PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. SLATINA U JEVIŠOVIC samostatná část Odůvodnění územního plánu Slatina

Transkript

1 PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. SLATINA JEVIŠOVIC samostatná část Odůvodnění územního plánu Slatina Pořizovatel: Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, Znojmo Datum: září 2012

2 strana 2 z 31 OBSAH: strana 1. Textová část Popis řešeného území, širší územní vztahy, struktura PF Současný stav dokumentace ÚSES Přírodní podmínky Klimatologie Geologie a geomorfologie Pedologie Hydrologie Biogeografie - vymezení skupin typů geobiocenů BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s BH Erodované plošiny na hadcích v suché oblasti 3. v.s Stručná charakteristika na ZPF Popis a analýza aktuálního stavu krajiny, Lesní porosty Trvalé travní porosty Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Doprovodná vegetace komunikací Rozptýlená trvalá vegetace Zahrady, sady, vinice Kostra ekologické stability Návaznost na nadregionální a regionální SES, koncepce návrhu MÚSES Nadregionální ÚSES Regionální ÚSES Místní územní systém ekologické stability Biocentra a biokoridory Interakční prvky Parametry ÚSES Skladba dřevin podle (podle Buček, Lacina, doplněno Tichá) Doporučená skladba dřevin pro pásové výsadby Významné krajinné prvky a ZCHÚ Zvláště chráněná území ( 14) zákona č. 114/1992 Sb přírodní parky ( 12) ZÁKONA Č. 114/1992 SB Ptačí oblasti Evropsky významné lokality Vymezení používaných pojmů Zajištění plné funkce ÚSES Obecně Tabulková část Vysvětlivky k tabulkové části: Biocentra Biokoridory Interakční prvky Zábor prvků MÚSES na ZPF Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

3 strana 3 z TEXTOVÁ ČÁST Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ , tel/fax: , jarkrejci@volny.cz, Autorizovaný projektant: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ , tel/fax: , e mail:jarkrejci@volny.cz, pořadové číslo autorizace České komory architektů: , IČO: Zpracoval: Ing. Jaroslav Krejčí Spolupráce: Ing. arch. Jaroslav Poláček, Pražská 1743/44, Znojmo Pořizovatel a uživatel: MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Obecní úřad s rozšířenou působností: Znojmo Pořizující orgán: MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

4 strana 4 z POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ, ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY, STRKTRA PF Návrh plánu lokálního systému ekologické stability řeší katastrální území ležící v severní části okresu Znojmo. Celková plocha řešeného území je 804,0 ha. Nadmořská výška osciluje v rozpětí od 340 m.n.m.(u hranice k.ú. u rybníka Kleštěnec až po nejvyšší kótu (408 m.n.m.) u silnice II/400 na severu katastru. Struktura půdního fondu (stav k roku ) Sledovaný jev údaj Podíl zemědělské půdy z celkové výměry (%) 61,1 Podíl orné půdy ze zemědělské půdy (%) 95,5 Podíl trvalých travních porostů ze zemědělské půdy (%) 2,4 Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry (%) 4,7 Podíl vodních ploch z celkové výměry (%) 0,9 Podíl lesů z celkové výměry (%) 33,2 Orná půda - rozloha (ha) 470 Chmelnice - rozloha (ha) - Vinice - rozloha (ha) - Zahrady - rozloha (ha) 8 Ovocné sady - rozloha (ha) 2 Trvalé travní porosty - rozloha (ha) 12 Lesní půda - rozloha (ha) 267 Vodní plochy - rozloha (ha) 7 Zastavěné plochy - rozloha (ha) 9 Ostatní plochy - rozloha (ha) 28 Zemědělská půda - rozloha (ha) 492 Celková výměra (ha) 804 Koeficient ekologické stability 0,58 Z tabulek je patrno, že důležitým krajinným elementem je v řešeném území lesní půda (cca 1/3 území), která vstupuje významně do území na J a prostupuje k SV Ze zem. půdy dominuje orná půda, méně se uplatňují kulturní louky a zbytky trvalých travních porostů. Nízký podíl rozptýlené zeleně a absence liniových porostů podél několika málo polních cest agrární část území značně destabilizuje a je hlavní příčinou zrychlené vodní eroze. Krajina je v části rozsáhlých agrocenóz nedostatečně propojena sítí polních cest, které by plošně rozsáhlé bloky členily a působí tak monotónním dojmem Současný stav dokumentace ÚSES Do roku 2010 byly vypracovány tyto dokumentace: 1. Generel místního ÚSES Přírodního parku Jevišovka, zapracovaný LÖW a spol., s.r.o. v roce Generel místního ÚSES pro k.ú. zapracovaný v dokumentaci Územní plán obce Slatina z roku 2006 Hlavní účel plánu lokálního systému ekologické stability pro k.ú. : > Vymezení a návaznost prvků ÚSES na vyšší hierarchický stupeň > Zapracování dokumentace do územního plánu obce > opatření k ochraně a tvorbě ŽP, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability, podpora biodiverzity krajiny) > zachování a tvorba krajinného rázu (podpora strukturálních prvků krajiny a estetických hodnot, jedinečnosti a mnohotvárnosti krajiny Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

5 strana 5 z PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Klimatologie Podnebí je mírně teplé, dle Quinta je bioregion řazen do oblasti MT 11, vyšší části území do MT 9. Klimaticky se v bioregionuse projevuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny, který graduje směrem k východu. Projevují se také vnější vlivy mediteránního klimatu přívalovými dešti při častém jihovýchodním proudění. V regionu se projevují častější vlivy mediteránního klimatu přívalovými dešti při častějším JV proudění. Zimy jsou však relativně suché a relativně chladné. Říční údolí charakterizují teplotní inverze, střídající se s extrémně teplými a suchými polohami na jižních svazích. Zájmové území z hlediska charakteru podnebí leží v přechodném typu mezi aridní oblastí Znojemskou a humidní oblastí Českomoravské vrchoviny Geologie a geomorfologie Po geologické stránce náleží území k velmi staré části krystalinika Českého masívu. Pevný skalní podklad tvoří málo propustné krystalinické horniny pestré skupiny moravského moldanubika. Jde o komplex hornin s vysokým stupněm metamorfózy a migmatitizace vzniklý v průběhu variské orogeneze. Jen v malé míře jsou zde zastoupeny mladé sedimenty kvartéru (snad i terciéru) a fragmenty zvětralinového pláště. Základními horninami krystalinika jsou světlé biotitické migmatity a sillimaniticko-biotitické ruly, jenž jsou metamorfním ekvivalentem původně sedimentárních hornin. Jejichzákladní minerální součástí je křemen, živce a tmavá slída biotit. (Kalášek at al označoval horninový komplex termínem gföhlské ruly). Horniny vykazují vysoký stupeň regionální metamorfózy. Jejich vnitřní stavba byla v průběhu metamorfózy usměrněna orientovanými tlaky. Plošně paralelní stavba (metamorfní foliace - zbřidličnění) byla následně přepracována při migmatitizaci, kdy došlo k rekrystalizaci a k chemickým změnám a deformacím. Směr a sklon foliace je velmi proměnlivý. Typické je pro tyto horniny střídání světlejších a tmavších poloh související s kolísavým obsahem biotitu, který představuje relikt původního substrátu. Páskování bývá často intenzivně provrásněno a v horninách jsou zřetelně vyvinuté vrásy v rozsahu cm až dm. Absencí biotitu získává hornina vzhled aplitu, jeho přebytek vede ke vzniku tmavých a téměř až monominerálních smouhavitých útvarů. Inhomogenity dosahují decimetrových až metrových rozměrů, jsou nepravidelné a nepravidelná je i frekvence jejich výskytu ve sledovaném území. Na plochém rozvětralém krystalinickém podkladu leží půdní pokryv. Reprezentují ho převážně hnědé až rezavé půdy. Jejich mateční substrát tvoří zpravidla hlinitopísčité svahoviny, spraše a sprašové hlíny. Jen místy, v okolí elevací a na svazích obsahují půdy ve větší míře ostrohranné úlomky rozvětralých hornin. Fluviální písčitohlinité sedimenty jsou ve větší míře zastoupeny v údolí řeky Rokytné a podél Slatinského potoka. Katastru příslušné pravobřežní svahy Rokytné a ústí bočních údolí jsou lemovány výskyty akumulací souvisejících s ronovou erozí. V říční nivě meandrující Rokytné a místy podél Slatinského potoka jsou rovněž vyvinuty i černé humusové sedimenty se zbytky nerozložených rostlinných pletiv. Sedimenty obdobného charakteru se vyskytují i v malých bezodtokých depresích v zalesněné části katastru na západě a severozápadě. V okolí obnažených skalních výchozů v údolí Rokytné jsou vyvinuty jen málo rozsáhlé zahliněné kamenné sutě. I přes naprostý nedostatek odkryvů v terénu je možné předpokládat, že kvartérním pokryvem jsou místy překryty starší předneogenní zvětraliny a sedimenty neogenu, nebo jeho přeplaveniny. Špinavě šedobílé kaolinické jíly byly zjištěny na leukokratních migmatitech při lesní cestě severně od Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

6 strana 6 z 31 hájenky Rozkoš. Zeleně zbarvené produkty zvětrávání ultrabazik (serpentinitů) jsou známé za hranicí katastru (levý břeh Rokytné, trať Profantnice. v k.ú. Radkovice). Obdobně jsou sedimenty neogénu zachovány v okolních katastrech (Hostim - sedimenty eggenburg-ottnang v uzavřené pískovně na Prášenici, u Střelic, u Slatiny v trati Na pískách - kde jsou redeponované sedimenty s vltavíny a prokřemenělými dřevy). Mocnost těchto ve skrytých depresích uvězněných sedimentů může dosahovat i desítky metrů. Charakteristické je pro tyto sedimenty střídání zrnitosti a kontrastující barevnost jednotlivých vrstev Pedologie Převážnou část půd představují hnědozemě a hnědé půdy zastoupené zhruba stejným dílem. Zbytek ploch tvoří z části půdy nivní půdy a mělké hnědé půdy. Nejlepšími půdami katastru jsou hnědozemě na spraši, které místy překrývají jiné horniny.. Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky: Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky: HPJ 08 Černozemě, hnědozemě i slabě oglejené, vždy však erodované, převážně na spraších, zpravidla ve vyšší svažitosti; středně těžké HPJ 10 Hnědozemě (typické, černozemí), včetně slabě oglejených forem na spraši; středně těžké s těžší spodinou, s příznivým vodním režimem HPJ 12 Hnědozemě, případně hnědé půdy nasycené a hnědé půdy illimerizované, včetně slabě oglejených forem na svahových hlínách; středně těžké s těžší spodinou; vláhové poměry jsou příznivé, ve spodině se projevuje místy převlhčení HPJ 29 Hnědé půdy, hnědé půdy kyselé a jejich slabě oglejené formy převážně na rulách, žulách a svorech a na výlevných kyselých horninách; středně těžké až lehčí, mírně štěrkovité, většinou s dobrými vláhovými poměry HPJ 32 Hnědé půdy a hnědé půdy kyselé na žulách, rulách, svorech a jim podobných horninách a výlevných kyselých horninách; většinou slabě až středně štěrkovité, s vyšším obsahem hrubšího písku, značně vodopropustné, vláhové poměry jsou velmi závislé na vodních srážkách HPJ 37 Mělké hnědé půdy na všech horninách; lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina; výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí) HPJ 58 Nivní půdy glejové na nivních uloženinách; středně těžké, vláhové poměry méně příznivé, po odvodnění příznivé HPJ 62 Lužní půdy glejové na nivních uloženinách a spraši; středně těžké, obvykle dočasně zamokřené podzemní vodou v hloubce 0,5-1,0 m HPJ 63 Lužní půdy glejové na nivních uloženinách, jílech a slínech; těžké až velmi těžké, vláhové poměry nepříznivé, vysoká hladina podzemní vody; po odvodnění příznivější Hydrologie Podle hydrologické rajonizace celé zájmové území spadá do rajonu R53 oblasti vltavsko - dunajské elevace. Řešené území je odvodňováno do povodí: 1. řeky Jevišovky - id. vodního toku (CEVT) Slatinský p. - id. vodního toku Kroužský potok - id. vodního toku řeky Rokytné - id. vodního toku (CEVT) Hydrologicky i ekologicky je nezanedbatelná vodní nádrž Želízkovice na toku Slatinského potoka, který je využíván k extenzivnímu chovu ryb a k rekreačním účelům. Celková plocha nádrží činí asi 3,5 ha. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

7 strana 7 z BIOGEOGRAFIE - VYMEZENÍ SKPIN TYPŮ GEOBIOCENŮ Z hlediska vyšší biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů (). Z hlediska vyššího biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do provincií, bioregionů, biochor.a skupin typů geobiocénů. Charakteristika biochor byla převzata dle Biogeografického členění České republiky, Culek 1996, Enigma Praha. Řešené území se nachází v Jevišovického biogeografickém regionu č Bioregiony jsou reprezentovány těmito biochorami : -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s. -3BH Erodované plošiny na hadcích v suché oblasti 3. v.s BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.21, 1.23, Typ je vázán na jižní Čechy a jihozápadní Moravu. Tvoří jádro Jevišovického bioregionu (1.23), kde se nacházejí i velmi velké segmenty, zatímco jinde jsou malé, maximálně středně velké. Celkem je typ tvořen 54 segmenty s průměrnou plochou 9,3 km2 a celkovou plochou 500 km2. Nejvíce je zastoupen v Jevišovickém bioregionu, kde leží 341 km2, neméně v bioregionu Bechyňském (1.21), kde se nachází pouze 70 km2. Reliéf je velmi plochý, převažují rozsáhlé zcela mírně zvlněné plošiny, které pouze u okrajů jsou rozčleněny zařezávajícími se toky. Plošiny jsou zpravidla bez nápadnějších pahorků, jediné zpestření reliéfu tvoří malá údolí. Výrazná údolí v typu prakticky chybí, jejich hloubka dosahuje zpravidla pouze do 40 m a jen výjimečně jsou se skalami (např. v údolí Gránického potoka a Jevišovky v Jevišovickém bioregionu). Výrazná údolí řek, na jejichž horní hraně se segmenty nacházejí (Vltava, Lužnice, Otava, Dyje, Jihlava, Oslava), jsou samostatnými typy biochor. I tato údolí jsou však pozoruhodně úzká a nepříliš hluboká (s výjimkou údolí Dyje a Jihlavy). V Českobudějovickém bioregionu se nacházejí štoly, šachty a odvaly po hlubinné těžbě stříbra a zlata, ve všech bioregionech jsou ojedinělé menší lomy. Substrát je velmi monotónní, tvoří jej velké celky ortorul, pararul, žulorul a migmatitů, které se od sebe navzájem liší jen málo. Ojedinělé bazičtější vložky tvoří amfibolity a erlány, ale ty se na povrchu prakticky neprojevují, neboť jsou překryty zvětralinami okolních hornin. Pouze u Lukova, Podmolí a Citonic na okraji NP Podyjí se nacházejí svory. Všechny tyto horniny se rozpadají na ostrohranné kameny a hlinitokamenité zvětraliny. Místy se na povrchu plošin zachovaly fragmenty neogenních písků a na závětrných východních svazích malé závěje sprašových hlín až spraší. Převážná část povrchu je však tvořena hlinitokamenitými zvětralinami skalního podloží, které ale na den vystupuje pouze ojediněle. Půdy jsou též poměrně monotónní. Zcela dominují mírně kyselé kambizemě, v plochých sníženinách na plošinách přecházející v kambizemě pseudoglejové a lokálně i v gleje, ty se nacházejí i podél malých potoků. Na úpatích svahů, hlubších zvětralinách a sprašových závějích jsou udávány luvizemě, pod jehličnatými kulturami na plošinách kambizemě podzolované. Zcela vzácně se na svazích vyskytují rankery a litozemě jsou výjimečnými unikáty. Podél větších toků jsou vyvinuty glejové fluvizemě. Půdy mají světle hnědou barvu. Klima je mírně teplé (MT11, MT9) a srážkově podprůměrné, zvláště v zimě, kdy zde přitom panují poměrně silné mrazy (Jevišovický bioregion - lidový název moravská Sibiř ). Tento stav je do určité míry dán i plochým reliéfem s možností tvorby plošně rozsáhlých přízemních teplotních inverzí v noci a v zimě, v Českobudějovickém bioregionu navíc vlivem silnějších regionálních teplotních inverzí. Všechny segmenty jsou pak mírně ovlivněny főhnovým prouděním za Alpami, které podporuje rozkolísanost teplot a suchost klimatu. Na odlesněných plošinách jsou podmínky pro vznik silného Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

8 strana 8 z 31 přízemního větru. Expoziční klima se projevuje pouze na vzácných strmějších svazích - nejteplejší jsou pak jihozápadní, nejchladnější severovýchodní svahy. Varianta jevišovická (1.23): Hercynské dubobřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) s jedlí zde výrazně dominují, místy je vegetace na jižních svazích doplněná i o teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum). Podél větších potoků se vyskytují olšové luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), na prameništích jasanové luhy (Carici remotae-fraxinetum), na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Mimo les na prudších svazích jsou i acidofilní trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Druh similární, v 1.23 kontrastně-similární. D: 2AB2x (3), *3AB1-2 (1), *3AB3 (55), *3B3 (30). K: 3A1 (+) - jen v některých bioregionech, 3BC3 (2), 3B4 (6), 3BC5a (3). Pozn.: 3. hydrické řady mají v 1.30 a lokálně i v 1.23 kontinentální ráz (x). Současné využití krajiny: Lesy 41 %, travní p. 7 %, vodní pl. 1 %, pole 45 %, sady 2,5 %, sídla 2 %, ostatní 1,5 %. Typ biochory se vyznačuje velkým a vyrovnaným zastoupením rozsáhlých ploch lesů a polí, ostatní způsoby využití jsou málo významné. Lesy jsou kupodivu velmi hojně zastoupeny a to převážně na plošinách, což je zřejmý důsledek nepříliš úrodných půd. Méně jsou lesy zastoupeny v jižních Čechách, kde pokrývají asi 32 % plochy, více v Jevišovickém bioregionu, kde zabírají dokonce 47 %. V Jevišovickém bioregionu dominují velké lesy přecházející až k lesním komplexům. V odlesněných částech se uprostřed polí nacházejí spíše vzácně malé lesy a i ty jsou převážně na plošinách. V dřevinné skladbě dominují smrkové kultury s příměsí borovice, místy doplněné borovými kulturami. Při okrajích lesů se nacházejí duby, břízy, osiky, v Jevišovickém bioregionu i habry a akáty. V tomto bioregionu je i dřevinná skladba mírně přirozenější - v lesích se jako typická a hojná příměs vyskytují duby (je zde tedy typická směs smrku, borovice dubu a bývala zde hojná i jedle), vzácně i buky. Lesy jsou přes značnou rozlohu nepatrně zastoupeny v maloplošných chráněných územích, přitom v jižních Čechách není ani jedno. Travní porosty jsou vzácné, nacházejí se především v zamokřených nivách, kde jsou většinou opuštěné a mění se v zarůstající ruderalizované mokřady. Na plošinách ve vlhkých sníženinách se nacházejí kulturní louky, suché travnaté stráňky - bývalé pastviny - zde téměř chybí. Pavlic na Znojemsku byly k ochraně navrženy vlhké louky u rybníka s bohatstvím obojživelníků. Louky jsou součástí i zmíněné PR V jedlí v Vodní plochy jsou rozmístěny nerovnoměrně. V segmentech nad údolími řek se nacházejí pouze malé potoky. Rybníky byly vybudovány až na vzdálenějších plošinách a malých údolích. Jsou převážně malé, vzácněji středně velké, většinou jsou jednotlivé, ale relativně často se vyskytují i v malých skupinách - kaskádách zpravidla tří rybníků. rybníků v lesích se často vyvinuly menší rekreační areály. Jedinou vodní nádrží je kuriózní miniaturní přehrada u Jevišovic z r. 1905, se zátopou širokou kolem 30 m v malém, úzkém skalnatém údolí. K ochraně je navržen pouze rybník u Pavlic na Znojemsku. Pole tvoří většinou celou polní krajinu, jsou velká a s minimem rozptýlených dřevin, více jich je v Českobudějovickém bioregionu, kde jsou i pole menší a častěji se střídající s lesy. Pole jsou nejčastěji ohraničena lesy a komunikacemi, v Českobudějovickém bioregionu i loukami a rybníky v sousedících biochorách podmáčených sníženin. Východně od Náměště n./oslavou v okolí Velkopolského dvora jsou čtyři mohutné aleje lip, javorů a jírovců. Sady jsou vázány převážně na usedlosti ve vesnicích, vzácněji i na menší zahrádkové kolonie v okolí měst. Sady ve volné krajině se prakticky nevyskytují, malé jsou u deřic v Jevišovickém bioregionu. Sídla jsou vzácná, v mnoha menších segmentech se vůbec nevyskytují a chybí i v rozsáhlých lesních krajinách. Zastoupena jsou především středně velkými vesnicemi, v jižních Čechách Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

9 strana 9 z 31 doplněných malými vesnicemi, v Jevišovickém bioregionu malými i velkými vesnicemi. Městečka jsou ojedinělá (Hluboká n./vlt., pověstná Putim, Týn n./vlt., Hrotovice). Největším sídlem a jediným skutečným městem je bývalé královské město Písek, jehož historické jádro je chráněno jako městská památková zóna s gotickým hradem, mostem, kostelem a se soubory domů mladších slohů. V řadě vesnic jižních Čech jsou zachovány stavby lidového baroka - statky, kapličky a zděné špýchárky (Jamný, Nevězice, Staré Sedlo, Novosedly). Je však pozoruhodné, že zde ve vesnicích téměř chybí venkovské zámečky a kostely. Pouze v městečkách jsou barokně přestavěné gotické kostely, zatímco v Jevišovickém bioregionu jsou zámečky (bývalé tvrze) i kostely běžné (zpravidla na románských základech). Nejznámější historickou dominantou je bělošedý pseudogotický zámek na kopci ve Hluboké n. Vlt., obklopený velkým parkem. Na návrší v Běhařovicích na Znojemsku stojí velký gotickorenesanční kostel, dominující širokému okolí. Hlučnost v Jevišovickém bioregionu podstatně zvyšuje vojenské letiště u Náměště n./oslavou BH Erodované plošiny na hadcích v suché oblasti 3. v.s. Typ se nachází v údolí Čechtického potoka a jeho okolí nad nádrží na Želivce, v povodí Rokytné a Rouchovanky na jihozápadní Moravě a méně výrazný segment je ve Svitavském bioregionu u Letovic. Celkem je typ tvořen 5 segmenty s průměrnou plochou 1,9 km2 a celkovou plochou 9,6 km2. Více je typ zastoupen v Jevišovickém bioregionu (1.23), kde leží tři segmenty dohromady zabírající 6,6 km2, méně v Posázavském bioregionu (1.22), kde je pouze jediný segment u Dolních Kralovic s plochou 2,0 km2 a nejmenší plochu má segment u Letovic - asi 0,9 km2. Reliéf tvoří plošiny, do nichž se zařízly větší potoky a vytvořily mělká, ale nápadná údolí. Plošiny přitom erozí poboček byly transformovány v ploché pahorky a mírné svahy. Nejvýraznější je údolí Čechtického potoka, které před zatopením přehradou bylo hluboké až 60 m a v místě dnešního dálničního mostu s vysokými skálami. Substrát tvoří hadec (serpentinit), na východně orientovaných svazích s pokryvy sprašových hlín a v nivách s písčitohlinitými říčními sedimenty. Půdy na hlubších zvětralinách na plošinách mají ráz hořečnatých typických kambizemí, na svazích přecházející v hořečnaté pararendziny a na skalách v litozemě. V nivách jsou glejové fluvizemě. Klima je mírně teplé, v segmentu u Dolních Kralovic a Letovic srážkově ve 3. vegetačním stupni průměrné (MT10, resp. MT7), v západomoravských segmentech suché (MT11). Na dnech moravských údolí jsou podmínky pro vznik teplotních inverzí, ale orientace svahů ke světovým stranám se v jejich teplotním režimu pro jejich malý sklon projevuje málo. V údolí Čechtického potoka se mohou výraznější teplotní inverze objevit až po zámrzu hladiny přehrady nebo na jaře. Díky strmějším svahům jsou zde výrazně teplejší jižní a jihozápadní svahy, podstatně chladnější svahy severovýchodní a severní. Na okolním plochém reliéfu se mohou za bezvětrného počasí vytvářet slabé přízemní inverze. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří dealpinské hadcové bory (Thlaspio montani- Pinetum) ze svazu Erico-Pinion, která na plošinách přecházela v ochuzenější typy vegetace svazu Dicrano-Pinion a ostrůvkovitě (na místech s hlubší půdou) i do černýšových dubohabřin (Melampyro nemorosi-carpinetum). Letovic je rekonstruovat vegetaci obtížné pro překryvy substrátů a podstatně změněnou aktuální vegetaci. Omezeně se vyskytující pobřeží větších potoků pokrývají ptačincové olšiny (Stellario-Alnetum glutinosae), v údolí Sedlického potoka je niva zničena zátopou. Polopřirozenou náhradní vegetaci tvoří na místech s hlubší půdou ovsíkové louky svazu Arrhenatherion, podél potoků lze předpokládat výskyt vegetace svazu Calthion. Současné využití krajiny: Lesy 43 %, travní p. 8 %, vodní pl. 3 %, pole 37 %, sady 2,5 %, sídla 3 %, ostatní 3,5 %. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

10 strana 10 z 31 Lesy jsou součástí velkých lesních celků přesahujících daleko do okolí. Letovic jsou středně velké lesy na svazích údolí. Odlesněny jsou všechny nivy a plošiny s hlubšími zvětralinami. V dřevinné skladbě dominuje zde přirozená borovice lesní, na severních svazích s příměsí vysazeného smrku. okrajů lesů se objevují i duby. Chráněná území zde zatím vyhlášena nebyla, přestože u Borovska u Dolních Kralovic jsou zachovalé bory s podrostem pěchavy vápnomilné a neoendemické kuřičky Smejkalovy (Minuartia smejkalii). Především tyto lesy vedou k zařazení typu biochory mezi unikátní. Travní porosty jsou vázány především na nivy vodních toků a zpravidla jsou zamokřené a neobhospodařované. Vodní plochy tvoří především úzká zátoka přehrady na Želivce a potok Rouchovanka. Pole se vyskytují pouze v moravských segmentech na plošinách. Jsou velká, ohraničená komunikacemi, lesy a téměř v nich chybí rozptýlené dřeviny. Sady se nacházejí vzácně, pouze při okrajích vesnic ve dvou moravských segmentech. Vesnice se zde nacházejí tři, jsou starého založení, v Jevišovickém bioregionu středně velké, jedna s renesančním zámkem, druhá s barokně přestavěným gotickým kostelem. V údolí Rouchovanky se nacházejí nad vypuštěným rybníkem rozsáhlé vykopávky velké vesnice Mstěnice, zaniklé za česko-uherských válek. Součástí typu je mohutný dálniční most přes zátoku přehrady na Želivce Stručná charakteristika na ZPF Legenda ke kódu : Vegetační stupeň : 1. Trofická řada : 2. místo kódu místo kódu 1. dubový VS 2. bukodubový VS 3. dubobukový VS 4. bukový VS 5. jedlobukový VS 6. smrkodubojedlový VS 7. smrkový VS 8. klečový VS 9. alpinský VS A - oligotrofní (chudé živinami) AB - hemioligotrofní (polochudé živinami) B - mezotrofní (středně bohaté živinami) BC - meminitrofní (polobohaté dusíkem) BD - hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C - nitrifilní (bohaté dusíkem) CD - nitrialkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - alkalofilní (bohaté vápníkem) Hydrická řada : 3. místo kódu 1 - půdy suché 2 - půdy omezené řady 3 - půdy normální řady 4 - půdy zamokření řady 5 - půdy mokré řady Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

11 strana 11 z POPIS A ANALÝZA AKTÁLNÍHO STAV KRAJINY, Krajinný ráz je určován prudkými přechodem Jevišovické pahorkatiny a rozvodím řeky Rokytné.. Jižně orientovaný svah s obcí byl dříve hustě lemován třešňovými sady a liniemi ovocných stromů. Ojediněle se dochovaly zbytky sadů a meze s třešňovými liniovými porosty. Protože podíl dochovaných pozitivních hodnot kulturní krajiny a ekologicky cenných krajinných struktur je v tomto území nadprůměrný, je celé území součástí Přírodního parku Jevišovka, malá část leží v Přírodním parku Rokytná. Velkým zásahem do krajiny bylo vybudování farmy pro chov kuřat bez výsadeb ochranné clony trvalých porostů dřevin. V odlesněném území, v agrární části území chybí především alejové výsadby u polních cest. Ve vztahu k ekologické stabilitě krajiny mají zásadní význam pouze trvalé vegetační formace. Dělíme je na: 1. lesní porosty, 2. trvalé travní porosty (louky, pastviny, stepi, lada), 3. břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch, 4. doprovodnou vegetaci komunikací, 5. rozptýlenou trvalou vegetaci, 6. zahrady, sady a vinice, Lesní porosty Lesy jsou součástí rozsáhlejších lesních komplexů táhnoucích se mezi údolím Jevišovky k údolí Rokytné. V dřevinné se jako typická a hojná příměs vyskytují duby (je zde tedy typická směs smrku, borovice dubu a bývala zde hojná i jedle. Časté jsou větší plochy monokulturní borovice nebo smrku Trvalé travní porosty Travní porosty jsou vzácné, nacházejí se především v zamokřených nivách, kde jsou většinou opuštěné a mění se v zarůstající ruderalizované mokřady. Na plošinách ve vlhkých sníženinách se nacházejí kulturní louky, suché travnaté stráňky - bývalé pastviny - zde téměř chybí Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Dominantní,z hlediska hydrologického je v řešeném území Slatinský potok.. V kontextu systému ekologické stability se vždy jedná o významné trasy migrace a příp. dalších pohybů (v rámci denní aktivity) živočišných i rostlinných organismů Doprovodná vegetace komunikací Doprovodnou vegetací komunikací rozumíme vegetační pásy liniového charakteru, lemující v řešeném území silnice a polní cesty. Jejich ekologický význam bývá rozličný, podstatná je u nich zejména krajinotvorná hodnota. Někdy mohou mít i důležitou funkci v protierozní ochraně. Z hlediska ÚSES jsou použitelné zejména jako interakční prvky. Doprovodná vegetace polních cest v katastru je tvořena převážně ruderalizovanými travobylinnými pásy, místy se zbytky ovocných dřevin, které již dožívají a je nutné je začít postupně nahrazovat Rozptýlená trvalá vegetace Jedná se zejména o dřevinná doprovodné a liniové porosty podél polních cest, o relativně malých výměrách, situovaných převážně na kultuře ostatní plochy. V druhově často velmi pestré dřevinné skladbě dominují ovocné stromy (jabloně, třešně) s příměsí druhově chudého keřového patra. Několik malých ostrůvků a pásu s keři je na severu katastru Zahrady, sady, vinice Sady ve volné krajině se prakticky nevyskytují. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

12 strana 12 z KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY V řešeném území byly provedeny terénní průzkumy, vyhodnocena ekologická stabilita a na jejich základě vymezena kostra ekologické stability. Pro vyhodnocení KES byla použita 6-ti stupňová klasifikace: Stupeň ekologické stability jednotlivých typů aktuálního stavu ploch. K základnímu hodnocení byla použita následující klasifikace: Stupeň ekologické stability Typická společenstva, ekosystémy kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, přiroz. ekolog. vazeb odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté 1 velmi málo ekologicky stabilní orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné 2 málo ekologicky stabilní intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná 3 středně ekologicky stabilní louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová 4 ekologicky velmi stabilní 5 ekologicky nejstabilnější společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené Velká část území je zalesněna. V souvislých lesích je vysoký podíl smíšených a monokulturních jehličnatých porostů. V odlesněné části území na sever a severu od obce převažují agrocenózy monokulturních porostů náročných zemědělských plodin na velkých scelených honech bez drobných struktur alejí a mezí. V členitém území kolem obce se dochovalo drobnější členění ploch, záhumenky s liniovými výsadbami ovocných stromů meze. V části agrární krajiny je kostra ES nedostačující. Možnost zvýšení ES je dána mimo jiné nutností ochrany půdy proti erozi a potřebou zpřístupnění pozemků novými (obnovenými) polními cestami. Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky vzato) zejména Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky vzato) zejména: 1. lesním celkem na V mezi Slatinou a Ratišovicemi 2. nivou u rybníka Želízkovice 3. údolní nivou Slatinského potoka Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

13 strana 13 z NÁVAZNOST NA NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ SES, KONCEPCE NÁVRH MÚSES NADREGIONÁLNÍ ÚSES Nadregionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (vypracoval: Atelier T-plan, s.r.o.). V k.ú. není zastoupen žádným prvkem REGIONÁLNÍ ÚSES Regionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (vypracoval: Atelier T-plan, s.r.o.). V k.ú. není zastoupen žádným prvkem MÍSTNÍ ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY Biocentra a biokoridory Plán MÚSES navazuje na sousední generely MÚSES v okrese Znojmo a současně na katastr Biskupice u Hrotovic v okrese Třebíč. Místní systém ekologické stability pro řešené území na ZPF a PPFl sestává celkem z 33 prvků, podrobněji popsaných v tabulkové části plánu. MÚSES je v řešeném území reprezentován třemi souvislými větvemi biokoridorů. První větev přichází od SZ z biocentra C01 a pokračuje koridory K01a K02 do biocentra C02 po Slatinském potoce na jih. Větev je vymezena ve vlhké řadě. Druhá větev v suché řadě je tvořena koridorem K03 z bc C02 a směřuje SV směrem do biocentra C04. Tato větev propojuje koridorem K05 sousední katastr Újezd nad Rokytnou Interakční prvky Funkci interakčních prvků budou plnit doprovodná vegetace vodotečí, komunikací, protierozní meze a další přírodě blízké formace. Ostatní, rovněž důležité prvky pro zachování krajinných hodnot v území je nutné navrhovat při řešení komplexních pozemkových úprav. K zabezpečení dalších důležitých funkcí v krajině (např. funkce protierozní, vodohospodářské, estetické apod.) je tato síť doplněna o interakční prvky. Mezi významné interakční prvky zde patří travnaté sady, břehové porosty a křovinatá společenstva na mezích. Navržená síť interakčních prvků je součástí návrhu plánu ÚSES. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

14 strana 14 z PARAMETRY ÚSES Územní systém ekologické stability je na rozdíl od kostry tvořen jak v současnosti existujícími, tak i navrhovanými částmi. ÚSES je tvořen sítí ekologicky významných segmentů krajiny, účelně rozmístěných na základě ch a prostorových kritérií. Minimální nutné prostorové parametry jsou stanoveny takto: Minimální nutné plochy biocenter: TYP SPOLEČENSTVA BIOCENTRM LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ lesní vegetační stupeň: 1. dubový a luhy 3 ha 50 ha 2. bukodubový, 7. smrkový, 8. klečový 3 ha 40 ha 3. dubobukový a smrkojedlobukový 3 ha 30 ha 4. bukový, 5. jedlobukový 3 ha 20 ha vodní společenstva: vod běhutých více než 100 m 1-20 km vod stojatých 1 ha 100 ha mokřady v nivách: v veg. stupni 3 ha 10 ha v 5. veg. stupni 3 ha 20 ha v 6. veg. stupni 3 ha 30 ha v veg. stupni 3 ha 50 ha luční společenstva: v nivách 3 ha 50 ha ostatní 3 ha 30 ha společenstva stepních lad: 3 ha 20 ha skalní společenstva: 0,5 ha 10 ha Maximální přípustné délky jednoduchého koridoru: TYP SPOLEČENSTVA BIOKOROR LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ lesní společenstva: 2000 m 700 m mokřady: 2000 m 1000 m luční společenstva v nivách: v veg. stupni 2000 m 700 m v veg. stupni 1000 m 400 m stepní lada: v veg. stupni 2000 m 400 m v veg. stupni 2000 m 700 m regionálních biokoridorů používáme tzv. složený biokoridor : po m podle přípustné délky jednoduchého koridoru vkládáme biocentra lokálního významu. Tím se může délka funkčně způsobilého regionálního biokoridoru podstatně prodloužit na 5-8 km. Minimální nutná šířka jednoduchého biokoridoru: TYP SPOLEČENSTVA BIOKOROR LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ lesní společenstva: 15 m 40 m mokřady: 20 m 40 m luční společenstva: 20 m 50 m stepní lada: 10 m 20 m Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

15 strana 15 z SKLADBA DŘEVIN PODLE (PODLE BČEK, LACINA, DOPLNĚNO TICHÁ) Vegetační stupe)ň (m n.m. 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový ( ) 3.dubobukový ( ) Půdní a vlhkostní poměry Rašeliniště bo, břp, kruš, jal, vruš, Písky, skalní ostrohy Dbz, dbl, bo, vřes, genpil, bř, kruš, jal, bo, Jihlav ad, bř, jal, Chudší až středně botá stanoviště, Botá až živná stanoviště Lužní lesy, potoční nivy Řady obocené vodou A AB B BC,BD C CD D Stagn. Proudící Pdbl, js, díjlp í (lužní), jlv, jsú, Dbz, bk, střh, svída, Jal dbš, cer, lpv (lesostepní), jlp (lesostepní), jvb (skalní), břek, mah, všk, ptzob, ržb, ržp, ržš, ržcorymbifera, mandl, klok, dřš, tř, jab, hr, líska, sko, skč, skp, cratox, euver, jal, trn, řešetl, tavp, tpb (lesostepní), tuš, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp,jř, Pěstovaná osk, ruj, js man, ržb, Pěstované: jvtat, ruj, js man, boč, dbl, dbš, cer, js, db, lpm, lpv (lesostepní) jlp (lesostepní), jvm, jvb, břek, malebka, dřín, líska, cratox, cratmon, trn, tuš, lonxyl, euver, eueu, ptzob, všk, ržš, ržg, svída, řešetl, dřš, tř, sko, skp,skč, srstka, jal, jab, hru, střh, tpos, tpb (lesostepní), jíva, muk, jř, tavp, klok, kal, Pěstované: oskeruše, md, much jvb (lužní), lpv (lužní)vrbí, tpč, tpb (lužní), tpš, tpos, oll, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp, jř, jvb dbl, js, lpv (lužní), jlp(lužní), jlv, tpč, tpš, tpos, tpb (lužní), vrbí, vrkř, vrč, jlv, oll, eueu, střh, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, jř, svída, kal, 4.bukový (dubojehličnatý) ((300) (800)) 5.jedlobukový ( ) vr5m bo, jal, bl, břp, kruš, vruš, vr5m bo, bř, jal, Bo, bř, jř, sm, dbl, jal, Bo, bř, jal, Bk, dbz, jvk, jlv, jlh, tis,, břečtan, cratcal Dbjehl: dbl, jd, bo, sm, md, bk, js, hb, kruš, eueu, euver, ptzob, jab, hru, dřš, tř, dřín, řešetl, sko, skp, skč, cratmon, břek, tavp, klok, tuš, Liniová spol: trn, ržš, cratox, líska, jř, pěst sm, jd, md, bo, much, svída Bk: bk, dbz, dbš, db, md, js, jd, jvk, jvm, lpv, js, hb, lonxy, srstka, much, dřš, tř, dřín, sko, skp, skč, cratmon, eueu, euver, ptzob, břek, tavp, klok, svída, jlh, trn, ob, cratcal, lonxyl, tpos, jíva,, bzh, muk, jř, lpm, srstka, bzh, rba, rža, jal, střh, jřm, tis, kal, jlh dbl, js, eueu, tpb (lužní), tpč, vruš, vrpo, vrlý, vrhl, svída, rbč, vrko, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, vrna, vr3m, jíva, střh, krušina, žid, jř, lpv (lužní), kal, 6.smrkojedlobukový ( ) 7.smrkový( ) 8.klečový(nad 1300) bl, kleč, bo, břp, břtr, jal, kruš, vruš, sm, md, bo jíva, vrsí, b kleč, sm, m vruť, bzh bk, jd, sm, md, jvk, lpv, js, jlh, lonnig, eueu, vrsl, Liniová spol.: bř, jvk, sm, líska, ržš Pěst. ve vsích a alejích: lp, jv, jlm, js, jř, md, tř, bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, lonig, lonxyl, rža, srstka, ribes alp, tpos, vrsl, kruš, střh, střs, jal, jíva, bzh, muk, jřm, tis, olz, vrpo, vrlý, vrhl olš, olz, vrkř, jíva, vrlý, vrhl, oll, tpos, střh, žid, vrna, vr3m, jř, bk, jvk, jř, rbs, rba, vrsl, lonig, bř, břp, břk, jal, střs, lmb, kleč, vruš, zh, oll, olš, olz, střs, jř, muk, d, lmb jř, jřs, lonig, břp, břk, olz, vrd(krk.), vrší (Jes.), vrla, vrby(krk.a Jes.), jals, střs, rbs, vruš, vrsí, Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

16 strana 16 z DOPORČENÁ SKLADBA DŘEVIN PRO PÁSOVÉ VÝSADBY Vegetační stupeň (m n.m.) 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový ( ) 3.dubobukový ( ) 4.bukový (dubojehličnatý) ((300) (800)) 5.jedlobukový ( ) 6.smrkojedlobu kový ( ) 7.smrko vý( ) klečový (nad 1300) Půdní a vlhkostní poměry Kategorie Rašeliniště Písky, skalní ostrohy Chudší až středně botá stanoviště Botá až živná stanoviště A, AB, B BC, BD, C,CD, D S bo, břp, bo, bř, dbl, dbz, jř, dbl, dbz, dbš, cer, js, lpv, lpm, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, jal, řešetl, dřín, K kruš, jal, kruš, jal, vřes, líska, ržpo, ržš, ržb, klok, svída, eueu, euver, vruš, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, jřpr, much S bo, břp, bo, dbl, dbz, bř, jř, dbl, dbz, dbš, lpv, lpm, jlv, js, jvm, bk, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, K kruš, jal, kruš, jal, vřes líska, ržpo, ržš, ržg, ržb, klok, svída, eueu, vruš, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, S SK K bo, jd, břp jal, vruš, vr5m, bo, dbl, dbz, jd, bř, jř kruš, jal, vřes, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, jal, hedera, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, much, boč, md bk, dbz, dbl, dbš, cer, lpv, lpm, jlp, jlv, jlh, js, jvm, jvk, tř, jab, hru, jř,tpb, tpos, jvb, hb, břek, malebka, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, muk, tis, cratcal líska, ržpo, ržš, ržg, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, hedera, much, kašt, jřpr, Lužní lesy, potoční nivy, řady obocené vodou dbl, js, jsú, jlv, lpv, lpm, vrbí, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř, jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlv, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlp, jlv, jlh, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, kruš, vrna, rbč, svída, kal, eueu S bo, bobl, bo, dbl, bř, dbl, dbz, dbš, jd, bo, sm, md, bk, js, jvk, jvm, lpv, břpýř, lpm, jlh, db, jř, tř, jab, hru, tpos, SK břek, muk,cratmon, cratcal, cratox, dřín, střh, tis, vrlý, vrhl, vr3m, jíva, střh K S kruš jal, vruš, vr5m bo, bobl, břpýř, jal, bo, bř, jř, sm, jd, dbl, líska, lonxyl, srstka, dřš, sko, skp, skč, eueu, euver, ptzob, tavp, klok, svída, kruš, řešetl, tuš, kal, trn, jíva, bzh, jřm, rba, rža, ržš, hedera, much, jřpr, bk, jd, sm, md, jvm, jvk, lpv, lpm, js, jlh, bř, tpos, dbl, js, tpb, tpč, oll, olš, vrkř, jvk, jlh, jř, lpv Eueu, svída, rbč, vruš, vrpo, vrko, vrna, kruš, kal, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, js, jř, lpv SK cratox, cratcal, líska, jíva, muk, střh, tis, vr3m, jíva, střh, vrlý, vrhl K kruš, jal, vruš, vr5m jal, trn, lonxyl, lonig, eueu, vrsl, rža, ržš, srstka, rba, jřm, kal, bzh, md, tř, jřpr kruš, olz, vrpo, vrna, kal, S bobl, bo, bo,sm, jd, bř bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, tpos olš, vrkř, oll, js, tpos, jř břp, SK střh, jíva, muk, tis, jíva, vrlý, vrhl, střh, vr3m K kleč, jal, břtr, kruš, vruš jal, lonig, lonxyl, rža, srstka, rba, vrsl, kruš, střs, bzh, jřm, limba olz, vrna, rbs, rba,. S bo, jř, sm, md, bo, bk, jvk, j ř, bř, břp, oll, olš, jřp, bř, SK vrsl, vruš, jíva, muk, břk K rbs, rba, lonig, střs, k leč, vrsí, bzh, olz, střs, rbs S SK limba, sm, md, lmb, jř, břp břk, vruš, K kleč,olz, jřs, lonig, vrd, vrší, vrla p, vrby, střs, rbs, vrsí, vruť, bzh, jals limba Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

17 strana 17 z VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY A ZCHÚ Významný krajinný prvek (VKP) vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v 3 písm.b) jsou zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle 6 zákona (zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, atd.) ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ( 14) ZÁKONA Č. 114/1992 SB V současnosti nejsou evidovány ani navrhovány nové ZCHÚ PŘÍRODNÍ PARKY ( 12) ZÁKONA Č. 114/1992 SB Přírodní parky zřizuje krajský úřad obecně závazným předpisem, v němž stanoví omezení takového využívání území, které by mohlo znamenat jeho zničení, poškození nebo narušení. Legislativně je tento institut ošetřen v 12, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Evidovány jsou dva přírodní parky : 1. Přírodní park Rokytná 2. Přírodní park Jevišovka Přírodní parky jsou vyhlášeny usnesením Rady Jihomoravského kraje Nařízením Jihomoravského kraje o zřízení Přírodního parku Jevišovka a omezení využití jeho území a Nařízením Jihomoravského kraje o zřízení Přírodního parku Rokytná a omezení využití jeho území. Grafické znázornění území přírodního parku je obsaženo v Koordinačním výkrese územního plánu Slatina PTAČÍ OBLASTI Ptačí oblast dle dostupných podkladů KÚ JmK a AOPK nezasahuje do k.ú EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY Evropsky významné lokality dle dostupných podkladů KÚ JmK a AOPK nezasahuje do k.ú.. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

18 strana 18 z VYMEZENÍ POŽÍVANÝCH POJMŮ. Územní systém ekologické stability (ÚSES) je definován zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění a jeho prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. Cílem systému je zachování a zvyšování biodiverzity v území, vytváření podmínek pro přirozený rozvoj společenstev živočichů a rostlin, udržení produkčních schopností krajiny a zvýšení ekologické stability krajiny. Biocentrum je biotop [ 3 písm. i) zákona] nebo soubor biotopů; v krajině [ 3 písm. k) zákona], který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému [ 3 písm. j) zákona Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů Biochora je geoekologická (fyzicko geografická) jednotka, charakteristická určitým uspořádáním typologických jednotek nižšího řádu, především skupin typů geobiocénů Bioregion je individuálně heterogenní jednotkou s charakteristickou mozaikou nižších jednotek biochor a, plocha do 102 km2 v ČR vymezeno celkem 90 bioregionů Ekologické řady vyjadřují složení vegetace na kvalitě substrátu;. trofické řady na minerální zásobenosti a kyselosti: A oligotrofní, B mezotrofní, C nitrofilní, D kalcifilně bázická; hydrické řady na vlhkostním režimu:: 1suchá, 2omezená, 3normální, 4zamokřená, 5trvale mokrá. 6rašeliništní Ekoton je přechodové okrajové společenstvo na styku dvou biomů s charakteristickými životními podmínkami a se zvýšenou druhovou diversitou Interakční prvek () je krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti Kostra ekologické stability je v současné době existující soubor ekologicky relativně stabilnějších krajinných segmentů, vymezený bez ohledu na jejich vzájemné vazby a vztahy Ruderalizace je proces spontánního šíření rostlin, vázaných původně na člověkem vytvářené stanoviště rumištního charakteru a hospodářsky nevyužívané plochy Skupina typů geobiocenů () je rámec určitých ekologických podmínek, indukovaný podobností rostlinných společenstev. Je to nejnižší používaná biogeografická jednotka. Celkem 200 skupin na území ČR. Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Vegetační stupně jsou jednotky vegetační struktury celých krajin a jejich typu makroklimatu závislé na výškovém a expozičním klimatu. Celkem 9 st.. 1 dubový, 2 bukodubový, 3 dubobukový, 4 bukový, 5 jedlobukový, 6 smrkojedlobukový, 7 smrkový, 8 klečový, 9 subalpínský a alpínský Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.

19 strana 19 z ZAJIŠTĚNÍ PLNÉ FNKCE ÚSES Obecně Řešené území se celkově jeví v části lesního komplexu jako ekologicky relativně stabilní (mimo části lesa s monokulturami). Ekologickou hodnotu má rovněž biota v údolí Slatinského potoka a jeho přítoků. Ekologicky labilní se z důvodu plošné rozlehlosti orných bloků a jejich slabé prostupnosti pro biotu a pro nedostatek skladebních prvků KES jeví rozlehlé bloky orné půdy v severní části území. Pro další rozvoj území, ve smyslu harmonického vývoje krajinné matrix, jsou nutná následující opatření a zásady: na LPF, zejména v dominantním celku lesa Rybníky je nutno hospodařit při těžbě způsobem, který udrží nebo zvýší přirozenou druhovou dřevinnou skladbu - tzn: podporovat přirozené celkově zmlazení dřevin - vytvářet etážový, různověký porost s doplněnou dřevinnou skladbou, podpořit zejména přirozené zmlazení listnatých dřevin, doplnění dřevinné skladby dle při obnovách mýtních porostů uchovat v generativních porostech část porostní skupiny nebo semenných výstavků pro možnost vytváření přirozené obnovy lesa pro uchování a přirozených mlazin podstatně snížit stav vysoké zvěře a zamezit tak okusu a loupání na mladých listnatých porostech mimo oplocenky. při zalesňování porostů po obnovách respektovat lesní typy a jejich příslušnou přirozenou druhovou skladbu, zejména při obnově svahových porostů. ve zvýšená míře uplatňovat meliorační dřeviny a dřeviny doplňkové pro daný druh lesních typů smýcení všech porostů zasažených náletem akátin a zabránit dalšímu rozšiřování této dřeviny do ostatních lesních porostů a do agrární krajiny k.ú. v porostech a skupinách zalesněných v minulých decéniích na typologicky nevhodných stanovištích borovicí doplnit postupně dřevinnou skladbu až na přirozenou druhovou dřevinnou skladbu nedostatečné, místy zcela chybějící a nerovnoměrné je rozložení interakčních prvků v krajinné matrix. v rámci návrhu KPÚ provést rozbor erozního ohrožení především bloků orné půdy, navrhnout a posléze realizovat protierozní opatření. Ta by měla v souladu se zájmy ochrany a tvorby krajiny spočívat ve větší atomizaci krajiny (vytváření menších bloků orné půdy jako organizační opatření), ve zkracování délek údolnic (svahových odtoků) a ve zvyšování retenčních a retardačních schopností povodí. pozemky v nivách toků obhospodařovat jako kompromisně využívané ekosystémy = snížit současnou intenzitu zem. výroby, převést ornou půdu.v nivách toků na louky nebo na TTP. v případě návrhu části lokálního biokoridoru na J území se nepředpokládá založení souvislého, nepřerušeného pásu dřevin (15 m širokého), ale postupné zakládání částí lučního a břehového porostu s výsadbou iniciačních dřevin, které budou poskytovat přechodná, krátkodobá útočiště pro migrující organismy. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.