PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. LANČOV samostatná část Odůvodnění územního plánu Lančov

Transkript

1 PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. LANČOV samostatná část Odůvodnění územního plánu Pořizovatel: Městský úřad Znojmo, odbor územního plánování a strategického rozvoje, oddělení územního plánování Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 408/18, Znojmo Datum: červen 2016

2 strana 2 z 38 OBSAH: strana 1. Textová část Popis řešeného území, širší územní vztahy, struktura PF Současný stav dokumentace ÚSES Přírodní podmínky Klimatologie Geologie a geomorfologie Pedologie Hydrologie Biogeografie - vymezení skupin typů geobiocenů BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 3. v.s BQ Erodované plošiny na pestrých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s Q Výrazná údolí v pestrých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s S Výrazná údolí v kyselých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s Stručná charakteristika na ZPF Popis a analýza aktuálního stavu krajiny Lesní porosty Trvalé travní porosty Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Doprovodná vegetace komunikací Rozptýlená trvalá vegetace Zahrady, sady, vinice Kostra ekologické stability Návaznost na nadregionální a regionální SES, koncepce návrhu MÚSES Nadregionální ÚSES Regionální ÚSES Místní územní systém ekologické stability Biocentra a biokoridory Interakční prvky Parametry ÚSES Skladba dřevin podle Doporučená skladba dřevin pro pásové výsadby Významné krajinné prvky a ZCHÚ Přírodní památky ( 32) zákona č. 114/1992 Sb Přírodní památky ( 36) zákona č. 114/1992 Sb Národní parky ( 15) ZÁKONA Č. 114/1992 SB Ptačí oblasti Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem Evropsky významné lokality Evropsky významná lokalita Údolí Dyje Vymezení používaných pojmů Zajištění plné funkce ÚSES Tabulková část Vysvětlivky k tabulkové části: Biocentra Biokoridory Interakční prvky Potřeba plochy pro založení MÚSES na ZPF... 38

3 strana 3 z TEXTOVÁ ČÁST Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 408/18, Znojmo, PSČ , tel/fax: , jarkrejci@volny.cz, Autorizovaný projektant: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 408/18, Znojmo, PSČ , tel/fax: , e mail:jarkrejci@volny.cz, pořadové číslo autorizace České komory architektů: , IČO: Zpracoval: Ing. Jaroslav Krejčí Spolupráce: Ing. arch. Josef Kolman, Dvořákova 21, Znojmo Pořizovatel a uživatel: Obec Obecní úřad s rozšířenou působností: Znojmo Pořizující orgán: MěÚ Znojmo, odbor územního plánování a strategického rozvoje, oddělení územního plánování

4 strana 4 z POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ, ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY, STRKTRA PF Návrh plánu lokálního systému ekologické stability řeší katastrální území ležící v západní části okresu Znojmo. Celková plocha řešeného území je 1 507,8 ha. Nadmořská výška osciluje v rozpětí od (348 m.n.m. u řeky Dyje až po nejvyšší kótu 462 m.n.m.(východně od ského dvora) Struktura půdního fondu (stav k roku 2014) Sledovaný jev údaj za rok 2014 Podíl zemědělské půdy z celkové výměry (%) 47,9 Podíl orné půdy ze zemědělské půdy (%) 94,7 Podíl trvalých travních porostů ze zemědělské půdy (%) 4,3 Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry (%) 6,8 Podíl vodních ploch z celkové výměry (%) 10,2 Podíl lesů z celkové výměry (%) 35,1 Orná půda - rozloha (ha) 683,8 Chmelnice - rozloha (ha) - Vinice - rozloha (ha) - Zahrady - rozloha (ha) 5,4 Ovocné sady - rozloha (ha) 1,8 Trvalé travní porosty - rozloha (ha) 31,4 Lesní půda - rozloha (ha) 528,9 Vodní plochy - rozloha (ha) 154,0 Zastavěné plochy - rozloha (ha) 11,6 Ostatní plochy - rozloha (ha) 90,9 Zemědělská půda - rozloha (ha) 722,4 Celková výměra - rozloha (ha) 1 507,8 Koeficient ekologické stability 0,92 Z tabulek je patrno, že důležitým krajinným elementem je v řešeném území lesní půda (cca 1/2 území), která zaujímá celou střední a jižní část území. Rozptýlená zeleň v území téměř chybí. Střední a jižní část území část území absentuje liniovou nebo maloplošnou zeleň. Agrární část území tento deficit značně destabilizuje a je hlavní příčinou zrychlené vodní eroze. Krajina je v této části rozsáhlých agrocenóz nedostatečně propojena sítí polních cest, které by plošně rozsáhlé bloky členily. Relativně stabilní je území s lesními porosty, lemující hluboký kaňon meandrující řeky Dyje a okolní plošinou navazujících ploch lesů. Tyto části mají často výjimečnou biologickou rozmanitost z hlediska zastoupení typů biotopů, tak i počtem vyskytujících se rostlinných a živočišných druhů Současný stav dokumentace ÚSES Do roku 2016 byly vypracovány tyto dokumentace: 1. Plán ÚSES zpracovaný jako součást Územního plánu obce v roce 2005, LÖW & spol., s.r.o. Hlavní účel plánu lokálního systému ekologické stability pro k.ú. : > Vymezení a návaznost prvků ÚSES na vyšší hierarchický stupeň, > Zajištění návaznosti ostatních prvků ÚSES na sousedních katastrech > aktualizace návrhu ÚSES z platného územního plánu > Zapracování dokumentace do územního plánu

5 strana 5 z PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Klimatologie Z klimatologického hlediska patří území do klimatické oblast MT9 (dle Quitta), která je charakterizována těmito atributy: dlouhé léto, teplé a suché až mírně suché, krátké přechodné období s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírná a suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Údolní dna a úpatí trpí naopak náchylností k tvorbám lokálních inverzí Geologie a geomorfologie Území leží na okraji Českomoravské vrchoviny při kontaktu s Dyjskosvrateckým úvalem. Geomorfologicky je území členěno: soustava Česko-moravská soustava podsoustava Českomoravská vrchovina celek Jevišovická pahorkatina podcelek Bítovská pahorkatina okrsek Vranovská pahorkatina Ve střední a jižní části území je reliéf tvořen plošinami, do nichž se zařízly vodní toky a vytvořily malá výrazná údolí. Substrát je velmi různorodý, dominují kyselé horniny tvořené biotitickými pararulami i ortorulami a vyskytují se zde i granulity. Živné vložky zastupují nejčastěji amfibolity, nebo pruhy krystalických vápenců až erlánů. Substrát je převážně tvořen sprašovými hlínami s úlomky podložních hornin, vzácněji sprašemi. Na vystupujících pahorcích a svazích údolí se však objevují i podložní, zpravidla skalní horniny: proterozoické a permokarbonské břidlice, ruly. V severní části podél toku podél Dyje jsou dvojslídné ortoruly a ortorulové migmatity. V údolích se na svazích místy uchovaly i štěrkopísky teras a svahovin se sprašovou příměsí Pedologie Převážnou část půd představují hnědozemě a hnědé půdy zastoupené zhruba stejným dílem. Zbytek ploch tvoří z části půdy nivní půdy a mělké hnědé půdy. Nejlepšími půdami katastru jsou hnědozemě na spraši, které místy překrývají jiné horniny. Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky: HPJ 12 Hnědozemě, případně hnědé půdy nasycené a hnědé půdy illimerizované, včetně slabě oglejených forem na svahových hlínách; středně těžké s těžší spodinou; vláhové poměry jsou příznivé, ve spodině se projevuje místy převlhčení HPJ 14 Illimerizované půdy a hnědozemě illimerizované, včetně slabě oglejených forem na sprašových a svahovinách; středně těžké s těžkou spodinou, vláhové poměry jsou příznivé HPJ 29 Hnědé půdy, hnědé půdy kyselé a jejich slabě oglejené formy převážně na rulách, žulách a svorech a na výlevných kyselých horninách; středně těžké až lehčí, mírně štěrkovité, většinou s dobrými vláhovými poměry HPJ 32 Hnědé půdy a hnědé půdy kyselé na žulách, rulách, svorech a jim podobných horninách a výlevných kyselých horninách; většinou slabě až středně štěrkovité, s vyšším obsahem hrubšího písku, značně vodopropustné, vláhové poměry jsou velmi závislé na vodních srážkách HPJ 37 Mělké hnědé půdy na všech horninách; lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina; výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí) HPJ 47 Oglejené půdy na svahových hlínách; středně těžké až středně skeletovité nebo slabě kamenité, náchylné k dočasnému zamokření HPJ 50 Hnědé půdy oglejené a oglejené půdy na různých horninách (hlavně žulách, rulách) s výjimkou hornin v HPJ 48, 49; zpravidla středně těžké, slabě až středně štěrkovité až kamenité, dočasně zamokřené

6 strana 6 z 38 HPJ 64 Glejové půdy a oglejené půdy zbažinělé, avšak zkulturněné, na různých zeminách i horninách; středně těžké až velmi těžké, příznivé pro trvalé travní porosty, po odvodnění i pro ornou půdu HPJ 65 Glejové půdy zrašelinělé a rašeliništní, rašelinné půdy na různých substrátech; velmi lehké až těžké, zamokřené, po odvodnění vláhové poměry podmíněně příznivé pro louky Hydrologie Podle hydrologické rajonizace celé zájmové území spadá do rajonu R53 oblasti vltavsko - dunajské elevace. Řešené území je odvodňováno do povodí: řeky Dyje - id. vodního toku (CEVT) Junácký potok. - id. vodního toku Další bezejmenné přítoky řeky Dyje, které protékají většinou zalesněným územím do řeky Dyje. Potoky byly upraveny pro potřeby intenzivního zemědělského využívání krajiny. Vodní plochy a nádrže jsou v katastru zastoupeny: > Vodní nádrž Vranov VN Vranov byla vybudována na řece Dyji v blízkosti městečka Vranov nad Dyjí v letech hráz přehrady je vysoká 60 m a v koruně je dlouhá 292 m. Vzniklá přehrada je dlouhá asi 30 km a zasahuje až pod hrad Bítov do údolí Želetavky > Do řešeného území zasahuje část vodní plochy nádrže Vranov BIOGEOGRAFIE - VYMEZENÍ SKPIN TYPŮ GEOBIOCENŮ Z hlediska vyšší biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů (). Z hlediska vyššího biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do provincií, bioregionů, biochor.a skupin typů geobiocénů. Charakteristika biochor byla převzata dle Biogeografického členění České republiky, Culek 1996, Enigma Praha. Řešené území se nachází v č Jevišovickém biogeografickém regionu Bioregiony jsou reprezentovány těmito biochorami : -3BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 3. v.s. -3BQ Erodované plošiny na pestrých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s. -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s. -3Q Výrazná údolí v pestrých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s. -3S Výrazná údolí v kyselých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 3. v.s. Reliéf má většinou ráz mírně ukloněné plošiny, rozčleněné malými svahovými údolími a stržemi. Odlišný charakter mají segmenty na plošinách mezi zaříznutými údolími, kde spád roste směrem k okrajům plošin a vznikající strže už jsou součástí biochor údolí. Převýšení v rámci segmentů bývá do 80 m, v Karlštejnském bioregionu na úpatí Hřebenů výjimečně až 140 m. Relativně menší převýšení bývá v rámci nížinných bioregionů, relativně vyšší v rámci pahorkatin a vrchovin. K typickým tvarům patří pahorky na tvrdších vystupujících podložních horninách, kde bývají menší opuštěné lomy, častější jsou však malé opuštěné i velké aktivní hliníky těžící spraše pro potřeby cihelen. V Opavském bioregionu u Kobeřic se nachází velký povrchový důl na sádrovec. V Podkrušnohoří, na Plzeňsku, Rakovnicku a v okolí Dobříše ve Slapském bioregionu jsou pozůstatky po hlubinné těžbě rud a uhlí

7 strana 7 z 38 (haldy, šachty), v Karlštejnském bioregionu (méně i jinde) mohutné dopravní stavby (násypy a zářezy dálnic a železnic). Substrát je převážně tvořen sprašovými hlínami s úlomky podložních hornin, vzácněji sprašemi. Na vystupujících pahorcích a svazích údolí se však objevují i podložní, zpravidla skalní horniny: proterozoické a permokarbonské břidlice, ruly, v Krnovském a Opavském bioregionu glaciální písky i bazické neovulkanity, v Karlštejnském bioregionu vápence, v Mosteckém terciérní slíny s uhlím. Stratotyp podložního klabavského souvrství Barrandienu se zkamenělinami chrání PP Rokycanská stráň. Průnik čedičů kulmskými sedimenty odkrytý lomem je chráněn v Opavském bioregionu v PP Otická sopka. Půdy jsou převážně hnědozemě, vzniklé po odlesnění a zorání luvizemí. V sušším Mosteckém bioregionu převažují ještě smonice a černozemě, v chladnějších a okrajových územích hnědozemě přecházejí do luvizemních hnědozemí a vzácněji i do luvizemí, ojediněle oglejených. V nivách jsou glejové fluvizemě a gleje, na vystupujících kyselých podložních horninách kyselé kambizemě, na bazických pararendziny. Půdy mají světle hnědou barvu. Klima je mírně teplé (MT11, ve Slezsku MT10, v Jevišovickém bioregionu u Vranovské přehrady MT9) a srážkově v rámci 3. vegetačního stupně suché. V údolích jsou podmínky pro tvorbu místních teplotních inverzí a na plošinách pro slabé přízemní inverze. Díky převažující poloze segmentů v depresích se zde může projevovat vliv nadregionálních teplotních inverzí. Některé segmenty však díky vyvýšené poloze v rámci nížin a výraznějším svahů v rámci vrchovin mají nevhodné podmínky pro vývoj teplotních inverzí. Na ojedinělých strmějších svazích se v mírné formě projevuje i expoziční klima. Vegetace: Varianta hercynská základní (1.1, 1.3, 1.16, 1.18, 1.19, 1.20, 1.23): Rozhodujícím typem potenciální přirozené vegetace jsou hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi- Carpinetum), které podél toků střídají olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum) a v pramenných úsecích ostřicové jaseniny (Carici remotae-fraxinetum). Na odlesněných místech bývají louky svazu Arrhenatherion, na vlhkých místech svazu Calthion, resp. Molinion BQ Erodované plošiny na pestrých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s. Reliéf je tvořen plošinami, do nichž se zařízly vodní toky a vytvořily malá výrazná údolí, větší údolí byla již vymezena jako samostatné typy biochor. Tato údolí mají většinou hloubku do 60 m, celkové převýšení v rámci segmentu však může dosahovat až 150 m. Místy z plošin vystupují malé pahorky tvořené odolnějšími horninami, nápadnější jsou v Křivoklátském bioregionu (1.19), kde mají příkřejší svahy a jsou protáhlé ve směru SV-JZ. Skalky se ojediněle vyskytují v údolích, např. v údolí Nedveky v Jevišovickém bioregionu je skála vysoká až 12 m. Poblíž sídel se nacházejí malé opuštěné lomy a v některých segmentech (u Jílového, v Křivoklátském bioregionu, u Jemnice) se hlubinně těžily rudy, především zlato a stříbro. Jílového již za Keltů vznikly četné sejpy po rýžování zlata. Nad Stradonicemi v Křivoklátském bioregionu se nachází přes 80 ha rozsáhlé keltské oppidum, na delších mírných svazích s hlubšími zvětralinami se vyvinuly strže. Velké úpravy terénu proběhly při výstavbě jaderné elektrárny Dukovany. Substrát je velmi různorodý. V Křivoklátském bioregionu převažují zvrásněné svrchně proterozoické droby s vložkami břidlic a živné horniny zde zastupují bazické paleovulkanity - spility. Ve Slapském bioregionu (1.20) se nacházejí silně stlačené a zvrásněné, slabě metamorfované paleovulkanity jílovského pásma, střídající se v úzkých pruzích - bazalty (spility), kyselé ryolity a ryodacity, neutrální andezity a dacity. Místy jsou též vložky břidlic, ale především kyselé granity. Neveklova převažují biotitové břidličnaté rohovce s pruhy živných metabazaltů, metaandezitů a podružně i krystalických vápenců. V Jevišovickém bioregionu dominují kyselé horniny tvořené biotitickými pararulami i ortorulami a vyskytují se zde i granulity. Živné vložky zastupují nejčastěji amfibolity, ale zvláště v povodí Želetavky jsou mocnější pruhy krystalických vápenců až erlánů. V malých segmentech západně od Jevišovic (v údolí Nedveky a Jevišovky) vystupují naopak hadce.

8 strana 8 z 38 Půdy jsou zastoupeny nejčastěji typickými kambizeměmi, v lesích jsou však často udávány kyselé typické kambizemě až kambizemě podzolované (zvláště pod jehličnatými kulturami). Hojné jsou na hlubších zvětralinách a akumulacích svahovin luvizemě. Na spilitech se vyvinuly mírně eutrofní kambizemě, na amfibolitech typické kambizemě a na krystalických vápencích v Jevišovickém bioregionu rendziny, na hadcích hořečnaté rendziny. Všechny půdy jsou poměrně hlinité, středně těžké s příměsí ostrohranných úlomků. Klima je mírně teplé. V Křivoklátském bioregionu MT11, ve Slapském též MT10, v Jevišovickém se vyskytuje MT11, v západní části také MT9 a u Jemnice je dokonce udávána chladnější MT5. Na poměry ve 3. vegetačním stupni je klima mírně suché. V drobných údolích jsou podmínky pro vznik středně silných údolních teplotních inverzí. Na strmějších svazích se poměrně výrazně projevuje jejich orientace ke světovým stranám v jejich teplotním požitku, nejteplejší jsou jihozápadní, nejchladnější severovýchodní svahy BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s. Reliéf je velmi plochý, převažují rozsáhlé zcela mírně zvlněné plošiny, které pouze u okrajů jsou rozčleněny zařezávajícími se toky. V Českobudějovickém bioregionu (1.30) segmenty tvoří ploché tektonické kry, vyzdvižené nad dno pánve v průměru o 50 m, maximální výška svahů zde činí 80 m. Plošiny jsou zpravidla bez nápadnějších pahorků, jediné zpestření reliéfu tvoří malá údolí. Výrazná údolí v typu prakticky chybí, jejich hloubka dosahuje zpravidla pouze do 40 m a jen výjimečně jsou se skalami (např. v údolí Gránického potoka a Jevišovky v Jevišovickém bioregionu). V Českobudějovickém bioregionu zaříznutá údolí zcela chybějí a jsou zde jen ploché úvalovité sníženiny a ploché pahorky. Výrazná údolí řek, na jejichž horní hraně se segmenty nacházejí (Vltava, Lužnice, Otava, Dyje, Jihlava, Oslava), jsou samostatnými typy biochor. I tato údolí jsou však pozoruhodně úzká a nepříliš hluboká (s výjimkou údolí Dyje a Jihlavy). V Českobudějovickém bioregionu se nacházejí štoly, šachty a odvaly po hlubinné těžbě stříbra a zlata, ve všech bioregionech jsou ojedinělé menší lomy. Větší koncentrace lomů je pouze v Českobudějovické pánvi, kde segmenty představovaly jediný blízký zdroj kamene. V Bechyňském bioregionu (1.21) se nad údolími řek vyskytuje několik prehistorických hradišť a lokalit mohyl. Substrát je velmi monotónní, tvoří jej velké celky ortorul, pararul, žulorul a migmatitů, které se od sebe navzájem liší jen málo. Ojedinělé bazičtější vložky tvoří amfibolity a erlány, ale ty se na povrchu prakticky neprojevují, neboť jsou překryty zvětralinami okolních hornin. Pouze u Lukova, Podmolí a Citonic na okraji NP Podyjí se nacházejí svory. Všechny tyto horniny se rozpadají na ostrohranné kameny a hlinitokamenité zvětraliny. Místy se na povrchu plošin zachovaly fragmenty neogenních písků a na závětrných východních svazích malé závěje sprašových hlín až spraší. Převážná část povrchu je však tvořena hlinitokamenitými zvětralinami skalního podloží, které ale na den vystupuje pouze ojediněle. Půdy jsou též poměrně monotónní. Zcela dominují mírně kyselé kambizemě, v plochých sníženinách na plošinách přecházející v kambizemě pseudoglejové a lokálně i v gleje, ty se nacházejí i podél malých potoků. Na úpatích svahů, hlubších zvětralinách a sprašových závějích jsou udávány luvizemě, pod jehličnatými kulturami na plošinách kambizemě podzolované. Zcela vzácně se na svazích vyskytují rankery a litozemě jsou výjimečnými unikáty. Podél větších toků jsou vyvinuty glejové fluvizemě. Půdy mají světle hnědou barvu. Klima je mírně teplé (MT11, MT9) a srážkově podprůměrné, zvláště v zimě, kdy zde přitom panují poměrně silné mrazy (Jevišovický bioregion - lidový název moravská Sibiř ). Tento stav je do určité míry dán i plochým reliéfem s možností tvorby plošně rozsáhlých přízemních teplotních inverzí v noci a v zimě, v Českobudějovickém bioregionu navíc vlivem silnějších regionálních teplotních inverzí. Všechny segmenty jsou pak mírně ovlivněny főhnovým prouděním za Alpami, které podporuje rozkolísanost teplot a suchost klimatu. Na odlesněných plošinách jsou podmínky pro vznik silného

9 strana 9 z 38 přízemního větru. Expoziční klima se projevuje pouze na vzácných strmějších svazích - nejteplejší jsou pak jihozápadní, nejchladnější severovýchodní svahy. Varianta jevišovická (1.23): Hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) s jedlí zde výrazně dominují, místy je vegetace na jižních svazích doplněná i o teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum). Podél větších potoků se vyskytují olšové luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), na prameništích jasanové luhy (Carici remotae-fraxinetum), na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Mimo les na prudších svazích jsou i acidofilní trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis Q Výrazná údolí v pestrých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s. Reliéf má ráz nápadných údolí zaříznutých do plošin, ve Slapském a Křivoklátském bioregionu jsou údolí součástí vrchovin. Tento typ je jedním z hlavních typů zaříznutých údolí v ČR. Údolí jsou až na výjimky hluboká a uzavřená. Hloubka hlavních údolí na Moravě je m, podél Berounky dosahuje m, výjimečně až 200 m a v údolí Vltavy (nad Štěchovickou přehradou a pod Orlíkem) dosahuje místy 240 m. Hloubky údolí přítoků bývají jen m. Údolí hlavních řek, vzácněji přítoků, jsou tvořena četnými, dokonale vyvinutými, nápadnými zaklesnutými meandry. Údolí v nich pak mají výrazně asymetrický příčný profil s mírným konvexním a skalnatým konkávním svahem. Všechna údolí jsou skalnatá, nejvíce údolí Vltavy, kde jsou dlouhé a vysoké skalní stěny. V ostatních údolích jsou spíše izolované, i když místy nápadné skály. Pod skalami jsou rozsáhlé sutě, na dnech údolí úzké nivy. Pod ústími přítoků jsou malé, ale vysoké náplavové kužely. Samotné přítoky mají velký spád, jejich údolí charakter roklí s četnými peřejemi a malými vodopády (např. Plešický potok nad Dalešickou přehradou). K antropogenním tvarům patří především vysoké betonové i sypané hráze přehrad a ojedinělé lomy. Skály jsou chráněny v Křivoklátském bioregionu v PR Čertova skála (spilitový suk, výška 70 m), ve Slapském bioregionu v PR Kobylí draha a NPR Drbákov-Albertovy skály. Substrát v Křivoklátském bioregionu budují silně zvrásněné ordovické a proterozoické břidlice, prachovce a droby. Živné vložky tvoří tělesa kambrických andezitů a pruhy bazičtějších svrchně proterozoických metabazaltů ( spilitů ). Ve Slapském bioregionu leží údolí Vltavy a dolní Sázavy v jílovském pásmu tvořeném svrchně proterozoickými, silně stlačenými a zvrásněnými, odolnými horninami, uspořádanými v pruzích ve směru SSV-JJZ. Kyselejší horniny jsou alkalicko-živcové granity, slabě metamorfované ryolity a dacity nebo jejich tufy a nacházejí se zde i břidlice. Živný substrát tvoří slabě metamorfované dacity a bazalty. V Bechyňském bioregionu v tomto typu převažují biotitické pararuly nebo migmatity s ojedinělými vložkami erlánů a krystalických vápenců. V moravských segmentech jsou kyselé horniny zastoupeny většinou biotitickými pararulami a živné vložky tvoří amfibolity a úzké pruhy krystalických vápenců. V údolí Chvojnice jsou i svory a ortoruly, velmi specifický je segment podél Jihlavy pod Vladislaví, kde se v migmatitizovaných pararulách vyskytují malá tělesa hadců. Zvětraliny bývají hlinito-kamenité. Ve všech bioregionech se vyskytují na úpatích svahoviny, na závětrných svazích s příměsí sprašových hlín. Typické jsou také zbytky terasových štěrkopísků a hlinitopísčité nivní sedimenty překrývající podložní hrubě štěrkovité až balvanité vrstvy. Naleziště sekundárních minerálů síry a bývalá štola na kamenečné břidlice jsou chráněny v Křivoklátském bioregionu v PP Valachov, naleziště zkamenělin v PR Jezírka, která sem částečně zasahuje. V Jevišovickém bioregionu v údolí Dyje u Vranova leží lokalita Hamerské vrásy (skalní stěna se zvrásněnými ortorulami), chráněná I. zónou národního parku. Půdy svou pestrostí odpovídají členitému reliéfu a různorodému substrátu. Dominují zde typické slabě kyselé kambizemě, místy přecházející do silně kyselých kambizemí, zvláště pod jehličnatými lesy. Na hlinitějších svahovinách bývají luvizemě, po zornění se projevující jako hnědozemě. Na mělčích zvětralinách a sutích jsou rankery, na skalách většinou kyselé, vzácně bazické litozemě. Na spilitech se vyskytují eutrofní kambizemě, na erlánech pararendziny a na větších

10 strana 10 z 38 exponovaných výchozech krystalických vápenců rendziny, na hadcích kyselejší a hořečnaté. V nivách jsou typické fluvizemě, na zbytcích teras arenické kambizemě. Klima je mírně teplé a srážkově ve 3. vegetačním stupni podprůměrné (MT11, podél Lužnice, Dyje a Želetavky MT9). Makroklima je zásadně modifikováno místním klimatem závislým na orientaci svahů a dosahu silných údolních teplotních inverzí. Nad vodními hladinami nádrží se však teplotní inverze vyskytují vzácněji, většinou jen při zamrzlé hladině a na jaře. V údolích se navíc projevuje výrazné mikroklima různě ozářených ploch skal a mikroklima sutí. Horní hrany údolí jsou vystaveny silnějšímu větrnému proudění. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří komplex vegetačních typů. Plošně nejrozsáhlejší jsou hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které na jižních expozicích doplňují teplomilné doubravy, převážně břekové (Sorbo torminalis-quercetum), na bazických substrátech asi spol. Brachypodium pinnatum-quercus robur. Na hranách skal se vyskytují reliktní acidofilní bory (Dicrano-Pinion), skalní vegetace svazu Alysso-Festucion pallentis, teplomilné lemy svazu Geranion sanguinei a křoviny svazu Prunion spinosae, případně Berberidion. Pod hranami svahů (mimo jižní kvadrant) se uplatňují acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum petraeae). Na prudších svazích severního kvadrantu jsou zastoupeny i suťové lesy (Aceri- Carpinetum), na těchto stanovištích najdeme i květnaté bučiny, nejspíše lipové (Tilio cordatae- Fagetum). Na jižních svazích na vápencích v údolí Oslavy a metabazitech v údolí Berounky se vyskytuje i velmi vzácný typ suťových lesů pěchavové lipiny (Seslerio albicantis-tilietum cordatae). V údolí Dyje u herčic na Bílém Kříži jsou možná zastoupeny i vápnomilné dealpinské bory ze svazu Erico-Pinion a na hadcích v údolí Jihlavy je pravděpodobný maloplošný výskyt hadcových borů (Thlaspio montani-pinetum sylvestris). K přirozené vegetaci patří dále pobřežní luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), podél menších bočních přítoků i Carici remotae-fraxinetum. Podél řek jsou charakteristické poříční rákosiny (svaz Phalaridion), v řekách vegetace svazu Batrachion fluitantis. V náhradní vegetaci na svazích jižního kvadrantu na hlubších půdách bývají acidofilní stepní trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis, na vápencích i fragmenty vegetace svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Na běžných loukách je nejčastější vegetace ovsíkových luk svazu Arrhenatherion S Výrazná údolí v kyselých metamorfitech v suché oblasti 3. v.s. Údolí jsou zaříznutá do okolních plošin a pahorkatin m, Údolí Dyje pod Vranovskou přehradou má hloubku m a u Býčí skály až 220 m. Údolí Vltavy, Jihlavy a větší část údolí Dyje byly však zaplaveny hlubokými nádržemi a hloubka údolí tak opticky klesla na polovinu. Údolí Dyje a Oslavy jsou tvořena výraznými zaklesnutými meandry. Zvláště údolí Otavy, Vltavy u Červené a údolí Oslavy a Dyje jsou velmi skalnatá s četnými stěnami vystupujícími nad koruny stromů. Nápadná je původně 100 m vysoká Wilsonova skála v údolí Jihlavy (nyní asi z poloviny pod hladinou). Vysoké skalní stěny jsou součástí PR Růžový vrch nad hladinou Vranovské přehrady. Pod skalami jsou četné akumulace balvanů a sutě, v přehradních úsecích zcela zatopené. V údolí Dyje pod Vranovem (u Ledových slují) se skalnaté svahy rozesedají, vznikají zde desítky metrů dlouhé a hluboké široké trhliny a často zde dochází ke skalnímu řícení. Na dnech údolí jsou úzké říční kamenité nivy, místy však téměř chybějí, jako u Otavy, Oslavy i bývalé Vltavy. Velmi vzácně se zde vyskytují plošinky na terasách. Substrát v údolí Vltavy v segmentu severně od Zvíkova tvoří dvojslídné ortoruly s vložkami amfibolických pararul, jižněji jsou žuloruly, ortoruly, perlové ruly a dominuje leukokratní migmatit. V údolí Otavy je perlová rula a amfibol-biotitický variský (kompaktní) granodiorit. Podél Oslavy jsou granulity, podél Jihlavy a Rokytné biotitické pararuly a migmatity, podél Dyje dvojslídné ortoruly a ortorulové migmatity. V údolích se na svazích místy uchovaly i štěrkopísky teras a svahovin se sprašovou příměsí. Půdy jsou převážně typické kyselé kambizemě, často však přecházející na mírnějších svazích v kambizemě typické silně kyselé. Na hlinitějších úpatích jsou typicky vyvinuty luvizemě, na mělkých

11 strana 11 z 38 zvětralinách a sutích rankery, na skalách litozemě. V nivách jsou typické fluvizemě. Téměř všechny půdy jsou hlinito-kamenité. Klima je mírně teplé a ve 3. vegetačním stupni relativně suché (MT11, okrajově MT10, MT9). Makroklima je výrazně modifikováno místním klimatem různě orientovaných svahů i mikroklimatem sutí a různě ozářených ploch skal. Výrazné teplotní inverze se po většinu roku mohou vyvíjet pouze v údolích bez přehrad, v úsecích s vodní plochou nádrže se teplotní inverze vyskytují zpravidla při zámrzu hladiny a na jaře. Horní hrany údolí jsou ovlivněny zesíleným větrným prouděním. Vegetace: Plošně nejrozsáhlejším typem potenciální přirozené vegetace jsou hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které v okolí Písku místy přecházejí v ptačincové lipové doubravy (Stellario-Tilietum). Na jižních expozicích jsou malé ostrůvky teplomilných břekových doubrav (Sorbo torminalis-quercetum), na vrcholcích skal doplněné zřídka i o vřesové doubravy (Calluno-Quercetum) nebo i reliktní acidofilní bory ze svazu Dicrano-Pinion, v 1.21 asi as. Hieracio pallidi-pinetum, na jihozápadní Moravě nejčastěji Cardaminopsio petraeae-pinetum. Na skalách najdeme vegetaci svazu Alysso-Festucion pallentis a křoviny svazu Berberidion. Pro prudší svahy mimo jižní kvadrant jsou typické suťové lesy (Aceri-Carpinetum) a řidčeji i květnaté bučiny, snad lipové (Tilio cordatae-fagetum). K přirozené vegetaci patří dále pobřežní luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), podél menších bočních přítoků i Carici remotae-fraxinetum. Na březích řek jsou charakteristické poříční rákosiny (svaz Phalaridion), v řekách vegetace svazu Batrachion fluitantis. V náhradní vegetaci trávníků na mezofilních stanovištích najdeme nejspíše ovsíkové louky svazu Arrhenatherion, v nivách též vlhké louky svazu Calthion Stručná charakteristika na ZPF Legenda ke kódu : Vegetační stupeň : 1. Trofická řada : 2. místo kódu místo kódu 1. dubový VS 2. bukodubový VS 3. dubobukový VS 4. bukový VS 5. jedlobukový VS 6. smrkodubojedlový VS 7. smrkový VS 8. klečový VS 9. alpinský VS A - oligotrofní (chudé živinami) AB - hemioligotrofní (polochudé živinami) B - mezotrofní (středně bohaté živinami) BC - meminitrofní (polobohaté dusíkem) BD - hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C - nitrifilní (bohaté dusíkem) CD - nitrialkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - alkalofilní (bohaté vápníkem) Hydrická řada : 3. místo kódu 1 - půdy suché 2 - půdy omezené řady 3 - půdy normální řady 4 - půdy zamokření řady 5 - půdy mokré řady

12 strana 12 z POPIS A ANALÝZA AKTÁLNÍHO STAV KRAJINY Krajinný ráz tvoří velmi plochý reliéf, převažují rozsáhlé zcela mírně zvlněné plošiny, které pouze u okrajů jsou rozčleněny zařezávajícími se toky. V odlesněném území, v agrární části území chybí především alejové výsadby u polních cest. Relativně stabilní je území s lesními porosty lemující hluboký kaňon meandrující řeky Dyje a okolní plošinou navazujících ploch lesů. Tyto části mají často výjimečnou biologickou rozmanitost z hlediska zastoupení typů biotopů, tak i počtem vyskytujících se rostlinných a živočišných druhů. Ve vztahu k ekologické stabilitě krajiny mají zásadní význam pouze trvalé vegetační formace. Dělíme je na: 1. lesní porosty, 2. trvalé travní porosty (louky, pastviny, stepi, lada), 3. břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch, 4. doprovodnou vegetaci komunikací, 5. rozptýlenou trvalou vegetaci, 6. zahrady, sady a vinice, Lesní porosty Charakter lesů v území lze členit na střední a jižní části území a severní část podél vodní nádrže Vranov. V severní části území jsou lesy součástí velkých celků, v údolí Dyje až lesních komplexů. Lesy mají pestrou dřevinnou skladbu. V typu převažují na jižních svazích kulturní bory, na severních kulturní smrčiny. Přirozené lesy zde jsou na skalách, kde jsou reliktní bory a v okolí skal, kde jsou zbytky suťových lesů - dubu, habru, lip a javorů, na úpatích s bukem. Převážně přirozené lesy i mimo skály a sutě jsou v údolí Dyje (zakrslé a acidofilní doubravy, dubohabřiny, lipové bučiny na úpatích, směsi dubu a borovice). Ve střední a jižní části území jsou převážně zastoupeny na plošinách, což je zřejmý důsledek nepříliš úrodných půd, dominují velké lesy přecházející až k lesním komplexům. V dřevinné skladbě dominují smrkové kultury s příměsí borovice, místy doplněné borovými kulturami. Při okrajích lesů se nacházejí duby, břízy, osiky, místy i habry a akáty. Dřevinná skladba směrem k toku řeky Dyje je mírně přirozenější. Lesy jsou přes značnou rozlohu nepatrně zastoupeny v maloplošných chráněných územích Trvalé travní porosty V severní části se travní porosty nacházejí především ve zbývajících nivách, kde jsou často opuštěné a změnily se v ruderalizované mokřady. Místy se nacházejí i zbytky bývalých suchých pastvin na svazích, ty jsou však dnes často zastavěny chatami. Ve střední a jižní části jsou travní porosty vzácné, nacházejí se především v zamokřených nivách, kde jsou většinou opuštěné a mění se v zarůstající ruderalizované mokřady Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Břehové a doprovodné porosty nejsou dostatšečně podél vodní nádrže vyvinuty, přestože jsou součástí vodní nádrže Vranov a patří k základním krajinotvorným a ekostabilizujícím prvkům a významně ovlivňují celkovou ekologickou hodnotu vodních toků a ploch. Kvalitní břehové a doprovodné porosty jsou pouze u toků, které do nádrže ústí tyto jsou většinou krátké a tvoří součást lesních porostů ty nejsou místy dobře vyvinuté nebo je tvoří jen nepatrný základ dřevin Doprovodná vegetace komunikací Doprovodnou vegetací komunikací rozumíme vegetační pásy liniového charakteru, lemující v řešeném území silnice a polní cesty. Ovocné stromy v krajině jsou významným potravním zdrojem pro

13 strana 13 z 38 mnoho volně žijících živočichů a silniční aleje a stromořadí jsou jedním z posledních míst, kde jsou takové stromy ještě zachovány. Z hlediska ÚSES jsou použitelné zejména jako interakční prvky. Doprovodná vegetace polních cest v katastru je tvořena převážně ruderalizovanými travobylinnými pásy, místy se zbytky ovocných dřevin, které již dožívají a je nutné je začít postupně nahrazovat Rozptýlená trvalá vegetace Jedná se zejména o dřevinná doprovodné a liniové porosty podél polních cest, o relativně malých výměrách, situovaných převážně na kultuře ostatní plochy. Tyto struktury jsou zastoupeny v malých plochách kolem ského dvora a jižně k obci Zahrady, sady, vinice Sady ve volné krajině se prakticky nevyskytují. Vinice nejsou zastoupeny KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY V řešeném území byly provedeny terénní průzkumy, vyhodnocena ekologická stabilita a na jejich základě vymezena kostra ekologické stability. Pro vyhodnocení KES byla použita 6-ti stupňová klasifikace: Stupeň ekologické stability jednotlivých typů aktuálního stavu ploch. K základnímu hodnocení byla použita následující klasifikace: Stupeň ekologické stability Typická společenstva, ekosystémy kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, přiroz. ekolog. vazeb odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté 1 velmi málo ekologicky stabilní orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné 2 málo ekologicky stabilní intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná 3 středně ekologicky stabilní louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová 4 ekologicky velmi stabilní 5 ekologicky nejstabilnější společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené Severní část území tvoří bezlesí.. V odlesněné části území na severu od obce převažují agrocenózy monokulturních porostů náročných zemědělských plodin na velkých scelených honech bez drobných struktur alejí a mezí. V členitém území kolem obce se dochovalo drobnější členění ploch, záhumenky s liniovými výsadbami ovocných stromů i meze. Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky) zejména: 1. Komplex lesů podél vodní nádrže Vranov se všemi strukturami krajinných prvků 2. Nivou přítoku Junáckého potoka

14 strana 14 z NÁVAZNOST NA NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ SES, KONCEPCE NÁVRH MÚSES. Pro řešené území není v současné době platná žádná územně plánovací dokumentace vydaná krajem. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen ZÚR JMK), které byly Zastupitelstvem Jihomoravského kraje vydány dne usnesením č. 1552/11/Z 25., byly rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , který nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, zrušeny. Tato dokumentace nevymezovala v řešeném území plochy pro Územní systém ekologické stability na regionální ani nadregionální úrovni. V souvislosti s výše citovaným zrušením ZÚR JMK byl, jako jev č.118 Jiné záměry orgánů veřejné správy, předán pro aktualizaci Územně analytických podkladů ORP Znojmo materiál Koncepční vymezení prvků R a NR ÚSES, který byl poskytnut dle dohody všech sedmi věcně a územně příslušných orgánů ochrany přírody. Součástí poskytovaného údaje o území je textová část (metodické zásady pro aplikaci v procesu územního plánování) NADREGIONÁLNÍ ÚSES Nadregionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku V k.ú. je zastoupen jedním prvkem nadregionální biokoridor NRBK 164 s osmi úseky tohoto nadregionálního biokoridoru. Všechny části tohoto biokoridoru NRBK 164 jsou vymezeny v ose mezofilní hájová REGIONÁLNÍ ÚSES Regionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku V k.ú. je zastoupen jedním prvkem biocentrem RBC 539 Mezižlebí MÍSTNÍ ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY Biocentra a biokoridory Plán MÚSES navazuje na sousední plány MÚSES Chvalatice, Štítary na Moravě, Vranov nad Dyjí, Podmyče. Nový Petřin, Jazovice. Místní systém ekologické stability navržený pro řešené území na ZPF a PPFl sestává celkem z 58 prvků, podrobněji popsaných v tabulkové části plánu. MÚSES je v řešeném území reprezentován třemi souvislými větvemi biokoridorů. Lokální ÚSES vychází z NRBK 164 a biocentra RBC 539 Mezižlebí. První větev K01 K02 v hydrofilní řadě prochází po toku přítok Junáckého potoka do biocentra C01 a pokračuje přes K03 - K04 do NRBK 164. Další větev prochází K05 K07 v mezofilní hájové vychází z NRBK 164 a pokračuje západním směrem k C08. Větev K08v mezofilní hájové směřuje do C09 a pokračuje K09 K11 do katastru Jazovice Interakční prvky Funkci interakčních prvků budou plnit doprovodná vegetace vodotečí, komunikací, protierozní meze a další přírodě blízké formace. Ostatní, rovněž důležité prvky pro zachování krajinných hodnot v území je nutné navrhovat při řešení komplexních pozemkových úprav. K zabezpečení dalších důležitých funkcí v krajině (např. funkce protierozní, vodohospodářské, estetické apod.) je tato síť doplněna o interakční prvky. Navržená síť interakčních prvků je součástí návrhu plánu ÚSES.

15 strana 15 z PARAMETRY ÚSES Limitující parametry biocenter a biokoridorů vychází z metodických principů vymezování ÚSES a jsou v rámci plánu ÚSES konkretizovány autorizovaným projektantem ÚSES, tj. odborně způsobilou osobou. Níže uvedené limitující parametry, dříve tzv. minimální prostorové parametry, byly převzaty z Věstníku MŽP 08/ Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability Limitující velikosti biocenter Biocentra místního (lokálního) významu Minimální velikost činí 0,5 ha, 1 ha, 3 ha až 6 ha v závislosti na m parametru a cílových reprezentativních ekosystémech biocentra. Lesní a luční ekosystémy: 3 ha Ekosystémy mokřadů a stepních lad: 1 ha Skalní ekosystémy: 0,5 ha Kombinovaná lesní biocentra reprezentující dvě : 6 ha Biocentra regionálního významu Minimální velikost činí 10 ha, 20 ha, 30 ha, 40 ha až 60 ha v závislosti na m parametru a cílových ekosystémech biocentra. Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně, tvrdého luhu a přírodní ekosystémy 8. a 9. vegetačního stupně: 30 ha Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně: 20 ha Lesní ekosystémy 5. vegetačního stupně: 25 ha Lesní ekosystémy 6. a 7. vegetačního stupně: 40 ha Lesní ekosystémy olšin a měkkého luhu, ekosystémy mokřadů a stepních lad: 10 ha Skalní ekosystémy: 5 ha V případě holosečného způsobu hospodaření se minimální velikost lesních biocenter zdvojnásobuje. oligotrofních stanovišť (troficky chudých) je možné minimální velikost zmenšit o 5 ha, maximálně o 10 ha, a to diferencovaně u lesních biocenter 1. až 7. vegetačního stupně. Optimální výměra lesního biocentra regionálního významu vesměs překračuje (z důvodů ochrany genofondu autochtonních dřevin) minimální doporučenou výměru genové základny lesních dřevin, tj. 100 ha. Biocentra nadregionálního významu Minimální velikost reprezentativního biocentra činí 1000 ha a více ha, a to v závislosti na cílových ekosystémech biocentra. Rozloha jádrového území se předpokládá cca 300 ha, protože by mělo zahrnovat celou škálu typických ekosystémů daného bioregionu. unikátních nadregionálních biocenter není stanoven limitující parametr, ale je nutné stanovit optimální rozlohu individuálně. Rozloha vychází z aktuálního stavu unikátních ekosystémů, pro které bylo biocentrum vymezeno. Limitující šířky biokoridorů Biokoridory místního (lokálního) významu Minimální šířka činí 15 až 20 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Lesní ekosystémy: 15 m Ekosystémy mokřadů: 20 m Ekosystémy stepních lad: 10 m Biokoridory regionálního významu Minimální šířka činí 20 m, 40 m a 50 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Lesní ekosystémy a ekosystémy mokřadů: 40 m Luční ekosystémy: 50 m Ekosystémy stepních lad: 20 m Biokoridory nadregionálního významu Nadregionální biokoridory nemají dosud stanovenu limitující šířku. Vždy se jedná o složený biokoridor, kde minimální šířka pouze orientačně vychází z minimální šířky regionálního biokoridoru příslušného typu. Limitující délky biokoridorů Biokoridory místního (lokálního) významu Maximální délka činí 2000 m. Biokoridory regionálního významu Maximální délka činí 500 m, 700 m a 1000 m, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenosti dvou regionálních biocenter je 8 km, a to za předpokladu alespoň 11 vložených mezilehlých místních (lokálních) biocenter. Lesní ekosystémy, luční ekosystémy 5. až 9. vegetačního stupně: 700 m Mokřadní ekosystémy: 1000 m Ekosystémy stepních lad, luční ekosystémy 1. až 4. vegetačního stupně: 500 m Biokoridory nadregionálního významu Maximální délka vychází orientačně z délek regionálních biokoridorů. Maximální délka činí 500 m až 700 m mezi vloženými biocentry místní (lokální) hierarchické úrovně, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Do nadregionálního biokoridoru musí být ve vzdálenostech maximálně 5 až 8 km vkládána regionální biocentra, a to diferencovaně dle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenost dvou nadregionálních biocenter není stanovena. Nadregionální a regionální biokoridory mohou být složené. složených biokoridorů se do velmi dlouhého biokoridoru vždy vkládají biocentra místní (lokální) hierarchické úrovně (po 500 m, 700 m, 1000 m), popř. regionální biocentra (po 5 až 8 km). Vzdálenosti vložených biocenter jsou uvedeny v předcházejících odstavcích.

16 strana 16 z SKLADBA DŘEVIN PODLE Pozn: podle Buček, Lacina, doplněno Tichá Vegetační stupe)ň (m n.m. 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový ( ) 3.dubobukový ( ) Půdní a vlhkostní poměry Rašeliniště bo, břp, kruš, jal, vruš, Písky, skalní ostrohy Dbz, dbl, bo, vřes, genpil, bř, kruš, jal, bo, Jihlav ad, bř, jal, Chudší až středně botá stanoviště, Botá až živná stanoviště Lužní lesy, potoční nivy Řady obocené vodou A AB B BC,BD C CD D Stagn. Proudící Pdbl, js, díjlp í (lužní), jlv, jsú, Dbz, bk, střh, svída, Jal dbš, cer, lpv (lesostepní), jlp (lesostepní), jvb (skalní), břek, mah, všk, ptzob, ržb, ržp, ržš, ržcorymbifera, mandl, klok, dřš, tř, jab, hr, líska, sko, skč, skp, cratox, euver, jal, trn, řešetl, tavp, tpb (lesostepní), tuš, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp,jř, Pěstovaná osk, ruj, js man, ržb, Pěstované: jvtat, ruj, js man, boč, dbl, dbš, cer, js, db, lpm, lpv (lesostepní) jlp (lesostepní), jvm, jvb, břek, malebka, dřín, líska, cratox, cratmon, trn, tuš, lonxyl, euver, eueu, ptzob, všk, ržš, ržg, svída, řešetl, dřš, tř, sko, skp,skč, srstka, jal, jab, hru, střh, tpos, tpb (lesostepní), jíva, muk, jř, tavp, klok, kal, Pěstované: oskeruše, md, much jvb (lužní), lpv (lužní)vrbí, tpč, tpb (lužní), tpš, tpos, oll, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp, jř, jvb dbl, js, lpv (lužní), jlp(lužní), jlv, tpč, tpš, tpos, tpb (lužní), vrbí, vrkř, vrč, jlv, oll, eueu, střh, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, jř, svída, kal, 4.bukový (dubojehličnatý) ((300) (800)) 5.jedlobukový ( ) vr5m bo, jal, bl, břp, kruš, vruš, vr5m bo, bř, jal, Bo, bř, jř, sm, dbl, jal, Bo, bř, jal, Bk, dbz, jvk, jlv, jlh, tis,, břečtan, cratcal Dbjehl: dbl, jd, bo, sm, md, bk, js, hb, kruš, eueu, euver, ptzob, jab, hru, dřš, tř, dřín, řešetl, sko, skp, skč, cratmon, břek, tavp, klok, tuš, Liniová spol: trn, ržš, cratox, líska, jř, pěst sm, jd, md, bo, much, svída Bk: bk, dbz, dbš, db, md, js, jd, jvk, jvm, lpv, js, hb, lonxy, srstka, much, dřš, tř, dřín, sko, skp, skč, cratmon, eueu, euver, ptzob, břek, tavp, klok, svída, jlh, trn, ob, cratcal, lonxyl, tpos, jíva,, bzh, muk, jř, lpm, srstka, bzh, rba, rža, jal, střh, jřm, tis, kal, jlh dbl, js, eueu, tpb (lužní), tpč, vruš, vrpo, vrlý, vrhl, svída, rbč, vrko, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, vrna, vr3m, jíva, střh, krušina, žid, jř, lpv (lužní), kal, 6.smrkojedlobukový ( ) 7.smrkový( ) 8.klečový(nad 1300) bl, kleč, bo, břp, břtr, jal, kruš, vruš, sm, md, bo jíva, vrsí, b kleč, sm, m vruť, bzh bk, jd, sm, md, jvk, lpv, js, jlh, lonnig, eueu, vrsl, Liniová spol.: bř, jvk, sm, líska, ržš Pěst. ve vsích a alejích: lp, jv, jlm, js, jř, md, tř, bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, lonig, lonxyl, rža, srstka, ribes alp, tpos, vrsl, kruš, střh, střs, jal, jíva, bzh, muk, jřm, tis, olz, vrpo, vrlý, vrhl olš, olz, vrkř, jíva, vrlý, vrhl, oll, tpos, střh, žid, vrna, vr3m, jř, bk, jvk, jř, rbs, rba, vrsl, lonig, bř, břp, břk, jal, střs, lmb, kleč, vruš, zh, oll, olš, olz, střs, jř, muk, d, lmb jř, jřs, lonig, břp, břk, olz, vrd(krk.), vrší (Jes.), vrla, vrby(krk.a Jes.), jals, střs, rbs, vruš, vrsí,

17 strana 17 z DOPORČENÁ SKLADBA DŘEVIN PRO PÁSOVÉ VÝSADBY Vegetační stupeň (m n.m.) 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový ( ) 3.dubobukový ( ) 4.bukový (dubojehličnatý) ((300) (800)) 5.jedlobukový ( ) 6.smrkojedlobu kový ( ) 7.smrko vý( ) klečový (nad 1300) Půdní a vlhkostní poměry Kategorie Rašeliniště Písky, skalní ostrohy Chudší až středně botá stanoviště Botá až živná stanoviště A, AB, B BC, BD, C,CD, D S bo, břp, bo, bř, dbl, dbz, jř, dbl, dbz, dbš, cer, js, lpv, lpm, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, jal, řešetl, dřín, K kruš, jal, kruš, jal, vřes, líska, ržpo, ržš, ržb, klok, svída, eueu, euver, vruš, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, IP oskeruše, moruše, kašt, jvtat, jřpr, much S bo, břp, bo, dbl, dbz, bř, jř, dbl, dbz, dbš, lpv, lpm, jlv, js, jvm, bk, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, K kruš, jal, kruš, jal, vřes líska, ržpo, ržš, ržg, ržb, klok, svída, eueu, vruš, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, IP S SK K bo, jd, břp jal, vruš, vr5m, bo, dbl, dbz, jd, bř, jř kruš, jal, vřes, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, jal, hedera, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, much, boč, md bk, dbz, dbl, dbš, cer, lpv, lpm, jlp, jlv, jlh, js, jvm, jvk, tř, jab, hru, jř,tpb, tpos, jvb, hb, břek, malebka, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, muk, tis, cratcal líska, ržpo, ržš, ržg, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, hedera, much, kašt, jřpr, Lužní lesy, potoční nivy, řady obocené vodou dbl, js, jsú, jlv, lpv, lpm, vrbí, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř, jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlv, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlp, jlv, jlh, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, kruš, vrna, rbč, svída, kal, eueu IP S bo, bobl, bo, dbl, bř, dbl, dbz, dbš, jd, bo, sm, md, bk, js, jvk, jvm, lpv, břpýř, lpm, jlh, db, jř, tř, jab, hru, tpos, SK břek, muk,cratmon, cratcal, cratox, dřín, střh, tis, vrlý, vrhl, vr3m, jíva, střh K IP S kruš jal, vruš, vr5m bo, bobl, břpýř, jal, bo, bř, jř, sm, jd, dbl, líska, lonxyl, srstka, dřš, sko, skp, skč, eueu, euver, ptzob, tavp, klok, svída, kruš, řešetl, tuš, kal, trn, jíva, bzh, jřm, rba, rža, ržš, hedera, much, jřpr, bk, jd, sm, md, jvm, jvk, lpv, lpm, js, jlh, bř, tpos, dbl, js, tpb, tpč, oll, olš, vrkř, jvk, jlh, jř, lpv Eueu, svída, rbč, vruš, vrpo, vrko, vrna, kruš, kal, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, js, jř, lpv SK cratox, cratcal, líska, jíva, muk, střh, tis, vr3m, jíva, střh, vrlý, vrhl K IP kruš, jal, vruš, vr5m jal, trn, lonxyl, lonig, eueu, vrsl, rža, ržš, srstka, rba, jřm, kal, bzh, md, tř, jřpr kruš, olz, vrpo, vrna, kal, S bobl, bo, bo,sm, jd, bř bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, tpos olš, vrkř, oll, js, tpos, jř břp, SK střh, jíva, muk, tis, jíva, vrlý, vrhl, střh, vr3m K IP kleč, jal, břtr, kruš, vruš jal, lonig, lonxyl, rža, srstka, rba, vrsl, kruš, střs, bzh, jřm, limba olz, vrna, rbs, rba,. S bo, jř, sm, md, bo, bk, jvk, j ř, bř, břp, oll, olš, jřp, bř, SK vrsl, vruš, jíva, muk, břk K rbs, rba, lonig, střs, k leč, vrsí, bzh, olz, střs, rbs IP S SK limba, sm, md, lmb, jř, břp břk, vruš, K kleč,olz, jřs, lonig, vrd, vrší, vrla p, vrby, střs, rbs, vrsí, vruť, bzh, jals IP limba

18 strana 18 z VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY A ZCHÚ Významný krajinný prvek (VKP) vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v 3 písm.b) jsou zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle 6 zákona (zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, atd.) Přírodní památky ( 32) zákona č. 114/1992 Sb V současnosti je v území vyhlášena Přírodní rezervace Tisová stráň. evidenční číslo: 1833 druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: nařízení orgán, který předpis vydal: Okresní úřad Znojmo datum účinnosti předpisu: Přírodní památky ( 36) zákona č. 114/1992 Sb V současnosti je v území vyhlášena Přírodní památka Spálená. druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: Nařízení Jihomoravského kraje, Věstník právních předpisů Jihomoravského kraje, částka 1, ze dne orgán, který předpis vydal: Rada Jihomoravského kraje číslo předpisu: 3/2014 datum účinnosti předpisu: Národní parky ( 15) ZÁKONA Č. 114/1992 SB Území katastru neleží v Národním parku ani jeho ochranném pásmu Ptačí oblasti Část území katastru leží v ptačí oblast CZ Podyjí. Území se nachází na jihu Moravy při hranicích s Rakouskem a je ohraničeno obcemi Vranov nad Dyjí, Lukov, Znojmo a Hnanice. Navrhovaná ptačí oblast zahrnuje Národní park Podyjí a přilehlé okolí mimo národní park. Území má rozlohu 19 km na délku a 2-9 km na šířku Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem V území je evidována jedna lokalita výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s národním významem. orgán, který předpis vydal: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR taxon: Parnassius mnemosyne EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY Evropsky významná lokalita (EVL) je jedním typem chráněných území v rámci soustavy NATRA Termín evropsky významná lokalita je českým ekvivalentem anglického Sites of Community Importance (SCI). V rámci těchto lokalit jsou chráněny evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy. Evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy jsou vyjmenovány v přílohách směrnice O stanovištích (92/43/EHS), seznam evropsky významných stanovišť a druhů vyskytujících se v ČR je vyjmenován ve vyhlášce MŽP 166/2005 Sb (viz). Evropsky významná lokalita je legislativně podložena v zákoně O ochraně přírody a krajiny (114/1992), který implementuje evropskou směrnici O stanovištích (92/43/EHS). Evropsky významná lokalita je zařazena nařízením vlády ČR do tzv. národního seznamu. Po schválení Evropskou Komisí je zapsána do tzv. evropského seznamu. Jako EVL jsou také chráněny sporné lokality.

19 strana 19 z Evropsky významná lokalita Údolí Dyje Kód lokality: CZ Biogeografická oblast: kontinentální Rozloha lokality: 1820,7569 ha Navrhovaná kategorie zvláště chráněného území: Kraj: Jihomoravský kraj Katastrální území: PR/PP Bítov, Chvalatice, Jazovice, Korolupy,, Onšov na Moravě, Oslnovice, Podhradí nad Dyjí, Stálky, Starý Petřín, Štítary na Moravě, herčice u Znojma, Vranov nad Dyjí, Vratěnín, Vysočany u Znojma, Zblovice Typy přírodních stanovišť: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Bahnité břehy řek s vegetaci svazů Chenopodion rubri p.p. a Bidention p.p. 40A0* - Kontinentální opadavé křoviny Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Středoevropské silikátové sutě Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Pionýrská vegetace silikátových skal (Sedo-Scleranthion, Sedo albi-veronicion dillenii) Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 9180* - Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 91H0* - Panonské šípákové doubravy Lesostepní bory Mapa Evropsky významná lokality Údolí Dyje - CZ