18 BUDDHIST1CKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS. 1. Šambhalský mýtus

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "18 BUDDHIST1CKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS. 1. Šambhalský mýtus"

Transkript

1 18 BUDDHIST1CKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 1. Šambhalský mýtus Motto: Přestože nikdo neví, kde Šambhala leží, zdá se, že existuje. Ačkoli ji nyní obyčejní lidé nemohou vidět ani s ní běžným způsobem komunikovat, po nějakém čase bude zřejmé, jak to dělat. Podle posvátných textů Šambhala nakonec vstoupí do styku s naším světem. Stručně řečeno, mandala Kálačakry není jako ostatní mandaly. Jiné tantrícké obyčeje se vztahují k jednotlivci, ale Kálačakra se vztahuje ke společenství, ke světové společnosti jako celku. To je možná důvodem, proč když lama uděluje zmocnění na Kálačakru, omezení se zmírňují. Plyne z toho ten užitek, že i když není učedník plně připraven, obdržením zmocnění se vytvoří spojení, takže později, až Šambhala bude komunikovat se světovým společenstvím, bude to snad mít nějaký příznivý účinek. Ale já sám v tom nemám jasno, je to jen můj názor." 14. dalajláma Tandzin Gjamccho Co je Šambhala a co je šambhalský mýtus? Existuje někde dohledatelná a jednoznačná definice" tohoto pojmu? Tak takové otázky je možné položit na počátku bádání. Částečnou odpověď lze nalézt v knize Grahama Colemana: Šambhala je mysteriózní země spojená s tantrickým meditačním božstvem Kálačakrou. O Sambhale se říká, že se nachází na severu světa či vesmíru a toto místo se často ztotožňuje se Střední Asií. Spasitelský šambhalský mýtus je velmi rozšířen mezi tibetskými laiky, kteří běžně věří, že až se v budoucnosti lidská nenávist a chtivost plně projeví ve své ničivé podobě, svět se zaplete do sítě neutuchajících válek a svárů, tak nakonec zvítězí říše zla. V tom okamžiku však porazí království Sambhaly vládce zla a zbaví lidstvo této pozemské formy tyranie. Lidová víra říká, že ti, kdož se zúčastní obřadu udělování zmocnění na Kálačakru, se nakonec znovuzrodí v Sambhale. 12 Šambhalský mýtus je tedy z typologického hlediska mýtem o posledních věcech člověka, lidstva a světa, je to mýtus eschatologický. Na úvod je zřejmě vhodné objasnit několik termínů, které se budou v textu častěji objevovat. Především je to apokalypsa, tedy slovo řeckého původu, které se však v literatuře užívá běžně a bez nějaké zvláštní vazby na řeckou mytologii. Apokalypsa doslova znamená odhalení, zjevení. Nedávno vydaný slovenský religionistický slovník o apokalypse říká, že je to způsob vyjádření očekávání, představ, vizí, snů, věšteb, proroctví atp. vztahujících se k dějinám, respektive konci dějin, světa, lidstva" a dále: 11. Cabezón José Ignacio (ed), The Bodhgaya Interviews: His Holiness Dalai Lama, Ithaca, New York: Snow Lion Publications 1988, s Coleman Graham, A Handbook oftibetan Culture: A Guide to Tibetan Centres and Resources throughout the World, London: Rider 1993, s. 379.

2 SAMBHALSKÝ MÝTUS 19 Podle obsahu se rozlišují tři druhy apokalypsy: (1) dějinně spásná, či definitivní apokalypsa, obsahuje zjevení vztahující se k událostem posledních časů lidských dějin (vítězství dobra nad zlem, jejich definitivní osud, obnova lidstva podle původního božího plánu; (2) kosmologická a teosofická [sic!, pozn. L.B.] apokalypsa, obsahuje zjevení o kosmu, o světě andělů, o nebi, o božím trůně alp.; (3) individuální eschatologická apokalypsa popisuje osudy člověka po smrti (nebe a peklo). 13 Dlužno ovšem říci, že toto pojetí je poněkud etnocentrické, vycházející z židovskokřesťanské myšlenkové tradice, nepřesahuje tento rámec a opomíjí jiná náboženství; nicméně je to v našich podmínkách to nejznámější a nejrozšířenější chápání posledních věcí člověka a lidstva". Obecná a universální religionistická terminologie dosud v této oblasti ustanovena nebyla a stávající je výrazně ovlivněna židovsko-křesťanskou tradicí. Až na drobné výjimky se bude text této knihy přidržovat zavedené terminologie a nebude navrhovat jinou, i když by to v buddhologii bylo jistě žádoucí. Poslední vydání původního českého religionistického slovníku eschatologii (v tomto případě křesťanskou), definuje jako v původním významu učení o posledních věcech člověka - souhm názorů a představ o osudu člověka po smrti, jakož i o budoucnosti lidstva a světa (tzv. apokalyptika). Individuální eschatologie pojednává o posmrtném pokračování lidského času (nesmrtelnost) a zachování osobní identity prostřednictvím principu v křesťanství nazývaného duše. V dějinách křesťanství se důraz postupně přenášel na eschatologii pojímanou jako poslední a definitivní rozhodnutí o smyslu a cíli života, dějin a světa." 14 Lze si položit otázku, zdali má eschatologický mýtus u vyznavačů tibetského buddhismu stejný význam, roli a rozměr, jako u například zoroastristů. Mircea Eliade popisuje zoroastrickou eschatologii následovně: Zarathuštra vyhlásil svatou válku" proti silám zla; každý věřící, jakmile si zvolí Dobré náboženství, je povolán k boji proti daévům, k očistě" světa od démonů; jinými slovy k dílu všeobecného ozdravění Mircea Eliade hovoří v souvislosti s hinduismem o eschatologické struktuře", spočívající ve třech složkách: (1) obrovská bitva mezi silami dobra" a zla"; (2) zničení vesmíru ohněm a vodou a (3) povstání nového čistého světa. Eschatologický mýtus, 13. Komorovský Ján et al., Religionistika a náboíenská výchova, Bratislava: Vydavatelstvo F. R. a G. 1997, s Pavlincová Helena - Horyna Břetislav (eds), Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003, s Eliade Mircea, Dějiny náboženského myšleni I.: Od doby kamenné po eleusinskd mystéria, Praha: OIKOYMENH 1995, s. 307.

3 20 BVDDH1ST1CKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS který odpovídá zmíněné struktuře, ovšem není pouze...výtvor hinduismu. tato koncepce je prastará a dočkala se velkého rozšíření". 16 A dále konstatuje, že:... mýtus o konci světa byl společný všem lndoevropanům. Lze sice postihnout rozdíly, ty však mohou být vysvětleny rozdílnou orientací tří indoevropských náboženství. Pravdou zůstává, že eschatologický mýtus není doložen ve védském období, což přesto neznamená, že by neexistoval. 17 Otázkou eschatologické struktury, či lépe řečeno studiem struktury buddhistických eschatologických mýtů, se zabývá i současný ruský badatel Andrej Michajlovič Střelkov, který rozpoznává čtyři části jak buddhistické, tak i hinduistické legendy o Šambhale" a odkrývá její následující strukturu: (1) poukaz na Šambhalu jako na místo, kde se objeví budoucí ničitel-spasitel světa (Kalkin, Čakrin); (2) střední dějiny Šambhaly, tj. od okamžiku pronesení proroctví až po jeho naplnění (toto období chybí v hinduistické variantě legendy, vyskytuje se pouze v buddhistickém podání); (3) eschatologická bitva, zánik a následné vzkříšení světa; (4) poválečné uspořádání světa, charakteristika obnovy světa." 18 K oběma pojetím struktury eschatologických mýtů v Asii lze dodat, že poslední část každého takového mýtu tvoří úplný zánik světa, který však nemá povahu terminální fáze vývoje vesmíru, ale naopak slouží jenom jako nutný předpoklad nového vzniku. Cyklická představa vesmíru nachází právě zde své plné uplatnění. Na mytické království Šambhalu, její mýtus a interpretaci, existují rozmanité názory, je jich celé spektrum a lze je sestavit do škály od naprostého odmítání, respektive interpretace šambhalského mýtu jako něčeho, co je škodlivé, nebezpečné, a tudíž je proti tomu třeba bojovat, přes střední proud" až po naprosté (a nekritické) přijetí Šambhaly jako zcela konkrétně geograficky lokalizovatelného místa se spásonosným nadáním. Vedle pozitivní recepce šambhalského mýtu na Západě se lze, zvláště v poslední době stále častěji, setkávat i s přijetím negativním, či dokonce nepřátelským. Výtek namířených proti tibetskému buddhismu obecně a proti Kálačakře (nauce o Kole času, které tvoří myšlenkové pozadí buddhistického eschatologického mýtu) zvláště se objevuje celá řada. 19 Autoři kritik odkrývají v jádru tibetského buddhismu atavistický, fun- 16. Eliade Mircea, Dějiny náboženského myšleni II.: Od Gautamy Buddhy k triumfu křesťanství, Praha: OIKOYMENH 1996, s Ibid.,s Strelkov Andrej Michajlovič, Legenda o Sambale po tibetojazyčnym buddijskim istočnikam XVIII - načala XX vv\, Ulan-Ude: Institut Mongolověděnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis disertace, s Následující text týkající se negativní recepce šambhalského mýtu byl již částečně publikován, viz Rozehnalové Jana - Bělka Luboš, Slavnost Kálačakry v Grazu: Západní imaginace a tibetský buddhismus", Religio ll/l, 2003, s ; přehled kritizovaných aspektů tibetského buddhismu srov. ( ). Kálačakratantra je terčem kritiky natzv. Kritisches Fórum Kalachakra, viz ( ).

4 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 21 damentalistický. sexistický a válečnický koncept, který nastoluje globální buddhokracii." 20 Obřady spojené se zmocněním na Kálačakru prováděné na Západě jsou chápány jako prostředek šíření militantní buddhokratické vize obsažené v mýtu o Šambhale. Nejvýraznějšími představiteli tohoto proudu jsou autoři Herbert a Mariana Rottgen, píšící pod pseudonymem Victor a Victoria Trimondi. Trimondiovi se pouštějí do ostré kritiky" tibetského buddhismu, kterému vytýkají mimo jiné morbidní a agresivní charakter ztělesněný hněvivými božstvy, sexuální zneužívání žen při tantrických rituálech a především kritizují šambhalský mýtus jako buddhokratický koncept, s jehož pomocí se tibetský buddhismus snaží ovládnout svět. 21 Trimondiovi pokládají za nutné prozkoumat náboženské a mytologické vzory, které předcházejí kulturám, předtím než bude nekriticky a slepě proklamována interkulturalita jako model budoucnosti". 22 Trimondiovi svou argumentaci opírají o překlady původních textů, v případě Kálačakratantry se museli spokojit pouze s její částí, ovšem poznamenávají, že byli schopni rekonstruovat" její obsah z dostupných komentářů a pramenů. 23 Pro obhájení svých tezí o morbidním a agresivním charakteru tibetského buddhismu se odvolávají na tantrické texty, které však chápou doslovně a bez ohledu na jejich kontext. Jejich publikace nepředstavují příspěvek k religionistickému bádání; jsou spíše jeho předmětem. Jejich interpretace tibetského buddhismu, který často označují jako lamaismus," tak zapadá do velké a starobylé rodiny spikleneckých teorií a paranoidních představ o Tibetu, zemi ovládané magií lamů. 24 Dalším charakteristickým znakem jejich textů je důraz na moc tibetské buddhistické církevní hierarchie" a od toho odvozené paranoidní představy o nesmíme moci tibetských lamů. Lamaismus" jako mechanismus vytvořený lamy k ovládnutí světa vylíčili ve svých knihách již Jean Marqués-Riviére 25 a Ferdinand Ossendowski. 26 Trimondiovy spojuje s těmito autory nejen terminologie, ale především zájem o šambhalský mýtus a hlavně o poslední bitvu vedenou posledním 25. kulikou, vládcem Šambhaly Rudrou Čakrinem. Pokládají právě tento mýtus za velkou hrozbu západní civilizaci a rozvíjejí přitom teorii o možném přijetí tohoto koncep- 20. Srov. text na zadním přebalu knihy Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten des dalai Lama. Sexualitat, Magie und Politik im tibetischen Buddhismus, Diisseldorf: Patmos Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten..., s Viz ( ). 23. Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten..., s Ibid.,s Marqués-Riviére Jean, Ve stínu tibetských klášterů, přel. Dagmar Malá, Praha: Symposion 1948, další vydání: Bmo: Yetti 1991, s. 53: Okultní síly našeho těla se studují a rozvíjejí ve strašlivé míře, neboť zde je škola fakirů a čarodějů, kteří se rozcházejí po Asii a svou silou a svými zázraky ovládají její lid." 26. Ossendowski Ferdynand Antoni, Zemi zvířat, lidi a bohů, přel. Mich. Hynais, Praha: Volvox globator 1993 (reprint 1. vydání).

5 22 BUDDH1STICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS tu Čínou za účelem dosažení světové nadvlády. 27 S odvoláním na Huntingtonovu teorii o střetu civilizací vidí v šambhalském mýtu jednu z nejnebezpečnějších ideologií, která může celý svět uvrhnout do plamenů," 28 a přirovnávají ji k islámskému konceptu džihádu. Ten však chápou výhradně jako svatou válku," nikoli jako náboženské usilování," které může být vedeno několika způsoby. 29 Všechny tyto názory nějakým způsobem o Šambhale vypovídají a je to vlastně náš jediný studijní materiál. Některý z těchto názorů je nám přirozeně bližší, jiný zase vzdálenější, některé jsou nám sympatické, jiné naopak téměř odpuzují. Stojí však za to tato hodnocení pracovně překonat ( vytknout je před závorku") a podívat se na všechny ze stejného hlediska. Smyslem této knihy není rozhodnout otázku, zdali Šambhala geograficky, historicky a faktograficky skutečně existuje, či neexistuje. Mimochodem podat důkaz o její neexistenci je něco podobného, jako podat důkaz o neexistenci yettiho. V tomto případě nedostatečné důkazy svědčící o existenci daného fenoménu neznamenají, že by neexistoval. Je třeba stále pátrat, dokud hledané nebude nalezeno, říkají jedni. Druzí vycházejí z předpokladu neexistence a říkají: dokud nepřinesete jednoznačný důkaz existence, budeme vycházet z premisy neexistence. Jenže Šambhala, tak jak je některými lidmi chápána (viz například úvodní motto 14. dalajlámy) nepodléhá prostému empirickému důkazu. Je to něco podobného, jako je například boží existence. Zkrátka o výrocích náboženské povahy se nedá pochybovat s použitím vědeckých metod, to byl ostatně základní omyl tzv. vědeckých ateistů. Zeptejme se s Karlem Popperem, zdali je hypotéza existence Šambhaly falzifikovatelná; pokud ano, jedná se o vědeckou hypotézu. Z analýzy rozmanitých textů, zejména pak pramenných, zabývajících se Šambhalou, zjistíme, že se nejedná o falzifikovatelné hypotézy, a tudíž ani otázka po její existenci nemá smysl. Co ale má smysl, je analyzovat nejrozmanitější představy o Šambhale, výpovědi rozmanitých autorů, studovat a srovnávat její četná výtvarná zobrazení atp. Takže Šambhala z jednoho pohledu existuje, z druhého pak neexistuje. Ajak již bylo řečeno: není záměrem této knihy někomu jeho pohled potvrzovat či vyvracet, už z toho důvodu, že víra v Šambhalu je vírou náboženskou, tedy vírou nezaloženou na vědeckém poznání. A jak by mohla věda tuto víru vyvrátit či potvrdit, když užívá ve srovnání s náboženstvím principiálně jiný aparát pozná(vá)ní, má jinou metodologii, jazyk, prostředky zkoumání, instituce atp.? Co tedy můžeme udělat je, že se pokusíme rozkrýt pozadí, motivy a přístupy těch jednotlivých názorů, které představují Šambhalu. Můžeme analyzovat jak názory, které ji chápou jako skutečnou, geograficky přesně určenou zemi, tak názory, které ji předsta- 27. Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten..., s Ibid., Srov. Mendel Miloš, Diihád, islámské koncepce šíření víry, Brno: Atlantis 1997.

6 SAMBHALSKÝ MÝTUS 23 vují jako bájnou krajinu, imaginární říši, či dokonce jako fikci. K šambhalskému mýtu lze tedy přistoupit nejméně dvěma způsoby. Bud nekriticky, vyznavačsky či zjednodušeně řečeno nábožensky," nabízí se říci zevnitř". Druhý přístup je akademický, tj. kritický, vědecký, nabízí se říci zvnějšku". Oba přístupy jsou stejně legitimní, rozdíl mezi nimi spočívá především v tom, že první přístup může být a zpravidla i bývá předmětem zkoumání přístupu druhého, nikoliv naopak. Tato kniha představuje pokus o druhý, tj. religionistický přístup. Alexander Berzin, americký buddhista a buddholog a blízký spolupracovník 14. dalajlámy, na svých internetových stránkách věnovaných mimo jiné také mytologii Šambhaly, textům Kálačakratantry a problematice svatých válek, používá v souvislosti s členěním pojetí interpretací šambhalského mýtu na skutečné" a imaginární" termíny vnitřní" a vnější". A. Berzin hovoří jak o vnitřní úrovni bitvy," tak i vnější úrovni bitvy," přičemž zdůrazňuje, že tato bitva představuje náboženskou válku a že členění na vnitřní a vnější je obsaženo v samotném textu Kálačakratantry a že se tedy nejedná o interpretaci. 30 Šambhalský mýtus je tedy možné interpretovat - v intencích samotné tibetské tradice - analogicky, tak jak interpretuje mýtus o Kole času John Newman, 31 tj. jako esoterické a exoterické pojetí textu. O tom, že takové pojetí, totiž nikoliv doslovné, literalistické (chtělo by se říci vlastně fundamentalistické), není běžné pouze v buddhismu, svědčí i následující citát z práce zabývající se komparatistikou velkých náboženských systémů: Křesťanská eschatologie může být pojímána dvěma způsoby. Tradicionalisté ji chápou doslovně a historicky: věří, že návrat Kristův, zmrtvýchvstání, poslední soud a věčná odměna či trest se uskuteční jako historické události; věří též, že nebe a peklo představují skutečná místa. Avšak ti křesťané, kteří vycházejí z filosofičtějšího pohledu, interpretují všechny tyto myšlenky v morálním a duchovním smyslu, nikoliv doslovně jako záležitosti historické a fyzické povahy. Podporu takového pojetí nacházejí zvláště v Evangeliu svatého Jana, kde je většina apokalyptických představ nahrazena zkušeností věčného života jako osobni vlastnosti (viz Jan 6:47-58). Pojetí války Boha a andělů proti Satanovi a démonům se zde chápe jako alegorie, podobenství, mýtus, které zastupuje víru v boží suverenitu. Ukazuje Boha jako krále světů, jako vládce dějin, který neustále vyjadřuje svoji vůli. 32 Přestože již bylo výše řečeno, že na problém existence Šambhaly lze nahlížet z různých úhlů, je možné si opět položit základní otázku: Existuje Šambhala skutečně? či 30. Berzin Alexander, Holy Wars in Buddhism and Islám: The Myth of Shambhala", (November 25, 2001, full version), ( ), s Newman John, Eschatology in tne Wheel of Time Tantra", in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhism in Praclice, Princeton: Princeton University Press 1996, s McCasland S. Vemon - Caims E. Grace - Yu C. David, Retigions of the World, New York: Random House 1969, s

7 24 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝMÝTUS lépe řečeno: Jaká je existence Šambhaly? Odpověď na takové otázky je podobná, jako je například odpověď na otázku ohledné existence tibetských buddhistických božstev. Podle jedněch tibetských představ se jedná o výtvory mysli a jako takové je třeba je chápat a zacházet s nimi (tento názor se často opakuje v Tibetské knize mrtvých); podle jiných zase naopak mají božstva reálnou sansárickou existenci podobnou například lidské. Šambhala je v každém případě jakýsi tibetský paralelní svět, pro obyčejné lidi nedostupný, neviditelný. Tento svět má jenom omezené vazby na náš viditelný svět lidí a zvířat. 33 Království Šambhaly je místo uchování nauky Kola času (sa. Kálačakra, tib. Dunkhor /dus 'khor/). To je podle Tibeťanů jeho hlavní funkce, nikoliv však jediná. Podle tohoto tantrického textu bude Šambhala i místem duchovní a pozemské obrody poté, co se buddhistický svět zachrání před zhoubou ze strany nevěrců, barbarů. 34 Šambhala jakožto mytické království pravděpodobně existovala ještě před roztočením kola zákona", čili před vznikem nauky Buddhy Šákjamuniho. Pokud vycházíme z tibetských pramenů, lze předpokládat, že první dharmarádža a vládce Šambhaly, Sučandra, přišel k Buddhovi požádat o nauku Kálačakry již jako král, vládce země, která měla všechny charakteristiky mytického království. Jednalo se tedy o území, které se výrazně odlišovalo od všech v té době, ale i poté a předtím - země, kde utrpení nemělo ten rozsah, který je jinak na zemi běžný. Opět domyšleno do konce, jednalo se o stát," který vlastně Buddhovu nauku, jejímž ústředním motivem a tématem je právě utrpení (sa. dukkha), nepotřeboval. Co však potřeboval, byla historická vize, jež by opodstatnila spásonosnou, soteriologickou, roli tohoto království, obsažená v Kálačakratantfe. Tu sem poprvé přinesl již zmíněný Sučandra a tento text tak poskytl Šambhale historický výhled, řekněme proroctví. Duchovní obrození" Šambhaly má jednak universální charakter, neboť jak se píše v Kálačakratantfe i dalších textech vztahujících se k Šambhale - po poslední bitvě budou všichni vyznávat pravé a jediné učení (buddhismus) a všude zavládne mír, nastane universální blaho, barbaři a heretici zmizí z povrchu zemského atp. Pojem duchovního obrození" předpokládá ovšem i existenci předchozího úpadku, což 33. Blíže viz například Gar-je K'am-trul Rinpoche, A Geography and History of Shambhala", Tibet Journal 3/3, 1978, s. 3-11; viz též Brauen-Dolma Martin, Millenarianism in Tíbetan Religion", in: Aziz Barbara N. - Kapstein Matthew (eds.), Soundings in Tíbetan Civilization, New Delhi: Manohar 1985, s O termínu barbar" v tibetském pojetí viz například Kollmar-Paulenz Karénina, Der Buddhismus als Garant von 'Frieden und Ruhe'. Zu religiosen Legitimationsstrategien von Gewalt am Beispiel der tibetisch-buddhistischen Missionierung der Mongolei in spáten 16. Jahrhundert,,, Zeitschrift fllr Religionwissenschaft 11/2, 2003, s ; viz též Slobodník Martin, "Cína a 'barbaři' - stereotypy v zobrazovaní 'iného'", in: Křupa Viktor (ed.), Orient a Okcident v kontaktoch a konfrontáciach, Bratislava: Veda 1999, s ; viz též Beran Alexander, Mistaken Foreign Myths about Shambhala", (November 1996, revised May and December 2003), ( ).

8 SAMBHALSKÝ MÝTUS 25 je doba, v níž se právě svět a lidstvo nachází a po dobu ještě několika málo století nacházet bude. 35 Tento koncept Šambhaly je ovšem poněkud v rozporu s tím, co říkal například 14. dalajláma 3. července 2002 v Praze na setkání představitelů různých náboženství. Nejvyšší představitel tibetského buddhismu zde hovořil o nutnosti a oprávněnosti náboženského pluralismu v celosvětovém měřítku a zdůraznil myšlenku, že neexistuje jedno universální a jediné náboženství pro celé lidstvo. Německý badatel Siegbert Hummel 36 říká, že 6.(3.) pančhenlama Lozang Paldán Ješe (/bio bzang dpal Idan je šesl, ) ve svém textu Cesta do Šambhaly (tib. Šambhalá lamjig Iša mbha la 'i lam jigl) nepochybuje o iluzornosti existence Šambhaly. Na základě pančhenlamova textu připomíná, že i toto mytické království je součástí sansáry. Jeho interpretace vyjadřuje postoj vysoce vzdělaného mnicha, lidovějším vrstvám bylo bližší pojetí doslovnější, tj. výklad o tom, že Šambhalá existuje reálně jako konkrétní království kdesi na okraji Tibetu, či nedaleko jeho území. Dalším momentem podtrhujícím orientaci na lidovější pojetí buddhismu je i skutečnost, že zrození v Šambhale je chápáno jako vysoký cíl, pro prostý lid vlastně nejvyšší. Šambhalá je ovšem čistou zemí", která je sice ideální (a reálná), ale ve skutečnosti nepředstavuje nejvyšší cíl náboženského usilování tibetského buddhisty. Tím je bódhisattvovství, tedy cesta bódhisattvy (sa. bódhisattvajána) a vposledku buddhovství, tedy ukončení koloběhu (znovu)zrozování, vymanění se ze sansáry, která zahrnuje i čisté země", jako je Šambhalá. Svět šambhalského mýtu stojí na jedné z nejvyšších příček hodnot a obrazu světa v tibetském buddhismu, ale není to příčka nejvyšší, bytosti v tomto ideálním a dokonalém světě zůstávají stále v zajetí sansáry. Ostatně o tom hovořil i učený tibetský exilový mnich Čhogjam Trungpa rinpočhe ve svém textu věnovaném Šambhale: V nedávné době někteří západní učenci vyjádřili názor, že Sambhala by skutečně mohla být jedním z království, která jsou historicky dokumentovanými královstvími starověku, jako je například království Zhang-Zhung [sic!, pozn. L.B.] v Centrální Asii. Mnoho učenců však pojímá legendy o Šambhale jako pouhý mýtus. I když je snadné odbýt otázku království Šambhalá tím, že jde o čirý výmysl, je současně možné vidět v této legendě hluboce zakořeněné a velice živé lidské přání po dobrém a plném lidském životě. Ve skutečnosti mezi mnoha tibetskými buddhistickými učiteli existuje dlouho tradice, která nechápe království Šambhalu jako nějaké vnější místo, ale pojímá je jako základ nebo kořen bdělosti a zdraví, který existuje jako potenciál v každé lidské bytosti. Z tohoto hlediska není důležité rozhodnout, zda je království Šambhalá smyšlenka nebo skutečnost. Měli bychom v5ak tento ideál osvícené společnosti, který Šambhalá představuje, ocenit a měli bychom ho napodobit. 37 Blíže viz anonymus, Shambhala - The Magie Kingdom", shan\bhala.html 1 ( ). Hummel Siegbert, Lady World and tne Priest-King John", The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 45. Trungpa Chógyam, Shambhala [sic!, pozn. L.B.J. Posvátná cesta bojovníka, přel. Antonín R. Machander, Praha: Pragma 1999, s. 25).

9 26 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝMÝTUS Karénina Kollmar-Paulenzová zase upozorňuje na dva důležité aspekty šambhalského mýtu, jednak na jeho mytický kontext a jednak na jeho politický kontext. Mytický kontext se vztahuje k textu Kálačakratantry a zahrnuje v sobě eschatologickou dimenzi tibetského buddhismu. Politický kontext se naopak dotýká aktuálního prožívání a výkladu historické situace tibetských buddhistů, tedy Tibeťanů, Mongolů, Bhútánců, Sikkimců, Burjatů, Kalmyků, Nepálců, Ladačanů a dalších. Přestože je šambhalský mýtus nejčastěji spojován s tibetským konceptem skrytých údolí, autorka upozorňuje na odlišnost, či podstatný rozdíl mezi běžnou představou o skrytém údolí a pojmem buddhakšétra (sa., dosl. buddhovský svět, pole") a Šambhalou, která má výrazný eschatologický rozměr. Na rozdíl od běžné představy skrytého údolí zahrnuje šambhalský mýtus i prvek boje, ozbrojeného konfliktu, jehož význam je umocněn i skutečností, že se jedná o boj poslední, terminální, definitivní. A tak ve 20. století doznal šambhalský mýtus významový posun a z geografické utopie" se postupně proměnil v politickou utopii": Mechanismus stojící za představou ráje na zemi v sobě ve skutečnosti obsahuje protimluv - na jedné straně odkazuje na dlouhodobé a starobylé kořeny v minulosti a na straně druhé pak směřuje k budoucnosti, k představě ráje budoucího. Tyto dva aspekty jsou tibetské buddhistické představě o Šambhale vnitřně vlastní. 38 Existují ovšem i další názory na Šambhalu jakožto čistou zemi: Šambhalaje lidský svět, říše lidí, nikoliv buddhistická 'čistá země'", říká Alexander Berzin, když vysvětluje názory vládce Sučandry, který v roce 880 př. n. 1. údajně navštívil tehdy již osmdesátiletého Buddhu Šákjamuniho. A dodává: Je to místo, kde jsou všechny podmínky příznivé pro praktikování nauky Kálačakry. Ačkoliv Jeho Svatost 14. dalajláma vysvětluje, že Šambhala existuje čistě jenom jako spirituální říše a nehledě na tradiční literaturu popisující fyzické cestování do ní, jediný způsob, jak lze Šambhaly dosáhnout, je intenzivní meditace na Kálačakru." 39 Poněkud jiný, svým způsobem opačný názor má Robert A. F. Thurman. Pro něj je Šambhala na jedné straně čistou zemí - pokud budeme za kritérium čisté země chápat neviditelnost"; jenže na druhé straně bude viditelná a reálná, neboť v ní proběhne viditelný a reálný boj: Šambhala bude, s výjimkou několika adeptů, neviditelná pro zbytek světa až do doby, než se jí nešťastní lidé z vnějšího světa pokusí dobýt. Vypukne tam 38. Kollmar-Paulenz Karénina, Utopian Thought in Tibelan Buddhism", Studies in Central and East Asian Religionu 5/6, , s. 83 a Berzin Alexander, Holy Wars in Buddhism and Islám: The Myth of Shambhala", (November 25, 2001, full version), I.

10 SAMBHALSKÝ MÝTUS 27 střet podobný armagedonu, na jehož konci se svět stane stejně idylický jako byla Šambhala mnoho století předtím". 40 Toto Thurmanovo pojetí Šambhaly je pozoruhodné ze dvou důvodů. Jednak líčí budoucí mytické království a boj, který bude předcházet jeho nastolení slovy, která neodpovídají tibetské tradici, a užívá k tomu slovník z euroamerického kulturního prostředí. To ale není hlavní problém. Zajímavější je, že se vyhýbá veškerým zmínkám o svaté válce proti nepřátelům buddhismu, heretikům, bezbožníkům atp. a hovoří o nešťastných lidech". Nic takového v sanskrtských, tibetských, mongolských a dalších pramenech nelze nalézt. Takový přístup je pro tohoto současného amerického buddhistu a buddhologa symptomatický - zamlčuje, či se vyhýbá všem popisům šambhalského boje, které by vytvářely v očích čtenáře jiný dojem a obraz, než ten, který líčí buddhismus jako mírumilovné náboženství, jemuž je každé násilí cizí. Diskuse o tom, zdali Šambhala je, či není čistou zemí", se týká především akademických kruhů, a to jak buddhistických v Tibetu a okolí, tak buddhologických v Evropě, USA a jinde ve světě. Pro prosté Tibeťany, Mongoly, Burjaty, Bhútánce atp. je Šambhala čistou zemí", rájem, který se nachází na Zemi a tím se liší od jiných buddhistických rájů. A je také na rozdíl od nich zapojená do dějin Země"; ostatní ráje, jako je například Tušita, slouží ve vztahu k Zemi jenom jako místo, odkud přicházejí buddhové, jako byl například Buddha Šákjamuni, či bude buddha Maitréja, jinak však toho s pozemským životem mnoho společného nemají. Jiným zajímavým rysem buddhistických čistých zemí či rájů je otázka možnosti, jak jich lze dosáhnout, jak se do nich dostat. V případě Šambhaly lze do ní po vzoru pančhenlamů cestovat, nebo je možné se v ní znovuzrodit. V tomto se liší od jiných nadpozemských či mimozemských rájů, do kterých se cestovat nedá, tam je možné se pouze (znovu)zrodit. Možnost navštěvovat čisté země (ráje) zřejmě v tibetských textech naznačena není, přesto však existují podání o tom, jak například Buddha Šákjamuni navštívil Nebesa třiceti tří, jeho oblíbený žák Maudgaljájana zase navštívil pekla atp. S otázkou po existenci Šambhaly vyvstává nutně i další důležitá otázka - kde vlastně Šambhala leží? Podle původních podání je Šambhala severní ostrov či země: Podle buddhistické tradice se na čtyřech stranách hory Mém nacházejí čtyři velké kontinenty. Na severním kontinentu je i země Šambhala, kde se poprvé rozšířilo učení Buddhovo. Během času zde však lidské prohřešky prudce narůstají a většina lidí se stává heretiky a nevěřícími, pro náboženství nastanou smutné časy Thurman Robert, Essential Tibetan Buddhism, San Francisco: HarperCollins 1996, s Nacov G.-D., Materiály po lamaizmu v Burjatii, Časť 11, Ulan-Ude: lzdatěl'stvo Burjatskogo Naučnogo Centra 1998, s.137.

11 28 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS Lze tedy Šambhalu najít na mapě? Když budete hledat Šambhalu na mapě, zjistíte, že ji nelze nalézt, spíše se zdá, že je to čistá země, kterou (...) nelze bezprostředně spatřit či navštívit. Je to s ní podobné, jako s Radostnou či Čistou zemí (tib. Gandan Idga' Idaii/, sa. Tušita) (...) či Sukhávatí (...) ačkoliv je Šambhala skutečnou zemí, skutečnou čistou zemí, není obyčejným lidem bezprostředně přístupná tak, že by si například do ní mohli zakoupit letenku. Možná někdy v budoucnu, kdy se letadla vylepší natolik, že se budou pohybovat rychleji než světlo, bude snad možné se tam takto dostat, ale počítejme s tím, že letenka bude mimořádně drahá! Ve skutečnosti ovšem chápeme letenku jako záslužné činy... i l A konečně lze uvést i názor exilového Tibeťana Čhogjam Trungpy rinpočheho, jenž pro svébytné utváření západního šambhalského mýtu poskytl ve svých knihách a přednáškách určitý pracovní materiál či surovinu": Mezi Tibeťany je rozšířena víra, že království Šambhala může být ještě objeveno, skryté někde ve vzdáleném himalájském údolí. Je rovněž známo množství buddhistických textů, které poskytují detailní, ale obtížně srozumitelné pokyny k tomu, jak Šambhalu najít, ale názory se liší v tom, zda popisy mají být brány doslovně, nebo jen metaforicky. Mnoho textů také detailně popisuje samotné království. Například podle Velkého komentáře ke Kálačakře od uznávaného buddhistického učitele z 19. století Miphama, je Země Šambhala severně od řeky Šitá a je rozdělena osmi horskými hřebeny. Palác Rigdenů, královských vládců Šambhaly, je postaven na vrcholu kruhovité hory ve středu země. Mipham říká, že tato hora se jmenuje Kailáš. Palác jménem Kalápa se rozkládá na mnoha čtverečních mílích. Před ním, směrem k jihu, je krásný park Malaja a ve středu parku je chrám zasvěcený Kálačakře, který postavil Dawazangpo. 43 Jedna Šambhala měla být skutečným historicky a geograficky určitelným místem, totiž hlavním městem indického království Uddijána, kde vládl král Indrabhúti, přesná lokalita však není známa. 44 Vysvětlení pojmenování Šambhaly nabízí soudobý indický badatel Lokeš Čandra (Lokesh Chandra): Šambhala bylo jméno skutečné geografické lokality, které se časem proměnilo v pojmenování mytického království. Ale ani opak nemůže být vyloučen. Samvara, respektive Samvarův slib", se stal Sambarou a toto jméno zkomolené jako Šambala dalo později vznik výrazu Šambhala. Byla to Země slibů, v níž dharma vzkvétala. Teprve v průběhu času se Šambhala obklopila sněžnými vrchy a byla situovaná někde poblíž řeky Sítá ve Střední Asii. A ve velkém parku na jih od proslulého města Kalápa postavil vládce Sučandra trojrozměrnou mandalu Kálačakry [viz Obr. \]. 4i 42. Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra: Rite of Initiation, Boston: Wisdom Publications 1999, s Trungpa Chogyam, Shambhala..., s Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997, s Viz Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indián Culture and Aditya Prakashan 1996 (Šáta-Pitaka Series, vol. 385), s. 79, autor zmiňuje níže i jméno onoho parku: Malaja.

12 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 29 Ještě přesnější lokalizaci Šambhaly v Indii uvádějí tibetští autoři v knize Posvátná místa buddhismu: Dhanakataka (nebo Dhánjakalaka ) má být totožná s dnešním Amarávatí. malým městem na pravém břehu dolního toku řeky Kršny v Indii, nedale ko na západ od Vidžjavády. Není bez zajímavosti, že tibetské jméno kláštera Dápung ('bras spung. založen v roce 1419) je vlastně překlad sanskrtského termínu Dhánjaka laka, což jenom podtrhuje význam šambhalského mýtu v tibetském buddhistickém řádu Gelugpa J8 49 Obr. I Trojrozměrný model mandaly Kálačakry, umístěný v astrologickém chrámu Dúnkhor dacehang Idus 'khorgrwa echangl, klášter Kumbum, Amdo, severovýchodní Tibet, stav v srpnu [Archiv autora] 46. Tuto formu přepisu najdeme v Siian-cang, Zápisky o západních Josef Kolmaš, Praha: Academia s krajinách za Velkých Tchangů, přel. 47. Tuto formu přepisu najdeme v Tarthang Tulku (ed.), Posvátná místa buddhismu, přel. Milan Váňa, Pra ha: Pragma 2003, s. 360: stejně jako například Lokesh Chandra, viz jeho Transcendentní Art of Tibet..., s Miltner Vladimír. Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce s. 23, viz též jeho Vznik a vývoj buddhismu. Praha: Vyšehrad s Viz Chandra Lokesh, Transcendental Arl of Tibet... s. 79.

13 30 BUDDH1STICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ M ÝTUS Při hledání místa, které nese název Sambhala. je třeba mít na paměti, zda se jedná o její hinduistické či buddhistické traktování. V případě hinduistického pojetí máme podle Andreje M. Střelková co do činění s jedním konkrétním sídlištěm v Indii: Sambhala není v eposech a puránách považována za nějaké zvláštní či výjimečné místo, naopak jednalo se o obyčejnou indickou osadu, která byla spíše vesnicí než městem. Něčím však jedinečná byla, představovala totiž místo, kde se objevil desátý Višnuův avatár, bojovník - bráhman Kalkin. 50 Sambhala je bájná říše opředená mýty a legendami jak hinduistického a buddhistického, lak v posledních zhruba dvou stoletích i západního, euroamerického původu. Nehledě na přinejmenším dvojí chápání či vysvětlení její existence - jakožto reálné geografické a historické entity a součásti pozemského dění na jedné straně, či naopak jakožto imaginární a mimopozemské entity na straně druhé - se šambhalská mytologie shoduje na tom, že její mytické dějiny jsou časově paralelní k našim dějinám. Chronologie Šambhaly se prolíná s naším historickým časem; jedná se sice o říši s časově různě definovaným počátkem a koncem, nicméně v každém případě o říši k našemu pozemskému času paralelní. Je možné na základě studia pramenů a sekundami literatury říci něco konkrétnějšího ohledně časového určení existence Šambhaly? Jeffrey P. Hopkins přináší časové údaje týkající se mytické chronologie a doby panování vládců Šambhaly: O nynějším 21. kulikovi se říká, že vládne od roku 1927, a o 25. kulikovi jménem Rudra Čakrin se praví, že začne vládnout v roce 2327, každý kulika je u moci sto let. V 98. roce vlády Rudry Čakrina, tedy v roce 2425, 51 což podle kálačakrového kalendáře představuje rok po odchodu Buddhy Sákjamuniho, vypukne v Šambhale velká válka, ze které barbaři vyjdou jako poražení. A potom bude buddhismus vzkvétat po dobu osmnácti století, aby se v roce po odchodu Buddhy Sákjamuniho jeho učení završilo; tato doba je o 104 roky delší, než jak uvádějí súrry. 52 A na závěr Jeffrey P. Hopkins dodává: Zasvěcení do nauky Kálačakry vytváří předpoklady nejenom pro zrození v Šambhale, aby se nadále udržovala nauka a praktiky Kálačakry, ale také pro to, aby se takový jedinec nacházel pod ochranou Rudry Cakrina, až přijde velká válka. Aiak je Sambhala pro mnoho Tibeťanů, Mongolů, Bhútáncú, Sikkimců, Nepálců a Ladačanů světlem naděje v tragickém světě Strelkov Andrej Michajlovič, Legenda o Sambale po tibetojazyčnym buddijskim istočnikam XV11I - načala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolověděnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis disertace, s Zde se Jeffrey Hopkins v poznámce odvolává na tibetského učence Ješe Thubtán Gjamccha /je šes thub bstan rgja mcchul, který vychází z interpretace jiného Tibeťana Phugpa Lhiindup Gjamccha Iphug pa Ihun grub rgja mcchol; viz též například Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet..., s Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra..., s Ibid.,%. 65.

14 SAMBHALSKÝ MÝTUS 31 Ne všichni autoři se shodují na stejném datu zahájení bitvy o Šambhalu. Jak uvádí Andrej Michajlovič Strelkov, je správné datum budoucí bitvy rok Podle současného německého tibetanistyandrease Gruschkeho bude Rudra Cakrin intronizován v roce 2337, jiné časové údaje neuvádí. Upozorňuje však na jednu skutečnost, která bývá často přehlížena. Po vítězné bitvě o Šambhalu sice nastane zlatý věk", ale ani ten nebude mít dlouhého trvání. Tato říše po uplynutí jednoho tisíce let zanikne a potom bude konec ( přijde voda"). 55 V této souvislosti je možné vznést několik, jistě spekulativních, otázek. Proč po bitvě o Šambhalu nastane onen zlatý věk, je snad vysvětlitelné tím, že je zasloužený", totiž vítězně vybojovaný, a nepřítel (barbaři a heretici) je zničen atp. Ale proč toto tisícileté království, tisíciletá říše, musí zaniknout? Nepřítel je poražen, idylické vztahy panují, Utopie vzkvétá, tak proč? Proč je zde předpověď tak skoupá? Popis Šambhaly, vlády Rudry Čakrina a následných tisíci let je podrobný, tu více tu méně. Jako vysvětlení lze snad nabídnout skutečnost, že podle Buddhovy nauky má vše v sansáře jak svůj počátek (a tudíž i konec). S výjimkou nirvány. Další důležitý moment ovšem představuje koncept cyklického pojetí času (Kolo času), kde jak konec, tak počátek představuje relativní veličinu. Je jistě zajímavé, že pro nejbližší" dějiny Šambhaly je tibetské a jiné písemnictví velmi bohaté a podrobné; ve výhledu do vzdálenější budoucnosti zhruba 4500 let po Kristu je narace poněkud skoupější. Tibetský šambhalský mýtus je tradičně úzce provázán s naukou o Kole času a příslušným tantrickým textem (sa. Kálačakratantrá), původem ze severní Indie, datovaným zhruba do 10. až 11. století. Pro dobu vzniku textu, který se zabývá buddhistickým pojetím konce světa a času (tedy eschatologickou tématikou) byl příznačný pocit ohrožení. Buddhismus v severní Indii byl na jedné straně vystaven stále se zvyšujícímu tlaku tradičního hinduismu a na straně druhé - a to především - byl ohrožován šířícím se islámem. Obě tyto skutečnosti se bezprostředně promítly do textu a pozdějších interpretací samotné tantry. Historické okolnosti 11. století jsou tak v textu přetaveny do vize buddhismu, či Buddhovy nauky, která v budoucnosti za pomoci podřízeného, nikoliv však poraženého hinduismu zvítězí nad barbarským islámem". Přítomnost, či historická skutečnost 11. století však byla zcela jiná, buddhismus právě v tomto období nevítězil, ale naopak prodělával v Indii své nejhorší dny a byl ze své kolébky po půldruhém tisíciletí vytlačován. Příčin zániku indického buddhismu bylo více, mezi nejvýznamnější však patřil tlak ze strany náboženských konkurentů, tedy rozpínajícího se islámu a hinduismu, který v kombinaci s malou schopností tehdejší sanghy odolávat silným vnějším 54. Strelkov Andrej Michajlovič, Legenda o Sambale..., s. 52. Při stanovení tohoto letopočtu se odvolává na tibetský text Čadub zungdalgi lotho gjapa Ibjed grub zung sbrel gi lo tho rgjas pal (1995). 55. GruschkeAndreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a pověsti od Kailásu po Šambhalu, přel. Jaromír A. Masa, Praha: Volvox globator 2000, s

15 32 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS tlakům nutně vedl k tomu, že buddhismus z Indie odešel do okolních zemí. Přestože je známa přibližná doba a historické okolnosti vzniku textů zachycujících šambhalský mýtus, nelze říci, že by se jednalo o text původní, buddhistický, který by představoval nové pojetí. Vazba na původní hinduistické kořeny mýtu je vyjádřena především postavou Kalkina, vůdce bráhmanských bojovníků. Text Kálačakratantry, jak zdůrazňuje John Newman, byl od počátku svého používání v příslušném rituálu pojímán ve dvou aspektech či interpretacích. První, esoterická interpretace buddhistického mýtu zahrnuje představy sice iluzorní, přesto však vnější poslední bitvy: Vnější válka bude prostě magickým představením, které Kalkin Čakrin vykouzlí, aby zlomil zpupnost muslimů: pomocí meditativního soustředění bude vyzařovat bezpočet magických koní, kteří uchvátí mysl barbaru, a tím je přivedou k obrácení na buddhismus. Navíc skutečná válka se nebude odehrávat v makrokosmu - vnějším světě, ale v mikrokosmu - v těle uskutečňovatele Kálačakratantry [tantrika, jógina či praktikanta Kola času]. 56 I zde tedy platí to, co již bylo o esoterickém pojetí šambhalského mýtu řečeno - bitva, jakož i místo samotné nemá reálný rozměr v tom slova smyslu, že by se jednalo o fyzický svět a historické události. Skutečnost Šambhaly a její poslední bitvy má jinou než prvoplánovou fyzickou a historickou existenci. To však neznamená, podle buddhistické esoterické interpretace, že by nebyla skutečná, že by neexistovala, či snad že by se jednalo o výmysl. Vedle již zmíněné interpretace esoterické (sensu John Newman) existuje interpretace exoterická, nebo jak říká Alexander Berzin, vnější". V textu Vimalaprabha (sa., Jasná zář), který údajně sepsal druhý kulika Pundaríka, se podle A. Berzina vysvětluje, že bitva s ne-indickým lidem z Mekky není skutečným vnějším bojem", ale jedná se o skutečný vnitřní boj", který probíhá v lidském těle. A tibetský komentátor z řádu Gelugpa jménem Khádub Geleg Palzangpo (Imkhas grub dge legs dpal bzang po/, , podle tibetské interpretace l. pančhenlama 57 ) napsal, že slova Maňdžušríkírtiho (Maňdžušrí Jašase), 8. vládce Šambhaly a 1. kuliky, nepředpokládají skutečné zabíjení vyznavačů ne-indických náboženství. Záměr tohoto sjednotitele kast do jednoho klanu byl poskytnout metaforu vnitřní bitvy za účelem hlubokého a štěstí přinášejícího uvědomění. 58 Lze si položit otázku, proč a jak se eschatologický védský či hinduistický mýtus transformoval do mýtu buddhistického, zvláště když v 10. a 11. století tuto funkci a roli 56. Blíže viz Newman John, Eschatology in the Wheel of Time Tantra", in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s Srov. Cybikov Gonbožab C, Cesta k posvátným místům Tibetu. Podle deníků vedených v letech 1899 až 1902, přel. Josef Kolmaš, Praha: Vyšehrad 1987, s Viz Berzin Alexander, Holy Wars in Buddhism and Islám: The Myth of Shambhala", (November 25, 2001, full version), littp:// ( ), s. 3.

16 SAMBHALSKÝ MÝTUS 33 u indických buddhistů zastával budoucí buddha Maitréja. Buddhisté své vlastní pojetí konce světa a vítězné role vlastního náboženství v těchto událostech vtělili do vypůjčeného" hinduistického eschatologického mýtu. Jednu z nejvýraznějších proměn původního mýtu představuje nový akcent, nová role Buddhova učení, které je vítězné. V tomto se ovšem neliší od jiných eschatologických mýtů ostatních náboženství, všechny jsou optimistické ohledně budoucnosti vlastního náboženství a jeho vyznavačů a pesimistické ve vztahu k ostatním, jiným" náboženstvím, která jsou odsouzená k zániku a porážce. Odpověď na otázku, proč a jak se mýtus transformoval, lze opět najít u Johna Newmana: Buddhistický autor Kálačakratantry se musel vyrovnat s velkou obtíží své doby - úpadkem buddhismu tváří v tvář hinduismu na jedné strané a na straně druhé s nástupem islámských armád na západní indické hranici. Raná buddhistická eschatologie (proroctví o budoucím buddhovi Maitréjovi, pa. Mettéja) neposkytovala jasné řešení těchto problémů a Kálačakratantra nabídla vlastní tvůrčí řešení. Buddhisté doufali, že přijetím a úpravou hinduistického mýtu získají na svoji stranu hinduistické spojence v boji proti islámské hrozbě. Toto nové pojetí vycházelo z představy společného nepřítele, který oba náboženské směry sjednotí a spojí. Zatímco hinduistický mýtus o Kalkinovi měl ochraňovat kastu bráhmanů, buddhistický mýtus se pokoušel spojit všechny obyvatele Indie ohrožené cizími nájezdníky. Přestože se toto pojetí v samotné Indii nesetkalo s velkou odezvou, získal mýtus o Kalkinovi ze Šambhaly nový život mezi tibetskými a mongolskými následovníky Kálačakry. 59 Jistě pozoruhodné je, že přestože šambhalský mýtus je části buddhistické eschatologie, nehraje v něm žádnou podstatnější roli sám zakladatel nauky Buddha Šákjamuni. Vysvětlení tohoto paradoxu je možné hledat jak v kontextu vzniku rozmanitých textů Kálačakratantry, tak i v tom, že Buddha Šákjamuni poté, kdy v osmdesáti letech odešel do maháparinirvány, již do dějů pozemských zasahovat bezprostředně nemůže. Toto je zřejmě důvod, proč buddhistická eschatologie nabízí jakožto postavy, které bud přinesou lidstvu vysvobození, nebo mu alespoň v jeho dosažení významně pomohou, 25. vládce Šambhaly Rudru Čakrina, budoucího buddhu Maitréju nebo mytického chána Gesara z Lingu, nikoliv však Buddhu Šákjamuniho. 60 Literaturu o Šambhale, ze které tato kniha vychází, je možné pracovně roztřídit do několika kategorií (a pak s ní i patřičně nakládat). První kategorii tvoří pramenná literatura, tedy texty sanskrtské, tibetské, mongolské, burjatské a jiné, a to jak původní, historické, tak i texty recentní. Druhou kategorii představuje badatelská, vědecká literatura a nakonec lze ještě vytvořit kategorii třetí, do níž budou spadat nejrozmanitější texty, jimž je společná fantazie, záhadologie", přísluší sem též i beletrie. Z určitého hlediska 59. Blíže viz Newman John, Eschatology in the Wheel of Time Tantra"..., s anonymus, Chán Geser, vládca desialich světových stráň. Příběhy zo starého Tibetu, ako si ich rozprávali Mongoli, přel. Marta Kiripolská, Praha: DharmaGaia 1994.

17 34 BUDDH1ST1CKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS by ovšem takové práce, jako jsou některé texty Nikolaje Konstantinoviče Roericha. Victorie LePageové atp.. spadaly spíše do kategorie první, tvořící pramennou literaturu k západnímu pojetí šambhalského mýtu, nicméně z praktických důvodů bude vhodnější ponechat je v kategorii třetí. Ostatně podle amerického buddhologa Donalda Lopeze je právě Nikolaj K. Roerich, spolu s Alexandrou David-Neélovou, Anágarikou Góvindou (vlastním jménem Ernst Hoffmann) a T. Lobzang Rampou (vlastním jménem Cyril Hoskin) představitelem literárního typu velkých mystifikátorů". 61 V první kategorii pramenné literatury ovšem o šambhalském mýtu existuje množství textů a není možné universálně stanovit, který z nich má v tibetském buddhismu nábožensky normativní povahu či hodnotu. Je to dáno tím, že tibetský buddhismus netvoří homogenní celek, ale naopak představuje komplex, často velmi heterogenních škol, řádů, tradic atp. Je tudíž pravděpodobné, že tuto normativní roli bude vždy hrát jiný text v dané době a na daném místě, zkrátka každá škola, řád či tradice bude mít často jiný, či poněkud jiný text za autoritativní. Z tohoto důvodu je vhodnější si vždy klást otázku Jakou Šambhalu máme na mysli, v jakém textu zachycenou Šambhalu máme na mysli". Přesto však platí, že některé texty mají kanonickou povahu, a těm je třeba věnovat zvláštní pozornost. Současná badatelka Karénina Kollmar-Paulenzová 62 rozlišuje v tibetském písemnictví celkem devět typů literárních pramenů, které mají nějaký vztah k Šambhale: (1) kanonické práce; (2) komentáře ke Kálačakratantře; (3) dějiny náboženství; (4) autobiografie; (5) seznamy vládců Šambhaly; (6) průvodce (tib. lamjig /lam jig/) na cestě do Šambhaly; (7) astrologické texty; (8) modlitby (tib. mónlam Ismon lamí) za zrození v Šambhale; (9) geografické texty. Podobně rozlišuje dva typy literárních pramenů v mongolštině: (1) dějiny náboženství a (2) modlitby za zrození v Šambhale (mong. iriigel). Pro potřeby této knihy není nutné rozebírat všech jedenáct typů literárních pramenů, stačí se omezit na: (1) kanonické práce; (2) seznamy vládců Šambhaly; (3) průvodce na cestě do Šambhaly a (4) modlitby za zrození v Šambhale. 61. Lopez Donald, Jr., The Image of Tibet of the Great Mystifiers", in: Dodin Thierry - Ráther Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptiotu, Projections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001, s Kollmar-Paulenz Karénina, Utopian Thought in Tibetan Buddhism", Studies in Central and East Asian Religion* 5/6, , s

18 SAMBHALSKÝ MÝTUS 35 Kanonické práce o Šambhale Základním pramenem veškeré literatury týkající se šambhalského mýtu je Kálačakratantra, tedy Tantra o kole času, jejímž autorem je mytický první vládce Šambhaly Sučandra (viz Obr. 2). Text ovšem pochází z 10. století a skutečný autor je neznámý. O Kálačakratantfe uvádí současný britský autor píšící pod mnišským jménem Vessantara, že existují tři části (úrovně) mimořádně složitého systému učení a praxe: (1) vnější učení, které je zaměřené na astronomii, astrologii a matematiku; (2) vnitřní učení, zaměřené na lidské tělo a jeho energetické kanály, a nakonec (3) tajné učení zahrnující pokyny pro meditaci na mandalu Kálačakry. 63 Literatura o Kálačakratantfe je ovšem mimořádně rozsáhlá a komplikovaná a není cílem této knihy se jí podrobněji zabývat. Pro zajímavost však bude možná vhodné zmínit jedno původní tibetské vysvětlení vzniku Kálačakratantry. Podle něj zapsal první dharmarádža Sučandra v Šambhale první text o šedesáti tisících verších, nazvaný Šríkálačakramúlatantra, tedy Kofenná tantra velkého Kola času. Text se v období, kdy vládlo prvních šest dharmarádžů, neměnil a první transformaci doznal až po šesti stech letech, kdy ho na jeden tisíc veršů zestručnil kulika Maňdžušrí Jašas, čili Maňdžušríkírti. Tento zahuštěný" text je znám jako Kálačakralaghutantra. Maňdžušríkírtiho nástupce na šambhalském trůnu, druhý dharmarádža Pundaríka, sepsal text Vimalaprabha, 64 což je komentář ke Kálačakralaghutantře o dvanácti tisících verších. Poté, co se Kálačakra vrátila do Indie, jednalo se pouze o Kálačakralaghutantru a Vimalaprabhu, nikoliv o původní velkou Šríkálačakramúlatantru. A tak se stalo, že Kálačakralaghutantra vešla ve známost jako Kálačakratantra. 65 Takto dnes vysvětlují vznik Kálačakratantry tibetští mniši z indické Dharamsaly, kde si nově v rámci exilu zbudovali klášter Namgjál. Pro lepší porozumění textového pozadí šambhalského mýtu však bude vhodné ocitovat poněkud rozsáhlejší výňatek z Kálačakratantry, který zachycuje popis Šambhaly a budoucí bitvy za její záchranu a rozkvět: Vessantara, Meeting the Buddhas: A Guide to Buddnas, Bodhisattvas, and Tantric Deities, Birmingham: Windhorse Publications 1998, s Vladimír Miltner uvádí, že Vimalaprabha (sa., dosl. Jasná zář") je středověký sanskrtský spisek nejistého data, komentář ke Kálačakratantfe", viz jeho Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997, s Viz Harrington Laura (ed.), Kalachakra: Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1999, s. 40; viz též Kalachakra Initiation by Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani Tento překlad je pořízen z angličtiny, viz Newman John, Eschatology in the Wheel of Time Tantra"..., s

19 36 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS (1.154) Adam, Noe a Abraham - bude i dalších pět z temnot v rodině démonických hadů: Mojžíš, Ježíš, Bíle oděný, 67 Muhammad a Mathaní. ten je osmý a bude slepý. Sedmý, Muhammad se jasně narodí ve městě Bagdádu v zemi Mekky, kde žije mocný nemilosrdný idol barbarů, démonické zrození, žijící ve světě. (1.155) Barbaři zabíjejí velbloudy, koně a dobytek, zkrátka vaří maso s krví. Vaří hovězí a plodovou vodu s máslem a kořením, rýži míchají se zeleninou, vše na ohni pohromadě. Kde to lidé pojídají s lesními plody, vládne Sučandra, kde pijí ptačí vejce, tam se nachází to místo démonů. (1.156) Tělo poznání vítězného Buddhy se na zemi projevuje v těchto pohybujících se podobách: kapka, síla, zázračná oční mast, božský orel, řeka bohů, Mudrc Nárada, kráva, pevnost, blesk, dobrá věda, neměnné nejvyšší číslo, božský jazyk a netělesná podoba. To vyhlašuje, co bylo, jest a bude, jakož i všechny texty véd, filosofie a podobně. (1.157) Ó slavný vládce Sučandro z Kalápy, hlavního města obnovené země Šambhaly, obklopené horami, měřícími 2500 kilometrů. Brzo tam ustanovíš svého syna Suréšu za nejvyššího vládce a tehdy se vrátíš do svého božského domova. Bude sedm vládců v nádherné posloupnosti Šákjů a osmým bude Šrí Jašas. (1.158) Bude Šrí Maňdžušrím, uctívaným nejlepšími z bohů, prostřednictvím diamantové posloupnosti bude Kalkinem. Poskytne diamantové zasvěcení a všechny moudré bráhmany shromáždí do jednoho klanu. Vyzdvižen na opravdové vozidlo, niče démony, bude Šrí Jašas s krátkým kopím v ruce učit Kolo času na zemi pro osvobození všech cítících bytostí. (1.159) Na konci věku, na konci dvacáté páté vlády se mezi těmito kalkiny objeví v jejich linii strašlivý Kalkin Čakrin, pán bohů, slavený nejlepšími bohy. Jeho klidová podo- 67. Podle Edwina Bembauma je jím myšlen Máni, zakladatel manicheismu (viz jeho The Way to Shambhala, New York: AnchorBooks 1980, s. 236). Autor dále připomíná, že přestože většina badatelů ztotožňuje barbary bezprostředně s muslimy, není tomu tak zcela - jako barbaři byli chápáni všichni vyznavači jiných náboženství, která jsou v textech zmiňována - judaismu, křesťanství a manicheismu. Sanskrtský termín mléččha se totiž vztahuje na ně všechny (srov. Werner Karel, Malá encyklopedie hinduismu, Bmo: Atlantis 1996, s. 129). Podle švédsko-amerického badatele Johana Elverskoga termín Bíle oděný", použitý v Kálačakratantře, označuje jednu konkrétní skupinu protošíitského revolučního islámu z konce 8. století. Vzhledem k době a místu vzniku tantry je pravděpodobnější, že její autor či autoři spíše znali tyto heretické" muslimy z oblasti Khorsanu než manichejce (viz Elverskog Johan, Prophecy in Action: The Mongols and Shambhala". Annual Meeting of the American Academy of Religion, Denver, November 2001, s K šambhalskému mýtu v Mongolsku viz též jeho další texty: Re-envisioning a Tradition: Buddhism in Conpemporary Mongolia", Annual Meeting of the Southwest Conference on Asian Studies, San Antonio, October 2001, 17 stran rukopisu a Muslim Warlords, Christian Missionaries and Buddhist Warriors in 19th Century Inner Mongolia", Annual Meeting of the Association of Asian Studies, Chicago, March 2001,15 stran rukopisu).

20 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 37 ba potěší spravedlivé; zničí plémě barbarské. Cakrin, usazený na vysokém koni, s krátkým kopím v ruce, zářící jako slunce, udeří na každého nepřítele. (1.160) Za vlády osmého z kalkinů se v zemi Mekky jistě objeví barbarské náboženství. Tehdy, v čase strašlivého Kalkina Čakrina a zlého barbarského pána, na zemi vyvstane lítý boj. (1.161) Na konci éry Čakrina vyjde tento světový vládce z Kalápy, města bohů postaveného na hoře Kailáš, a se čtverou armádou udeří v boji na barbary. Kalkinovi při tom budou nápomocna hinduistická božstva Šiva, Skanda, 68 Ganéša a Višnu, jakož i horští koně, mistrovští sloni, vládci ve zlatých povozech a ozbrojení bojovníci. (1.162) Bude tam devadesát milionů grošovaných horských koní rychlých jako vítr, čtyři sta tisíc slonů opilých vínem, půl milionu vozů, šest skvělých armád a devadesát šest korunovaných vládců. Kalkin s Sivou, Višnuem a touto armádou barbary odstraní. (1.163) Rozhořčení bojovníci udeří na tu barbarskou hordu. Sloní páni udeří na slony, horští koně udeří na koně Sindhovy, vládci udeří na vládce v rovnocenném i nerovnocenném boji. Hanumán, syn Maháčandrův, 69 udeří ostrými zbraněmi na Ašvatthámana. 70 Rudra udeří na ochránce vládce barbarů, 71 mistra všech démonů. Strašlivý Kalkin udeří na Kmmatiho. (1.164) Kalkin s Višnuem, Sivou a svojí armádou přemůže v boji barbary. Poté se Cakrin navrátí domů do Kalápy, města bohů postaveného na hoře Kailáš. V těch časech bude každý na zemi prodchnut náboženstvím, radostí a rozkvětem. Zmo vzklíčí v divočině a stromy se budou prohýbat pod zralým ovocem, tyto věci nastanou. (1.165) Padesát let po odstranění barbarské hordy dosáhne Kalkin v Kalápě, městě bohů postaveném na vznešené hoře Kailáš, náboženského naplnění. Synové gurua bohů a lidí, Brahma a Suréša, budou šířit dharmu. Brahma se stane králem na severu, Suréša po celé zemi na jihu. 68. Skanda (sa., dosl. Skokan"), hinduistický bůh války, známý též pod jmény Kumára (sa., dosl. Mládenec"), Kárttikéja (sa., dosl. Ten, jenž patří k Plejádám"), či Subrahmanja (sa., dosl. Laskavý k bráhmanům"); Skanda vládne temným silám, je též ochráncem lupičů a zlodějů - blíže viz Filipský Jan, Encyklopedie indické mytologie: Postavy indických bájí a letopisů, Praha: Libri 1998, s. 145, 87-88, Na zvláštní souvislost mezi pojetím Skandy jako bojovníka" a skokana" upozorňuje Gosta Liebert, podle něhož pozice skoku" (sa. alidhasásana) vyjadřuje ve skutečnosti skok mladíka v boji, je pro bojovníka charakteristickým rysem (viz Liebert Gósta, leonographic Dictionary of the Indián Religions: Hinduism - Buddhism - Jainism, Leiden: Brill 1976, s. 276). 69. Tedy dosl. Syn velkého měsíce". 70. Ašvattháman (sa., dosl. Ržoucí jako kůň"), legendární hrdina staroindického eposu Mahábharáty (blíže viz Filipský Jan, Encyklopedie indické mytologie..., s. 24). 71. Tedy nikoliv přímo na samotného vládce barbarů, z tohoto hlediska je zobrazení zachycující Rudni Čakrina, jak pokořuje či dokonce probodává vládce barbarů (viz například Obr. 17, Obr. 22, Obr. 18, Obr. 16, Obr. 19) zřejmě nepřesné, neodpovídající této verzi Šrí Kálačakratantry. Pak by ale, vzhledem k poslední větě v oddílu 1.163, oním ochráncem vládce barbarů" byl právě Kmmati.

21 38 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS Seznamy vládců Šambhaly Seznamy vládců Šambhaly jsou vskutku rozmanité a je tomu tak proto, že ne všechny tibetské buddhistické řády zastávají v této otázce stejný názor. Například seznam tibetského buddhistického řádu Džonangpa Idio nang pal se od seznamu jiného řádu Gelugpy podstatně liší. Co se týče výčtu jmen, pořadí a seznamu celkem 32 vládců Šambhaly, nepanuje tedy v tibetském a mongolském písemnictví shoda; existují jak odlišnosti ve jménech vládců, tak i v počtech a výčtech. 72 Vzhledem k tomu, že se nejedná o reálnou historickou panovnickou linii, není číslování, pořadí ani vlastní jména podstatné. Pro účely této knihy se jako vhodné jeví vycházet z nějakého konkrétního publikovaného panteonu jako z výchozího zdroje. Autoritativní v tomto směru může být přední indický buddholog Lokeš Čandra (Lokesh Chandra), který se tibetskou buddhistickou ikonografií, mytologií a vůbec Buddhovou naukou zabývá dlouhodobě a velmi rozsáhle. 73 Výhoda použití jednoho výčtu jakožto základního je nasnadě - rozdíly ve jménech a pořadí, které se zpravidla netýkají těch panovníků, kteří jsou nahlíženi jako klíčoví v minulosti, přítomnosti a budoucnosti Šambhaly, nejsou podstatné a lze se tudíž držet jenom jednoho seznamu, u něhož je navíc k dispozici i obrazový materiál. Andrej Michajlovič Strelkov například uvádí, že počet vládců Šambhaly může být třicet tři, pokud bude za prvního vládce uznán Súrjaprabhu. 74 Lokeš Čandra (Lokesh Chandra) uvádí následujících sedm dharmarádžů a dvacet pět kuliků (tib. rigdán němga Irigs Idan ňer Ingaf), vládců Šambhaly (jména v sanskrtu jsou doplněná dodatečně, první číslice označuje celkové pořadové číslo vládce Šambhaly, bez ohledu na to, zdali se jedná o dharmarádžů či kuliku): (1.) 1. čhogjal Dawazang Ičhos rgjal zla ba bzangl, sa. dharmarádža Sučandra (2.) 2. čhogjal Lhajiwang Ičhos rgjal lha ji dbangl, sa. dharmarádža Dévéndra, Suréšvara 75 (3.) 3. čhogjal Zidžidčán Ičhos rgjal gzi brdžid čanl, sa. dharmarádža Tédžasvín 72. Bembaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 287; viz též Roerich Georges, Studies in the Kálacakra", Journal of Urusvati Himalayan Research Institute 2/1, (Reprinted in: Rerikh Yuri (= Roerich Jurij N), Izbraimye trudy, Moskva: Nauka 1967, s O jím redigované Šáta-Pitaka Series ( Sto košů") viz Kolmaš Josef, Suma tibetského písemnictví, Praha: Argo 2004, s Strelkov Andrej Michajlovič, Legenda o Sambale..., s Jinou variantu tibetského i sanskrtského jména 2. dharmarádži lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry: Lhajiwang Čhugčhen /lha ji dbang phjug čhenl, viz Těrentěv Andrej A., Opredélitěl' buddijskich izobraienij/ Buddhist Iconography Identification Guide, Sankt-Petěrburg: Nartang 2004, s. 256, obr. 2a.

22 SAMBHALSKÝ MÝTUS 39 (4.) 4. čhogjal Dawačhin Ičhos rgjal zla bas bjinl, sa. dharmarádža Čandradatta, Somadátta 76 (5.) 5. čhogjal LhaiwangčhugIčhos rgjal lha'i dbangphjugl, sa. dharmarádža Dévéšvara, Suréšvara 77 (6.) 6. čhogjal Nacchogzug Ičhos rgjal sna cchogs gzugsl, sa. dharmarádža Čitrarúpa, Višvamúrti 78 (7.) 7. čhogjal Lhaiwangdán Ičhos rgjal lha'i dbang Idanl, sa. dharmarádža Dévéša, Suréšána 79 (8.) 1. rigdán Džampal Dagpa /rigs Idan 'džam dpal grags pa, 'džam dbjangs grags/,* 0 sa. kulika Maňdžušríkírti/ Maňdžušríkírtti, též Maňdžu Jašas (9.) 2. rigdán Pamakar /rigs Idan padma dkarl, sa. kulika Pundaríka (10.) 3. rigdán Zangpo /rigs Idan bzang po/, sa. kulika Bhadra (11.) 4. rigdán Namgjál /rigs Idan rnam rgjal/, sa. kulika Vidžája (12.) 5. rigdán Seňenzang /rigs Idan bšes gňen bzang/, sa. kulika Mitrabhadra, Sumitra 81 (13.) 6. rigdán Rinčhenčhang /rigs Idan rin čhen phjagl, sa. kulika Ratnapáni / Raktapáni (14.) 7. rigdán Khjabdžungbá /rigs Idan khjab 'džug sbasl, sa. kulika Višnugupta (15.) 8. rigdán Ňimadag /rigs Idan ňi ma grags/, sa. kulika Súrjakírti, Arkakírti 82 (16.) 9. rigdán Šintuzangpo /rigs Idan šin tu bzang po/, sa. kulika Subhadra (17.) 10. rigdán Gjamccho Namgjál Irgja mccho rnam rgjal/, sa. kulika Samudavidžája (18.) 11. rigdán Gjálka /rgjal dkďl, sa. kulika Durdžája, Adža 83 (19.) 12. rigdán Ódnangňima /rigs Idan 'od snang ňi ma/, sa. kulika Súrja (20.) 13. rigdán Dawáod /rigs Idan zla ba'i 'odl, sa. kulika Čandraprabha, Saši Tuto variantu sanskrtského jména 4. dharmarádži lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., Opredělitěl'..., s. 257, obr. 2b. 77. Tuto variantu sanskrtského jména 5. dharmarádži lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., Opredělitěl'..., s. 257, obr. 3a. 78. Tuto variantu sanskrtského jména 6. dharmarádži lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., Opredělitěl'... s. 257, obr. 3a. 79. Tuto variantu sanskrtského jména 7. dharmarádži lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentév Andrej A., Opredělitěl'..., s. 258, obr. 3b. 80. Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indián Culture and Aditya Prakashan 1996 (Sáta-Pitaka Series, vol. 385), s Tuto variantu sanskrtského jména 5. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentév Andrej A., Opredělitěl'..., s. 259, obr. 4b. 82. Tuto variantu sanskrtského jména 8. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., Opredělitěl'..., s. 260, obr. 5b. 83. Tuto variantu sanskrtského jména 11. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., Opredělitěl'..., s. 260, obr. 6a. 84. Tuto variantu sanskrtského jména 13. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., Opredělitěl'..., s. 261, obr. 7a.

23 40 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS (21.) 14. rigdán Nacchogzug /rigs Idan sna cchogs gzugsl, sa. kulika Čitrarúpa, Višvarúpa 85 (22.) 15. rigdán Sakjong/rigí Idan sa skjongl, sa. kulika Parthíva, Mahípála 86 (23.) 16. rigdán Thajáňen /rigs Idan mtha' jas gňenl, sa. kulika Ananta (24.) 17. rigdán Sengge /rigs Idan seng gel, sa. kulika Singha / Simha, Harivikrama 87 (25.) 18. rigdán Pálkjong /rigs Idan dpal skjongl, sa. kulika Šrípála (26.) 19. rigdán Nampánon /rigs Idan rnam par gnonl (27.) 20. rigdán Tobpočhe /rigs Idan stobs po čhel, sa. kulika Mahábala (28.) 21. rigdán Magagpa /rigs Idan ma 'gags pal, sa. kulika Aniruddha (29.) 22. rigdán Mijisengge /rigs Idan mi'i seng gel, sa. kulika Nárasimha (dosl. Lidský lev") (30.) 23. rigdán Wangčhug /rigs Idan dbang phjugl, sa. kulika Mahábala (dosl. Vellcý mocný"), Mahéšvara 88 (31.) 24. rigdán Thajá Namgjál /rigs Idan mtha'jas rnam rgjal/, sa. kulika Anantadžaja (dosl. Neomezeně vítězný") (32.) 25. rigdán Dagpo Khorločan/rigs Idan drag po 'khor lo čanl, sa. kulika Rudra Čakrin. Přední italský buddholog a tibetanista 20. století Giuseppe Tučci přináší ve své práci o buddhistické ikonografii také informace o původu a vlastní přehled vládců Šambhaly, který se opírá o tibetské prameny, zejména pak o historika ze 14. století Buton Rinčhenduba (bu ston rin čhen grub, ): Ohledně rozšířeni Kálačakry v Indii a dále i v Tibetu [je třeba vědět, že] základní tantra byla zvěstována buddhou Dawazangpou /zla ba bzang po/, který ji shrnul; Dawazangpo 89 sestavil rozsáh- 85. Tuto variantu sanskrtského jména 14. kulíky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrenlěv Andrej A., OpredělitéVs. 261, obr. 6b. 86. Tuto variantu sanskrtského jména 15. kulíky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., OpredělitéV..., s. 262, obr. 7b. 87. Tuto variantu sanskrtského jména 17. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., OpredělitéVs. 262, obr. 8a. 88. Tuto variantu sanskrtského jména 23. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálačakry, viz Těrentěv Andrej A., OpredělitěVs. 263, obr. 9a. 89. První dharmapála Sučandra (sa., dosl. Dobrý měsíc") je v tibetské tradici chápán jako emanace bódhisattvy Vadžrapániho (srov. Tokarev S. A. (ed.), Mify narodov mira. Enciklopedija, tom ]., Moskva: Sovetskaja Enciklopedija 1987, s. 612). Podle jiných textů je Rudra Čakrin emanací bódhisattvy Maňdžušrího. Jak upozorňuje Edwin Bembaum (viz jeho The Way to Sliambhala...,, s. 234), první šestice náboženských vládců, dharmarádžů (též dharmapála), předchůdce kulíků, byla podle tibetských podání jak linií Buddhova klanu Sákjů, tak emanací různých bodhisattvů, jako například Jamántaky [sic!, pozn. L.B.]. V tomto kontextu nebude jistě překvapující konstatování Marylin M. Rhieové a Roberta A. F. Thurmana, že Rudra Čakrin je reinkarnací" Vadžrapániho (viz jejich Worlds of Transformation: Tibetan A rt of Wisdom and Compassion, New York: Tibet House 1996, s. 499).

24 SAMBHALSKÝ MÝTUS 41 ]ý komentář v verších a sepsal je do knihy, odhalující význam Kálačakry lidem v Sambhale atp. Věnoval jim také mandalu Kálačakry. zhotovenou z různých drahokamů (malba na to zřetelně odkazuje) a poté, co předvedl množství zázraků, odešel do nirvány.'" Obr. 2 První vládce Šambhaly Sučandra, jak je zobrazen v Aštasáhasrikápanteonu, v sekci dvaceti pěti dharmaradžů a kuliků, vládců Šambhaly, klidová podoba, xylografie, původní velikost neuvedena. (Převzato z Chandra Lokesh, Buddhist Iconqgnphy. Compact Edition, New Delhi: International Academy of Indián Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 640, fig ) O tom, že existují rozmanité, navzájem se sice překrývající, nicméně rozdílné soupisy či seznamy jmen šambhalských vládců, svědčí například i následující výčet sanskrtských jmen sedmi vládců dharmy (dharmaradžů) a dvaceti pěti držitelů linie, který uvádějí současní mniši kláštera Namgjál v Dharamsale: Tučci Giuseppe, Tibeian Painled Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas, Rome: La Libreria dello Stato 1949, s Hanington Laura (ed), Kalacliakra: Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1999, s. 51.

25 42 BUDDH1STICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 1. dharmarádža Sučandra 2. dharmarádža Dévéndra 3. dharmarádža Tédžasvín 4. dharmarádža Čandradatta 5. dharmarádža Dévéšvara 6. dharmarádža Čitrarúpa 7. dharmarádža Dévéša 8. kulika Maňdžu Jašas / Maňdžušríkírti 9. kulika Pundaríka 10. kulika Bhadra 11. kulika Vidžaja 12. kulika Mitrabhadra 13. kulika Ratnapáni /Raktapáni 14. kulika Višnugupta 15. kulika Súrjakírti 16. kulika Subhadra 17. kulika Samudavidžája 18. kulika Durdžája 19. kulika Súrja 20. kulika Čitrarúpa 21. kulika Čandraprabha 22. kulika Ananta 23. kulika Parthíva 24. kulika Šrípála 25. kulika Šrípála 26. kulika Vikranta 27. kulika Mahábala 28. kulika Aniródha 29. kulika Nárasingha 30. kulika Mahéšvara 31. kulika Anantadžaja 32. kulika Rudra Čakrin

26 SAMBHALSKÝ MÝTUS 43 Průvodci na cestě do Šambhaly 2ánru, zahrnujícího popisy cest - itineráře - do Šambhaly" se podrobně věnoval současný americký buddholog John Newman. Autor zmiňuje tibetského učence z 19. století jménem Dagon Žabdung Končhog Tánpa Rabgjá Ibrag dgon žabs drung dkon mčhog bstan pa rab rgjasl, který označil celkem pět tibetských pramenných textů za hlavní díla tohoto literárního žánru. Jedná se o následující: (1) Popis cesty do Indie, 91 jenž sepsal Čhang Čhódžepál (/'čhang čhos rdie dpall, ); (2) Popis cesty do Nepálu, 9i jenž sepsal Lhathong Šeňen Namgjál /lha mthong bšes gňen mam rgjall; (3) Popis cesty do Vadžrasány, tj. do Bódhgaji?* autor neznámý; (4) Popis cesty do Uddijány, tj. Svátu, 95 jenž sepsal pravděpodobně Orgjánpa Rinčhenpal {/o rgjan pa rin čhen dpall, ) a (5) Popis cesty do Šambhaly 9i od autorů jménem Manlung Guru /man lung guru/ a Čhódže Džordán Dagpa /čhos rdie 'bjor Idan grags pal. 91 K nim je možné přiřadit ještě další tři tibetské šambhalské průvodce: (6) Popis cesty do Potály, 9 * od neznámého autora; (7) Popis cesty do Kalápy" a nakonec (9) Pramen deseti milionů zázraků: Výklad o velikém miste siddhů země Šambhaly, spolu s vylíčením Indie a okolí. 100 Toto dílo je ovšem známější pod zkráceným názvem Popis cesty do Šambhaly, od autora jménem Lozang Paldan Ješe, což nebyl nikdo jiný, než 6.(3.) pančhenlama. Zřejmě nejstarší tibetský datovaný průvodce na cestu do Šambhaly je výše uvedený Popis cesty do Šambhaly, pocházející od Manlung Gurua a Chódže Džordan Dagpa. Tento cestopis má podle Johna Newmana docela faktologickou povahu a zachycuje konkrétní cesty po Asii. První vede z nepálského Bhaktapúru Ikhu khoml na sever do Chotanu (tib. Lijul llijull). Trať se vine podél řeky Tarim (tib. Šingta Išing rtal, sa. Šitá, Sita) ze západu na východ, nachází se v oblasti obývané Ujgury (tib. Hor Ihorl). Severně od Tarimu leží pohoří Ťan-šan, které představuje jižní hranici Šambhaly, Malé Džambudvípy". Druhá cesta vede z centrálního Tibetu (tib. U Idbusl) do Ngari Mangjulu 92. Tib. Gjagar lamjig Irgja gar lam jigl. 93. Tib. Baljulgji lamjig /bal jul gji lam jigl. 94. Tib. Dordžedángji lamjig Irdo rdie gdan gji lam jigl. 95. Tib. Orgján lamjig lo rgjan lam jigl. 96. Tib. Sambhala lamjig Iša mbha la'i lam jigl. 97. Newman John, Itineraries to Shambhala", in: Cabezón José Ignazio - Jackson Roger R. (eds.), Tibetan Literatuře: Studies in Genre, Ithaca, New York: Snow Lion Publications 1996, s Tib. Potálá lamjig Ipo ta la'i lam jigl. 99. Sa. Kalápávatára, tib. Kalápadžugpa Ika lá par 'džug pal Tib. grubpa'i gnas čhen po iam bha la'i (jul gji) rnambšad 'pliags jul (gji) kji rtogs brdžod dang bčas pa ngo mcchar bje ba 'i 'bjung gnas žes bja ba (biugs so). Tento text si jako první Evropan ze svých cest do Asie přivezl maďarský badatel Alexander Csoma de Koros ( ), který byl o pouhé půlstoletí starší než autor 6.(3.) pančhenlama Lozang Paldan Ješe ( ) viz Terjék József, Collection oftibetan Manuscripts and Xylographs of Alexander Csoma de Koros, Budapest: Magyar Tudományos Akadémia Kónyvtára 1976, s

27 44 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS Imnga' ris mang jull v západním Tibetu. Odsud pokračuje do Turkestánu (tib. Tóhorgjijul Istod hor gji jull) a zemí obývaných Mongoly (tib. Sopájul Isog po'ijull); odsud se poutník do cíle cesty, Šambhaly, může dostat za dva až tři roky. Autor cestopisu tvrdí, že sám Šambhalu navštívil a dokonce se zde setkal s jejím vládcem. Současně obviňuje sakjapovského mnicha Phagpu [jedná ze o synovce známého Sakja-pandity Kunga Gjalcchána Isa skja pan di ta kun dga' rgjal mcchan, /jménem Čhógjal-phagpa Lodó Gjalcchán Ičhos rgjal 'phags pa bio gros rgjal mcchan, /, pozn. L.B.], že vyfabrikoval rozsáhlý text o Šambhale, aby jím oklamal mongolského vládce Chublajchána. 101 Z hlediska poznání představ Tibeťanů o způsobech, možnostech a podmínkách návštěvy Šambhaly či putování do ní je zřejmě nepřínosnější a nejzajímavější Popis cesty do Kalápy. Kdy a kde text vznikl, není známo, Tibeťané se s ním však poprvé seznámili prostřednictvím Táranáthova překladu (Gjalkhampa Táranátha, /rgjal khams pa tá ra ná thaf) nepálského rukopisu a jak překladatel v kolofonu uvádí, pomáhal mu bráhmanský pandit jménem Kršna. Text 102 začíná tradičně jako buddhistická sútra, tj. popisem situace, kdy bódhisattva Maňdžušrí pobýval na hoře jménem Mahéndra, kde ho navštívil bódhisattva Avalókitéšvara. Jejich dialogu mělo naslouchat množství různých bytostí, jako jsou bozi, démoni, duchové, draci, ale také tam přišlo na pět set lidí, místních obyvatel z Kóšalska, Vaišalí, Vidéhy a Mithily. Jenže bódhisattva Maňdžušrí se stále neobjevoval, a tak se lidé ptali Avalókitéšvary na radu. Ten byl potěšen jejich zájmem a přemluvil přítomnou (ženskou) bódhisattvu jménem Ekadžatá, aby zeptala Amóghánkušiho, o němž bylo známo, že zná cestu do Kalápy, hlavního města Šambhaly. Amóghánkuša jim sdělil, že v budoucnu znalost dharmy v Indii vymizí, uchová se však na severu, v Kalápě na hoře Kailáš v Šambhale. Lidé jsou zde šťastní a spravedliví, dodržují zákony dharmy a mahájány. Dále jim sdělil, že tantrik, sádhaka, usilující o získání vyšších sil, siddhi, pro sebe i pro ostatní si může naklonit své osobní božstvo, a získat tak svolení k cestě do Kalápy. Pokud by se tam chtěl vypravit bez tohoto souhlasu, jeho cesta by nepochybně skončila katastrofou. Poté, kdy sádhaka obdrží souhlas, může začít recitovat jeden milion manter a uspořádat více než sto tisíc zápalných obětí různým božstvům. I v tomto případě platí, že pokud by adept cesty do Kalápy nevykonal zmíněné rituály, nejenom že do svého cíle nedojde, ale ještě ho na cestě stihne trest draků, duchů a goblinů. Teprve poté, kdy úspěšně vykoná všechny předepsané rituály, se může poutník vydat do Bódhgaji, aby se poklonil stromu, pod kterým Buddha dosáhl 101. Newman John, Itineraries to Shambhala"..., s Následující převyprávění tibetského textu pochází od Johna Newmana, viz jeho Itineraries to Shambhala"..., s Rozsáhlejší verzi, která se ovšem v detailech dosti liší, nazvanou Kudy cesia do Šambhaly viz Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a pověsti od Kailásu po Šambhalu, přel. Jaromír A. Máša, Praha: Volvox globator 2000, s

28 SAMBHALSKÝ MÝTUS 45 probuzení. Cesta do Šambhaly tak začíná na nejposvátnějším místě buddhismu. Pak se poutník nejprve vydá na západ, plaví se na lodi a přistane na ostrově, kde se pokloní stupě věnované předchozímu buddhovi jménem Kanakamuni. Poté se vrátí do Indie a vydá se na šestiměsíční cestu nejprve směrem severovýchodním, poté severním. Na hoře zvané Kakarí musí poutník za odříkávání příslušných manter vykopat ze země několik kořenů a vysušit je. Z kamene vyštípne destičku a na ni pak namaluje obraz prasohlavé Máríčí a odříkáváním jejích manter prosí o ochranu a podporu při překonávání obtíží a trýzní na další cestě. Vysušené kořeny rozemele a připraví z nich lektvar, který požije za hojného odříkávání manter. Takto získá zázračné vlastnosti vhodné pro další pokračování na cestě, je chráněn proti hladu, žízni a únavě. Cestou mu ještě pomáhají další božstva jako například Mandehá a Vidjuččalá, a tak nakonec poutník do Kalápy šťastně dorazí, nesen kouzelnicemi. Kalápa je přenádherný palác, ráj na zemi, všichni jsou zde šťastní, lidé neznají zlo, nenávist a nevědomost a dožívají se nejméně sta let. Kalápa má také zvláštní duchovní moc, která se projevuje v tom, že vyspělejší poutník zde dosáhne všech pozemských i nadzemských siddhi pouze tím, že vzdává úctu svatým vládcům; méně vyspělý poutník zase na tomto místě obdrží duchovní pokyny, které mu napomohou k úspěšnému završení duchovní cesty. Poté, kdy na pět set šťastných lidí vyslechlo tuto rozpravu, navrátili se všichni domů a začali nauku o Šambhale šířit mezi ostatní. Ti, kdož využili dovedností a metod na dosažení siddhi popsaných v rozpravě, skutečně tyto zázračné schopnosti získali a do Šambhaly nakonec došli. A tak končí Popis cesty do Kalápy. Vylíčený příběh o cestě do Kalápy zřejmě zahrnuje obě cesty, obě interpretace eschatologického mýtu. Šambhala se adeptovi po splnění všech podmínek 103 smí nejprve ukázat ve skutečnosti nebo ve snu. Když mu jeho osobní božstvo takto naznačí, že je zplnomocněn, smí se vydat na skutečnou cestu do Kalápy." 104 Obě cesty jsou takto rovnocenné a mohou představovat jak esoterickou, tak i exoterickou interpretaci. Více na stranu esoterické interpretace se přiklání John Newman, když říká, že oproti Manlung Guruově realistickém a geograficky zakotveném cestopisu se Popis cesty do Kalápy vyznačuje velkou geografickou a historickou neurčitostí, nelze podle něj reálně po Asii cestovat. Představuje tedy popis duchovní cesty do Šambhaly, na níž je podstatné vlastní úsilí poutníka, sádhaky, směřující k dosažení siddhi prostřednictvím očišťo Conditio sine qua non cesty do Kalápy je: Kdo touží dojít do Šambhaly, len musí kráčet pravou cestou a cvičit se v rozjímání. Musí hluboce věfit, musí ho hnát neodolatelný impuls, aby dosáhl osvícení pro blaho všech citlivých tvorů. Musí být také zasvěcen do mandaly, ovládat obřady a začít se studiem tanter. Kromě toho musí být jasného ducha. Musí být také způsobilým, aby tomu porozuměl a jeho bytost musí být upřímná. Kdo splní tyto podmínky, ten musí nejdříve ze všeho rozjímat o svém osobním božstvu." Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského..., s Ibid, s. 178.

29 46 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE SAMBHALSKÝ MÝTUS vání, rituálů a uctívání svatých vládců. A tak přestože oba texty, Manlung Guruův i Popis cesty do Kalupy, mají shodný cíl - přístup k náboženskému učení Šambhaly - předkládají naprosto odlišný způsob, jak ho dosáhnout. Vydat se na pouť s Manlung Gumovým textem může okamžitě každý, kdo umí číst; vydat se na pouť s Popisem cesty do Kalápy může jenom tantrický adept a to až poté, kdy splní řadu předběžných požadavků. V Evropě, USA a ostatně i jinde ve světě je nejznámější popis cesty do Šambhaly pocházející od 6.(3.) pančhenlamy. Nicméně, jak připomíná John Newman, pouze asi pětina textu se skutečně věnuje popisu cesty, ostatní části se zabývají líčením tehdejší Indie, jejími politickými a náboženskými dějinami. A jak Edwin Bernbaum správně upozornil, pančhenlamův text je, co se týče vlastního popisu cesty do Šambhaly, v podstatě identický s Popisem cesty do Kalápy. Daleko zajímavější než tato pasáž pančhenlamova textu je jeho postoj k možnosti dosažení Šambhaly. Díky Táranáthově překladu Popisu cesty do Kalápy měli Tibeťani k dispozici dva zcela odlišné popisy cest do Šambhaly. První je realistický" cestopis Manlung Guruův, druhý pak duchovní" Popis cesty do Kalápy. Pančhenlama, když sepisoval svůj text, měl možnost volby mezi oběma pojetími a nakonec si vybral líčení duchovní". Praví: Pokud chcete skutečně, fyzicky, cestovat [do Šambhaly], nezbytnou podmínkou je dosažení síly manter a vytvoření zásluh. Jinak vás po cestě zabijí zuřiví nágove', goblini." 105 Pančhenlama dokonce srovnává oba texty a vyjadřuje se k jejich platnosti, pravdivosti, či autoritativnosti. Poznamenává, že je možné docela snadno postupovat podle Manlung Guruova cestopisu, že však tento spis obsahuje mnoho věcí, které neodpovídají autoritativnímu" popisu cesty do Šambhaly, totiž Popisu cesty do Kalápy. A uzavírá tím, že pouze tento jediný spis je pravdivý, autoritativní", všechny ostatní jsou podvržené, nepravdivé, falešné. John Newman si klade otázku, proč pančhenlama nakonec zvolil ono metafyzické" místo fyzického" pojetí cesty do Šambhaly. K odpovědi využívá textu od 4. cánpo nominchána Džampal Čhókji Tándzin Thinláho ( Ibcan po no mon han sprul sku 'díam dpal čhos kji bstan 'džin 'phrin las/). Přinejmenším ho k tomu mohly vést dva důvody. První je skutečnost, že Šambhala je v Kálačakratantře nahlížena jako zázračně projevené město" (tulpá dongkhjer /sprul pa'i sgrong khjerí), a tudíž se prostým a obyčejným bytostem vyjevuje různými způsoby. Říká, že cesta vylíčená v Popisu cesty do Kalápy je sice určena pro cestovatele hledající tantrické siddhi, zvláštní schopnosti, ale že to nevylučuje existenci jiných, dalších možností, jak se do Šambhaly dostat. Tak například přestože podle Popisu cesty do Polály (Potálá lamjig /po ta la'i lam jigl) je do Avalókitéšvarova paláce ve lhaské Potále možné se dostat pouze pod vodou a vzduchem, Buddhaguptovi se to podařilo s obchodníky na lodi. A tak platí, že Manlung Guruův cestopis nabízí skutečnou, viditelnou cestu 105. Citováno podle Newman John, Itineraries lo Shambhala"..., s. 491.

30 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 47 do Šambhaly. Je zde však nebezpečí, že pokud je cesta do Šambhaly otevřená i pro nebuddhisty. mohla by se časem zaplnit barbary, cizinci a návštěvníky a právě toto byl podle 4. cánpo nominchána Džampal Čhókji Tándzin Thinláho důvod, proč pančhenlama lidi od cesty do Šambhaly spíše odrazoval, než že by jim ji doporučoval. Péče o čistotu Šambhaly je jedním z dobře pochopitelných a vysvětlitelných důvodů, proč pančhenlama upřednostňoval Popis cesty do Kalápy před Manlung Gumovým cestopisem. Lze se však domnívat, že svou roli zde sehrály i jiné důvody: pančhenlama se ve shodě se svými příznivci považoval za před-znovuzrozence" (pre-reincarnation) Rudry Čakrina. V druhé polovině 18. století věděli již Tibeťani mnohé o geografii území obývaných mongolskými a turkickým kmeny, a tak by mohl vzniknout docela vážný problém při čtení zeměpisně přesného průvodce do Šambhaly; když se bájné buddhistické království nenachází tam, kde by mělo podle Manlung Guruova cestopisu být a naopak je zde poušť a pustá step jen řídce obydlená nomády, co pak lze říci o samotném pančhenlamovi jakožto budoucím Rudrovi Čakrinovi? Když se text zjevně a ověřitelně mýlí v jednom, proč by se nemohl mýlit i v předpovědi budoucnosti, v apokalyptické bitvě, jejím vůdci a výsledku? Doslovné a geograficky určité či realistické pojetí Šambhaly obsažené v Manlung Guruově cestopisu se ukázalo být problémem, potíží. Za těchto okolností bylo snazší svízelnou situaci vyřešit prohlášením, že tento cestopis je falešný a podvodný a jediný správný, platný a pravdivý je popis Šambhaly a její budoucnosti obsažený v Popisu cesty do Kalápy.

31 48 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS Modlitby za zrození v Šambhale I tento žánr představuje množství písemných pramenů, nicméně pro potřeby této knihy bude postačující, když se podrobněji dotkneme textu nejznámějšího, nazvaného Modlitba za zrození v severní Šambhale od 6.(3). pančhenlamy, jehož úplná česká verze je publikována poprvé: 106 Klaním se mistrovi! Modlím se k tobě, vznešený mistře, který jsi veliké nauce vzácného prvního buddhy dal prospívat ve městech Šambhaly, ať modlitbou k tobě dojdou tato má pravdivá slova naplnění. 107 Pevně schraňující buddhovskou mysl Kálačakry a dalších 108 je místo, ve kterém jsou vzácné nauky rozšířené, město v severním směru zvané Kalápa, skvostnější než dobrý příbytek boha Indry je skvělý palác v délce dvanácti jódžan, se čtyřmi stěnami, zářný, ozdobený mnoha drahými kameny, obklopený devíti sty milióny usedlostí, se skvělými hájky, dokonalejšími než ty v krajích bohů, dvě mandaly prvního buddhy, větší a menší při pouhém pohlédnutí dávají dojít nejvyšší dokonalosti, zhotovené jsou z drahocenností nevyjádřitelné ceny, nalevo i napravo od nich jsou krásná veliká jezera, naplněná klenoty, v délce dvanácti jódžan, pro lidi a dobytek vprostřed času zániku Učení, po uplynutí zhruba sedmi set let od nynějška, staneš se Hrozivým Rigdánem a nad oddíly barbarů 106. Překlad z tibetštiny pořídil Daniel Berounský, veškeré následující poznámky k překladu jsou taktéž od nčj. Překlad je proveden z xylografického vydání z Burjatska (viz Obr. 3), avšak bylo též přihlédnuto ke knižně publikované verzi (Bstod srnou phjogs bsgrigs [Sbírka oslav a modliteb]. Mccho sngon mi rigs dpe skrun khang, Xinning 1996: ), která uvádí název Modlitba za zrození v severní Šambhale Ibjang šambha lar skje ba 'i smon lam bžugs sol. Xylografické vydaní obsahuje množství chyb, na které překladatel upozorňuje v poznámkovém aparátu, a obě verze se v zásadě neliší, xylografická edice obsahuje jen jednu větu navíc Mistrem se rozumí vládce Šambhaly a výraz první buddha" {dang po 'i sangs rgjas) označuje v tomto kontextu božstvo Kálačakru (viz Dge bšes óhos kji grags pas brcam pa 'i brda dag ming cchig gsal ba bžugs so [Výkladový slovník Čhókji Dagpy], Peking: Mi rigs dpe skrun khang 1995, s. 390) Xylografická edice uvádí chybně rtag bsten namísto rtag brten.

32 ŠAMBHA1SKÝ MÝTUS 49 zvítězíš v onom čase podobném konci, ať beze ztráty dřívější přísahy i já zasloužím si být předním ve tvém doprovodu, ty sám, nejvyšší mistře a vznešený pane, osedláš kamenného koně síly větru, krátkým kopím prorazíš plíce Naivy, 109 ať i já si zasloužím chvíli jistého vítězství, milióny oddílů vojsk pestrobarevných, čtyři sta tisíc omámených cvičených slonů, šílených slonů čtyři sta tisíc statisíců, 110 barvami skvoucí zlaté vozy a pěchota, uprostřed hrůzného houfu vojsk budeš pevně stát, ty sám probodneš plíce Naivy, 111 Syna Velikého Měsíce na koni 112 probodne ostrou zbraní Hanumand, dvanáct velikých božstev, Rudra a další skoncují se všemi ne-bohy a dalšími, 113 jejich sloni budou na hlavu poraženi slony, kamennými koňmi budou jejich koně zabiti, zlaté vozy rozdrtí jejich vozy na prach, ochránci země si podrobí ochránce země 114 a proud barbarů bude přetržen, v čase, kdy se jméno, Učení a všechny způsoby prvního buddhy budou šířit, ať i já si zasloužím tu být, tak bude Učení po mnoho let odkrývané, druhého mongolského měsíce v roce koně, dvaadvacátého dne budou hrdinové a hrdinky za zvuků hudby a s doprovodem statisíců ve spokojeném čase, na místě, kde není níže než Cesty, V xylografické edici je chybně bjas pa namísto bjis pa Tato věta v citované knižně publikované verzi schází V xylografické edici je chybně bjas pa namísto bjis pa Xylografická edice uvádí chybně dbu namísto bu Dvanácti božstvy se mfní skupina dvanácti vládců Sambhaly z celkového počtu pětadvaceti. Asurové jsou v tibetštině doslova ne-bohové", čímž se poetickým jazykem barbaři snižují". Zároveň však v Tibetu bývá muslimský Bůh snad i pro zákaz zobrazování nazýván ne-bohem čili asurou V tibetštině sa skjong. Kromě tohoto obecného významu je však i jménem jednoho z vládců Sambha ly V překladu se ztrácí evidentně vědomá narážka na východní ráj Akaništa buddhy Akšóbhji. Jeho tibetský název 'og min viz není níže".

33 50 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS ve chvíli dosažení završeného těla blaženosti," 6 ať i já dojdu stavu buddhy. Kolofon: Tyto verše šambhalské modlitby sestavil v paláci tradice Kadampa gelong z rodu Šákji, Lozang Paldan Ješe. Text Modlitby za zrození v severní Šambhale sepsal podle Karéniny Kollmar-Paulenzové" 7 6.(3) pančhenlama pravděpodobně v roce Tento zřejmě mezi prostým lidem nejznámější, nejrozšířenější a nejvlivnější šambhalský text byl doposud na Západě knižně, časopisecky a na internetu publikován nejméně třikrát." 8 Jak již bylo řečeno, tento text je od doby svého vzniku až po dnešek ve Vnitřní Asii neobyčejně populární. Není příliš rozsáhlý, má zhruba padesát řádků; zjistit však jejich přesný počet, stejně jako stanovit, která verze modlitby je původní, je obtížné. Text totiž koluje již více než dvě století po Tibetu, Mongolsku, Burjatsku atp. a při jeho přenosu" - ať již psaném či ústním - vznikají nutně chyby a šumy. Ostatně dobrým důkazem této skutečnosti je i verze modlitby, kterou pro tuto knihu přeložil a s dalšími verzemi komparoval Daniel Berounský. Text samozřejmě začíná poklonou Mistrovi, končí kolofonem, ve kterém se hovoří o autorství. Věřící se při recitaci textu - modlení" - obrací k pančhenlamovi jako ke svému guruovi a vyjadřuje své horoucí přání aktivně se zúčastnit poslední bitvy o Šambhalu. Přeje si, aby si zasloužil příští zrození právě v této zemi a v té době, kdy podle proroctví vypukne velká poslední bitva. Hovoří se zde zhruba o sedmi stech letech, což vzhledem k tomu, že text byl sepsán někdy v osmdesátých letech 18. století (není ovšem v kolofonu přesně datován, jedná se o odhad), předpokládá, že ona bitva se uskuteční v 25. století. Je zde přímo řečeno, že pančhenlama se znovuzrodí jako Hrozivý Rigdán (tib. Rigdán Dagpo Irigs Idan drag pot). Vedle krátkého popisu samotné Šambhaly a scén z vlastní bitvy, vycházejících z textu Kálačakratantry, je zde naznačena i budoucnost, která po bitvě nastane, když se bude Učení a všechny způsoby prvního buddhy" šířit. Modlitba se završuje přáním dosáhnout stavu buddhy Je jedním ze tří buddhovských těl" a zjednodušeně řečeno je ikonografickou podobou buddhů, jak se projevuji v jednotlivých buddhovských polích" či rájích Karénina Kollmar-Paulenz, Utopian Thought in Tibetan Buddhism", in: Studies in Central and East Asian Religions 5/6, , s Bio bzang dpal ye shes (Third Panchen Lama), Sham bha lar skye ba'i smon lam", in: Ven. Dalama (ed.), Tibetan Buddhist Studies of Klon-rdol bla-ma Nag-dban-blo-bzang, Mussoorie 1963, vol. 1, s ; Jackson David P., The 'Miscellaneous Series' of Tibetan Texts in the Bihar Research Society, Patná: A. Handlist", Tibetan and Indo-Tibetan Studies 2, Stuttgart 1989, No (B. No. 565), s. 212; Prayer of Shambhala (Shambhala'i smon-lam)", translated by Alexander Berzin, 1985, ( ).

34 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 51 J3 7i ^1 JÍ:**WW^^^J^I II^S" cv._ v ťv -V y ^ *w- Obr. 3 Faksimile plného znění Modlitby za zrození v severní Šambhale Ibjang iambha lar skje ba'i smon lam biugs sol od 6.(3.) pančhenlamy Lozang Paldán Jeseho (Iblo bzang opal Idan je Sesl, ). Xylografické vydání tibetského textu z Burjatska, pravděpodobně z konce 19. nebo počátku 20. století. [Archiv Daniela Berounského]

35 52 BUDDHIST1CKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS wr r c -3? f k vtj- - 57;_ rx _ >. ' >, cy..í^^^ouát? I t ř L ^Vfrfe> *l ^ W'^ ^K^p w I

36 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 53 V závěru textuje taktéž uveden pozoruhodný odkaz jak na přechod bojovníků, hrdinů a hrdinek (sic!) do sféry druhého buddhova těla (sa. sambhógakája): ve chvíli dosažení završeného těla blaženosti", tak i jeho časový údaj: druhého mongolského měsíce v roce koně, dvaadvacátého dne". Zajímavé skutečnosti v souvislosti s chronologií v Modlitbě za zrození v severní Šambhale si povšiml Andrej M. Strelkov. Říká, že ani tak přesný údaj nám neumožňuje exaktně stanovit termín poslední bitvy o Šambhalu, neboť autor opomenul uvést jak živel, v jehož znamení daný rok koně bude, tak i pořadové číslo rabdžunu, tj. šedesátiletého cyklu Strelkov Andrej Michajlovič, Legenda o Šambale po tibetojazyčnym buddijskim istočnikam XVIII - načala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovédčnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis disertace, s

37 54 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 1.1. Tibetský šambhalský mýtus Motto: Při hledání Šambhaly se popisuje skutečné, fyzické cestování, které částečně prochází oblastmi úzce spjatými s Tibetem, kde tyto tradice stále přežívají. Zatímco v Tibetu byly tyto tradice násilně zničeny, v oblastech, které autorka procestovala, přetrvávají jako význačný rys každodenního života. A to i navzdory tomu, jak připomíná, že se postupně nahrazovaly městskými hodnotami. Hledání Šambhaly je ve svém nejhlubším smyslu duchovní cestou. Království Šambhaly představovalo původně celou společnost žijící podle zásad buddhismu. Dnes nikdo neví, kde se Šambhala nachází. Ačkoliv se říká, že existuje, lidé ji nemohou spatřit a nemohou s ní běžným způsobem vejít ve styk. Někteří lidé si myslí, že se nachází na jiné planetě, jiní zase, že je to něco jako čistá země. Ať už je odpověd jakákoliv, hledání Šambhaly tradičně začíná jako cesta vnější, která se postupně mění v cestu bádání a objevů ve vlastním nitru dalajláma Tándzin Gjamccho, 10. května 1996 Protože šambhalský mýtus je úzce spjat s Kálačakratantrou, je vhodné zmínit alespoň přibližné datum, kdy se tento text na území Tibetu dostal. Lokeš Čandra (Lokesh Chandra) uvádí rok 1026: Čilúpa putoval do Šambhaly proto, aby se zde seznámil jak s textem Kálačakratantry, tak i s jejími komentáři. Do Indie se vrátil v roce 966 a učení šířil pod vládou bengalského krále Mahipály, který vládl zhruba v letech Šedesát let po Čilúpově návratu, v roce 1026, se Kálačakratantra dostala do Tibetu, kde dosáhla velké popularity. Šedesát let z šedesátiletého cyklu představuje jednu jugu. Ovšem tento pojem, juga, je velmi široký, vágní a tak i uváděný rok 966 není jako datum příliš spolehlivý. 122 Přesné datum tedy zřejmě zjistit nelze, nicméně panuje všeobecná shoda, že texty spojené s šambhalským mýtem se v Tibetu díky působení indických učenců, panditú, a jejich tibetských žáků a překladatelů, locáwů (/tib. lo cá bal, nebo Ho echa bal), rozšířily od 11. století. Historicky mimořádně obtížné období pro buddhismus v Indii, které 120. Brook Elaine, In Search of Shambhala, London: Jonathan Cape 1996, s. vii V literatuře se lze setkat i s jinými daty: Mahípála I., asi , panovník z dynastie Palů v Bengálsku", viz Stmad Jaroslav - Filipský Jan - Holman Jaroslav - Vavroušková Stanislava, Dějiny Indie, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2003, s Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indián Culture and Adilya Prakashan 1996 (Šáta-Pitaka Senes, vol. 385), s. 78.

38 SAMBHALSKÝ MÝTUS 55 se promítlo i do samotného mýtu, se takto zprostředkovaně přeneslo do Tibetu a ještě dále na sever do Mongolská a Burjatska. V Tibetu zhruba od 10. století probíhala druhá vlna šíření Buddhovy nauky, nazývaná čhidar /pliji dar/, spojená s činností misionáře Atíši Dípankary Šrídžňány (asi ), v Tibetu též známého jako Džowo Paldán Atíša Idio bo dpal dan a tí šal, bengálského učence a duchovního zakladatele tibetského řádu Kadampa lbka'gdamspal. Buddhismus v Tibetu tedy nebyl v přímém kontaktu s těmi náboženskými nepřáteli, kteří ho v jeho indické vlasti tak úspěšně odstraňovali z místa jeho zrodu. Na rozdíl od Indie se tibetský buddhismus setkával - a to často ve velice brutálních střetech - s bónismem. Jestliže jednou z reakcí na sílící tlak hinduismu a islámu v Indii, vedoucí k zániku buddhismu v tomto regionu, byl vznik buddhistického kálačakrového písemnictví, tak je jistě zajímavé si položit otázku, zdali měly dobové okolnosti v Tibetu, které byly zcela odlišné od indických, nějaký vliv na utváření jak překladů Kálačakratantry, tak i tibetské modifikace šambhalského mýtu. Odpověď však není ani snadná ani jednoznačná. Tibetské jméno Šambhaly Dedžung Ibde 'bjungl lze přeložit jako zřídlo štěstí" a vyjadřuje optimistickou a radostnou složku onoho mýtu. 123 Mesianismus Šambhaly, 124 jak o něm hovoří Andreas Gruschke, je ovšem bojovný, neradostný a rozhodně není zřídlem štěstí". Ostatně samotná poslední bitva se neodehraje na území Šambhaly, ale mimo ně. Tato skutečnost je vyjádřená i na četných tibetských, mongolských a burjatských thangkách, kdy hranice Šambhaly tvoří vždy zřetelný okruh jednoho světa, světa štěstí, radosti a míru, jasně vymezeného oproti světu zbývajícímu, zkaženému a určenému k zániku. Z tohoto hlediska je možná přesnější a vhodnější spíše než o poslední šambhalské bitvě hovořit o poslední bitvě o Šambhalu. Tibetská adaptace šambhalského mýtu zahrnuje vedle podrobného líčení utopické skryté země či skrytých údolí (tib. bajul Isbas julí), 125 kde panují ideální vztahy mezi lidmi a panovníky, také líčení poslední bitvy o Šambhalu, která již nemá povahu idylického popisu, ale naopak zachycuje krutý boj mezi silami dobra a zla. Tento boj popisují jak texty, tak i výtvarná zobrazení. Obojí je v dostatečné míře podrobné, a tak je možné si udělat docela konkrétní představu o tom, jaký obrázek této bitvy měli věřící v po Jiné tibetské jméno zní Severní Šambhala" Ibjang šam bha la/; pravě toto pojmenování se přeneslo do Mongolská jako Dian Sambala, viz Ako Tengewvia zostúpili na zem: Mongolský buddhistický epos, přel. Marta Kirípolská, Košice: Knižná dielňa Timotej 1998, s Mezi bájnými představami hraje mesianistický moment velkou úlohu, jmenovitě v tom, že ze Šambhaly jednou vzejdou spasitelé lidstva, až na světě bude vládnout jen válka a ničení." Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a pověsti od Kailásu po Šambhalu, přel. Jaromír A. Máša, Praha: Volvox globator 2000, s Slobodník Martin, Tibet a obrazy pozemského raja", Hieron 3, 1998, s Viz též Schwartz Ronald D., Circle of Protest: Political Rituál in the Tibetan Uprising, London: Hurst and Company 1994, s

39 56 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS sledním zhruba půltisíciletí před sebou. Bitva představuje terminální fázi vývoje Šambhaly a je zasazena do relativně blízké budoucnosti. Zřejmě jedno z prvních přímých svědectví o přítomnosti šambhalského mýtu u Tibeťanů přinesl v ruském písemnictví Nikolaj Michajlovič Prževalskij. V letech vykonal svoji první průzkumnou expedici do Vnitřní Asie (Mongolsko a Amdo). Přestože byl především přírodovědec, geograf a povoláním voják, sbíral také informace, které se týkaly náboženského života místního obyvatelstva. A tak zaznamenal i jednu amdoskou podobu šambhalského mýtu: Jiné velmi zajímavé vyprávění, které jsme slyšeli od Sordži, je legenda o Sambalynu, zaslíbené zemi buddhistů, kam se časem z Tibetu odeberou všichni vyznavači tohoto náboženství. Tato země je ostrovem, který leží kdesi daleko v severním moři. Je tam spousta zlata a vysokého obilí a nikdo tam není chudý; zkrátka Šambalyn oplývá mlékem a strdím. Do té země prý buddhisté přejdou za dva a půl tisíce let od chvíle, kdy tato událost byla předpovězena; od té doby už uplynulo 2050 let, takže zbývá jen poměrně málo. 126 Stane se to pak takto: V západním Tibetu žije gygen, 127 který jakožto živé vtěleni boha nikdy neumírá, nýbrž jen přechází z jednoho těla do druhého. Nedlouho před očekávanou událostí se tento světec narodí jako syn vládce v Sambalynu. Zatím se Dungani 129 vzbouří ještě prudčeji, než tomu bylo tentokrát, zničí celý Tibet. V té chvíli všechen tibetský lid opustí za vedení dalajlámy svou otčinu a vydá se do Sambalynu, kde jej přivítá a usídlí zmíněný světec, který se po smrti svého otce stal vládcem země. Dungani, povzbuzeni svým úspěchem v Tibetu, ovládnou celou Asii a Evropu a přivalí se až k Sambalynu. V té chvíli panovník sebere vojsko, zažene je zpět do jejich země a ve všech krajích, které ovládne, zavede buddhistickou víru. Nesmrtelný gygen v Tibetu už dnes jezdí potají do Sambalynu. Má k tomu zvláštního koně, který je stále osedlán a za jedinou noc doveze svého pána do zaslíbené země a zpět.' 29 Z citovaného podání šambhalského mýtu vyplývá několik zajímavých skutečností. Je pozoruhodné, že se v něm mění forma sukcese, následnictví. Linie pančhenlamů 126. Podle tibetského datování vypukne v 98. roce panování 25. kuliky Rudry Cakrina, posledního vládce Šambhaly, velký boj mezi buddhisty a nevěřícími (muslimy). Toto datování odpovídá roku 2425 (viz Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra: Rite of lnitiation, Boston: Wisdom Publications 1999, s. 65). Alexander Berzin uvádí rok 2424 (viz Berzin Alexander, Holy Wars in Buddhism and Islám: The Myth of Shambhala", (November 25, 2001, full version), http./avww.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambhala_long.html ( ), s Ruský přepis tibetského slova gegán Idge rganl, dosl. starší mnich, učitel, vysoce postavený lama", v mongolštině pak rozpoznaný znovuzrozenec". V tomto případě se jedná o pančhenlamů, což ovšem N. M. Prževalskij neuvádí, zřejmě to nezmínil ani jeho informátor Sordži. Tradičním sídlem tibetských pančhenlamů je Tašilhiinpo Ibkra sis Ihun pol v západním Tibetu poblíž města Žikace, založené v roce 1447 prvním dalajlámou. Vztah pančhenlamů k šambhalskému mýtu je mnohovrstevnatý a taktéž tradiční Čínští muslimové, chuejové; o nich blíže viz například Liščák Vladimír, Čína, dobrodružství Hedvábné cesty. Po stopách styků Východ - Západ, Praha: SET OUT 2000, s ; viz též Kolmaš Josef, Chuejové (Nechanské národy a národnosti ČLR)", Nový Orient 31/1, 1980, s Prževalskij Nikolaj M., Mongolsko a země Tangutů. Tříleté putování po východní vysoké Asii, Praha: Přírodovědecké vydavatelství 1951, s. 176.

40 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 57 představuje typ reinkamační", kdežto linie kuliků pak typ genetický". Faktem ovšem je, že v Tibetu se uplatňovaly historicky oba typy sukcese. Dále je jistě zajímavé, že Nikolaj M. Prževalskij byl v Amdu v letech Byl v této části Tibetu jako jeden z prvních Evropanů, který svá pozorování a vědecká bádání písemně zaznamenal. 6.(3.) pančhenlama Lozang Paldán Ješe psal svůj text v roce 1775, jedná se tedy o rozdíl pouhého sta let. Během této doby tento text zlidověl natolik, že jej znali i prostí věřící. Ale nebyl to jediný zdroj informací o Šambhale, který měli tito nomádi k dispozici. Naopak, vzhledem k mimořádné atraktivitě eschatologického mýtu mezi běžnými věřícími zde kolovalo vícero různých textů, vyprávění atp. Lze dokonce říci, že šambhalská podání, a to jak v písemné, tak i ústní tradici, tvořila zvláštní žánr. Sofia Stril-Reverová v článku publikovaném na internetovém serveru Buddhaline v roce 2001 tvrdí, že všichni vládcové Šambhaly jsou bódhisattvové. 130 Mezi nejdůležitější a charakteristické vlastnosti každého bódhisattvy podle buddhistické nauky patří jak schopnost vybrat si čas a místo znovuzrození, tak i zvolit si rodiče. Znamená to tedy, že každý bódhisattva se takto vědomě a řízené rodí na zemi. Dobrým příkladem takové situace je poslední zrození Bódhisattvy jakožto prince Siddhárthy, budoucího Buddhy Šákjamuniho. Každý bódhisattva se tedy rodí, motivován soucitem, z vlastního rozhodnutí. Zdali to platí i o mytických vládcích Šambhaly, je otázka, na jejíž zodpovězení by bylo třeba studovat příslušné indické a především tibetské prameny. Výše uvedený názor Sofie Stril-Reverové je ojedinělý. Otázka sukcese, následnosti panovníků, je v Šambhale řešena způsobem, který je našemu kulturně historickému rámci a prostředí srozumitelnější a bližší, než je typická bódhisattvovská linie (znovu)zrozování. Vládci Šambhaly si moc předávají v linii otec-syn. Tato forma sukcese je běžná u panovnických rodů a má jakési biologicko-genetické zakotvení či opodstatnění. V případě bódhisattvů, například v linii dalajlámů, byla v Tibetu vybrána jiná forma sukcese. Každý dalajláma se jakožto bódhisattva rodí vědomě a cíleně, jenomže na svět přichází jako každé jiné dítě. Vzniká tak nutně otázka či problém, jak rozpoznat, že právě toto dítě je to pravé, je novým zrozením (nesprávně re-inkamací) bódhisattvy. K tomuto účelu se v Tibetu postupně vyvinula zvláštní instituce vyhledávání, zpravidla týmového, a následných procedur rozpoznávání nových tulkuů. Vlastní výběr probíhá nejčastěji z několika jedinců, které předvybere" jedna či více vyhledávacích či rozpoznávacích komisí". 131 Domyšleno do konce - bódhisattvovská linie dalajlámů představuje opakovaná zrození, 130. Stril-Rever Sofia, Raudra Chakrin, vingt-cinquieme roi-kalkin de Shambhala", ( ) Viz například výběr současného dalajlámy v Tibetu popsaný v jeho autobiografii: Gjamccho Tándzin (14. dalajláma), Svoboda v exilu: Autobiografie 14. dalajlámy, přel. Josef KolmaS, Praha: Práh 1992; o samotném dalajlámovi viz například Luzný Dušan, Zeleni bódhisattvové. Sociálně a ekologicky angažovaný buddhismus, Brno: Masarykova universita 2000, s

41 58 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS sukcese, jednoho jediného bódhisattvy, totiž tibetského patrona Cánráziga (tib. Ispjati ras gzigsl, sa. Avalókitéšvara). Nově narozený a posléze i rozpoznaný dalajláma tedy, na rozdíl například od vládců Šambhaly, není synem dalajlámy předchozího (to už by byl spíše jeho jakýmsi duchovním klonem), a to nejenom proto, že vysocí hodnostáři řádu Gelugpa žili v Tibetu (jinde, například v Burjatsku, tomu ovšem tak vždy nebylo) v celibátu, ale především proto, že předpokladem nového zrození je smrt předcházejícího. Zcela jinak je tomu u zmíněných vládců Šambhaly, kde se říše podle tibetských podání dědí z otce na syna, nehledě na to, zdali se jedná o bódhisattvy či nikoliv. Další z přímých svědectví o výskytu šambhalského mýtu v Tibetu představuje popis proroctví o budoucí velké bitvě, který francouzským cestovatelům Josephu Gabetovi a Evariste-Régisovi Hucovi v roce 1846, tedy o čtvrt století před Nikolajem M. Prževalským, vyprávěli obyvatelé Lhasy. Pozoruhodné je, že autoři nikde neuvádějí, že se jedná o Šambhalu: Všickni, kdož putují do Džaši-lumbo, duchovníci i laikové, mužové i ženy, stávají se členy spolku zvaného bratrstvo Kelanův a založeného samotným Bandžanem. Téměř všichni buddhisté hledí dojiti štěstí, aby stali se údy dotčeného bratrstva, již nyní velice četného a rozvětveného. Spolek ten jistě stane se kdysi příčinou vážných událostí a převratův v hořejší Asii. Osudnou katastrofu očekává lid již nyní, i kolují o tom rozličné pověsti a proroctví. Praví se, že po úmrtí svém svatý z Džaši-lumbo, totiž Bandžan, přeměnu svou neuskuteční více v západním Tibetu, nýbrž na severu, v stepích, kdež bydlí Urian-hai-ové, v Thian-šan-pe-lu, mezi Altaiem a Nebeským pohořím. Několik rokův bude prý dlíti o samotě, nikým neznán, a modlitbou a dobrými skutky bude se připravovali k těm velikým věcem, které mají se díti v budoucnosti. Tehdáž víra buddhistická ustydne v srdcích mnohých a jen v bratrstvu Kelanův zářili bude živě. Za oněch neblahých časův Číňané velice se zmohou v Tibetu, rozhostí se po horách i údolích a s největším úsilím budou hleděti zmocniti se vlády Tale-lamy. Ale to nebude trvati dlouho. Jako jeden muž chopí se Tibetanci zbraně a v jednom dni pobijí všechny Kytajce až do posledního, tak že ani jediný více nespatří Číny. Za rok po onom krvavém dni vyšle císař čínský náramná vojska proti Tibetancům. Tehdáž krev poteče ručejemi, zbarví všecky řeky a nakonec Číňané zmocní se Tibetu. Avšak ani tenkráte nebude to na dlouho. Tu zajisté Bandžan Rembuči projeví svou moc i přivolá k sobě bratrstvo Kelanův. Mrtví údové téhož bratrstva ožívají a všickni shromáždí se v Thian-šan-pe-lu, na nepřehledné pláni. Zde Bandžan podělí je šípy a puškami, stana v jejich čele, povede je proti Číňanům a ti do jednoho budou porubáni. Dobyty budou nejprve Tibet, potom Čína, pak Mongolsko a posléze veliká země Orosův (Rusův). Bandžan bude provolán za vládce všech těchto říší. Poté buddhismus rozkvěte na novo, po všech končinách zdvihnou se lamajské kláštery a buddhistické modlitby zníti budou po veškerém světě. 132 Proroctví obsažené ve výpovědi svojí strukturou, logikou a vposledku i obsahem v zásadě odpovídá tibetskému šambhalskému mýtu. Joseph Gabet a Evariste-Régis Huc pochopitelně nemuseli vyprávění zachytit zcela přesně, to na jedné straně a dále pak na 132. Huc Evariste-Régis - Gabet Joseph, Cesty missionářské, které Mongolském, Tibetem a říší Čínskou vykonali, Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého 1884 (1. české vydání, přel. Karel Jindřich), s. 250.

42 SAMBHALSKÝ MÝTUS 59 straně druhé nám nejsou známy jejich informační zdroje", oni v knize hovoří pouze o obyvatelích Lhasy. Lze však předpokládat, že se v jejich případě, stejně jako tomu bylo u Nikolaje M. Prževalského, jednalo spíše o prosté domorodce než o vysoce vzdělané mnichy. Pozoruhodná je též dobová aktualizace šambhalského mýtu a role pančhenlamy v této poslední bitvě s Číňany. Všeobecně se má za to, že pančhenlama zastává v hierarchii řádu Gelugpa druhé místo až po dalajlámovi. Vztah obou těchto hierarchů, a to v jak institucionální, tak i personální rovině byl tradičně problematický, kontroverzní a nejednoznačný. Vedle skutečného, historického vztahu obou hierarchů existuje ještě vztah mytologický či bájný, se kterým se lze setkat právě v jednotlivých variantách šambhalského mýtu, zpravidla spíše v lidovějších vrstvách. 133 Blouznivé tyto smyšlenky a naděje opanovaly celý národ zvlášť ale Kelany, v takové míře, že v Tibetu vypuknutí revoluce nepovažováno za nic neobyčejného. Není zapotřebí, leč aby po smrti velikého lamy z Džaši-lumbo smělý dobrodruh nějaký objevil se v Thian-šan-pe-lu, prohlásil se za Bandžana a kolem vztýčeného posvátného praporu shromáždil Kelany. Již nyní veliký lama z Džaši-lumbo nabyl takové vážnosti a významu, že jest to nemalé újmě vrchnomoci Tale-lamy. Příčina toho je nabíledni. Za našeho pobytu ve Lha-sse byl Tale-lama devítiletý hošík a tři jeho předchůdcové všichni sešli smrtí násilnou, nedosáhnuvše ani dvacátého roku, potřebného k plnoletosti. Z času, který uplynul za nezletilosti čtyř Tale-lamův, Bandžan ovšem neopominul těžiti ve svůj prospěch. Muž tak nadaný a zároveň ctižádostivý zajisté že použil jej ku zveličení své moci a svého vlivu. 134 Jistě bude vhodné, vzhledem k poněkud archaické češtině a hlavně nezvyklé terminologii, některé výrazy použité v prvním českém překladu Hucova a Gabetova cestopisu poněkud přiblížit, či přeložit. Tale-lama je dalajláma, Bandžan či Bandžan Rembuči je poněkud zkomolený pančhen rinpočhe, čili pančhenlama, který sídlí ve městě nazývané Daši-lumbo, čili Tašilhiinpo. Daleko nejzajímavější je ovšem ono tajuplné a mocné bratrstvo Kelanův, čili Kelani. Jedná se o gelongy, neboli mnichy, kteří již dosáhli nejvyšší ordinace v tibetském buddhismu. A Kytajci jsou Číňané. V tibetské tradici se také poprvé objevilo propojení šambhalského mýtu s dalším typem buddhistické eschatologie, totiž s mýtem o chánovi Gesarovi z Lingu (viz Obr. 4). Na tuto tradici při uvádění šambhalského mýtu do euroamerického prostředí navázal Čhogjam Trungpa rinpočhe: Další legendy říkají, že království Šambhala zmizelo před mnoha staletími ze zemského povrchu. Celá společnost se v určité době stala osvícenou a království se povzneslo do jiné, více nebeské říše. Podle těchto legend rigdenšti vládci ze Šambhaly stále sledují lidské záležitosti a jednoho dne 133. Viz například Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society and State, Boulder, Colorado: Westview Huc Evariste-Régis - Gabet Joseph, Cesty iníssionářské..., s. 251.

43 60 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS Obr. 4 Chán Gesar z Lingu, kresba podle mongolské předlohy [autorka Dora Lukášova]

44 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 61 se vrátí na zem. aby zachránili lidstvo před zkázou. Mnoho Tibeťanů věří. že velký bojovník, chán Gesar z Lingu, byl veden a inspirován rigdenskými králi a moudrostí Šambhaly. V tom se odráží víra v nebeskou existencí království. Neznamená to, že by Gesar z Lingu do Šambhaly jezdil, jeho spojení s královstvím bylo duchovní. Gesar žil přibližně vil. století a vládl v provinčním království Ling, které se nachází ve východním Tibetu v provincii Kham. Po skončení jeho vlády se pověsti o jeho úspěších vládce a bojovníka rozšířily po celém Tibetu a staly se nakonec největším eposem tibetské literatury. Některé legendy říkají, že Gesar znovu přijde ze Šambhaly v čele vojska, aby porazil ve světě síly temna. 135 A další svědectví o přímé provázanosti obou eschatologických mýtů přináší R. A. Stein: Třetí (podle Tibeťanů šestý) pančhenlama Lozang Paldán Ješe ( ) měl co do činění s čínským vládním poradcem Čangkjou Chutuchtou Gesar byl chápán jako ten, jenž povede vojska Šambhaly ze severu." 136 Přestože snahy o nalezení vazby šambhalského mýtu s mýtem o Gesarovi existují a existovaly, ukazuje se, že skutečná souvislost, jenž má hlubší mytologické a historické opodstatnění, spočívá spíše ve vztahu k předbuddhistickému puránovému (moderním jazykem řečeno hinduistickému) pojetí Kalkina. Hlavní postavě šambhalského mýtu Rudrovi Čakrinovi bude sice v další části knihy věnováno dosti prostoru, přesto však bude vhodné si na tomto místě položit otázku, kdo je 25. kulika, vládce Šambhaly podle tibetské tradice, či tibetského pojetí. Odpověď nabízí mongolský badatel Cendijn Damdinsurén, když ztotožňuje buddhistického vládce a vítěze se starším hinduistickým vládcem a vítězem. Podle hinduistického pojetí je totiž posledním vládcem Šambhaly desátý avatár Višnuův, tj. Kalkin: V indické legendě se praví, že Višnu se v podobě Kirteceho, syna bráhmana Kuliky, znovuzrodí v zemi Šambhala." 137 A buddhisté toto pojetí, byť značně transformované, přejali. Ohledně hlavní postavy šambhalského mýtu se tudíž nabízí jak hinduistické vysvětlení, tj. bude to Kalkin, tak i buddhistické, tj. bude to pančhenlama, kulika. Siegbert Hummel v několika svých textech 138 ukázal, jak se šambhalský mýtus pod rozmanitými náboženskými, geografickými a dobovými vlivy proměňoval, jak se původní hin Tmngpa Chógyam, Shambhala [sic!, pozn. L.B.]. Posvátná cesta bojovníka, přel. Antonín R. Machander, Praha: Pragma 1999, s Stein R. A., Tibetan Civilization, Stanford: Stanford University Press 1972, s Damdinsurén Cendijn, NěskoVko slov o Kálačakře", in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings ofthe Csoma de Kbros Memoriál Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s Viz například Hummel Siegbert, Anmerkungen zur Apokalypse des Lamaismus", Archiv orientální 26/1, 1958, s , viz též překlad do angličtiny: Notes on the Lamaist Apocalypse", The Tibet Journal 22/4, 1997, s

45 62 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS duistický hrdina Kalkin, který jednoho dne obrátí nevěřící a obnoví původní bráhmanský řád, transformoval v rámci tibetské buddhistické eschatologie: Přestože legendární království Šambhala se spasitelovým palácem uprostřed je duchovní záležitostí týkající se pouze zasvěcených, představuje pro většinu věřících eschatologickou a dokonce i pozemsky existující skutečnost, nacházející se někde na severu Tibetu, která se jednoho dne otevře celému světu. 139 Tradiční tibetský šambhalský mýtus ovšem vytváří na přelomu 19. a 20. století také mytologické pozadí či podloží pro politickou aktualizaci eschatologického mýtu v Mongolsku a Burjatsku. Dochází tak k mimořádně zajímavému fenoménu, kdy se mytické dějiny začínají provazovat a propojovat s konkrétní historií, kdy mýtus nachází své zakotvení v událostech ne tak docela naší době vzdálených Hummel Siegbert, Lady World and tne Priest-King John", The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 52.

46 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS Burjatské a mongolské pojetí šambhalského mýtu 140 Motto: Přišel čas počátku svaté války. Dříve jsme říkali, že do zahájení bitvy o Šambhalu (buř. Sambalyn sereg) zbývá zhruba dvč stě let, ale to jsme se pravděpodobně mýlili, ten čas je tady. 141 gabžxilama Batžinňima z burjatského archangajského kláštera Tarijata v roce 1929 Ve 20. století se v Burjatsku, Mongolsku a Tibetu ve větší míře oproti minulosti objevovala rozmanitá utopická očekávání, vyjadřovaná nejčastěji formou proroctví, věšteb a předpovědí. Tento narativní žánr zahrnoval jak ústní, tak i písemnou tradici, 142 méně často se lze setkat s jeho vizuální podobou, tj. se zobrazeními ve formě ručně malovaných či xylografických svinovacích obrazů (tib. thangka Ithang kal), votivních a škapulířových obrázků menšího formátu (tib. cákli /ca ka lif) atp. Přestože se jedná o jakési ilustrace k mýtům a legendám, představují vizuální ztvárnění věšteb, proroctví, předpovědí atp. svébytný informační zdroj. Očekávání příchodu lepší doby, představované mytologiemi s eschatologickými prvky, je v tibetském buddhismu tradiční a populární. Podle Ronalda D. Schwartze 143 existují minimálně tři postavy, jejichž příchod na zem vyznavači tibetského buddhismu jako spásný či vykupitelský očekávají, připravují se na něj a pro jeho uspíšení uskutečňují i některé náboženské obřady. Tyto mytologie se personifikují především v kultu budoucího buddhy Maitréji, dále pak šambhalského vládce Rudry Čakrina a nakonec i do 140. Některé části této kapitoly byly již publikovány, viz Bělka Luboš, Mýtus o Šambhale a jeho burjatská aktualizace ve 20. století", Religio 10/1,2002, s ; týž, The Myth of Shambhala: Visions, Visualisation and the Myttťs Resurrection in the Twentieth Century in Buryatia", Archiv orientální 71/3, 2003, s Cit. podle Nacov G.-D., Materiály po lamaizmu v Burjatii. Časť II, Ulan-Ude: Izdatěl'stvo Burjatskogo Naučnogo Centra 1998, s O značné rozšířenosti tohoto žánru svědčí například i osobní pozorování ruského badatele Juríje Nikolajeviče Roericha ve dvacátých a třicátých letech 20. století ve Vnitřním a Vnějším Mongolsku: V dnešní době se obrozuje ústní lidová tvořivost, nejčastěji ve formě hagiografií, proroctví, písní, legend čili namtharů, ponaučení na cestu, popisu cesty čili lamjigň. Četní potulní pěvci zpívají legendy o budoucí šambhalské válce, která skoncuje se zlem." (Viz Řeřich Jurij N. [= Roerich], Po tropám Sredněj Azii, Samara: Agni 1994, s. 138.) Podrobný přehled mongolského a tibetského písemnictví vztahujícího se k tématice Šambhaly viz: Roerich Georges, Studies in the Kálacakra", Journal of Urusvati Himalayan Research Institute 2/1, (Reprint: Rerikh Yuri, Izbrannye trudy, Moskva: Nauka, s ); Kollmar-Paulenz Karénina, Šambhala, eine tibetisch-buddhistische Utopie", in: Krasser H. - Much M. T. - Steinkellner E. - Tauscher H. (eds.), Tibetan Studies. Proceedings of the 7th Seminář of the International Association for Tibetan Studies, Graz 1995, volume 1, Wien Schwartz Ronald D., Circle of Protest: Political Rituál in the Tibetan Uprising, London: Hurst and Company 1994, s

47 64 BUDDHIST1CKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS jisté míry u mytického hrdiny, chána Gesara z Lingu (viz Obr. 4). Uvedené tři mýty, tři typy postav těch, kdo přijdou, aby Zemi a obyvatelstvu na ní přinesli vysvobození, mají odlišné historické, mytogenetické a vposledku i náboženské pozadí, které je dáno především jejich původem. Jsou nesouměřitelné taktéž svým vlivem na formování pohledu vyznavačů tibetského buddhismu na svět a jsou zastoupeny velmi nerovnoměrně na území Burjatska, Mongolská a Tibetu. Šambhalský mýtus má vedle geografického a eschatologického také politický význam, který ve stále větší míře dominoval u Mongolů a Burjatů ve 20. století, zejména v jeho první polovině. Namísto buď geograficky-doslovného" či eschatologicky-mytologického" čtení pověstí o Šambhale se pod vlivem konkrétní historicko-politické situace prosazovala nová interpretace, a to politická, či přesněji politicky motivovaná. Mýtus se v ní proměňuje v příběh zasazený do nepříliš vzdálené budoucnosti, jehož hlavním obsahem je poslední bitva o Šambhalu. Příběh nabývá podob proroctví či věšteb a zahrnuje odkazy na tehdejší historické okolnosti. O jeho mimořádné přitažlivosti a významu pro mongolojazyčné národy svědčí v literatuře připomínaná skutečnost, že obě strany boje o moc ve dvacátých letech 20. století ve Vnějším Mongolsku (Chalcha) neváhaly využít šambhalského mýtu pro motivaci svých bojovníků, obě strany se samy chápaly jako předvoj poslední bitvy o Šambhalu. Revoluční Suchbátarovi vojáci nastupovali do válečných střetů s protibolševickými silami s písní, jež obsahovala výslovné odvolání na Šambhalu, 144 což sice představovalo prvoplánovou agitku", ostatně se jednalo o pochodovou píseň, přesto však měla velkou motivační sílu. Podstatně sofistikovanější případ využití zmíněného mýtu v boji za ustanovení komunistického Mongolská se týkal osoby 8. bogdgegéna (džebdzundamba chutagta) Ngawang Lozang Čhókji Ňimy (tib., Ingag dbang bio bzang čhos kji ňi mal, ) teokratického vládce Chalchy. V létě 1921 zvítězila Mongolská lidově revoluční strana, revoluční útvar podporovaný bolševickým Ruskem, a 25. července stejného roku byla ustanovena stálá lidová vláda samostatného Mongolská," která si nedovolila teokratického vládce svrhnout či odstranit. 145 Výsledkem takového postupu bylo, že 8. džebdzundamba chutagt formálně vládl dále a v čele státu zůstal až do své smrti v květnu Teprve poté se tato de jure konstituční monarchie" 146 proměnila v komunistickou diktaturu de facto. Po smrti bogdgegéna pochopitelně vyvstala otázka jeho nástupce, a protože se jednalo o rozpoznaného 144. Kollmar-Paulenz Karénina, Utopian Thought in Tibetan Buddhism", Studící in Central and East Asian Religions 5/6, , s Podle I. Grollové a V. Zikmundové to svědčilo nejen o její politické prozíravosti a citlivosti, ale také o národně-buržoasním zaměření mongolské vlády těsně po roce 1921". Viz Grollová Ivana - Zikmundová Veronika, Mongolové - pravnuci Čingischána, Praha: Triton 2001, s Siklos Bulcsu, Mongolian Buddhism: A Defensive Account", in: Akiner Shirin (ed.), Mongolia Today, London: Kegan Paul 1991, s.171.

48 SAMBHALSKÝ MÝTUS 65 znovuzrozence" (tib. tulku Isprul skul), podléhala procedura nalezení nového zrození tradičním regulím, které sice obecně předpokládaly účast světské moci na uznání nového teokratického vládce, ale nová komunistická moc je z principu odmítala. Usnesením sjezdu Mongolské lidové revoluční strany v roce 1926 bylo mongolským buddhistům oficiálně zakázáno nalezení a určení nového, 9. bogdgegéna. Toto politické rozhodnutí, směřující k eliminaci moci mongolských teokratů, však mělo i své teologické" zdůvodnění, které buddhistům nabídli právě ti, kdo jim zakázali 9. bogdgegéna vyhledat. Je jistě pozoruhodné, že oficiální zdůvodnění ateistické politické moci bylo založeno na faktickém uznání platnosti buddhistického mýtu: Džebdzundamba chutagti vykonali mimořádné mnoho pro dobro mongolského náboženství a státu, 8. bogdgegén (džebdzundamba chutagt) osvobodil Mongolsko z čínského útlaku a své snahy směřoval k založení státu (..,), a protože existuje tradice, že po osmém znovuzrozenci již devátý nepřijde, nezrodí se opět na zemi, ale zrodí se jako velký generál Hanamand 147 v říši Šambhale, nevzniká tedy ani otázka ustanovení následného, 9. džebdzundamba chutagta. NS Zájem mongolských bolševiků dvacátých let 20. století na přerušení, či lépe řečeno ukončení kontinuální linie nejvyšších mongolských buddhistických hierarchů se ovšem nenaplnil. Vzhledem k mimořádné politické citlivosti celé záležitosti rozpoznání a intronizace 9. bogdgegéna se Lhasa rozhodla celou věc, mimochodem poprvé v dějinách tibetského buddhismu, uchovat v tajnosti. A tak se stalo, že navenek se proklamovaný cíl ukončení existence bogdgegénů zdánlivě naplnil. Tibetská buddhistická administrativa nechala celý svět po dobu téměř sedmdesáti let v tomto dojmu. Ostatně i kdyby se již koncem dvacátých či počátkem třicátých let veřejně proklamovalo to, co vstoupilo ve známost až v první polovině devadesátých let, totiž že linie znovuzrození bogdgegénů se nepřerušila, nebylo by právě z politických důvodů možné 9. bogdgegéna na jeho trůn v Urze, nyní již v Ulánbátaru, uvést. Celá země byla pod politickou egidou Sovětského svazu, hlavní město se přejmenovalo, náboženské struktury se bortily a buddhismus se pro bolševiky v Mongolsku a Burjatsku stal vnitřním nepřítelem číslo jedna. Za 147. Správně Hanumán. Původní indický epos o kalkinech (králích) se transformoval do buddhistické podoby i s některými původními postavami. Patří k nim i opičák" Hanumán. V tibetském, mongolském a burjatském pojetí je Hanumán generálem, podřízeným Rudry Čakrina. Velí vojskům, která se účastní poslední bitvy o Sambhalu na straně dobra; zobrazován bývá po boku svého velitele, jak vystřeluje šíp na nepřátelské útočníky (viz Tučci Giuseppe, Tíbetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas, Rome; La Libreria dello Stato 1949, s. 598). Postávaje doložena i v textech - viz například Newman John, Eschatology in the Wheel of Time Tantra", in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s Viz též Berzin Alexander, Holy Wars in Buddhism and lslam: The Myth of Shambhala", (November 25, 2001, full version), long.html ( ) Siklos Bulcsu, Mongolian Buddhism: A Defensive Account"..., s

49 66 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS lélo situace nejen že nebylo možné 9. bogdgegéna do Vnějšího Mongolská z centrálního Tibetu dopravit, ale ukazovalo se, že by bylo vhodné a z bezpečnostních důvodů i správné celou kauzu bogdgegén" nezveřejňovat. Podle Franze Michaela 13. dalajláma Thubtán Gjamccho (thub bstan rgja mccho, ) konstatuje ve své závěti, že nalezení Velkého lamy z Urgy bylo zakázáno", 149 a neposkytuje žádné konkrétní pokyny, jak v této záležitosti dále pokračovat. Z literatury je známo, že 9. mongolský bogdgegén, chalšský džebdzundamba chutagt, vysoký představitel řádu Gelugpa, Džampal Chókji Gjalcchán (tib., 1'džam dpal čhos skji rgjal mcchanl), se narodil v roce 1925 poblíž Lhasy a ve věku čtyř let byl rozpoznán jako znovuzrozenec Táranáthy z linie mongolských (chalšských) džebdzundamba chutagtů. Vzhledem k uvedeným dobovým okolnostem, kdy mongolský revoluční režim po smrti 8. džebdzundamby chutagta oficiálně zrušil tuto instituci a zakázal hledání jeho dalšího zrození, nebyl z rozhodnutí lhaské administrativy nový hierarcha do funkce oficiálně uveden. Od sedmi let studoval v klášteře Dápung l'bras spungl na škole Gomang dacchang Isgo mang grwa cchangl filosofii, rituál a meditaci. Jeho učitelem byl, kromě jiných mnichů, i geše Thubtán Ňima (tib., /thub bstan ňi mat) z Burjatska. Studium zakončil získáním titulu lharampa. Od svých jedenadvaceti let se po dobu čtyř let věnoval meditacím v ústraní. V roce 1959 uprchl společně se 14. dalajlámou do Indie, kde žil a působil až do roku V temže roce odjel s dalajlámou na návštěvu Mongolská, aby zde uskutečnili obřad darování oděvů. Jeho návštěva byla některými buddhisty chápána jako druhý příchod džebdzundamba chutagta do Mongolská, jiní trvali na tom, že hlavou mongolských buddhistů zůstává ulánbátarský bandido chambolama. Pozice 9. mongolského bogdgegéna tedy není mongolskými a burjatskými buddhisty jednoznačně přijímána a jako nejvyšší mongolský buddhistický hierarcha není všemi uznáván. Od počátku devadesátých let více cestoval, a to i do USA a Evropy, své sídlo má stále v indické Dharamsale v klášteře Namgjal. 150 V dějinách Mongolská ve 20. století se podle Alexandra Berzina přinejmenším dvakrát aktualizoval šambhalský mýtus. Poprvé se tak stalo v souvislosti s geopolitikou ve Vnitřní Asii na přelomu dvacátých a třicátých let. Protibuddhistický teror, tehdejší sovětskou terminologií nazývaný antilamaistická kampaň", se rozpoutal nejprve v Sovětském svazu, v Burjatsku a Kalmycku (situace v Tuvě byla zpočátku poněkud odlišná) a posléze i v Mongolsku. Mnozí burjatští, kalmyčtí a mongolští mniši i laici věřili, že by jim v této kritické situaci mohl pomoci 9. (6.) pančhenlama Lozang Thubtán Čhokji 149. Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society and State, Boulder, Colorado: Westview 1982, s Blíže viz například anonymus, The Ninth Khalkha Jetsun Dampa", jet.iun.htm ( ), životopis a další údaje; viz též Hertzog Stuart, A Buddhist in Mongolia", ( ), rozhovor s 9. džebdzundamba chutagtem.

50 SAMBHALSKÝ MÝTUS 67 Ňima Geleg Namgjal (/bio bzang thub bstan čhos kji ňi ma dge legs mam rgjall, ), který od roku 1924 pobýval v Číně a usiloval o relativní nezávislost na Lhase, výjimky z daňového systému a právo disponovat vlastními ozbrojenými silami. Tehdejší čínská nacionalistická vláda ho podporovala politicky i vojensky a dalajláma mu za těchto okolností z obav z čínského vměšování odmítl vstup do Tibetu. A v této situaci očekávali burjatští a mongolští povstalci pomoc ze strany 9. pančhenlamy a případných čínských intervenčních vojsk, která by spolu s ním osvobodila zemi z područí sovětského militantně ateistického režimu. Že si právě v tomto období lidé ztotožňovali pančhenlamů s Rudrou Čakrinem a předpokládali, že bitva o Šambhalu s vojsky barbarů nastane brzo, není až tak překvapivé. Přestože pančhenlama zaslal povstalcům dopis schvalující jejich úsilí, svá vojska do Mongolská nikdy neposlal, vojensky je nepodpořil a na mongolské území nevstoupil. Přesto se mezi lidem o Šambhale v této souvislosti hojně hovořilo. K druhé vlně aktualizace šambhalského mýtu došlo o zhruba dekádu později, kdy potenciální místo Rudry Cakrina zaujal 9. bogdgegén (džebdzundamba chutagt) a v roli jeho vojsk začali figurovat Japonci. Po japonské okupaci sevemí Číny v letech vznikl stát Mančukuo, který reprezentoval japonské výbojné zájmy na asijském kontinentě. Aby na svoji stranu císařští vojáci získali mongolské a burjatské buddhisty, navrhovali jednak vyhledání a následnou instalaci 9. bogdgegéna a jednak spoluvytvářeli zvěsti o nadcházející bitvě o Šambhalu. Spoléhali při tom na obnovu panmongolského hnutí a podporu ze strany jak buddhistické hierarchie, tak i prostého lidu. Tato skutečnost ovšem posloužila Josifu Stalinovi za dobrou záminku k zesílení protináboženského teroru, který v Burjatsku a Mongolsku kulminoval na konci třicátých let. 151 Bitva o Šambhalu tak skončila ještě dříve, než začala. Postava džebdzundamba chutagta je taktéž předmětem mytologické narace, která souvisí s šambhalskou mytologií. Tibetské, mongolské i burjatské písemnictví a lidová vyprávění zahrnují rozsáhlý komplex mýtů o chánovi a bojovníkovi Gesarovi z Lingu, který je dáván do souvislosti s poslední bitvou o Šambhalu. Jak uvádí Siegbert Hummel, je tento nejvyšší chalšský buddhistický hierarcha chápán i jako inkamace Gesarova koně". 152 Vedle šambhalské eschatologie existuje v Burjatsku, Mongolsku a jinde v zemích tibetského buddhismu jiná, neméně populární eschatologie maitréjovská. Jaký je vztah 151. Víz Berzin Alexander, Exploitation of the Shambala Legend for Control of Mongolia", http ://www. ber7.inarchives.com/kalachakra/expluilation_shambhala_legend_mongolia. html ( ); viz též jeho Russian and Japanese Involvement with Pre-Communisl Tibet: The Role of the Shambhala Legend", totéž ( ) Hummel Siegbert, Eurasian Mythology in the Tibetan Epic ofge-sar, Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives 1998, s. 70.

51 68 BUDDHIST1CKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS mezi Maitréjou a Šambhalou? Mýlí se Farnáz Ma'súmiáová, když tvrdí: Buddhismus se zabývá pouze individuální eschatologií, o kolektivním osudu lidstva zde není ani zmínky." 153 Je pravda, že se buddhistické nauky, zejména rané, více zabývají individuální eschatologií, ale i zde lze identifikovat prvky eschatologie kolektivní, personifikované v postavě budoucího buddhy Maitréji. První typ buddhistické eschatologie je Maitréja, doložitelný již v théravádě, jak na to ostatně upozorňuje John Newman. 154 Přesto však stojí za úvahu, zdali se jedná o skutečně historicky původnější eschatologii, než je eschatologie šambhalská", neboť ta přímo vychází ze staršího hinduistického mýtu. A bráno z hlediska kontinuity je vlastně starší puránská mytologie s Kalkinem (v buddhistickém pojetí Rudrou Čakrinem) jako vítězným vojevůdcem v poslední bitvě. Postava Maitréji zaujímá v buddhismu zvláštní postavení. Je jediným bódhisattvou, který je společný ranému buddhismu (théraváda, hínajána) i pozdnímu buddhismu (mahájána, vadžrajána). Maitréjův kult, vyskytující se ve všech zemích, kde buddhismus zapustil kořeny, má svůj původ v Indii, kde se objevil zhruba v 2. století př. n. 1. Maitréja, bódhisattva lidského původu (sa. manuši bódhisattva), tak tvoří spojovací článek, či společného jmenovatele hlavních buddhistických tradic. 155 Oproti šambhalskému mýtu je maitréjovský mýtus universální, rozšířený ve všech buddhistických zemích. Šambhalský mýtus a jemu příslušná eschatologie je záležitostí severního buddhismu, přesněji řečeno tibetské vadžrajány a v jistých přesazích a kontextech také tibetskému bonu. 156 Vedle samotného Tibetu se s ním lze setkat v Mongolsku, Kalmycku, Tuvě, Burjalsku, Bhútánu, Nepálu, Ladaku, Sikkimu atp. Severní buddhismus 157 má vlastně dvojí základní typ eschatologie, představovaný dvěma postavami: budoucím buddhou Maitréjou a 25. vládcem Šambhaly Rudrou Čakrinem. Třetí zmíněný typ, spojený s chánem Gesarem z Lingu, nemá v buddhistických textech a odpovídajících rituálech tak hlubokou oporu a zakotvení. Zpravidla nejsou 153. Ma'súmiánová Famáz, Život po smrti v učení světových náboženství, přel. Igor Košili, Bmo: Jota 1996, s Newman John, JEschatology in the Wheel of Time Tantra"..., s O maitréjovském kultu, ikonografii a příslušných textech viz například Kim Inchang, The Future Buddha Maitreya: An Iconological Study, New Delhi: D. K. Printworld (P) Ltd Viz například Martin Dan, Ol-mo-lung-ring, the Originál Holy Pláce", The Tibet Journal 20/1, 1995, s , viz též stejný text přetištěný v HuberToni (ed), Sacred Spaces and Powerful Places In Tibetan Culture: A Collection ofessays, Dharamsala: Library of Tibetan Works & Archives 1999, s , 157. Pod tímto termínem se chápe především tibetský buddhismus ve všech svých variantách a národních podobách ve vnitřní a střední Asii, tedy to, co se dříve nikoliv správně v západní, ruské a čínské literatuře pojmenovávalo jako lamaismus. K české diksusi o tomto termínu viz: Rozehnalová Jana, Lamaismus - hrozivá podoba tibetského buddhismu? Západ a Tibet II.", Tibetské listy: Nezávislý čtvrtletník piv věci tibetské 23, 2004, s

52 SAMBHALSKÝ MÝTUS 69 tyto dva základní eschatologické mýty v rituálech bezprostředně propojovány, o čemž svědčí například existence dvou odlišných lypů sakrálních staveb. Chrámy dedikované první postavě. Maitréjovi (bur. Majdar dugan), stávaly samostatně v klášterních komplexech a často obsahovaly veliké sochy budoucího buddhy. Příslušný obřad (bur. Majdar chural) souvisel s druhým největším svátkem (po novém roce, tj. Bílém měsíci") a uskutečňoval se každoročně zpravidla uprostřed léta. 158 Druhým typem sakrálních staveb byly chrámy Kola času. Například v Aginském klášteře byly dokonce dva chrámy Kola času (sa. Kálačakra, bur. Dujnchor sume, tib. Diinkhor dacchang /dus 'khor grwa cchangí). Obřady zde uskutečňované se soustřeďovaly na dva hlavní okruhy - astrologii a šambhalský mýtus. Božstvo Kálačakra (tib. Diinkhor, /dus 'khorl, buř. Dujnchor) se považovalo za vrchního vládce Šambhaly. Praktický aspekt obřadů v chrámu Kálačakry spočíval v modlitbách za znovuzrození v království Šambhaly, za příchod Učitele buddhistické nauky, za spásu v boji s heretiky, který nastane v období vlády 25. vládce Rigdán Dagpa (tib., /rigs Idan grags pal, tj. Rudry Čakrina, pozn. L.B.)." 159 Relevantní informace o vztahu kultu vládce Rudry Čakrina a budoucího buddhy Maitréji v Mongolsku a Tibetu shromáždil v první polovině 20. století na základě osobních výpovědí ruský badatel Jurij Nikolajevič Roerich: Velkým lamou TaSilhiinpa byl ve svém druhém vtělení Rigdán Džampa Dagpa,' 60 jeden z vládců Šambhaly, vládnoucích po dobu sta let. Jeho svatost pančhenlama 161 se zrodí jako Rigdán Džepo, budoucí vládce Šambhaly, povolaný k tomu, aby zvítězil nad stoupenci zla a ustanovil tak říši budoucího buddhy Maitréji. Učení o Šambhale představuje posvátné poznání Mongolská a Tibetu a Jeho svatost pančhenlama je jeho božským šiřitelem. Po smrti nynějšího pančhenlamy v roce 1923 získalo toto učeni nový velký impuls. 162 Ve středním Mongolsku a buddhistické Číně stvrdil pančhenlama vznik četných škol Kálačakry. 163 Dokonce i v dalekém Burjatsku se lze s něčím podobným setkat. Mnohé kláštery tak ustanovují zvláštní školy Kálačakry. Šambhala není jenom místem tajné buddhistické nauky, ale také představuje vedoucí princip budoucí kalpy, kosmické éry Galdanova Galina R. - Gerasimova Xenija M. - Dašijev D. B., Lamaizm v Burjalii v XVII - načala XX veka: Struktura isocial'naja rol' kuťtovoj sistěmy, Novosibirsk: Nauka 1983, s , Zamsujeva Darima C, Aginskije dacany kakpamjatniky istorii kul'tury, Ulan-Ude: IzdatěPstvo Burjatskogo Naučnogo Centra 2001, s V rus. originále: Rig-den džam-pa dak-pa /tib. rig Idan džam pal grag pal. Pozoruhodné je, že jméno Rigdán Dagpo Irig Idan grag po/je běžné burjatské a mongolské pojmenování pro Rudni Čakrina (tib. Khorločán /'khor lo čanl) V rus. originále: Taši lama Zde se jedná o nějaké nedopatření, či nedorozumění. 9.(6.) pančhenlama Lozang Thubtán Čhokji Ňima Geleg Namgjál Iblo bzang thub bstan čhos kji ňi ma dge legs rnam rgjal/ se narodil v roce 1883 a zemřel v roce V květnu 1924 zemřel 8. bogdgegén (džebdzundamba chutagt) Ngawang Lozang Čhokji Ňima (tib., Ingag dbang bio bzang čhos kji ňi mat, ); těžko ovšem říci, zdali měl Jurij Nikolajevič Roerich či jeho informátor na mysli 8. bogdgegéna, či jiného vysokého hierarchu tibetského buddhismu Hyer Paul - Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha: Biography of the Kanjitrwa Khutughtu, Albany: State University of New York Press 1983, s. 132.

53 70 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS Říká se, že učení představení klášterů a meditující lámové jsou v neustálém styku s mystickým bratrstvem, které vládne nad osudy buddhistického světa. Evropští badatelé mají sklon podceňoval a snižovat význam slova 'Šambhala', či vztahovat objemnou literaturu a ještě rozsáhlejší lidová ústní pojetí k pouhému folklóru či mytologii. Ale ti, kdož podrobně znají jak buddhistickou literaturu, tak i žitý buddhismus, vědí, jakou ohromnou sílu toto učení v Asii má. V celé historii tato nauka inspirovala nejenom náboženská hnutí, ale dokonce i vojenská tažení. Klíčem k nim je Sambhala. lw Výchova a příprava jak mnichů, tak i laiků k budoucí bitvě o Šambhalu, která je zpravidla chápaná symbolicky a nikoliv doslovně, má v tibetském buddhismu dlouhou tradici, která pokračuje dodnes. O přetrvávající popularitě šambhalského mýtu mezi soudobými mladými tibetskými mnichy řádu Gelugpa svědčí i nedávné pozorování amerického buddhologa Jeffrey P. Hopkinse: Studentům je vštěpováno, že autoři jejich učebních textů, jako je například Congkhapa, jsou buď inkamacemi Maňdžušrího (božstva ztělesňujícího moudrost všech buddhů), nebo význačných postav indického buddhismu. Jeden z autorů učebních textuje považován za znovuzrozence indického učence Buddhapálity, jenž ve vzdálené budoucnosti bude velet vojskům Šambhaly, až začnou osvobozovat svět od metly barbarství a započnou věk velké oddanosti a světovlády buddhismu. 165 Je škoda, že autor v citovaném textu ani jinde neuvádí jméno onoho autora učebních textů, ani jméno jeho budoucího (znovu)zrození. Lze se pochopitelně domnívat, že se jedná o 6.(3.) pančhenlamu Lozang Paldan Ješeho a Rudni Čakrina, nicméně to nemusí být jisté. Linie (znovu)zrození od Buddhapálity k pančhenlamovi totiž není všeobecně známa a přijímána a dále pak platí, že existuje množství šambhalských vojevůdců, velitelů a generálů, z nichž nejznámější jsou Rudra Čakrin a Hanumán. Je tak docela dobře možné, že se jedná o někoho jiného než o pančhenlamu a o posledního šambhalského vládce. Na vzácnou přímou vazbu šambhalského mýtu a mýtu o příchodu budoucího buddhy Maitréji upozorňuje také mongolský kandžurva gegén 166 ve své autobiografii: 164. Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tropám Sredněj Azii, Samara: Agni 1994, s Hopkins Jeffrey P., Tibetan Monastic Colleges: Rationality versus tne Demands of Allegiance", in: Dodin Thierry - Ráther Heinz (eds), linagining Tibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001, s Mongolský kandžurva gegén - instituce a titul vysokého rozpoznaného znovuzrozence (tib. tulku /sprul sku/), který měl sídlo tradičně v klášteře Badghar ve Vnitřním Mongolsku. Patřil mezi třináct nejvýznamnějších tulkuů z oblasti Dolonnúru, srov. Hyer Paul - Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha..., s. ix-x; viz též Miller Robert J., Monasteries and Culture: Change in Inner Mongolia, Wiesbaden: Otto Harrassowitz 1959, s Vedle instituce mongolského kandžurva gegéna existovala i její burjatská linie, jejímž nejvýznamějším představitelem byl Lozang Lungtog Tánpa Ňima (/bio bzang lung nogs bstan pa 'i ňi mal, ), známý též pod svým burjatským jménem jako Danzan Norbojev.

54 SAMBHALSKÝ MÝTUS 71 Naším každoročním zvykem bylo vždy šestnáctý den prvního měsíce slavit zvláštním obřadem, při němž jsme obcházeli klášter v posvátném procesí s obrazem budoucího buddhy Maitréji. Každý klášter měl trošku jiné uspořádání tohoto obřadu, ale zpravidla lámové a věřící táhli obraz Maitréji umístěný na bohatě zdobeném zlatém povoze. Lidé klečeli a obraz okolo nich pomalu projížděl, což vyjadřovalo požehnání a dobré znamení do budoucna. V budoucnosti se tak tito lidé stanou Maitréjovými žáky a budou se účastnil příprav na velkou poslední bitvu o Šambhalu, posvátné město, které povstane na konci světa v boji vyznavačů Buddhovy nauky proti silám zla." 17 Mongolský kandžurva gegén zde popisuje obřad uskutečňovaný ve Vnitřním Mongolsku v třicátých letech 20. století. Zachoval se i ve Vnějším Mongolsku (Chalcha) a Burjatsku, kde se v omezené míře pořádal i před rokem Tato skutečnost je důležitá zejména proto, že samotný šambhalský mýtus a jemu příslušné tantrické rituály se v sovětských dobách z politických důvodů uplatňovat nemohly. V očích stranických a vládních úředníků majících na starost náboženský život Burjatů byl samotný mýtus, jakož i obřady s ním spojené příliš zatížený konkrétní protibolševickou interpretací ze třicátých let. Dalším velmi pravděpodobným motivem zákazu šíření a uplatňování mýtu a obřadu bylo jeho explicitní zaměření proti všem heretikům," tedy neznabohům", mezi něž bolševici jistě patřili. Z eschatologických obřadů byl v omezené míře povolen pouze svátek a obřad na přiblížení času příchodu budoucího buddhy Maitréji na tento svět. Tento svátek je v Burjatsku tradičně rozšířený a slaví se vždy v létě, zpravidla po dobu tří dnů. Rituál má původ v Tibetu a jeho vznik se datuje do roku 1409, kdy byl zaveden samotným Congkhapou, zakladatelem řádu Gelugpa. Další dokumentovaný případ propojení postavy budoucího buddhy Maitréji a eschatologického mýtu, typologicky jistě šambhalského", s aktuální politickou a náboženskou situací lze nalézt v jednom populárním cestopisu z minulého století. Henning Haslund se jako účastník expedice Svena Hedina v dvacátých letech 20. století setkal s mongolským mnichem Tdin Lamou, který mu převyprávěl svoji vlastní verzi buddhistické eschatologie, v níž se ovšem termín Šambhala expressis verbis nevyskytuje: Od nás vyjde spása lidstva. Jiskra prapůvodu se odvodí od nás, ale její světlo se rozšíří ze Západu. Ale ještě po mnoho let, až do konce nynější kalpy (éry) bude lidstvo poháněno k nepravému cíli a naše éra se zakončí válkou mezi národy, kterou přežijí jen hledači pravdy. Pak povstane velký a dobrý chán, jemuž budou poddaní všichni národové světa, a ten chán bude z našeho plemene. Až tento chán zestárne, jeho jediný syn onemocní a nejschopnější lékaři bílého plemene budou bezmocní proti jeho chorobě. Ale pak přijde buddhistický lama k lůžku nemocného chánova syna a stane se zázrak, takže ten, který byl považován již za ztraceného, se stane silným. Tento mongolský lámaje Majdari [budoucí buddha Maitréja, pozn. L.B.], Spasitel lidstva v nové době.,f,s 167. Hyer Paul - Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha..., s Haslund Henning, Bozi a lide v Mongolská (Zayagan), přel. V. J. Chabr, Praha: Česká grafická unie 1940, s. 261.

55 72 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS Oproti standardnímu či tradičnímu pojetí šambhalského mýtu obsahuje výpověď Toin Lamy výslovný odkaz na Maitréju. jakožto Spasitele lidstva". Součástí proroctví však není budoucí Maitréjův příchod na zem, zahrnující i jeho budoucí životopis", který je do značné míry identický s životopisem" Buddhy Šákjamuniho. A Toin Lama pokračuje: Po tomto svém prvém zázraku půjde Majdar k hoře, a ta se mu otevře, a tam se mu dostane nebeského odlesku Gautamy Buddhy. V nové éře se rozšíří světlo Amitábhy z krajiny, kde vy jste se zrodil, neboť předvídám, že příští Pančen Bogdo [pančhenlama, pozn. L.B.] se vtělí v muže vašeho plemene, který se zrodí na Severu. Všechna božská moudrost se nachází v našich posvátných knihách a schopnost pochopiti několik pravd této Vševědoucnosti byla rozdělena mezi národy různých plemen. (...) Nám kočovníkům dal Buddha nahlédnouti do nejhlubších pravd života. Poručil nám žiti v přírodě a oddávati se v tiché samotě velkých prostor vznešenému míru meditace, v němž jedině možno naslouchat! hlasu pravdy. Moje tělo se toho nedožije, aby spatřilo den osvobození mého lidu, ale vdechnu život hasnoucí jiskře prapúvodu, kterou kočovníci uchovají světu. A v příští kalpě nové vtělení mého božstva uzří, jak lidstvo znova nabude ztracené blaženosti. Po zničení mého těla bude tu nový vůdce, hotový vésti dále hnutí za neodvislost kočovníků. 169 Na závěr Henning Haslund poznamenává, že mu Toin Lama sice nikdy nejmenoval příštího vůdce", ale vyrozuměl z toho, že hnutí za neodvislost kočovníků se účastní bytosti o nic méně vznešené, než Pančen erdeni Bogdo [pančhenlama, pozn. L.B.], pozemské vtělení dhjánibuddhy Amitábhy, a Hsuan Tung, čínský císař ve vyhnanství a poslední potomek mandžuské dynastie na Dračím trůně". 170 Oživení eschatologického myšlení a šambhalského mýtu v dvacátých a třicátých letech 20. století se netýkalo jenom Mongolská, ale šířilo se po všech územích, kde byli buddhisté pod sovětským vlivem, tedy i v Burjatsku. Jedním z nejpozoruhodnějších burjatských učených mnichů byl Danzan Norbojev ( ), který také sehrál přední roli v dobové aktualizaci šambhalského mýtu. Jeho tibetské jméno zní Lozang Lungtog Tánpa Ňima /bio bzang lung rtogs bstan pa 'i ňi mal. Je o něm známo, že absolvoval buddhistická studia ve Lhase a okolních klášterech a pro jeho vzdělanost ho znal osobně i 13. dalajláma Thubtán Gjamccho. V roce 1918 se vrátil z Tibetu do vlasti a usadil se v Cugolském klášteře, nacházejícím se v nynějším Aginském burjatském autonomním okruhu. Vedle své významné ekleziální role, byl jedním z mála burjatských rozpoznaných znovuzrozenců s titulem kandžurva gegén, sehrál taktéž významnou roli politickou. Uvažovalo se o něm dokonce jako o nástupci Agvana Doržijeva ( ) na 169. Ibid, s Ibid., s Hsuan Tung je Suan-tchung, neboli Pchu-i, mandžuský vládce z dynastie Čching, který byl ve věku šesti let 12. října 1912 intronizován za posledního císaře Cíny. Viz například Fairbank John F, Dějiny Číny, přel. Martin Hála, Jana Hollanová a Olga Lomová, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1998, s. 290, viz též autobiografii Pchu-i Aisin Gioro, Byl jsem posledním císařem čínským, přel. Martin Hála, Praha: Panorama 1990.

56 SAMBHALSKÝ MÝTUS 73 postu tibetského vyslance u carského dvora a později i u sovětské vlády. Patřil proto mezi nejvýraznější postavy burjatského reformního, obnoveneckého" hnutí a jeho volba Cugolského kláštera jako vlastní rezidence jistě nebyla náhodná. Tento velký aginský klášter představoval jedno ze středisek protireformního hnutí a to, že se usadil právě zde, mělo velký vliv na další vývoj uvnitř burjatské sanghy. Byl to krok jistě odvážný a z hlediska zájmů reformátorů vedených Agvanem Doržijevem i nutný. Nicméně situace se vyhrotila do té míry, že se Agvan Doržijev rozhodl Norbojeva povolat do Leningradu, aby ho uchránil před narůstající agresivitou protireformních sil. A tak 10. února 1929 obdržel Norbojev zvláštní dekret Narkomindělu 171 o tom, že se stal asistentem Agvana Doržijeva. Dekret hovořil o tom, že tento pomocník má zvláštní mandát a má zaručenou diplomatickou imunitu. 172 Dlouho se však v této nové situaci neangažoval. Zemřel totiž v srpnu 1935 za podezřelých okolností pod koly leningradské tramvaje. 173 Danzan Norbojev nepůsobil jenom jako společensko-náboženský činitel, věnoval se též literami tvorbě, včetně písemnicví věnovaného šambhalskému mýtu. Mezi jeho texty patří i jeden, který navzdory svému názvu žánrově spadá spíše do oblasti modliteb za zrození v Šambhale než do průvodců na cestě do Šambhaly. Jedná se o stručný text nazvaný Gurujóga a dobrá cesta, vyřčená dokonalou ozdobou temene všech lidí severního směru, pánem - útočištěm, kandžurvou a dharmarádžou, vznešeným Lozang Lungtog Tánpá Ňimou. 11 * Podstatné části tohoto doposud nepublikovaného textu z tibetského originálu do ruštiny kriticky přeložil a poznámkami opatřil Andrej M. Strelkov: 175 Když se učení a metody adhigamadharmy rozšířily, na konci Dharmy v Srí Šambhale, tehdy Syn Slunce laskavému ochránci Congkhapovi, nejlepším jídlem předchozí tělo nasytí, 171. Narkominděl - sovětský dobový neologismus vzniklý z pojmenování ministerstva zahraničních včcí - Narodnyj kommissariat innostrannych děl Blíže viz Andreyev Alexandre (= Andrejev Alexandr I.), Soviet Russia and Tibet: The Debacle ofsecret Diphmacy, 19I8-1930s, Leiden - Boston: Brill 2003, s ; viz též Bělka Luboš, K voprosu ob institute chubilganov v burjatskom buddizme", in: Vančikova Cymžit (ed.), Miř buddijskoj kultury, Ulan-Ude, Aginskoje: Burjatskij Naučnyj Center Rossijskoj Akademii Nauk, 2001, s ; týž, Burjatští 'převtělenci' (chubilgani)", Hieron 4-5/1, , s Viz Snelling John, Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev - Lhasa 's Emissary to the Tsar, London: Element Books 1993, s Tib. bjang phjogs skje rgu 'i gcug rgjan jongs rdzogs bstan pa 'i mnga' bdag skjabs mgon bka 'gjur pa čhos kji rgjal po die bcun bio bzang lung rtogs bstan pa 'i ňi ma 'i gsung bia ma'/ rnal 'bjor šam bha la 'i lam bzang bř.ugs Viz Strelkov Andrej Michajlovič, Legenda o Sambale po tibetojazyčnym buddijskim istočnikam XVIÍI - načala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolověděnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis disertace, s O jeho ruský překlad a poznámky se do velké míry opírá následující překlad do češtiny a komentáře.

57 74 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHAl-SKÝ MÝTUS také tam, když se hlava a tělo Štípali Árji Nágárdžuny spojí, on potom nejvyšší Dharmu hlásá, všeznalý Pančhen Dagpo a Džinéndra se jeho syny stanou, v té době, kdy se tito velikáni setkají, všechny armády lalů zcela zničí, a tehdy se budou radovat se syny nové satjajógy. Kéž bych také v Šambhale dosáhl zrození! Neoddělen od Vás, Vaše milosti, na vrchol dosahující, stejně jako i hranic šesteré jógy. Ano, dosáhnu stavu Kálačakry! Všichni společně smyslu a cíle meditace dosáhněme! Norbojevův text představuje literami aktualizaci šambhalského mýtu, které je možné porozumět pouze v dobovém historickém, politickém a náboženském kontextu. Sanskrtský termín adhigamadharma se, jak A. M. Strelkov v poznámkách upozorňuje, v textu nevyskytuje. Norbojev použil tibetský výraz Irtogs bďi čhosl, tj. učení přemýšlení, přesného vědění. Výrazem na konci Dharmy" je myšlen konec kalijugy, Syn Slunce je jiné pojmenování Jamarádži, vládce zemřelých. Velmi pozoruhodné je, že slova Congkhapovi... předchozí tělo nasytí" znamenají, že Congkhapa bude vzkříšen [sic!, pozn. L.B.] ve svém předchozím těle. Z textu je zřetelné, že Jamarádža vedle toho, že soudí mrtvé, zabývá se i oživováním. Takové pojetí je zcela unikátní. Podle tradičního podání se Congkhapa znovuzrodil v nebi Tušita a odsud přijde na náš svět jako jedenáctý buddha budoucího světového cyklu bhadrakalpa. Sanskrtský termín Šrípála, podobně jako výraz Árja, vyjadřuje duchovní titul ochránce a vznešeného. Výraz hlava a tělo spojí" popisuje skutečnost, že podle tradičního podání navrhl Nágárdžuna princi usilujícímu mu o život jediné možné řešení, totiž aby mu odřízl stéblem trávy kuša hlavu; tak se i stalo a princ hlavu odhodil co nejdále od těla, nicméně podle proroctví se však Nágárdžuna znovuzrodí ve stejném těle a jeho tělo a hlava, které nepodlehly zkáze, se k sobě postupně a jistě přibližují tak, aby se v určitý okamžik znovuspojily. Mnohé texty tvrdí, že tím okamžikem bude právě počátek bitvy o Šambhalu. Sanskrtské jméno Džinéndra, dosl. Vládce vítězů", se v textu vyskytuje v tibetské podobě jako gjalwa wangbo Irgjal bďi drag po/, což je uctivý titul dalajlámy, zatímco všeznalý Pančhen Dagpo a Džinéndra se jeho syny stanou" znamená, že pančhenlama se znovuzrodí jako eschatologický vládce Šambhaly a dalajláma se stane jeho synem. Slova v té době, kdy se tito velikáni setkají" lze pochopit pouze z dobového kontextu. Ve dvacátých letech 20. století byly vztahy mezi 13. dalajlámou a 9. pančhenlamou komplikované, nejednoznačné a byly předmětem politických intrik různých činitelů jak čínských, jako byla dynastie Čching (Mandžuové) a Kuomintang, tak i britských. Rozpory a nesouhlas mezi oběma hierarchy vedly k tomu, že v roce 1923 pančhenlama uprchl z Tibetu do Mon-

58 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 75 golska a odsud v roce 1925 do Číny. Text DanzanaNorbojevaje datován rokem 1927, 176 a odpovídá tedy pobytu pančhenlamy v Pekingu, o čemž pochopitelně burjatský rozpoznaný znovuzrozenec, nacházející se v Cugolském klášteře, dobře věděl. Dále i pojetí vztahu mezi dalajlámou a pančhenlamou jako syna a otce není, podle A. M. Střelková, nikterak běžný. Prostřednictvím otcovství" se vyjadřuje superiorita pančhenlamy, která má sice oporu v textech a tradici, nicméně v praxi tomu tak není, dalajláma je všeobecně chápán a uznáván jako nej vyšší hierarcha. Co se týče zmínky o dalajlámovi v souvislosti s bitvou o Šambhalu, je Norbojevův text velmi raritní, neboť v jiných textech o dalajlámovi zmínky zpravidla nejsou, nebo jsou velmi vzácné. A. M. Strelkov sice uvádí pančhenlamu jako otce", ale například Franz Michael zmiňuje tradiční tibetské pojetí, které bylo přesně opačné, tedy dalajláma je brán jako otec" a pančhenlama jako syn". 177 Ostatně pro Michaelovo tvrzení svědčí i skutečnost, že linie dalajlámů je historicky starší než linie pančhenlamu. Výraz satjajóga, jenž je synonymní termínu krítajóga, označuje první uskutečněný stupeň ze čtyř časových období. Příchod satjajógy v hinduistické kosmologii označuje začátek nového kosmického cyklu poté, kdy svět projde stadiem (z)ničení. V kálačakrové kosmologii se ovšem jógy chápou jinak a šesterá jóga pak znamená jógu Kálačakratantry. Slova na vrchol dosahující" představují umístění nohy Učitele na vrcholu, jedná se o formu uctívání učitele pocházející z Indie. Na závěr ještě A. M. Strelkov dodává, že Norbojevův text se v té části, která se věnuje Šambhale, velice podobá modlitbě 6.(3) pančhenlamy, a to jak svojí formou, tj. autor píše modlitbu obrácenou k sobě samému a tedy v první osobě, tak i svojí náboženskou funkcí a text tak má napomoci lepšímu příštímu zrození v Šambhale všem, kdo o ně usilují. Danzan Norbojev jistě nebyl jediným burjatským autorem píšícím o Šambhale, byl však tvůrcem nejznámějším. Texty těch ostatních se bud nedochovaly, nebo se k nim autoři z obav před represáliemi nehlásili. Presto však se šambhalský mýtus v té době šířil po Burjatsku v nebývalé míře. Sovětský badatel V. Ovčinnikov o tom říká, že: Lámové v Burjatsku, Kalmycku a Tuvi ve třicátých letech 20. století úspěšně šířili verzi o blížící se svaté bitvě o Sambhalu (bur. Sambalyn sereg). V Aginském klášteře byl na počest nadcházející svaté války postaven suburgan (stupa), uvnitř něhož bylo uloženo sto tisíc jehel na šití, které se měly proměnit ve zbraně vládce Rigdán Dagpa [Rudra Čakrin, pozn. L.B.]. Lámové z Kalmycka 176. Je jistě pozoruhodou shodou okolností, že v tomto roce, jak uvádějí mnozí autoři, měl nastoupil na trůn v Šambhale král Aniruddha, viz například Chandra Lokesh, Transcendeiital Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indián Culture and Aditya Prakashan 1996 (Sáta-Pitaka Series, vol. 385), s Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and lis Role in Society and State, Boulder, Colorado: Westview 1982, s. 173.

59 76 BUDDHIST1CKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ M ÝTUS a Tuvy zase na počest svaté bitvy o Šambhalu stavěli obó (obětní místa) a pronášeli zde věštby s jasným protisovětským obsahem. 178 Autor v citované stati dále uvádí konkrétní záznamy jednotlivých verzí bitvy o Šambhalu, jak je mezi starými obyvateli Aginského burjatského autonomního okruhu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století zaznamenali studenti čitského pedagogického institutu. Jedna z nich uvádí: Po dlouhou dobu bude chán Rigdán Dagpo shromažďovat svá nesmrtelná vojska. Do jeho armády budou zařazeni všichni věřící. V prvních vojích budou ti nejoddanější buddhisté. Následovníci lamy Congkhapy budou velet v čele vojsk chána Rigdán Dagpa. Všichni se budou honosit tituly a hodnostmi lamů. V ty dny se víra lamaistů rozšíří po celém světě. Lamaisté budou oslavovat a vyznamenávat velké i malé lamy za to, že tak pečlivě a důkladně rozšířili učení o svaté válce. 179 A další verze: Válka vypukne po výzvě chána Rigdán Dagpa, který pojede na zeleném koni a ukáže směr k zemi heretiků, neznabohů, ateistů a antilamaistů. Máváním velitelskou holí bude dávat povely lámům, kteří pak budou svými vojsky rozsévat smrt v řadách heretiků a těch, kdo pohaněli boží svět. Moře krve se rozlije. To vše nastane kvůli tomu, aby žili a vzkvétali lamaisté. Takové je přání buddhy Maitréji. Až svatá válka skončí, vyjde slunce, krev prolitá ve válce se vypaří, tráva se zazelená, sady rozkvetou, ptáci se rozezpívají. Lidé pospíší do chrámů, aby lam vzdali hold chánovi Rigdán Dagpovi a budou se modlit za brzký příchod buddhy Maitréji. 180 Ocitovaný záznam představ o poslední šambhalské válce není zřejmě doslovný a nesplňuje požadavky na terénní badatelskou práci. O tom, že je tendenční, svědčí například užívání termínu lamaista". Lze stěží předpokládat, že by tohoto výrazu pro věřícího buddhistu použil osmdesátiletý burjatský stařík, ten by spíše hovořil o věncích", stoupencích pravé víry", či o vyznavačích žlutého náboženství/církve". Nicméně jádro výpovědi je pravděpodobně zachyceno přesně, svědčí o tom skutečnost, že takových verzí vyprávění bylo zaznamenáno více a na různých místech. Pozoruhodná je taktéž zmínka o barvě koně. V původním hinduistickém mýtu je kůň bílý, ostatně po něm nese jméno i Kalkin. Zelený kůň v burjatském pojetí eschatologických mýtů náleží budoucímu buddhovi Maitréjovi, což lze dobře dokladovat v rituálu svátku Majdar chural, kdy zelený kůň (s výjimkou Cugolského kláštera, kde se při tomto svátku k cirkumambulanci duchovních a laiků s velkým zobrazením buddhy Maitréji používal bílý dřevěný slon) symbolicky táhne povoz Maitréjův. Zda se jedná o pro Ovčinnikov V., Šambalyn-sereg - lamaistskaja svjaščennaja vojna", Nauka i religija 15/12, 1973, s lbid., s lbid., s. 48.

60 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 11 pojení šambhalského a maitréjovského eschatologického mýtu, není zcela jasné a zodpovězení této otázky vyžaduje další bádání, a lo jak v textech, tak i rituálech. Nicméně pro kladnou odpověď nasvědčuje citovaná výslovná zmínka o Maitréjovi, v tibetských textech o Šambhale zpravidla absentující. Vedle líčení posledního boje běžného v Mongolsku a Burjatsku, účasti mnichů na něm atp. je tedy v citovaných textech pozoruhodná přítomnost jiného mýtu, v severním buddhismu zvláště oblíbeného, totiž mýtu o příchodu budoucího buddhy Maitréji (bur. Majdar). Na tuto okolnost upozornil již jiný sovětský badatel Alexej N. Kočetov, který mýtus zasazuje přímo do konkrétně-historického kontextu první poloviny dvacátých let 20. století. Stále častěji se vyskytovaly jak pověsti o brzkém příchodu Maitréji, který potrestá všechny nepřátele chána tří říší, hlavy teokratického státu Lubsana Sandana Cydenova,' 8 ' tak výzvy k vládci Šambhaly Eregdyn Dagbo Chánovi [tj. Rudrovi Čakrinovi, pozn. L.B. ], aby urychlil úder proti všem nepřátelům víry. Mongolští vojáci, podporující 8. bogdgegéna, měli píseň, ve které se nacházela i taková slova: Pozvedáváme žlutý prapor, pro slávu učení Buddhy; my žáci chutagta, zahájíme bitvu o Šambhalu!" 182 Přímou souvislost s dobovou politickou situací spatřuje Alexej N. Kočetov také v tom, že se...objevila tajně šířená proroctví či věštby (bur. lunduri), jejichž autorství bylo připisováno Padmasambhavovi, pančhenlamovi, bogdgegénovi a dalším. V těchto proroctvích se pravilo, že kolektivizace, industrializace atp. jsou příznaky 'konce času', brzké zkázy heretiků, vítězství buddhistů, při kterém jim pomůžou nebeské síly." Opět se objevily pověsti o šambhalské válce, přičemž se stále častěji vyskytovaly výklady mýtu v tom smyslu, že Šambhalou je Japonsko: Na nových zobrazeních šambhalské války útočí vojska Rudry Čakrina (Rigdán Dagpa, Eregdyn Dagbo Chána) z východu. (...) V Aginském klášteře byl v roce 1929 postaven nový suburgan (bur., sa. stupa) nazvaný Soustředění sil chuvaraků, v jehož základy bylo vloženo sto tisíc jehel. (...) Podle svědectví lamů se v té době zahájila agitace za emigraci do Vnitřního Mongolská." 183 Motiv sebeobětování vykoupeného lepším příštím zrozením je v šambhalské naraci celkem běžný. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století měl v Burjatsku podle dobových podání následující podobu: 181. O něm blíže viz Bělka Luboš, Tibetský buddhismus v Burjatsku, Bmo: Masarykova universita 2001, s Kočetov Alexej N., Lamaizm, Moskva: Nauka 1973, s. 170; autor se v citátu odvolává na práci: Bleichsteiner Robert, Die Gelbe Kirche. Mysterien der Buddhistischen Klášter in lndien, Tibet, Mangolei und China. Wien: Verlag Josef Belf, 1937, s. 104, uvádí ovšem vydání z roku Kočetov Alexej N., Lamaizm..., s

61 78 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS V dobách pro Buddhovo učení nejtěžších přijde ze země Šambhala mohutné vojsko vládce, které v prach a popel promění všechny heretiky a bezbožníky. Potom se rozšíří mystické učení. Ten. kdo se těch dob dožije a v posledním boji zahyne, získá zrození ve vyšší sféře. A ti z nich, kdo budou ničit heretiky, budou poctěni ještě vyšším zrozením. llij Podobné vyprávění, zasazené do zhruba stejného období, pochází z Mongolská. Svědčí o tom například i autobiografická vzpomínka již zmíněného mongolského kandžurva gegéna, který se v roce 1930 v Čakharu ve Vnitřním Mongolsku setkal s pančhenlamou; oba vysocí hierarchové přijeli navštívil místní klášter, kde se v té době slavil velký obřad udělování zmocnění na Kálačakru: Cítili jsme, že je to mimořádně významná událost, jméno každého účastníka ceremonie bylo při té příležitosti zaneseno do zvláštního seznamu bojovníků-obránců Buddhovy nauky, kteří vystoupí v posledních dnech chaosu ve velké bitvě za posvátnou zemi Sambhalu. 185 A konečně obdobný dobový příklad pocházející tentokrát z Vnějšího Mongolská: Siichbátarovi vojáci, kteří osvobozovali Mongolsko od vojsk generála SU, činili tak s pochodovou písní, začínající slovy 'Vojska severní Šambhaly... I když všichni zemřeme v této válce, zrodíme se opět jako vojáci chána Šambhaly', zpívá se v tomto pochodu, který je dodnes mezi mongolskými vojáky populární. 186 Citovaná píseň na rtech bogdgegénových bojovníků byla sice poněkud jiná než píseň jejich protivníků, totiž Suchbátarových probolševických vojsk, byla to však v obou případech píseň o poslední bitvě o Sambhalu. S motivem sebeobětování, smrti v boji za spravedlivou věc, který ovšem není přímo spojován se šambhalským mýtem, se lze setkat v Tibetu druhé poloviny 20. století. Smrt v důsledku boje proti čínské okupaci a za samostatnost a nezávislost Tibetu zajišťuje lepší příští zrození v lidské podobě". 187 Samotná bitva, která se odehraje mimo území Šambhaly, bude mimořádně lítá a nemilosrdná, na tom se všemožné její popisy, líčení a konec konců i výtvarná zpodobnění shodují. Co je však vskutku překvapivé: Přijmout smrt z rukou šambhalského 184. Nacov G.-D., Materiály po lamaizmu v Burjatii. Casť II, Ulan-Ude: Izdatěl'stvo Burjatskogo Naučnogo Centra 1998, s Text je autorem datován 28. července Hyer Paul - Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha..., s Řeřich Jurij N. [= Roerich], Po tropám Srednej Azii s ; viz též Kollmar-Paulenz Karénina, Utopian Thought in Tibetan Buddhism", Studies in Central and East Asian Religions 5/6, , s Schwartz Ronald D., Renewal and Resistance: Tibetan Buddhism in Modem Era", in: Harris 1. (ed.), Buddhism and Politics in Twentieth-Century Asia, London - New York: Pinter 1999, s

62 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 79 vládce bude opravdu velkým štěstím." 188 Takové tvrzení je velmi zlověstné a připomíná argumenty nejrozmanitějších misionářů s křížem a mečem", kteří když pro svoji jedinou a pravou víru nezískali pohany, pak jim raději zvolili násilnou smrt s odůvodněním, že je to v jejich vlastním zájmu a k jejich prospěchu. Anebo připomíná fanatické názory, že v letadlech, která narazila do cílů v USA 11. září 2001, všichni přešli do ráje, tj. nejenom původci tohoto teroristického činu, ale i jejich nedobrovolní spolupasažéři. Na možnost dvojího chápání šambhalského mýtu, tj. jak esoterického či metaforického pojetí vnitřního zápasu každého buddhisty na cestě k probuzení, tak i exoterického, doslovného pojetí bitvy jako reálné události v budoucnosti, upozorňuje také britský buddholog John Snelling. Souvislost zmíněného mýtu s Burjatskem nachází v údajném textu Agvana Doržijeva z přelomu 19. a 20. století. Svědectví o textu přinesl japonský buddhistický mnich a jeden z prvních tajných cestovatelů do Tibetu Ekai Kawaguči, který se s Doržijevem setkal během svého pobytu ve Lhase. V Kawagučiho textu se praví, že...severní Šambhalou je Rusko, ruský car je inkarnací Dže Congkhapy a dříve či později si podmaní celý svět a vytvoří tak gigantickou buddhistickou říši". 189 Se stejným sdělením přichází i Karénina Kollmar-Paulenzová, když říká, že...na konci 19. století tvrdil burjatský mnich Agvan Doržijev 13. dalajlámovi, že Šambhala se nachází v Rusku, car že je pak vládcem Šambhaly. Kalmycký lama Dambo Uljanov zase tvrdil, že Kalápa je totožná s Moskvou". 190 A nakonec obdobně argumentuje i současná burjatská biografka Agvana Doržijeva Seseg P. Angajeva, která akcentuje výrazně politické využití šambhalského mýtu a konstatuje, že právě toto bývá přisuzováno Agvanu Doržijevovi, burjatskému mnichovi, učiteli 13. dalajlámy Thubtan Gjamccha {thub bstan rgja mccho, ), vyslanci Tibetu u carského dvora a později SSSR: Agvan Doržijev vyzvedával myšlenku kultumě-náboženského sjednocení lidu Mongolská, Tibetu a Ruska, myšlenku vytvoření jakési 'veliké buddhistické konfederace'. Tuto ideu zakládal na šambhalském mýtu." 191 Další zajímavé svědectví o využití šambhalského mýtu v sovětském Burjatsku je z pera britského novináře G. D. R. Phillipse, který zmiňuje skutečnost, že v letech 1935 a 1936 se v chorinských klášterech pořádaly obřady za dřívější příchod vládce Šamb Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a pověsti od Kailásu po Sambhalu. přel. Jaromír A. Máša, Praha: Volvox globator 2000, s Snelling John, Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev - Lhasa 's Emissary to the Tsar, London: Element Books 1993, s Kollmar-Paulenz Karénina, Utopian Thought in Tibetan Buddhism"..., s. 86. Ke stejnému závěru dochází i Robert Rupen, který tento názor ještě rozšiřuje o tvrzení, že podle Burjalů je ruský car znovuzrozencem Congkhapy, viz Rupen Robert, Mongolian Nationalism 1., II.", Royat Central Asian Journal 45, April 1958, July - October 1958, s a s Angajeva Seseg P., Buddizm v Burjatii i Agvan Doržijev, Ulan-Ude: Burjatskoje knižnoje izdatěl'stvo 1999, s

63 80 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS haly. Při nich mniši používali zobrazení, na kterých se šambhalská armáda formuje v místě vycházejícího slunce", tedy na východě; podle autora se jednalo o jasnou narážku na Japonsko. 192 Robert Rupen s odvoláním na sovětský tisk {Izvěstija, 9. červenec 1957) dokonce uvádí i léta, totiž roky , ve kterých údajně obíhala zobrazení Japonska jako Šambhaly, kde její vojska přicházela ze strany vycházejícího slunce. Japonci postavili buddhistický chrám v Mukdenu, cvičili mnichy jak v Japonsku, tak i v těch klášterech ve Vnitřním Mongolsku, které ovládali (například Kojasan a Wutchaj-šan)". )93 V dosud nejpodrobnější publikaci o tibetském buddhismu v Burjatsku se její hlavní sestavitelka Galina R. Galdanova problematice Šambhaly taktéž nevyhnula, ale její informace jsou spíše kusé než systematické: Podle buddhistické mytologie nejsou v současnosti, po smrti Buddhy Šákjamuniho, na zemi přítomni žádní pozemští buddhové, zůstali pouze jeho zástupci" ve zbožštělých lámech a z božstev zde přebývá pouze bódhisattva Avalókitéšvara (buř. Ar'jabaló). Tantrická forma proroctví o příchodu Učitele v lidské podobě na pozemský svět se spojuje s učením o svaté válce, kterou s pomocí buddhistického vojska povede vládce mytického království Šambhaly a ochránce náboženství. Dojde k úplnému fyzickému zničení heretiků, jinověrců a bezvěrců. Podle A. M. Pozdnějeva představují modlitby za znovuzrození v království Šambhaly, jehož hlavním ochráncem je tantrický buddha Dujnchor (sa. Kálačaha), praktický" aspekt obřadů Kálačakry (bur. chuml Dujnchor). V burjatských klášterech bylo chrámů Kálačakry (bur. sume Dujnchor) velmi málo, ale v sedmi klášterech (tj. Tamčinský-Gusinoozerský, Ceežinský, Egitský, Aninský, Aginský, Zugalajský a Chužirtajský) se provozoval náboženský tanec cam Dujnchor. Zobrazení vládce Šambhaly, zvláště pak posledního 25. kulíky Rudry Čakrina (tib. Rigdan Dagpo, bur. Rigdan-dagbo), za jehož vlády se započne válka s heretiky, jakož i samotného království a války Šambhaly byly v burjatských klášterech velmi populární. V Muzeu M. N. Changalova v Ulan-Ude jsou deponována dvě velká malovaná plátna se zobrazením útoku šambhalských vojsk, vyzbrojených různými druhy zbraní, od bojových slonů s čakrou na chobotu až po dlouhá děla. Na jednom plátně je tradičně zobrazený útok vojska směřující ze západu na východ a na druhém zobrazení z počátku 20. století pak vojska útočí z východu na západ. Týlo buddhistické mesianistické" kulty představují specifický jazyk církevní propagandy a jejich rozšíření je indikátorem nálad určitých vrstev společnosti v těch či oněch historických situacích. 194 Jisté zpřesnění a především novou interpretaci vzniku, přijetí a vlastního přetvoření šambhalského mýtu v Burjatsku přináší burjatská badatelka Darima C. Zamsujeva, když dává do souvislosti obvodovou ( volostní") reformu v Rusku a Burjatsku v osmdesátých letech 19. století s šambhalským mýtem. Tato reforma vzedmula mezi Burjaty vlnu 192. Snelling John, Buddhism in Russia..., s Rupen Robert, Mongolian Nationalism I."..., s Galdanova Galina R. - Gerasimova Xenija M. - Dašijev D. B., Lamaizm v Burjatii v XVII - načala XX veka: Struktura i sociavnaja rol' kuvtovoj sistimy, Novosibirsk: Nauka 1983, s

64 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 81 obav a odporu. Její součástí byly i tantrické obřady (bur. džud chuml), jejichž hlavním účelem bylo časové přiblížení počátku bitvy o Šambhalu. Po burjatských tantrických chrámech putovaly skupiny mnichů-tantriků, které prováděly příslušné tajné obřady. Vedle toho se v Aginském, Zugalajském a Chužirtajském klášteře uskutečňoval taneční obřad Dunhkor čham (buř. Dujnchor cam). Bohužel se rituální texty nezachovaly, a tak se o tomto druhu čhamu v Burjatsku nic neví, dodává Darima C. Žamsujeva. 195 Vedle zmíněných narativních forem šambhalského mýtu se lze setkat s jeho zachycením v oblasti výtvarné, tj. se zobrazením království a poslední bitvy. V burjatských klášterech, obdobně jako v tibetských a mongolských, se nacházely thangky a fresky se zobrazením království Šambhaly, kde v poslední bitvě vede vítězná vojska dobra vládce a vojevůdce Rudra Čakrin. Zobrazením této mytické říše, poslední bitvy, Rudry Čakrina a dalších motivů s tím spojených se věnuje druhá část této knihy, nicméně již na tomto místě bude vhodné zmínit pozoruhodný fenomén, který se nachází právě na zmíněných výtvarných ztvárněních, totiž obrácení směru útoku šambhalských vojsk". Konkrétní příklad uvádí opět Darima C. Žamsujeva: Když vypukla válka s fašistickým Německem, věřící se ptali, jestli není spojena s šambhalskou válkou (bur. Sambalyn sereg), neboť podle klasického zobrazení musí šambhalské vojsko útočit ze západu na východ. Kromě toho existovala zobrazení, kde tato vojska útočila ze směru přesně opačného. 1 '* 6 Zobrazení poslední bitvy o Šambhalu, na nichž vojska Rudry Čakrina útočí zprava doleva, tedy z východu na západ, ovšem nejsou pro toto období a toto území (Burjatsko a Mongolsko ve dvacátých až třicátých letech 20. století) výlučné. Lze se s nimi setkat i na starších východotibetských a mongolských thangkách. 197 Z tohoto důvodu lze tedy předpokládat, že interpretace obrácení směru útoku v šambhalské poslední bitvě", jak ji uvádějí citovaní autoři, představuje spíše sekundární naplnění starého zobrazení novým, aktualizovaným obsahem než nový dobový fenomén s jasným politickým kontextem. Můžeme chápat aktualizaci šambhalského mýtu ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století v Burjatsku a Mongolsku jako symbol protisovětského odboje? Ani na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Účinnost symbolu či emblému se podstatně snižuje, užívají-li ho obě strany konfliktu, jak tomu bylo ve zmíněné době a zmíněných oblastech. Navíc se ukazuje, že onen v sovětské a ruské literatuře často citovaný feno Žamsujeva Darima C, Aginskije dacany kak pamjatniky istorii kultury, Ulan-Ude: Izdatěťstvo Burjatskogo Naučnogo Centra 2001, s Ibid., s Viz například Rhie Marylin M. - Thurman Robert A. R, Wisdom and Compassion: the Sacred Art of Tibet (Expanded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s (fig. 157) a 482 (fig. 157a).

65 82 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS mén obrácení stran útoku v poslední bitvě o Šambhalu" není vlastně originální burjatskou či mongolskou inovací a aktualizací ikonografie eschatologického mýtu. ale spíše jen novou interpretací starších zobrazení. Můžeme si položit otázku: Jak je možné, že buddhističtí mniši bojovali v Burjatsku a Mongolsku se zbraní v ruce, zabíjeli a vraždili, když takové jednání je v příkrém rozporu s principem nenásilí (sa. ahimsá)! Neprotivit se zlu násilím je pravidlo buddhismu velice blízké a jeho ztvárnění se nachází například v Džátakách, příbězích z minulých životů Buddhy Šákjamuniho. Jenže v této sbírce se nachází i příběh, v němž Bódhisattva (tedy Buddha v jednom ze svých předchozích zrození) zabíjí únosce lodi, aby zachránil rukojmí. Čili pravidlo nenásilí neplatí absolutně a v určité (sebe)obranné situaci je možné a někdy dokonce i nutné sáhnout po zbrani a odpovědět na útok stejným způsobem. Pravděpodobnější ovšem je, že mniši-ozbrojení bojovníci jak proti bolševikům, tak i bělogvardějcům, byli motivováni jinou literaturou, než jsou Džátaky. Ostatně mnišské pořádkové sbory, klášterní policie - tedy mniši se zbraněmi a to nikoliv symbolickými - existovala v Tibetu tradičně. Dalším důkazem jsou i zapsaná vyprávění z Burjatska, kde se přímo praví, že v čele šambhalských vojsk půjdou význační lámové". A ti počítali s tím, že do poslední bitvy o Šambhalu půjdou se zbraní v ruce, nikoliv jako neozbrojení kaplani či polní kuráti, jak tomu bylo v době první světové války ( ), kdy v ruské armádě vedle pravoslavných popů fungovalo údajně i několik buddhistických mnichů. 198 Již dříve citované svědectví Evariste-Régise Huca a Josepha Gabeta o šíření šambhalského mýtu v Tibetu v polovině 19. století přináší i jednu pozoruhodnou výpověď obsahující představy Tibeťanů o účasti pančhenlamy (zde jako Bandžan) a jeho mnichů (Kelani) v ozbrojených aktivitách proti nepříteli, v tomto případě Číňanům: Toť - ovšem jen stručný - obsah proroctví, jdoucího od úst k ústům a s rozličnými podrobnostmi a přídavky kolujícího v lidu. O pravdivosti jeho nikdo nepochybuje, anobrž sami Číňané žijící ve Lha-sse, přikládají mu víru, ač dosavad nepřipouští si velkých starostí, soudíce, že strašné ty chvíle tak brzy ještě nepřikvapí. Avšak již nyní tuší každý, že Bandžan činí rozsáhlé přípravy k velkému povstání, jehož chce užiti ve svůj prospěch. Kelany dává cvičiti ve zbrani a všechen čas, zbývající mu po zaměstnání duchovním, užívá k válečným přípravám. Sám Bandžan slyne co výtečný lukostřelec a neméně zručně dovede prý též vládnouti kopím a luntovkou. Pro své budoucí jízdectvo dává chovati velké tabuny (stáda) koní a mimo tyto ještě četné smečky velikých psův, kteří v čas války tolikéž mají pomáhati Kelanům.' 9 '' 198. Unkrig W. A., Aus den letzen Jahrzehnten des Lamaismus in Russland", Zeitschrift fur Buddhismus, Sonderdruck No. 20, 1926, s Huc Evariste-Régis - Gabet Joseph, Cesty missionářské, které Mongolském, Tibetem a říší Čínskou vykonali, Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého 1884 (1. české vydání, přel. Karel Jindřich), s. 251.

66 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 83 V kontextu šambhalského mýtu nejsou ovšem ozbrojeni jenom mniši a lámové, ale také samotný Rudra Čakrin. 200 jakož i jiná božstva. Zbraně vůbec představují podivný fenomén šambhalského mýtu, a to jak v jeho textové, tak i obrazové podobě. Zvláštní pozornost jim věnoval Andrej M. Strelkov a jeho závěry jsou jistě pozoruhodné. Výzbroj, výstroj a veškerá vojenská technika použitá v poslední bitvě o Šambhalu podléhala a stále podléhá modernizaci a aktualizaci, stejně jako mýtus samotný. Kvůli tomu bude vhodné Strelkovovy postřehy ocitovat poněkud rozsáhleji: Vedle tradičních mečů, luků a šípů je šambhalské vojsko vyzbrojeno taktéž primitivními palnými zbraněmi a děly, přičemž tuto výzbroj nenalézáme nikdy u jejich protivníků. Burjatští výtvarníci, kteří malovali šambhalské thangky ve třicátých letech 20. století, dokonce umisťovali nad bojiště i letectvo. Motiv využiti nejmodemější bojové techniky v bitvě o Šambhalu je typický pro ústní verzi legendy. Tak například v Burjatsku se uprostřed 20. století vyskytovala představa, že v této bitvě se využije jak siddhi - magické síly jóginů (šambhalistů-kálačakristů), tak i nejmodemější bojová technika (dělostřelectvo, tanky, letadla, rádiové vysílače a další elektronické vybavení). Jak je ovšem ze sanskrtských a tibetských textů popisujících šambhalskou armádu, jakož i její protivníky, zřetelné, nejmodemější technickou součástí výzbroje je bojový vůz. Obě armády odpovídají indické armádě v té podobě, která existovala pár století před naším letopočtem a která se zachovala až téměř do našeho středověku. Zdá se tedy, že diskuse o nějaké supermodemí vojenské technice v Šambhale nemají oporu v dobových textech. Avšak... zde se najednou setkáváme s překvapující záhadou: kořenná tantra, staroindický text, jehož stáří je podle badatelů nejméně tisíc let, skutečně podává zprávy o překvapivých vojenských technických prostředcích, schopných pohybu a ničení soupeře na zemi, ve vzduchu i ve vodních hlubinách. Text nezmiňuje jenom to, že tyto technické prostředky existují, ale popisuje také jejich zařízení, detailní rozměry atp. Ovšem tato technika skutečně nakonec nefiguruje v proroctví o šambhalské bitvě téhož textu. 201 Mýtotvorba, zvláště eschatologická a chiliastická se stupňuje v dobách ohrožení, kdy se spojují ( mobilizují") i jinak disparátní, heterogenní mýty a rituály. Tato teze má obecnou platnost, nevztahuje se pouze na tibetskou a mongolskou historii: Samotná náboženská pojetí dějin je třeba nahlížet jako produkt zvláštních historických okolností. Jejich dějinné proměny, například v apokalyptice a v eschatologii, lze - pokud jsou k dispozici prameny - v dotyčných náboženstvích sledovat. Náboženské dějinné vědomí se teprve namáhavě vyvíjelo do podoby samostatného vědeckého dějinného vědomi, aniž by upadlo do protikladu protináboženského vědomí. 202 A tak platí, že šambhalský mýtus se v Burjatsku objevuje vždy, když je společnost, včetně její ekleziální struktury, konfrontována se změnami, reformami, revolucemi atp Viz například Rhie Marylin M. -Thurman Robert A. F.. Worlds oftransforniation: Tibetan Art ofwisdom and Compassion, New York: Tibet House 1996, s Strelkov Andrej Michajlovič, Legenda o Šambale..., s Waardenburg Jacques, Bohové zblízka. Systematický úvod do religionistiky, přel. Břetislav Horyna - Dalibor Antalík, Brno: Masarykova universita - Georgetown 1997, s. 43.

67 84 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS Lze hovořit o minimálně třech takových historických ohniscích: (1) osmdesátá léta 19. století; (2) dvacátá léta 20. století, zahrnující počátek sovětské éry, občanskou válku, období likvidace náboženství - nejenom buddhismu - na území Sovětského svazu a konečně i (3) čtyřicátá léta 20. století, včetně druhé světové války. Boj proti buddhismu ( lamaismu") byl mnohými Burjaty chápán jako boj proti národním tradicím a zvykům, neboť jedním ze zájmů sovětské moci byla postupná rusifikace Burjatů. Tento do velké míry úspěšný proces, probíhající po celou dobu existence Sovětského svazu a sovětského Burjatska, však nakonec nevedl k totálnímu rozpuštění burjatského etnika v ruském živlu. Přesto však, či právě proto, existovaly třecí plochy, které se zvláště po rozpadu Sovětského svazu na počátku devadesátých let 20. století ještě více projevily: Během dlouholetých vztahů mezi Rusy a Burjaty vznikla oblast kulturních střetů" a tlak plynoucí z převahy ruské kultury je zřetelný. V burjatské společnosti v této souvislosti skutečně panuje velká nespokojenost. Burjati se sami cítí rozděleni a chtějí proto především dosáhnout stavu duchovní jednoty. Myšlenka jednoty vedoucí k oživení, regeneraci, se uskutečňuje v projektu" národního a kulturního znovuzrození, který má oficiální a mocenskou podporu. Toto je důvod, proč lze na miléniámí myšlenky ve vědomí prostých Burjatů nahlížet zvláštní optikou jako na součást procesu národního a kulturního znovuzrození. Dalo by se též říci, že tyto myšlenky odrážejí potenciální konflikt ve vztazích s Rusy, avšak - přesněji řečeno - protože tyto myšlenky se absorbovaly do folkloru, otevřený konflikt nevypluje na povrch a ani se neprojeví v nějaké jiné vyhrocenější formě. 203 Pozoruhodný Burjat G.-D. Nacov, dřívější buddhistický mnich a posléze badatel v místní akademii věd, shromáždil v průběhu dvacátých a třicátých let 20. století velké množství terénního materiálu, který se díky péči ulan-udských orientalistů podařilo zachránit a posléze i částečně knižně publikovat. Nachází se zde též určité množství dokladů výskytu a politické aktualizace šambhalského mýtu v tehdejším Burjatsku. Je zde i text nazvaný O Šambale i Dfud chumle, jenž je datován 28. července Obsahuje svědectví o svaté válce, nazývané burjatsky jak Šambalyn dajn, tak i Šambalyn sereg a praví se zde, že: Díky rozsáhlému rozšíření legendy o Šambhale se věřící snaží obdržet zmocnění na nauku Kálačakry (bur. Dujnchoryn van). Říká se, že to bude doba vlády 25. velikého chána Rigdán Dagpa [tj. Rudry Cakrina, pozn. L.B.]. Svale vojsko povede Pančen Bogdo [tj. pančhenlama, pozn. L.B.], znovuzrozený jako Rigdán Dagpo Stroganova Elena, Millenarian Representations of the Contemporary Buryats", Inner Asia 1/1, 1999, s Nacov G.-D., Materiály po lamaizmu v Burjatii. Časť II, Ulan-Ude: Izdatěl'stvo Burjatskogo Naučnogo Centra 1998, s. 136.

68 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 85 Neméně zajímavé je i svědectví, u nějž je dokonce znám i autor protisovětského šambhalského textu (záležitost v té době jistě smrtelně nebezpečná): Nedávno, v roce tedy dva roky před vypuknutím povstání na západu Mongolská, sepsal gabžalama Balžinňima z archangajského kláštera Tarijata traktát, ve kterém se pravilo: Přišel čas počátku svaté války. Dříve jsme fikali, že do zahájení bitvy o Šambhalu (Sambalyn sereg) zbývá zhruba dvě stě let, ale to jsme se pravděpodobně mýlili, ten čas je tady." Své předpovědi dokládal číselnými údaji z buddhistické astrologie. Nejprve své předpovědi šířil mezi lamstvem tajně, posléze je zveřejnil pro široký okruh obyvatelstva; předpovědi měly nepochybně velký vliv na rozpoutání povstání v roce I Šambhalský mýtus chápaný a interpretovaný prostými věřícími z různých oblastí rozšíření tibetského buddhismu nemusí představovat pouze děje ve vzdálené budoucnosti a ve vzdálené zemi. Může nabývat i docela konkrétní podoby, která je lidovým podáním neustále aktualizována a vztahuje se ke zcela konkrétním historickým událostem. Mýtus se tak promítá do skutečnosti, mytický a historický čas se navzájem prolínají. O stálé, byť latentní přítomnosti šambhalského mýtu v současné burjatské společnosti svědčí i terénní výzkum, který uskutečnila v letech ruská badatelka Jelena Stroganova. Terénní bádání se soustředilo do odlehlé vesnice Tory v Tunkinské dolině v západní části Burjatska, tj. do oblasti přiléhající k burjatsko-tuvské hranici. Lidé, s nimiž hovořila na téma různých předpovědí, věšteb a proroctví, dávali do souvislosti tři vlny migrace Burjatů, které byly podle jejich vyprávění vynucené ruským tlakem, s vlastním pojetím Šambhaly: Lidé první vlny utečou, aby se zachránili před ruskými jatkami; lidé z druhé vlny uprchnou, aby se spasili před potopou, která nastane kvůli zemětřesení, kdy se spojí jezera Chovsgol a Bajkal (někteří k tomu ještě připojovali poznámku o tom, že se spojí i Husí jezero); lidé třetí vlny se vydají na cestu v době, kdy vypukne bitva v šambhale. Intervaly mezi jednotlivými vlnami zmiňovali různí lidé různě, většinou se však jednalo o krátký časový úsek. Někteří dokonce hovořili o tom, že všechno proběhne za dobu kratší jednoho roku. Jiní ovšem například uváděli, že proces migrace započal ve třicátých letech 20. století v dobách masových represí a pronásledování kulaků. 206 Jednu z nejčerstvějších aktualizací šambhalského mýtu představuje pojetí burjatského buddhisty a buddhologa Bidiji D. Dandarona, jež lze nalézt v jeho původně samizdatovém textu Černý sešit, napsaném na samém počátku sedmdesátých let 20. století v pracovním lágru poblíž vesnice Vydrino u Bajkalu. B. D. Dandaron zde vystupuje jako buddhista, jako Učitel, nikoliv buddholog a jeho text je určený především jeho družině, což byla skupina evropských i burjatských žáků pod jeho duchovním vedením usilující 205. Ibid, s Stroganova Elena, Millenarian Representalions... ", s. 113.

69 86 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝMÝTUS o alternativní formy tantrického buddhismu. Píše se zde. že bitva o Šambhalu...se uskuteční mezi Šambhalou a zemí ateistů materialistické civilizace. Ve válce bude použita nejmodernější vojenská technika. A nakonec ke svému vítězství Šambhala využije nadpřirozené síly - siddhi. Její vítězství v této bitvě zabezpečí rozsáhlé šíření buddhistického tantrismu na severozápad." 207 Šambhalský mýtus byl zprvu užíván oběma bojujícími stranami ve dvacátých a třicátých letech 20. století v Burjatsku a Mongolsku, ale bolševici svůj boj o Šambhalu (totiž jeho využití na své straně) prohráli. Ostatně měli svoji vlastní eschatologii, přesněji řečeno utopickou vizi, takže vlastně nepotřebovali náboženský mýtus o posledním ráji na zemi". Poté, co se neúspěšně pokusili využít symboliku Šambhaly, rozhodli seji naopak zlikvidovat a tímto způsobem prosadit svoji vlastní koncepci konce dějin. Šambhalský mýtus, personifikovaný Rudrou Čakrinem, byl v Burjatsku a Mongolsku nepochybně předmětem lidového kultu, což dokazují jak různé texty jako proroctví, utopické vize atp., tak i jejich vizualizace (viz například Obr. 6, Obr. 23). V lidovém pojetí se spojovaly minimálně obě, ale zřejmě všechny tři zmíněné buddhistické eschatologie, a tak se v Šambhale setkávali nejenom Rudra Cakrin s Maitréjou, ale i s chánem Gesarem z Lingu. Ikonograficky to však zachyceno není ani v tibetských, mongolských a burjatských obrazech a totéž platí i o příslušných mytologických textech. Tyto tři personifikace tibetské buddhistické eschatologie mají oddělený původ, neboť základní mytologické texty, které se k nim vztahují, vznikaly nezávisle na sobě, v různých obdobích a na různých místech. Lze si však položit otázku, zdali se tyto tři příběhy o konci časů nakonec neprolínají. Průnik šambhalského (Rudra Cakrin) a maitréjovského kultu a rituálu je dobře doložen z Vnitřního Mongolská v citovaných svědectvích kandžurvy gegéna. Podobné zprávy jsou taktéž důvěryhodně doloženy z Burjatska (viz například citovaný archiv G.-D. Nacova). Průnik všech tří příběhů je ovšem možný, určité informace, byť ne tak věrohodné jako výše zmíněné, lze nalézt u Nikolaje Konstantinoviče Roericha. Jedná se o text z roku 1929, vydaný sice Jelenou Roerichovou, ale lze odůvodněně předpokládat, že autorem onoho Proroctví" je sám Nikolaj K. Roerich. 208 Svízel je v tom, že texty nesplňují požadavky kladené na seriózní religionistické bádání (narozdíl od excelentních tibetanistických a mongolistických prací jeho syna 207. Dandaron Bidija D., Černaja tětraď: O četyrech blagomdnych istinach buddizma, Sankl-Petěrburg: Dacan Gunzejčojnej 1995, s. 86. O Dandaronovi blíže viz například Zikmundová Veronika - Berounský Daniel, Bidija Dandaron", R. Revue 28, 1995, s ; Bělka Luboš, Bidia D. Dandaron: A Case of Buryat Buddhist and Buddhologist during the Soviet Period", in: Doležalová Iva - Martin Luther H. - Papoušek Dalibor (eds.), The Academie Study of Religionu during the Cold War: East and West, New York - Frankfurt am Main: Peter Lang 2001, s Roerichová Jelena, Kryptogramy Východu, přel. Alena Adámková, Bratislava - Sankt Peterburg: FIDAT a Ramakrišnu 1995, s

70 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 87 Jurije N. Roericha). A tak lze těžko říci, zdali představují autentické tibetské či mongolské spojení tří typů buddhistické eschatologie, či vyjadřují vlastní autorův, totiž Roerichův, záměr toužící po jejich vzájemném propojení. V případě druhé alternativy se jedná o konkrétní západní" představu konce časů v buddhismu, byť vytvořenou v centru Asie, kde Roerichova rodina v první třetině 20. století pobývala. Nikolaj K. Roerich tak vlastně vytvořil interpretační pozici, na kterou později navázal například Edwin Bernbaum, kdy je nám nabízena jungiánská interpretace Šambhaly jako nové čtení tibetské a mongolské eschatologie. Texty Nikolaje K. Roericha se datují do první třetiny 20. století, ale zjistit přesně jejich původ a dataci lze pouze v těch případech, kdy to autor sám uvádí, což je záležitost spíše vzácná než běžná. A je zde ještě jeden aspekt, který převeden do terminologie normativního a žitého náboženství" vypovídá o tom, že lidové podání eschatologie představovalo karmicky, nikoliv nirvánicky orientovaný buddhismus. Pojem Šambhaly má tedy, stejně jako její poslední vládce 25. kulika Rudra Čakrin, dvojí tvář, je ambivalentní. První tvář je klidná, mírná, laskavá ( nirvánická", jak se někdy překládá termín pro označení klidové projevové formy božstva) a utopická: zemský ráj to na pohled", chceme-li ocitovat známý text jedné písně. Druhá tvář je hrozivá, rozhněvaná, válečná a apokalyptická: poslední bitva vzplála, dejme se na pochod", chceme-li ocitovat jiný známý text písně. A podobně ambivalentní, dvojí tvář má i mýtus, kult a rituál se Šambhalou spojený. První tvář má podobu akademickou", mnišskou, klášterní či také normativní", založenou na kanonických, parakanonických a jiných textech. Má však také tvář lidovou, populární", kde se již tolik nehledí na doktrinální čistotu, ale spíše se více reflektuje tu onen klidný aspekt Šambhaly - to v dobách míru a blahobytu, tu onen hrozivý aspekt - to v dobách válek, útlaku, revolucí, nepokojů a vůbec bídy.

71 88 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 1.3. Západní pojetí šambhalského mýtu Motto: Šambhala," řekl prof. Li. Tak jsem si to vždycky představoval. Šambhala není nikde tak blízko jako tady." Šambhala?" zopakoval udiveně Artie a zvednul se. Blízko jeho bytu v západním Hollywoodu byl obchod pro domácí mazlíčky, který se jmenoval stejně. Dali se tam koupit štěkající psíčkové a výživné psí koláčky, dělala se tam trvalá kočkám a pedikúra pinčům. O zemi Šambhala existuje jedna stará legenda," vysvětloval prof. Li. Je to vlastně proroctví podobné křesťanskému Armageddonu. Poslední bitva mezi dobrem a zlem. Bájné a svaté město Šambhala bude posledním místem, které nebude moci zlo dobýt. Když se zlo dostane až k hradbám města, božský král povolá nebeské vojsko, které bude připraveno zlo zničit." To je Artie si hlasitě odkašlal. To je jako v posledríím dílu trilogie Hvězdných válek, viďte? Tedy... je to něco podobného? Něco jako návrat rytířů Jedi?" Catherine se k němu otočila a nesouhlasně svraštila obočí. Prof. Li jeho otázce nerozuměl a nerušeně pokračoval. Nejprve na zem sestoupí Maitréja, Buddha budoucnosti, a nastolí říši věčné lásky." Kdy se to má stát?" zeptala se Catherine. V proroctvích se mluví o vzdálené budoucnosti, o třech stech letech, někde dokonce o třech tisících. Až už na celé zemi nebude žádná upřímnost, láska a mír." Tak to vypadá, že už by to nemuselo dlouho trvat." Myslím, že to ještě dlouho trvat bude." Prof. Li zíral do žhnoucího ohně. 209 Důležitý koncept, který se nachází v podloží, či pozadí západního šambhalského mýtu, je utopie. Tento pojem má hlubokou tradici, procházející napříč různými náboženskými, ale nejenom náboženskými, také politickými a dalšími představami. Utopie není v myšlení lidí euroatlantické civilizace zakotvená jenom nábožensky. Utopie vyvstávala a dodnes vyvstává v našem prostředí s každým novým myšlenkovým prouděním a není tedy překvapivé, že nalezla rozsáhlou rezonanci v západní reinkarnaci Šambhaly. Častá otázka se týká reálné existence Šambhaly. Klíčem k jejímu zodpovězení je uchopení toho, co nazýváme realitou". Jestliže ji chápeme prvoplánově, jako geografickou skutečnost, vymezitelnou konkrétními geografickými souřadnicemi, dostáváme se na tenký led. Takto reálná" Šambhala je jednoduchým cílem, stačí ho přesně zaměřit, poté navštívit a přinést o tom svědectví, které by bylo z hlediska geografického nezpochybnitelné. Toto by mohl být běžný a standardní vědecký úkol, podporovaný nějakým tím cestovním a badatelským grantem, a přesto lze říci, že nesplnitelný. Takovou Šambhalu dosud nikdo neobjevil, takový grantový úkol nikdo nesplnil. A vlastně ani splnit nemůže, protože Šambhala reálnou existenci" tohoto typu prostě nemá. Alespoň soudě podle tibetských pramenů a četných, veskrze neúspěšných pokusů o její nalezení. A přesto mělo toto hledání velký smysl. Kromě toho, že ukázalo na neuskutečnitelnost takového jednoduchého terénního badatelského úkolu, napomohlo - díky sběru výpovědí, svědectví, proroctví, itinerářů atp. - hlubšímu poznání tibetských, ale také 209. Scofield Raymond A., Černá thangka, přel. Stanislav Stýs, Praha: Knižní klub 2003, s

72 ŠAMBHALSKÝ MÝTUS 89 západních představ o Šambhale. Dokonce je to tak, že kdyby Šambhala byla v tomto prvoplánovém geografickém pojetí nalezena, byl by to její konec. Přestala by existoval. Skutečná Šambhala totiž existuje jenom v rovině mytické. Co je Šambhala z pohledu lidí ze Západu? Především je dobré si uvědomit, že za tímto slovem se skrývají rozmanité představy, obrazy a koncepty rozmanitých lidí. Někteří se snaží porozumět původním variantám šambhalského mýtu, pokud možno k nim nic nepřidávat, jenom je zasadit do například religionislického kontextu, případně se pokusit o opatrné interpretace. Tento, taktéž západní" přístup k Šambhale ovšem není ten nejběžnější a zdaleka ne ten nejpopulárnější. Tibetský šambhalský mýtus nalezl na Západě nový život, znovuzrodil se v docela originální podobě. A právě tato, zhruba před sto lety započatá reinkarnace tibetského mýtu představuje svébytné pole pro bádání, které není o nic méně zajímavé a ve svých výsledcích přínosné, než je tomu u předchozího mýtu tibetského. Je jistě pozoruhodné, že jedna z tvůrkyň nejnovějšího oživení západního šambhalského mýtu Victoria LePageová ve své knize uvádí přehled tří možných přístupů k fenoménu Šambhaly. První skupinu tvoří autoři, kteří zůstávají skeptičtí a Šambhalu považují za pouhopouhý mýtus", druhá skupina pak sestává z osob, které se domnívají, že Šambhala je vedoucí duchovní metaforou, která má pro hinduistickou a buddhistickou mystiku v podstatě stejný význam, jaký mají pro křesťanské duchovní hledání Bunyanovy Cesty poutníka. Šambhalu tedy máme chápat právě jako metaforu a nemůžeme ji brát doslova." Třetí skupinu, k níž se ostatně autorka sama hlásí, pak tvoří autoři, kteří pevně, dokonce vášnivě věří, že jde o skutečně existující místo". 210 Nabízejí se i jiná pojetí, která lze sestavit do škály podle hodnotícího kritéria přijetí či odmítnutí Šambhaly. Na jedné straně oné pomyslné škály by byli horliví zastánci její lidstvu prospěšné pozemské existence v čele s Nikolajem N. Roerichem, teosofy a tibetofily, 211 na opačném konci by se pak nacházeli kritici typu již zmíněných manželů Trimondiových. Pěkný příklad historického nepřátelského postoje a vytváření pocitu ohrožení z Východu zmiňují německý teolog a propagátor mezináboženského dialogu Hans Kung a německý buddholog Heinz Bechert. Nejedná se zde sice bezprostředně o šambhalský mýtus, nicméně princip a způsob fabrikace zákeřného asijského nepřítele stojícího před branami našeho světa a ohrožujícího naše tradiční hodnoty je týž, jako například u již traktovaných manželů Trimondiových: 210. LePage Victoria, Šambhala: Tajemství duchovní říše, přel. Jakub Zeman, Bratislava: Alexander Giertli - Eugenika Pbl. 2003, s Mezi autory, kteří píši o šambhalském mýtu z pozic jeho příznivců a tvůrců sui generis u nás, patří výtvarník a spisovatel Jaromír Skřivánek, viz jeho texty jako například: Šambhala a Losar", Střední cesta: Bulletin Buddhistické společnosti 1/2, 1992, s ; Šambhala, poslední tajemství tohoto světa", Nový Orient 54/1, 1999, s. 1-6; Život jako zázrak: Cestopis duše, Praha: Onyx 2001.

73 90 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS V Německu se toto téma stalo dokonce politickou záležitostí, když si císař Vilém II. nechal svým dvorním malířem Knackfussem namalovat proslulý obraz, který měl symbolizovat žluté nebezpečí". K tomu mohu ocitovat část přednášky, kterou lehdy přednesl farář Robert Falke v Berlíně [Chrislentum und Buddhismus. Ein Vortrag, Berlin 1898): Před několika lety navrhl náš císař známou malbu s titulem: 'Národy Evropy, chraňte své nejposvátnější vlastnictví!'. Na tomto obraze stály alegorické postavy evropských kulturních národů, připravené k boji proti útočícím kohortám Antikrista, který, zahalen temnými mraky a kouřem z hořících měst, nesl podobu Buddhy. Kdo nepochopili tento obraz před třemi lety, budou muset varování našeho panovníka, vidícího jasně a daleko do budoucna, pochopit nyní, tváří v tvář stále hrozivějším politickým nebezpečím, která procitají v Orientě a útočí na naší kulturu, a především tváří v tvář buddhismu, útočícímu nyní silně proti křesťanství. Buddhismus se stal v Evropě a Americe mocností a od té doby, co se asi před padesáti lety vydal na své dobyvačné tažení na Západ, může vykázat obrovské úspěchy." 212 Velký zájem o tajemství Tibetu měli vždy teosofové a o tom, že Šambhalá patřila mezi jejich tradiční témata - bez ohledu na to, do jaké míry znali původní prameny - píšou například Thierry Dodin a Heinz Rather: V teosofickém obrazu Tibetu vždy rezonoval eschatologický tibetský šambhalský mýtus. Tento mýtus byl založen na textech Kálačakratantry a odkazoval na legendární zemi skrytou za nepropustnou hradbou hor, zemi, kde vládne moudrost a harmonie, zatímco vnější svět je plný temnoty a chaosu. Teprve poté, kdy čas dozraje, vzejde slunce Šambhaly a zahájí pro lidstvo tak dlouho očekávaný zlatý věk. Přestože samotni Tibeťané nikdy vlastní zemi nepovažovali za mytickou Šambhalu, představovala pro ně tato legenda vždy živou, téměř hmatatelnou skutečnost. Avšak teprve další bádání mohou ukázat, zda byli zakladatelé teosofie s tímto mýtem obeznámeni a zda si ho promítali do Tibetu. 213 Pro teosofický model poznání Nejvyšší moudrosti Východu" je typické, že lidé, kteří často ani nikdy v Tibetu, Mongolsku či jinde v Orientě nebyli, si vymysleli tajuplné Mahátmy. Tito zasvěcenci jim, zpravidla nadpřirozenou cestou, zjevili největší tajemství Východu, předali jim okultní moudrost, jim Zasvěceným na Západě. Mahátmové si je prostě na Západě vybrali a někdy i vyhledali, aby jim vše řekli, aby tak měli zajištěno, že jejich východní moudrost a tajemství, zpravidla zakonzervovaná na nějakém skrytém místě, bude i nadále uchována jako tajemství, skryté zvláště před zvědavým zrakem Zapadánu. Skutečnost, že toto tajemství díky působení teosofů okamžitě na Západě přestává existovat, tvůrcům teosofického a jemu podobného modelu bud jaksi uniká, nebo jim nevadí. Pozoruhodné ovšem je, že ne všichni, kdo komunikovali 212. Kung Hans - Bechert Heinz, Křesťanství a buddhismus: Na cestě k dialogu, přel. Jiří Hoblík a Dušan Zbavitel, Praha: Vyšehrad 1998, s Dodin Thierry - Rather Heinz, Imagining Tibet: Between Shangri-la and Feudal Oppression. Attempting a Synthesis", in: Dodin Thierry - Rather Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001, s. 396.

74 SAMBHALSKÝ MÝTUS 91 s Mahálmy nikdy nevytáhli paty z domova. Například Nikolaj K. Roerich. stejně jako jeho žena Jelena, s Mahátmy prý hovořili, a to i v Asii během svých expedic. 214 Nejnovějším a v současnosti pravděpodobně i nejpopulárnějším teosoficky laděným spisem o Šambhale je výše citovaný spis Victorie LePageové. Součástí této západní mýtotvorby je zavedení jednoho termínu, který je chápán jako původně tibetský, totiž Šangri-la. 2^ Podle Charlese Allena lze za inspirační zdroje Jarriese Hiltona označit především maďarského cestovatele, badatele a lingvistu Alexandra Csomu de Kórose, ruskou zakladatelku teosofického hnutí Jelenu Blavatskou a její anglickou pokračovatelku Annie Besantovou. 216 Autor v této souvislosti zmiňuje ještě 6.(3.) pančhenlamu Lozang Paldán Ješeho a Nikolaje K. Roericha; lze však předpokládat, že James Hilton pančhenlamův text přímo neznal, neboť tento byl sice poprvé na Západě publikován v roce 1915, ale bylo tomu v němčině v jednom velmi odborném orientalistickém časopisu. Navíc by byl zřejmě nějakým způsobem tuto znalost do svého románu vtělil. 217 Roerichovy texty ovšem znát mohl, neboť se jednalo o dobově velmi populární četbu a navíc byl Nikolaj K. Roerich proslulý jak v západní Evropě, tak i v USA, byl postavou, jejíž věhlas se ještě za jeho života rozšířil za hranice Ruska. S pojmem Šangri-la, který je obdobným neologismem jako například Čapkův robot (oba termíny i pojmy vznikly v první třetině 20. století, oba znějí přirozeně a hlavně se vžily do světového povědomí) je to ovšem podobné, jako s Lobsangem Rampou: 218 na Západě, mimo původní mytogenetické prostředí, se zrodila představa, reprezentovaná umělým výrazem (Šangri-la), která je posléze asimilována (ne zcela a ne universálně, ale přece) i například Asiaty. Důkazem, či ilustrací takového fenoménu přejímání západní fantazie" do vlastní narace je například vliv hollywoodských filmů na tibetskou 214. Viz například Andrejev Alexandr I., Vremja Sambaly: Okkuhizm, nauka i politika v Sovětsko] Rossii, Sankt-Petěrburg - Moskva: Něva - Olma-Press 2002; Rosov Vladimír Andrejevič, Nikolaj Rerich: Věstník Zvěnigoroda. Ekspedicii N. K. Řeřicha po okrajinam pustyni Gobi. Kniga I. Velikij pian, Sankt-Petěrburg - Moskva: Aletějja - Ariavarta-Press 2002; viz též Shasibala, Search for Shambhala and Kálačakra by Yuri and Nicholai Roerichs: Symbols of Indo-Russian Friendship", příspěvek na konferenci Yuri N. Roerich's looth Birth Anniversary, Moscow, 7-9 October 2002", 19 s. rukopisu Tibetský výraz Šangri líang n/je synonymum pro pojmenování hory Sarri Išar ril, tj. východní hora"; těžko říci, zdali si byl James Hilton této skutečnosti vědom, nikde ve svých textech v5ak na to neupozorňuje a ani sekundami literatura se touto otázkou nezabývá Allen Charles, The Search for Shangri-La: A Journey to Tibetan Histoiy, London: Little, Brown and Co. 1999, s Viz Griinwedel Albert, Der Weg nach Šambhala (Shambha la'i lam yig) des dritten Gross-Lama von bkra shis Ihun po blo bzang dpal Idan Ye shes aus dem tibetischen Originál iibersetzt, und mit dem Texte herausgegeben", in: Abhandlungen der Koniglichen Bayerischen Akademie der Wissenschaften 29/3, 1915, MUnchen Viz například Rozehnalová Jana, Mistr mystifikace Lobsang Rampa aneb vysněný Tibet", Universitas 1,2002, s ; Rozehnalová Jana, Vysněný Tibet - za příběhy Lobsang Rampy", Tibetské listy: Nezávislý čtvrtletník pro věci tibetské 19, 2003, s

75 92 BUDDHIST1CKÁ ESCHATOLOGIE: SAMBHALSKÝ MÝTUS 219 exilovou komunitu, ale nejenom na n i. Jiným pěkným příkladem je oficiální přejme nování tibetského okresu Gjalthang (tib. Irgjal thangl, čin. Čung-tien) v provincii Jiinnan na Šangri-la". A tak jediná skutečně geograficky existující Šangri-la se nachází poněkud paradoxně úplně jinde, než její hledači předpokládali. A ne dosti na tom, nejed ná se o tibetskou záležitost, ale z vůle čínských úřadů a z komerčních důvodů vzniklý turistický útvar. 220 Pojem Šangri-la byl - a svým způsobem stále ještě je - populární i u nás. Není proto až tak překvapivé, že ho přijali a přejali romantici, mezi něž patří i trampové: O Veliko nocích v roce 1944 začali valašskokloboučtí trampi budovat chatu, která dostala název Shangri-la. [Viz Obr. 5] K tomuto pojmenování se inspirovali knihou Ztracený obzor spisovatele Jamese Hiltona." 221 Obr. 5 Trampská chata Shangri-la na valašskokloboucku postavená v polovině čtyřicátých let 20. století, současný stav. [Fotografie Pamela Marková, červenec 2004] 219. Slobodník Martin, Vnímanie Tibetu v Európe a v U S A ", Nový Orient 53/6, 1998, s K události došlo 20. března 2002 a autor zprávy uvádí, že čínské úřady si od tohoto kroku slibují, že proslavený název z klasické knihy Ztracený obzor Jamese Hiltona do tohoto chudého okresu přiláká turisty." Pošta Miroslav, Stalo se...", Tibetské listy: Nezávislý čtvrtletník pro věci tibetské s. 5; srovnej též French Patrick, Tibet, Tibet. Historie ztracené 15, 2002, země, přel. Petra Andělova, Praha: B B Art 2004, s. 36. Podle Patricka Frenche se jedná o hornatou oblast na hranicích provincií S'-čchuan a Jun-nan" Novotný Martin, Trampské hnutí ve Valašských Kloboukách", Národopisný s věstník XX(62), 2003,

Buddhismus. určeno pro žáky sekundy víceletého gymnázia CZ.1.07/1.1.00/14.0143. Táborské soukromé gymnázium, s. r. o.

Buddhismus. určeno pro žáky sekundy víceletého gymnázia CZ.1.07/1.1.00/14.0143. Táborské soukromé gymnázium, s. r. o. Buddhismus určeno pro žáky sekundy víceletého gymnázia CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Táborské soukromé gymnázium, s. r. o. FUZHEADO. wikimedia [online]. [cit. 7.7.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/file:buddha_lantau.jpg

Více

12. Křesťanství... 106 12.1 Místo křesťanství v současném světě... 106 12.2 Křesťanství na pozadí jiných náboženství... 107 12.

12. Křesťanství... 106 12.1 Místo křesťanství v současném světě... 106 12.2 Křesťanství na pozadí jiných náboženství... 107 12. Obsah 1. Úvod.... 11 1.1 Situace oboru... 11 1.2 Místo této práce v oborové souvislosti... 12 1.3 Vztah k dosavadní literatuře... 13 1.4 Jaké cíle si klade tato práce?... 14 1.5 Poznámkový aparát a práce

Více

Buddhismus. M gr. A L E N A B E N D O V Á, VY_32_INOVACE_BEN25

Buddhismus. M gr. A L E N A B E N D O V Á, VY_32_INOVACE_BEN25 Buddhismus M gr. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 BUDDHISMUS Patří mezi nejstarší náboženství, vzniká v Asii. Od 19. století se šíří dále. Je historickou postavou. Narodil se zhruba v 5. století jako indický

Více

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Projekt MŠMT ČR EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.3349 Název projektu I nejvyšší věž

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

Tibet 1 VY_32_INOVACE_BEN26

Tibet 1 VY_32_INOVACE_BEN26 Tibet 1 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Tibet Území ve střední Asii. Z velké části se rozkládá na Tibetské náhorní plošině a jeho průměrná výška dosahuje přibližně 4 900 m n. m., pročež se Tibetu

Více

Možný vliv náboženského vyznání na demografickou reprodukci

Možný vliv náboženského vyznání na demografickou reprodukci Možný vliv náboženského vyznání na demografickou reprodukci Mgr. Daniela Boďová 1 Daniela.Bodova@seznam.cz 2. ročník doktorského studia demografie Úvod Určitý vliv nezměřitelný Ostatní vlivy; individuální

Více

Komentář k pracovnímu listu

Komentář k pracovnímu listu Komentář k pracovnímu listu Název: Islám Cíle aneb K čemu by práce s tímto pracovním listem měla vést: Cílem PL je procvičit a upevnit si znalosti o islámu, zároveň jej zasadit do souvislostí s ostatními

Více

přírodní (kmenové) náboženství šamana

přírodní (kmenové) náboženství šamana Světová náboženství Úvod již pravěcí lidé uctívali přírodní živly, zvířata i totemy jako božstva dodnes žijí ve světě kmeny, které vyznávají přírodní (kmenové) náboženství (důležitá postava šamana) náboženství

Více

Přehled základních údajů

Přehled základních údajů Buddhismus Přehled základních údajů název od Buddha - v sanskrtu Probuzený, buddhisté mluví o Buddha dharma (dharma zákon, to, co věci drţí pohromadě) společné kořeny s dnešním hinduismem, převzetí některých

Více

Světová náboženství. Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život

Světová náboženství. Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Světová náboženství Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_15_12 Tématický celek: Umění a kultura Autor: Mgr. J. Hyklová

Více

Posudek oponenta diplomové práce

Posudek oponenta diplomové práce Katedra: Religionistiky Akademický rok: 2012/2013 Posudek oponenta diplomové práce Pro: Studijní program: Studijní obor: Název tématu: Pavlu Voňkovou Filosofie Religionistika Křesťansko-muslimské vztahy

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ II.

SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ II. Pracovní list 02-04 SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ II. Úkol č. 1: Otázky 1. Které ze světových náboženství je nábožensko filozofickým systémem? 2. Judaismus, křesťanství, islám, hinduismus, buddhismus, taoismus -

Více

O Tibetu jako atraktivním turistickém cíli. Petr Studnička Čelákovice 5. 3. 2013

O Tibetu jako atraktivním turistickém cíli. Petr Studnička Čelákovice 5. 3. 2013 O Tibetu jako atraktivním turistickém cíli Petr Studnička Čelákovice 5. 3. 2013 Město vyvěsí tibetskou vlajku rok 2013 54. výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci Tibetu v neděli 10. 3. 2013 vyvěšení

Více

Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista

Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista Jon Paulien Pavlovy listy Tesalonickým Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista Obsah Osnova listů apoštola Pavla do Tesaloniky...9 První list do Tesaloniky...9 Druhý list do Tesaloniky...10 1.

Více

Majority a minority ve společnosti

Majority a minority ve společnosti STŘEDNÍ ŠKOLA STAVEBNÍ A TECHNICKÁ Ústí nad Labem, Čelakovského 5, příspěvková organizace Páteřní škola Ústeckého kraje Majority a minority ve společnosti VY_32_ INOVACE _06_113 Projekt MŠMT Název projektu

Více

Psychologické základy vzdělávání dospělých

Psychologické základy vzdělávání dospělých Psychologické základy vzdělávání dospělých PhDr. Antonín Indrák Mgr. Marta Kocvrlichová Úvod Tento studijní materiál vznikl jako stručný průvodce po některých základních tématech psychologie. Snažili jsme

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 432 Autor: Silvie Lidmilová Datum: 26.3.2012 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Zeměpis Tematický okruh: Regiony světa

Více

Karmelitánské nakladatelství s.r.o. UKÁZKA Z KNIHY

Karmelitánské nakladatelství s.r.o. UKÁZKA Z KNIHY JEAN-RÉGIS FROPO 90 otázek pro exorcistu KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ PŘEDMLUVA Církev má účast na vítězství nad ďáblem, protože Kristus dal svým učedníkům moc vyhánět zlé duchy. Církev vykonává tuto vítěznou

Více

RELIGIONISTIKA představení oboru RELIGIONISTIKA JAKO VĚDA, NÁBOŽENSTVÍ JAKO JEJÍ PŘEDMĚT, STUDIJNÍ LITERATURA

RELIGIONISTIKA představení oboru RELIGIONISTIKA JAKO VĚDA, NÁBOŽENSTVÍ JAKO JEJÍ PŘEDMĚT, STUDIJNÍ LITERATURA RELIGIONISTIKA představení oboru RELIGIONISTIKA JAKO VĚDA, NÁBOŽENSTVÍ JAKO JEJÍ PŘEDMĚT, STUDIJNÍ LITERATURA Představení oboru Religionistika, dříve srovnávací věda náboženská Teologie vědecké promyšlení

Více

Jeho autor tvrdí, že se tak stalo ku prospěchu všech vnímajících bytostí, a věří, že si z jeho knihy může každý vzít poučení.

Jeho autor tvrdí, že se tak stalo ku prospěchu všech vnímajících bytostí, a věří, že si z jeho knihy může každý vzít poučení. Mnozí vyznavači východních učení se domnívají, že o buddhismu už víme všechno a že veškeré důležité texty vyšly v překladu do všech světových jazyků. A přece tomu tak není. Učení o tom, jak si počínat

Více

Jóga v prostoru víry (úvod)

Jóga v prostoru víry (úvod) www.jogadnes.cz Jóga v prostoru víry (úvod) Olga Remešová připravila nový seriál, kde prostřednictvím laických informací zasazených do odbornějšího rámce, získáte povědomí o tom, co spojuje jógu s křesťanstvím,

Více

Náboženský život v ČR 2010-2011

Náboženský život v ČR 2010-2011 Náboženský život v ČR 2010-2011 Náboženský život v ČR 1. Česká novodobá mystická tradice. 21. 2. četba: Dingir (Česká mystika) 2. Křesťanský evangelikalismus a pentekostalismus 28. 2. četba: Dingir (Náboženství

Více

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1489 Autor: Milan Stiller Označení vzdělávacího materiálu: VY_32_INOVACE_CASPO.9.12 Vzdělávací

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola 7. ročník Se zvýšeným zájmem občanská

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Dějepis Sada:

Více

Sedm proroctví starých Mayů

Sedm proroctví starých Mayů Sedm proroctví starých Mayů První proroctví oznamuje konec současného cyklu. Říká, že od roku 1999 po dalších 13 let se každý člověk nachází v jakémsi zrcadlovém sále, aby ve svém nitru objevil mnohorozměrnou

Více

Evropský pohled (především) snaha o zařazení hinduismu jako jednotného náboženství (zakladatel, jasně stanovené učení ) mezi světová náboženství

Evropský pohled (především) snaha o zařazení hinduismu jako jednotného náboženství (zakladatel, jasně stanovené učení ) mezi světová náboženství Hinduismus Pojem HINDUISMUS Až v 19. století pro skupinu indických náboženství. Původ slova: hindu (perština), sindhu (sanskrt) řeka. Hinduisté původně své náboženství nijak nenazývali. Obyvatelstvo Indie

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

Metodický list. Příjemce: Základní škola Integra Vsetín. Světová náboženství. Název materiálu Autor. Mgr. Martina Borská

Metodický list. Příjemce: Základní škola Integra Vsetín. Světová náboženství. Název materiálu Autor. Mgr. Martina Borská Projekt: Zlepšení podmínek pro vzdělávání Příjemce: Základní škola Integra Vsetín Registrační číslo: CZ.1.07/1.4.00/21.3764 Název materiálu Autor Světová náboženství Mgr. Martina Borská Metodický list

Více

Křesťanství v raně středověké Evropě

Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství Nejrozšířenější světové monoteistické náboženství Navazuje na judaismus Učení odvozuje od Ježíše Nazaretského kolem roku 30 n.l. veřejně působil jako kazatel

Více

Pokání. A myslím, že ne na sebe, říká, máme Abrahama našemu otci (Mt 3: 9)

Pokání. A myslím, že ne na sebe, říká, máme Abrahama našemu otci (Mt 3: 9) Pokání Biblický pokání nepředstavuje změnu postoje prosazované lidského vědomí. Integruje život před lidmi říká další aspekt křesťanského života, ne lítost podporovány evangelia. Opravdové pokání říká,

Více

Úvod do dějin náboženství 2010

Úvod do dějin náboženství 2010 Úvod do dějin náboženství 2010 duchovní tradice světa 1. duchovní život védského období 1. 3. 2. období upanišad 8. 3. 3. počátky buddhismu 15. 3. 4. rozrůznění buddhismu 22. 3. 5. džinismus 29. 3. 6.

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Základy buddhismu. Evangelická teologická fakulta UK 2011

Základy buddhismu. Evangelická teologická fakulta UK 2011 Základy buddhismu Evangelická teologická fakulta UK 2011 Základy buddhismu Úvod, upanišadová krize, vznik džinismu a buddhismu, počátky buddhismu 18. 2. Počátky buddhismu, Buddha a jeho učení 25. 2. Rané

Více

Katechetika I. KATECHEZE SLUŽBA SLOVA, HLÁSÁNÍ KRISTA

Katechetika I. KATECHEZE SLUŽBA SLOVA, HLÁSÁNÍ KRISTA Katechetika I. KATECHEZE SLUŽBA SLOVA, HLÁSÁNÍ KRISTA Katecheze a služba slova otevřené problémy Katecheze a Boží slovo Antropologická katecheze? Katecheze ve službě inkulturace Požadavek úplnosti pravd

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

Život a vzdělání Sociologie Maxe Webera Teorie moci Shrnutí. MAX WEBER německý sociolog a ekonom

Život a vzdělání Sociologie Maxe Webera Teorie moci Shrnutí. MAX WEBER německý sociolog a ekonom Život a vzdělání Sociologie Maxe Webera Teorie moci Shrnutí 21.4. 1864 Erfurt 14.6. 1920 Mnichov syn vysoce postaveného politika a asketické kalvinistky studoval práva v Heidelbergu a Berlíně zajímal se

Více

PŘEHLED ZÁKLADNÍCH ÚDAJŮ

PŘEHLED ZÁKLADNÍCH ÚDAJŮ BUDDHISMU S PŘEHLED ZÁKLADNÍCH ÚDAJŮ název od Buddha - v sanskrtu Probuzený, buddhisté mluví o Buddha dharma (dharma zákon, to, co věci drží pohromadě) společné kořeny s dnešním hinduismem, převzetí některých

Více

Průvodka. CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Průvodka. CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Průvodka Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Příjemce

Více

Pojem politika. POL104 Úvod do politologie

Pojem politika. POL104 Úvod do politologie Pojem politika POL104 Úvod do politologie Co je politika (a je důležitá)? Jak se její vnímání měnilo v čase? Jaké jsou přístupy k politice? činnost státu činnost, která je spjata k věcem veřejným. Činnost,

Více

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spiritualita Spiritualita je docela módním pojmem. Různí lidé jí různé rozumějí a různě ji prezentují. Spiritualita už není spojována jen s religiozitou. Na

Více

Benefiční kurz buddhismu. 14. denní. do Malého Tibetu za výukou základů buddhismu přímo v místním klášteře. cesta

Benefiční kurz buddhismu. 14. denní. do Malého Tibetu za výukou základů buddhismu přímo v místním klášteře. cesta Benefiční kurz buddhismu 14. denní cesta do Malého Tibetu za výukou základů buddhismu přímo v místním klášteře Program cesty do Malého Tibetu Malý Tibet leží v nejsevernějším cípu Indie a je posledním

Více

Helena Bönischová. Ma ase merkava. starověká židovská mystika

Helena Bönischová. Ma ase merkava. starověká židovská mystika Helena Bönischová Ma ase merkava starověká židovská mystika Kniha Ma ase merkava se zabývá fascinujícím pozdně starověkým mystickým textem, který vznikl v talmudickém období v židovském prostředí v oblasti

Více

společné zúčastněné pozorování

společné zúčastněné pozorování společné zúčastněné pozorování ve společenství Bodhi Praha Buddhistické centrum Lotus, Dlouhá 2, Praha 1 středa 9. března 2011 v 19:20 cca půlhodinový úvod a instrukce k meditaci meditace 30-40 minut sdílení,

Více

Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry

Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry Katecheze jako iniciace a výchova víry Je možno vychovávat v oblasti víry? Výchova víry je termín nezvyklý. Víra je výsledkem setkání Boží milosti

Více

ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA. GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ

ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA. GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ V HORCE NAD MORAVOU ČERVEN Osnova: Úvod - anotace - problémové

Více

Oponentský posudek. habilitační práce JUDr. Renaty Veselé, Ph.D.

Oponentský posudek. habilitační práce JUDr. Renaty Veselé, Ph.D. Oponentský posudek habilitační práce JUDr. Renaty Veselé, Ph.D. Vybrané historické zdroje současného rodinného práva, KEY Publising, s.r.o., Ostrava, 2013, 177 str. Na právněhistorických pracovištích právnických

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Český jazyk,

Více

Politická socializace

Politická socializace Politická socializace Charakteristika politické socializace Teorie politické socializace Psychologické teorie Stádia morálního usuzování Vzdělávání a politická socializace Charakteristika politické socializace

Více

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra politologie Lukáš Visingr (UČO 60659) Bezpečnostní a strategická studia Politologie Bakalářské studium Imatrikulační ročník 2005 Weberův přístup

Více

Tantra Tantra4a.indd 1 Ukázka elektronické knihy :37:00

Tantra Tantra4a.indd 1 Ukázka elektronické knihy :37:00 Tantra Tantra4a.indd 2 28.3.2015 11:37:01 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206207 Jiří Mazánek Tantra nejčastější otázky a pochybnosti argo U k á z k a e l e k t r o n i c k é k n i h y, U I D : K O

Více

Mýtus o Šambhale a jeho burjatská aktualizace ve 20. stoletť

Mýtus o Šambhale a jeho burjatská aktualizace ve 20. stoletť X/2002/l/Rozhledy Mýtus o Šambhale a jeho burjatská aktualizace ve 20. stoletť Luboš Bělka Ve 20. století se v Burjatsku, Mongolsku a Tibetu více než dříve objevovala rozmanitá utopická očekávání, vyjadřovaná

Více

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy

Školní vzdělávací program - Základní škola, Nový Hrádek, okres Náchod. Část V. Osnovy Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor - vyučovací předmět: Člověk a jeho svět - Vlastivěda Část V. Osnovy I. stupeň KAPITOLA 10. - VLASTIVĚDA 1. CHARAKTERISTIKA VYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU VLASTIVĚDA

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Český jazyk

Více

MONOTEISTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ

MONOTEISTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 MONOTEISTICKÁ

Více

Víra a sekularizace VY_32_INOVACE_BEN38

Víra a sekularizace VY_32_INOVACE_BEN38 Víra a sekularizace M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Víra Je celková důvěra v nějakou osobu, instituci nebo nauku. Můžeme také mluvit o důvěře např. v poznatky nebo vzpomínky, v to, že nás neklamou

Více

Filozofie křesťanského středověku. Dr. Hana Melounová

Filozofie křesťanského středověku. Dr. Hana Melounová Filozofie křesťanského středověku Dr. Hana Melounová Středověk / 5. 15. st. n. l. / Křesťanství se utvářelo pod vlivem zjednodušené antické filozofie a židovského mesionaismu. Základní myšlenky už konec

Více

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI.

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Apoštol Ježíše Krista: promluvy o svatém Pavlovi. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 139 s. Jazyk originálu: Benedetto XVI, In cammino sotto la guida

Více

Proč je na světě tolik bohů?

Proč je na světě tolik bohů? Proč je na světě tolik bohů? Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Petr Kostka Proč je na světě tolik bohů? e-kniha Copyright Albatros Media a. s., 2017 Všechna

Více

CO JE EVROPA 2011 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D.

CO JE EVROPA 2011 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. CO JE EVROPA 2011 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Co je Evropa V této kapitole se dozvíte: Jaká je kultura v Evropě. Má Evropa stejný význam jako Evropská unie. Zda je Evropa samostatným geografickým celkem.

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0301

CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: tel Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: tel Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

Pokyny ke státním závěrečným zkouškám (SZZK) bakalářského studia religionistiky

Pokyny ke státním závěrečným zkouškám (SZZK) bakalářského studia religionistiky Pokyny ke státním závěrečným zkouškám (SZZK) bakalářského studia religionistiky a) SZZK budou probíhat ve dvou termínech v posledním květnovém a prvním zářijovém týdnu. Na první termín se studenti přihlásí

Více

Judaismus a kabala. M gr. A L E N A B E N D O V Á, VY_32_INOVACE_BEN29

Judaismus a kabala. M gr. A L E N A B E N D O V Á, VY_32_INOVACE_BEN29 Judaismus a kabala M gr. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Kabala Kabala (je druh židovské mystiky). Mystika je obecně směr v náboženství, při kterém se ten, kdo jej praktikuje (mystik), snaží oprostit

Více

Střední škola obchodu, služeb a podnikání a Vyšší odborná škola

Střední škola obchodu, služeb a podnikání a Vyšší odborná škola Příjemce finanční podpory: Střední škola obchodu, služeb a podnikání a Vyšší odborná škola Kněžskodvorská 33/A, 370 04 České Budějovice Tel. sekretariát: 387 438 677, manažer: 387 331 963, 607 986 303,

Více

Krize výchovy a vzdělání Hannah Arendtová. Ngo Thi Thuy Van Jabok 2017

Krize výchovy a vzdělání Hannah Arendtová. Ngo Thi Thuy Van Jabok 2017 Krize výchovy a vzdělání Hannah Arendtová Ngo Thi Thuy Van Jabok 2017 Co vás čeká? Představení knihy Krize kultury a kapitoly Krize výchovy a vzdělání Krize výchovy a vzdělání Diskuse Krize kultury Kniha/

Více

Vyšel II. svazek 25. dílu Monografie

Vyšel II. svazek 25. dílu Monografie Vyšel II. svazek 25. dílu Monografie Poštovní odívání v Českých zemích nová publikace, která chyběla Osmého listopadu vyšel II. svazek 25. dílu Monografie československých a českých známek a poštovní historie,

Více

ISLÁM. Lucie Ložinská 9.A 2011/2012

ISLÁM. Lucie Ložinská 9.A 2011/2012 ISLÁM Lucie Ložinská 9.A 2011/2012 Islám je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená podrobení

Více

Otázka: Satanismus. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Adam Nosál. Gymnázium Václava Beneše Třebízského, Slaný.

Otázka: Satanismus. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Adam Nosál. Gymnázium Václava Beneše Třebízského, Slaný. Otázka: Satanismus Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Adam Nosál Gymnázium Václava Beneše Třebízského, Slaný Adam Nosál Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně za použití uvedené

Více

Tibet Grada Publishing, a. s. Tibe

Tibet Grada Publishing, a. s. Tibe Uli Franz Tibet Komu patří Tibet? Je součástí Čínské lidové republiky, nebo suverénním státem? Žijí v Tibetu převážně Tibeťané, nebo se stal multikulturní zemí? Nepokoje ve Lhase a celosvětové protesty

Více

Pedagogika dona Boska

Pedagogika dona Boska Pedagogika dona Boska Salesiánská pedagogika Obecně (historicky a celosvětově): Výchovný přístup, který vychází z pastoračních principů a z pedagogické praxe italského kněze dona Boska a který dále rozvíjejí

Více

Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Katedra společenských věd

Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Katedra společenských věd Tematické okruhy státní závěrečné zkoušky pro studijní obor: N7504T275 Učitelství základů společenských věd a občanské výchovy pro střední školy a 2. stupeň základních škol Státní závěrečná zkouška je

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_05. Mgr. Martin Chovanec. Raný středověk. prezentace

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_05. Mgr. Martin Chovanec. Raný středověk. prezentace Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

POJMY Náboženství Věda

POJMY Náboženství Věda POJMY Náboženství Věda Systém věrouky, konkrétních rituálů a společenské organizace lidí, kteří s jeho pomocí vyjadřují a chápou svůj vztah k nadpřirozenu - Bohu Pohled na svět svrchu Systém a nástroj

Více

původní obyvatelé: představitelé harrapské civilizace

původní obyvatelé: představitelé harrapské civilizace HINDUISMUS hlavní náboženské směry Indie: hinduismus, buddhismus, džinismus vyvinuly se z tzv. védského náboženství (brahmanismus), které přinesli Árjové původní obyvatelé: představitelé harrapské civilizace

Více

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících.

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. OBSAH MODLITEB I. Krátké modlitby 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. 4. Modlitba pro nevěřící při Varování I. 5. Modlitba pro nevěřící při Varování

Více

Člověk a společnost. 16. Vznik a význam filozofie. Vznik a vývoj význam filozofie. Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová.

Člověk a společnost. 16. Vznik a význam filozofie. Vznik a vývoj význam filozofie. Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová. Člověk a společnost 16. Vznik a význam filozofie www.ssgbrno.cz Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová Vznik a a význam vývoj filozofie Vznik a vývoj význam filozofie Strana: 1 Škola Ročník Název projektu Číslo

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

Etika v sociální práci

Etika v sociální práci Etika v sociální práci Studijní materiál vytvořený v rámci projektu K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách České Budějovice 2010 Etika v sociální práci Obsah 1. Úvod 2. Základy

Více

Podle Českého statistického úřadu žilo na konci roku 2015 v České republice lidí s indickým občanstvím.

Podle Českého statistického úřadu žilo na konci roku 2015 v České republice lidí s indickým občanstvím. Indická republika je sedmá největší a druhá nejlidnatější země na světě. Nachází se na indickém subkontinentu v jižní Asii. Ačkoliv indická ekonomika rychle roste, v zemi jsou velké sociální rozdíly a

Více

Buddhismus. 04 Sútra srdce Korea.mp3. 04 Sútra srdce Kore

Buddhismus. 04 Sútra srdce Korea.mp3. 04 Sútra srdce Kore Buddhismus 04 Sútra srdce Korea.mp3 04 Sútra srdce Kore Přehled základních údajů název od Buddha - v sanskrtu Probuzený, buddhisté mluví o Buddha dharma (dharma zákon, to, co věci drží pohromadě) společné

Více

Křesťanství. Dan Hammer 397876

Křesťanství. Dan Hammer 397876 Křesťanství Dan Hammer 397876 Andrea Kristinová 397719 Martina Veselá 386134 Základní údaje křesťanství je nejrozšířenější náboženský směr, v současnosti 1 200 milionů vyznavačů slovo křesťanství pochází

Více

Paradigmata v dějinách a jejich vztah k výchově Paideia a řecká inspirace

Paradigmata v dějinách a jejich vztah k výchově Paideia a řecká inspirace Paradigmata v dějinách a jejich vztah k výchově Paideia a řecká inspirace Jana Skácelová Člověk je ze všech živočichů nejrozumnější, ježto má ruce. Anaxagorás Bylo by nesnadno najít lepší metodu vyučovací

Více

Základy hinduismu. Evangelická teologická fakulta UK 2012

Základy hinduismu. Evangelická teologická fakulta UK 2012 Základy hinduismu Evangelická teologická fakulta UK 2012 předběžný rozvrh přednášek 1. Úvod, harappská kultura, védy a náboženství véd 5. 10. 2. Mladší védská literatura, učení upanišad 12. 10. 3. Upanišadová

Více

Domy doby laténské a římské

Domy doby laténské a římské Domy doby laténské a římské Od halštatského období se množí doklady sídlišť, na kterých se setkáváme obvykle s pozůstatky zahloubených a v mnohem méně případech také nadzemních domů. Základním stavebním

Více

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.5 ČLOVĚK A SPOLEČNOST DĚJEPIS Dějepis 6. ročník. ŠVP Školní očekávané výstupy

Základní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.5 ČLOVĚK A SPOLEČNOST DĚJEPIS Dějepis 6. ročník. ŠVP Školní očekávané výstupy PRŮŘEZOVÁ TÉMATA ČLOVĚK V DĚJINÁCH RVP ZV Obsah RVP ZV Kód RVP ZV Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo D-9-1-01 uvede konkrétní příklady důležitosti a potřebnosti dějepisných poznatků

Více

2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA 2.STŘEDOVĚKÁ LITERATURA C)Počátky našeho písemnictví 3)Krátké období vítězství latiny a pronikání češtiny (počátek 12.st.- polovina13.st.) C) POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ (polovina 9.století- počátek 15.století)

Více

Logika a jazyk. filosofický slovník, Praha:Svoboda 1966)

Logika a jazyk. filosofický slovník, Praha:Svoboda 1966) Logika a jazyk V úvodu bylo řečeno, že logika je věda o správnosti (lidského) usuzování. A protože veškeré usuzování, odvozování a myšlení vůbec se odehrává v jazyce, je problematika jazyka a jeho analýza

Více

OBSAH PRVNÍ ČÁST ÚVOD INTEGRÁLNÍ A SOLIDÁRNÍ HUMANISMUS PRVNÍ KAPITOLA PLÁN BOŽÍ LÁSKY PRO LIDSTVO

OBSAH PRVNÍ ČÁST ÚVOD INTEGRÁLNÍ A SOLIDÁRNÍ HUMANISMUS PRVNÍ KAPITOLA PLÁN BOŽÍ LÁSKY PRO LIDSTVO OBSAH POUŽITÉ ZKRATKY.................................. 7 ZKRATKY BIBLICKÝCH KNIH.......................... 9 DOPIS KARDINÁLA ANGELA SODANA.................... 11 PREZENTACE DOKUMENTU...........................

Více

Náboženství, církev a fenomén migrace

Náboženství, církev a fenomén migrace Náboženství, církev a fenomén migrace Hlavní teze: Současné dění ve světě staví křesťany do centra dění Zacílení: Role křesťanství, kat. církve s ohledem na fenomén migrace (obzvláštní zřetel na situaci

Více

V Ý V O J H U D E B N Í C H N Á S T R O J Ů

V Ý V O J H U D E B N Í C H N Á S T R O J Ů Přednáška s besedou V Ý V O J H U D E B N Í C H N Á S T R O J Ů od pravěku, přes starověk, středověk a renesanci do současnosti Přednáška seznamuje s historií vývoje hudebních nástrojů, sleduje jejich

Více

4.5. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis. 4.5.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Dějepis

4.5. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis. 4.5.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Dějepis 4.5. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis 4.5.1. Charakteristika vyučovacího předmětu Dějepis 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu Cílem předmětu je kultivování historického

Více

Islám VY_32_INOVACE_BEN35

Islám VY_32_INOVACE_BEN35 Islám M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Islám Monoteistické náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Islám znamená podrobení se či

Více

a to uvnitř manželství i mimo něj, neboť právě manželství je opevněnou tvrzí vašich budoucích nadějí. Znovu vám všem zde opakuji, že erós nás chce

a to uvnitř manželství i mimo něj, neboť právě manželství je opevněnou tvrzí vašich budoucích nadějí. Znovu vám všem zde opakuji, že erós nás chce 2. Rodina 17. Vytvářet rodinu Drazí mladí, mějte především velkou úctu ke svátosti manželství. Skutečné štěstí nemůže rodina nalézt, pokud si zároveň manželé nejsou věrní. Manželství je institucí přirozeného

Více

Sútry Božského bláznovství

Sútry Božského bláznovství Vātūlanātha Sútry Božského bláznovství (Vātūlanātha sútry) Překlad a komentář Jiří Krutina Nakladatelství Krutina Jiří Vacek Edice Jóga a východní spiritualita Svazek 9 ISBN 987-80-87493-51-9 Ing. Jiří

Více

Češi odmítají výstavbu mešit

Češi odmítají výstavbu mešit Češi odmítají výstavbu mešit S náboženskými konflikty, které byly mnohdy příčinou velkého krveprolití, se potýká lidstvo odnepaměti. Nejinak je tomu i v současnosti, kdy např. na Blízkém východě přetrvávají

Více

ŘÍMSKÉ MÝTY. Původ Římanů: kočovní pastevci, kteří na počátku 1. tisíciletí přišli na Apeninský poloostrov

ŘÍMSKÉ MÝTY. Původ Římanů: kočovní pastevci, kteří na počátku 1. tisíciletí přišli na Apeninský poloostrov Původ Římanů: ŘÍMSKÉ MÝTY kočovní pastevci, kteří na počátku 1. tisíciletí přišli na Apeninský poloostrov usadili se v Latiu, kde začali vytvářet malé městské kultury dlouho byli závislí na Etruscích,

Více