1.2. Postup výpočtu. , [kwh/(m 3.a)] (6)

Transkript

1 1. Stavebn energetcké vlastnost budov Energetcké chování budov v zním období se v současné době hodnotí buď s pomocí průměrného součntele prostupu tepla nebo s pomocí měrné potřeby tepla na vytápění Požadavky Průměrný součntel prostupu tepla Požadavky na průměrný součntel prostupu tepla jsou uvedeny v ČSN v čl Vyjadřují vlv samotného stavebního řešení na úsporu energe na vytápění nezohledňují tedy žádné nejsté faktory, jako je chování užvatelů č vlv klatckých podmínek. Hodnocená budova (nebo její ucelená část) musí mít podle ctovaného článku průměrný součntel prostupu tepla takový, aby splňoval podmínku, [W/(m 2.K)] (1) U em U em, N kde U em je průměrný součntel prostupu tepla budovy ve W/(m 2.K). Požadovaná maxální hodnota průměrného součntele prostupu tepla budovy U em,n se stanovuje v závslost na typu objektu a na převažující vntřní návrhové teplotě: pro všechny obytné budovy ze vztahu 0,15 U em, N = 0,30 +, [W/(m 2.K)] (2) A/ V kde A je celková plocha konstrukcí ohrančujících vytápěný objem budovy v m 2 a V je vytápěný objem budovy v m 3. Obě velčny se stanovují z vnějších rozměrů. pro nebytové budovy s běžně prosklenou fasádou (do 50% plochy obalových konstrukcí v nadzemní část) a převažující vntřní návrhovou teplotou od 18 do 24 C včetně ze vztahu (2) pro nebytové budovy se značně prosklenou fasádou (nad 50% plochy obalových konstrukcí v nadzemní část) a převažující vntřní návrhovou teplotou od 18 do 24 C včetně ze vztahu 0,20 U em, N = 0,35 +. [W/(m 2.K)] (3) A/ V pro ostatní budovy ze vztahu 700 U em, N = U em, N,20, [W/(m 2.K)] (4) θ θ θ ( ) e kde U em,n,20 je průměrný součntel prostupu tepla ve W/(m 2.K) stanovený ze vztahu (2) nebo (3), θ je převažující vntřní návrhová teplota ve C a θe je návrhová teplota venkovního vzduchu v zním období ve C. Doporučené hodnoty průměrného součntele prostupu tepla budovy se stanoví obdobným způsobem. Pro obytné budovy a pro nebytové budovy s běžně prosklenou fasádou a převažující vntřní návrhovou teplotu od 18 do 24 C se používá vztah 0,10 U em, N = 0,25 +, [W/(m 2.K)] (5) A/ V zatímco pro značně prosklené nebytové budovy s převažující vntřní návrhovou teplotu od 18 do 24 C se použje vztah (2). Má-l nebytová budova převažující vntřní návrhovou teplotu nžší než 18 C nebo vyšší než 24 C, použje se stanovení doporučené hodnoty průměrného součntele prostupu tepla vztah (4). Průměrný součntel prostupu tepla stanovený ze vztahů (2) až (5) se vždy zaokrouhluje na setny. Faktor tvaru budovy A/V se přtom uvažuje v maxálním rozmezí od 0,2 do 1,0 m 2 /m 3 (překročí-l vypočtený podíl A/V uvedené mezní hodnoty, ztotožní se s n).

2 Norma ČSN přpouští rovněž alternatvní hodnocení stavebně energetckých vlastností budov. Pro budovy s plochou výplní otvorů do 15% z celkové podlahové plochy lze totž splnt normové požadavky podstatně jednodušším způsobem než vyčíslením průměrného součntele prostupu tepla. Pro takto málo prosklené objekty je možné vyhodnott pouze součntele prostupu tepla jednotlvých konstrukcí na hranc vytápěné část budovy. Pokud žádná z těchto konstrukcí nebude mít součntel prostupu tepla vyšší, než je doporučená hodnota podle ČSN (vz kap. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), budou automatcky splněny požadavky ČSN na budovu jako na celek. A závěrem ještě několk důležtých poznámek. Hodnocení průměrného součntele prostupu tepla se požaduje př změnách a opravách dokončených budov, pokud se v rámc rekonstrukce mění více než 25% obvodového pláště. Samozřejmě se toto hodnocení požaduje v rámc zpracování energetckých audtů nebo energetckých certfkátů budov. Není-l splnění požadavku na průměrný součntel prostupu tepla techncky možné nebo ekonomcky vhodné, lze to prokázat energetckým audtem. Norma pak přpouští nesplnění požadavků, přčemž ale nesmí docházet k poruchám a vadám Měrná potřeba tepla na vytápění Požadavky na měrnou potřebu tepla na vytápění jsou uvedeny ve vyhlášce č. 291/2001 Sb. Zohledňují nejen vlv stavebního řešení objektu, ale vlv chování užvatelů, provozu v objektu a vnějších klatckých faktorů. Vyhláška č. 291/2001 Sb. je závazná pro všechny stavby a změny staveb, které jsou fnancované z veřejných prostředků, a pro všechny soukromně fnancované stavby a změny staveb s roční spotřebou energe vyšší než 700 GJ. Měrná potřeba tepla na vytápění budovy musí podle uvedené vyhlášky splňovat podmínku A ev ev, N = 20, , 03, [kwh/(m 3.a)] (6) V kde A je celková plocha konstrukcí ohrančujících vytápěný objem budovy v m 2 a V je vytápěný objem budovy v m 3. Obě velčny se stanovují z vnějších rozměrů. Hodnotí se vždy buď celá budova nebo její ucelená část. Požadavek (6) se nevztahuje na otevřené budovy, nafukovací haly, moblní buňky, skleníky, chladírny a mrazírny. U budov s vntřním trvalým technologckým zsky nad 25 W/m 3 se požadavek (6) uplatňuje jen tehdy, pokud je navrhované řešení ke snížení spotřeby tepla ekonomcky efektvní. Pro budovy památkově chráněné a budovy uvntř památkových rezervací platí požadavek (6) přěřeně k možnostem vždy však tak, aby nedocházelo k poruchám a vadám Postup výpočtu Průměrný součntel prostupu tepla Průměrný součntel prostupu tepla budovy nebo její ucelené část se stanoví podle ČSN ze vztahu H U = T em A, [W/(m2.K)] (7) kde A je celková plocha konstrukcí ohrančujících vytápěný objem budovy nebo její část v m 2 a H T je měrná tepelná ztráta prostupem tepla budovy nebo její část ve W/K. Měrnou tepelnou ztrátu prostupem tepla H T lze stanovt v různé úrovn přesnost např. podle ČSN EN 12831, ČSN EN ISO nebo podle ČSN Pro základní výpočty se používá zjednodušený vztah H A U b + A U, [W/K] (8) T = tbm zatímco pro přesnější analýzy je vhodnější vztah H A U b + l ψ b + χ b, [W/K] (9) T = kde A je plocha -té konstrukce ohrančující vytápěný prostor v m 2, U je součntel prostupu tepla -té konstrukce ve W/(m 2.K), l je délka -té tepelné vazby na hranc budovy v m, ψ je lneární čntel prostupu tepla -té tepelné vazby na hranc budovy ve W/(m.K), χ je bodový čntel prostupu tepla

3 -té tepelné vazby ve W/K (obvykle se zanedbává), b je čntel teplotní redukce pro -tou konstrukc nebo tepelnou vazbu stanovený podle vztahů (11) až (13), A je celková plocha konstrukcí ohrančujících vytápěný objem budovy nebo její část v m 2 a U tbm je průměrný vlv tepelných vazeb na hranc budovy č její část ve W/(m 2.K). Hodnota U tbm se obvykle odhaduje na základě kvalty navržených detalů. Standardně se uvažuje U tbm = 0,1 W/(m 2.K). Pro objekty s důsledně optalzovaným tepelným mosty se může podle ČSN hodnota U tbm snížt až na 0,02 W/(m 2.K), zatímco naopak pro budovy se zanedbaným řešením tepelných mostů může snadno překročt hranc 0,2 W/(m 2.K). Jsou-l známy parametry tepelných vazeb, lze průměrný vlv tepelných vazeb U tbm stanovt přesněj ze vztahu l ψ b + χ b U tbm =. [W/(m 2.K)] (10) A Čntel teplotní redukce b se stanoví buď orentačně z tabulkových hodnot v ČSN nebo ve vyhlášce č. 291/2001 Sb. (Tab. 1), nebo přesněj v závslost na typu konstrukce a na působících okrajových podmínkách. Používají se vztahy: pro konstrukce ve styku s vnějším vzduchem θ θe b = [-] (11) θ θ e kde θ je návrhová vntřní teplota působící na danou konstrukc ve C, θe je návrhová teplota venkovního vzduchu v zním období ve C a θ je převažující návrhová vntřní teplota ve C. Pro nejběžnější případ, kdy θ = θ, vychází b = 1,0. pro konstrukce ve styku s nevytápěným prostorem θ θu θ θe H ue b = nebo přesněj b = θ θ θ θ H H e e u ue [-] (12) kde θu je návrhová vntřní teplota v přlehlém nevytápěném prostoru ve C (orentační hodnoty uvádí ČSN ), H ue je celková měrná tepelná ztráta (prostupem větráním) z nevytápěného prostoru do exteréru ve W/K a H u je celková měrná tepelná ztráta z nteréru do nevytápěného prostoru ve W/K. Hodnoty H ue a H u lze stanovt podle ČSN EN ISO pro konstrukce ve styku se zemnou θ θ g θ θe Ls b = nebo přesněj b = [-] (13) θ θe θ θe A U kde θg je návrhová teplota v přlehlé zemně ve C (orentační hodnoty uvádí ČSN ), L s je tepelná propustnost konstrukcem v kontaktu se zemnou ve W/K stanovená podle ČSN EN ISO 13370, A je plocha -té konstrukce přlehlé k zemně v m 2 a U je její součntel prostupu ve W/(m 2.K) stanovený bez vlvu zemny. pro výplně otvorů se všechny čntele teplotní redukce stanovené ze vztahů (11) až (13) zvyšují o 15% - podobné zvýšení je v ČSN doporučeno pro lehké neprůsvtné obalové konstrukce s malou tepelnou setrvačností. Postup výpočtu měrné tepelné ztráty prostupem H T podle vztahu (9) odpovídá v prncpu postupu podle ČSN EN ISO Jedným rozdílem jsou čntele teplotní redukce, které ČSN EN ISO nepoužívá. Pro nejběžnější případ s θ = θ je zde popsaná podrobnější metodka ČSN zcela shodná s metodkou ČSN EN ISO Zbývá ještě uvést vztah pro odvozenou velčnu stupeň tepelné náročnost budovy. Tato velčna vyjadřuje kvaltu obalových konstrukcí budovy s pomocí poměru mez průměrným součntelem prostupu tepla a jeho požadovanou hodnotou: U em STN = 100. [%] (14) U em, N

4 Budovy splňující normové požadavky na energetckou náročnost vykazují hodnotu STN nžší než 100%. Stupeň tepelné náročnost se používá př vytvoření energetckého štítku budovy Měrná potřeba tepla na vytápění Výpočet měrné potřeby tepla na vytápění e v se zásadně provádí pro smluvní okrajové podmínky, které nemusí odpovídat skutečnému provozu a umístění objektu. Tím se tento výpočet výrazně lší od výpočtů energetckých blancí např. pro účely energetckých audtů, kdy se naopak ve výpočtu co nejpřesněj zohledňuje poloha objektu, způsob jeho větrání, velkost tepelných zsků apod. Na tyto rozdíly je třeba dát pozor. Podmínky, které je třeba uvažovat př hodnocení objektu podle vyhlášky č. 291/2001 Sb., jsou následující: hodnotí se jen potřeba tepla na vytápění, nehodnotí se potřeba energe na větrání a chlazení průměrná venkovní teplota je 3,8 C během otopného období v délce 242 dní větrání je nepřetržté s násobností výměny vzduchu 0,5 h -1 (bez zpětného získávání tepla) ve všech výpočtech ploch a objemů se uvažují vnější rozměry objektu objem vzduchu v objektu se uvažuje jako 80% z jeho celkového vytápěného objemu tepelné zsky z vntřních zdrojů se uvažují standardně ve výš Evz = Q = 6 V. [kwh/a] (15) kde V je vytápěný objem budovy v m Výpočet podle vyhlášky č. 291/2001 Sb. Postup jednoduchého výpočtu měrné potřeby tepla na vytápění podle 4 až 8 vyhlášky č. 291/2001 Sb. je pouze přblžný především př výpočtu zsků je podstatně méně propracovaný než postup ČSN EN 832 a ČSN EN ISO 13790, který bude komentován v kaptole Měrná potřeba tepla na vytápění se stanoví ze vztahu e = v Er V, [kwh/(m3.a)] (16) kde V je vytápěný objem budovy v m 3 a E r je výsledná potřeba energe na vytápění ze vztahu r vp vv ( E E ) E = E + E 0, 9 +, [kwh/a] (17) vz zs kde E vz jsou vntřní tepelné zsky podle vztahu (15) a E zs jsou solární zsky podle vztahu E zs = 3 V. [kwh/a] (18) Potřeba tepla k pokrytí tepelné ztráty větráním E vv se stanoví ze vztahu E = 0,81 θ 3, 8, [kwh/a] (19) vv ( ) V kde θ je převažující návrhová vntřní teplota ve C (vz kaptola Okrajové podmínky). Zbývá potřeba tepla k pokrytí tepelné ztráty prostupem E vp, která se stanoví jako ( 3,8) ( A U b + 0, A ) Evp = 5,81 θ 1, [kwh/a] (20) kde A je plocha -té konstrukce ohrančující vytápěný prostor v m 2, U je součntel prostupu tepla -té konstrukce ve W/(m 2.K) a b je čntel teplotní redukce pro -tou konstrukc podle Tab. 1. Součntelé prostupu tepla konstrukcí ve styku se zemnou a s nevytápěným prostory se ve vztahu (20) uvažují zásadně bez vlvu zemny a nevytápěných prostor.

5 Tab. 1: Čntele teplotní redukce b podle vyhlášky č. 291/2001 Sb. Konstrukce Typ b [-] Neprůsvtná konstrukce ve styku s vnějším vzduchem (stěna, střecha) 1,00 Výplně otvorů (okna, dveře) 1 1,15 půda s netěsnou krytnou 0,83 Podlaha pod půdou Konstrukce v kontaktu s nevytápěnou místností: Konstrukce v kontaktu se sklepem: Konstrukce přlehlá k zemně: půda s těsnou krytnou 0,74 sousedící převážně s vytápěným místnostm (chodby) 0,14 sousedící z část s venkovním prostředím,bez vnějších dveří 0,40 dtto, ale s vnějším dveřm (také vntřní schodště) 0,57 zcela pod terénem 0,43 částečně nad terénem - nevětraným 0,49 částečně nad terénem - větraným 0,57 podlaha na zemně a stěna v hloubce přes 3 m pod terénem 0,40 svslá stěna do hloubky 1 m pod terénem 0,66 svslá stěna v hloubce 1 až 2 m pod terénem 0,57 svslá stěna v hloubce 2 až 3 m pod terénem 0, Výpočet podle ČSN EN 832 a ČSN EN ISO Výpočtem podle ČSN EN 832 a ČSN EN ISO lze podstatně přesněj vyhodnott tepelné ztráty přes konstrukce ve styku se zemnou a s nevytápěným prostory. Tento výpočet také podporuje poměrně exaktní stanovení solárních tepelných zsků, a to nejen okny, ale specálním konstrukcem, jako jsou zní zahrady, Trombeho stěny č průsvtné tepelné zolace 2. Objekt se podle ČSN EN 832 a ČSN EN ISO hodnotí zásadně jako celek, rozdělený maxálně do několka sousedících zón, je-l to třeba. Každá ze zón se vyznačuje určtou převažující vntřní teplotou, způsobem větrání č velkostí vntřních zsků. Většnu objektů je obvykle možné považovat za jednu zónu. Příkladem méně časté vícezónové budovy může být výrobní hala s admnstratvní částí výrobní hala je první zónou a kanceláře zónou druhou. Pro každou ze zón se pak samostatně stanovuje energetcká blance, přčemž výsledná potřeba tepla je dána součtem dílčích potřeb. Měrná potřeba tepla na vytápění se př použtí metodky ČSN EN 832 a ČSN EN ISO stanovuje ze vztahu (16). Celková potřeba tepla na vytápění E r se ovšem stanoví ze vztahu E = Q = Q η Q + Q, [kwh/a] (21) r h l ( ) s kde Q l je potřeba tepla na pokrytí tepelné ztráty, Q jsou vntřní tepelné zsky, které se pro potřeby výpočtu e v uvažují podle vztahu (15), Q s jsou solární zsky a η je využtelnost tepelných zsků. Hodnoty Q s a η se dále stanovují výpočtem, který zde bohužel není možné podrobně komentovat 3. Podívejme se ncméně alespoň stručně ještě na velčnu Q l, která se stanovuje ze vztahu Q = L + L + H + H θ θ, [kwh/a] (22) l ( ) ( ) t D S U V em kde L D je tepelná propustnost mez vytápěným prostorem a vnějším vzduchem, L S je ustálená tepelná propustnost zemnou, H U je měrná tepelná ztráta nevytápěným prostory, H V je měrná tepelná ztráta větráním (vše v kw/k), θ je převažující návrhová vntřní teplota ve C, θ em je průměrná venkovní teplota během otopného období ve C (pro výpočet e v se uvažuje 3,8 C) a t je délka otopného období v h (pro výpočet e v se uvažuje 242 dní). 1 Hodnota platí pro součntel prostupu tepla okna č dveří bez 15% přrážky na malou tepelnou setrvačnost. 2 Výpočetní model pro hodnocení budovy je v ČSN EN 832 a ČSN EN ISO obecnější než ve vyhlášce č. 291/2001 Sb. Zvláště vhodný je pro řešení přesných energetckých blancí pro potřeby energetckých audtů, protože umožňuje zavést do výpočtu nejen účnnost otopné soustavy, ale ohřev TUV č nucené větrání s rekuperací tepla. 3 Zmíněné výpočty najde laskavý čtenář např. v čl. 6.2 a 7.2 v ČSN EN 832.

6 Význam jednotlvých měrných ztrát a propustností ve vztahu (22) objasňuje Obr. 1. Výpočet těchto velčn je podrobně popsán v řadě evropských norem, jejchž celková tloušťka může nepřpraveného člověka snadno přpravt o studjní nadšení. Případní zájemc o podrobnost by se proto měl před dalším studem těchto norem poslnt mnálně psychcky. V ČSN EN 832 a ČSN EN ISO najdou postupy pro určení měrné ztráty větráním H v. V ČSN EN ISO postupy pro stanovení tepelné propustnost zemnou L S pro podlahy na zemně, pro podlahy nad průlezným prostorem a pro nevytápěné a vytápěné suterény. A konečně v ČSN EN ISO H V L S H U L D Obr. 1 Dílčí měrné ztráty objektu Systémová hrance objektu vztahy pro výpočet měrné ztráty nevytápěným prostory H U a tepelné propustnost konstrukcem ve styku s vnějším vzduchem L D. Poslední jmenovaný vztah zde pro ožvení souvslostí (vz vztah (9)) uveďme: L A U + l + D = ψ χ, [W/K] (23) kde A je plocha -té konstrukce ohrančující vytápěný prostor v m 2, U je součntel prostupu tepla -té konstrukce ve W/(m 2.K), l je délka -té 2D tepelné vazby v m, ψ je lneární čntel prostupu tepla -té tepelné vazby 4 ve W/(m.K) a χ je bodový čntel prostupu tepla -té 3D tepelné vazby ve W/K (obvykle se zanedbává). Vlv tepelných mostů a jejch parametrů je ve vztahu (23) zcela zřetelný. Uvedený vztah odráží realtu moderních dobře tepelně zolovaných objektů, u kterých jsou velm malé tepelné ztráty prostupem plošným konstrukcem a kvůl tomu procentuálně vzrůstá vlv tepelných mostů, který byl u starších objektů většnou zanedbatelný 5. K tepelným vazbám a mostům ještě uveďme, že do vztahu (23) lze dosadt tabulkové hodnoty ψ podle ČSN EN ISO Na závěr zbývá sdělt, jak se do případného podrobnějšího výpočtu (např. pro potřeby energetckých audtů) zahrne účnnost otopného systému. Používá se vztah Qh + Qw Q = Qr, [kwh/a] (24) η h kde Q h je potřeba tepla na vytápění podle (21), Q w je potřeba tepla na ohřev TUV, Q r je zpětně získané teplo z vytápěcího systému, z odpadní vody atd. 6 a η h je účnnost otopné soustavy. Výpočetní postup podle ČSN EN 832 částečně a ČSN EN ISO 13790, který jsme zde jen v hrubých rysech naznačl, je pro ruční zpracování dost zdlouhavý. Obvykle se proto provádí s pomocí vhodného aplkačního programu. Př zadávání vstupních dat je třeba dodržovat několk základních pravdel. Především je nutné správně stanovt systémovou hranc vytápěné zóny. Příklady ukazuje Obr. 2. Všněme s, jaké část objektu se hodnotí jako konstrukce přlehlé k zemně. Neoznačené hrance se zadávají buď jako konstrukce v kontaktu s vnějším vzduchem (u objektů B, C a část A) nebo jako konstrukce se styku s nevytápěným prostory (stěna přlehlá ke garáž a strop po půdou u objektu A). Důležté je ještě správné zadání podsklepených objektů. Ty se podle ČSN EN ISO hodnotí jako celoplošně podsklepené, přčemž hloubka podsklepení se stanoví ze vztahu z = Ap, z Ap,, [m] (25) kde z je hloubka podsklepení v m pro -tou půdorysnou plochu A p, v m 2. Př hodnocení staveb se lze bohužel setkat s takovým uspořádáním podlahových konstrukcí, o kterých zřejmě autory ČSN EN ISO nenapadlo uvažovat. Zadávání v takových případech vyžaduje kreatvnější přístup často 4 Podrobnost k lneárnímu čntel prostupu tepla a jeho výpočtu uvádí kaptola Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.. 5 Tepelné mosty jsou orentačně zahrnuty do výpočtu podle vyhlášky č. 291 přrážkou 0,1 A ve vztahu (20). 6 Nkol z větracího vzduchu toto teplo je jž obsaženo v měrné ztrátě větráním H V.

7 půda Systémová hrance A objektu B C nevytápěná garáž nevytápěný suterén vytápěný suterén část hodnocené jako konstrukce v kontaktu se zemnou podle ČSN EN ISO Obr. 2 Systémové hrance vytápěných částí různých objektů pomůže podlahovou konstrukc rozdělt na více částí a každou z nch zadat zvlášť Příklady Na Obr. 3 je uveden schématcký řez a půdorys 1. NP jednoduchého částečně podsklepeného rodnného domu (podsklepení je pod ¼ půdorysu, suterén je větraný). V 2. NP jsou okna umístěna pouze na sever a jh vždy po dvojcích. Skladebné rozměry všech oken jsou 1200 x 1200 mm. Vstupní dveře mají plochu 2 m 2. Ostatní parametry jsou uvedeny na Obr. 3. Objem vytápěné část budovy je V = 511,1 m 3 (objekt je vytápěn celý bez suterénu a půdy). Plocha obalových konstrukcí ční A = 381,2 m 2. Požadavek na průměrný součntel prostupu tepla budovy stanovený ze vztahu (2) tedy ční U = 0,30 + 0,15 ( 381,2 / 511, 1) = 0,50 W/(m 2.K). Měrná em,n potřeba tepla na vytápění nesmí současně překročt mez stanovenou ze vztahu (6): e = 20, ,03 381,2 511, 1 = kwh/m 3.a. v,n ( ) 40, Výpočet měrné potřeby tepla podle vyhlášky č. 291/2001 Sb. Vypočtěme pro tento objekt nejprve měrnou tepelnou ztrátu postupem podle vyhlášky č. 291/2001 Sb. Vntřní tepelné zsky ční podle vztahu (15) E = 6 511,1 = 3067 kwh, solární zsky podle vztahu (18) E = 3 511,1 = 1533 kwh. Potřebu tepla na pokrytí tepelné ztráty větráním zs stanovíme ze vztahu (19) jako = 0,81 ( 20 3,8) 511,1 = 6707 E kwh. Výpočet potřeby tepla na vv pokrytí tepelné ztráty prostupem podle vztahu (20) provedeme s pomocí Tab. 2. Vychází E = 5, ,8 164,7 = kwh. vp ( ) Po dosazení do vztahu (16) vychází měrná potřeba tepla na vytápění e v = [ ,9 ( ) ] 511, 1 = 35,4 kwh/(m 3.a). Hodnocený objekt tedy splňuje požadavky vyhlášky č. 291/2001 Sb. na měrnou potřebu tepla na vytápění. vz 7 Tento postup musí ovšem použtý výpočetní program podporovat.

8 x U = 1,6 W/(m 2.K) U = 0,3 W/(m 2.K) podsklepení x U = 0,24 W/(m 2.K) R = 1,5 m 2.K/W R = 0,8 m 2.K/W R = 0,3 m 2.K/W U = 1,8 W/(m 2.K) Obr. 3 Schématcký řez a půdorys 1. NP rodnného domu Tab. 2: Vlastnost konstrukcí pro výpočet tepelné ztráty prostupem Konstrukce Plocha Souč. prostupu tepla Čntel tepl. redukce Okna 13,0 m 2 1,6 1,15 Dveře 2,0 m 2 1,8 1,15 Stěny 183,1 m 2 0,30 1,00 Škmá střecha 52,0 m 2 0,24 1,00 Podlaha půdy 43,7 m 2 0,24 0,83 Podlaha na terénu 65,6 m 2 0,60 0,40 Podlaha nad suterénem 21,8 m 2 0,54 0, Výpočet průměrného součntele prostupu tepla podle ČSN a měrné potřeby tepla na vytápění podle ČSN EN 832 Pro výpočet průměrného součntele prostupu tepla podle ČSN a měrné potřeby tepla podle ČSN EN 832 pro objekt na Obr. 3 použjeme program Energe Okrajové podmínky pro výpočet zadané na prvním zadávacím formulář programu ukazuje Obr. 4. Další vstupní data jsou vdět přehledně na Obr. 5 a Obr. 6. Obr. 4 Okrajové podmínky pro výpočet

9 80% z objemu vytápěné část Pro výpočet měrné potřeby se tyto hodnoty nezadávají. V ostatních případech se zadává reálná hodnota. Ostatní okna (2 východní a 3 jžní) mají stejné parametry jen jný počet a orentac. Zadají se na další formuláře pro okna. Parametry tepelných vazeb není nutné zadávat, protože na formulář pro pops zóny je zvolen přblžný výpočet vlvu vazeb s pomocí U tbm Vlv vntřních záclon Obr. 5 Zadání okenních konstrukcí a konstrukcí v kontaktu s vnějším vzduchem Z výpočtu programem Energe vychází vntřní tepelné zsky E = 3067 kwh a solární zsky vz vp + E vv E =1109 kwh. Potřeba tepla na pokrytí tepelných ztrát je celkem E = kwh. zs

10 Detal záložky Konstrukce na styku s nterérem Detal záložky Konstrukce na styku s exterérem 80% z objemu suterénu stanoveného z vnějších rozměrů Průměrná hloubka suterénu pod celým půdorysem podle vztahu (84) Obr. 6 Zadání konstrukcí v kontaktu se zemnou a nevytápěným prostory Měrná potřeba tepla na vytápění podle ČSN EN 832 stanovená s pomocí programu Energe ční e v = 37,5 kwh/(m 3.a). Hodnocený objekt tedy splňuje požadavky vyhlášky č. 291/2001 Sb. na měrnou potřebu tepla na vytápění. Srovnáme-l výsledky výpočtu podle vyhlášky č. 291/2001 Sb. a podle ČSN EN 832, vychází měrná potřeba nžší př použtí přblžného vyhláškového postupu (o 5%). Příčnou je v tomto konkrétním případě především přecenění solárních zsků, které vyhláška č. 291/2001 Sb. uvažuje dost hrubým odhadem. Zbývá zmínt se o průměrném součntel prostupu tepla budovy U em, který byl pro hodnocený objekt stanoven programem Energe ve výš 0,46 W/(m 2.K). Budova tedy splňuje požadavek ČSN na průměrný součntel prostupu tepla. Stupeň tepelné náročnost budovy STN ční 92%.