STUDIE PROTIPOVODŇOVÝCH OPATŘENÍ NA ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE

Transkript

1 Pöyry Environment a.s. květen 2007 STUDIE PROTIPOVODŇOVÝCH OPATŘENÍ NA ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE 2. SRÁŽKO-ODTOKOVÉ VZTAHY A JEJICH DOPAD NA PRŮBĚH POVODNĚ Objednatel: Jihomoravský kraj Žerotínovo nám. 3/ Brno

2 2. SRAŽKO-ODTOKOVÉ VZTAHY A JEJICH DOPAD NA PRŮBĚH POVODNĚ ZHODNOCENÍ SRÁŽKO-ODTOKOVÝCH VZTAHŮ V DÍLČÍCH POVODÍCH VÝZNAMNÝCH VODNÍCH TOKŮ DLE KAPITOLY Vyhodnocení oblastí s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vod Vyhodnocení rizika urychleného odtoku Vyhodnocení nedostatečné míry akumulace vod Místa omezující průtočnost koryt vodních toků a údolních niv Místa, kde dochází k nadměrnému zanášení splaveninami Vymezení zastavěných území nechráněných nebo nedostatečně chráněných před povodněmi Extrémní odtokové situace Nebezpečí výskytu povodní a možné škody Historické povodně ZHODNOCENÍ SRÁŽKO-ODTOKOVÝCH VZTAHŮ NA DROBNÝCH VODNÍCH TOCÍCH Zhodnocení výskytu povodní na DVT - historické údaje Vliv povodní na DVT a posouzení současného stavu Posouzení ovlivnění extrémních přítoků DVT Posouzení oblastí s krasovými vodami VHODNÉ LOKALITY PRO UMÍSTĚNÍ A DOPLNĚNÍ STÁVAJÍCÍCH LIMNIGRAFŮ Stávající vodoměrné stanice na území Jihomoravského kraje TABELÁRNÍ A GRAFICKÉ PŘÍLOHY MAPOVÉ PŘÍLOHY _zprava_JM.doc strana 1

3 2. SRAŽKO-ODTOKOVÉ VZTAHY A JEJICH DOPAD NA PRŮBĚH POVODNĚ 2.1 Zhodnocení srážko-odtokových vztahů v dílčích povodích významných vodních toků dle kapitoly Vyhodnocení oblastí s urychleným odtokem srážkových vod a nedostatečnou mírou akumulace vod Vyhodnocení rizika urychleného odtoku Pro posouzení této problematiky existují v současné době dvě sady dostupných podkladů a je proto možné postupovat dvěma odlišnými cestami a jejich výsledky případně vzájemně srovnat a zkorigovat. Těmito dostupnými podklady jsou : Podrobné a aktuální hydrologické podklady zakoupené u ČHMÚ a dále různé geoinformatické údaje o území získané z dostupných GIS-ových souborů dat (ArcČR, Corine apod.) Databáze údajů o maximálních odtocích z elementárních ploch povodí a poškození území erozí v zóně drobných vodních toků (DVT), kterou spravuje a postupně doplňuje Zemědělská vodohospodářská správa (Ing. Kotrnec) pod názvem Vodohospodářská paměť. První postup je více teoretický, protože vychází z analýzy různých hydrologických a územních charakteristik, které způsobují urychlený odtok a erozi. Druhý postup je spíše empirický, protože pracuje s vyhodnocováním skutečných pozorovaných jevů. V této kapitole je popsána první z uvedených metod, druhá je použita v kapitole 2.2 týkající se drobných vodních toků. Jako základní (nejmenší) posuzované jednotky pro vyhodnocení oblastí s rizikem urychleného odtoku byla stanovena povodí 4. řádu, která se nacházejí anebo alespoň z části zasahují na území kraje. Oblasti s rizikem nadměrné eroze půdy, které byly vymezeny na základě analytického rozboru území ( využití území, půdní poměry, sklonitost ), jsou plošně vyhodnoceny v mapové příloze M Vyhodnocení oblastí s urychleným odtokem je založeno na porovnávání srážek a odtoků v jednotlivých bilančních jednotkách, tj. srážko odtokových oblastech, které jsou definovány v části 1. Roční srážkové úhrny se na území kraje pohybují v poměrně úzkém rozmezí cca mm, přesto průměrné specifické odtoky vykazují značně vyšší variabilitu v rozmezí hodnot 1,2-5,1 l/s/km 2. To je právě způsobeno různou schopností území (ne)zadržovat vodu. Poměr ročního odtokového množství v závěrném profilu daného povodí k ročnímu úhrnu srážek je odtokový koeficient, který vyjadřuje retenční schopnosti toho kterého povodí: qa Co =, kde qs qa.. průměrný specifický odtok z povodí [l/s/km 2 ] qs.. specifický odtok odpovídající plné hodnotě ročního úhrnu srážek Čím je tento koeficient menší, tím lépe území zadržuje srážky. Oblasti s vysokým odtokovým koeficientem a vysokou hodnotou specifického odtoku jsou proto potenciálně ohroženy urychleným odtokem srážkové vody. Toto hledisko vyjadřuje jakési dlouhodobé pozadí srážko odtokových vztahů, protože pracuje s roční bilancí. Rozložení hodnot odtokového součinitele a specifického odtoku je znázorněno na mapových přílohách M.1.13 a M _zprava_JM.doc strana 2

4 Z krátkodobého hlediska je pro charakteristiku srážko odtokových vztahů rozhodující průběh povodňových událostí. Srovnatelným ukazatelem zde nemůže být přímo specifický odtok při stoleté povodni, protože ten se místo od místa plynule mění. Bylo však zjištěno, že jej lze teoreticky stanovit podle obecného vzorce : q 100 = A 100 x Fp -n, kde A je konstanta, která je platná pro větší ucelené části povodí Fp plocha povodí k danému profilu n. mocnitel závislý na charakteru území a jeho podloží Hodnoty mocnitele n se vyskytují na území Jihomoravského kraje v různých velikostech podle povodí hlavních toků a jsou v odborné literatuře uváděny následovně : Povodí hodnota mocnitele n Morava, Dyje a Svratka 0,50 Svitava 0,33 Jihlava a Oslava 0,25 Skutečný rozsah je ještě poněkud pestřejší, jak je doloženo grafem na příloze T.2.1. Pro vzájemné porovnání jednotlivých SO oblastí je ovšem potřeba použít jednotnou hodnotu mocnitele. Ta byla zvolena i s přihlédnutím k údajům získaným v jiných krajích hodnotou 0,5 neboli druhou odmocninou z plochy povodí. Pro každé dílčí povodí byl potom zvolen jeho reprezentativní vodoměrný profil a v něm jsou uvedeny jeho základní charakteristiky, které byly použity pro příslušné výpočty. Jedná se o následující profily: Tab. č. 1: Reprezentativní vodoměrné profily Srážko-odtoková oblast Reprezentativní profil Povodí Moravy Haná po Brodečku Hloučela po Kleštínek Jevíčka po Úsobrnský potok Morava od Okluky po Dyji Povodí Dyje Dyje po ústí do Moravy Dyje po soutok se Svratkou Hodonínka, Chlébský potok, Tresný potok Jevišovka Jihlava od VD Mohelno Kyjovka od VD Koryčany LG Vyškov Plumlov nad přehradou LG Jaroměřice Strážnice LG Velké Pavlovice LG Trávní Dvůr ústí LG Hrušovany LG Přibice LG Kyjov 2_zprava_JM.doc strana 3

5 Pokračování tab. č. 1 Srážko-odtoková oblast Litava Oslava od Chvojnice Rokytná do LG Příšťpo Svitava od LG Rozhraní Svratka od soutoku s Nedvědičkou Reprezentativní profil Pod soutokem s Říčkou LG Oslavany LG Moravský Krumlov LG Bílovice n. Svitavou LG Židlochovice Hledanou povodňovou charakteristikou je tedy veličina A100, která zůstává v celé SO oblasti přibližně konstantní a je vyčíslena v tabelární příloze T.2.2. Pro posouzení nebezpečí urychleného odtoku je třeba vzít v úvahu obě výše uvedená hlediska, tj. krátkodobé i dlouhodobé. Kombinací obou přístupů dostaneme faktor urychleného odtoku, který zahrnuje vliv obou složek : U = q a x A 100 Čím vyšší je hodnota faktoru U, tím větší je riziko urychleného odtoku. Hodnoty faktoru U se na území republiky pohybují v širokém rozmezí od několika jednotek až po několik stovek. V případě Jihomoravského kraje je dosaženo maximální hodnoty 37 v jeho východní části v povodí Veličky. Naopak nejnižší hodnoty se vyskytují při jižní hranici, a to 3 v SO oblasti Dyje po ústí a 4 v povodí řeky Jevišovky. Celkově nižší hodnoty faktoru U jsou dány skutečností, že se v kraji nevyskytují žádné typicky horské oblasti s vyššími sklony území a vyššími srážkovými úhrny. Na základě výše uvedeného bylo sestaveno pořadí jednotlivých obcí v povodí, jejichž území je ohroženo urychleným odtokem a erozí, a to tak, že obce s rizikovými prvky eroze (viz část 1) byly seřazeny v sestupném pořadí podle hodnoty faktoru U do tabulky v příloze T V rámci každé SO oblasti jsou podle tohoto hodnocení obce s vyšším umístěním v tabulce více ohroženy urychleným odtokem a erozí než obce umístěné níže. V tabulce jsou podbarvené řádky katastrů, na jejichž území je zastoupení lesů a trvalých travních porostů vyšší než 80%, protože ohrožené pozemky (většinou orná půda) zde představují jen malé a nesouvislé plochy a většinou tedy nejsou ohroženy výrazným erozním nebezpečím, přestože podle dalších ukazatelů (sklon terénu, pedologie) takto byly vybrány. Zde bude záležet na jednotlivých konkrétních případech, které by bylo nutné ještě detailněji prověřit na místě. Další postup by tedy měl být takový, že u několika prvních obcí v každé skupině by se zjistilo (např. dotazem na obecním nebo pozemkovém úřadu), zda je potřebné aktuálně řešit nějaké problémy vyplývající z urychleného odtoku vody - plošná a liniová protierozní opatření v krajině, příp. lokální opatření na malých vodních tocích. V případě kladné reakce potom pokračovat provedením protierozní studie s konkrétními návrhy opatření, příp. i ve vazbě na řešení komplexních pozemkových úprav v jednotlivých katastrech. Zde je vhodné poznamenat, že toto hodnocení se vztahuje výhradně k plošným charakteristikám území a sleduje potenciál urychleného odtoku z elementárních ploch nebo na drobných vodních tocích. Nemá tedy přímý vztah k povodňovým rizikům na páteřním recipientu, který danou oblastí prochází - např. Rokytná v Moravském Krumlově. Taková rizika jsou potom vyhodnocena a řešena v části 3. 2_zprava_JM.doc strana 4

6 Uvedené hodnocení bylo vypracováno výhradně pro účely této studie a není dosud nijak prakticky vyzkoušené. Není jej tedy zatím možné použít pro nějaké absolutní tvrzení, že určitá oblast je ohrožena urychleným odtokem a jiná je naopak bezpečná. Domníváme se však, že je to funkční nástroj pro relativní hodnocení (porovnávání) jednotlivých oblastí mezi sebou. Na základě tohoto údaje je možné konstatovat, kde je situace nejhorší, kde nejlepší, které oblasti jsou více ohroženy než jiné, nebo kde je situace přibližně srovnatelná. Pořadí několika nejvíce ohrožených obcí bez ohledu na příslušnost ke SO oblastem je uvedeno v tabulce na příloze T Je sestaveno pomocí kumulovaného hodnotícího čísla, které přiměřeně zahrnuje vliv všech sledovaných faktorů. Pro srovnání je zde rovněž uvedeno hodnocení podle Vodohospodářské paměti - viz kap Vyhodnocení nedostatečné míry akumulace vod Akumulace vody v krajině nastává buď přirozenou cestou např. vlivem mikroreliéfu, mokřadů, v zalesněném území, v podpovrchových pedologických a geologických strukturách nebo v krasových oblastech - viz kap ) nebo v důsledku budování umělých akumulačních a retenčních prostorů, převážně ve formě vodních nádrží různého typu a účelu. Z hlediska protipovodňové ochrany je rozhodující pouze velikost tzv. retenčních objemů, které jsou na počátku povodně prázdné a mohou se tak podílet na utlumení povodňových průtoků. Prostory stálé a dlouhodobé akumulace vody přispívají k celkovému zlepšení vodního režimu krajiny, ale na tlumení velkých vod se nepodílejí. Co se týče přirozených vlivů, jejich účinek je již obsažen v plošných ukazatelích vyhodnocených v předchozí kapitole. Zbývá vyhodnotit účinek umělých prostorů ve vodních nádržích, případně v suchých nádržích (poldrech). Účinek současných nádrží může být rovněž částečně obsažen v charakteristikách území, ale nelze jej přesně specifikovat, protože většina existujících nádrží byla vybudována v průběhu sledovaných časových řad. Proto jsou retenční objemy vyčísleny zvlášť pro stávající vodní nádrže, dále tzv. hájené lokality (tj. výhledové profily, kde se uvažuje s vybudováním nádrží v blíže neurčené budoucnosti) a poldry, tj. suché nádrže. Přehled nádrží rozdělených do uvedených tří kategorií je prezentován v tabulkách na příloze T.2.4. V jednotlivých dílčích povodích je potom stanoven koeficient retence jako poměr součtu všech retenčních objemů a celkového ročního odtoku - viz přílohy T.2.5. a M.2.3. Tento údaj může naznačit, kde je retenčních objemů více a kde méně, ovšem plně nevystihuje jejich účinnost, protože počítá s dlouhodobou roční bilancí a nebere v úvahu krátkodobé intenzity průtoků při povodních. K tomu by bylo třeba mít k dispozici kromě kulminačních průtoků i objemy jednotlivých povodňových vln, což je však poměrně náročný a komplikovaný úkol, který přesahuje rozsah této studijní práce, nehledě k tomu, že není snadné ani levné získat všechny k tomu potřebné podklady. Byl tedy zvolen, jako určitý kompromis, postup s výpočtem zpoždění kulminace stoleté povodně v retenčním prostoru, který je výstižnější a přitom je možné jej provést z dostupných podkladů. Přitom rozlišujeme dva základní případy transformace, protože účinnost stejně velkého retenčního objemu může být rozdílná podle způsobu jeho využití, jak je vidět z následujících schémat: na další straně 2_zprava_JM.doc strana 5

7 Na levém grafu je znázorněn průběh transformace povodně v neovladatelném retenčním prostoru nádrže, kdy povodeň přichází v okamžiku zaplněného zásobního prostoru. Toto bývá typické u malých vodních nádrží a rybníků bez ovladatelného retenčního prostoru. Na pravém grafu je průběh transformace povodně v retenčním prostoru poldru, kdy je na počátku povodně celý jeho objem prázdný a průtoky do určité velikosti se propouštějí. V tomto případě je transformační účinek při stejně velkém retenčním prostoru podstatně vyšší. Podobný účinek mají i velké nádrže se zvláštním ovladatelným retenčním prostorem a dostatečně kapacitními spodními výpustmi nebo hrazeným přelivem, jimiž je možné do určité fáze povodně zvyšovat odtok z nádrže a tak udržovat retenční prostor prázdný pro zachycení špičky hydrogramu. Výpočet zpoždění v každé SO oblasti je proveden na jediném virtuálním retenčním objemu, který se rovná součtu retenčních objemů jednotlivých skutečných nádrží v dané oblasti. Tento předpoklad je při zjednodušeném výpočtu možné použít, protože při průchodu povodně relativně malým povodím platí princip superpozice, tzn. že součet objemů dílčích průtoků, které projdou jednotlivými částmi povodí se rovná objemu průtoku v jeho závěrném profilu. Vyhodnocení zpoždění kulminace stoleté povodně je potom znázorněno na přílohách M.2.3 a M.2.4 pro jednotlivé srážkoodtokové oblasti a vyjadřuje účinnost dané skupiny nádrží, které se podílejí na zachycení povodňových průtoků. Pro posouzení, jaká doba zpoždění je ještě vyhovující a jaká už ne, se vychází ze zjednodušeného předpokladu, že délka vzestupné větve kritické povodně pro jakoukoliv srážkoodtokovou oblast se přibližně rovná dotokové době elementárního průtokového množství z nejvzdálenějšího místa rozvodnice až po její závěrný profil (obdoba tzv. Bartoškovy metody dimenzování stokové sítě). Tato hodnota je samozřejmě pro různé srážko-odtokové oblasti různá a závisí především na jejich velikosti, tvaru a sklonu. Tyto geometrické vlastnosti jednotlivých páteřních toků byly získány analýzou údajů ze strukturálního modelu říční sítě. Hodnoty podélného sklonu jsou znázorněny v mapové příloze M.2.5. Střední dotoková doba je na základě výše uvedených podkladů vypočtena v tabulce na příloze T Tato doba se pohybuje od 4-5 hodin v malých okrajových povodích o velikosti cca 100 km 2 přes průměrných hodin v povodích Jevišovky, Rokytné nebo Trkmanky (oblast Dyje po ústí) až po maximálně 37 hodin ve velmi protáhlém a málo sklonitém povodí Dyje nad Svratkou. Z toho potom 2_zprava_JM.doc strana 6

8 vychází i hodnocení jednotlivých SO oblastí podle délky zpoždění kulminace. Pokud toto zpoždění dosahuje alespoň dvojnásobku střední dotokové doby, hodnotí se účinek jako vyhovující, protože retenční objem v takovém případě spolehlivě zachytí špičku hydrogramu stoleté povodně a tím způsobí její významné ztlumení. Zjištění přesné míry onoho ztlumení by si ovšem vyžadovalo podrobnější výpočet na základě mnohem komplexnějších údajů a není předmětem tohoto globálního hodnocení. Pokud je zpoždění kratší, je vypočten jeho procentuální poměr vůči požadované době a podle tohoto údaje jsou SO oblasti seřazeny sestupně do pořadí vyjadřujícího naléhavost zajištění dalších retenčních prostorů - viz přílohu T Odhlédneme-li od malých částí povodí do cca 100 km 2, která musí být posuzována společně s většími celky v rámci plánů oblastí povodí, vychází nejvyšší potřeba retenčních prostorů v SO oblastech Rokytná, Svratka, Svitava a Morava po Dyji (tj. vlastně Velička), kde je dosaženo jen malého zpoždění kulminace v rozsahu 2,8% až 8,5% z požadované hodnoty. Naopak nejlepší situace je v SO oblasti Dyje po ústí do Moravy (57,5%), kde se projevuje příznivý vliv soustavy velkých Novomlýnských nádrží a dále Kyjovka od VD Koryčany (39,4%), kde sice není žádná velká nádrž, ale je zde relativně velké množství menších rybníků a poměrně nízký stoletý průtok - hodnota konstanty A 100 pouze 2,8. Přesto ani v těch nejlepších oblastech není dosaženo požadované hodnoty 100%, takže retenční prostory chybí všude a pořadí v tab. T vyjadřuje míru naléhavosti těchto potřeb. Z pohledu absolutní doby zpoždění kulminace je možné považovat za podmínečně vyhovující ještě oblasti, kde zdržení kulminace činí alespoň hod, i když nedosahuje požadovaný dvojnásobek dotokové doby. Toto pozdržení kulminace umožní alespoň provedení nejnutnějších záchranných opatření (např. provizorní ohrázování kritických míst, popř. evakuaci), přestože transformace povodňové vlny není dostatečná. Taková situace je např. právě v posledně jmenované oblasti Kyjovka od VD Koryčany nebo na obou oblastech Dyje Místa omezující průtočnost koryt vodních toků a údolních niv Místa omezující průtočnost koryt vodních toků a údolních niv jsou místa, kde při zvýšených vodních stavech dochází ke vzdutí vodní hladiny, v horším případě k jejich částečnému nebo úplnému ucpání s možností následného protržení. Tato místa zúžení průtočného profilu jsou většinou nekapacitní mostní objekty, především hospodářské mostky na menších vodních tocích zejména ve správě ZVHS a LČR, v menší míře jsou tato místa omezující průtočnost dána morfologií terénu. Problémy mohou být způsobené také činností soukromých majitelů pozemků, kteří vlastní nejen přilehlé pozemky kolem drobných vodních toků, ale i pozemky pod drobnými vodními toky. Jde zejména o jejich neohleduplné hospodaření na těchto pozemcích např. orba pozemků až za hranici ochranného pásma vodního toku. Omezení průtočnosti vodního toku mohou rovněž způsobit ledové nápěchy, které se tvoří nejen v době tání, ale i v období mrazu tzv. místa častých ledových obtíží. Podklady, které byly z větší části získány od Povodí Moravy, s. p. Studie odtokových poměrů, z webových stránek ČHMÚ, z povodňových zpráv jednotlivých obcí a z poznatků místního šetření, jsou zpracovány v tabulkách viz tabelární přílohy T Místa omezují průtočnost koryt a T Místa častých ledových obtíží a graficky zobrazeny v mapové příloze M _zprava_JM.doc strana 7

9 2.1.3 Místa, kde dochází k nadměrnému zanášení splaveninami Splaveniny jsou pevné částice transportované vodou posunované, převalované po dně koryta vodním proudem z horních částí toku do nižších poloh (zejména při povodních). Ty pak sedimentují a zanášejí přirozené i umělé vodní toky (plavební, odvodňovací, závlahové i jiné kanály), vodní nádrže a stavby na tocích. Zanášejí koryto toku a zmenšují jeho hloubku a tím snižují jeho kapacitu. Úroveň dna a s ní i hladina toku zvolna stoupá a postupně působí zamokření okolních pozemků. Koryto vyžaduje častější údržbu a čištění, což je jednak nákladné a jednak má negativní vliv na stabilitu a ekologickou funkci koryta. Nejvíce splavenin bývá po jarním tání sněhu v březnu a po přívalových deštích v červenci. Místa, kde dochází k nadměrnému zanášení splaveninami, byla vypracována z podkladů příslušných správců toků a jsou uvedena v tabulce T.2.7 a graficky zobrazena v mapové příloze M Vymezení zastavěných území nechráněných nebo nedostatečně chráněných před povodněmi Seznam zastavěných území nechráněných nebo nedostatečně chráněných před povodněmi byl sestaven na základě podkladů jednotlivých správců toků, mapových podkladů, povodňových plánů a zpráv o povodních, na základě vymezení záplavových území a v neposlední řadě vlastních poznatků z terénních průzkumů a rozhovorů s obyvateli znalých místních poměrů. Po zveřejnění na internetových stránkách a odprezentování návrhů protierozních opatření byl původní seznam nedostatečně chráněných území rozšířen o další zastavěná území, a to dle připomínek obcí a vyhodnocení lokalit dle stupně ohrožení. Posuzovaná území jsou zpracována v tabelární příloze T.2.8. a graficky znázorněna v mapové příloze M Extrémní odtokové situace Extrémní odtokovou situací je z hydrologického hlediska průtok ve vodním toku, který je mimořádně vysoký, nebo mimořádně nízký ve srovnání s jeho dlouhodobými průměrnými hodnotami. Zde se zabýváme pouze jedním z těchto extrémů, a to průtoky mimořádně vysokými, neboli povodněmi. V zákonu č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, který se zkráceně označuje jako "Vodní zákon" je uvedena pod 64 právní definice povodně : "Povodněmi se pro účely tohoto zákona rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody. Povodní je i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod. Povodeň může být způsobena přírodními jevy, zejména táním, dešťovými srážkami nebo chodem ledů (přirozená povodeň), nebo jinými vlivy, zejména poruchou vodního díla, která může vést až k jeho havárii (protržení) nebo nouzovým řešením kritické situace na vodním díle (zvláštní povodeň). 2_zprava_JM.doc strana 8

10 Povodeň začíná vyhlášením druhého nebo třetího stupně povodňové aktivity a končí odvoláním třetího stupně povodňové aktivity, není-li v době odvolání třetího stupně povodňové aktivity vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity. V tom případě končí povodeň odvoláním druhého stupně povodňové aktivity. Povodní je rovněž situace uvedená v předchozím odstavci, při níž nebyl vyhlášen druhý nebo třetí stupeň povodňové aktivity, ale stav nebo průtok vody v příslušném profilu nebo srážka dosáhla směrodatné úrovně pro některý z těchto stupňů povodňové aktivity podle povodňového plánu příslušného územního celku. Pochybnosti o tom, zda v určitém území a v určitém čase byla povodeň, rozhoduje, je-li splněna některá z těchto podmínek, vodoprávní úřad. Za nebezpečí povodně se považují situace zejména při: a) dosažení stanoveného limitu vodního stavu nebo průtoku ve vodním toku a jeho stoupající tendenci, b) déle trvajících vydatných dešťových srážkách, popřípadě prognóze nebezpečí intenzivních dešťových srážek, očekávaném náhlém tání, nebezpečném chodu ledů nebo při vzniku nebezpečných ledových zácp a nápěchů, nebo c) vzniku mimořádné situace na vodním díle, kdy hrozí nebezpečí jeho poruchy." Nebezpečí výskytu povodní a možné škody Z hydrologického hlediska je míra nebezpečí výskytu povodně jednoznačně definována pravděpodobností dosažení nebo překročení určité hodnoty průtoku. V praxi se pro klasifikaci velikosti povodní spíše prosadilo používání převrácené hodnoty pravděpodobnosti a tou je doba opakování v letech. Např. pro povodeň s pravděpodobností výskytu 1 % je doba opakování 100 let a označuje se zjednodušeně jako "stoletá" povodeň. Z toho ovšem může vzniknout falešný dojem, že stoletá povodeň se vyskytuje víceméně pravidelně jednou za sto let a pokud se vyskytla nyní (letos, vloni, před 5 lety), tak v dohledné době žádná další podobně velká nehrozí. Události několika minulých let nás však přesvědčily o tom, že skutečnost je jiná. Doba opakování stejně jako pravděpodobnost překročení jsou čistě statistické veličiny a je nutné je tak také chápat. Vznikají vyhodnocením konkrétních pozorovacích období, která jsou na různých tocích a v různých stanicích různě dlouhá, avšak jen zřídka překračují onu "magickou" hranici 100 let, jak je ostatně vidět na přílohách T.2.9 až T Vyjadřují skutečně jen statistickou pravděpodobnost vyjádřenou podílem počtu jevů překračujících určitou hranici k počtu všech pozorovaných jevů. Například pravděpodobnost 0,1 znamená, že daný jev se vyskytuje průměrně jednou za deset pozorování (let), ale také desetkrát za sto nebo stokrát za tisíc. Přitom časové rozložení je víceméně náhodné, takže teoreticky může nastat třeba deset výskytů těsně za sebou vyvážených dalšími 90 pozorováními, kdy hledaný jev nenastane. Jedná se tedy o naprosto stejnou spolehlivost informace jako např. pravděpodobnost výhry v loterii. Jediný rozdíl spočívá v tom, že u loterie se dá pravděpodobnost výhry přesně matematicky vyjádřit jako počet vyhrávajících kombinací k celkovému počtu možných kombinací, zatímco v případě povodní se vychází jen z empirických údajů získaných pozorováním minulých událostí. Tento fakt tak poněkud relativizuje získané výsledky, protože se mlčky předpokládá, že i v budoucnosti se budou povodně vyskytovat s přibližně stejnou četností jako v minulosti. To by však předpokládalo, že veškeré podmínky a faktory způsobující povodně se v čase nebudou měnit. Je všeobecně známo, že tento předpoklad již delší dobu neplatí. Působením lidské činnosti se postupně 2_zprava_JM.doc strana 9

11 a v různé míře mění charakter a odtokové poměry jednotlivých povodí - nemluvě o výstavbě vodohospodářské infrastruktury. Dalším fenoménem, který je zejména v několika posledních letech široce diskutován, je globální změna klimatu, o níž se spekuluje v tom smyslu, že k ní v nejbližší době může dojít nebo že již dokonce započala. To by pochopitelně znamenalo, že pravděpodobnosti výskytu povodní získané z dosavadních pozorování, nebudou do budoucna platit. Důkazem tohoto jevu může být mj. velký rozsah přehodnocování n-letých průtoků (převážně směrem k vyšším hodnotám), které provedl ČHMÚ po katastrofálních povodních v letech 1997 a Praktickým důsledkem těchto oprav hydrologických dat je stav, kdy nějaká konkrétní protipovodňová úprava byla původně navržena např. na úroveň stoleté vody, ale v současnosti poskytuje nižší ochranu, např. jen padesátiletou. Konkrétním vyjádřením míry nebezpečí výskytu povodní jsou tedy charakteristiky N-letých průtoků v různých profilech hlavních toků, jejichž aktuální platné hodnoty jsou uvedeny v tab. T.1.1, resp. T.1.3 a T.1.5. Přitom však musíme mít na paměti, že tyto údaje nejsou neměnné, ale že časem dochází a nepochybně i nadále bude docházet k jejich periodickému upřesňování podle toho, jak se budou (nebo nebudou) měnit klimatické a hydrologické poměry. Co se týče možných škod při povodních, člení se do několika kategorií podle charakteru vlastnictví dotčených nemovitostí - státní, obecní, podnikatelských subjektů, soukromé. Z dostupných podkladů získaných od jednotlivých obcí, nebo obcí s rozšířenou působností (ORP) nebylo možné sestavit relevantní údaje, protože tyto podklady jsou značně kusé a nesoustavné. Zde je možné pro ilustraci uvést např. povodňové škody z r : ORP Veselí nad Moravou ORP Hodonín 152,3 mil. Kč 436,7 mil. Kč Povodňové škody z roku 2006 jsou již vyčísleny mnohem podrobněji, viz níže : ORP Blansko ORP Boskovice ORP Brno ORP Hodonín ORP Ivančice ORP Mikulov ORP Rosice ORP Šlapanice ORP Tišnov ORP Veselí nad Moravou ORP Vyškov 21,4 mil. Kč 5,1 mil. Kč 1,2 mil. Kč 118,9 mil. Kč 1,6 mil. Kč 15,0 mil. Kč 0,4 mil. Kč 16,9 mil. Kč 1,7 mil. Kč 41,9 mil. Kč 2,3 mil. Kč Pro kvantifikaci možných škod se proto v současné době začínají využívat různé metody rizikové analýzy, které ovšem pro svou správnou funkci vyžadují zajištění rozsáhlého a spolehlivého souboru vstupních dat. Tato problematika se vymyká předložené studii a bude podrobněji řešena v plánech oblastí povodí, které se v současné době zpracovávají. Území Jihomoravského kraje se týkají plány oblastí povodí Moravy a Dyje. V oblasti povodí Moravy byl jako první pokus o analytickou kvantifikaci povodňových škod proveden výpočet po katastrofální povodni v r Byla použita škodní funkce jako proměnná závislá na poloze 2_zprava_JM.doc strana 10

12 záplavové čáry a typu území z hlediska potenciálních škod. Funkce byla kalibrována porovnáváním se skutečnými škodami vyčíslenými následně po této reálné povodňové situaci. Tento výpočet ovšem končí v profilu Uherské Hradiště a pro území Jihomoravského kraje tedy není využitelný. O tom, že existuje funkční závislost povodňových škod na velikosti povodňového průtoku svědčí také výše uvedené údaje, kde poměr vyčíslených škod v působnosti ORP Veselí a Hodonín je přibližně shodný při velké povodni 1997 i při poslední povodni v r Historické povodně Na základě statistického zpracování kulminačních povodňových průtoků, jak je uvedeno v předchozím odstavci, je možné provést praktickou definici povodně z hydrologického hlediska. Je to epizoda zvýšených průtoků, jejichž vrcholová (kulminační) hodnota má pravděpodobnost překročení rovnou nebo nižší než 1, neboli dobu opakování 1 rok a větší. Průtoky s nižší kulminací patří již do oblasti tzv. m-denních vod a ve vyhodnocení povodní se jimi nezabýváme. Tato definice přitom není v rozporu s předchozí právní definicí, protože lze předpokládat, že na zvýšené průtoky opakující se častěji než 1 x ročně jsou vodní tok i jeho bezprostřední okolí nějakým způsobem adaptovány a tyto průtoky by tedy neměly opakovaně působit větší škody. Historická povodeň je podle ČSN (Názvosloví hydrologie) významná povodeň známá z historických pramenů. K tomuto pojmu je ovšem možné přistupovat ze dvou pohledů : Buď se jedná o povodeň v libovolně vzdálené minulosti, k níž však většinou chybí jakákoliv relevantní informace o její velikosti a trvání. Většinou se jedná pouze o stručné zmínky v různých kronikách nebo jiných dobových dokumentech, v nejlepším případě se dochovají nějaké značky na budovách označující nejvyšší úroveň zaplavení. Ale vzhledem k tomu, že téměř nikdy nejsou současně k dispozici údaje o tom, jak v té době vypadalo koryto řeky, nelze tímto způsobem většinou získat žádné spolehlivé informace pro statistické zpracování, kromě té základní skutečnosti, že v určitém roce přišla velká voda. Nebo jde o povodeň, která je dokumentována více nebo méně podrobnými číselnými údaji získanými z měrných profilů vybudovaných na vodních tocích specielně za účelem měření vodních stavů a průtoků. Nejstarší data tohoto typu pocházejí z přelomu 19. a 20. století, kdy začala být koncepčně budována vodočetná pozorovací síť - např. Svratka v Brně - Pisárkách od r a v Židlochovicích od r. 1912, Rokytná v Moravském Krumlově a Oslava v Oslavanech od r. 1890, Svitava v Bílovicích a Jihlava v Ivančicích od r atd. Po odborném zpracování vodočetných záznamů se potom získávají systematické a věrohodné údaje jak o velikosti průtoků tak o jejich časovém průběhu. Tyto podklady je také možné dále statisticky zpracovat, jak je popsáno výše v této kapitole. Je zřejmé, že pro úvahy o protipovodňové ochraně mají význam zejména historické povodně tohoto druhého typu. Z první skupiny se v literatuře uvádějí velké povodně na Moravě v letech 1363, 1480, 1598, 1620, 1714, 1883 a Ve druhé skupině povodní je pochopitelně použitelných informací nesrovnatelně více. Nejlepším zdrojem dat by zde patrně byla bývala databáze extrémních odtokových situací REFO vedená na ČHMÚ. Ovšem přístup k datům ČHMÚ je prozatím značně finančně nákladný, a proto jsme v této fázi prozatím volili náhradní zdroje dat. Předpokládáme, že v budoucnosti po očekávané transformaci ČHMÚ se situace se získáváním těchto podkladů může zlepšit. Nyní jsme použili dostupná data od podniků Povodí, Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM a z internetu. 2_zprava_JM.doc strana 11

13 Dostupných dat je i tak značné množství a bylo tedy potřeba je nějak prakticky a přehledně uspořádat. Proto bylo provedeno shrnutí výskytu povodňových kulminačních průtoků za různě dlouhá období v důležitých profilech, kde se podařilo získat největší množství údajů. Profily jsou uvedeny v následující tabulce společně s chronologickým přehledem let, kdy se průtok blížil, nebo překročil hranici pravděpodobnosti 1%, neboli hodnotu Q 100. Tab. č. 2: Seznam vodoměrných profilů historických povodní Tok Profil Rok Průtok Q 100 ( ) Q 100 (2005 ) Morava Strážnice Dyje Podhradí n/dyjí Trávní dvůr Nové Mlýny Jevišovka Božice Svratka Veverská Bítýška Židlochovice Svitava Bílovice n/svit Litava Rychmanov Oslava Oslavany Jihlava Ivančice Vzhledem k počtu let měření v uvedených profilech, by se takové případy neměly vyskytnout v každém z nich v průměru více než jednou. Toto je celkem splněno až na profil Podhradí nad Dyjí, kde se tyto vysoké průtoky vyskytly od roku 1935 celkem 7x (v tabulce nejsou ještě uvedeny roky 1944 a 2002 s poněkud nižšími kulminacemi - viz T.2.10). Další 2 velké povodně se vyskytly na počátku století, kdy se v Podhradí ještě neměřilo, ale jsou zaznamenány v profilu Vranov. Rovněž průtoky v blízkosti hodnoty Q 50 se zde vyskytují vícekrát, než by odpovídalo sedmdesátileté řadě pozorování. Tento stav by se měl patrně blíže analyzovat a objasnit. Ze shromážděných údajů jsou potom v každém profilu sestaveny tři přílohy : Tabelární přehled základních údajů o profilu a souhrn všech dostupných údajů o povodňových kulminačních průtocích s uvedením zdroje Graf chronologický průběh povodňových průtoků, kde je vidět na časové ose, jak často a s jakou pravidelností nebo nepravidelností byly zaznamenány různé velikosti kulminačních průtoků. Empirická čára překročení povodňových průtoků, kde jsou kulminační průtoky seřazeny sestupně podle velikosti a vytvářejí tak charakteristickou čáru překročení. 2_zprava_JM.doc strana 12

14 Zaznamenané údaje nejsou pochopitelně očištěny o ovlivnění průtoků v důsledku výstavby vodních nádrží a poldrů nebo jiných změn v povodí. Zpracované údaje jsou prezentovány na přílohách T T Pro úplnost je u profilů, nad nimiž se nachází nějaká vodní nádrž, vyznačen rok jejího uvedení do provozu. 2.2 Zhodnocení srážko-odtokových vztahů na drobných vodních tocích Zhodnocení výskytu povodní na DVT - historické údaje Pro tuto problematiku byla využita rozsáhlá databáze údajů vedená na Zemědělské vodohospodářské správě (Ing. Kotrnec) pod názvem vodohospodářská paměť. Ta obsahuje údaje o maximálních odtocích z elementárních ploch povodí v zóně drobných vodních toků (DVT) za období , tedy více než 100 let. Rozlišuje čtyři oblasti sezonality podle převažujícího výskytu povodňových epizod - viz mapovou přílohu M.2.9. Z uvedené mapky vyplývá, že na území Jihomoravského kraje jsou zastoupeny všechny oblasti s výjimkou letní. Jednotlivé oblasti jsou převážně vázány na různé nadmořské výšky, ale částečně také na zemědělské výrobní oblasti. V každém roce se eviduje nejvyšší odtokové a erozní zatížení, což je dobře vidět na údajích z let 1997 a 2002, která jsou dosud v živé paměti - viz mapovou přílohu M Konkrétní hodnotové rozsahy jednotlivých kategorií jsou stanoveny empiricky na základě nejmenších a největších pozorovaných intenzit, a to následovně : Tabulka č. 3 : Orientační hodnoty N - letých průtoků v závislosti na velikosti povodí bystřin a drobných vodních toků v m 3 s -1 (podle jednotlivých klasifikačních stupňů poškození půdního fondu ČR) Klasifikační stupeň poškození 100 ha [ 1 km 2 ] ha [ 10 km 2 ] Pouze orientačně ha [ 100 km 2 ] I - nepatrné do 3,6 do 15 - II - slabé 3,6 až 5 15 až 22 do 101 III - střední 5 až 6,3 22 až až 127 IV - silné 6,3 až 7,7 28 až až 154 V - velmi silné 7,7 až 9 34 až až 177 VI - extrémní nad 9 nad 40 nad 177 2_zprava_JM.doc strana 13

15 Tabulka č. 4 : Orientační hodnoty pro hodnocení výskytu vodní eroze v závislosti na velikosti povodí bystřin a drobných vodních toků v t.r -1 (podle jednotlivých klasifikačních stupňů poškození půdního fondu ČR) Klasifikační stupeň 100 ha [ 1 km 2 ] ha [ 10 km 2 ] Pouze orientačně ha [ 100 km 2 ] I do 30 do 73 do 180 II 30 až až až 693 III 73 až až až IV 217 až až až V 723 až až až VI nad 3245 nad nad Tabulka č. 5 : Vztahy mezi jednotlivými klasifikačními stupni poškození půdního fondu a výskytem N- letých průtoků a vodní eroze v zóně bystřin a drobných vodních toků ČR Klasifikační stupně výskytu povodní a eroze [ ] Prům. doba opakování m-tého členu časové řady průtoků a eroze N [roky] Území s průměrným sklonem do 6 % Území s průměrným sklonem nad 24 %, příp. 48 % I a menší než 1 - I b 1 až 2 menší než 1 II 2 až 5 1 až 2 III 5 až 10 2 až 5 IV 10 až 20 5 až 10 V 20 až až 20 VI a 50 až až 50 VI b nad až 100 VI c - nad 100 2_zprava_JM.doc strana 14

16 Tabulka č. 6 : Průtoky a eroze Výsledky časoprostorového hodnocení poškození půdního povrchu povodí bystřin a drobných vodních toků N letými průtoky a vodní erozí v období 1881 až 2003 Plocha zasaženého území ČR ( zóna povodí bystřin a drobných vodních toků ) v % území ČR [ ha ] N [ roky ] Klasifikační stupeň I II III IV V VI 1 18,4 79,76 1, ,64 8,79 0, ,49 70,96 3,09 0, ,10 87,11 9,68 1,97 0, ,79 51,07 4,17 0, ,72 61,82 29,91 4, ,77 31,53 51,60 16,10 období 1881 až , ,61 16,11 rok ,95 43,28 20,62 7,55 4,31 3,49 rok ,94 30,49 26, ,45 roky 1997 a ,21 21,25 30,84 22,94 15,86 7,90 Pro vyjádření vztahů mezi plochou povodí, průtokem a erozí je použito osvědčených exponenciálních vzorců, obdobně jako je uvedeno v kapitole : 2_zprava_JM.doc strana 15

17 Složením maximálních údajů z jednotlivých let potom vznikne mapa souhrnných údajů za dané období, např viz mapovou přílohu M Je vidět, že v ní prakticky nejsou zastoupeny nejnižší kategorie, což je ovšem správné, protože je to vlastně mapa větších než stoletých průtoků a ty jsou všude relativně velké. Z mapy je patrné rozložení nejohroženějších oblastí, ovšem vzhledem ke zvolené škále je zobrazení (v daném případě jen 3 kategorie) poměrně hrubé Vliv povodní na DVT a posouzení současného stavu Jak bylo vyloženo v předchozí kapitole, z mapy souhrnných údajů za celé sledované období není možné dost dobře vyhodnotit ohrožené oblasti, protože většina hodnoceného území spadá do dvou nejvyšších kategorií. Proto ZVHS statisticky zpracovává údaje za jednotlivé evidované roky a vyhodnocuje z nich zatížení a poškození území pro standardní hodnoty opakování obdobně jako se to provádí pro kulminační povodňové průtoky ve vodoměrných profilech. Ukázka takového vyhodnocení je prezentována na přílohách M Pro stanovení nejvíce exponovaných částí povodí je potom možné použít různé hodnoty opakování povodňových a erozních jevů podle jejich polohové četnosti zastoupení v jednotlivých částech republiky. V případě Jihomoravského kraje byla zvolena hodnota opakování N = 50 let a byly sledovány dvě nejvyšší kategorie, tj. velmi silné a extrémní poškození. Příslušný seznam dotčených katastrálních území a obcí je uveden v tabulkách na příloha T.2.20 a v následující příloze T.2.21 je provedeno porovnání výsledků získaných podle této metodiky a podle postupu uvedeného v kap Těmito údaji je potom možné doplnit, případně korigovat oblasti urychleného odtoku, jak je to provedeno v závěru kap a v tab. T Posouzení ovlivnění extrémních přítoků DVT Významné vodní toky a drobné vodní toky se v průběhu povodňových situací vzájemně ovlivňují zejména v důsledku jejich různé odezvy na konkrétní příčinnou srážku a následně různého časového postupu povodňových vln. Povodeň na DVT způsobí spíše krátkodobá přívalová srážka lokálního charakteru, průběh následné povodňové vlny je relativně rychlý a brzy odezní. Na velkých povodích je tomu opačně, povodeň je způsobena většinou dlouhodobou srážkou menší intenzity ( případně kombinovanou s táním sněhu ), která ovšem zasáhne velké území, tj. celou plochu povodí nebo její většinu. Povodňová vlna postupuje pomaleji a její odeznění trvá dlouho - řádově dny až týdny. Z uvedeného vyplývají dvě podoby vzájemného ovlivňování významných a drobných vodních toků. Při povodni na velkém toku dochází v místě zaústění drobného vodního toku ke zpětnému vzdutí, které může sahat poměrně daleko a způsobit lokální zaplavení v relativně velké vzdálenosti od páteřního toku. Ke komplexnímu posouzení takového ovlivňování není k dispozici dostatek analytických podkladů a nebylo tedy provedeno. Je možné vycházet pouze ze známých empirických údajů, tj. hlášení a zpráv, kde k takovým jevům obvykle nebo pravidelně dochází. Tyto případy jsou popsány a řešeny v části 3. Dalším případem je stav, kdy na drobném vodním toku prochází velká lokální povodeň a přichází do velkého recipientu, kde jsou průtoky jen mírně zvýšené. V tom případě může vzniknout na krátkém úseku velkého toku pod zaústěním přívalová vlna. Vzniká tak otázka, jak velké může být takové ovlivnění a zda může způsobit na recipientu nějaký nebezpečný stav. Zde je možné využít analytického vyjádření průtoku Q 100 v libovolném dílčím povodí dané oblasti - viz kap , a proto je 2_zprava_JM.doc strana 16

18 provedeno parametrické vyjádření procentního zvýšení průtoku v recipientu pod zaústěním DVT, na němž právě kulminuje stoletá povodeň. Přitom se předpokládá, že pokud je na malém povodí stoletá povodeň, na velkém povodí je průtok rovněž zvýšený, např. v úrovni alespoň Q 1 nebo Q 2. V tomto smyslu byly zkonstruovány grafy na příloze T.2.20 vč. instruktivního příkladu konkrétního použití. Jako typická reprezentativní povodí byly zvoleny řeky Svratka, Svitava, Jihlava a Oslava. Z uvedených grafů je tak možné kdykoliv zjistit míru ovlivnění konkrétního toku podle aktuální potřeby Posouzení oblastí s krasovými vodami Na území Jihomoravského kraje se rozkládá největší a nejvýznamnější krasová oblast České republiky - Moravský kras. Jedná se o úzké protáhlé území, které se táhne přibližně severojižním směrem od severovýchodního okraje krajského města Brna až po obec Sloup v délce cca 25 km a šířce 3-6 km. Jedná se o tzv. úplný kras, kde jsou zastoupeny a plně vyvinuty jak povrchové tak podzemní formy krasového vývoje. Na převážné části území (cca 94 km 2 ) byla v roce 1956 vyhlášena chráněná krajinná oblast Moravský kras. Ta je asi ze 60% pokryta lesem, převážně listnatým. Nejcennější části území jsou chráněny v 11 přírodních rezervacích, ve 4 národních přírodních rezervacích a dvou národních přírodních památkách. Z geologického hlediska je krystalickým podkladem Moravského krasu intruzívní těleso brněnského masivu starohorního stáří, složené především z žulových hornin. Vlastní geologický vývoj Moravského krasu začal v prvohorách, ve středním devonu. Tehdy došlo k poklesu východního okraje brněnského masívu a k vytvoření mořské sedimentační pánve. Nejstaršími horninami, které se začaly usazovat na novém mořském dně, jsou pískovce, arkózy a slepence. Tyto horniny označované jako bazální klastika devonu vznikly splachováním horninového materiálu z okolní pevniny v období teplého klimatu. Lemují celé území Moravského krasu na jeho západním okraji. Ve středním a svrchním devonu byl přínos terestrického materiálu do pánve přerušen. V mělkém, teplém a čistém moři se vytvořily optimální podmínky pro růst a rozvoj mohutných kolonií přisedle žijících živočichů, jako jsou koráli a stromatopory. Vápnité schránky těchto organismů se staly základním stavebním kamenem vápenců Moravského krasu. Vápencová sedimentace byla potom ukončena v nejsvrchnějším devonu a spodním karbonu. V nadloží vápencových souvrství jsou místy usazeny nekrasové flyšové sedimenty spodního karbonu tzv. drahanského kulmu. Jsou to zejména břidlice, droby a slepence složené z úlomků okolních hornin. Z hydrogeologického a hydrologického hlediska se Moravský kras vyznačuje celou řadou zvláštností. Vnější vody, přitékající z nekrasových částí Drahanské vrchoviny, se na geologické hranici s devonskými vápenci rychle ztrácejí do podzemí, jak je tomu např. v Holštejnské kotlině, kde potok Bílá voda vstupuje do podzemí v prostoru jeskyně Nová Rasovna. Režim některých ponorů a vývěrů se mění v závislosti na vodních stavech, dochází k mimoúrovňovému kříženi podzemních toků a někde se vyskytuje i proměnná reversibilní funkce ponor - vývěr. Vnitřní povrchové toky se vzhledem k výše uvedenému vyskytují jen sporadicky, podzemní toky a jejich povodí nejsou vázány na povrchový reliéf. Celé území je rozděleno na tři hlavní hydrografické celky. Každá část má své vlastní, převážně podzemní hydrografické systémy s jednotnou erozní bází odvodňovacího toku. Hlavním recipientem severní části Moravského krasu je řeka Punkva, jejímiž zdrojnicemi jsou Sloupský potok a Bílá voda. Plocha povodí je 170 km 2. Sloupský potok se propadá do podzemí ve Starých skalách u Sloupsko šošůvských jeskyní, Bílá voda se ztrácí v ponorech Nové Rasovny, jak již bylo uvedeno výše. Po průtoku podzemními prostorami Holštejnské větve Amatérské jeskyně vzniká soutokem Bílé vody se Sloupským potokem řeka Punkva. Ta protéká převážně dosud neznámými prostorami až do propasti Macocha, odkud odtéká Punkevními jeskyněmi k vývěru. 2_zprava_JM.doc strana 17

19 Střední část krasu odvodňují Křtinský a Jedovnický potok se společnou plochou povodí cca 70 km 2. Jedovnický potok vytváří v podzemí jeskynní systém Rudické propadání - Býčí skála. Propadá se v ponoru Rudického propadání do hloubky cca 90 m a v podzemí protéká asi 13 km dlouhý jeskynní koridor. Křtinský potok se propadá v několika ponorech pod obcí Křtiny, protéká spodními patry několika jeskyní a vyvěrá v údolím svahu nedaleko jeskyně Býčí skála. Jižní část Moravského krasu je odvodňována Ochozským, Hádeckým a Hostěnickým potokem, jejichž povodí má plochu 76 km 2. Největším jeskynním systémem je Ochozská jeskyně. Ponorné toky po průchodu velmi složitou podzemní strukturou vyvěrají jako potok Říčka ve dvou vývěrech. Vliv krasového útvaru na odtokové poměry je dvojího druhu : Povrchový odtok a srážky se neudrží na povrchu terénu a ztrácejí se do podzemí. V podpovrchových geologických a pedologických vrstvách nevzniká obvyklá zásoba podzemní vody. Krajina nad krasem proto trpí suchem. Vytvářejí se typická suchá údolí (např. Suchý a Pustý žleb). Plošný rozsah postiženého území ovšem v tomto konkrétním případě není velký a území je naopak vysoce ceněno a chráněno pro svoji jedinečnost. V rozsáhlých podzemních labyrintech vzniká nemalá zásoba vody, která může v obdobích sucha podle místních podmínek přispívat ke zlepšení vodní bilance v úrovni erozní báze. Jedná se vlastně o podzemní obdobu přírodního jezera. Vzhledem k rozsáhlosti a značné nepřístupnosti podzemních prostor ovšem není znám jejich objem a lze jej jen nepřímo a orientačně odvozovat z pozorování dynamických jevů, např. zpoždění průtoku při výskytu lokálních přívalových srážek. Z hlediska protipovodňové ochrany je kras rovněž možné považovat za obdobu vodní nádrže s neovladatelným retenčním prostorem. Zvýšené průtoky ponorného toku postupně zaplňují určitý objem v jeskyních nad obvyklou hladinou, což způsobuje zpoždění a transformaci povodňové vlny. Zvýšení hladiny v podzemí může být značné a dosahovat až několika metrů, jak dokládají některé případy uvěznění osob v podzemí po rychlém zatopení vstupního otvoru nebo přístupové chodby. Vzhledem k výše uvedenému však není možné tento jev nijak jednoduše změřit, popsat a kvantitativně ohodnotit a žádné takové podklady v současné době nejsou k dispozici. Závěrem lze konstatovat, že popsané účinky krasových jevů jsou již určitým způsobem zahrnuty v hydrologických podkladech a v dalších územních charakteristikách, protože jejich vliv je trvalý a neměnný (v poměru k délce sledování těchto fenoménů člověkem) a není tedy nutné se tímto problémem nějak podrobněji zabývat. 2_zprava_JM.doc strana 18

20 2.3 Vhodné lokality pro umístění a doplnění stávajících limnigrafů Stávající vodoměrné stanice na území Jihomoravského kraje Tab. č. 7: Vodoměrné stanice ČHMÚ na území Jihomoravského kraje DBC LG stanice Vodní tok Plocha [km 2 ] NVN [m n. m.] Oblast povodí Moravy 3570 Jaroměřice Úsobrnka Vyškov Haná Otaslavice Brodečka Velká Velička Strážnice Velička Petrov Radějovka Oblast povodí Dyje 4320 Vysočany Želetavka Vranov - Hamry Dyje Dyjákovice Mlýnská strouha Výrovice Jevišovka Božice Jevišovka Skryje Loučka Lomnička Besének Bystrc Vrbovec Sloup Sloupský potok Holštejn Bílá Voda Skalní Mlýn Punkva Křtiny Křtinský potok Jedovnice Jedovnický potok Josefov Křtinský potok Želešice Bobrava Brankovice Cezava Ochoz Říčka Rychmanov Cezava Příšťpo Rokytná Velké Pavlovice Trnkmanka Kyjov Kyjovka Osvětimany Hručkovice _zprava_JM.doc strana 19

21 Společně využívané vodoměrné stanice ČHMÚ a Povodím Moravy, s. p. na území Jihomoravského kraje: Tab. č. 8: Společně využívané vodoměrné stanice na tocích DBC LG stanice Vodní tok Plocha NVN [km 2 ] [m n. m.] a b c d Oblast povodí Moravy 4215 Strážnice Morava x x x 4260 Lanžhot Morava x Oblast povodí Dyje 4300 Podhradí Dyje x x 4310 Jemnice Želetavka x x x 4350 Znojmo Dyje x x 4370 Trávní Dvůr Dyje x x 4470 Dolní Loučky Loučka x x 4480 Veverská Bítýška Svratka x x 4490 Brno - Poříčí Svratka x x 4520 Rozhraní Svitava x x x 4525 Prostřední Poříčí Křetínka x 4530 Letovice Křetínka x x 4540 Letovice Svitava x x 4570 Bílovice nad Svitavou Svitava x x x 4620 Židlochovice Svratka x x x 4695 Mohelno pod nádržemi Jihlava x x x 4740 Oslavany Oslava x x x 4770 Moravský Krumlov Rokytná x 4780 Ivančice Jihlava x x 4805 Břeclav - Ladná Dyje x x 6000 Krhovice Dyje x 6001 Hevlín Dyje x 6002 Hrušovany Jevišovka x 6004 Přibice Jihlava x * Vlastníkem LG stanic s DBC je pouze povodí Moravy, s. p. Vysvětlivky: a - stanice Povodí Moravy,s.p. předávající operativní údaje ČHMÚ b - stanice ČHMÚ zařazené do automatických sítí Povodí Moravy, s. p. c - stanice ČHMÚ předávající operativní údaje dispečinku Povodí Moravy, s. p. d - stanice vyhodnocované a zařazené do hydrofondu ČHMÚ 2_zprava_JM.doc strana 20