České země od příchodu. Slovanů. po Velkou Moravu I. ZDENĚK MĚŘÍNSKÝ

Transkript

1 České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. ZDENĚK MĚŘÍNSKÝ N akladatelství Libri Praha 2002

2 prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc., 2002 Illustrations archiv autora, 2002 Odborný recenzent: doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc. Libri, 2002 ISBN ISBN (soubor)

3 Obsah PŘEDMLUVA ÚVODEM Počátky Evropa v době velkého přelomu Předslovanské osídlení závěru doby stěhování národů Něco o periodizaci I. OD PŘÍCHODU NEJSTARŠÍCH SLOVANSKÝCH OSADNÍKŮ KPRVÉMU PŘEDCHŮDCI VELKÉ MORAVY Odkud a kdy Slované na naše území přicházejí? Jak se vyvíjely názory na slovanskou pravlast, etnogenezi aexpanzi Slovanů či autochtonnost Doba příchodu Současné názory na etnogenezi Slovanů, její časové určení a průběh Nejstarší kulturní projevy Slovanů Prvé písemné zprávy o velkém stěhování Příchod Slovanů do českých zemí a na Slovensko Počátky osídlení dolnorakouského Podunají a Panonie Jednorázová akce, nebo postupné pronikání? Časně slovanské osídlení, obydlí a sídliště Polohy sídel a přírodní prostředí Obydlí Experiment se stavbou obydlí v Březně u Loun Další příslušenství sídliště Uspořádání časně slovanské osady Hospodářství Zemědělství Rostlinná výroba Chov dobytka Systém zemědělské výroby Řemeslo

4 4 Pohřební ritus Plochá žárová pohřebiště Mohylníky Přítluky Problematika datování žárových nekropolí a mohylníků Vzájemná poloha sídlišť a pohřebišť a struktura osídlení Uspořádání časně slovanské společnosti Hmotná kultura nejstarších českých a moravských Slovanů Kovové předměty Železné předměty Předměty z barevných kovů Mince Předměty z parohu a kosti Hřebeny Ostatní kostěné předměty Předměty ze skla Kamenné předměty Žernovy Ostatní kamenné předměty (brousky, křesací kameny atd.) Dřevěné předměty Keramika a její chronologie Časně slovanská keramika, typy nádob a jejich tvarová škála Technologie výroby časně slovanské keramiky Vybavení domácnosti keramikou, funerální keramika Chronologie časně slovanské keramiky Hmotná kultura nejstaršího slovanského obyvatelstva českých zemí, Slovenska a středního Podunají Periodizace časně slovanského období II. AVAŘI A SÁMŮV KMENOVÝ SVAZ Politická a mocenská situace v době po polovině 6. století Slované mezi Byzancí a germánskými útvary raného středověku Útoky Slovanů proti Byzanci a jejich výpravy do nitra Balkánského poloostrova Avaři Původ Avarů a jejich příchod do karpatské kotliny Rozsah avarského panství Sámův kmenový svaz Vznik Sámova kmenového svazu Sámo Centrum Sámova kmenového svazu a jeho rozsah Bitva u Wogastisburgu

5 3.41 Jak vypadal Wogastisburg, možný průběh bitvy a výzbroj Další boje středoevropských Slovanů ve třicátých letech 7. století Charakter tzv. Sámovy říše a její odkaz pro další vývoj III. DOBA PŘEDVELKOMORAVSKÁ Druhá slovanská vlna a vymezení celého období Osídlení, obydlí a sídliště Polohy sídel a jejich vazba ke geografickému apřírodnímu prostředí Sídliště a jejich příslušenství, obydlí Opevněná sídliště, jejich počátky a nejstarší reprezentanti v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku Nejstarší opevněná sídliště v Čechách Klučov, Doubravčice a Libice Počátky moravských a slezských opevněných sídlišť Předvelkomoravské opevněné sídliště v Mikulčicích Počátky uherskohradišťsko-staroměstské aglomerace Předvelkomoravské ústředí Hornomoravského úvalu v Olomouci-Povelu Další opevněné lokality předvelkomoravského horizontu na Moravě Zvláštnosti slezského vývoje Nejstarší slovenská hradiště Příčiny vzniku nejstarších slovanských opevněných sídlišť Hospodářství Zemědělství Rostlinná výroba Živočišná výroba a další doplňková odvětví Řemeslo Zpracování železa Výrobní činnosti spojené se zpracováním barevných adrahých kovů kovolitectví a šperkařství Kosťařství a výroba parohové industrie Oděvní řemesla Dřevozpracující odvětví Ostatní odvětví zpracovávající nerostné suroviny Fortifikační stavitelství Obchod a komunikace Nekropole Slovenská kostrová pohřebiště s litými garniturami Kostrová pohřebiště s litými garniturami v Dolních Rakousích a Burgenlandu

6 4.23 Dolní Dunajovice a Hevlín Charakter nekropolí s litými garniturami a počátky kostrového ritu Otázky společenského vývoje ve starší době hradištní avpředvelkomoravském období Poznámky k etnické situaci Hmotná kultura starší doby hradištní apředvelkomoravského období Kovové předměty Železné předměty Zemědělské nástroje Řemeslnické nástroje Militaria Sečné zbraně (meče, šavle, saxy, válečné nože a dýky) Bojové sekery Kopí a oštěpy Luk a střely Ochranná zbroj Uzdění koně a vybavení jezdce Udidla Třmeny Součásti koňských postrojů Ostruhy Stavební kování Předměty denní potřeby Nože Nože s volutovou rukojetí Ocílky Misky tzv. slezského typu Vědra Kotle Toaletní potřeby Železné přezky Předměty z barevných a drahých kovů Garnitury a ozdoby opasků Kruhové lité ozdoby Byzantské přezky Náušnice Prsteny Náramky a nákrčníky Agrafy a terčovité spony Ozdoby koňských postrojů Toaletní potřeby

7 6.128 Toreutika Předměty z parohu a kosti Hřebeny Kostěné jehelníčky Dvojčlenné a trojčlenné parohové schránky Parohové a kostěné hrací kameny Ostatní kostěné a parohové předměty Předměty ze skla Kamenné předměty Dřevěné předměty Starohradištní a předvelkomoravská keramika ajejí chronologie IV. DOBA PŘELOMU KONEC EPOCHY A ZMĚNY MOCENSKÉ SITUACE NA STŘEDNÍM DUNAJI PO VÍTĚZNÝCH VÁLKÁCH KARLA VELIKÉHO S AVARY Nástup Karlovců do čela Franské říše a proměny na politické mapě Evropy Války s Avary na přelomu 8. a 9. století Horizont hromadných nálezů z přelomu 8. a 9. století a další doklady související s neklidnou dobou rozhraní století V. POZNÁMKY K DUCHOVNÍ KULTUŘE EPOCHY Doklady kroje Duchovní představy, věrské zvyky a předkřesťanský kult

8

9 PŘEDMLUVA Bádání o našem slovanském dávnověku má v českých zemích tradici trvající již několik století. Počíná už otcem kritického dějepisu Josefem Dobrovským, dále pracemi Pavla Josefa Šafaříka a zakladatelské osobnosti české archeologie a dějin umění Jana Erazima Vocela. V díle pak pokračovala a pokračuje řada badatelských generací. Na počátku systematického zájmu o problematiku starých Slovanů v nejširších souvislostech jejich geneze, historie, hmotné kultury, a to i s přihlédnutím křadě dalších oborů, jako je například jazykověda, etnologie, antropologie atd., stála bezesporu světově uznávaná osobnost profesora pražské Univerzity Karlovy Lubora Niederleho ( ) a jeho Slovanské starožitnosti vycházející v letech Toto dílo jej postavilo mezi zakladatelské osobnosti moderní slavistiky ve světovém kontextu vůbec. Nebyl to však pouze Lubor Niederle jako historik, etnolog i antropolog a archeolog, ale i další badatelé z jeho generace odchovaní Gollovou školou především historikové, ale také etnologové, sídelní a historičtí geografové, lingvisté i antropologové, kteří formovali základy všestranného a komplexního pohledu na minulost od doby počátků osídlení našich zemí až po vznik prvých státních útvarů Velké Moravy a přemyslovského českého státu. Zapomenout však nesmíme ani na druhý směr bádání reprezentovaný Josefem Ladislavem Píčem ( ) a kladoucí důraz na terénní výzkumy i vytváření muzejních sbírek. Jak univerzitní, tak i muzejní směr bádání měl další žáky a pokračovatele, nejen v samotných Čechách, ale i na Moravě a po roce 1918 také na Slovensku. Především to byli žáci Lubora Niederleho Josef Schránil ( ), profesor na Univerzitě Karlově v Praze od roku 1935, Emanuel Šimek ( ), působící od roku 1931 na Masarykově univerzitě v Brně, a Jan Eisner ( ), jenž stál po vzniku samostatného státu u zrodu slovenské archeologie a v letech působil na Univerzitě Komenského vbratislavě. Musíme také připomenout vynikajícího praktika Inocence Ladislava Červinku ( ), který vytvářel základy terénního výzkumu i teoretického vyhodnocení moravských archeologic- 11

10 kých památek včetně základního díla o slovanském období Slované na Moravě a Říše velkomoravská. Od působení těchto osobností se pak již odvíjí nepřetržitá řada dalších badatelů víceméně se už specializujících na slovanskou archeologii a období raného středověku. Musíme z nich jmenovat především velkého syntetika a organizátora archeologického bádání po roce 1945, ředitele pražského archeologického ústavu Jaroslava Böhma ( ), Ivana Borkovského ( ), v Národním muzeu v Praze působícího Rudolfa Turka ( ), žáka Josefa Pekaře, a další. Na Moravě to byli pak především Josef Poulík ( ) stojící v letech v čele brněnského archeologického ústavu, František Kalousek ( ) a Bořivoj Dostál ( ) působící na Masarykově univerzitě (či před rokem 1989 UJEP) v Brně a Vilém Hrubý ( ) z Moravského zemského muzea v Brně. Ze slovenských badatelů pak musíme vzpomenout především profesora Univerzity Komenského v Bratislavě Vojtecha Budinského-Kričku ( ), dále ředitele Archeologického ústavu SAV v Nitře a docenta Univerzity Komenského Antona Točíka ( ) a profesora téže univerzity Bohuslava Chropovského ( ) i docenta Jána Dekana ( ). Zapomenout nesmíme ani na Ľudmilu Kraskovskou ( ) působící v Slovenském národním muzeu v Bratislavě. Na tomto místě musím též poděkovat všem kolegům z řady archeologických institucí českých, moravských i slovenských, ať již jsou to pracoviště univerzitní, akademická či muzejní, s nimiž jsem konzultoval řadu otázek či diskutoval o celé problematice, jmenovitě pak děkuji všem pracovníkům Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v Brně, Archeologického ústavu AV ČR v Brně a recenzentovi práce doc. PhDr. P. Kouřilovi, CSc. za řadu podnětů a připomínek k rukopisu knihy. 12

11 ÚVODEM 1 POČÁTKY Někdy během první poloviny 6. století počínají na naše území pronikat první slovanští osadníci, kteří položili základy dalšímu sídelnímu, sociálnímu, hospodářskému, etnickému i kulturnímu vývoji Čech, Moravy a Slezska včetně počátků etatizačního procesu. Vývoji, který přes všechny peripetie, jimiž procházel, trvá zhruba již půldruhého tisíciletí. V rámci života člověka je to doba nesmírně dlouhá, za niž se na našem území vystřídalo minimálně 50 generací našich předků. Z hlediska celkového vývoje lidské společnosti, počínajícího na základě nejnovějších poznatků archeologického i antropologického bádání již před zhruba jedním milionem let, se však jedná o nepatrnou epizodu, a to i v případě, vezmeme-li do úvahy nástup populace moderního člověka Homo sapiens sapiens na dějinnou scénu v době před zhruba lety. Od těchto prvých okamžiků existence moderního člověka se na našem území střídaly celé civilizační epochy paleolit s mezolitem, neolit a eneolit, doba bronzová, železná s obdobím laténským, římským (římsko-barbarským) a dobou stěhování národů. Již jejich názvy vyjadřují pokrok v organizaci společnosti, jejich technických vymoženostech i existenci prvých známých etnik usazujících se v našich zemích v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. V lovecké a sběračské společnosti paleolitu i mezolitu starší a střední době kamenné byl hlavním materiálem kámen, v neolitu mladší době kamenné s počátky zemědělství se vedle kamene počíná uplatňovat také keramika a v pozdní době kamenné eneolitu či době měděné dochází k převratnému objevu využití kovů člověkem a počátkům metalurgie drahých i barevných kovů, později s vůdčím bronzem a nakonec, což lze považovat z hlediska technologických možností za poněkud zvláštní, i využití železa. To se stává hlavním materiálem prakticky až do poloviny 20. století. V současnosti však lze ze zorného úhlu klasického archeologického členění podle hlavních používaných materiálů hovořit o nástupu doby plastů. 13

12 V rámci těchto základních období pravěku a rané doby dějinné se na území našich zemí vystřídala řada dílčích archeologických kultur vázaných pouze na určitá teritoria či větší komplexy přesahující hranice dnešního státu. Mohly se vyvíjet v určité kontinuitě, či naopak vyjadřovat diskontinuitu, zásahy cizích etnik, asimilaci staršího obyvatelstva a nový kulturní vývoj z různých etnických substrátů. Všechny tyto otázky studuje na základě památek hmotné kultury pravěká archeologie. Názvy období protohistorických doba laténská, římsko-barbarské období nás již potom uvádějí do časového úseku, ke kterému náležejí prvé zmínky historických pramenů vztahujících se k našemu území. Informují nás o prvých historicky doložených etnických společenstvích na našem území Keltech i Germánech a v případě germánského osídlení je zde také zmiňována řada jejich kmenových jednotek a součástí, usazená či procházející českými zeměmi až do doby stěhování národů. K posledním náleželi alespoň na Moravě bezesporu Rugiové, Herulové, Langobardi a ve Slezsku možná i Silingové. O rané době dějinné či protohistorické hovoříme z těch důvodů, že pramenů pro toto období máme k dispozici velmi málo, mnohdy nevíme přesně, k jakému určitému území anebo oblasti se vztahují, a různými badateli ani nejsou jednoznačně interpretovány. Tato situace trvá prakticky na teritoriu Moravy až do vzniku velkomoravského státního útvaru počátkem 9. století (prvá zmínka o Moravanech k roku 822) a podobně pro Čechy až do doby, kdy se konstituoval český přemyslovský stát v období procesu rozpadu Velké Moravy po smrti Svatopluka I. v roce EVROPA V DOBĚ VELKÉHO PŘELOMU Na počátku 6. století se rozlehlé území Evropy od Pyrenejského poloostrova na západě přes Britské ostrovy a Skandinávii na severozápadě a severu, Apeninský a Balkánský poloostrov na jihu až po široké prostory východoevropské, pokračující dále pásmem asijských stepí končících u hranic s Čínou, ale i severní Afrika nacházely ve víru etnických pohybů a přesunů celých kmenů a národů i jejich částí. To vedlo ke vzniku prvých říší či státních útvarů raného středověku, ale také vzájemnému soupeření, anexi a rozpadu. Tato perioda nazývaná dobou stěhování národů začala velkým pohybem Hunů nedozírnými euroasijskými stepními prostorami směrem na západ na počátku poslední čtvrtiny 4. století naší éry (kolem roku 375 n. l.), při němž byly s sebou str- 14

13 Evropa kolem roku 500 n. l. Podle H. Wolframa hávány celé národy, kmeny i jejich části, a jiné se pod jejich tlakem dávaly do pohybu. Prvá část tohoto období se ještě odehrávala ve stínu rozpadajícího se římského impéria a končila zánikem západní části říše (476 n. l.) považovaným za konec starověku. Další necelé století do roku 568, kdy pod tlakem kočovných Avarů odcházejí Langobardi, usazení do té doby v západní části karpatské kotliny, na sever Itálie, spadá již do počáteční fáze středověku doby, kdy se za obrovských porodních bolestí rodí nová západoevropská středověká civilizace. Na východě se stala stabilizujícím faktorem a dědicem Východořímské říše Byzanc, jejíž moc obepínala východní Středomoří s Egyptem a Palestinou, Balkánský poloostrov a zasahovala až do Itálie. Zde soupeří s Theodorichovou ( ) říší Ostrogótů. Téměř celý Pyrenejský poloostrov ovládají Vizigótové. V poříčích řek Rhôny a Saôny bylo centrum říše germánských Burgundů, na území jihozápadního Německa a dnešního severního Švýcarska sídlili Alamani, východně od nich dochází v této době k etnogenezi Bavorů, jejichž část se sem přesunula patrně z Čech, na sever od nich se rozkládala v dnešním středním Německu říše Durynků a v jejich sousedství se v dnešním severozápadním 15