno v 151 občanského zákoníku. 4.5 Užívání a nájem pozemků Užívání pozemků Užívání pozemku je obsahem práva vlastnického. Ve vazbě na vývoj soukromého pozemkového vlastnictví v období od roku 1948 do roku 1990 došlo u nás k vytvoření některých specifických užívacích institutů k pozemkům, jejichž cílem bylo docílit postupného zespolečenštění užívání půdy při zachování soukromého pozemkového vlastnictví. Současně docházelo i k postupnému rozšiřování objemu pozemků ve vlastnictví státu a rovněž pro ně musely být vytvořeny instituty k zajištění realizace obsahu vlastnictví státu zákonem stanovenými subjekty. Z těchto důvodů se pro toto období postupně vžilo rozdělování užívacích institutů k půdě na ty, které se týkaly pozemků v soukromém vlastnictví a užívací instituty, které se týkaly pozemků ve státním vlastnictví Užívání pozemků v soukromém vlastnictví Užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby Tento institut spočíval v nuceném převzetí pozemku v soukromém vlastnictví do užívání socialistické organizace z oboru zemědělské výroby. Toto užívání vycházelo z nařízení vlády č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, ve své konečné podobě bylo zakotveno 41 Fiala, Josef a kol. Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2004, str Pekárek, Milan - Průchová, Ivana. Pozemkové právo. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str

31 v zákoně č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby. Toto užívání pozemku bylo časově neomezené a bezúplatné. Jeho zánik byl možný pouze přechodem nebo převodem užívaného pozemku do socialistického společenského vlastnictví. Objektem tohoto práva byly pozemky zemědělské i nezemědělské. Institut práva užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby se v roce 1991 na základě zákona o půdě změnil na nájemní vztah. Užívání k zajištění lesní výroby a ostatních funkcí lesa Tento institut byl upraven zákonem č. 61/1977 Sb., o lesích. Šlo o stejné užívání pozemků jako bylo uvedeno výše, tentokrát se ale týkal pozemků lesních. Družstevní užívání K vzniku družstevního užívání docházelo v souvislosti se sdružováním jejich vlastníků do zemědělských družstev. Postupným vývojem docházelo k postupnému posilování družstva jako uživatele předmětných pozemků na straně jedné a oslabování postavení individuálního vlastníka na straně druhé, až i v případě tohoto užívacího institutu na základě tehdejších právních předpisů získalo družstevní užívání znaky institutu bezúplatného, časově neomezeného vázaného ke konkrétnímu pozemku (ne osobě) 43. Stejně jako u výše uvedených institutů i toto užívání pozemků mohlo zaniknout pouze přechodem nebo převodem užívaného majetku do socialistického společenského vlastnictví. U pozemků nečlenů družstva došlo k zániku tohoto institutu opět podle 22 odst. 1 zákona o půdě a bylo nahrazeno nájmem. U pozemků členů družstva došlo k zániku postupně v souladu s 766 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Ten rušil dosud platné předpisy o družstevnictví a družstva byla nucena se pod sankcí likvidace přetransformovat do podoby odpovídající ustanovením zákoníku. V tomto procesu došlo mezi družstvem a jeho členy k nahrazení institutu družstevního užívání institutem nájmu, případně výpůjčky Pekárek, Milan - Průchová, Ivana. Pozemkové právo. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství MU v Brně, 1996, str

32 Záhumenkové užívání půdy Jedná se o užívací institut, který byl upraven dřívějšími předpisy o zemědělském družstevnictví. 45 Toto užívání spočívalo v obdělávání některých pozemků v užívání družstva členy družstva k doplňování jejich osobních potřeb drobnou zemědělskou výrobou na pozemcích malých výměr. Blíže je upravovaly stanovy družstva 46. Náhradní užívání pozemků Institut náhradního užívání pozemků byl zřízen nařízením vlády č. 47/1955 Sb., o hospodářsko-technických úpravách pozemků. Cílem práva náhradního užívání pozemků bylo poskytnout náhradnímu uživateli do užívání jiný pozemek výměnou za pozemek, který vlastnil a který se stal v souvislosti s rozhodnutím o schválení projektu pozemkové úpravy součástí pozemků (honů) určených k užívání velkovýrobní zemědělskou organizací. 47 Po se na základě 16 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku změnilo náhradní užívání pozemků na nájemní vztah. Právo bezplatného užívání rybníků Bezplatné užívání rybníků upravoval 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství. Jeho objektem byly rybníky, které se nenacházely ve státním vlastnictví. 48 Pro tento institut platil stejný režim jako pro užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby. 45 Pekárek, Milan - Průchová, Ivana. Pozemkové právo. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str Dudová, Jana. Pozemkové právo. Ostrava : KEY Publishing, 2007, str Pekárek, Milan - Průchová, Ivana. Pozemkové právo. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str Pekárek, Milan - Průchová, Ivana. Pozemkové právo. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str

33 Užívání pozemků ve vlastnictví státu Prozatímní správa národního majetku Tento užívací institut byl založen vyhláškou č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku. Předmětem prozatímní správy byly pozemky ve vlastnictví státu, u nichž při jejich nabytí státem není patrno, která státní organizace jej má spravovat, nebo o němž se zjistí, že není ve správě žádné státní organizace. 49 Ke správě takového majetku byl příslušný okresní úřad (dříve národní výbor), v jehož obvodu se pozemek nacházel. Tento institut zanikl zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Právo hospodaření s národním majetkem Tento institut byl zakotven zákonem č. 109/1964 Sb., hospodářským zákoníkem. Vlastníkem veškerých pozemků byl stát a k hospodaření s nimi byly oprávněny státní organizace, tzn. tyto organizace neměly žádný svůj majetek. Tento institut je dnes upraven zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky. Trvalé užívání nemovitého národního majetku Tento institut byl zakotven ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem. Do trvalého užívání byl nemovitý národní majetek svěřován nestátním organizacím, např. družstvům nebo společenským organizacím 50. Toto užívání bylo zrušeno opět 22 odst. 1 zákona o půdě a nahrazeno nájemním vztahem. 49 Pekárek, Milan - Průchová, Ivana. Pozemkové právo. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2003, str Průchová, Ivana. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství MU v Brně, 1996, str