PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY OBOR PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE PRÁVNÍ ÚPRAVA SOUSEDSKÝCH VZTAHŮ JAKO VÝRAZ VNĚJŠÍHO OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA Jitka Adámková 2014

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právní úprava sousedských vztahů jako výraz vnějšího omezení vlastnického práva zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Hradci Králové, dne Jitka Adámková 1

3 Abstrakt: Tato diplomová práce je zaměřena na analýzu podmínek, na jejichž základě je možné omezit vlastnické právo v důsledku právní úpravy sousedských vztahů v občanském zákoníku. Práce se nejprve se zabývá pojmem vlastnického práva, posouzením přípustnosti různých druhů omezení vlastnického práva a následně analyzuje jednotlivé případy omezení v rámci regulace sousedských vztahů. Práce přitom vychází z komparace úpravy zařazené do občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a do nového občanského zákoníku č. 89/1012 Sb. Cílem práce je poskytnutí uceleného přehledu této problematiky a představení její úpravy v novém kodexu. Klíčová slova: vlastnické právo, vlastník, omezení vlastnického práva, sousedské vztahy, imise, sousedská práva, občanský zákoník, nový občanský zákoník Abstract: This diploma thesis is focused on the analysis of the conditions for ownership restrictions as a result of the legal regulation of neighborly realtions. At first the thesis deals with concept of ownership, with assessing the admissibility of various types of restrictions, then analyzes individual cases of restrictions within the legal regulation of neighborly realtions. The thesis is based on comparison of the legal regulation included in Civil Code No. 40/1964 Coll. and in new Civil Code No. 89/2012 Coll. The aim of the thesis is to provide a comprehensive summary of this issue and to introduce its regulation in new Civil Code. Keywords: ownership, owner, ownership restrictions, neighborly relations, immissions, Neighbour's Rights, Civil Code, new Civil Code 2

4 OBSAH OBSAH... 3 SEZNAM ZKRATEK... 4 ÚVOD POJEM VLASTNICKÉ PRÁVO OBSAH VLASTNICKÉHO PRÁVA OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA POJEM OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA DRUHY OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA OMEZENÍ VNITŘNÍ OMEZENÍ VNĚJŠÍ OMEZENÍ ULOŽENÁ SOUDEM NEBO SPRÁVNÍM ÚŘADEM OMEZENÍ ZALOŽENÁ PRÁVNÍM JEDNÁNÍM OMEZENÍ ZÁKONNÁ OMEZENÍ V REŽIMU OBČZ A NOZ PRÁVNÍ ÚPRAVA SOUSEDSKÝCH VZTAHŮ IMISE IMISE V OBČZ IMISE V NOZ IMISE NEPŘÍMÉ IMISE PŘÍMÉ IMISE Z ÚŘEDNĚ SCHVÁLENÉHO PROVOZU CIZÍ MOVITÁ VĚC A CHOVANÁ ZVÍŘATA PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN ÚPRAVY POZEMKU A STAVEB VSTUP NA SOUSEDNÍ POZEMEK UŽÍVÁNÍ PROSTORU NAD POZEMKEM A POD POZEMKEM ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE

5 SEZNAM ZKRATEK ObčZ, občanský zákoník, občanský kodex, starý občanský zákoník, starý kodex, dosavadní právní úprava, stará právní úprava - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů NOZ, nový občanský zákoník, nová právní úprava, nový kodex, účinná právní úprava - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Listina - usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů OSŘ - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 4

6 ÚVOD Vlastnické právo patří mezi základní lidská práva a zároveň mezi práva věcná. Jeho povaha však není absolutní, za určitých podmínek může být omezeno. Existují různé druhy takových omezení, která nejsou v odborné literatuře jednotně vymezena a jimiž se budu v práci zabývat. Jedním z nejdůležitějších a nejfrekventovanějších omezení vlastnického práva z hlediska každodenního života i právní praxe jsou sousedská práva, běžně upravovaná v civilních kodexech. Je stará zkušenost, že tam, kde lidé žijí v těsné blízkosti vedle sebe, vznikají mezi nimi často konflikty. 1 Spory mezi sousedy vždy vznikaly a nadále vznikat budou, tato problematika je blízká většině z nás. Sousedským sporům se vyhne snad jen ten, kdo žije na samotě a nemá žádné sousedy, kteří by ho mohli jakkoli ovlivňovat. Představa takového bydlení však není v dnešním moderním světě příliš reálná. Ideálním způsobem předcházení sousedských sporů, popřípadě jejich následného řešení, je samozřejmě dohoda mezi sousedy, ta však není často možná. Někteří sousedé se chovají, jako by výkon jejich vlastnického práva byl neomezený, neřídí se zažitým pravidlem, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, a způsobují si tak vzájemně potíže. Pro takové situace musí být zavedena právní úprava, která sousedské vztahy koriguje. Soukromoprávní úpravu sousedských vztahů obsahoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů, který byl však zrušen a v rámci rekodifikace civilního práva nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, účinným od Na téma omezení vlastnického práva a s ním souvisejících sousedských práv byla v minulosti napsána nejedna odborná práce. Zvolené téma je však nyní znovu velice aktuální vzhledem ke změnám, které přineslo nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Přestože tato práce vzniká za účinnosti NOZ, právní úpravu starého občanského zákoníku je nutné brát i nadále v potaz, neboť některé právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového kodexu se stále řídí dosavadními právními předpisy. V práci bude provedena srovnávací analýza uvedených zákonů především v oblasti sousedských práv, která jsou výrazem omezení vlastnického práva. 1 ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s

7 Pro větší přehlednost budu v práci při pojednání o starém občanském zákoníku používat minulý čas a při pojednání o novém občanském zákoníku čas přítomný. Ze zadání diplomového úkolu vyplývá možnost zohlednit i vybranou zahraniční úpravu, práce se jí však z důvodu dodržení požadovaného rozsahu zabývat nebude. Zákonodárce se navíc při tvorbě NOZ převážně zahraniční úpravou sousedských práv inspiroval, nepovažuji tak za nezbytné ji zvlášť analyzovat. V první kapitole vymezím základní pojem této práce vlastnické právo. Pokusím se objasnit souvislost mezi omezením vlastnického práva a samotným obsahem tohoto pojmu. V následující kapitole se budu věnovat posouzení přípustnosti různých omezení vlastnického práva a přistoupím k jejich klasifikaci. Jednotlivé druhy omezení stručně analyzuji, přičemž se zaměřím na omezení v režimu starého a nového občanského zákoníku, jejichž součástí je úprava sousedských vztahů. Další část práce se zaměřuje na samotnou právní úpravu sousedských vztahů. Postupně budou analyzovány jednotlivé případy omezení v rámci regulace sousedských vztahů a úskalí z této úpravy vyplývající. Hlavním cílem práce je tedy na základě posouzení přípustnosti omezení vlastnického práva analyzovat jednotlivé případy omezení v rámci regulace sousedských vztahů. Práce přitom vychází z komparace úpravy zařazené do starého a nového občanského zákoníku. Práce má za úkol poskytnout ucelený přehled dané problematiky a představit její úpravu v novém kodexu. V práci bude využita převážně analyticko-deskriptivní metoda, při porovnání úpravy v ObčZ a NOZ bude zastoupena také metoda komparativní. Při získávání informací budu čerpat z komentářového znění ObčZ a NOZ, důvodové zprávy k NOZ, monografií a odborných článků. Především při analýze jednotlivých sousedských omezení budu vycházet z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podpůrně i Evropského soudu pro lidská práva a starší rakouské judikatury. Judikatura k novému kodexu pochopitelně zatím chybí, je tak nutné v rámci práce posoudit také aplikovatelnost dosavadní ustálené judikatury na novou právní úpravu. 6

8 1 POJEM VLASTNICKÉ PRÁVO Před uvedením do problematiky omezení vlastnického práva považuji za vhodné nejprve vymezit samotný pojem vlastnické právo. Pojem je pro práci klíčový a bude v textu opakovaně používán. Jeho podrobnější vysvětlení je nezbytné pro lepší pochopení následujících kapitol této práce. Prvním úskalím, které se zde objevuje, je rozlišování, respektive nerozlišování pojmů vlastnictví a vlastnické právo. Dosavadní občanský zákoník ve svém textu vlastnické právo a vlastnictví nerozlišoval, proto byly tyto pojmy i v praxi běžně zaměňovány nebo užívány jako synonyma. V odborné literatuře bývá vlastnictví považováno za kategorii ekonomickou, kdy je souhrnem historicky určených majetkových vztahů dispozic s věcmi, užívání a držby, zatímco vlastnické právo 2 pak bývá chápáno jako kategorie právní, kdy je určitým vlastnickým vztahem regulovaným právními normami. 3 K striktnímu rozlišování pojmů se přiklání i nový občanský zákoník, podle jehož důvodové zprávy se termínem vlastnické právo ( ) označuje subjektivní právo vlastníka k předmětu tohoto práva; tento předmět se označuje vlastnictví. 4 Podle 1011 NOZ je pak vlastnictvím vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné. O vytvoření definice pojmu vlastnické právo se pokoušeli právní myslitelé již od dob starověkého Říma, kdy byla právní úprava vlastnického práva poprvé zavedena. Vlastnické právo (proprietas, dominium) bylo tehdy chápáno jako všeobecné, přímé a výlučné právní panství nad věcí. V průběhu doby docházelo k významným posunům v chápání pojmu i obsahu vlastnického práva především díky společenskému vývoji a vznikalo tak velké množství definic. Například autoři komentáře k obecnému zákoníku občanskému definovali vlastnické právo jako něco, co je dáno v momentě, kdy jsou dovršeny podmínky jeho vzniku, a přitom nebyly splněny podmínky jeho zániku. 5 Přes snahu o exaktnost 2 Tím je myšleno vlastnické právo v objektivním slova smyslu. 3 FIALA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3. doplněné a upravené vydání. Brno: Doplněk, 2002, s Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s. 260 [cit ]. Dostupné z: 5 Citace dle ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I: komentář: vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s

9 a nalezení hlavních rysů vlastnického práva jsou definice tohoto typu příliš obecné, nicneříkající o pojmu vlastnické právo, a tím pádem v praxi těžko použitelné. 6 Z literatury, která se problematikou vlastnického práva zabývá, je tak zřejmé, že jediná vyčerpávající definice, která by platila absolutně, neexistuje. Za velmi výstižný považuji výrok, který se týká nejednoznačnosti definic a byl obsažen už v Digestech (Digesta seu Pandectae): Každý obecný pojem (definice) v občanském právu je nebezpečný, neboť jen zřídka se stává, že by nemohl být vyvrácen OBSAH VLASTNICKÉHO PRÁVA Pravděpodobně právě díky snaze vyhnout se přímému definování bývá podstata vlastnického práva nejčastěji vymezena prostřednictvím svého obsahu. Obsahem vlastnického práva, stejně jako každého jiného právního vztahu, jsou konkrétní práva a povinnosti subjektů tohoto vztahu. Pro určení obsahu vlastnického práva jsou podstatné tyto okolnosti: Oprávnění subjektu vlastnického práva Omezení práv subjektu vlastnického práva Odpovědnost subjektu vlastnického práva a způsob výkonu jednotlivých práv Ochrana práv subjektu vlastnického práva 8 Oprávnění subjektu vlastnického práva: Už ve starověkém Římě bylo vlastnické právo chápáno jako souhrn jednotlivých oprávnění ius possidendi, ius utendi et fruendi a ius abutendi neboli vlastnická triáda. Soudobá právní teorie a evropské kontinentální právní systémy mají své základy v římském právu, proto není divu, že takové pojetí ať už ve stejné, či pozměněné podobě přijímají. V 123 ObčZ bylo stanoveno, že vlastník je oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Souhrn takových oprávnění 6 SPÁČIL, J. in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I: komentář: vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s Citace dle ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I: komentář: vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s HOLUB, M., POKORNÝ, M., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s

10 vlastníka je označován jako tzv. subjektivní vlastnické právo. 9 Dlouholetou zavedenou konstrukci obsahu vlastnického práva ve formě výčtu jednotlivých vlastníkových oprávnění, jak ji stanovil ObčZ, kritizují v důvodové zprávě autoři NOZ hned z několika důvodů. Rozdělovala pozitivní stránku a negativní stránku vlastnického práva do dvou paragrafů, a to sice do 123 (oprávnění předmět vlastnického práva držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním) a 127 (zdržet se zásahů do vlastnického práva jiného vlastníka). Dále namítají, že výčet oprávnění v 123 byl věcně nesprávný, neúplný a dával mylně najevo, že vznik nebo trvání vlastnického práva jsou podmíněny existencí všech těchto oprávnění současně. Nakonec také kritizují, že takový výčet nerespektoval klasickou římskoprávní vlastnickou triádu. 10 NOZ tak původní formulaci starého občanského zákoníku opouští a v 1012 uvádí, že vlastník má právo se svým vlastnictvím libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Důvodová zpráva k textu zákona dodává, že termínem nakládat se nyní rozumí všechna dílčí subjektivní oprávnění vlastníka k předmětu vlastnického práva, aniž by musela být vyjmenována, a nikoli jejich součet. Zdůrazňuje tím, že vlastník může na předmět volně, podle libosti působit jakýmkoli způsobem či nepůsobit vůbec, čímž je vyjádřena úplnost vlastnického práva a zároveň i jeho nezávislost. Vlastník tak má svá oprávnění nezávisle na moci kohokoli jiného k předmětu vlastnického práva, neodvozují se z jiného právního vztahu. Sloučením pozitivní stránky vlastnického práva (právo nakládat) a negativní stránky vlastnického práva (vyloučit jiné osoby) do jednoho paragrafu, je dána jednotnost vlastnického práva, což je další z hlavních rysů vlastnického práva. 11 Neméně významným typickým znakem vlastnického práva souvisejícím s oprávněními vlastníka, je jeho trvalost. Pokud vlastník všechna svá oprávnění pozbyde, zůstane mu pouze dominium nudum holé vlastnictví. Vlastnické právo v takovém případě přesto nezaniká, nenastal-li jiný zákonný důvod zániku. 12 Především touto vlastností se vlastnické právo liší od držby, která je spojena s tělesným ovládnutím věci. Kdo má pouhou držbu, pozbude ji ztrátou věci, neboť tak dojde ke ztrátě faktické 9 HOLUB, M., POKORNÝ, M., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s [cit ]. 11 Tamtéž. 12 SPÁČIL, J. in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I: komentář: vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s

11 moci. Kdežto kdo má k věci vlastnické právo, nepřestává být vlastníkem, ani když faktickou vládu nad svou věcí pozbude. Vlastnické právo je trvalé a nepodléhá promlčení. 13 Bělohlávek k ustanovení 1012 NOZ konstatuje, že i přes absenci pozitivního výčtu práv, která představují vlastnictví, je nutné i nadále vycházet z toho, že vlastnictví je reprezentováno těmito právy: právem držet, právem užívat, právem disponovat, právem brát užitky/plody. 14 Lze tedy bez obav shrnout, že přes odlišnou formu vyjádření pozitivní stránky obsahu vlastnického práva ve zrušeném občanském zákoníku a novém občanském zákoníku, se její podstata nemění. Dává možnost subjektu vlastnického práva využívat svá práva plně k tomu účelu, ke kterému věc slouží. Omezení práv subjektu vlastnického práva: O omezení vlastnického práva jako o negativní stránce obsahu vlastnického práva bude podrobně pojednáno v následující kapitole. Odpovědnost subjektu vlastnického práva a způsob výkonu jednotlivých práv: Výkonem vlastnického práva se rozumí především způsob realizace jednotlivých oprávnění subjektu vlastnického práva. Jak již bylo předesláno, výkon vlastnického práva může být uskutečňován jak určitým působením na věc, tak i nepůsobením. Toto konání či nekonání, jímž se jednotlivá vlastníkova oprávnění realizují, bývá zpravidla faktické povahy. Většinou totiž nejde o právní jednání a samo o sobě toto faktické konání (nekonání) nevyvolává žádné právní následky. Pouze právo věc zcizit, které je dílčím specifickým oprávněním, se vždy uskutečňuje právním jednáním. 15 Může nastat situace, kdy subjekt vlastnického práva překročí meze výkonu svého práva, které jsou mu dány zákonem. V této souvislosti se hovoří o zneužití vlastnického práva, kdy půjde ve skutečnosti pouze o zdánlivý výkon práva, ve skutečnosti o protiprávní čin. 16 Z článku 11 odst. 3 Listiny vyplývá, že vlastnické právo (tím se rozumí jeho výkon) nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem 13 ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s BĚLOHLÁVEK, A. in HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s KNAPPOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2005, s Tamtéž. 10

12 chráněnými obecnými zájmy a že výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Na úrovni občanského práva bylo hlavním ustanovením, které upravovalo způsob výkonu všech práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů ustanovení 3 ObčZ. Ve svém prvním odstavci stanovilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Ustanovení bylo přirozeně použitelné i na vlastnické právo, protože vlastnický vztah je jedním z nejvýznamnějších občanskoprávních vztahů. Vztahovalo se tak na všechna oprávnění, která tvoří součást vlastnického práva, to jest oprávnění držet, užívat, požívat, disponovat, zničit, opustit, zcizit atd. Ustanovení 3 ObčZ bylo považováno za zásadu občanského práva a normu sui generis. Bylo nutné normu dodržovat, neboť její porušení mohlo být právně sankcionováno. To znamená, že výkon vlastnického práva, který byl s požadavky normy v rozporu, mohl být označen jako protiprávní a založit občanskoprávní odpovědnost. Uvedené ustanovení obsahovalo především interpretační pravidlo pro výkon vlastnického práva, jelikož se uplatňovalo zejména tam, kde předpisy nemohly stanovit určitý právní režim výkonu vlastnických práv do všech podrobností. 17 Citované ustanovení 3 občanského zákoníku formulovalo zákaz zneužití subjektivních práv velmi obecně, podle tvůrců NOZ nevystihovalo podstatu věci a nepromítalo dostatečně ústavní princip zákazu zneužití vlastnictví obsažený v čl. 11 odst. 3 Listiny. 18 Tento zákaz dle 3 ObčZ se uplatnil pouze u výkonu práv a povinností, u nichž mohl zamezit jejich výkonu nebo které byl schopen korigovat. 19 V novém občanském zákoníku se objevuje odlišné pojetí zákazu zneužití práva v ustanovení 8: Zjevné zneužití práva neužívá právní ochrany. Nová formulace vychází z těchto regulí: Neminem laedid qui iure suo utitur (Kdo vykonává svoje právo, nikomu neškodí) a Mal enim iure nostra uti non debemus (Nemáme však zneužívat svoje právo). 20 Samotný pojem zneužití práva není v novém ustanovení nijak 17 HOLUB, M., POKORNÝ, M., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s. 38 [cit ]. 19 HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s. 38 [cit ]. 11

13 definován, zákonodárce pouze zdůrazňuje termín zjevné zneužití. Pro naplnění skutkové podstaty ustanovení tak musí být zneužití práva prokázáno nade vši pochybnost. Zneužití práva je pojato jako zakázané jednání, sankcí je odepření právní ochrany tohoto zdánlivého výkonu práva. 21 Proto - a také z toho důvodu, že i samotný zákaz zneužití práva může být zneužit - odpírá nový občanský zákoník ochranu jen zjevnému zneužití práva tak, aby se na samotný výkon práva nemohlo šikanózně útočit. 22 Jen pro upřesnění podotknu, že zmíněné ustanovení NOZ je opět obecné a nevztahuje se pouze na vlastnické právo. Důležité je také konstatovat, že svoji povahou je zákaz zneužití vlastnického práva pojmovým omezením vlastnického práva. 23 Ochrana práv subjektu vlastnického práva: Na evropské úrovni poskytuje ochranu vlastnickému právu Úmluva o ochraně lidských práv a svobod (dále jen Úmluva), konkrétně její Dodatkový protokol č. 1, který v článku 1 stanoví, že: Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. 24 Na národní úrovni je ochrana vlastnického práva poskytována v první řadě prostřednictvím Listiny. Z jejího čl. 11 odst. 1 vyplývá, že každý je oprávněn vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Význam má zejména ve spojení s článkem 36 Listiny, který zajišťuje možnost každého domáhat se svého (vlastnického) práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Kromě ústavního pořádku poskytuje ochranu vlastnického práva různými formami většina právních odvětví. Bývá realizována především prostřednictvím právních prostředků. 25 Pro účely této práce je významnou ochrana vlastnického práva, která je dána občanskoprávními předpisy. V 124 starého občanského zákoníku bylo stanoveno, že všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní 21 HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s KNAPPOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2005, s Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění pozdějích předpisů. In: Codexis academia [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit ]. 25 KNAPPOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2005, s

14 ochrana. NOZ takovou proklamaci rovnosti práv vlastníků opouští, neboť je nadbytečná, když je výslovně vyjádřena již v citovaném čl. 11 Listiny. Základem pro ochranu vlastnického práva, na který by měl být brán vždy zřetel, je prevence. Každý má povinnost si při svém konání počínat tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného, pokud to vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života. Takto upravuje předcházení škodám NOZ ve svém 2900, jímž došlo k zúžení dosavadního dosahu všeobecné prevenční povinnosti, jak byla stanovena v 415 ObčZ. 26 Obecnou ochranu práva poskytoval 6 občanského zákoníku, podle kterého mohl vlastník při hrozícím protiprávním zásahu do jeho práva takový zásah sám odvrátit, ale pouze za splnění podmínek daných tímto ustanovením. Právní úprava v 14 nového kodexu váže dovolenou svépomoc na splnění podmínky bezprostředního ohrožení a přiměřenost obrany a obecně také na situaci, že by zásah veřejné moci na pomoc ohroženému přišel pozdě. 27 Bezprostřední hrozbu lze tak odvrátit pouze prostředky a úsilím, které jsou přiměřené. Přiměřenost se nově posuzuje podle toho, jak by se jevila osobě v postavení ohrožené strany. Pokud svépomoc směřuje jen k zajištění subjektivního práva, které by jinak bylo zmařeno, je nutné obrátit se ihned na orgán veřejné moci, který je příslušný. 28 Dle ustanovení 5 ObčZ se mohl vlastník (držitel) také domáhat ochrany u orgánu státní správy, pokud došlo ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, tzn. při zjevném zásahu do jeho práva. Ten mohl zásah předběžně zakázat nebo uložit obnovení předešlého stavu. Tuto dle autorů nového kodexu nefunkční konstrukci 5 starého občanského zákoníku nahrazují nyní ustanovení o posesorní ochraně v 1003 až 1008 NOZ, podle kterých držiteli náleží ochrana v případě, že je v držbě rušen a rovněž v případě, že je držby zbaven. Účelem této žaloby je udržení pokojného stavu a rychlé ochrany držitele. 29 Nejdůležitějším rozdílem oproti předešlé právní úpravě je skutečnost, že se rušená osoba nemůže již obrátit na pověřené obecní úřady, jako tomu bylo dříve, ale musí se domáhat ochrany rovnou žalobou u soudu. Pro sousedské spory je to významný posun, neboť před účinností nového kodexu byla ochrana před zásahem 26 Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s. 44 [cit ]. 27 ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s. 258 [cit ]. 29 Tamtéž. 13

15 do pokojného stavu souseda podle 5 ObčZ poměrně dost využívána. Otázkou je, zda soudy dokáží opravdu poskytnout tak rychlou a účinnou ochranu, jak zákonodárce předpokládal a osoby rušené ve své držbě nebudou postrádat ochranu pokojného stavu prostřednictvím obecních úřadů. Jestliže došlo k porušení či ohrožení vlastnického práva za účinnosti starého občanského zákoníku, bylo možné se dle 4 domáhat ochrany u orgánu, který k tomu byl povolán. Pokud nebylo zákonem stanoveno jinak, byl tímto orgánem soud. Podobná formulace se objevuje i v 12 NOZ: Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícím veřejnou moc. Není-li v zákoně uvedeno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. V této souvislosti poskytoval zásadní ochranu pro vlastnické právo první odstavec 126 ObčZ, jenž stanovil, že vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Jednalo se o ochranu prostřednictvím vlastnických žalob, o kterých rozhodoval soud v civilním soudním řízení. Vlastnické žaloby na plnění byly dvojího druhu: žaloba na vydání věci neboli reivindikační a žaloba zápůrčí neboli negatorní 30, kterou ObčZ přímo ve svém textu vůbec nezmiňoval, přestože byla v praxi běžně užívána. V tomto ohledu se právní úprava od počátku roku 2014 příliš nezměnila. Mezi žaloby vlastnické se stále řadí žaloba reivindikační, která je nyní upravená v 1040 NOZ. Vlastníkem může být žalován o vydání (u nemovitosti o vyklizení) věci pouze ten, kdo určitou věc neoprávněně zadržuje. Stejně tak se dále používá žaloba negatorní, upravená v 1042 NOZ. Pomocí této žaloby se může vlastník bránit proti jinému neoprávněnému rušení či zásahu než je zadržení věci. Stačí zde prokázat vlastnické právo a skutečnost, že právo bylo určitým způsobem neoprávněně rušeno. Je nutné způsobené rušení v návrhu na zahájení řízení přesně vymezit. Půjde především o žaloby, jejichž petit bude znít na odstranění závadného stavu zdržením se neoprávněných zásahů, popř. uvedením do původního stavu. 31 Negatorní žaloba je stěžejní žalobou pro ochranu sousedských vztahů PLECITÝ, V., VRABEC, J., SALAČ, J. Základy občanského práva. 4. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s [cit ]. 32 Blíže např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 19/

16 K uvedeným návrhům na zahájení řízení nově přibývá žaloba publiciánská, to jest žaloba z domnělého vlastnictví, upravená v 1043 NOZ. Prostřednictvím této žaloby se může bránit poctivý, řádný a pravý držitel proti neoprávněným zásahům do svého práva stejně jako samotný vlastník. Žalobce má povinnost pouze prokázat kvalifikovanou držbu. Za zmínku stojí i další žaloby uplatňované v souvislosti s vlastnickým právem. Je to žaloba na určení vlastnického práva a žaloba na pozitivní plnění dle 2903 odst. 2 NOZ. Určovací žaloba byla za účinnosti ObčZ upravena v 80 písm. c) OSŘ, v současné době je upravena v 80 OSŘ. Text ustanovení se v podstatě nezměnil a žalobou se může o určení, zda tu vlastnické právo je či není, domáhat každý, kdo má na tom naléhavý právní zájem. Žalobou podle 2903 odst. 2 NOZ se může při vážním ohrožení žalobce domáhat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Ustanovení přímo přebírá myšlenku 417 odst. 2 ObčZ. Obě žaloby přicházely v úvahu především v situaci, kdy právo ještě nebylo porušeno. Jednalo se tak o preventivní prostředek ochrany. Nakonec nutno zmínit pro sousedské vztahy významnou žalobu na náhradu škody (materiální újmy). Ustanovení 2951 NOZ preferuje na rozdíl od staré úpravy jako formu odškodnění uvedení do předešlého stavu (restitutio in integrum) před náhradou škody v penězích. 33 Vysoká ochrana vlastnického práva je jednou ze zásad soukromého práva, nově výslovně zakotvena v 3 odst. 2 písm. e) NOZ: Vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká. Při aplikaci ustanovení o ochraně vlastnického práva je třeba přihlédnout k tomu, že ochrana musí být poskytována v mezích zákona, tedy reálného obsahu vlastnického práva. To znamená, že v případě práva domáhat se ochrany vlastnického práva, je třeba brát v úvahu jednotlivá omezení vlastnického práva Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s [cit ]. 34 HOLUB, M., POKORNÝ, M., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s

17 2 OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA Jak vyplývá z přechozí kapitoly, omezení vlastnického práva můžeme chápat jako negativní stránku obsahu vlastnického práva. Lze je obecně charakterizovat jako povinnosti subjektu vlastnického práva vůči jiným právním subjektům či obecně vůči společnosti. 35 Omezení vlastnického práva úzce souvisí se sousedskými vztahy, neboť sousedská práva jsou v podstatě výrazem omezení vlastnického práva. 2.1 POJEM OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA Vlastnické právo patří mezi základní lidská práva a je upravené v článku 11 Listiny. Listina je založena na principu, že ani ústavně zakotvená práva a svobody nemají absolutní povahu a mohou být za splnění určitých podmínek omezena. Čl. 4 odst. 1 Listiny stanoví obecné mantinely pro omezení práva tím, že umožňuje ukládat povinnosti pouze na základě zákona a v jeho mezích a že základní práva a svobody musí být při tom zachovány. Odstavec druhý článku 4 Listiny doplňuje prvý odstavec o pravidlo, že meze základních práv a svobod mohou být stanoveny pouze zákonem, a to za podmínek stanovených Listinou. V odstavci třetím je pak vyjádřen požadavek rovnosti při zákonném omezování práv. To znamená, že omezení musí platit stejně pro všechny případy, které stanovené podmínky splňují. A nakonec odstavec 4. článku 4 ukládá povinnost šetřit při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod jejich podstaty a nezneužívat omezení k jiným účelům, než pro které byla stanovena. U vlastnického práva jakožto základního práva je možnost omezit jeho výkon v Listině výslovně zakotvena. Omezení vlastnictví upravují odstavce 3 a 4 článku 11, které vyjadřují skutečnost, že vlastnické právo není jen souhrn práv, ale i povinností. Oba odstavce budou v diplomové práci podrobněji rozebrány v rámci jednotlivých druhů omezení. Ústavněprávní regulace stanoví základní principy výkonu, omezení 35 HOLUB, M., POKORNÝ, M., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s

18 a ochrany vlastnického práva a tyto principy jsou pak rozvedeny především v civilněprávní úpravě. 36 Vlastnické právo je řazeno mezi věcná práva, jedná se o tzv. majetkové právo absolutní, působící erga omnes. Věcná práva jsou charakterizována vztahem osoby k věci, jejíž právní osud sledují, působí i vně závazku vůči neomezenému okruhu dalších osob, které jsou povinny zdržet se zásahů do práva a strpět jeho výkon oprávněným. 37 Ochrana, kterou zaručuje článek 11 Listiny, se vztahuje pouze na tato absolutní práva, nikoli na závazkové vztahy s působením inter partes. 38 U absolutních práv jde tedy o situaci, kdy vlastnickému právu jednoho subjektu odpovídá povinnost všech ostatních subjektů nezasahovat do výkonu vlastnického práva tohoto subjektu neboli povinnost všech respektovat právo konkrétního vlastníka. 39 Takto jsou popisována absolutní práva právní teorií, Listina tento pojem jako takový neupravuje a neupravoval jej ani dosavadní občanský zákoník. Teprve nový občanský zákoník zavádí přímo ve svém textu ustanovení o absolutních majetkových právech. V úvodu části třetí v 976 stanoví, že absolutní majetková práva působí vůči každému, nestanoví-li něco jiného zákon. Zákon ve svých dalších ustanoveních takové výjimky, kdy absolutní právo nepůsobí vůči každému, upravuje. Jedná se například o zřízení zástavního práva k cizí věci nebo návrh na nabytí vlastnického práva od nevlastníka. 40 V 977 NOZ je pak uvedeno, že jen zákon může stanovit, která práva k majetku jsou absolutní. Konstatováním, že nad rámec zákona nelze výčet absolutních práv rozšiřovat, je vyjádřena zásada numerus clausus absolutních práv. Kogentnost úpravy absolutních práv je dána v 978 tím, že od ustanovení části třetí NOZ se lze s účinky proti třetím osobám odchýlit pouze tehdy, připouští-li to zákon. To znamená, že pokud dojde například mezi dvěma vlastníky na základě jejich ujednání k odchýlení od zákona, budou mít tato ujednání účinky pouze inter partes. Pokud ovšem zákon sám 36 BĚLOHLÁVEK, A. in HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s Věcná práva v novém občanském zákoníku. Ministerstvo spravedlnosti: Komise pro aplikaci nové civilní legislativy [online], s. 4 [cit ]. Dostupné z: df 38 KOCOUREK, T. Omezení vlastnického práva k pozemkům ve prospěch ochrany životního prostředí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Leges, s KNAPPOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2005, s Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s. 252 [cit ]. 17

19 nepřipustí, aby tato ujednání měla účinky i vůči třetím osobám. Uvedené pravidlo je důležité i pro sousedské vztahy, v teorii i praxi bylo uznáváno již za účinnosti starého občanského zákoníku. 41 NOZ uvedenými ustanoveními absolutní práva nepřímo definuje, snaží se tak vyřešit spory právních teoretiků o obsahu pojmu absolutní právo a poskytnout absolutním právům ochranu. 42 Nic z výše uvedeného však opět neznamená, že absolutní práva zde konkrétně vlastnické právo a jeho ochrana je neomezená. Naopak spíše výjimečně je při výkonu absolutního práva dána úplná volnost. Výkon vlastnického práva jednoho subjektu a jeho ochrana s sebou zpravidla nese omezení práva jiného subjektu, absolutní práva jsou také omezena veřejným zájmem nebo obecným zájmem. Omezení většinou spočívají v povinnosti něco nekonat nebo strpět, mimořádně pak v povinnosti něco konat. Cílem právní úpravy by pak měla být snaha o kompromis a vyrovnanost mezi právy jednotlivých subjektů DRUHY OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA Podle komentáře k občanskému zákoníku lze v historii práva sledovat tendenci k vzrůstajícímu omezení práv vlastníka pozemku spojeného s růstem úrovně společnosti. To je vyvoláno především technickým pokrokem, díky němuž dochází při výkonu vlastnického práva k ohrožování důležitých společenských zájmů (jako např. životního prostředí) v podstatně větší míře než v minulosti a je nutné jej regulovat. Zatímco v počátcích vývoje práva existovalo pouze pár základních omezení z oblasti veřejného práva, dnes jich máme přes několik desítek a jejich počet se stále zvyšuje. 44 Právnická literatura se začala omezením vlastnického práva více zabývat a vznikla zde potřeba určitého roztřídění. Jednotliví autoři ale nepřistupují k problematice omezení vlastnického práva jednotně a můžeme se tak setkat s různými 41 Důvodová zpráva k NOZ. Justice.cz [online], s. 252 [cit ]. 42 SPÁČIL, J. in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I: komentář: vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s HURDÍK, J. a kol. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s SPÁČIL, J. in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I: komentář: vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s

20 druhy klasifikace těchto omezení. 45 V diplomové práci jsem při klasifikaci omezení usilovala o shrnutí poznatků z odborné literatury, vystižení podstaty omezení vlastnického práva a podání stručného výkladu ke každému druhu omezení. V obecné rovině mohou být omezení vlastnického práva dvojího druhu: Pojmová omezení vlastnického práva neboli vnitřní omezení plynou, jak už název napovídá, ze samotného pojmu vlastnického práva. Tato omezení bývají stanovena právními předpisy pro všechny vlastníky (či určitou skupinu vlastníků) za splnění oním předpisem daných podmínek. Pojmová omezení jsou typickým projevem zásady vlastnictví zavazuje. 46 Naopak tzv. skutečná omezení vlastnického práva neboli vnější omezení jsou spojována s konkrétními vlastnickými vztahy. Svůj původ nemají zpravidla přímo v právním předpisu, ale v určitých právních skutečnostech (v rozhodnutích, událostech, právních jednáních). 47 Z hlediska vzniku lze pak rozlišovat tato omezení: omezení uložená soudem nebo správním úřadem, omezení založená právním úkonem (dle NOZ právním jednáním), omezení zákonná OMEZENÍ VNITŘNÍ Je zřejmé, že vlastnické právo již nelze považovat za neomezené právní panství nad věcí, jak bylo definováno dříve. Pojetí neomezenosti vlastnického práva bylo zcela překonáno na počátku 20. století, kdy se začal prosazovat sociální koncept. Jinými slovy, bylo opuštěno individualistické pojetí vlastnického práva a nově se přistoupilo 45 SPÁČIL, J. in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I: komentář: vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s HOLUB, M., POKORNÝ, M., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s Tamtéž. 48 FIALA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 2. upravené vydání. Brno: Aleš Čeněk, 2009, s

21 k vlastnickému právu z hlediska jeho funkce ve společnosti. Poprvé byla formulace vlastnictví zavazuje, která je výrazem této sociální koncepce, užita ve Výmarské ústavě z roku Po druhé světové válce ji pak převzal i Základní zákon SRN z roku 1949 v článku 14 odstavci V českém právním prostředí byla teorie o svobodném, neomezeném vlastnickém právu opuštěna za dob socialismu. Místo jednotného vlastnického práva byl zaveden hierarchický systém více různých forem a druhů vlastnického práva. Existovalo socialistické společenské vlastnictví, osobní vlastnictví a soukromé vlastnictví. Každá z těchto forem vlastnického práva pak byla režimem různě preferována a podle toho omezena. Omezenost jednotlivých forem byla tedy dána podle požadavků tehdejší politiky. 50 Po pádu socialistického režimu se sice vrátil do českého práva jednotný pojem vlastnické právo, úplná vlastnická svoboda však nikoli. V současné právní úpravě je vlastnické právo také pojmově omezeno, ale jinak, než tomu bylo za minulého režimu. Německé právo ovlivnilo zákonodárce při tvorbě české Listiny, která zmíněnou sociální koncepci přijala do svého textu. Věta první článku 11 odstavce 3 stanoví, že vlastnictví zavazuje. 51 Dlouhou dobu však nebylo zcela jasné, co ona sociální funkce vlastnického práva a zásada vlastnictví zavazuje ve skutečnosti znamená. V čl. 11 odst. 3 Listiny ve větě druhé je rozvedena tak, že vlastnické právo nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a že výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Sociální funkce je tak spatřována v zákazu zneužití vlastnického práva a zároveň je nutné zásadu vlastnictví zavazuje vykládat nejen jako právo vlastníka a povinnost ostatních do jeho práva nezasahovat, ale zároveň jako všechny povinnosti vlastníka vůči společnosti, které pro něj vyplývají přímo ze zákona. Povinnost subjektu vlastnického práva respektovat pojmová omezení vyplývající z právních předpisů je dána bez nutnosti existence jakéhokoli dalšího rozhodnutí správních orgánů nebo jiné 49 KOCOUREK, T. Omezení vlastnického práva k pozemkům ve prospěch ochrany životního prostředí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Leges, s KNAPPOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2005, s Tamtéž. 20

22 právní skutečnosti. Pokud vlastník taková omezení nerespektuje, hrozí mu uložení sankce za porušení zákona. 52 Důležitým aspektem je, že pojmová omezení daná zákonem na základě čl. 11 odst. 3 Listiny se vztahují na všechny vlastníky či určitou kategorii vlastníků, kteří splňují podmínky dané tímto zákonem. Pro vnitřní omezení je tak typický princip rovnosti OMEZENÍ VNĚJŠÍ Na rozdíl od pojmových omezení, která jsou dána samotnou podstatou vlastnického práva a působí tak na obsah vlastnického práva zevnitř, vnější omezení mají svůj původ vně tohoto vztahu. Vyplývají ze střetu konkrétního vlastnického práva a jiného právního vztahu nebo přímo ze střetu dvou vlastnických práv. 53 Vnější omezení si vlastník zpravidla ukládá sám nebo mu je uloží soud či správní úřad (výjimečně i zákon). 54 Svůj ústavněprávní základ mají vnější omezení v čl. 11 odst. 4 Listiny, který stanoví přísnější podmínky pro možné omezení než citovaný čl. 11 odst. 3. Nucené omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění je dle něj možné pouze ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Jde o intenzivnější, podstatnější zásah do práv vlastníka, než je tomu u omezení pojmových. 55 Vnější omezení mohou být stanovena přímo zákonem, ale zpravidla je k jejich vzniku potřeba další právní skutečnosti, jako je např. právní jednání, rozhodnutí soudu či právní událost. Pokud odpadne omezení, kterým bylo vlastníkovi ztíženo nebo znemožněno nakládat s předmětem jeho vlastnictví, obnoví se vlastníkovo právo nakládat s věcí tak, jak s ní byl oprávněn nakládat před vznikem tohoto omezení, to znamená ve stejné míře. K obnovení dojde automaticky, není třeba žádné jiné právní skutečnosti. Této významné vlastnosti se říká elasticita vlastnického práva a bývá 52 DOHNAL, V. Vyvlastnění a ochrana vlastnického práva. 1. vydání. Brno: Ekologický právní servis, s HOLUB, M., POKORNÝ, M., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s KNAPPOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2005, s KOCOUREK, T. Omezení vlastnického práva k pozemkům ve prospěch ochrany životního prostředí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Leges, s

23 spojována především s těmito vnějšími omezeními, které se vztahují přímo ke konkrétním vlastnickým vztahům. 56 Přestože omezení vlastnického práva bývají v obecné rovině rozdělována na vnitřní omezení a vnější omezení, nelze jednotlivé případy omezení pod tyto dvě obecné skupiny zcela jednoznačně podřadit. Pohledy právních kapacit na tuto otázku se značně rozcházejí. Proto dále rozvádím i rozdělení z hlediska vzniku omezení vlastnického práva OMEZENÍ ULOŽENÁ SOUDEM NEBO SPRÁVNÍM ÚŘADEM Rozhodnutí soudu či správního úřadu zakládá povinnost vlastníka strpět v rozhodnutí uvedené zásahy do jeho vlastnického práva. 57 V první řadě se může jednat o rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o vyvlastnění či nuceném omezení. Vyvlastněním se rozumí úplné odnětí vlastnického práva vlastníkovi a jeho převedení na jiný subjekt. Často je však výraz používán i pro nucené omezení práva, kdy nedochází ke změně v osobě vlastníka, ale které pouze redukuje vlastníkova práva. Na rozdíl tedy od vnitřních omezení, která vyplývají přímo ze zákonů, se u vyvlastnění jedná o zásah do práva konkrétního vlastníka, který nastupuje v případě splnění všech zákonem daných podmínek teprve rozhodnutím orgánu veřejné moci. 58 Vlastník může být omezen také rozhodnutím soudního orgánu nebo správního úřadu o zřízení zástavního práva nebo věcného (reálného) břemene opět na základě zákonem daných podmínek. Dalším příkladem může být omezení rozhodnutím soudu o propadnutí věci či majetku dle trestního zákoníku nebo obdobné rozhodnutí vydané podle norem správního práva. V neposlední řadě se pak může jednat o rozhodnutí soudu o sousedských (negatorních) žalobách, kterými soud ukládá žalovanému povinnost zdržet se takového rušení výkonu vlastnického práva souseda, které musí mít určitou minimální intenzitu, a které je přesně vymezeno v žalobě HOLUB, M., POKORNÝ, M., BIČOVSKÝ, J. Občan a vlastnictví v českém právním řádu. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s DAVID, O. in FIALA, J., KINDL, M., a kol. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s DOHNAL, V. Vyvlastnění a ochrana vlastnického práva. 1. vydání. Brno: Ekologický právní servis, s FIALA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 2. upravené vydání. Brno: Aleš Čeněk, 2009, s

24 Přestože tedy podmínky či samotná možnost omezení vyplývají ze zákona, k omezení vlastnického práva dochází až samotným aktem aplikace práva OMEZENÍ ZALOŽENÁ PRÁVNÍM JEDNÁNÍM Na tomto místě je nutné konstatovat, že NOZ pojem právní úkon upouští a nahrazuje ho vhodnějším pojmem právní jednání. Typickým právním jednáním, které může omezit vlastníkova práva, je smlouva, prostřednictvím níž se vlastník zcela dobrovolně zavazuje propůjčit svému smluvnímu partnerovi možnost působit dohodnutým způsobem na jeho vlastnické právo. 60 Pokud vlastník nemovitosti například uzavře nájemní smlouvu, převádí tím na nájemce některá svá oprávnění, které po dobu stanovenou ve smlouvě nemůže sám vykonávat. Na nájemce přechází právo s věcí způsobem stanoveným ve smlouvě nakládat a vlastník musí právo nájemce respektovat. Vlastník může být omezen i právním jednáním svého předchůdce. Zřízení věcného (reálného) břemene, smluvního zástavního práva či práva předkupního lze rovněž považovat za omezení vlastnického práva na základě právního jednání OMEZENÍ ZÁKONNÁ Omezení vlastnického práva mohou vyplývat ze zákona přímo nebo zákon stanoví podmínky či možnost vzniku omezení, které je následně uskutečněno na základě např. úředního výroku či právního jednání, jak bylo uvedeno výše. Zákonná omezení mohou být jak veřejnoprávní tak soukromoprávní povahy. V režimu práva veřejného vzniká velké množství zákonných omezení, která zásadně zasahují do subjektivních práv vlastníků. 62 Například výše zmíněné vyvlastnění či nucené omezení, které vzniká až na základě úředního výroku, je upraveno hned v několika právních předpisech. Možnost vyvlastnění stanoví zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů v 170 (dále jen stavební zákon), dále 15 odst. 2 a 17 odst. 2 zákona č. 20/1087 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů nebo také 60 zákona č. 114/1992 Sb., 60 ELIÁŠ, K. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s DAVID, O. in FIALA, J., KINDL, M., a kol. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s Tamtéž. 23

25 o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Samotný postup a podmínky vyvlastnění, příslušnost k jeho vedení a náhradu za něj pak upravuje zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vyvlastnění). 63 V oblasti správního práva existuje celá řada dalších předpisů, které upravují omezení vlastnického práva či jeho možnost. Lze zmínit například zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 64 K nucenému veřejnoprávnímu omezení vlastnického práva na základě rozhodnutí soudu, dochází, jak bylo uvedeno výše, také dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Ten v 66 upravuje trest propadnutí majetku a v 70 trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Sankci propadnutí věci zná i 15 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. K těmto odnětím vlastnického práva dochází ve veřejném zájmu a mají povahu trestní nebo správní sankce. 65 Pro účely této práce však není podrobnější analýza veřejnoprávních omezení vlastnického práva relevantní, zaměřím se proto na omezení v rámci práva soukromého. Stěžejní soukromoprávní úpravu, která omezuje vlastníka v jeho právech, obsahuje civilní kodex. Rozbor jednotlivých omezujících ustanovení NOZ a jejich porovnání s ustanoveními ObčZ, bude proveden následně. S ohledem na kogentní úpravu možnosti omezení či odejmutí vlastnického práva je nutné rovněž vyzdvihnout skutečnost, že je vyloučeno, aby zákonný výčet možného omezení či odejmutí vlastnického práva vlastníka věci či jiného předmětu vlastnictví byl výkladem či analogicky rozšířen. Takový přístup by totiž vedl 63 SPÁČIL, J. in ŠVESTKA J. a kol. Občanský zákoník I: komentář: vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008, s KNAPPOVÁ M. a kol. Občanské právo hmotné aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, 2005, s Tamtéž. 24