PŘÍLOHA. Pět dimenzí energetické unie: poznámky k politice na úrovni členských států a EU

Transkript

1 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne COM(2017) 53 final ANNEX 2 PŘÍLOHA Pět dimenzí energetické unie: poznámky k politice na úrovni členských států a EU SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU, VÝBORU REGIONŮ A EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANCE Druhá zpráva o stavu energetické unie CS CS

2 V těchto poznámkách k politice jsou shrnuty hlavní informace, které lze vyvodit z vývoje v členských státech v roce Představují základ pro hlubší analýzu politik členských států, kterou hodlá Komise provést v roce Vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu Malý počet členských států již pokročil v přípravě svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu pro období od roku 2021 do roku 2030, jež by měly obsahovat podíly, kterými jednotlivé členské státy přispějí k cílům energetické unie, a cíle stanovené v oblasti energetiky a klimatu pro rok Většina členských států však musí tento proces teprve zahájit, nebo postupovat rychleji. Energetická bezpečnost Ve 22 členských státech se mezi roky 2005 a 2014 celková čistá závislost na dovozu snížila, což naznačuje zvýšení energetické bezpečnosti. Tyto pozitivní trendy byly podpořeny rostoucí domácí výrobou energie z obnovitelných zdrojů (např. v Rakousku, Estonsku, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Portugalsku nebo Španělsku) a klesající celkovou poptávkou po energii, a to rovněž v důsledku vyšší energetické účinnosti. V témže období v několika málo zemích celková čistá závislost na dovozu významně vzrostla kvůli snížení domácí výroby energie z fosilních paliv (Dánsku, Polsku, Spojeném království) nebo uzavření jaderných elektráren (Litvě). Na energetickou závislost několika členských států by mohly mít rovněž dopad plánované projekty v oblasti infrastruktury. Evropská unie stále pokrývá více než polovinu svých energetických potřeb dovozem, dosahuje však pokroku při diverzifikaci zdrojů, tras a dodavatelů energie. Některé členské státy jsou však dosud zcela nebo převážně závislé na dodávkách z jedné třetí země, zejména Bulharsko, Estonsko, Finsko, Maďarsko, Litva a Slovensko, především s ohledem na zemní plyn, často však i s ohledem na ropu a/nebo uhlí. Zvyšování bezpečnosti dodávek zemního plynu bylo v minulých letech usnadněno novými propojeními a terminály pro zkapalněný zemní plyn (LNG). Tato zlepšení přinesla prospěch nejen vnitřnímu trhu s plynem, nýbrž zvýšila rovněž možnost členských států nahradit v případě narušení dodávky hlavní/tradiční trasy. V současnosti lze větší procentní podíl spotřeby plynu uspokojit prostřednictvím alternativních kanálů, přičemž pouze dva členské státy by v případě narušení dodávek z jejich nejdůležitějšího zdroje plynu nemohly zajistit plnou náhradu 1 : Bulharsko a Portugalsko. Dosud je třeba zlepšovat propojení plynárenských sítí mezi členskými státy (například mezi Chorvatskem, Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem a Řeckem; mezi Portugalskem, Španělskem a Francií) a zajistit, aby spotřebitelé a dodavatelé ve všech členských státech měli přístup k uzlům s kapalným plynem a mohli mít prospěch z kapacit LNG a propojení, kterou země rozvíjejí nebo mají potenciál rozvíjet. 1 Tzv. pravidlo N 1. 2

3 Vnitřní trh s energií Infrastruktura pro elektřinu Propojení elektrických sítí a posílení vnitřních linií je zapotřebí k další integraci vnitřního trhu s elektřinou, například v jihozápadní Evropě a v severní a střední východní Evropě (např. v Německu, Polsku a České republice), nebo za účelem synchronizace pobaltských států s evropskou elektrizační soustavou. Jedenáct členských států zatím nedosáhlo cíle týkajícího se 10% vzájemného propojení elektroenergetických soustav do roku 2020 (Bulharsko, Kypr, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko a Spojené království) a musí ve svém úsilí pokračovat. V některých členských státech bylo nedávné zvyšování instalované kapacity výroby energie z obnovitelných zdrojů rychlejší než zvyšování kapacity propojení, což vedlo k tomu, že se tyto země nepřibližují k cíli týkajícímu se propojení. Řízení přetížení představuje problém pro sedm členských států (Rakousko, Českou republiku, Dánsko, Německo, Maďarsko, Polsko a Slovensko). To vyžaduje řešení, které ve střední Evropě a v celé Unii usnadní přeshraniční toky elektřiny a zároveň zajistí bezpečnost soustavy. Velkoobchodní trhy Mnohé členské státy dosáhly značného pokroku v otevírání svých velkoobchodních trhů hospodářské soutěži, což přineslo značné výhody. Mezi členskými státy však existují velké rozdíly a mnoho z nich dosud nezavedlo zcela potřebná pravidla, která umožní konkurenční a likvidní trhy, zejména velkoobchodní trhy s plynem. V řadě členských států mají mimoto podniky dosud značnou tržní sílu. Zásadní význam pro zajištění otevřených a konkurenčních trhů má proto prosazování pravidel hospodářské soutěže. Pokud jde o regionální úroveň, v polovině roku 2015 byla většina evropských velkoobchodních trhů s elektřinou napojena na jeden nebo více sousedních trhů. Velkoobchodní ceny elektřiny se především v důsledku klesajících cen uhlí a zemního plynu, postupného rozšiřování obnovitelných zdrojů energie v odvětví energetiky a slabé poptávky ve většině členských států mezi roky 2013 a 2015 snížily. Regionální rozdíly jsou i nadále významné, přičemž nejvyšší jsou ceny ve Spojeném království a v jižní Evropě a nejnižší ve skandinávských zemích. Velkoobchodní ceny plynu ve všech členských státech mezi roky 2013 a 2015 klesly, jelikož tlak na evropské ceny plynu vyvíjely slabá poptávka, přebytek na hlavních regionálních trzích, nízké ceny ropy a stálý dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). Na rozdíl od elektřiny došlo k jednoznačnému sbližování vnitrostátních cen, což bylo usnadněno nižšími cenami ropy, jež cenám indexovaným na ropu umožnily přiblížit se cenám plynárenského uzlu v severozápadní Evropě. Maloobchodní trhy a spotřebitelé Na rozdíl od velkoobchodních cen se maloobchodní ceny plynu a elektřiny v posledních pěti letech celkově zvýšily. V případě elektřiny přispěl k tomuto trendu rostoucí podíl daní a dávek v maloobchodní ceně. Maloobchodní trhy s elektřinou a plynem jsou stále vnitrostátní (či na ještě nižší úrovni). K urychlení integrace regionálních trhů je zapotřebí 3

4 další úsilí. V některých případech může být nezbytné prosazování pravidel hospodářské soutěže. Ačkoli některé další členské státy (Irsko a Lotyšsko) nedávno opustily regulaci cen pro konečné uživatele, ceny pro domácnosti jsou i nadále v různé míře regulovány zhruba v polovině členských států, což představuje překážku pro účast subjektů na straně poptávky a maloobchodní hospodářskou soutěž. Posílení postavení spotřebitele zavedením inteligentních měřicích systémů bylo účinně provedeno pouze v některých členských státech (především ve Finsku, Itálii, Švédsku a na Maltě). V Estonsku, Španělsku a Dánsku je již přibližně polovina domácností vybavena inteligentními měřiči elektřiny. Co se týká míry rozšíření inteligentních měřičů plynu, určitého významného pokroku dosáhlo pouze Nizozemsko s téměř 30 % domácností vybavených inteligentními měřiči. V několika členských státech je pro spotřebitele, kteří chtějí přejít k novým dodavatelům a lepším smluvním podmínkám překážkou administrativní zátěž. V mnoha členských státech představuje problém energetická chudoba. V průměru vynaloží v Evropské unii domácnosti s nízkými příjmy 8,6 % svých výdajů na účely spojené s energií. Tento podíl se mimoto ve většině členských států od roku 2005 zvýšil. Rostoucí podíl těchto domácností (23 % v roce 2015) navíc nemá dostatečné finanční prostředky pro vytápění domácnosti na přiměřenou teplotu. Pro zranitelné spotřebitele jsou zapotřebí cílenější opatření členských států, která by účinně řešila energetickou a palivovou chudobu. Energetická účinnost Co se týká energetické účinnosti, bylo dosaženo značného pokroku. V roce 2014 byla spotřeba primární energie 2 v Evropské unii pouze o 1,6 % vyšší než cíl týkající se spotřeby primární energie stanovený pro rok 2020 a konečná spotřeba energie 3 byla již v roce 2014 nižší než cíl schválený pro rok Ačkoli v porovnání s rokem 2014 měla spotřeba primární energie i konečná spotřeba energie v roce 2015 podle očekávání vzrůst přibližně o 1,5 a 2 %, cílů pro rok 2020 lze dosáhnout, budou-li zavedena potřebná opatření. Politiky v oblasti energetické účinnosti významně přispívají k snížení spotřeby energie a dekarbonizaci a mohou přispět také k vyšší kvalitě ovzduší. K omezení celkové spotřeby energie, snížení účtů spotřebitelů za energii a zajištění inteligentnějšího a udržitelnějšího fondu budov v Evropské unii je zapotřebí větší úsilí o renovaci stávajících budov. V tomto ohledu se musí v členských státech dále zlepšit podmínky financování investic do energetické účinnosti, včetně posílení synergií mezi předkladateli projektů a finančníky a podpory agregace projektů. K zvyšování energetické účinnosti mohou významně přispět nové dovednosti a informační a komunikační technologie (IKT). Ve většině členských států je zapotřebí další zvýšení energetické účinnosti v odvětví dopravy s cílem využít zbývající potenciál. 2 Spotřebou primární energie se rozumí hrubá domácí spotřeba, vyjma neenergetických účelů; čl. 3 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti. 3 Konečnou spotřebou energie se rozumí veškerá energie dodávaná odvětvím průmyslu, dopravy, služeb, zemědělství a domácnostem. Tato spotřeba nezahrnuje dodávky do odvětví přeměny energie a odvětví energetiky; čl. 3 odst. 3 směrnice o energetické účinnosti. 4

5 Dekarbonizace Ve 27 členských státech byly v roce 2013 a 2014 emise nižší než roční mezní hodnoty podle rozhodnutí o sdílení úsilí 4. Pouze na Maltě překročily emise mezní hodnotu pro tyto dva roky. Podle odhadů založených na již provedených politikách většina členských států očekává, že v roce 2020 dosáhne cílů stanovených v rozhodnutí o sdílení úsilí. Několik málo členských států musí zavést další opatření, nebo v roce 2020 využít možností flexibility. To platí zejména pro Irsko, Lucembursko a Belgii. K opatřením energetické unie v Evropské unii významně přispívají příjmy, které členským státům plynou z dražby emisních povolenek v rámci systému Evropské unie pro obchodování s emisemi. V období přinesly tyto dražby částku ve výši téměř 11,8 miliardy EUR. Členské státy využily nebo hodlají využít přibližně 80 % těchto příjmů pro účely spojené s klimatem a energetikou. Členské státy využívají většinu těchto příjmů na domácí půdě pro energii z obnovitelných zdrojů (2,89 miliardy EUR), energetickou účinnost (1,96 miliardy EUR) a udržitelnou dopravu (730 milionů EUR). Všechny členské státy kromě jednoho (Nizozemska) vykázaly v období 2013/2014 průměrné podíly energie z obnovitelných zdrojů, které jsou stejné jako jejich příslušný orientační plán podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie, nebo jsou vyšší. Podle odhadů 5 25 členských států již v roce 2015 překročilo orientační plány na období 2015/2016. Tři členské státy (Francie, Nizozemsko a Lucembursko) vykazovaly v roce 2015 odhadované podíly energie z obnovitelných zdrojů, které byly nižší než jejich orientační plán na období 2015/2016. Členské státy však musí pokračovat ve svém úsilí a řada z nich musí snahy o dosažení závazných cílů pro rok 2020 posílit, jelikož s blížícím se rokem 2020 je trajektorie strmější. Infrastruktura pro alternativní paliva v dopravě je klíčovým faktorem pro nízkoemisní mobilitu. Směrnice o alternativních palivech 6 vyžaduje, aby členské státy do listopadu 2016 předložily své vnitrostátní rámce politiky pro zavádění infrastruktury pro alternativní paliva. Většina členských států tuto povinnost dosud nesplnila. Výzkum, inovace a konkurenceschopnost Evropský průmysl, výzkumné instituce a inovativní akademické subjekty mají v celosvětovém energetickém prostředí dobré postavení. Evropská unie zaujímá s 30 % celosvětových patentů v oblasti obnovitelných zdrojů energie přední místo v inovacích klíčových nízkouhlíkových technologií. K rychlému a úspěšnému uvedení těchto technologií na trh a jejich přeměně na příležitosti pro růst a zaměstnanost věnováním pozornosti vnitřnímu trhu a vývozním trhům je však zapotřebí více. 4 Podle rozhodnutí o sdílení úsilí musí členské státy plnit závazné roční mezní hodnoty emisí skleníkových plynů stanovené pro období v odvětvích, na něž se nevztahuje systém Evropské unie pro obchodování s emisemi (ETS), například v odvětví stavebnictví, dopravy, nakládání s odpady a zemědělství. 5 Viz zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů (COM(2017) 57) a zpráva Evropské agentury pro životní prostředí o prognózách ( 6 Směrnice o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva 2014/94/EU. 5

6 Poslední údaje z roku 2014 prokazují, že celkové investice do výzkumu a inovací (veřejné a soukromé) v EU-28 vzrostly od roku 2010 o 22 %, pokud jde o priority energetické unie týkající se výzkumu a inovací. Za tento nárůst odpovídá soukromý sektor, přičemž odvětví udržitelné dopravy představuje největší podíl veškerých soukromých investic ve výši 43 %. Veřejné vnitrostátní investice se v tomto období s výjimkou oblasti inteligentního energetického systému mírně snížily, a to v absolutním vyjádření i jako podíl hrubého domácího produktu (HDP). Veřejné investice nyní představují pouze 15 % celkových investic. V porovnání s hlavními hospodářskými partnery měl evropský zpracovatelský průmysl v roce 2014 druhé nejnižší skutečné náklady na jednotku energie 7 jako procento přidané hodnoty, hned za USA. Čína, Rusko, Japonsko a Austrálie vykazují podstatně vyšší hodnoty než Evropská unie. Dobré výsledky Evropské unie vysvětluje především nízká úroveň energetické náročnosti zpracovatelského průmyslu, což pomohlo vyrovnat vyšší reálné ceny energií. 7 Bližší údaje viz zpráva o klíčových ukazatelích (SWD(2017) 32). 6