Vánoce v povědomí současných dětí

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie Bc. Lucie Hacarová Vánoce v povědomí současných dětí Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc. Brno 2016

2 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a pramenů, které uvádím v seznamu použité literatury... Bc. Lucie Hacarová

3 Chtěla bych poděkovat vedoucí práce doc. PhDr. Martině Pavlicové, CSc., za pomoc, cenné rady, připomínky, doporučení a čas, který mi věnovala. Také děkuji svým blízkým, a to především rodičům, kteří mi jsou oporou při studiích. Velké poděkování patří všem respondentům, kteří se s velkým zápalem zúčastnili výzkumu a poskytli mi tak cenné informace. V neposlední řadě děkuji také všem vyučujícím a ředitelům základních škol, kteří mi umožnili provést tento výzkum.

4 Obsah Úvod Metody a techniky výzkumu Dítě a tradice lidové kultury Vývoj vánočních svátků Předkřesťanská doba Vánoc Křesťanská vánoční liturgie Současné vnímaní vánočního času u dětí Asociace Vánoc Postoj k Vánocům Návštěva kostela Advent, doba příprav Přípravy na Vánoce v současnosti Adventní kalendář Adventní věnec Přípravy v rodině Přípravy ve škole Štědrý den Zvyky vztahující se ke Štědrému dni Stromeček Betlém Štědrý den v současnosti Činnost během dne Půst Stromeček Betlém Štědrovečerní věštby Koleda Kolední obchůzka a dar Zpívaná koleda Koleda a dnešní děti Vánoční pokrmy Vánoční pečivo Chléb

5 Vánočka Oplatek Cukroví Štědrovečerní večeře Současné vánoční pokrmy a stolování Vánoční pečivo Štědrovečerní večeře Zvyky kolem stolu Večeře Vánoční dar Skladba dárků Ježíšek Další dárci Obdarovávání v současnosti Ježíšek Podoba Ježíška Dopis Ježíškovi Dárky Nadílka mladších žáků Nadílka starších žáků Motivace Závěr Literatura Internetové zdroje Prameny Seznam textových a obrazových příloh Grafy a obrazová příloha z textu Přílohy

6 Úvod Každý z nás si jistě rád vzpomene na tu chvíli, kdy jako dítě pomáhal při pečení cukroví, vyhlížel na Štědrý den první hvězdu, čekal na příchod Ježíška, chystal štědrovečerní večeři, rozbaloval dárky nebo si jen tak užíval příjemnou atmosféru Vánoc v pohodlí domova. Díky spojení komplexu svátečních úkonů a křesťanské idey narození Spasitele nabyly Vánoce klíčového významu nejen v životě dospělého, ale především v životě dítěte. Značný vliv na volbu tématu předkládané diplomové práce byla má práce s dětmi v rámci volnočasové aktivity. V předvánočním období jsme si s dětmi vyprávěli o zvycích, které udržují doma. Během tohoto povídání každé dítě popsalo Vánoce jinak, ačkoliv všechny pocházely ze stejné lokality. Tehdy jsem si začala klást otázku, do jaké míry jsou Vánoce ovlivňovány rodinnými zvyky, školou a dalšími institucemi. Vzhledem k tomu, že se často pohybuji na venkově i ve velkoměstě, rozhodla jsem se výzkum provést právě v těchto diametrálně odlišných oblastech. Pro výběr venkovského prostředí jsem si stanovila jasné parametry. Mají se zde udržovat zvyky (hody, fašank, velikonoční koledování, stavění máje atd.), což se dnes často děje i ve spojitosti s existencí folklorního souboru, a nesmí zde žít víc jak 3000 obyvatel. Protože pocházím ze Bzence, zaměřila jsem se na výběr v jeho okolí. Obec Vnorovy navštěvuji při většině zvykoslovných akcí, a proto vím, že tradice zde mají své pevné místo v životě obyvatel. Pro výběr města byl parametr jediný, počet obyvatel měl přesahovat Volba padla na Brno, protože se jedná o nejbližší velkoměsto a také sem pravidelně dojíždím. Místní část Černovice jsem si vybrala z důvodu jejího městského charakteru. Jedná se o čtvrť, která byla vybudována převážně německými obyvateli v 19. století. Dnes zde žijí Češi, ačkoliv zde najdeme i řadu rodin jiných národností. Kvůli srovnávacímu pohledu jsem se rozhodla vybrat respondenty ze třetích a sedmých tříd základní školy. Žáci třetí třídy se již aktivně podílejí na vánočních přípravách, většinou se však u nich ještě stále projevuje víra v Ježíška, který přináší dárky. V sedmé třídě se děti zapojují do všech vánočních příprav; některé také přebírají zodpovědnost vůči mladším sourozencům, a i když již na obdarování Ježíškem nevěří, sdílí s nimi vánoční tajemství. 6

7 Diplomová práce je rozdělená do devíti kapitol, z nichž první objasňuje metody a techniky výzkumu. Ve druhé kapitole se zabývám otázkou identity a vlivy, které působí na rozvoj dítěte. Třetí kapitola obsahuje popis vývoje vánočního období ve vztahu předkřesťanských a křesťanských tradic. Je zde také stručně nastíněna otázka Vánoc z pohledu liturgiky. Ve čtvrté kapitole se zabývám současným vnímáním vánočního času u dětí, stanovením symbolů Vánoc pomocí asociací, postoji k Vánocům a jejich křesťanským přesahem v rodinách, jež se projevuje zejména návštěvou kostela. Znázorňuji graficky nejčastější asociace důležitosti a důvodu oblíbenosti Vánoce. V páté kapitole se zabývám dobou příprav na Vánoce. Na úvod kapitoly jsem zařadila pohled na toto období z historického hlediska a popis symbolů adventního kalendáře a věnce. Poté následuje výzkumná část týkající se příprav v domácnosti, ve škole či jiných institucích. Šestá kapitola je o Štědrém dnu. V úvodu komparuji text o průběhu samotného dne z různých oblastí a dob. Je zde zařazena stručná historie o vánočním stromku a betlému. Záměrně jsem podkapitolu o vánočním stromku včlenila do této kapitoly, protože v současné době často dochází ke zdobení nebo odtajnění ozdobeného stromku právě na Štědrý den. Kapitolu doplňuji výzkumnou částí, ve které děti popisují průběh jejich Štědrého dne, včetně magických praktik. Sedmou kapitolu jsem věnovala koledám. Ujasňuji chápání koledy coby obchůzky, daru a písně, následuje pohled současných dětí na všechny tři uvedené termíny. Osmá kapitola zahrnuje problematiku vánočních pokrmů, štědrovečerní večeře a zvyků kolem stolu. Poslední, devátá kapitola se zaměřuje na dar a dárce. Ve výzkumné části děti popisují svou představu vánočního dárce, jeho oslovení, dárky, které samy dávají a které dostávají. Zajímám se rovněž o motivaci darování. 7

8 1. Metody a techniky výzkumu V předkládané práci bylo počátečním stádiem studium literatury, a to především knih Václava Frolce Vánoce v české kultuře 1 a Věry Frolcové a Evy Večerkové Evropské vánoce v tradicích lidové kultury. 2 Na základě prostudované literatury a také specifikaci mého tématu jsem se rozhodla pro několikafázový výzkum. Pro sestavení dotazníku jsem se inspirovala dotazníkem Výroční obyčeje uvedeným v příručce Folklor dětí a jeho etnologický výzkum 3 a také publikací Dotazníky České národopisné společnosti. 4 Vhodnost dotazníků byla ověřena na malém množství respondentů, poté byly provedeny úpravy. Výzkum jsem uskutečnila u dětí třetích a sedmých tříd základní školy. Abych se mohla zaměřit ev. na regionální rozdílnosti zkoumaného tématu, provedla jsem výzkum v Brně (asi obyvatel) a v obci Vnorovy na Veselsku (asi obyvatel). Na výzkumu se podílelo dohromady čtyřicet žáků třetích tříd, z toho dvaadvacet z Brna a osmnáct z Vnorov, a jedenatřicet žáků sedmých tříd, z toho patnáct žáků z Brna a šestnáct žáků z Vnorov. Výzkum probíhal od ledna do února Před provedením samotného výzkumu byli rodiče požádáni o poskytnutí tzv. informovaného souhlasu, ve kterém byl uveden záměr výzkumu a jeho využití. Děti jej musely přinést podepsaný jedním z rodičů. S ohledem na soukromí dětí a jejich rodin byl celý výzkum anonymní. Vzhledem k velkému věkovému rozdílu u zkoumaných respondentů byl výzkum u mladších dětí prováděn ve dvou fázích pomocí dotazníků a polostrukturovaných rozhovorů a u starších dětí ve třech fázích pomocí dotazníků, polostrukturovaných rozhovorů a slohových prací. Poslední fází bylo oslovení rodičů skrze dopisy Ježíškovi. Spolupráci s rodiči se mi ale podařilo navázat pouze ve Vnorovech, a to díky místnímu dětskému souboru Spineček. Dotazníky byly rozdány všem respondentům na základní škole ve Vnorovech i na základní škole v Brně a čas na jejich vyplnění byl stanoven na jednu vyučovací hodinu. Bohužel žáci sedmých tříd ve Vnorovech nedostali dostatečný časový prostor, proto byly nevyplněné otázky dodatečně zodpovězeny při rozhovoru. Dotazníky obsahovaly uzavřené, otevřené, polouzavřené a škálové otázky, které se lišily 1 FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, POSPÍŠILOVÁ, Jana UHLÍKOVÁ, Lucie: Folklor dětí a jeho etnologický výzkum. Metodologická příručka. Brno: Etnologický ústav AV ČR Praha pracoviště Brno, DRÁPALA, Daniel (ed.): Dotazníky České národopisné společnosti. Praha: Česká národopisná společnost,

9 podle věku respondentů. Mladší žáci měli v dotazníku šestnáct otázek, starší čtyřiadvacet. Druhou fází byl kvalitativní polostrukturovaný rozhovor, jehož otázky se opět lišily s ohledem na věk respondentů. Vzhledem k variabilitě této metody sloužil rozhovor jak k doplnění dotazníků, tak také k dalšímu zjišťování. Mladším žákům byly kladeny otázky, které zohledňovaly dětské představy kolem Vánoc. Starší žáci odpovídali navíc na otázky, které se týkaly jejich vědomostí. Otázky byly jak přímé, tak nepřímé. Často přímé uvozovaly ty nepřímé, které vyžadovaly odpovědi ve větách, což dětem pomohlo lépe utřídit vzpomínky. 5 Rozhovory probíhaly ve skupince dvou až tří dětí po patnácti minutách. Děti ale vždy komunikovaly pouze se mnou, nikoliv mezi sebou. Třetí a poslední fází starších žáků byla dobrovolná slohová práce na téma Moje Vánoce, kterou napsalo pouze sedm žáků (tři z Vnorov, čtyři z Brna). Celý výzkum probíhal během výuky, na kterou musel být brán zřetel (délka hodiny, typ výuky, předmět). Ve třetích třídách nemohl výzkum probíhat během hodin tělocviku, výtvarné výchovy a výuky cizího jazyka, kde děti byly rozděleny do jiných tříd. Třídní učitelky preferovaly spíše hodiny matematiky nebo českého jazyka, kde děti seděly a procvičovaly. V sedmých třídách byl přístup opačný, hodiny matematiky, češtiny a cizího jazyka neměly být narušeny. Proto výzkum probíhal vždy v odpoledních hodinách, když měli žáci těžší předměty již za sebou. Výzkum přinesl materiál, který se zaměřuje na vnímání Vánoc dětmi, jejich postoje k tomuto svátku, podíl na předvánočních přípravách, průběh vánočních svátků, povědomí o významu vánočních zvyků, znalost koled a rovněž na četnost sociálních kontaktů během Vánoc. Rozhovory jsem zaznamenávala na diktafon a v práci významnější dílčí výpovědi doslovně citovala. Citovaný text je vyznačen kurzívou a uvozovkami. Přepis rukopisného materiálu je ponechán i s případnými gramatickými chybami, stejně tak se v přepisovaných textech objevují hovorové výrazy. Informovaný souhlas, dotazníky, otázky rozhovoru, dopisy a fotodokumentace jsou uvedeny v přílohách. 5 Výčet otázek rozhovoru i dotazníku je v příloze. 9

10 2. Dítě a tradice lidové kultury Významným činitelem při formování osobnosti jsou také tradice lidové kultury, které se i dnes částečně podílejí na utváření osobnosti a identity mladého člověka. Z hlediska psychologie je potřeba identity jednou ze základních potřeb, které musí být uspokojovány ve vhodné době a v náležité míře, aby se lidská osobnost zdravě vyvíjela. 6 V psychologickém pojetí je identita vnímána jako vědomí jedinečnosti, kterou dítě jako sociální bytost získává zejména kontaktem s rodinou a s nejbližším sociokulturním prostředím. 7 Z etnologického hlediska chápeme identitu jako složku společenského vědomí, v níž je zakotven vztah současných příslušníků národa k vlastním dějinám a k svému etnickému společenství. 8 Podstatou lidové tradice je předávání kulturních vzorců z generace na generaci. V tomto procesu je nejvýznamnější dětství a dospívání, životní období, která můžeme považovat za nejtvořivější a současně nejvíce reflexivní. Dětství má navíc adaptační schopnost ještě neomezenou znalostmi společenských norem starší generace. 9 Hlavním nositelem tradice je rodina a s ní související domov. Rodina nejenže připravuje dítě pro život ve společnosti, ale přispívá i k zachování kontinuity kulturního vývoje přenosem kulturních vzorců. 10 Dalším významným nositelem je škola, doplňuje výchovu a vzdělání dětí. Dnešní škola jako institucionalizovaná povinnost je místem, z kterého se odvíjí soubor časových, prostorových a i sociálních jevů života dítěte, 11 proto také výrazně ovlivňuje tradování folklorních jevů a her. 12 Na kulturu dětí působí vedle institucionálních prostředků výchovy rovněž prvky masové kultury, vysoké kultury, ale i folklorní prvky, které se přenášejí ve světě personální, přímé komunikace. 13 Dětství jako zvláštní etapa lidského života dostalo konkrétnější podobu teprve během 2. poloviny 18. století. Do té doby podle učení Johanna Friedricha Herbarta 6 MATĚJČEK, Zdeněk: Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, s NAKONEČNÝ, Milan: Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 1995, s FROLEC, Václav: Národopisná utopie nebo kulturní perspektiva? (Lidová kultura jako faktor etnické identity). Národopisné aktuality 3, 1989, s LANGROVÁ, Jaroslava: Problémy mezigeneračního předávání kulturních informací v tradičním venkovském prostředí na přelomu 19. a 20. století. In: FROLEC, Václav GAWLIK, Ladislav (eds.): Dítě a tradice lidové kultury. Brno: Blok, 1980, s MAUR, Eduard: Rodina. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007, s ALAN, Josef: Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, 1989, s POSPÍŠILOVÁ, Jana: Lidová slovesnost a humor ve školních lavicích. In: Tradičná l'udová kultúra a výchova v Európe. Nitra: Katedra folkloristiky a regionalistiky, 1995, s POSPÍŠILOVÁ, Jana: Kultura dětí. In: Tyllner, Lubomír Uherek, Zdeněk (eds.): Kultura společnost tradice I. Soubor statí z etnologie, folkloristiky a sociokulturní antropologie. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2005, s

11 ( ) bylo na dítě nahlíženo jako na nedokonalého dospělého. Tak se také přistupovalo nejen k výchově, ale i k životu dětí, hrám a zábavě Sociologové zpočátku chápali dětství jako nutnou socializační etapu v lidském životním cyklu. Postupem času se ale změnil tento přístup a dětství začalo být chápáno jako nesamozřejmá sociální konstrukce. Paradigma sociálního konstruktivismu ukázalo na proměnlivost dětství v sociálním řádu a objevilo dětství jako nesamozřejmou kategorii sociální reality. 15 Počátky zájmu o dítě a lidovou tradici můžeme přisuzovat Janu Ámosu Komenskému ( ), který apeloval na poznávání místních jevů hmotné i duchovní kultury, jež se měly stát základem budoucí identity člověka. 16 Dalším pedagogem, který se zabýval vztahem dítěte a tradice, byl Jakub Jan Ryba ( ). Ten, vlivem osvícenské osvěty potírání pověr, poukazuje ve své knize Radovánky nevinných dětí o Vánocích na škodlivost obchůzek Mikulášů a Lucek. Zakazoval koledování a trestal děti i rodiče pro neuposlechnutí zákazu. Skládal také písně, které měly nahradit písně hanebné a oplzlé. 17 V průběhu 19. století se zjišťuje, že v řetězci tradování stále sílí inovační proces, který své impulsy čerpá z odlišného kulturního prostředí. Je to především systém výuky, ať už školní či církevní, a osobnost učitele. Tito činitelé zasahují do mezigeneračního předávání kulturních informací. 18 Významnou osobností tohoto období byl např. František Bartoš ( ), který zaznamenával folklorní projevy dětí a implementoval je do svých pedagogických děl. Vydáním sbírky Naše děti, 19 která se stala základem pozdějších krajových sběrů a výzkumů, došlo ke komplexnímu zájmu o děti jako zvláštní věkovou skupinu. 20 František Bartoš působil jako středoškolský profesor a pedagogické činnosti se věnoval od ukončení svých vysokoškolských studií v roce Ačkoliv byl profesorem řečtiny a latiny, zajímal se také o výuku češtiny. K řešení teoretických problémů výuky 14 SCHAUEROVÁ, Alena: Dětský folklor. In: ONDRUŠOVÁ, Vlasta UHLÍKOVÁ, Lucie (eds.): Tradiční lidová kultura a výchova. Na pomoc dětským folklorním souborům a muzikám 1. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006, s NOSÁL, Igor: České dětství v kontextu socialismu a postsocialismu: diskursy a reprezentace. Sociální studie 8, 2002, s SCHAUEROVÁ, Alena: Kde jsme doma. Mentální reprezentace domova jako výraz kulturního vědomí dětí z folklorních souborů. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997, s HEROLDOVÁ, Iva: Rozvoj školství, osvěty a vzdělanosti v Čechách v době národního obrození. Praha, 1980, s LANGROVÁ, Jaroslava: Problémy mezigeneračního předávání kulturních informací v tradičním venkovském prostředí na přelomu 19. a 20. století. In: FROLEC, Václav GAWLIK, Ladislav (eds.): Dítě a tradice lidové kultury, c. d., s BARTOŠ, František: Naše děti. Brno: J. Barvič, POSPÍŠILOVÁ, Jana: Od Bartošovy sbírky Naše děti k současnému stavu bádání o kultuře dětí. Acta musealia 1, 2006, s

12 významně přispíval svými studiemi, které publikoval v časopisech např. Komenský, Časopis Matice moravské, Obzor atd. Kritizoval jednostranně, vulgárně didaktické zaměření a nízkou jazykovou i uměleckou úroveň většiny tehdejší literární produkce pro děti a mládež. Za způsob pozdvihnutí umělecké úrovně považoval včleňování lidové slovesnosti, ve které shledával přirozenost, citlivost a vhodný psychologický přístup k dětem. Své přesvědčení o včleňování lidové slovesnosti do výuky zdůvodnil v příspěvku Život a literatura Bartošovo pojetí ve svém hlavním smyslu směřovalo k jisté jednotě literatury pro mládež a celonárodního písemnictví. 23 Pokračovateli Františka Bartoše byli na Valašsku Matouš Václavek ( ), ve Slezsku a na Hané Jan Vyhlídal ( ), na Horácku Josef Dufek ( ) a na Slovácku Augusta Šebestová ( ) nebo Františka Svobodová-Goldmanová ( ). 24 Cenným pramenem bádání jsou také školní kroniky, jejichž plošné rozšíření spadá na konec 19. století. Z nich se dovídáme o slavnostech školy, obce a dětí. Mezi významné slavnosti školy a žáků už v polovině 19. století patřila slavnost vánočního stromku. Slavnosti vánočního stromku častokrát předcházela veřejná sbírka, do které byli zapojeni i majitelé velkostatků, a to za účelem obdarovat především chudé děti. Samotná slavnost se konala jeden den v rozmezí od 23. prosince do 1. ledna, někdy byla dokonce kvůli velkému úspěchu opakována během týdne. 25 Na přelomu 19. a 20. století začaly vznikat spolky, jejichž primárním cílem nebyla podpora lidové kultury, nicméně ji využívaly při své prezentaci. Jednalo se např. o tělovýchovnou organizaci Sokol, která se snažila včlenit hlavně lidové písně do cvičebních choreografií. Sokol vznikl roku 1862 a nezbytnou součástí členů byl také stylizovaný kroj, při jehož vzniku se vycházelo z romantizujícího slovanství. Sokol pořádal také slavnostní přehlídky, např. Moravský rok (1914) v Brně nebo Hanácký rok v Přerově (1923, 1928). 26 Další významnou organizací byl Orel, založený 1908, jehož cílem bylo rozvíjení mravní a tělesné výchovy českých katolíků. Kromě dorostenců a 21 BARTOŠ, František: Život a literatura. Obzor 5, 1882, s , , , , PAVLIŠTÍKOVÁ, Markéta: Aktuální pedagogické podněty z díla Františka Bartoše. Acta musealia 1, 2006, c. d., s ZAPLETAL, Zdeněk: Mezi folklorem a literaturou. In: K minulosti i dnešku literatury. Sborník prací Pedagogické fakulty UJEP. Brno, 1969, s POSPÍŠILOVÁ, Jana: Od Bartošovy sbírky Naše děti k současnému stavu bádání o kultuře dětí, c. d., s VALEŠOVÁ, Barbora KUTHANOVÁ, Veronika: Festivity vesnické komunity z pohledu školních kronik. Sondy do záznamů školních kronik vybraných lokalit z konce 19. století. Národopisný věstník 31, 2014, s BENEŠ, Bohuslav: Sokol. In: PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (eds): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997, s

13 dospělých zde působily i dětské skupiny Orel spolupracoval s Omladinou, která rovněž sdružovala katolickou mládež. Hlavní náplní organizace byla péče o tzv. venkovský svéráz, předvádění lidového kroje, pořádání slavností atd. 28 Dalšími organizacemi byly Jednoty agrárního dorostu. Šlo o mládežnické organizace České agrární strany, jejíž první jednoty vznikly roku Za cíl si kladly pěstování tradic lidové kultury, sběr památek selské lidové kultury a organizaci slavností a krojových plesů. 29 Značný mezníkem byla také Národopisná výstava českoslovanská (1895), která ovlivnila směřování vývoje dětského folklorního hnutí. Zde můžeme reflektovat první pódiová vystoupení, jak dokládá korespondence Martina Zemana a Leoše Janáčka. V dopise ze dne píše Martin Zeman Leoši Janáčkovi: Velectěný pane řediteli! Zasílám dětské hry, snad by se některá hodily do programu. Janáček děti zahrnul do programu, jak se dovídáme v dopise ze dne : Milý příteli! Děkují Vám srdečně za Vaši námahu, jsem Vám povděčen za zkoušku [ ] Děti průvody výtečně oživily: kéž by i dorostlí do vhodné nálady hned přišli. 30 V meziválečném období 20. století byly školní osnovy vymezeny hodnotovou triádou národního, sociálního a demokratického ducha. Jak píše Alena Schauerová: Lidové umění se chápalo jako samozřejmé východisko pro zakotvení každého jedince v národním kulturním prostředí. Učební osnovy zařazovaly poznání jak regionální lidové kultury, ale i lidové kultury bez zřetele na region. Tato problematika byla součástí osnov různých předmětů, např. čtení, sloh, prvouka, vlastivěda, zpěv, ruční práce, výtvarná výchova, tělesná výchova. 31 Po druhé světové válce se vlivem všeobecné společenské situace znovu začíná projevovat výrazný zájem o lidovou kulturu a zejména folklor. Někteří pedagogové zařazují lidový tanec do hodin tělesné výchovy. 32 Začínají vznikat dětské folklorní soubory, které se dodnes významně podílejí na uchovávání lokálních a regionálních tradic. Vznikají nejčastěji při základních školách, kde jsou vedením pověřeni často 27 VEČERKOVÁ, Eva: Orel. In: PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (eds): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, c. d., s VEČERKOVÁ, Eva: Omladina. In: PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (eds): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, c. d., s VEČERKOVÁ, Eva: Jednoty agrárního dorostu. In: PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (eds): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, c. d., s UHLÍKOVÁ, Lucie: Leoš Janáček a Martin Zeman. Vzájemná korespondence. Národopisná revue 4, 1994, s SCHAUEROVÁ, Alena: Problematika prezentace tradiční kultury ve školní praxi. In: Problematika prezentace a medializace tradiční lidové kultury. Strážnice: Národopisný ústav lidové kultury, 2006, s MATUSZKOVÁ, Jitka: K historii etnochoreologického bádání na Moravě. In: UHLÍKOVÁ, Lucie (ed.): Ohlédnutí za půlstoletím české etnochoreologie. Pocta Zdence Jelínkové. Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2005, s. 20.

14 i učitelé. Po roce 1948 dochází k zásadním proměnám škol a školních osnov. Osnovy, obsah učiva, učebnice, metody a formy jsou jednotně svázány, vzorem se stává Sovětský svaz. Folklor začal být oficiálně prezentován jako umění pracujícího lidu. I z tohoto důvodu se ve školách a repertoárech souborů kladl důraz např. na písně robotní a pracovní, písně s náboženskou tematikou a některé obřadní písně byly tabuizovány. 33 Významnou osobností ve druhé polovině 20. století byla v oblasti sběru a prezentace folkloru Zdenka Jelínková ( ) etnografka a pedagožka, která vydala mj. řadu regionálních sbírek zaměřující se na dětský folklor a folklor dětí a jeho další uplatnění v dětských souborech. 34 Už při své pedagogické praxi v dětském útulku a na základních školách začala sbírat lidové tance, dětské hry a říkadla. Systematicky se této činnosti začala věnovat od roku 1949, kdy začala pracovat pro brněnský Ústav pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. 35 Podílela se na vytvoření metodik v dětských souborech, v roce 1951 uvedla jako první dětský pořad na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. Položila tím základy pro festival Dětská Strážnice (1957), který se zaměřuje pouze na prezentaci dětského folkloru. Zároveň také vymezila jasná pravidla pro prezentaci dětského folkloru, čímž určila směr festivalu i práci v dětských folklorních souborech. 36 V 60. letech 20. století dochází v etnologii k pojmovému vymezení dětského folkloru. V raném věku dětí, kdy jsou v roli příjemců, zejména posluchačů, hovoříme o folkloru pro děti. Druhou částí dětského folkloru je tvorba dětí pro vlastní zábavu hry, říkadla, hádanky atd. Tehdy se bavíme o folkloru dětí. K tomuto rozvoji oboru a třídění dětského folkloru přispěla Olga Hrabalová (1930). 37 Výrazně přispěl také Vladimír Scheufler ( ) v souvislosti s výzkumem pražského dělnictva, kde důkladně zpracoval folklor pražských dětí. V sedmdesátých letech vznikla badatelská skupina, jež prováděla výzkum v nově osídlené jihomoravské vesnici. Tímto začalo období interdisciplinárních výzkumů, kde se kombinuje psychologický, pedagogický a etnologický přístup. Příkladem mohou být projekty Kde jsme doma 38 a Ke kořenům 33 SCHAUEROVÁ, Alena: Problematika prezentace tradiční kultury ve školní praxi, c. d., s POSPÍŠILOVÁ, Jana: Od Bartošovy sbírky Naše děti k současnému stavu bádání o kultuře dětí. Acta musealia 1, 2006, c. d., s PAVLIŠTÍK, Karel: Jelínková Zdenka. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část. Praha: Mladá fronta, 2007, s SCHAUEROVÁ, Alena: Dětská Strážnice. Ohlédnutí do historie. Národopisná revue 22, 2012, s SCHAUEROVÁ, Alena: Dětský folklor. In: ONDRUŠOVÁ, Vlasta UHLÍKOVÁ, Lucie (eds.): Tradiční lidová kultura a výchova. Na pomoc dětským folklorním souborům a muzikám 1, c. d., s SCHAUEROVÁ, Alena: Kde jsme doma: mentální reprezentace domova jako výraz kulturního vědomí dětí z folklorních souborů. Strážnice: Ústav lidové kultury,

15 domova. 39 Badatelé rovněž začali zkoumat celou dětskou kulturu, tj. dětský zpěv, vyprávění, hry, obyčeje a slanosti, pověry, hračky, oděv, sociální a mezigenerační vztahy atd. Vznikají tak odborné interdisciplinární práce. 40 V 90. letech 20. století se zformovala mj. Pražská skupina školní etnografie, která zkoumá prostředí školy, vztahy mezi kulturou žáků a učitelů, typy žáků a jejich a chování. Mezi současné badatele na poli kultury dětí patří např. Dana Bittnerová, Jana Pospíšilová nebo Alena Schauerová. Po roce 1989 došlo ke změně pojetí odkazu tradic lidové kultury jako školního učiva. I když je lidová kultura obecně využívána většinou jako prostředek k jiným cílům (čtení, paměť, výslovnost atd.), má své místo i v práci konkrétních učitelů, a to zejména učitelů, kteří mají vztah lidové kultuře a folkloru. Díky nim dochází k uplatňování projektového vyučování, které umožňuje dětem aktivně vyhledávat, posuzovat a osvojovat si znalosti regionální lidové kultury (viz např. Jana Polášková v Uherském Hradišti nebo Vlastimil Ondra v Nivnici na základních školách, nebo Markéta Pavlištíková ve Zlíně v Základní umělecké škole či při práci s dětmi v muzeu); některé okresy přistoupily také k vydání regionálních učebnic vlastivědy, kde je i zařazen oddíl věnovaný lidové kultuře kraje SCHAUEROVÁ, Alena: Ke kořenům domova. Tradice lidové kultury rodina škola folklorní soubor. Strážnice: Ústav lidové kultury, POSPÍŠILOVÁ, Jana: Od Bartošovy sbírky Naše děti k současnému stavu bádání o kultuře dětí. Acta musealia 1, 2006, c. d., s SCHAUEROVÁ, Alena: Od folkloru k folklorismu. Dětský folklor. Dostupné z: [cit ] 15

16 3. Vývoj vánočních svátků Vývoj kultury a myšlení jsou vždy velmi těsně spjaty s náboženstvím. Není tedy možné chápat kulturní dějiny izolovaně, ale vždy v souvislosti s působením mnoha elementů. Jedním z výrazných projevů křesťanské kultury jsou Vánoce, které v minulosti i současnosti patří ke stěžejním bodům kalendářního roku. Základem pro současné Vánoce jsou předkřesťanské projevy pohanské lidové víry a obřadnost, které se později propojily s křesťanstvím a s vírou v posvátné zrození. Mnohé zvyky, které udržujeme dodnes, jsou však ještě ohlasem starých předkřesťanských obyčejů. 42 Předkřesťanská doba Vánoc Mezi důležité pohanské svátky patřil zimní a letní slunovrat. Jde o astronomické úkazy, které starobylé národy sledovaly mezi prvními. Letní slunovrat připadal na dobu kolem 23. června a zimní okolo 21. prosince. Během zimního slunovratu má Slunce vůči rovníku nejmenší úhlovou vzdálenost (deklinaci) a na severní polokouli nastává nejdelší noc a nejkratší den. I když se zimní slunovrat neshoduje v datu křesťanských Vánoc, je často označován jako jejich předchůdce. Hypotetickým dokladem může být řada lidovou kulturou zakonzervovaných pozůstatků oslavy slunovratu a slunečního kultu. 43 Proč byl pro pohany tolik důležitým svátkem nelze s přesností určit. Podle Lubora Niederla bylo Slunce nejsilnějším hospodářským faktorem a z toho důvodu vznikl zvýšený význam slunečních démonů a bohů a odtud i význam výročních slavností spojených s dráhou Slunce. 44 Ve spojitosti s kultem Země a úrody se mohlo také jednat o kult předků. Věra Frolcová uvádí: Ještě dlouho po zavedení křesťanství zůstala vánoční doba tajemným obdobím, kdy se měli vracet duchové, kteří mohli prospívat nebo škodit společnému dílu pokolení. 45 Jisté ale je, že kosmické zákonitosti přechodu ročního období, deště a sucha, léta a zimy byly pro život lidí natolik důležité, že je ani křesťanská víra nevytlačila. Upozorňovaly na změnu životního režimu, stěhování a společné zimoviště. V mírném pásmu představovaly podzimní svátky přípravu na zimu, kdežto jarní svátky oslavovaly obnovu přírody a příchod nového 42 VONDRUŠKA, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje, aneb Kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. České Budějovice: Dona, FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s NIEDERLE, Lubor: Slovanské starožitnosti. Oddíl kulturní. Život starých Slovanů. Dílu II. Svazek I. Praha: Nákladem Bursíka & Kohouta, 1916, s FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s

17 života. Také zimní slunovrat byl v mírném pásmu vnímán jako nové přicházející naděje v těžké době. 46 Samotné pojmenování Vánoce vychází z německého Weihnachten, dříve ze den wihen nahten (ve svatých nocích). Obě označení vypovídají o větším počtu zimních posvátných nocí, které byly zřejmě spojeny s velkou událostí zimního slunovratu, přičemž díky působení křesťanství došlo k určení dvanácti vánočních nocí mezi Narozením Páně a Zjevením Páně (Tři králové). 47 Pozůstatek víry v magičnost tohoto období zmiňuje i James Georg Frazer ve své Zlaté ratolesti. Píše o pálení polena, které představuje symbol pohanského zvyku zapalování ohně na zimní slunovrat. Ohořelé poleno nebo jeho popel často uchovávali lidé až do svátku Tří králů, protože věřili v jeho ochrannou sílu a vegetační moc, která působila během těchto dní. 48 Význam těchto dnů si uvědomovali jak Římané při svých saturnáliích, tak Keltové, kteří zapalovali posvátné ohně, jimiž oslavovali vítězství boha Slunce nad Zimou. Ačkoliv se vlivem křesťanství tyto bujaré oslavy proměnily ve svátky klidu a míru, řada obřadů pohanské magie se stala její součástí. Jednalo se o magii, která ovládala přírodu a není tedy divu, že si ji lid udržoval. Přechod od pohanství ke křesťanství byl v Evropě provázen hlavně principiálním přebudováním celé struktury časových představ. Původní čas začal tvořit nižší vrstvu lidového vědomí. Pohanský kalendář, odrážející přírodní rytmy, byl přizpůsoben potřebám křesťanství. Agrární čas byl zároveň i časem liturgickým. Rok členily svátky připomínající události z Kristova života a dny zasvěcené světcům. Pohanský čas se vyjevoval výhradně formou mýtu, rituálu, střídání ročních dob a pokolení, zatímco křesťanský byl vnímán jako kombinace pozemského, světského a mytologického a sakrálního. 49 Ve staré církvi neexistoval v prvních třech staletích žádný svátek kromě oslavy Velikonoc a velikonočního tajemství každou neděli. Ke změně došlo ve 4. století, kdy se prosadila tendence rozvíjet sváteční obsah jediné roční slavnosti, představovat události spásy v Kristu historizujícím a napodobivým způsobem a slavit je z jednotlivých dílčích hledisek (např. narození, umučení, zmrtvýchvstání atd.). Tehdy se 46 SOKOL, Jan: Člověk a náboženství. Praha: Portál, 2004, s FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1989, s FRAZER, George James: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta, 1994, s GUREVIČ, Aron Jakovlevič: Kategorie středověké kultury. Praha: Mladá fronta, 1978, s

18 na Východě i Západě stalo Kristovo vtělené a narození předmětem svátečního připomínám. 50 Stanovení přesného data narození Ježíše Krista není zcela jasné, současné výzkumy vycházejí ze dvou hypotéz. Podle první, apologeticko-nábožensko-dějinné, hypotézy přišel impuls k tomuto svátku z pohanského svátku Zrození nepřemožitelného boha Slunce (dies natalis Solis invicti), který zavedl pro celou říši římský císař Aurelián roku 274 na počest syrského boha Slunce z Emesy a ustanovil jej na den zimního slunovratu. Tento zákon měl pomoci udržet říši pohanů a křesťanů pohromadě a upevnit ji. Aby křesťané mohli odolat přitažlivé síle tohoto svátku, ustanovila údajně římská církev podle apologeticko-nábožensko-dějinné hypotézy jeho protiváhu na tentýž den slavnost Kristova narození. Druhou hypotézou je výpočetní hypotéza, která vychází z toho, že se už ve 3. století snažili křesťanští teologové vypočítat den Kristova narození. Pozornost se přitom kvůli silně fixované symbolice Krista-Slunce věnovala dnům rovnodennosti a oběma slunovratům. Dospělo se tak k mínění, že Jan Křtitel byl počat o podzimní rovnodennosti a narodil se o letním slunovratu. A protože byl Kristus podle evangelia Lukáše 1, 26 počat o šest měsíců později než Jan, mělo by jeho početí připadnout na jarní rovnodennost a jeho narození správně na 25. prosince. 51 Po vzoru Velikonoc předchází Vánocům přípravné postní období (advent), které bylo ustáleno v 11. století., a jako jedinému církevnímu svátku jim vedle Velikonoc přísluší vigilie (Štědrý večer) a oktáv. Vlivem křesťanství, které velmi proměnilo vztah člověka k světu, ale nevykořenilo úplně staré pohanské představy, došlo k vymezení dvanácti vánočních nocí mezi Narozením Páně a Zjevením Páně. Ačkoliv se lid po přijetí křesťanství 52 podřizoval církevnímu kalendáři, v jeho obyčejové tradici se uchovával širší pojetí svatých nocí. Díky tomu měly v lidovém kalendáři významné postavení tyto dny: svatého Ondřeje (30. listopadu), svaté Barbory (4. prosince), svatého Mikuláše (6. prosince) a svaté Lucie (13. prosince). Ústředními dny Vánoc jsou Štědrý den (24. prosince), Narození Páně (Boží hod vánoční, 25. prosince), svatý Štěpán (26. prosince). K nim se druží svátek svatého Jana Evangelisty (27. prosince) a Nový rok. Vánoční okruh se uzavírá svátkem Tří králů (Zjevení Páně, 6. ledna). 50 ADAM, Adolf: Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998, s Tamtéž, s V českých zemích se křesťanství šířilo v druhé polovině 9. století. Oficiální přijetí víry se událo na Moravě roku 863 a v Čechách 874/885, ovšem neujalo se stejnoměrně a nevykořenilo pohanství ve stejné době. Teprve až v 15. století se podařilo plně nahradit staré náboženské představy a víru v pohanské bohy. V paměti lidu zůstaly pouze ohlasy v podobě pořekadel, zaklínání, pověr atd., podstata a původní význam už nebyly zcela jasné. 18

19 S Vánocemi byl spojen i čtyřicátý den po Narození Páně nazývaný Uvedení Páně do chrámu (Hromnice, 2. února). 53 Křesťanská vánoční liturgie Nový vánoční svátek tehdy malé církve se rozšířil už ve 4. století po celém Západě (Řím) a i po mnoha lokálních církvích Východu (Byzanc). Křesťanská církev stavěla do popředí především osobu Bohočlověka a svátek Kristova narození, díky čemuž bylo na Nicejském koncilu roku 325 zavrženo rozšiřující se ariánské učení. Kvůli tomu došlo ve většině východních křesťanských církví k připodobnění liturgii Epifanie. 54 Starořímský zvyk celebrování třech mší o Vánocích má původ ve zvláštnostech papežské liturgie a vyvíjel se postupně do poloviny 6. století. 55 Ve 4. století celebroval papež jedinou slavnostní mši na Boží hod v chrámu svatého Petra. V novém misále je uvedena jako třetí mše ve dne, 56 čili dnes známá jako velká. V 5. století k tomu přistoupila vánoční jitřní mše v bazilice Santa Maria Maggiore na Esquilinu. K této mši dal nejspíš podnět zvyk křesťanů v Jeruzalémě. Ti navštěvovali v noci před Zjevením mši v kostele, který byl vybudován nad kopií jeskyně narození Páně v Betlémě, a na to se pak průvodem vraceli do Jeruzaléma. Jedná se o půlnoční mši. 57 V polovině 6. století k tomu přistoupila třetí mše, tzv. pastýřská, a to v kostele svaté Anastázie v blízkosti Palatinu. Mučednice Anastázie ze Sirmia byla velmi uctívaná na Východě a 25. prosince byla slavena její mše. Po dobytí Říma Byzancií zde byla slavena mše osobně papežem jako projev úcty místodržiteli. 58 Z četných textů vánočních mší je zřejmé, že i Vánoce jsou svátkem našeho vykoupení, i když přitom stojí v popředí vtělení. 59 U vánočních svátků je možné sledovat obrácený význam bohoslužeb. Hlavní vánoční bohoslužba se koná ve dne a noční liturgie vznikla dodatečně, kdežto o Velikonocích se slaví Pascha při noční bohoslužbě s eucharistií velikonoční a denní mše je pozdější doplňkem FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře, c. d., s ADAM, Adolf: Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2001, s Tamtéž, s RICHTER, Klemens: Liturgie a život. Co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, 1996, ADAM, Adolf: Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe, c. d., s BERGER, Rupert: Liturgický slovník. Praha: Vyšehrad, 2008, s ADAM, Adolf: Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj, c. d., RICHTER, Klemens: Liturgie a život. Co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie, c. d.,

20 4. Současné vnímaní vánočního času u dětí Vánoce jsou oslava křesťanských svátků narození Ježíše Krista, kterým předchází čtyřtýdenní období zvané advent. Ačkoliv prošly dlouhým a složitým vývojem, jsou křesťany považovány hned po Velikonocích za nejvýznamnější období v roce. I pro nevěřící jsou vlivem předvánoční nálady a příprav nejvýznamnějším svátkem v roce. Vánoční svátky jsou spojeny se zakončením roku, trávením času s rodinou, poklidného rozjímání a zamyšlení. I když je toto spojení ve všeobecném povědomí, jedná se především o individuální uvědomění. Z tohoto důvodu byla součástí výzkumu otázka Jak dlouho trvají Vánoce?/Jak dlouho vnímáš vánoční atmosféru?, která měla za úkol upřesnit pojem Vánoce v současné době a délku jejich trvání. Dalším aspektem mohou být také asociace k Vánocům. Pomocí nich je možné vytvořit škálu subjektivních symbolů daného období. Pro výzkum u všech respondentů byla využita otázka Co se ti vybaví jako první při slově Vánoce? Otázka při osobním rozhovoru Na co se nejvíc těšíš a co se ti nejvíc líbí na Vánocích? měla určit bližší postoj k Vánocům. S ní také souvisela škálová otázka v dotazníku, kde měli žáci oznámkovat jako ve škole daný svátek. Respondentům byla také položena v dotazníku otázka, zda navštěvují kostel. Poté v rozhovoru měli uvést, jestli navštěvují kostel během vánočního období. V současnosti jsou Vánoce vnímány jako doba klidu, míru a pohody. Jsou také označovány jako nejkrásnější období v roce. Pomineme-li přípravné období adventu, trvají dle současného katolického kalendáře od 24. prosince do 10. ledna. Podle občanského kalendáře trvají jen dva dny, a to od 25. prosince do 26. prosince. Mladší děti ovšem přesné vymezení neznají a řídí se jen intuicí. Výzkum ukázal, že pro většinu z nich jsou Vánoce jen Štědrý den a následující den. Některé děti vnímají Vánoce tak dlouho, dokud jsou doma a rodina je pohromadě. Na otázku Jak dlouho trvají Vánoce? odpovídají: Podle mě Vánoce trvají jenom Štědrý den a pak den potom. (dívka, Brno); Vánoce trvají jeden den a potom to ráno, protože máme na dárky čas. (dívka, Brno); Podle mě trvají Vánoce týden. (chlapec, Brno); Vánoce končí po Štědrém dnu. Jdeme k bratrancovi a hrajeme si s dárkama. (chlapec, Vnorovy); Když Ježíšek odnese stromeček a musíme do školy. (dívka, Vnorovy); Dokud máme stromek. Až ho vyhodíme, tak už nejsou. (chlapec, Vnorovy); To je Štědrý den a Boží hod. (chlapec, Vnorovy); Vánoce končí, až začne škola, až bude 20

21 nový rok. (dívka, Vnorovy) Adventní čas děti nevnímají. Uvědomují si pouze obchůzku Mikuláše, ale nijak tento svátek nespojují s Vánocemi či s jejich přípravami. Starší žáci už měli povědomí o oficiálně vymezené délce Vánoc podle katolického i občanského kalendáře. Proto jim byla položena otázka Jak dlouho vnímáš vánoční atmosféru?: Od Štědrého den až po Silvestra. To jezdíme k babičce a k tetě. (chlapec, Brno); Pro mě trvají Vánoce čtyři dny. (dívka, Brno); Tak týden. (chlapec, Brno); Do konce prázdnin. (dívka, Vnorovy); Asi tak týden. Dva dny před Vánocema a pak ten zbytek. (chlapec, Vnorovy); K nám dojede teta a jak odjede, tak už to tak není. (chlapec, Vnorovy); Já od té doby, co začnem nakupovat dárky, a do té doby, do kdy máme stromeček. (dívka, Vnorovy) Chápou již adventní čas jako přípravné předvánoční období. Podle výpovědí lze konstatovat, že mladší děti vnímají Vánoce v kratším intervalu než starší děti. Mladší žáci mají Vánoce spojeny hlavně s dárky, kdežto starší žáci s dárky a rodinou, která zůstává spolu delší dobu. Výzkum potvrdil, že děti postupem věku jsou schopny vnímat časovou posloupnost, časový sled. Poukázal také na to, že vnímání Vánoc je u starších dětí velmi subjektivní, protože záleží nejvíc na dané situaci. U mladších dětí je vnímání soustředěno především na dárky, a proto Vánoce trvají do té doby, než dojde k předání dárku. Asociace Vánoc Slovní asociace neboli volné mentální spojení mezi myšlenkami, pocity, vjemy a vzpomínkami byly dlouhou dobu využívanou psychoanalytickou metodou pro poznání nitra člověka. Slova zastupují vnější podněty ve vyvolávání akcí a reakcí, proto mohou vyvolávat negativní i pozitivní reakce. Pomocí opakování se vytváří spojení, které se upevňuje. Jestliže jsme vystaveni podnětu, který máme spojený s nějakým slovem, toto spojení se upevní. Zároveň se aktivují některé z asociací daného a ty se také upevní. 61 Při provádění výzkumu daného podnětu může asociačního děje využít i etnologie. Ačkoliv se jedná o velmi individuální projev, lze jeho pomocí určit typické symboly či znaky daného období. Obě skupiny respondentů odpovídaly na otázku Co se ti vybaví jako první při slově Vánoce? U mladších žáků byly nejpočetnější asociace dárky, stromeček a cukroví. U starších žáků se jednalo o stromeček, rodinu a prázdniny. Mladší žáci ovšem měli až devět různých asociací, kdežto starší pouze šest. Pokud porovnáme respondenty z Brna 61 KUBÁNEK, Michal: Slovní asociace a temperament. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2013, s

22 a Vnorov, tak mladším respondentům v obou případech slovo Vánoce asociují dárky, taktéž starším respondentům z Vnorov. Brněnští starší respondenti si vzpomněli ve většině případů na štědrovečerní večeři kapra. rodina 4% 4% cukroví 6% 6% 6% 13% 25% stromeček dárky kapr 22% 13% 13% ježíšek dárky stromeček 44% kostel 44% koledy štědrovečerní večeře rodina Graf 1: Asociace starších žáků Graf 2: Asociace mladších žáků Za předpokladu, že asociace využijeme k určení symbolů daného období, jsou pro děti jasným symbolem Vánoc dárky a stromeček. Postoj k Vánocům Podle obecného povědomí jsou Vánoce dlouho očekávaným a radostným svátkem. Díky lidové tradici jsou spojeny s naladěním mysli všech členů rodiny na čistotu duše, těla a příbytku, posilující prožitek lidské sounáležitosti a víry v dobro. 62 Proto také nepřekvapí pozitivní názory respondentů. Mladší respondenti bez ohledu na lokalitu oceňují především dárky, rodinu, volno ve škole, cukroví, stromeček, kapra, sníh a Ježíška. Osmiletí respondenti uvádějí: Na Vánoce se nejvíc těším, protože dostaneme dárky a zdobíme stromeček a taky jsme všichni spolu a jsme na sebe hodní. (chlapec, Brno); Nejvíc se těším, že dostaneme dárky, rodina bude spolu a budeme mít kapra. (dívka, Vnorovy); Na Vánoce se těším, protože jsme všichni spolu a nehádáme se. (dívka, Brno); Protože dárky. (chlapec, Brno) Starší žáci ve většině případů už vyjadřovali o Vánocích jako o nejkrásnějším rodinném svátku. Jak píše třináctiletá dívka ve své slohové práci: Vánoce jsou jedny z nejkrásnějších svátků v roce. Vždy se na ně těším, protože dostanu dárky pod stromečkem, ale taky proto, že se sejde celá rodina a po celém domě jde cítit vůně 62 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra: jak se slaví i jiné svátky. In: POSPÍŠILOVÁ, Jana (ed.): Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami. Brno: Doplněk, 2003, s

23 stromečku, cukroví, svíček a štědrovečerního jídla. V pozitivních postojích k Vánocům hrají podle starších dětí roli tyto skutečnosti: Rodina je spolu, dárky, ve škole je volno, sníh, zdobení stromečku, cukroví, hostina a pocit zvláštní atmosféry. Třináctiletá dívka uvádí: Vánoce jsou pro mě skutečně kouzelné a skvělé. Spousta dobrého jídla, zima, dárky a hlavně rodina spolu. To jsou pro mě Vánoce. Jedinečnost svátku si také uvědomují i ostatní respondenti. Na otázku Proč se těšíte na Vánoce? odpovídají takto: Je to jednou v roce, není to prostě každý den. (dívka, Brno); Že budeme s rodinou, ale pak spíš se těším na Silvestra. (chlapec, Brno); Já na ně myslím celý rok. Přijde děda a jsme všichni spolu. (chlapec Brno); Těším se na dárky a taky na rodinu ze Slovenska. (dívka, Vnorovy); Budeme doma. (chlapec, Vnorovy); Je to taková dobrá atmosféra, taková kouzelná. (chlapec, Vnorovy); Já se těším nejvíc na sníh a televizu plnou pohádek. Nejradši mám kreslené vánoční speciály. (chlapec, Vnorovy) I když by se mohlo zdát, že jsou Vánoce pro děti jen plné pozitivních postojů, dětská psycholožka Vanda Ptáčková uvádí: Ze zkušenosti musím přidat, že prožívání Vánoc je vysoce individuální a záleží významně na rodinné situaci. Jsou rodiny či děti, které mají Vánoce spojené spíše s negativními zážitky a obávají se jich. 63 Při našem výzkumu nebyla však zjištěna žádná negativní reakce. O tom, že Vánoce jsou svátkem obráceným dovnitř rodiny, svědčí i fakt, že rodina je jedním z důvodů, který se starším žákům nejvíce líbí na Vánocích: Vánoce jsou pro mě skvělé a plné vánoční pohody. Plno dobrého jídla, pití, je zima, rodina se konečně sejde a je doma klid. Každý rok slavíme vánoce s rodinou slavíme Vánoce s babičkou, dědou, tetou a strejdou. (dívka, Brno); Jsem ráda, že táta je konečně doma, on je přes celý rok pořád pryč. (chlapec, Brno); Já se na ně moc těším, protože k nám dojede rodina ze Slovenska. (dívka Brno); Dojede k nám babička a všichni jsme spolu. (dívka, Vnorovy); Líbí se mně aj rodina, aj ty dárky. (chlapec, Vnorovy) Celkem 63 % starších respondentů se nejvíce líbí na Vánocích, že je rodina pohromadě, 16 % oceňuje dárky a volno ve škole a 5 % žáků vánoční atmosféra. Pokud porovnáme Brno a Vnorovy, tak 67 % žáků z Brna se nejvíce těší na rodinu, 22 % na volno ve škole a 11 % na vánoční atmosféru. Ve Vnorovech se 60 % těší nejvíce na rodinu, 30 % na dárky a 10 % na volno ve škole. Jak vysvětlil třináctiletý respondent z Vnorov: Vánoce jsou prostě pohoda, dárky a rodina. 63 Osobní korespondence s Mgr. Vandou Ptáčkovou,

24 Podle všeobecného názoru stojí Velikonoce ve stínu Vánoc. 64 Výzkum potvrdil tuto domněnku, ovšem u dětí z Vnorov není tento postoj jednoznačný. Jak uvádí třináctiletá dívka: O Vánocích sice dostaneme dárky, ale o Velikonocích je větší sranda. Vánoce jsou spíš rodinný svátek. Další respondenti říkají: Vánoce jsou lepší. Na Velikonoce vždycky chodí a mlátí nás s těma pomlázkama. Holky z toho pořádně nic nemají. (dívka, Vnorovy); Asi ty Vánoce, my je slavíme víc. (dívka Vnorovy); Já mám radši Vánoce, protože dostaneme víc dárků. (chlapec, Vnorovy) V Brně respondentka uvedla: Rozhodně Vánoce, protože ony jsou takové klidné a rodina je spolu. Baví mě, že děláme všechno spolu. Podle rozhovorů s žáky v Brně Velikonoce slaví pouze dva žáci z patnácti, kdežto ve Vnorovech třináct z šestnácti. Z výpovědí vyplývá, že Vánoce směřují dovnitř rodiny, ale Velikonoce dávají více příležitostí k setkávání a zábavě mezi vrstevníky. Nad důležitostí Vánoc se zamysleli někteří respondenti také z církevního pohledu: Pro mě jsou důležitější Velikonoce, protože Kristus vstal z mrtvých. (chlapec, Vnorovy) Také odpovědi na otázku Jak jsou pro tebe Vánoce důležitým svátkem? Oznámkuj, jako ve škole dávali respondenti z Vnorov převážně známku dva a naopak respondenti z Brna jedna. Návštěva kostela Ze zkoumaného vzorku navštěvují kostel pravidelně pouze čtyři žáci ve Vnorovech a tři v Brně. Ovšem výzkum ukázal, že období Vánoc navštěvují kostel i nevěřící lidé. V adventním období navštěvuje kostel pouze jedna respondentka z Vnorov a jeden respondent z Brna: Chodím do schóly a tam zpíváme před Vánocema. (chlapec, 13 let, Brno); Já chodím zpívat do kostela, moja mamka to vede. (dívka, 8 let, Vnorovy) Ve Vnorovech téměř všichni mladší dotázaní zmínili, že chodí buďto oni nebo jejich rodinní příslušníci na Štědrý den do kostela pro betlémské světlo a pomodlit se: My jsme ráno vstali, jenom něco málo snědli, potom jsme se dívali na pohádky, co jdou v televizi, potom jsme šli do kostela. V kostele jsme si vzali betlémské světlo, zapálili jsme ho na hřbitově. (chlapec, 8 let); My jsme se ráno probudili, jeli jsme k babičce, potom jsme jeli do kostela, pak jsme ještě jeli za babičkou něco jí dat a pak jsme se vrátili domů. (chlapec, 8 let); Na Štědrý den jdeme na mši svatou, pak vaříme, smažíme, večeříme a jdeme ke stromečku. (chlapec, 13 let) Ze starších respondentů uvedl pouze jeden, že chodí na půlnoční mši: Já chodím na půlnoční mši a pak nemusím ráno na sedum do kostela na mšu. 64 FROLCOVÁ, Věra: Jak se slaví Velikonoce. In: POSPÍŠILOVÁ, Jana (ed.): Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami, c. d., s

25 V Brně jsou návštěvy kostela méně časté. Pouze jeden mladší a dva starší respondenti uvedli, že na Štědrý den navštěvují kostel: My většinou dopečeme cukroví, dozdobíme stromek, jdeme na hřbitov a někdy i do kostela a to je asi všechno. (dívka, 8 let, Brno); Vaříme večeři a jdeme do kostela. (dívka, 13 let, Brno); Ráno vstaneme, nasnídáme se a jdeme do kostela. Pak jdeme domů a díváme se na pohádky a rodiče připravují večeři. (chlapec, 13 let, Brno) 7% 3% nejdůležitější více důležité 80% 60% Brno 32% 58% důležité méně důležité 40% 20% Vnorovy nedůležité 0% Graf 3: Názory všech starších respondentů na důležitost Vánoc Graf 4. Odpovědi 4: Názory starších na důležitost žáků na Vánoc otázku: dle Na lokality co se nejvíc o Vánocích těšíš? 3% 3% 14% Rodina Dárky 16% 5% Rodina Dárky 80% Volno ve škole Jiné (cukroví) 16% 63% Volno ve škole Jiné (zvláštní atmosféra) Graf 5: Odpovědi mladších žáků na otázku: Na co se nejvíc o Vánocích těšíš? Graf 6: Odpovědi starších žáků na otázku: Na co se nejvíc o Vánocích těšíš? 25

26 5. Advent, doba příprav Po skončení rolnických prací, po hodových oslavách úrody, po poslední kateřinské zábavě, nastávala doba zimního klidu. 65 Podobně jako u velikonočních svátků, byla i Vánocům určena přípravná doba zvaná advent (tj. příchod). Advent byl církví ustanoven počátkem 6. století jako doba příprav k oslavě Kristova narození. Nejstarším svědectvím o adventu jako přípravné době postní je od biskupa Perpetua z Toursu (5. století). Vyžadoval půst třikrát týdně v době od svátku svatého Martina (11. listopadu) do Vánoc (6. ledna). 66 Motivem tohoto postění byla skutečnost, že svátek Zjevení byl křestním termínem a s přípravou na křest se nemohlo manipulovat. 67 Advent je v lidové kultuře pojímán jako období kajícnosti, pokory a radostného očekávání. Trvání adventu se ustálilo na čtyřtýdenní období. Podle církevního kalendáře začíná první nedělí mezi 27. listopadem a 3. prosincem (datum závisí na zásadě, že poslední adventní neděle musí předcházet 25. prosinci), jeho konec představuje západ slunce Štědrého večera. 68 Významné byly mše k poctě Panny Marie v období adventu nazývané roráty. Šlo o liturgicko hudební formu ranní mariánské mše, kterou prosazovala hlavně literátská bratrstva. 69 Součástí adventu je půst, který spočíval nejen ve stravě bez masitých pokrmů, ale rovněž ve zdrženlivém chování v řeči, v omezení společenského života i velkých svateb, věřící se měli vyvarovat světských radovánek V lidovém prostředí nastala doba přástek a draní peří a jiných svépomocných prací, spojených s vyprávěním nejrůznějších příběhů. Při těchto setkáních se mnohdy na přísné církevní zákazy zapomnělo. 71 Jan Vyhlídal píše: Kdo se zapomněl a zanotil něco světského, hned byl okřiknut. 72 Vedle nábožensky laděného adventu prožíval lid předvánoční období také skrze obyčeje, z jejichž průběhu vyzařovala zvláštní tajemnost. U evropských národů je značně rozšířená představa o tom, že o dlouhých zimních nocích se přírodní síly dostávají do divokého zápasu. Protože bylo pohanství v lidu zakořeněno tak silně, že jej nebylo možno rychle a beze zbytku vymýtit, dala církev ve svém kalendáři pevné místo 65 FROLEC, Václav: Vánoce v tradici českého lidu, c. d., s Jedná o šestapadesát dní či osm týdnů, ale protože se v té části církve vynechával půst nejen o nedělích, ale i o sobotách, vychází přesně čtyřicet postních dní do Vánoc. 67 ADAM, Adolf: Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe, c. d., s VEČERKOVÁ, Eva: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2015, s OREL, Dobroslav: Staročeské roráty. Praha: Školní nakladatelství v Praze, 1940, s Dostupné z: 01.pdf [cit ] 70 VEČERKOVÁ, Eva: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, c. d., s FROLEC, Václav: Vánoce v tradici českého lidu, c. d., s VYHLÍDAL, Jan: Rok na Hané. Olomouc: Promberger, 1906, s. 5.

27 světcům podle významných událostí jejich života. To vedlo k překrytí rozmezních dnů starého pohanského kalendáře. 73 Adventní doba patřila svátku svatého Martina, Ondřeje, Barbory, Mikuláše, Ambrože a Lucie. Toto období bylo velmi radostné především pro děti. Na sv. Martina 11. listopadu si pochutnávaly nejen na huse, ale také na martinských podkovách a rohlíkách. V prosinci se pak objevovaly tajemné postavy, před nimiž děti prchaly, ale přece jen nedočkavě vyhlížely. 74 První z nich byla Barborka, postava s rozpuštěnými vlasy. Někde chodilo Barborek i několik. Jak uvádí Čeněk Zíbrt, zašlehly z venčí na okna metly, ozval se tam jemný cinkot zvonku, a zvuky ty ihned na to rozléhaly se v síni. Hodným dětem nadělovaly, zlobivé bily po rukou prosince chodil a naděloval dětem Mikuláš. Rozdával pečivo, perníky, sušené ovoce či mikulášské hračky prosince se objevoval za soumraku u kostela Ambrož, na kterého děti hrdinsky pokřikovaly. Ambrož rozhazoval cukrovinky, čímž přilákával děti k sbírání. V tom se za nimi Ambrož pustil a honil je. 77 Na svátek sv. Lucie 13. prosince chodily na obchůzku bíle oblečené lucky, které mimo úklid také nadělovaly dětem různé cukrovinky. 78 Tato obyčejová tradice je bezprostředně spojena s dny církevních světců Barbory, Mikuláše, Ambrože a Lucie, odtud se odvozuje i pojmenování postav. Řadí se k nim i další tajemné bytosti obcházející domy v zimních prosincových večerech. 8. prosince přicházely matičky, 5. prosince mikulášky, 2. prosince a 5. prosince, 23. prosince, 24. prosince a 5. ledna chodily peruchty (perchty, perechty, peruty atd.), 24. prosince, 31. prosince a 5. ledna chodily štědré báby (též klokavé, klovcové, štuchavé báby), 30. prosince chodily ometačky, 19. prosince klempeři a 21. prosince tomáši. Je zřejmé, že některé postavy obřadních obchůzek období uprostřed zimy mají pojmenování podle světce, jehož svátek připadá na tu dobu, jiné dle úkonů, které tyto postavy prováděly. 79 Pro děti ve městech v 19. století byl advent také ve znamení vánočních trhů. Na svátek svatého Mikuláše byl zahájen v Praze na Staroměstském náměstí mikulášský trh, který pokračoval jako vánoční až do Štědrého dne. Obdobné trhy se konaly i na Karlově a Malostranském náměstí. Vzpomínky z dětství a mládí na trhy můžeme 73 FROLEC, Václav: Vánoce v tradici českého lidu, c. d., s DOHNAL, Antonín DOHNALOVÁ, Otilie: Staročeské zvyky a obyčeje české mládeže. Praha: Unie, 1941, s ZÍBRT, Čeněk: Nová kniha o zimních radovánkách a obřadech lidu českého. Český lid 20, 1911, s Figurky lidí a zvířat ze dřeva a hlíny. 77 ZÍBRT, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek VI. Den se krátí, noc se dlouží. Praha: F. Šimáček, 1910, s DOHNAL, Antonín DOHNALOVÁ, Otilie: Staročeské zvyky a obyčeje české mládeže, c. d., s FROLEC, Václav: Vánoce v tradici českého lidu, c. d., s

28 najít v pamětech Heinricha von Kopetze 80, vysokého soudního úředníka, nebo u spisovatele Ignáta Herrmanna Také v Brně ožíval v předvánočním období ruch na brněnských tržištích. Vedle Zelného trhu a trhu na Dominikánském náměstí přibyl v době od 1. do 24. prosince také mikulášský a vánoční trh u kostela svatého Jakuba. 83 Ve společenském životě dětí z chudobných rodin a vůbec školní mládeže v Brně sehrávaly do konce 19. století významnou úlohu i slavnosti vánočního stromku vánoční besídky. Konaly se především v mateřských a obecných školách, dobročinných ústavech a do vzniku Československé republiky měly vyhraněný národní agitační charakter. Tyto besídky s kulturním programem, zpěvy, divadelními výstupy i s předváděním vánočních betlémských her měly zároveň získat materiální pomoc pro chudé děti. V této podobě po druhé světové válce zanikly. 84 Poměrně novým prvkem vážícím se k vánoční tradici je adventní kalendář. Má připomínat smysl a význam čtyř nedělí trvajícího vánočního přípravného období a zároveň pomoci zkrátit čekání na Štědrý den. Ačkoliv se jedná o uměle vytvořený komerční předmět, je v současné době natolik rozšířen, že jej lze najít téměř v každé domácnosti. K jeho rozšíření napomohlo také doporučení církevních úřadů a ministerstva školství v Německu. Doporučovalo se kalendář používat jako pomůcku v hodinách náboženství. 85 První zpráva o ručně vyrobeném adventním kalendáři pochází z roku První tištěný kalendář s malými barevnými obrázky přilepenými na lepence vyrobil v roce 1908 mnichovský tiskař Gerhard Lang z Maulbronnu ( ), který byl spolumajitelem tiskárny Reichhold & Lang v Mnichově. Na základě svých vzpomínek na dětství, kdy mu takový podobný kalendář se svíčkami v adventu vyrobila maminka, vytiskl vystřihovací kalendář s názvem V zemi Ježíškově. Byl sestaven ze dvou listů papíru, na jednom bylo v malých okénkách vytištěno 24 básniček, na druhém odpovídající počet vánočních obrázků. Úkolem obdarovaného bylo vystřihnout každý den jeden obrázek a nalepit ho k příslušnému textu. Přestože se objevoval i adventní 80 KOPETZ, Heinrich Ritter von: Plaudereien eines alten Pragers. Praha: HERMANN, Ignát: Před padesáti lety: drobné vzpomínky z minulosti. II. díl. Praha: MÍKA, Zdeněk: Staropražské Vánoce. Výstava Muzea hlavního města Prahy, Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2002, s SULITKA, Andrej: Výroční zvyky a slavnosti. In: SIROVÁTKA, Oldřich (ed.): Město pod Špilberkem. O lidové kultuře, tradicích a životě lidí v Brně a okolí. Brno: Doplněk, 1993, s Tamtéž. 85 FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s

29 kalendář pro dospělé s úryvky z Písma svatého, po druhé světové válce se obyčej šířil hlavně pro radost dětí. 86 Návrhy na adventní kalendáře připravovali často umělci. Šlo o liturgické výjevy z bible, či vyobrazené části vesnic nebo měst s důmyslně schovanými okénky. Vyráběny byly v malých dílnách z tvrdého papíru. 87 Kvůli politickým vlivům během první poloviny 20. století byla výroba kalendářů v Německu místy zcela zakázána nebo podrobena cenzuře. Po druhé světové válce se ale adventní kalendář rozšířil po celé Evropě. 88 K tradičním předmětům období Vánoc patří adventní věnec. Jeho vznik se datuje do 19. století. U nás se objevil na konci ještě téhož století na vánočních trzích a v květinářstvích. 89 První věnec byl vytvořen pedagogem a vychovatelem Johannem Heinrichem Wichernem ( ) ve výchovném ústavu pro opuštěné a zanedbané děti v Hamburku. V roce 1839 upevnil na strop dřevěné kolo od vozu se svíčkami, které znázorňovaly dny adventu. Každý den směli jeho chráněnci zapálit jednu svíčku. J. H. Wichern vychovával děti v křesťanském duchu, proto každá svíčka symbolizovala přicházejícího Ježíše Krista. O Vánocích pak rozzářil tento věnec celý sál. 90 V roce 1851 byl sál vyzdoben větvičkami a stejně tak bylo poprvé ozdobeno i kolo. Adventní věnec se uplatnil zpočátku v prostředí s převahou reformovaného náboženství, čili u evangelíků. Využíval se v dětských útulcích a domovech a odtud putoval do evangelických rodin i kostelů. Také školy se podílely na šíření adventního věnce a odtud se zřejmě dostal i do katolických rodin. V roce 1925 byl poprvé pověšen v katolickém kostele v Kolíně nad Rýnem. Od konce 19. století, ale hlavně po první světové válce, pronikal adventní věnec na jih do katolických krajů Německa a Rakouska a ustálil se v podobě zeleného věnce z chvojové větve se čtyřmi svíčkami, které symbolizují čtyři adventní neděle. 91 Typickou barvou svíček u věnce katolíků je fialová, což je zároveň barva celého období adventu, které symbolizuje pokání a půst. U protestantů se používají svíčky modré, které odlišují adventní období od postního. 86 FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s Adventní kalendář. Dostupné z: [cit ] 88 VAVŘINOVÁ, Valburga: Malá encyklopedie Vánoc, Praha: Libri, 2000, s Tamtéž, s Johann Hinrich Wichern Der Erfinder des Adventskranzes. Dostupné z: [cit ] 91 FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s

30 V současné době se setkáváme s adventními v různých provedeních, ovšem převládá původní vzhled kruhu s větvičkami a čtyřmi nebo pěti svíčkami, kde pátá svíčka symbolizuje Pannu Marii, Vánoce nebo Ježíše Krista. Přípravy na Vánoce v současnosti Děti se dle svých možností zapojují do svátečních příprav. Nejčastěji se jedná o úklid, pečení cukroví a výzdobu domu, stromečku a poté o prostření stolu na štědrovečerní večeři a přípravu samotné večeře. 92 Postupem věku jsou děti zapojeny do všech ostatních činností, které předcházejí slavení Vánoc. Díky tomu, že má jedinec možnost Vánoce nejen prožívat, ale také podílet se na jejich organizaci, mu umožňuje ztotožnit se velkou měrou s tradicemi a obyčeji. Kvůli zjištění uvědomění si příchodu Vánoc, byla všem dětem položena otázka Máš adventní kalendář?, Jak vypadá? a Od koho jsi ho dostal? Samy pak zmiňovaly adventní věnec, který považují také za část výzdoby domu. Starším respondentům byly položeny v dotazníku otázky Jak zdobíte dům/byt? O školních přípravách se studenti vyjadřovali v rozhovoru, kde odpovídali na otázku Jak se připravujete na Vánoce ve škole/v kostele/v lidušce 93 či jinde? Mladším respondentům byly během rozhovoru položeny totožné otázky ohledně příprav doma. Samovolně se rozpovídali také o přípravách v jiných institucích, které významně přispívají k vytvoření vánoční atmosféry. Adventní kalendář Během adventu je oblíbeným předmětem již zmíněný adventní kalendář. Děti ho dostávají většinou jako nadílku od Mikuláše: Dostanu ho od Mikuláša. To je vždycky dobré, protože možu sněst víc políček. (chlapec, 8 let, Vnorovy); Ještě na prvním stupni jsem ho dostávala vždycky od Mikuláše. Teď mi ho ale naši kupují jen tak a dají mi ho už 1. prosince. (dívka, 13 let, Brno) Ovšem také 50 % dotázaných starších žáků uvedlo, že už adventní kalendář nemají: Já už ho nedostávám, prej už su velký. (chlapec, Vnorovy); Já ho ani nechci. (chlapec, Brno) Adventní kalendář se nejčastěji objevuje ve formě papírových okének, ve kterých jsou schované čokoládové figurky: Dostala jsem kalendář se Santou a v každém políčku byla čokoláda. Na Štědrý den tam byla největší. (dívka, 8 let, Brno) Vyskytují 92 Kapitoly o přípravě cukroví, prostírání stolu, přípravě štědrovečerní večeře a zdobení stromečku jsou součástí kapitoly o Štědrém dnu. 93 Hovorové označení základní umělecké školy. 30

31 se ale také jiné varianty: Mamka nám vždycky připraví takové kapsičky a v každé máme nějaké překvapení. Třeba malou hračku nebo čokoládku a tak. (dívka, 8 let, Brno); Jako malá jsem měla adventní kalendář jako omalovánky. (dívka, 13 let, Brno) Princip otevření jednoho políčka nebo rozbalení dárku denně dodržují především mladší žáci. Dodávají ovšem, že je rodiče někdy kontrolují: Vždycky možu sněst jenom jedno políčko. To se tak přece aj dělá. Vždycky se ale těším na to poslední, tam je totiž největší čokoláda. (dívka, 8 let, Vnorovy) Mnoho starších žáků přiznává, že adventní kalendář otevře v okamžiku, kdy jej obdrží: Já už jsem letos nedostala, protože loni jsme ho se sestrou celý hned snědly. (dívka, 13 let, Brno) Podle výpovědí respondentů slouží adventní kalendář v současné době především jako zpestření doby před Vánocemi. Funkci měřené času si uvědomují žáci jen zřídka. Adventní věnec Adventní věnec, jak bylo uvedeno, se v posledních desetiletích stal jedním ze symbolů Vánoc. Často ovšem neslouží pouze k odpočítávání týdnů do Štědrého dne, ale také jako dekorace v domě: Jak už jsou zapálené tři svíčky, tak to už vím, že budou brzo Vánoce. (chlapec, 8 let, Brno) V Brně starší žáci uváděli v dotazníku jako výzdobu právě adventní věnec: My máme na dveřích věnec, na stole máme adventní věc a v pokojích a na chodbě máme zavěšené ozdobičky a na hodinách a na světle máme jmelí. (dívka); Na venkovní dveře dáváme adventní věnec. Každému ozdobi [!] na dveře, vánoční ubrusi [!] atd. (dívka); Máme adventní věnec na stole, ozdobné vánoční svíčky (dívka) My zdobíme dům jen vevnitř. Máme tam světýlka, větvičky, adventní věnec a tak. (dívka) Některé dětí z Vnorov při rozhovoru zmínily, že věnec se vyrábí doma v rodině a ony asistují: Na to se moc vždycky těším. S mamkou a babičkou vyrábíme věnec z větviček. První si vezmeme takový dřevěný kruh a pak tavnou pistolí lepíme ty větvičky. Dáváme tam taky různé bobule, třeba šípky nebo jeřabinu. Na a až to je, tak tam připevníme čtyři bílé svíčky. (dívka, 13 let); Vyrábí ho vždycky mamka. Dělá to z větviček a nějakých ozdob. (chlapec, 8 let); Já jsem letos vyrobila už vlastní věnec. Mamka mně pomáhala, ale většinu už jsem zvládala sama. (dívka, 13 let), My jsme zkoušeli doma z vizovického těsta. (dívka, 13 let) Řada rodin má věnec koupený a vyměňují jen svíčky: Věnec máme doma kupovaný, měníme každý rok jen svíčky. Jsou tam čtyři červené. Při štědrovečerní večeři ho máme na stole a jsou všechny zapálené. (dívka, 13 Brno); My máme doma 31

32 adventní věnec z cibuláku. Mamka ho má totiž moc ráda. Tam dáváme každý rok větvičky a svíčky. Dá se do něj napustit voda, takže nám aj dlouho vydrží zelené. (dívka, 13 let, Brno) V současné době se také můžeme setkat s netradičním pojetím adventního věnce: My nemáme věnec, my máme takový podnos a na tom jsou čtyři svíčky. Na něm jsou taky nějaké hvězdičky a tak. (dívka, 8 let, Brno); My máme na adventním věnci pět svíček. Na Štědrý den vždycky hoří všechny. (chlapec, 8 let, Vnorovy); My vůbec adventní věnec nemáme. Máme čtyři čajové svíčky na okně a potom na stole čtyři svíčky. Tři bílé a jednu fialovou na Štědrý den. Někdy mezi ty svíčky dá mamka mašli nebo tak. (dívka, 13 let, Brno) Z výzkumu vyplývá, že všechny rodiny sledují dobové trendy a využívají adventní věnec nejen k odpočítávání času, ale také jako dekoraci. Přípravy v rodině Přípravy na Vánoce jsou dnes ve většině rodin zahajovány úklidem a výzdobou domu, nákupem potravin a dárků, pečením cukroví. Děti se dle svých možností do těchto příprav zapojují a stávají se tak nositeli vánoční tradice. V době vánočních svátků je dodnes zvykem dávat na různá místa v domě zelené větve z jehličnatých stromů. 94 Součástí výzdoby se stávají i další dekorativní předměty, jako jsou adventní věnce, vločky z papíru, kresby na skle, keramické předměty atd.: Do oken lepíme vánoční obrázky, třeba soby, vločky, a na lustr zavěsíme hvězdičky nebo zvonečky. (dívka, 13 let Vnorovy) Děti mladšího věku připomínají v době příprav hlavně jmelí, adventní věnec a ozdoby připravené ve škole. Pouze jedna respondentka popsala výrobu vlastních ozdob s rodičem: S mamkou vyrábíme takový vánoční stromeček a dáváme ho ven. Taky děláme svícínek. To napicháme do takové kostky větvičky, svíčku a ozdobíme to třeba sušeným ovocem. Děláme taky vánoční stromeček do květináčku a ten dáváme před dům. (dívka, Vnorovy); Mamka rozvěšuje všude jmelí a na okna postaví vždycky slaměné postavičky. (chlapec, Vnorovy) Starší žáci se už sami podílejí na výrobě dekorace: My si vyrábíme věnec. Napicháváme větvičky a pak si ten věnec pověsíme nahoru do kuchyně nad stůl. Dům zdobíme taky jmelím, protože to přináší štěstí. (dívka, Vnorovy); Pokoj si vždy zdobím vánočními doplňky (světla, řetízky, svíčky ), moje sestra si zdobí její pokoj, chodbu a obývací pokoj. Adventní věnec máme 94 FROLEC, Václav: Vánoce v tradici českého lidu, c. d., s

33 na chodbě nebo v obývacím pokoji. Jmelí máme v obýv. pokoji také. (dívka, Vnorovy); Vyrábíme si sami adventní věnec a taťka vyřezává ze dřeva sněhuláka a toho taky pověsíme na dveře. (dívka, Vnorovy) Mezi častou výzdobu patří také ozdoby zavěšené na zdech, větvičky jehličnanu, světla a svíčky: Dům si o Vánocích zdobíme adventním věncem, ten je na dveřích do ulice a doma na stole. Jmelí je nad stolem, větvičky ze smrku v každé místnosti, vločky z papíru na schodech, sušené ovoce pověšené na provázku v okně. (dívka, Vnorovy); My máme v jídelně na stole adventní věnec a v předsíni máme ve vodě větvičky. V našich pokojích jsou světýlka. (dívka, Vnorovy); Dům si o Vánocích zdobíme jmelím, to je nad stolem, větvičky ze smrku v každé místnosti různýma ozdobama, třeba vločkama z papíru, ty dáváme na schody a sušené ovoce pověsíme do oken. (dívka, Vnorovy); Máme adventní věnec, zavěšené vánoční ozdoby na zdech, jmelí, větvičky a světýlka. (chlapec, Vnorovy); Na schody dáváme větve z borovice. To pěkně voní. (chlapec, Vnorovy); Dáváme na stromek před barákem světýlka a do oken věšíme slaměné andělíčky. (dívka, Brno); Na okna dáváme baňky a taky nějaký ty světýlka. (dívka, Brno) Přípravy ve škole Jednou z důležitých institucí, která se také podílí na vánoční atmosféře, je škola. Zde si často žáci zdobí stromeček ve třídě, vyrábějí dárky rodičům, zpívají koledy a navzájem si předávají dárky: My si vykládáme s paní učitelkou o Vánocách. Taky vyrábíme nějaké ozdoby a zpíváme koledy. (chlapec, 8let, Vnorovy); Zpíváme koledy na Rolničce. To je taková soutěž, kdo nejlíp zazpívá, tak dostane rolničku. (dívka, 8 let, Vnorovy); Zpíváme s paní učitelkou koledy a vystřihujeme si vločky. (dívka, 8 let, Brno); Zpíváme koledy a ve třídě máme betlém. (dívka, 8 let, Brno); Ve škole máme ozdobené chodby vločkami, okna a ve třídě máme stromeček. (chlapec, 13 let, Brno); Zpíváme koledy, zdobíme stromeček ve třídě a zdobíme i třídu. (dívka, 13 let, Brno); Děláme výzdobu třídy a stromeček, mezi sebou si ve třídě taky dáváme dárečky a máme ve třídě takovou tombolu, kdy všichni ze třídy přinesou nějaký malý dáreček a k tomu se potom napíší čísla a čísla se rozdají ve třídě a potom se losuje. (dívka, 13 let, Brno); Zdobíme si třídu a máme soutěž rolničku (dívka, 13 let, Vnorovy); Díváme se na film. (chlapec, 13 let, Vnorovy); Zpíváme, zdobíme třídu, stromeček, díváme se na film. (chlapec, 13 let, Vnorovy); Chystáme stromeček, potom ještě den 33

34 před prázdninami vždycky jdeme do přírody a díváme se na televizu. Rozdáváme si cukroví a kdo chce si dá dárky. (dívka, 13 let, Vnorovy) Žáci základní školy ve Vnorovech v minulých letech navštívili vánoční program v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Téměř všichni, dnes již starší žáci, si na tento výlet při rozhovoru vzpomněli: Dřív měli pověšený stromeček na stromě. My jak jsme byli ve skanzenu, tak to tam tak měli. (dívka, Vnorovy); Tím tak jak když začaly Vánoce, když jsme vždycky jeli o skanzenu. Bylo to dobré. (chlapec, Vnorovy) Mladší žáci se o výletě nezmiňovali, ačkoliv lze předpokládat, vzhledem k malé vzdálenosti od Strážnice, že část žáků tyto programy navštěvuje každoročně. Také brněnští žáci navštívili v roce 2015 vánoční program Radujme se, veselme se ve skanzenu ve Strážnici. 95 V současné době k předvánoční atmosféře přispívají i školní aktivity přeneseně motivované tímto obdobím, např. školní pěvecká soutěž, vánoční volejbal nebo vybíjená. Na základní škole ve Vnorovech se koná každoročně pěvecká soutěž O Vánoční rolničku. Jak upřesňuje mladší žačka: S paní učitelkou Motyčkovou nacvičujeme koledy ve sboru. Teď jsme zpívali třeba Den přeslavný. Každoroční je i zpívání u vánočního stromečku, kde se prezentuje školní pěvecký sbor: Součástí programu byly koledy vážné, ale i rapované. Na závěr si celá škola zanotovala koledy Nesem vám noviny a Štěstí, zdraví, pokoj svatý. 96 Na základní škole v Brně se v posledních dvou letech koná vánoční turnaj ve vybíjené, kde se utkávají žáci čtvrtých až devátých tříd a učitelé. Před Vánocemi se zde také koná program Půjdem spolu do Betléma, ve kterém žáci devátých tříd připraví pro žáky I. stupně tematicky zaměřené hry, scénky, dílničky nebo hudební představení. 97 Z výzkumu vyplývá, že období Vánoc ve škole je ve znamení pohody a uvolněnější atmosféry. Obě základní školy podporují pomocí různých projektů vánoční tradice a zasazují se tak o jejich udržování. 95 JANEČKOVÁ, Eva LUTEROVÁ, Zuzana: Radujme se, veselme se Aktuality Základní škola Kneslova v Brně, ŠKOLA V POHYBU. Dostupné z: [cit ] 96 Výroční zpráva o činnosti základní školy za školní rok 2013/2014. Dostupné z: [cit ] 97 Výroční zpráva o činnosti školy za školní rok 2014/2015. Dostupné z: [cit ] 34

35 6. Štědrý den S vánočními svátky se v tradiční lidové kultuře pojily také magické praktiky. V lidové magii se uchovávaly ohlasy dávných předkřesťanských zvyků, spojených se slavením zimního slunovratu. Magické úkony byly v dobách, kdy o životě a smrti rozhodovala sklizeň a plodnost domácích zvířat, spojeny především se zajištěním dobré úrody. Věštila se ale i budoucnost, zdraví, sňatek, narození dětí. 98 V lidové tradici byly úkony magické povahy zaměřeny také na ochranu domu a jeho obyvatel před zlými silami. Marian Karel Ulmann ve své knize z roku 1762 popisuje řadu vánočních obyčejů, např. rozkrajování jablka po večeři, zanechání jídla na stole přes Boží hod, dávání zbytků od večeře a krmení drůbeže česnekem. 99 Patřilo k nim také práskání bičem, zvonění, magický kruh a hluk. Pomáhaly praktiky s pomocí svěcenin, křesťanských symbolů a účinných rostlin, jako bylo vykuřování domu bylinami nebo vykropování domu svěcenou vodou či kreslení tří křížků na dveře česnekem. 100 Všechny magické úkony probíhaly v době, která byla považována za čas neobvyklých událostí. Za osudové dny se považovaly hlavně dny na svátek svatého Ondřeje, Štědrý večer, Boží hod vánoční, den svatého Štěpána, svátek Mláďátek betlémských, Nový rok. 101 Zvyky vztahující se ke Štědrému dni Štědrý den 24. prosince je vrcholem období adventu. V lidové tradici přetrval jako významný časový předěl a osudový den, k němuž se soustředilo mnoho obyčejů. 102 Na konci 19. století zaznamenal průběh Štědrého dne na venkově podrobně František Bartoš v díle Moravský lid: Štědrý den zasloužil si dobře svého jména u našeho lidu. Čeho skromná domácnosť od jídel postních poskytnouti může, toho všeho hojnou měrou hospodyň nachystá svým domácím. I dobytek, drůbež a stromy dostanou svůj podíl se stola štědrovečerního [ ] Dopoledne roznášíval dříve pan rechtor oplatky po všech osadách přifařených, začež mu hojně udělováno mouky, obilí, vajec a ovoce. Práce toho dne v domácnosti dosť a dosť. Hospodář s čeládkou chystá dobytku píci a nápoj na svátky, hospodyň peče zásobu pečiva, jež by na celé svátky stačila nejen domácím, nýbrž i četným koledníkům. Jizba a celý dům se bedlivě vymete a vyklidí - 98 VAVŘINOVÁ, Valburga: Malá encyklopedie Vánoc, c. d., s ZÍBRT, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk. Praha: Jos. R. Vilímek, 1889, s VEČERKOVÁ, Eva: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, c. d., s FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře, c. d., s FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s

36 nebudeť tak v domě celý příští rok hmyzu a neplechy. Tak mijí hodina za hodinou, již se stmívá, hvězdy na nebi vyskakují, ale večeře neobjevuje. 103 Po založení časopisu Český lid (1891) byli jeho dopisovatelé vyzváni, aby zasílali do redakce všelikých zpráv o lidovém podání českoslovanském, za zaslání pověr, písní, obyčejů, zábav, pověstí, názoru lidových, přísloví, pořekadel atd. 104 Na základě této výzvy vyšel příspěvek Vánoce. Ze sbírek zaslaných Českému lidu, kde se lze dočíst o zvycích na Štědrý den po celém území českých zemí. Čeněk Zíbrt na počátku 20. století v Českém lidu při analýze traktátu Jana z Holešova napsal: Budeme překvapeni, že většina těchto starodávných zvyků, pověr, věšteb posavad nevymizela, že v úpravě, málo jen otřelé tokem šesti věku, posavad mezi lidem československým i v městech se zálibou se opakují, udržují. 105 Zatímco na přelomu 19. a 20. století se badatelé orientovali především na venkovské prostředí, obraz Štědrého dne této doby ve městech je nutno si poskládat z kusých informací. S nimi se setkáváme především v kronikách, dobových článcích nebo pamětech. Rozdílného prožívání Vánoc ve městě a na venkově si všímají také např. autoři práce Vlastivěda moravské z roku 1897: Život lidu, jeho mravy a obyčeje, hlavně při důležitých událostech rodinných, obecních a za dní svátečních, jako vánočních a velikonočních, zachovaly se původní české v dědinách okresu; však pozměnily se v rovinatých u hlavního města, zvláště v posledních letech, kde četné továrny v Brně a nejbližším okolí povstaly a na lid dělnický působí. 107 Bohatým etnologickým materiálem jsou např. Paměti babičky Karly Fleischerové, rozené Bartelmusové. Pisatelka zde podrobně popisuje průběh Štědrého dne, štědrovečerní večeři a prováděné zvyky v Brně. Během 20. století se přesunula oslava Vánoc do rodinného kruhu. Díky tomu došlo k vytvoření mnoha rodinných zvyklostí, jejichž společným rysem je uklizený a nazdobený byt, světlo a teplo, slavnostní nálada, příprava večeře, očekávání dárků a tajemnost zlatého prasátka ve spojení s půstem. Ve společenském vědomí ale stále přetrvávají představy o jistém souboru kulturních prvků, které přesahují rámec rodinného života a vztahují se k okolnímu společenství. 103 BARTOŠ, František: Moravský lid. Františka Bartoše Sebrané rozpravy z oboru moravské lidovědy. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy, 2006, s Vánoce. Ze sbírek zaslaných Českému Lidu. Český lid 1, 1892, s , , Dostupné z: ZÍBRT, Čeněk: Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14. Český lid 24, 1924, s SLAVÍK, František Augustýn: Vlastivěda Moravská II. Místopis Moravy. Díl I. místopisu. Brněnský Kraj. Čís. 6. Brněnský okres, SLAVÍK, František Augustýn: Vlastivěda Moravská II. Místopis Moravy, c. d., s. 15.

37 Stromeček Symbolem dnešních Vánoc je jednoznačně vánoční stromeček, který bývá mylně spojován s vánoční zelení. I když jde o projevy po vnější stránce podobné, mají odlišnou genezi, význam a funkci. Vánoční stromek souvisí s německou evangelickou církví a městským prostředím. 108 Nejstarším zmínka o zdobení stromečku pochází z 6. století. Jedná se o příběh irského mnicha Kolumbána, který v roce 573 trávil Vánoce na dvoře burgundského krále Gontrana. Tam ozdobil jedli uctívanou o zimním slunovratu hořícími pochodněmi rozvěšenými do tvaru kříže a pronesl kázání o narození Ježíška. 109 Nejvíce zpráv o stromečku pochází z15. století z Německa s přímou vazbou na cechovní komunitu. Roku 1419 se vyskytla zvěst, že členové pekařského cechu ve Freiburgu ověsili vánoční stromek jablky, oplatkami, perníky, ořechy a papírovými růžemi. Také v brémské kronice z roku 1570 se píše o jedli ozdobené datlemi, sladkostmi a papírovými květinami, postavené v cechovní budově, do níž byly sezvány děti cechovních řemeslnických mistrů. 110 Analogické zmínky z 16. a 17. století jsou doloženy i v dalších německých a švýcarských městech. Z cechovních místností a prostor, kde se odehrávaly kolektivní oslavy s dětmi mistrů, se zvyk přenesl do domácností německých protestantských řemeslníků, poté do měšťanského a aristokratického prostředí, do vrstev vysokých úředníků, intelektuálských protestantských a katolických rodin, kde se z něj stala součást rodinné oslavy Vánoc. V 18. a 19. století se dostávají stromečky také do kostelů, škol a na venkov. 111 První oficiálně doložená zmínka o vánočním stromečku v českých zemích je z roku 1812 z Prahy. Tehdy Johann Karl Liebich ( ) uspořádal vánoční slavnost, jejímž půlnočním překvapením byl právě stromeček. 112 Tento fenomén se rychle rozšířil a to také popularizací v knize F. L. Věk 113 od Aloise Jiráska nebo Štědrý večer 114 od Kryštofa Schmida. 115 První výzdoby stromku se skládaly především z jablek, ořechů a oplatků, které byly zavěšovány na větve. Až do 19. století stály plody a pečivo v popředí, protože vánoční stromek přinášel dětem jedlé drobnosti, které si směly otrhat a sníst. Od poloviny 108 FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře, c. d., s KŘÍŽOVÁ, Alena: Dvě století Kristova strůmku. Národopisná revue 21, 2011, s Tamtéž. 111 KAFKA, Luboš: Vánoční stromek. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard: Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s KŘÍŽOVÁ, Alena: Dvě století Kristova strůmku, c. d., s JIRÁSEK, Alois: F. L. Věk. Praha: SCHMID, Christoph von: Sstědrý wečer: powjdka dárkem sstědrého wečera djtkám. Praha, KŘÍŽOVÁ, Alena: Dvě století Kristova strůmku, c. d., s

38 19. století se začaly rozvíjet průmyslová odvětví specializující se na vánoční ozdoby z různých materiálů, např. kovu, skla, vaty, lepenky atd. 116 V tradičním lidovém prostředí byl stromeček vnímán především jako dárek a přejímal symboliku zeleně. Ve městě měl funkci převážně reprezentativní a sociální úlohu. Rozdílné funkce vánočního stromku zkoumal Peter Bogatyrev a později Bohuslav Beneš. O Vánocích a tedy i vánočním stromku psal např. Václav Frolec, Věra Frolcová, Alena Křížová a Eva Večerková, která se zaměřila na Vánoce z několika různých pohledů. 117 Betlém Jedním ze symbolů Vánoc, který dává celému vánočním dění konkrétní vizuální podobu, je betlém, též jesličky. Jde o výtvarné zpracování události narození Ježíše Krista, jež patří k raným motivům v křesťanské ikonografii. 118 Obraz Narození Páně byl do raněkřesťanského umění uveden v nástěnných malbách římských katakomb a vyskytuje se také na sarkofágu ze 4. století v Římě a na různých liturgických předmětech. 119 Můžeme si klást otázku, odkud pochází inspirace a dle jakých námětů byly vyobrazovány postavy kolem Ježíše Krista, když evangelia Lukáše a Matouše toto neuvádějí. Vladimír Vaclík se ve svém díle Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě zmiňuje o apokryfních pramenech, o záznamech z počátku křesťanství, které byly ústně předávány z generace na generaci. 120 V genezi rozšíření betlému se líčí často příběh o Františku z Assisi ( ), který roku 1223 postavil za pomoci svých přátel v lesní jeskyňce nedaleko obce Greccio v Umbrii prosté jesle. Dal je vystlat senem a kolem nich postavil dvě živá zvířata: osla a vola. U jeslí jako u oltáře pak sloužil o štědrovečerní noci mši za přítomnosti svých přátel a dalších vesničanů. 121 Neprávem bývá František z Assisi pokládán za původce, zakladatele betlému. Příběh, který znázornil ve freskové malbě někdy mezi Giotto di Bondone, spíše přispěl k rozšíření vánočních her, v nichž dřevěný truhlík či košík stál ve středu dění. Řád minoritů či františkánů tuto scénu v Grecciu držel 116 VEČERKOVÁ, Eva FROLCOVÁ, Věra: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s KŘÍŽOVÁ, Alena: Dvě století Kristova strůmku, c. d., s VEČERKOVÁ, Eva FROLCOVÁ, Věra: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s JEŘÁBEK, Richard: Betlém. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s VACLÍK, Vladimír: Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1990, s VACLÍK, Vladimír: Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1987, s

39 v paměti a dále podporoval a rozšiřoval myšlenku jesliček. 122 Podle badatele Rudolfa Berlinera je za původce betlému považován svatý Kajetán z Tienu ( ), který vystavěl figury a jesličky v Itálii. Itálie je také považována za první zemi, kde jesličky poprvé opustily církevní prostředí a dostaly se mezi šlechtu. 123 Nejstarší trojrozměrné scény zrození vznikaly v kostelech. Jednalo se zprvu o díla významných umělců. V Praze byl první betlem postaven roku Podle tohoto vzoru se začaly napodobovat jesle i jinde. Rychle se šířily do měst ve středních Čechách, do kostelů ve Staré Boleslavi, v Mělníce atd. Odtud se dostávaly jesličky prostřednictvím církevních hodnostářů do sídel vysoké šlechty a na jezuitské koleje. Po třicetileté válce se betlémy rozšířily do sídel nižší šlechty a do měst v první polovině 18. století. 124 Pro domácí produkci kostelních betlémů se stávaly vzorem řemeslné plastiky italských a rakouských řezbářů. Velký nárůst jesliček v domácnostech nastal v letech , kdy Josef II. zakázal vystavování betlému v kostelech. Tím se dostaly do obliby miniatury betlémů v měšťanských a vesnických domácnostech. 125 Betlém má pevné uspořádání, člení se do několika částí podle postavení figur. Centrální část zaujímá Ježíšek, Maria, Josef, osel, volek a anděl, rozšířenou scénu tvoří pastýři s ovečkami a tři králové s doprovodem a otevřenou scénu zaplňují různé postavy (darovníci, hudebníci), stromy, zvířata, kulisy. 126 Ve společenském procesu sekularizace se proměňovaly postavy v betlému mnohdy v místní venkovské i městské typy. Betlémy se nejčastěji zhotovovaly ze dřeva a papíru či lepenky. Používal se také plech, těsto, vosk, hrnčířská hlína, kaolín, sádra, sklo atd. Často se betlémy zdobily textilem, polodrahokamy apod. K nejprostším druhům se řadí betlémy používané při obchůzkách a domácí skříňkové betlémy malých rozměrů. Velký rozmach zhotovování nastal v 19. století, a to zvláště v oblastech, které byly osídleny německým obyvatelstvem. 127 Tematikou betlémů se zabývá v českých zemích řada literárních zdrojů. Na počátku 20. století byl významným autorem zabývajícím se tematikou betlémů Karel Procházka. V posledních desetiletích to byl např. Richard Jeřábek, který se zajímal o výtvarnou 122 VEČERKOVÁ, Eva FROLCOVÁ, Věra: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s VACLÍK, Vladimír: Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě, c. d., s VACLÍK, Vladimír: Lidové betlémy v Čechách a na Moravě, c. d., s JEŘÁBEK, Richard: Betlém. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s VEČERKOVÁ, Eva FROLCOVÁ, Věra: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s JEŘÁBEK, Richard: Betlém. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s

40 stránku betlémů, významným badatelem je Vladimír Vaclík, jehož dílem jsou např. publikace Lidové betlémy v Čechách a na Moravě 128 nebo Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě. 129 V roce 2014 vyšel dvojjazyčný katalog betlémů Svět v malém, 130 který vznikl v česko-německé spolupráci Chebska a města Marktredwitz. Štědrý den v současnosti Úkolem všech respondentů bylo popsat, ať už do dotazníku či při rozhovoru, průběh Štědrého dne. Touto otázkou mělo dojít ke zjištění, jaké zvyky doma dodržují. Pro upřesnění zodpovídali starší respondenti v dotazníků otázku Jaké zvyky udržujete na Vánoce? Aby bylo zjištěno, jaké historické povědomí mají starší respondenti o zvycích, byla jim při rozhovoru položena otázka Jaké zvyky ještě znáte a víte co znamenají? V dotaznících měli žáci zodpovědět, jestli mají doma betlém a vánoční stromeček. Starší žáci měli tento předmět popsat, mladší si mohli vybrat, jestli jej namalují nebo popíší. V obou případech byla při rozhovorech doplněna otázka Proč si myslíš, že stavíme betlém? Činnost během dne V současné době bývá průběh Štědrého dne ovlivněn především rodinnými tradicemi. Během dne se obvykle dokončuje zdobení stromečku, sledují se pohádky televizi, navštěvuje se rodina, chodí na procházky nebo se hromadně připravuje štědrovečerní večeře. Vrcholem dne je rozbalení dárků u stromečku. Mladší děti uvádějí: My jsme vstali, šli jsme ke stolu. Vypili jsme čaj, šli jsme udělat vánočního kapra a filé. Šli jsme na zahradu, my s bráchou do kostela. Babička se s dědou ještě převlíkala. A šli jsme všichni. Mamka mezitím udělala štědrovečerní večeři. Přišli jsme z kostela, umyli jsme se a čekali jsme, až všecí přídú ke štědrovečerní večeři. (dívka, Vnorovy); Ráno jsme vstali, pak jsme šli na hřbitov a pak jsme šli domů a jeli jsme do Veselí za sestřenicí a na hřbitov. Potom jsme jeli do kostela a pak jak jsme se vrátili, udělali jsme si štědrovečerní večeři a jak jsme si ji udělali, šli jsme hledat hvězdy. Potom, jak jsme se vrátili, byly už dárky pod stromečkem. (chlapec, Vnorovy); Když se vrátíme z kostela, jedeme s taťkou a strýcama do krmelců a tam rozdáváme zrní. Aj zvířata musí přece dostat. (chlapec, Vnorovy); Já jsem si letos hrála, pak jsem šla 128 VACLÍK, Vladimír: Lidové betlémy v Čechách a na Moravě, c. d. 129 VACLÍK, Vladimír: Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě, c. d. 130 DITTMAR, Volker: Okouzlení betlémem Svět v malém. Předmluva vydavatele. In: Dittmar, Volker (ed.): Eine Welt im Kleinen. Krippen aus dem Egerland und Marktredwitz. Svět v malém. Betlémy z Chebska a Marktredwitz. Marktredwitz: Egerland-Museum Marktredwitz und Herausgeber,

41 s pejskem ven, pak jsem pomohla mamce prostřít stůl a pak jdeme večeřet. (dívka, Brno); Posnídáme, pak si hrajeme se sestrou, pak nazdobíme vánoční stromeček, dáme si oběd. Já jsem měla jenom brambory Pak jsme tancovali doma, zpívali jsme vánoční koledy a pak jsme se navečeřeli. (dívka, Brno) Mírnou rozdílnost můžeme vidět v sociálních kontaktech během Štědrého dne. Pro většinu rodin ve Vnorovech i v Brně je zvykem návštěva rodiny, ve Vnorovech pak ještě hřbitova: Až sa všichni nasnídajú, jdeme na hřbitovy, vrátíme se a to je už odpoledne. (chlapec, 8 let, Vnorovy); My jsme vstali a šli jsme do kostela, potom na hřbitov. Došli jsme tak ve 4, v 5. Potom jsme se okoupali a vyhlíželi první hvězdičku. (dívka, 8 let, Vnorovy); K nám dojede teta Alenka a společně se navečeříme. (chlapec, 8 let, Vnorovy); Na Štědrý den vždycky přijede teta se sestřenicí. (dívka, 8 let, Brno); Zdobíme stromeček, potom se díváme na televizi a potom jdeme dělat večeři. My jsme u babičky na návštěvě před večeří. (chlapec, 8 let, Brno); My se ráno vzbudíme, vyčistíme si zuby a jedeme pak k babičce a dědečkovi do Blanska, blbneme až do večeře. (dívka, 8 let, Brno) Z uvedených výpovědí jasně vyplývá, že mladší děti mnohem více reflektují návštěvy rodin, jak starší. Ti naopak při vzpomínce na Štědrý den uvádějí hlavně pomoc při přípravě večeře, zdobení stromečku nebo procházky: My se vzbudíme, nachystáme si jednohubky, chlebíčky a tak. (dívka, Brno); Dopoledne většinou douklízíme a potom připravujeme večeři. (dívka, Brno); My připravujeme stromeček a pak jdeme do přírody. (chlapec, Vnorovy) Z uvedených popisů Štědrého dne lze usoudit, že v duchovní rovině existuje společné sváteční vědomí Štědrého dne a s ním spojené zvyklosti, jako zdobení stromečku, příprava večeře, návštěvy blízkých a kostela. Každá rodina ale dodržuje zvyky individuálně dle svých možností a potřeb. Půst V současné době je mezi dětmi nejrozšířenějším vánočním zvykem dodržování půstu. Na otázku Jaké zvyky dodržujete na Vánoce? uváděly nejčastěji právě dodržování půstu. Ne každý jej ovšem opravdu dodržel: Já se snažím držet půst, ale když my máme doma tolik cukroví. (dívka, 13 let, Vnorovy); Já si dávám postní jídlo, brambory a mlíko. (chlapec, 13 let, Brno); Celý den bych neměla jest, ale nikdy to nevydržím. (dívka, 8 let, Vnorovy) 41

42 Při rozhovoru uvedlo 50 % starších respondentů z Vnorov, že půst dodržují. V Brně pak kladně odpovědělo 60 %. Já jsem ho jako malý vždycky dodržoval, ale pak se to prase stejně neukázalo, toš teď jím normálně. (chlapec, Vnorovy); Já na to nevěřím, jako malá jsem ale věřila. (dívka, Brno); Půst držím, protože se to má. Sice se aspoň trochu ráno najím, ale pak až do večeře nic. (dívka, Vnorovy); Já se většinou snažím celý den nejíst, abych uviděla zlaté prasátko, ale pro jistotu máme jedno vyrobené i na skříni. (dívka, Vnorovy); Dřív jsem to dodržovala, ale pak jsem z toho nic neměla, akorát mně bylo špatně. (dívka, Brno); Půst držím, protože mám mladší sestru a ta věří na zlaté prasátko. (chlapec, Brno); Já ho držím spíš proto, jestli to zvládnu. (dívka, Brno) Mladší respondenti téměř 100 % uváděli, že půst se snaží dodržovat. Motivací jim je vidina zlatého prasátka: Chtěla bych konečně vidět to zlaté prasátko, proto to dodržuju. (dívka, Brno); Mamka mně říká, že když nebudu jest, tak uvidím zlaté prasátko, ale ještě nikdy jsem ho neviděl. (chlapec, Brno); Dodržuju půst a myslím na zlaté prasátko. Když jsem byla malá, tak jsem ho viděla, ale pak jsem zjistila, že to dělal taťka zrcátkem. (dívka, Vnorovy); Půst dodržuju a čekám až vyjde první hvězda, protože to je asi to zlaté prasátko. (chlapec, Vnorovy); Já jsem loni držela, ale bylo zataženo, tak jsem neviděla zlaté prasátko. Loni jsem asi viděla, ale asi to byl lampion. (dívka, Vnorovy); Držím půst, aby mně chutnala večeře. (chlapec, Brno) Stromeček Součástí Vánoc je stromeček, jehož zdobení se stává radostnou rodinnou zábavou: My zdobíme týden před Vánocema. Většinou já a bratr. (dívka, 13 let, Vnorovy); My zdobíme stromeček buď asi den nebo tři před Štědrým dnem. Letos jsme ho zdobili já a mamka den předem. (dívka, 13 let, Vnorovy); Zdobíme den před Štědrým dnem, zdobí ho sestra, já nepomáhám. (dívka, 13 let, Vnorovy); Zdobíme všichni stromeček den před Vánoceme. (dívka, 13 let, Brno); Se sestrou si pustíme koledy a u toho zdobíme (dívka, 13 let, Brno); Letos poprvé jsem zdobil stromek, protože jindy to zaspím. (chlapec, 13 let, Vnorovy) Tradičními ozdobami jsou baňky, různé ozdoby, řetězy, čokoládové figurky, perníky a světýlka: Stromek skoro vždycky zdobíme až na Vánoce, každý rok na něho pověsíme ozdobené perníčky pověšené na červené nebo zlaté šňůrce a taky dřevěné figurky, které mám už od mala. Někdy pověsíme i baňky, které mívali už moji rodiče. (dívka, 13 let, Vnorovy); My máme vždycky jednobarevný stromek. Letos jsme měli stříbrný a byly tam baňky, řetěz, světýlka a nahoře byla velká hvězda. (dívka, 13 let, 42

43 Brno); Máme tam baňky, ozdobný řetěz, třásně a sladkosti. (dívka, 13 let, Brno); Stromeček zdobíme různými baňkami, řetězi a svíčkami. Nahoru dáváme takovou velkou špičku. (dívka, 13 let, Brno) Mladší respondenti nejčastěji uváděli, že stromeček přinesou rodiče: Donese ho dom taťka z práce třeba tak týden před Vánocema. (chlapec, Vnorovy); Já a taťka ho jdeme vždycky koupit několik dní před Vánocema. (chlapec, Brno); Stromeček si stavíme sami. (chlapec, Vnorovy) Část mladších žáků také věří, že stromeček donesl Ježíšek již nazdobený: Já stromeček nezdobím ani nepomáhám, protože mám mladší sestru, která věří, že ho donesl Ježíšek. (dívka, 13 let, Vnorovy); Jednou nám nechal Ježíšek vzkaz na krabici s baňkama, že ho nestihl nazdobit, že to máme udělat my. (dívka, 8 let, Vnorovy); Vždycky se vzbudíme ráno na Vánoce a ten stromeček tam je. (dívka, 8 let, Vnorovy) Také starší žáci přiznávají, že jako malí věřili, že jim stromeček donesl Ježíšek: Já jsem na to věřil, ale to jsem byl ještě ve školce. Pak na základce už mně to bylo jasné. (chlapec, Vnorovy); Naši mi to ani nikdy neříkali, ale já jsem si to myslela sama. No a pak jsem je viděla. (dívka, Brno) Polovina žáků, bez ohledu na lokalitu, vypověděla, že mají doma stromeček živý, druhá naopak umělý: Mamka nemá ráda, když to dělá nepořádek, tak máme umělý. (dívka, 8 let, Vnorovy); My jedině živý. Mám rád, jak voní. (chlapec, 8 let, Brno) Typickým druhem stromu, který je zdoben, je jedle, borovice a smrk: My jedině jedličku. Pěkně voní a neopadá. (chlapec, 13 let, Vnorovy); My máme velkou borovicu. (chlapec, 8 let, Vnorovy); My kupujeme smrk, takový veliký. (dívka, 8 let, Vnorovy) Z výzkumu vyplývá, že děti jako malé věří, že jim stromeček přinesl Ježíšek. Často tuto představu předávají dál svým mladším sourozencům. V obou lokalitách se zdobí jak umělé, tak živé stromečky. Motivací pro umělý stromeček je časová a finanční nenáročnost přípravy. Betlém I když je v současné době nejvýraznějším symbolem Vánoc stromek, má 80 % rodin ve Vnorovech i betlém. Nejčastější umístění je pod stromečkem: Ano, máme Betlém, je pod stromečkem. Je tam osel, Ježíšek, Maria a Josef. (dívka, 8 let); Máme dřevěný Betlém pod stromečkem, ty figurky jsou různě nabarvené. Občas si s něma hraju. (chlapec, 8 let) Nejčastěji se zde objevují papírové a dřevěné: Máme velký Betlém pod stromečkem. To máme po babičce. (dívka, 8 let); My máme takový menší 43

44 papírový, je pod stromečkem. (chlapec, 8 let) Žáci také detailně popisovali postavy: Je tam svatý Josef, panna Marie, Ježíšek, osel, vůl a pastýři. (dívka, 8 let); Marie, Josef, oslík, ovce, pastýř. (dívka, 8 let); V betlému je Maria, Josef, Ježíšek, pastýř, ovečka, vůl a oslík. Je celý dřevěný a je postavený vedle televize. (dívka, 8 let); Jsou tam tři králové, osel, vůl, Josef, Maria a Ježíšek. On má takové červené tvářičky. Je tam jako miminko. (dívka, 8 let); My ho nemáme doma vystavený, ale je tam Ježíš, Josef, Marie, anděl, tři králové, zvířata atd. Viděla jsem ho v kostele a taky u babičky. (dívka, 13 let); Máme ho pod stromečkem. Je tam Ježíšek v jesličkách mezi mamkou a taťkou. Pak taky nějaké zvířata a tři králové. (dívka, 13 let); Ježíšek, tři králové, slon, oslík, ovečky, panna Maria, Josef, anděl, pastýři. (chlapec, 13 let) Motivací pro stavění betlému je nejčastěji tvrzení, že se jedná o zpřítomnění Ježíška, nebo se jedná pouze o dekoraci: Nevím. Asi proto, aby byl ten Ježíšek s nama. (dívka, 8 let); Je to jen tak na ozdobu. (chlapec, 8 let); To abychom věděli, že se ten den narodil Ježíšek. (dívka, 8 let) Naopak v Brně má betlém na Vánoce pouhých 30 % rodin. Nejčastěji respondenti uváděli, že mají papírový, který umisťují ke stromečku nebo blízko něj: My máme takový barevný papírový, stojí pod stromečkem. (chlapec, 8 let); Máme dřevěný betlém na poličce. (chlapec, 8 let) Díky tomu mladší děti méně popisují, které postavy jsou v betlémě. Buď v dotazníku neuvedly žádné, nebo je jen velmi stručně vyjmenovaly: Je tam Ježíš, máma, táta, tři králové. (dívka); Tři králové, pastýři, dál nevím. (dívka); Ježíšek. (dívka) Starší žáci si postavy v betlému vybavovali již podrobněji. Uvedli, že mají betlém umístěný pod stromečkem nebo u sebe v pokoji. S betlémem se také řada setkala v kostele: My máme Betlém, vystavujeme ho většinou na skříňku. Je tam Ježíš, panna Marie, ovce, pes, atd. (chlapec, 13 let); Já mám takový menší Betlém v pokoji. Jsou tam tři králové, zvířata, Josef a Marie, anděl, atd. (dívka); Betlém máme pod stromečkem. Máme tam Ježíška, Marii, Josefa, andílka, tři krále, zvířátka. (dívka); Marie, Josef, Ježíšek, tři králové, zvířátka, voják, pekař. (dívka). Betlém je zde v současné době hlavně jako dekorativní předmět, ale i brněnské děti zmiňovaly znázornění narození Ježíše: Betlém dáváme, protože se nám to líbí. (dívka, 8 let); To je vlastně to, jak se narodil Ježíšek. (chlapec, 8 let); V kostele nám o tom vykládali, že tam se narodil Ježíšek. (dívka, 8 let); Betlém byl dřív symbol Vánoc. (dívka, 13 let); Protože je to roztomilé. (dívka, 13 let); Tam se narodil Ježíš Kristus (chlapec, 13 let) 44

45 Z výzkumu vyplývá, že na venkově je tradice stavění betlému stále živá, kdežto ve městě pomalu upadá v zapomnění. Díky tomu, že s ním nedochází děti do kontaktu, si také nevybavují, jak betlém vypadá. Pokud se betlém vyskytuje v domácnosti, je nejčastěji umístěn pod stromečkem nebo v jeho blízkosti. Štědrovečerní věštby Nejčastěji praktikovaným věštěním je rozkrojení jablka a pouštění ořechových skořápek po vodě, nazváno respondenty jako pouštění lodiček. Tyto rituály se ve většině rodin provádí po večeři: Po večeři si rozkrojíme každý jablko, když tam je hvězdička, tak nám to donese štěstí, a když křížek, no tak nějakou smůlu. Pak si pustíme lodičky, to jsou ořechové skořápky se svíčkou. To zase znamená, že když se jedna skořápka oddělí, tak odejde někdo z rodiny, a když jsou všechny pohromadě ty lodičky, tak zůstanou všichni spolu. (dívka, Vnorovy); My pouštíme jenom skořápky po vodě. Skořápky dáme k sobě, jakože celá rodina, a když některá odpluje, ten dotyčný, kterého to je, se odpojí od té rodiny. (chlapec, Vnorovy); Rozkrajujeme po večeři jablka. Když je tam hvězdička, tak to znamená zdraví, a když je tam křížek, tak jak kdyby nemoc. (dívka, Vnorovy); Tyto zvyky mám moc ráda. Když jsem byla malá, zkoušeli jsme lít olovo. Dneska už jenom pouštíme skořápky po vodě a rozkrajujeme jablko. (dívka, Brno); My dáváme před večeří jídlo zvířatům a také pouštíme lodičky. (dívka, Vnorovy); My děláme rozkrajování jablka, lití olova a pouštění lodiček. (chlapec, Brno) Méně praktikované je lití olova. Pouze 20 % dotazovaných uvádí, že jej provádělo letos na Štědrý den: Já jsem to jednou zkoušel ve skanzenu ve Strážnici. (chlapec, Vnorovy); My jsme dostali takovou sadu na lití olova, tak jsme si to letos zkusili. Moc jsem tam ale neviděla. (dívka, Brno); Já jsem to nikdy nedělala, ale vím, co to znamená. To člověk vylije roztavené olovo do vody a pak se dívá, jaký tvar mu vznikl. Když je tam třeba srdíčko, tak se zamiluje. (dívka, Brno) Další zvyky popisovali respondenti jako známé, které ovšem nikdy nepraktikovali. Velmi často uváděli házení botou: To házijú jenom holky. Které dopadne ke dveřám, ta se vdá. (chlapec, Vnorovy); Babička nám vykládala, že prej když je ta bota otočená ke dveřím, tak se půjde ven, no. (dívka, Brno) V současné době mezi nejznámější zvyky patří rozkrajování jablka, pouštění ořechových skořápek po vodě, lití olova a házení botou. Nejvíce je praktikováno rozkrojení jablka a pouštění skořápek ořechů po vodě. 45

46 7. Koleda Pojmu koleda rozumíme jako zvykově obřadní aktivitě, která může být spojena se zpěvem a s hudebními projevy vůbec. Označuje také samotné dílčí složky či aspekty obřadní situace, tedy příslušnou píseň a její zpěv, dar, který koledník za své přání dostává, samotné obdarování, dobu, kdy se chodí koledovat. 131 Piotr Caraman charakterizuje koledu jako jeden z obřadů nemajících vlasti, obřadů univerzálních, u nichž se žádný ze současných národů nemůže pochlubit, že mu dal počátek. 132 Jedná se tedy o jev velkého kulturního prostoru s různými významy v jednotlivých historických i národních souvislostech. 133 Slovo koleda je odvozeno od římských lednových přání Calendae Januariae, při kterých se ohlašoval první den v měsíci. Podle badatelů 134 vznikla v předkřesťanském období a má světský původ. Koleda byla původně úzce spjata s jarním časem, který značil počátek zemědělských prací. 135 V tomto smyslu byla koleda magickým obřadem rolníka. 136 Dokladem o pohanském původu je koleda Vele, Vele stojí dubec prostřed dvora, která opěvuje pohanského boha Bela. Dodnes se zpívá v Polsku a na Ukrajině. Jedním z nejstarších dokladů o koledování v českých zemích je staroslověnský penitenciál, ve kterém se uvádí: Jde-li někdo 1. ledna na koledu, jako dříve činívali pohané, tři léta ať se kaje o chlebě a vodě. 137 Křesťanství z počátku koledu neakceptovalo, později ji ale převzalo a obsahově přetvořilo. Čeněk Zíbrt se zmiňuje, že v 11. století kníže Břetislav nařídil obchůzky pouze křesťanského kněžstva na Štědrý den po domech věřících, kteří měli políbit obraz Ježíše Krista. Kdo tak neučinil, byl potrestán. 138 Zdeněk Nejedlý píše, že ještě v době předhusitské chodil po koledě kdekdo; v Praze kanovníci u sv. Víta, ale také pacholci rychtáře a konšelů, biřici, kat, pivovarští pomocnici i nevěstky. Kněží za zpěvu liturgických písní nesli obraz Krista, který obyvatelé domů líbali, žáci oděni v bílém rouchu drželi hořící svíce a 131 BRABCOVÁ-BAJGAROVÁ, Jitka: Koleda. In: FUKAČ, Jiří MACEK, Petr (eds): Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, s CARAMAN, Piotr: Obrzęd koledowania u slowian i u Rumunow. Krakow, 1933, s FROLCOVÁ, Věra: Folklor a obřad v kalendářním cyklu. In: Tyllner, Lubomír Uherek, Zdeněk (eds.): Kultura - společnost - tradice: soubor statí z etnologie, folkloristiky a sociokulturní antropologie. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2005, s CARAMAN, Piotr: Obrzęd koledowania u slowian i u Rumunow, c. d., s Srov. NIEDERLE, Lubor: Slovanské starožitnosti. Oddíl kulturní. Život starých Slovanů. Dílu II. Svazek I. Praha: Nákladem Bursíka & Kohouta, 1924, s FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře, c. d., s FROLCOVÁ, Věra: Folklor a obřad v kalendářním cyklu, c. d., s VAŠICA, Josef VAVŘÍNEK, Vladimír HAUPTOVÁ, Zoe: Literární památky epochy velkomoravské Praha: Vyšehrad, 1996, s ZÍBRT, Čeněk: Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14. Český lid 24, 1924, s

47 kadidlem vykuřovali příbytky. 139 V 15. a 16. století se koleda stala příjmem učitelů a kněží, přičemž název koleda býval užíván hlavně pro obchůzky ve vánoční a novoroční době. 140 Vedle koledy duchovenstva a žactva prosluly také koledy selského lidu. Šlo o vánoční obchůzky, při kterých se za vybrané peníze kupovalo společné pivo, čili kolední pivo. Kvůli častým výtržnostem bylo kolední pivo v 16. století zakázáno. 141 Kolední obchůzka a dar Kolední obchůzky po staveních ve vánočním období se konaly od Štědrého večera do Nového roku. 142 Chodily po ní malé děti a žebraví žáci, školní oficiálové, kněží, zvoníci a další kostelní funkcionáři, kteří sbírali obvyklé dávky, čili koledu. I přátelé a paní sluhům dávali koledu. 143 Koledy provozované žáky či laiky se často stávaly nevázanou zábavou s maškarami a účastnila se jich i nižší společenská vrstva. Tyto kolední maškarády byly zrušeny nástupem husitství, ačkoliv se s nimi lze setkat ještě v 18. století. Příkladem může být kázání Fabiána Veselého z roku 1725, kde píše: Jací jsou to medle lidé, kteří na tak svatý, na tak milostivý den před narozením Páně do maškary se strojívají a v masopustním mumraji po domích běhají a za to od křesťanů peníze dostávají? 144 Obchůzka byla dovolena jen chudým žákům, čímž se koledy staly také součástí studentských písní. 145 Během 16. a 17. století se stala jejich důležitým zdrojem obživy. 146 Žákovské kolední žebrání v podobě zpěvu můžeme nalézt v celé Evropě. K české vánoční koledě patřilo také pastýřské vytrubování. Pastýř ovládal hudební nástroj, pastýřskou troubu nebo i běžnou trubku ke svolávání dobytka do stáda. O Vánocích vytruboval bohatší melodie, které vyhrával každému svému hospodáři. Koledníci mívali v rukou i malé jesličky nebo ozdobené trnkové proutky, s nimiž koledník přál vše dobré a bohatou úrodu. Po skončení obchůzky se koleda (výslužka) 139 NEJEDLÝ, Zdeněk: Dějiny husitského zpěvu, I. Zpěv předhusitský. Praha: ČSAV, 1954, s BRABCOVÁ-BAJGAROVÁ, Jitka: Koleda. In: FUKAČ, Jiří MACEK, Petr (eds): Slovník české hudební kultury, c. d., s Tamtéž. 142 ZÍBRT, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek VII. Hoj, ty štědrý večere. Od Vánoc koledou do Nového roku. Praha: 1910, s ZÍBRT, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy: prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk. Praha: Jos. R. Vilímek, 1889, s ZÍBRT, Čeněk: Vánoční a novoroční maškary staročeské. Český lid 29, 1929, s BRABCOVÁ-BAJGAROVÁ, Jitka: Koleda. In: FUKAČ, Jiří MACEK, Petr (eds): Slovník české hudební kultury, c. d., s ZÍBRT, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy: prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk, c. d., s

48 složila a místo ní byla vyplacena náhrada. 147 S obchůzkou se setkáváme na venkově ještě celé 20. století. Dokladem může být i výzkum ve Vnorovech: Na Štědrý den nechodili žádné osoby po domech; ale večer chodili mladí lidé, a chudobní lidé po,koledě, zpívali koledy a dostávali dárečky ovoce, makovníky, nekdy i menší obnos. Také pastýř chodili po,koledě, některý troubil a některý práskal tatarem. Po koledě se chodí. 148 Zpívaná koleda Slovo koleda označuje ale také písně, popěvky a říkadla s ní spojené. Podstatou lidových vánočních koled je přání zdaru v hospodářském životě. Objevují se zde motivy života pastýřů na salaši, obyvatel venkova, jejich starosti i radosti a nálada zimního času. 149 obřadu. 150 Václav Frolec uvádí, že v jejich obsahu je zakódována smysl a význam Nejstarší písemná zpráva o štědrovečerních písňových koledách v českých zemích pochází ze 14. století od Jana z Holešova. Zachytil koledu kněží s obrazem Syna Božího a zpěvem latinských hymnů (Ecce, Maria genuit nobis Salvatorem, Et verbum caro factum est ad.), lidovou koledu se zpěvem (Vele, vele, dubec stojí vprostřed dvora) a také zmínku o noční hlučné koledě jako obyčeji ( celou noc jako volově bučíce ). 151 Vztah písňové koledy a křesťanství není zatím zcela jasný. Lze pouze předpokládat, do jaké míry přispělo křesťanství k christianizaci koled. Česká, slovenská a polská koleda byla ve své pozdní fázi hudebním žánrem křesťanských Vánoc. Lidové vánoční koledy navazovaly hudebně patrně na příslušné liturgické zpěvy, na vánoční duchovní písně, které provázely rozmanité církevní úkony (líbání obrazu, vykuřování domu kadidlem) Tyto koledy mají často ráz lidové taneční písně a objevuje se zde říkadlový rytmus a motivy novoroční magie (zvířata, měsíc, hvězda), radostné noviny, buzení pastýřů, předávání darů Ježíškovi. Stejné motivy pronikly i do vánočních pastorel, které se skládaly nejvíce od druhé poloviny 18. století do druhé poloviny 19. století, tehdy pastorely nabývaly až triviálního rázu. Pastorela se stala prostředníkem mezi lidovou hudbou a profesionální tvorbou Tamtéž. 148 Návod ke studiu lidového života. Číslo 6, strana 1647/63. Dostupné z: [ ] 149 FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře, c. d., s FROLEC, Václav: Prostá krása. Deset kapitol o lidové kultuře v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1984, s VEČERKOVÁ, Eva FROLCOVÁ, Věra: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s BRABCOVÁ-BAJGAROVÁ, Jitka: Koleda. In: FUKAČ, Jiří MACEK, Petr (eds): Slovník české hudební kultury, c. d., s

49 Koledy se zpívaly jako místně známé, často jednoduché melodie. Doprovázeny byly na přenosné nástroje, jako jsou housle, dudy, píšťaly, přenosný cimbálek, harfičky apod. Mimo obchůzky se zpívala také v rodině, v kostele či při různých společnostech. 153 Od 20. století vznikají melodické písně, které opěvují především zimní čas a vánoční pohodu. Mezi dnes nejznámější patří Vánoce, Vánoce přicházejí od Zdeňka Borovce a Josefa Vomáčky nebo Rolničky, rolničky přetextované z anglického originálu Vladimírem Dvořákem. Tyto skladby jsou často mylně označovány jako koledy. Všichni respondenti odpovídali v dotazníku na otázky Zpíváte doma koledy na Vánoce? a Jaké znáš koledy? Dále všem dětem byla položena otázka Kde se učíš koledy?, která měla zjistit, jaký je způsob jejich šíření. Kvůli bližšímu určení o povědomí pojmu koleda byla starším respondentům při rozhovoru položena otázka Co to znamená koleda?, oběma skupinám pak Chodíš po koledě na Vánoce? Koleda a dnešní děti V současné době je v některých oblastech označení koleda redukováno převážně na vánoční píseň. Výzkum ukázal, že starší respondenti z Brna i Vnorov mají povědomí o významu koledy převážně jako o vánoční písni. O koledě jako obchůzce se zmínilo pouze 10 % respondentů: Koleda taky může být to, že lidi jdou okolo a zpívají. (dívka, Brno); Jakože chodijú lidi a slavijú toho Krista, žádají na něj. (dívka, Vnorovy); Chození po různých místech a dostávání dárků. (dívka, Brno) Koledu jako samotný dar nikdo nezmínil. Za zpívanou koledu respondenti považují většinou všechny písně s vánočními motivy, lidové i umělé. Tyto písně mají velký podíl na vánoční atmosféře: My když dojdeme k vánočnímu stromečku, tak první zpíváme koledy a pak až rozbalujeme dárky. (dívka, 13 let, Brno); My zpíváme před večeří a u stromečku zpíváme tři koledy. (dívka, 8 let, Vnorovy) Děti, které navštěvují hudební školu nebo folklorní soubor, provázejí zpěv na hudební nástroj: O Vánocích si hrajeme koledy, protože dvě sestry hrajou na klavír a já s taťkou na kytaru. (dívka, 13 let, Vnorovy); U stromečku 153 LANGHAMMEROVÁ, Jiřina: Čtvero ročních dob v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2008, s

50 hrajeme se sestrou na flétnu koledy. (dívka, 7 let, Vnorovy); My doma nezpíváme koledy. Já je jen hraju na kytaru. (chlapec, 13 let, Brno); Ségra hrála na housle a já jsem hrála na kytaru. (dívka, 8 let, Vnorovy) Z celkového počtu respondentů uvedlo 57 % dotazovaných, že koledy doma zpívají. Zbylých 43 % uvádí, že buď nezpívají, nebo si pustí nosič s koledami. Pokud porovnáme Vnorovy a Brno v odpovědích starších žáků, procentuelně se shodují 50 % uvádí, že doma zpívá koledy, a 50 % uvádí, že nezpívá. Naopak 80 % mladších žáků z Vnorov uvádí, že doma koledy zpívají. Mladší žáci z Brna uvádí opět přítomnost koledy pouze v 50 %. My koledy zpíváme, ale ne u stromečku, protože my vždycky zapomeneme. My se vždycky první vrhneme na dárky a jsme tak nadšení, že jsme vůbec nějaké dostali, protože po celý rok zlobíme. Tak vždycky zapomeneme. Ale tento rok si taťka na to vzpomněl, tak zavolal sestru a zpívali jsme. (chlapec, 8 let, Vnorovy) Mezi nejpopulárnější skladby mladších dětí patří ve všech případech Rolničky, rolničky a Vánoce, Vánoce přicházejí. Děti uváděly při rozhovoru tyto písně jako první. Dále uváděly již koledy tradiční, přičemž Jak jsi krásné neviňátko byla nejoblíbenější u mladších žáků. Následují Nesem Vám noviny, Narodil se Kristus Pán, Štědrý večer, Štěstí zdraví, Půjdem spolu do Betléma a Pásli ovce Valaši. Jedna z respondentek uvedla, že tyto koledy zpívala už ve školce, a proto si je nejvíc pamatuje. Starší žáci uváděli mezi prvními také písně Vánoce, Vánoce přicházejí a Rolničky, rolničky. Velké oblibě se těší ale i tradiční písně Tichá noc a Štědrý večer, které znají všichni starší respondenti. Dále byly dotázaným známy Nesem Vám noviny, Narodil se Kristus Pán, Štěstí zdraví, Půjdem spolu do Betléma, Pásli ovce Valaši, Veselé vánoční hody a Jak jsi krásné neviňátko. Stejně jako v minulosti, kdy se většina koled šířila ústním podáním, tak i dnes je tento způsob výuky jedním z nejzákladnějších. Výzkum ukázal, že děti se nejvíce koled či vánočních písní naučí v době předškolního a školního věku a také si tyto skladby nejčastěji vybavují. Později ve školním věku se učí koledy z notových zápisů v rámci hudební výchovy: My jsme se učili s paní učitelkou Motyčkovou hodně koled. Vždycky nám ju první zazpívala a my jsme ju pak zpívali. (dívka, 8 let, Vnorovy); My jsme se učili koledy hodně ve školce, pak ve škole a doma. Máme taky CD s koledama a zpíváme si s tím. (dívka, 13 let, Brno) Děti ve Vnorovech také zmiňovaly školní pěveckou 50

51 soutěž O vánoční rolničku, díky které si rozšiřují svůj repertoár: Koledy zpíváme jenom ve škole v hudebce a pak na vánoční rolničce 154. (dívka, 13 let, Vnorovy) Místem výuky jsou často také základní umělecké školy a školní nebo kostelní pěvecké sbory: Hodně jsem se naučil v hudebce ve škole, tak do 4. třídy, ale teď hlavně na kytaře. (chlapec, 13 let, Brno); Ve Zborovicích se sborem jsme taky vystupovali na Vánoce a tam jsme zpívali furt koledy. (dívka, 13 let, Brno); Já jsem se naučil nějaké koledy doma a pak něco ve sboru Kampanela. Taky hodně zpíváme v kostele. Vždycky se mi nejvíc líbí Narodil se Kristus Pán s varhanama na konci mše. (chlapec, 13 let, Brno); Teď koledy hraju hlavně kolem Vánoc na klavír v hudebce a pak je doma musím předvést. (chlapec, 13 let, Vnorovy); Já chodím do sboru na Vánoce tam dycky u nás v kostele, děcka tam zpívají. Tam dycky dojdú děcka v sobotu a zpíváme koledy. (dívka, 8 let, Vnorovy) Pouze 15 % dětí se učí koledy samy nebo s rodiči: Já si vždycky něco najdu na internetu a naučím se to. (dívka, 8 let, Vnorovy); Já si pustím se sestrou CD a podle toho se učíme. (dívka, 13 let, Brno); My máme takové zpěvníky doma. Něco ale umím už ze školky, něco ze školy a z kostela. (dívka, 8 let, Vnorovy); Já si je pouštím přes tablet a učím se. (dívka, 8 let, Brno); Učím se koledy ve škole a pak doma se sestrou a taťkou. (dívka, 13 let, Brno) Všichni respondenti z Brna uvedli, že po koledě nechodí. Dotazníková akce z 60. let 20. století dokládá, že koledování v okrajových částech Brna zaniklo po první světové válce, kolem roku Na koledu chodily ponejvíce děti z nejchudobnějších rodin: Zůstali stát obyčejně v síni a zpívali vánoční koledy, nejčastěji: Narodil se Kristus Pán. Hospodyně je podělovala koláči, ovocem apod. 155 Ve Vnorovech pouze jedna mladší respondentka uvedla, že po koledě chodí s babičkou: Přijdeme vždycky před dům, zazvoníme, oni otevřú bránu a začneme zpívat. Zpíváme Štědrý večer nastal. Oni nás pozvú dál a ideme s babičkú a popřejem jim šťastné Vánoce. Chodíme jenom ke strýcům a tetám. Kolední obchůzce ve Vnorovech se věnoval také Václav Frolec v rámci dotazníkové akce Životnost 154 Školní pěvecká soutěž. 155 Návod ke studiu lidového života. Číslo 6, strana 1775/63. Dostupné z: [cit ] 51

52 výročních zvyků z roku Zde respondenti uvedli, že koledování dětí bylo běžné ještě po roce 1945, ale v dalších letech se už také neudržovalo. 156 Ačkoliv byly kolední obchůzky doloženy v Brně i ve Vnorovech, je podle současného výzkumu zcela zřejmé, že se již nedodržují. Pokud se lidé navštěvují, je to na bázi rodinné návštěvy a přání šťastných Vánoc. 120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% Graf 7: Znalost koled a vánočních písní u mladších žáků 156 Ústav evropské etnologie, fond Dotazníky Výroční zvyky Doplněk III, signatura 12, inv. č. 7. Životnost výročních zvyků. 52

53 120% 100% 80% 60% 40% 20% 0% Graf 8: Znalost koled a vánočních písní u starších žáků 53

54 8. Vánoční pokrmy Jako každý svátek jsou i Vánoce příležitostí k hodování. Názory na množství a složení vánočních pokrmů se v křesťanském světě v průběhu staletí odlišovaly, neboť vánoční období mělo v předkřesťanské době jiný význam, než jaký se mu později snažila vtisknout církev. Postupem času se, vlivem vzájemné synkreze, se vytvořil všeobecný úzus přípravy vánočních pokrmů. Vánoční pečivo Pečivo patřilo ke každému výročnímu či rodinnému svátku. Po celé období adventu, Vánoc a Nového roku se peklo různě tvarované kynuté těsto. Kromě pečiva určeného ke konzumaci, jako byly vánočky, koláče, věnce a chléb, to bylo pečivo obřadní, většinou figurální nebo geometrických magických tvarů, kterému byly přikládány symbolické významy Chléb, pečivo z bílé mouky, záviny, pečivo z litého těsta, perník a další druhy nechybějí dodnes jako pokrm na štědrovečerním stole. 159 Díky předkřesťanským kultům a představám jsou všechny výroční obyčeje spjaty s pečivem s jeho tvarem, podstatou a úlohou. Protože bylo obřadní pečivo připravováno z plodin, které symbolizovaly životní předpoklady plodnost, zdraví, sílu 160 vyznačovalo se tvary, v nichž se odrážely dovednosti jejich tvůrců, estetické normy lidového prostředí a společenská reprezentace. Sloužilo také jako prostředek k magickému zajištění plodnosti, úrody a byl mu připisován i obětní význam. Během přípravy pečiva se věštil osud členů rodiny nebo se samo pečivo používalo pro magické úkony. Taková síla byla přikládána zvláště chlebu a vánočce. Už Jan z Holešova ve 14. století se zmiňuje, že k štědrovečerním zvykům rovněž patřilo:...používání velkého bílého chleba, velkých vánoček nebo koláčů. 161 Postupem času se vyvíjelo i obřadní pečivo, které mělo tvar placky, kola, kulatého bochníku, připravovalo se z nekynutého těsta z hrubě mleté mouky. V průběhu doby se měnilo jak složení tohoto pečiva, tak tvar a názvy, měnil se i jeho význam V současné době známe tyto drobné, zlatavě žluté figurální motivy jako vizovické pečivo. 158 SKOPOVÁ, Kamila: Hody, půsty, masopusty. Slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic. Praha: Akropolis, 2007, FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s ŠŤASTNÁ, Jarmila PRACHAŘOVÁ, Ludmila: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1988, s HORÁK, Vladimír Jaromír: Štědrovečerní pokrmy v lidové tradici Hané. Národopisná revue 3, 1992, s ŠŤASTNÁ, Jarmila: Pečivo v Čechách a vliv sousedních oblastí. In: ROBEK, Antonín (ed.): Etnické procesy 1. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, 1977, s

55 Vedle pečení v rodině existovala řemeslná výroba sladkostí, které se objevovaly na vánočních trzích, především perník a marcipán. Mnohé pečivo přecházelo z měšťanského prostředí do venkovského. Silným vlivem bylo zavedení sporáku a kamen s troubou na pečení, což bylo motivováno jednak snahou po zpříjemnění životního prostředí a také snahou rozšířit možnosti přípravy stravy. Sporák a trouba umožnily ve větší míře smažení, dušení a pečení. 163 Chléb Pecen chleba měl velmi důležitou symboliku o Vánocích. Nikdy nesměl chybět při štědrovečerní večeři. Dokazují to např. i záznamy Františka Bartoše z konce 19. století: Když takto poščastikuje, dá snopek gazděně, ta jej rozestře po stole, na jeden roh položí pecen chleba 164 Josef Cvrček zase popisuje: Na Bzenecku hospodyně nakrájí na dřevěný talíř tolik skývek 165 chleba, kolik je osob a kusů dobytka v domě. Do každé skývy vloží strouček čenesku a kousek medu. Před večeří nese hospodář chléb dobytku, napřed koním, potom kravám. Když se vrátí, vezme každý svou skývu a sní, potom teprve se večeří. 166 Jan Húsek v kapitole Strava v monografii Moravské Slovensko zmiňuje: Na Horňácích za Uh. Brodem pokládají na Štědrý den na každý roh stolu po pecnu chleba. Odtud je stůl místem posvátným, na které se nesmí ani sedati, ani klobouku pokládati. 167 Chléb se pekl buď jeden na celý statek, nebo více kusů podle počtu druhů dobytka. Také drobkům z vánočního chleba se přikládala léčivá a ochranná síla. 168 Úcta k němu byla velká a byla vštěpována dětem od malička, projevovala v každém konání. Byl také častou odměnou nebo součástí odměny zvláště při vykonávání polních prací, hlavně těch, které byly spojeny se sklizní, při zpracování plodin, nebo jako výslužka za celoroční práci. 169 Znalost pečení chleba si Slované přinesli ze své pravlasti, svědčí o tom archeologické nálezy pecí. 170 Nejčastěji se připravoval doma v peci. Postupem času se 163 ŠTIKA, Jaroslav: Lidová strava jako součást lidové kultury. In: Agricultura carpatica III. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 1985, s BARTOŠ, František: Lid a národ. Svazek druhý. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše, 2003, s Skýva = krajíc. 166 CVRČEK, Josef: Bzenecko. Lidopisné obrázky z moravského Slovácka. Český lid 14, 1905, s Dostupné také z: HÚSEK, Jan: Strava. In: NIEDERLE, Lubor (ed.): Moravské Slovensko. Praha: Nákladem Národopisného musea Českoslovanského, 1922, s FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s ŠŤASTNÁ, Jarmila: Pečivo jako odměna, dar, poplatek a úplatek. Národopisné aktuality 26, 1989, s WOITSCH, Jiří: Chléb. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s

56 ovšem pece v domácnostech rušily a s tím ustalo i pečení chleba. Počátkem druhé poloviny 20. století se doma v peci pekl chleba jen málokde. 171 Vánočka Nejrozšířenějším štědrovečerním pečivem v Čechách je vánočka. Doklady ukazují, že tento druh pečiva ve formě, kterou známe dnes, měl vždy lokální charakter, a to ve smyslu pojmenování i složení. Vánočka nebo také houska, štědrovnice, štědrovka, štědrák, pletenice, spleták, štricla, štola, křehtík, ceplik a calta je tradiční vánoční kynuté pečivo z pšeničné mouky a dalších ingrediencí. Jedná se o bílé vánoční pečivo, které se u nás dodnes objevuje na vánočním stole. Různé pojmenování dnešní vánočky sledovala ve své studii Pečivo v Čechách a vliv sousedních oblastí Jarmila Šťastná. Uvádí, že pod různými termíny je označováno pečivo typu dnešní vánočky nebo pletené housky či věnce a také pečivo nepletené, podlouhlé nebo kulaté, bochník, koláč. Také složením se liší, a to zejména kvalitou mouky a přísadami. Čeněk Zíbrt píše: Caltou dlužno rozuměti pletené pečivo, jmenované později,húsce (houska) naši,vánočku. Tak totiž v Budějovicku dle Jungmanna nazývána byla vánočka i v tomto století. Calta byla vždy obvyklé jídlo staročeské o štědrém večeru. 172 Už podle názvu je ovšem jasné, že nemuselo být pečivo vždy ve formě pletené housky. Jan Gebauer ve svém Slovníku staročeském uvádí, že calta je pečivo, houska. Toto pojmenování pochází ze staroněmeckého zëlte = ploché pečivo, koláč, lívanec. Calty mívaly podobu trojhranu, klínu. 173 Naopak slova pletenice, spleták jednoznačně vyjadřují zapletení těsta. Pojmy štědrovnice, štědrovka symbolizují štědrost úrody nebo hojnost přísad. Zprávy o vánočce sahají do 17. století. 174 Je ovšem pravděpodobné, že má mnohem starší historii. Vánočky jsou připomínány hlavně v souvislosti s dáváním vánočních darů panovníkovi, vrchnosti, kněžím, učitelům, sousedům atd. Do jaké míry byly v minulosti rozšířeny i mezi širokými vrstvami obyvatelstva, lze těžko zjistit. Vánočka postupem času přejala ty funkce, jež se dříve vázaly k chlebu. Šlo ovšem o nerovnoměrný a dlouhodobý proces, který nelze zcela popsat Tamtéž. 172 ZÍBRT, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy: prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk, c. d., s GEBAUER, Jan: Slovník staročeský. Díl 1, A-J. Praha: Unie, 1903, s , heslo Calta. 174 ZÍBRT, Čeněk. Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy: prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk, c. d., s ŠŤASTNÁ, Jarmila PRACHAŘOVÁ, Ludmila: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě, c. d., s

57 Oplatek Mezi vánoční pokrmy patřily také oplatky, které se podávaly buď na zahájení, nebo na ukončení štědrovečerní večeře. Domácí lidé si je měli navzájem podávat a lámat. V tomto zvyku je opět možné najít synkretické spojení pohanského a křesťanského prvku. Oplatka měla nahrazovat někdejší funkci chleba. 176 Původní suroviny mouka a voda byly pro světské pokrmy doplněny přídavkem medu, másla, škrobu, žloutků a koření. Někde si lidé do nich zapékali také česnek nebo petržel. Velmi řídké těsto se peklo v kleštích, umístěných nad otevřeným ohněm. Získané plátky se pak potíraly máslem, medem, sypaly se skořicí a často se také stáčely do tvaru trubiček. 177 Oplatky pochází ze středověké přípravy mešních oplatek hostií, které se ve venkovských lokalitách připravovaly běžně na farách v primitivních oplatkových kleštích, čili oplatečnicích. Velkou oblibu si získaly ve městech v 16. století, ačkoliv jsou známy již mnohem dříve. Z této doby se dochovala také řada receptů na oplatky, určené pro šlechtu. V 17. století se dostávají do lidového prostředí. Oplatečnice jsou dva spojené kovové plátky s dlouhými držadly. Tvar plátů bývá oválný, okrouhlý nebo hranatý. Na jejich vnitřních stranách byly často vyryty náboženské, zoomorfní, květinové ornamenty. Oplatky se dříve pekly na otevřeném ohništi na živém ohni, kde se topilo jen dřevem nebo v peci na žhavých uhlících před pečením chleba. Je doloženo, že ještě ve 20. století se místy oplatky pekly v domácnostech. 178 Cukroví Prapůvod cukroví je ve výrobě figurek z ovoce, s kterými si děti mohly hrát a později sníst. Pekly se hlavně perníky slazené medem, mlsalo se sušené ovoce nebo ořechy. Hlavní podstatu tvořil cukr nebo med, mouka, máslo, vejce, mléko, koření, mandle, ořechy, jedlé kaštany, káva, kakao, ovoce. Později se začaly přidávat také kypřidla a chuťové a aromatické přísady. 179 Cukroví bylo původně cukrářským výrobkem určeným pro vrchnost. S prvními kuchařkami, v nichž jsou recepty na cukroví, se setkáváme v díle Čeňka Zíbrta, který zkoumal a vydal rukopisné záznamy receptů v knize Staročeské umění kuchařské. Je tady popsána Kuchařská kniha Polixeny z Lobkovic rozené z Pernštejna z konce 16. století, jejíž součástí jsou recepty na piškoty, vovoce v cukru dělaný či perníky. 176 Tamtéž, s BRONCOVÁ, Dagmar (ed.): Historie pekárenství v českých zemích. Praha: Milpo Media, 2001, s ŠŤASTNÁ, Jarmila PRACHAŘOVÁ, Ludmila: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě, c. d., s HRDÁ, Judita: Cukroví. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s

58 První sbírku receptů s cukrovím lze zařadit do první poloviny 17. století. Čeněk Zíbrt píše: Na listu 239 nový oddíl rukopisu: Začíná se Kniha kuchinská cukrová o všelijakých kaších, polívkách, krmích, dortících, marcipáních, koláčích, piškotích, preclích a o všelijakých takových dobrých věcí. Do stejného století spadá také strahovská Kniha kuchařská od Jiřího Evermoda Košetického sepsaná. Jiří E. Košetický ( ) byl vychovatelem v mnoha významných šlechtických rodinách. Při psaní svých pamětí se snažil zachytit zkušenosti a naučení, jak strojiti chutné krmičky, vhodné na skromný stůl strahovských kanovníků. 180 Na přelomu 18. a 19. století vydává Magdaléna Dobromila Rettigová ( ) kuchařky, jichž jsou součástí i recepty na zákusky či cukroví. Mezi nejznámější patří Domácí kuchařka 181 nebo Kafíčko 182. Díky této vydavatelské činnosti se dostalo cukroví do širšího povědomí především u městského obyvatelstva. Cukroví bylo drahou záležitostí i pro majetnější rodiny a obecně ve městech zdomácnělo až po první světové válce. To dokazují i Paměti babičky Karly Fleischerové, rozené Bartelmusové z konce 19. století, která se při zmínce o Vánocích nezmiňuje o pečení cukroví. 183 Během 19. století se cukroví rozšířilo do lidové kuchyně, nejprve do zámožných selských domácností, na fary, myslivny apod. Kupovalo se často u perníkářů, podomních obchodníků nebo příležitostně ve městech. Vliv měl také příchod selských dívek z hospodyňských škol a chudších děvčat ze služby v měšťanských rodinách. K dalšímu rozvoji přispěl stavební rozvoj a již zmíněné zavedení trouby a kamen do domů a zprůmyslnění výroby cukru. 184 Štědrovečerní večeře Zimní štědrovečerní večeře měla v počátcích novoroční charakter, 185 který byl ovšem setřen zaváděním církevních postů a obřadností. Etnologické výzkumy ovšem ukazují, že lidé ze strachu, aby nepoškodili chod hospodářství, ale také aby se vyhnuli konfliktům s církví, slavili tuto štědrou večeři po staru už 23. prosince. 186 V některých nekatolických oblastech se zabíjelo prase, jako symbol blahobytu a hojnosti. Proto byla tato večeře nazývána hojná, tučná, obžerná, tustý večér. Prase se zabíjelo z důvodu 180 ZÍBRT, Čeněk HRUBÝ, Michal: Staročeské umění kuchařské. Praha: Dauphin, RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila ŠVEHELKOVÁ, Hana ŠVEHELKA, Luboš ŠVEHELKA Ondřej: Kafíčko a vše, co je sladkého. Litomyšl: Knihkupectví a antikvariát Lubomíra a Hany Švehelkových, RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila: Domácí kuchařka [online]. Městská knihovna v Praze, Dostupné z: [cit ] 183 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra: Tradice v životě brněnské měšťanské rodiny druhé poloviny minulého století. Folia ethnographica 27, 1993, s HRDÁ, Judita: Cukroví. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, c. d., s Novoroční večeře obsahovala pestrou skladbu pokrmů. Patří sem pokrmy z hub, kaše, polévky, moučné pokrmy ad. 186 VÁCLAVÍK, Antonín: Výroční obyčeje a lidové umění. Praha: 1959, s

59 představy o pozitivních důsledcích jeho konzumace. V lidové víře Římanu, Řeků, Slovanů i Germánů sloužilo jako obětní zvíře. 187 Štědrost večera spočívala v lidovém prostředí především v pestré skladbě pokrmů. Dle představ lidu jich mělo být devatero. Čím více chodů, tím větší počet mandelů bude na poli. Devítka je také považována v lidové kultuře za magické číslo. 188 Zásadní vliv na štědrovečerní jídelníček mělo křesťanství, které nařizovalo přísný půst, tedy zdržení se pokrmů ze zvířat s výjimkou vodních živočichů. Skladbu štědrovečerních jídel tak určují hlavně pokrmy z obilovin, zeleniny, ovoce a hub. 189 Výběr štědrovečerních jídel byl ovlivněn geografickým prostředím, ovšem řada prvků byla společných. Charakter tradiční štědrovečerní stravy popsala Miroslava Ludvíková v článku Štědrovečerní pokrmy v jihomoravském pohraničí. 190 Uvádí zde, že na první místo mezi štědrovečerní pokrmy je nutno zařadit ty, které mají představovat koncentraci síly veškerého zemědělcova snažení. Další pokrmy symbolizují plodnost, např. kroupy, jáhly, pohanka, čočka, hrách, fazole. Třetí skupinou jsou symboly bohatství, med, ovoce, ořechy, houby atd. Čtvrtým a posledním typem jsou potraviny odvracející zlo a přinášející zdraví, např. česnek, petržel, šípky atd. Zatímco venkovský stůl nabízel oplatky s medem, polévky, kaše, luštěniny, ovoce a ořechy z domácích zásob, na městském stole se už koncem 18. století vytvářely tradice zcela nové, inspirované stolováním elit. 191 Jan Jeník z Bratřic píše: Co se tu rozličných ryb na černo a na modro navařilo, též nasmažilo a napeklo, mimo jiných všelijakých jídel, kupříkladu mísy velikých hlemejžďů nadívaných, mušlí a ovoce všelikého 192 V rybím pokrmu na Štědrý večer se dodnes konzervuje starý předpis adventního půstu, jenž sahá do raných dob křesťanů v Evropě; jako symbol plodnosti byla ryba přijata za postní jídlo v katolické a pravoslavné církvi. Sladkovodní ryby byly dostupné v oblastech jezer a rybníků. V minulosti byl podíl rybích jídel ve vánoční stravě určen nejen konfesionálně, ale i sociálně. O rybách jako postním pokrmu je zmínka již v Kosmově kronice z 11. století. Ve 13. století začaly zakládat církevní řády u klášterů první chovné rybníky. Díky tomu se staly stabilní součástí jídelníčku. V období 187 FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s SKOPOVÁ, Kamila: Hody, půsty, masopusty. Slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic, c. d., s FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ, Eva: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s LUDVÍKOVÁ, Miroslava: Štědrovečerní pokrmy v jihomoravském pohraničí. In: Agricultura carpatica III. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 1985, s BAHENSKÝ, František: Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada, Lidová kultura. Praha: Paseka, 2014, s JENÍK Z BRATŘIC, Jan: Písně krátké Jana Jeníka rytíře z Bratřic. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2010, s

60 rozkvětu rybnikářství v Čechách v století (nejvíce za Karla IV.) byly ryby rozšířeny i mezi chudými vrstvami. Kvůli vypuknutí třicetileté války (17. století) dochází k úpadku. 193 Dostupnost ryb se snížila a ryby se staly pokrmem jen zámožných rodin. Ještě v 19. století se ryby podávaly pouze v měšťanských rodinách. Venkovský lid si nahrazoval rybu pečivem. Během 20. století se stala všeobecně přijatým chodem štědrovečerního stolování. 194 Nejstarší zmínku o štědrovečerní večeři dokládá opět rukopis Jana z Holešova ze 14. století, kde se zmiňuje o večeři, kterou věrní křesťané měli umírněnou, kdežto jiní ji trávili v přebujelosti a alkoholu. Jak píše Václav Frolec, obřadní a slavnostní pití piva ve vánočním čase je u některých národů doloženo už v pohanské době. Pití piva je u nás doloženo ještě v 18. století. Toto popisuje Ladislav Lábek v knize Zvykosloví Plzeňska a jeho přilehlých oblastí. 195 Také Antonín Václavík uvádí, že štědrovečerní hostina měla novoroční charakter oslav, který byl ale setřen zaváděním církevních postů a obřadností. 196 Podrobný průběh štědrovečerní večeře na Podluží popsal na konci 19. století František Bartoš v knize Lid a národ. Na Štědrý den k večeři postaví se na stůl slaměnka, v níž jest všeho obilí po trošce; na slaměnku stavějí se mísy s jídlem. K večeři bývá:,suchá hłoza (sušené ovoce), polévka, v níž jest každé,strav po trošce, pukance s makem a s medem, víno. V Břeclavě stavějí mísy na stůl, za to přinášejí v obilí na slaměnce jablka, kteréž obilí pak sypou drůbeži do nového roku. Na Štědrý den hodí se též drůbeži zrno z věnce dožínkového. Toho dne nemá sedati u kamne, sice dostane vředy. 197 O štědrovečerní večeři na počátku 20. století na Slovácku se můžeme dočíst v monografii Moravské Slovensko. 198 Zde autoři Lubor Niederle a Karel Chotek popisují pokrmy a zvyky z různých oblastí Slovácka z přelomu 19. a 20. století. Stejně tak v monografii Luhačovské Zálesí 199 od Antonína Václavíka se můžeme dočíst o štědrovečerní večeři v dané lokalitě. O večeři na Záhoří se zmiňuje František Přikryl 193 VAVŘINOVÁ, Valburga: Malá encyklopedie Vánoc, c. d., s VEČERKOVÁ, Eva: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, c. d., s LÁBEK, Ladislav: Zvykosloví Plzeňska a jeho přilehlých oblastí. Plzeň: 1930, s VÁCLAVÍK, Antonín: Výroční obyčeje a lidové umění. Praha, 1959, s BARTOŠ, František: Lid a národ. Svazek druhý, c. d., s NIEDERLE, Lubor (ed.): Moravské Slovensko. Praha: Národopisné museum českoslovanské, VÁCLAVÍK, Antonín: Luhačovské Zálesí: příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Luhačovice: Musejní společnost,

61 ve sborníku Záhorská kronika. Vlastivědný sborník Záhoří a Pobečví. v článku Zvyky a obyčeje na Záhoří. 200 Obraz štědrovečerní večeře ve městě začátkem 20. století získáváme především z pamětí: Ve většině rodin se toho dne neobědvalo, v poledne se podával pouze čaj nebo káva s vánočkou. U nás byl též oběd rybí polévka, kapr na sardelích s brambory a ježíškova kaše, tj. krupičná kaše posypaná perníkem a pokapaná medem. Svačili jsme jak obvykle. Večeřeli jsme o něco dříve, byla opět rybí polévka, smažený kapr s bramborovým salátem a s muzikou, s kompotem z různého sušeného ovoce, kapr na černo s knedlíkem a jablkový závin. 201 Současné vánoční pokrmy a stolování Vzhledem k důležitosti vánočního pečiva byla dětem položena otázka Pečete doma vánočku? Pomáháš? S ohledem na rozšířenost cukroví měli zodpovědět v dotazníku otázku Jaké druhy vánočního cukroví pečete? Kdo u vás doma peče? Pro zjištění zvyklostí u štědrovečerní večeře byly v dotazníku otázky Co máte na večeři? Kdo chystá vánoční večeři? Část mladších žáků odpověděla na tuto otázku i během rozhovoru, kde zmínili vlastní zkušenosti. Aby bylo možné určit zvyky kolem stolu, měli žáci v dotazníku otázku Kdo prostírá stůl? Co všechno máte na stole?, která byla během rozhovoru ještě doplněna. Vánoční pečivo V současné době je obřadní pečivo zcela v pozadí vánočních pokrmů. Při výzkumu bylo zjištěno, že vánočku si pečou doma pouze čtyři respondenti, starší respondenti uvádějí, že kvůli časové náročnosti rodiče vánočku raději koupí: My ju neděláme, protože je to moc pracné. Pečeme jenom cukroví. (dívka, 13 let, Vnorovy); Babička peče vánočku s mandlama a hrozinkama. Říkala, že to dlouho trvá, ale domácí je domácí. (dívka, 13 let, Vnorovy); My pečeme s mamkou vánočku. Baví mě to zamotávat. (dívka, 13 let, Brno); My nepečeme, ale kupujeme a vždycky je na svačinu. (chlapec, 8 let, Brno) Naopak cukroví je dnes již tradičním vánočním pokrmem, kde jsou častými pomocníky právě děti. Mezi nejznámější druhy podle respondentů patří linecké, 200 Záhorská kronika. Dostupné z: [cit ] 201 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra: Tradice v životě brněnské měšťanské rodiny druhé poloviny minulého století. Folia ethnographica: supplementum ad Acta Musei Moraviae, c. d., s

62 perníčky, vanilkové rohlíčky, pusinky, kraple, úlky, rafaelo a tlapky. Osmiletá dívka z Brna píše: Pečeme doma cukrový /!/. Pečeme rohlíčky a roládu. Peče je mamka, babička, sestra a já. Do pečení se nezapojuji jen děvčata, ale také chlapci, a to převážně do zdobení perníčků. Osmiletý chlapec z Vnorov uvádí: Já pomáhám mamce zdobit perníky. Máme různé barvy a těma na ně malujeme. Zatímco mladší respondenti pomáhají většinou až při koncové fázi přípravy, starší respondenti se zapojují už do přípravy těsta. Na otázku Jak pomáháš při pečení cukroví? odpovídají: Já mamce jenom ochutnávám těsto. (chlapec, 8 let, Vnorovy); Pomáhám vykrajovat různé postavičky a pak je zdobit. (dívka, 8 let, Vnorovy); Mám to nejradši na Vánocích. Mamka dělá těsta na moje oblíbené perníčky, vanilkové rohlíčky nebo linecké. Já ji většinou pomáhám a ochutnávám těsta. Potom taky s mamkou a někdy aj s babičkou peču. (dívka, 13 let, Vnorovy) My cukroví nepečeme. Máme velkou misku se sladkostma. To je hlavně kvůli mně. (chlapec, 13 let, Brno); Většinou peče babička nebo mamka. Chystáme první těsto, pak ho vykrajujeme a dáváme na plech, no a pak to třeba nějak pocukrujeme nebo tak. Děláme vosí hnízda, medvědí tlapky, rohlíčky, frantíka. (dívka, 13 let, Brno) Štědrovečerní večeře Dodnes zůstává štědrovečerní večeře jedním z vrcholů svátečního dne: My co vstaneme, tak začneme chystat kapra a brambory a různé jednohubky. (dívka, 13 let, Brno) Často se jedná o ritualizovanou událost, která se odehrává v již zažitých a léta opakovaných sekvencích. Většinou dívky pomáhají v kuchyni a chlapci při chystání stolu: Já nepomáhám vařit, protože moje nejoblíbenější zvíře je ryba, radši chystám stůl. (chlapec, 8 let, Brno) Dopoledne na Vánoce mamka vaří houbovou polévku a pak babička čočkovou, můj bratr obaluje kapra a mamka připraví bramborový salát a pro mě bramborovou kaši. (dívka, 13 let, Vnorovy) Někteří mladší žáci (40 %) věří, že kapr uplaval a stále žije: Náš kapr uplaval pryč, když jsme vypustili vanu. (chlapec, Brno); Kapr jde do kapřího nebíčka. (dívka, Brno) Ostatních 60 % se již zmiňovalo, že viděli jednoho z rodičů kapra zabíjet: Já jsem vždycky věděl, že se zabíjí. Někdy taky pomáhám. (chlapec, Vnorovy); My už kupujeme naporcovaného kapra. Ale viděla jsem, jak se zabíjejí. (dívka, Brno). Starší žáci tvrdili při výzkumu, že také jako malí věřili, že kapr uplaval, nebo nepřemýšleli nad tím, co je k večeři: Mně vždycky naši říkali, že kapr vyskočil a odešel. (dívka, Brno); Vždycky nám plaval ve vaně, ale nikdy jsem nad tím 62

63 nepřemýšlela. (dívka, Brno); Já jsem věřil, že uplaval do kanálu, ale to jsem byl hodně malý. (chlapec, Brno); U nás se zabíjeli aj králíci. Naši mi nikdy nic neříkali, bylo mně to tak nějak jasné. (chlapec, Vnorovy); My říkáme pořád, že kapr uplaval, protože mám mladší ségru. (dívka, Vnorovy) Zvyky kolem stolu Protože se jedná o slavnostní večeři, dbá se v každé rodině na prostřený stůl, často s dodržováním řady pravidel. Kladou se na něj různé vánoční dekorace, pokrmy a sváteční nádobí. Lidé usedají ke stolu v čistém svátečním oblečení, večeře začíná obvykle po setmění. Toto je obecné schéma, které se dále individuálně rozvíjí: My nic zvláštního na stole nemáme kromě adventního věnce. (dívka, 13 let, Brno); My tam máme poházené čokoládové penízky a po večeři je můžu sněst. (dívka, 8 let, Brno); Máme na stole zapálenou svíčku. (chlapec, 13 let, Brno); Mamka vždycky vytáhne sváteční talířky. Musíme být hodně opatrní, aby se nerozbily. (chlapec, 8 let, Brno); Hned, jak se vrátíme z procházky, se jdeme okoupat a převléct do svátečního. Pak máme večeřu. (dívka, 13 let, Brno) V současné době se nejvíce dodržuje zvyk šupiny pod talířem. Obvykle rodiče dají dětem tuto šupinu pod talíř. Někde také tuto šupinu vymění za minci: Náš kapr vždycky uteče z vany a nechá po sobě šupinu. Tu si pak dáme pod talířek a za chvíli je tam desetikoruna. (dívka, 8 let, Vnorovy); My máme pod talířem šupinu a tu si pak dám do peněženky. (chlapec, 8 let, Vnorovy); Dáváme pod talířek šupinu a babička nám tam dává i malé prasátko pro štěstí. (dívka, 8 let, Brno); My máme pod talířem penízky a šupinu, protože to přináší štěstí. (chlapec, 8 let, Brno); My nedáváme šupinu, protože ta je moc slizká. Dáváme rovnou padesátikorunu. (chlapec, 13 let, Vnorovy) Dalším zvykem je ponechání volného místa pro nenadálého návštěvníka nebo symbolicky pro zemřelé: Dáváme šupinu aj talířek navíc. To se dělalo i dřív, že kdyby tam někdo šel, tak aby měl z čeho jest. (dívka, 13 let, Vnorovy); Dáváme navíc talířek, aby bylo místo aj pro Ježíška. (dívka, 8 let, Vnorovy); My to dáváme, protože babička vždycky říká, že můžou dojít nějací koledníci. (chlapec, 13 let, Vnorovy) Starší žáci zmiňovali také zvyky, které sami nedodržují, ale znají, např. to uvazování řetězu kolem stolu nebo pokládání sekery pod nohy: My jsme byli ve skanzenu a tam měli kolem stolu uvázaný řetaz a pod ním sekeru. (chlapec, 13 let, Vnorovy) 63

64 Večeře Rodiny zpravidla začínají večeřet po setmění, nebo jakmile vyjde první hvězda: Jak jsme došli domů z návštěvy, okoupali jsme se a vyhlíželi hvězdičku. Jenže vedle toho letělo letadlo a nevěděli jsme. (dívka, 8, let, Vnorov) U většiny rodin ve Vnorovech je součástí štědrovečerní večeře oplatek s medem nebo česnekovou pomazánkou: Večeři vždycky začínáme oplatkem s medem. Nevím proč to tak je, ale prostě to děláme. (dívka, 8 let, Vnorovy); Babička chystá oplatky s medem a tak si každý vezmeme. (chlapec, 8 let, Vnorovy); Oplatky máme s medem, ale můžeme jen jeden. (dívka, 8 let, Vnorovy); My vždycky ty oplatky rozlomíme, na to dáme med a na to tu druhou půlku a vytváříme tím medem obrázky. (chlapec, 8 let, Vnorovy); Večeři začínáme vždycky oplatkem. (dívka 13 let, Vnorovy); První se pomodlíme a pak si dáme oplatek (chlapec, 13 let, Vnorovy) Po oplatku následuje polévka. Respondenti uváděli nejčastěji cibulovou, čočkovou, rybí, zelnou a houbovou: Po oplatku máme cibulovou polévku, bramborový salát a kapra. Ten mi moc chutná. (dívka, 8 let, Vnorovy); Na večeři máme houbovou polévku a kapra s bramborama. (dívka, 13 let, Brno) Po polévce následuje hlavní jídlo, kapr a bramborový salát. Přestože se jedná o nejrozšířenější vánoční pokrm, většina mladších žáků přiznává, že jim nechutná. Kapr je nahrazován řízkem, filé, rybími prsty nebo smaženým sýrem: My děláme normální rybu, ne kapra. Kapr nám plave ve vaně. K tomu máme bramborový salát. Pak ještě vaříme řízky, protože já rybu nejím. (dívka, Brno); My máme jenom kapra pečeného na pánvičce a ještě bramborový salát s oharkem (dívka, Vnorovy); My máme kuřecí řízek a bramborový salát. (dívka, Brno) Výzkum ukázal, že řada rodin nepřipravuje kapra, ale jiný druh ryby, a to dnes většinou lososa nebo pangasia: My se sestrou jsme měli brambory s řízkem a máma s tátou měli bramborový salát s lososem a rybí polévku. (dívka, Brno) Také bramborový salát se netěší velké oblibě u mladších dětí, proto dostanou buď hranolky, nebo uvařené brambory: My vždycky máme dva saláty a já mám hranolky. (dívka, Vnorovy); My máme bramborový salát, to je můj ze salátů nejoblíbenější, protože já nikdy saláty nejím, ale su rád, že ho mám. Ta si dám vždycky nejvíc, a když je tam nějaká velká zelenina, tak ju vynechám. (chlapec, Vnorovy); My máme kapra a nějaký maso, polívku a rýži. (dívka, Brno) U starších respondentů bylo zjištěno, že v 80 % kapra a bramborový salát jedí: Máme klasicky kapra a bramborový salát. Dřív mi to nechutnalo, ale teď to jím. (chlapec, Brno) Zbylých 20 % uvádí, že mají buď jiný druh ryby, nebo kuřecí řízek. 64

65 Přílohou je nejčastěji bramborová kaše: My máme bramborový salát a různé druhy ryb. (dívka, Vnorovy); Naši jí kapra a bramborový salát, ale já se ségrou mám kuřecí řízek s bramborovou kaší. (dívka, Vnorovy); My jsme měli kapra a mahimahi. (chlapec, Brno); Já mám plněný kuřecí řízek a hranolky. (dívka, Brno) Některé rodiny po hlavním chodu servírují cukroví, jiné zase chystají občerstvení ke stromečku a jiné tímto hlavním chodem končí: My si vezmeme ty jednohubky a jdeme ke stromečku. (dívka, 13 let, Brno); Po večeři můžu sněst konečně cukroví. (dívka, 8 let, Brno); Po večeři si většinou dáme cukroví a chlebíčky na talíř a jdeme ke stromečku. (dívka, 13 let, Brno); My dovečeříme a su většinou tak přejezený, že nejím až do dalšího dňa. (chlapec, 8 let, Vnorovy) Můžeme také sledovat, že večeře v některých rodinách není jednochodová: U nás je strašně moc chodů. Kromě kapra máme třeba kuře, řízky, brambory, rýžu, různé jednohubky, cukroví a různé ovoce. (dívka, 13 let, Brno); Mamka udělá kapra a řízky a tak si po kaprovi dáváme ještě kousek řízku. Pak to všechno uklidíme, dáme si trochu cukroví a jdeme ke stromečku. (dívka, 13 let, Brno) Výzkum potvrdil, že typickým štědrovečerním pokrmem je v současnosti kapr a bramborový salát. Ačkoliv je mladším dětem tento pokrm nahrazován, zpravidla zůstává ve stejném duchu, a to v podobě smaženého řízku, sýru či jiné ryby a přílohy z brambor v jakékoliv podobě. Převládá snaha, aby byl pokrm bezmasý nebo rybí, což se slučuje stále s křesťanskou tradicí štědrovečerního půstu. Ve Vnorovech se ve velké míře dochoval zvyk pojídání oplatku s medem, jako součást večeře. V současné době si děti neuvědomují, proč to tak je, mají pouze povědomí o historičnosti tohoto úkonu. 65

66 9. Vánoční dar V českém prostředí se od dětství těšíme na Ježíška jako skrytého štědrovečerního dárce. Tuto tradici nelze objasnit, neboť se zde střetává řada historických a kulturních vrstev, které s událostí Narození Páně nijak nesouvisejí. Dle Slovníku křesťanské kultury 202 se jedná o starobylý zvyk v době slunovratu. 203 Na základě magické představy dar za dar by mělo být dárci požehnáno. Díky tomu lze sledovat dlouhou tradici obdarovávání. Ve 14. století se Jan z Holešova zmiňuje, že lidé v jeho době si posílali dary štědrého večera na památku narození Božího Syna a to příjemné a vybrané věci, a zvláště vonné vložené mezi dvěma krásnými miskami.[ ] Dále je zvykem, že lidé, kteří dostali dárek, za něj děkují těm, kteří jej poslali, odměňují posly, kteří jej doručili, a sami po svých poslech posílají nějaký dárek těm, jimiž byli obdarováni. 204 Z díla Zikmunda Wintra se dovídáme, že štědrovečerní dar v 16. století byl v podobě calty či húsky a byl určen převážně sousedům či přátelům. 205 Postupem času se skladba dárků vyvíjela od symbolických předmětů přes praktické až po předměty určené především k potěšení. Ještě v 19. století bylo štědrovečerní nadělování na venkově velmi střídmé. Obdarovávali se především lidé z bohatých vrstev společnosti, děti a také sloužící osoby, kterým se dávaly drobné dárky. Na venkově se tato tradice ujímala pomalu. Dospělí se prakticky neobdarovávali a dětem se nadělovaly drobné předměty užitné potřeby. Na venkově přežívaly především štědrovečerní obyčeje a hádání budoucnosti. Ty ale v průběhu 20. století ze značné části vymizely a nahradil je obecně vžitý zvyk nadělování dárků. 206 Dokladem je například dotazníková akce České národopisné společnosti v 60. letech 20. století. Respondentka z Lanžhota zmiňuje, že dětem tajně nakládal Ježíšek pod stromeček dárky, v chudých rodinách byl jen stromek s papírovými ozdobami, ořechy, jablky, dárky se nedávaly 207 Později se k tomuto zvyku přidaly i společenské a charitativní účely, kde dárky byly předávány jako ocenění, například dětem zaměstnanců, nebo jako sociální výpomoc chudým dětem. 208 Jednalo se ovšem 202 LEMAÎTRE, Nicole- SOT, Véronique SOT QUINSON, Marie-Thérèse: Slovník křesťanské kultury. Praha: Garamond, Heslo Vánoce, s VEČERKOVÁ, Eva FROLCOVÁ, Věra: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s HRABÁK, Josef: Výbor z české literatury od počátku po dobu Husovu. Praha: Československá akademie věd, 1957, s WINTER, Zikmund: Život církevní v Čechách: kulturně-historický obraz z 15. a 16. století. Praha: 1896, s LANGHAMMEROVÁ, Jiřina: Čtvero ročních dob v lidové tradici, c. d., s Návod ke studiu lidové života. Číslo 6, strana 111/64. Dostupné z: [cit ] 208 LENDEROVÁ, Milena JIRÁNEK, Tomáš MACKOVÁ, Marie: Z dějin české každodennosti: život v 19. století. Praha: Karolinum, 2009, s

67 o akce bez náboženského či jiného věrského podtextu. Rozsáhlou dobročinnou akcí byl Strom republiky, která se rozšířila v době první republiky. Jejím organizátorem byl Rudolf Těsnohlídek ( ), který poprvé nechal v roce 1924 postavit strom, po vzoru Dánska, na brněnském náměstí Svobody. Slavnostního rozsvícení se pak účastnily tisíce lidí. Po vzoru Brna stavěla strom v dalších letech i ostatní města. V době protektorátu se tato tradice zrušila. Po druhé světové válce byla tradice obnovena, ale během socialismu došlo opět k jejímu zrušení. 209 Skladba dárků Skladba dárků záleží na životní úrovni, se kterou se také mění. Zprvu dostávaly děti hlavně ovoce, domácí pečivo a cukroví, až později se pod stromkem objevily knížky, hračky, textilní součástky, a to podle majetkových poměrů rodin. 210 Většinou však šlo o dárky nezbytné každodenní potřeby. Na začátku 20. století můžeme sledovat, že vlivem ekonomického rozmachu dochází k finančně náročnějším přáním. Ve zlaté éře první republiky si děti nejčastěji přály panenky a doplňky k nim, plechová zvířátka na klíček, cínové vojáčky, dřevěné hračky na kolečkách, houpací koně, kovové stavebnice, sáňky a mnoho dalšího. 211 Vánoce se díky obdarovávání staly oblíbeným a očekávaným svátkem dětí. Stará funkce daru v období svatých nocí tak nabývá nových rozměrů a směřování a stává se jedním z výrazných znaků Vánoc. 212 Jakmile ale bylo dítě starší, začalo vyrábět dárky také pro své blízké. Jako pramen můžeme znovu připomenout Paměti babičky Karly Fleischerové, rozené Bartelmusové, z Brna z 80. let 19. století, o kterých se zmiňuje Alexandra Navrátilová v knize Děti v Brně. Autorka zde píše o vlastnoručním zhotovování vánočních dárků. Pro pány například vyšívané trepky, záložky do knihy nebo domácí čepeček, pro dámy podušky na špendlíky, stínítka na lampu, vyšité kapesníčky, zástěrky atd KOURA, Petr KOUROVÁ, Pavlína: České Vánoce. Od vzniku republiky do sametové revoluce. Praha: Máj, 2010, s VEČERKOVÁ, Eva: Vánoční dar a darování. In: TARCALOVÁ, Ludmila (ed.): Dary a obdarování. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2007, s KOURA, Petr KOUROVÁ, Pavlína: České Vánoce. Od vzniku republiky do sametové revoluce, c. d., s FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře, c. d., s NAVRÁTILOVÁ, Alexandra: Život v rodině ve střípcích poznání a vzpomínek. In: POSPÍŠILOVÁ, Jana ALTMAN, Karel (eds.): Děti v Brně. Kapitoly o dětství ve městě pod Špilberkem. Brno: Doplněk, 2015, s

68 Ježíšek Zvláštní kapitolou v historii vánočního obdarování jsou dary dětem a hlavně pak nadílka od tajemných dárců. Tímto způsobem předávají rodiče dary dětem, prostřednictvím jakéhosi distributora. Děti se s ním před Vánoci kontaktují pomocí dopisů, ve kterých vyjadřují svá přání. Věra Frolcová uvádí: Historické zprávy potvrzují, že to bylo zvykem už na sklonku středověku a darování toho druhu mělo ustálenou formu, včetně písní a veršovánek, které je provázely. Vyprávění o neviditelném dárci je předáváno dětem po generace až do naší přítomnosti. 214 Dokladem toho může být nabádání Šimona Partlicia ze 17. století, který píše: Toho dne mají obyčej dítkám rodičové rozličné věci klásti času nočního pod titulem Krista Pána a slují ti darové darové Krista Pána, tím sobě ku paměti a dítkám svým přivozujíc štědrost Boží a spasení, kteréž nám z milosti dobyti a darovati ráčil syn Boží. 215 Eva Večerková uvádí, že dárky od ježíška jsou novodobým fenoménem, který nerovnoměrně pronikal jak regionálně, tak sociálně do lidové kultury během 19. a 20. století. 216 Ještě ve druhé polovině 19. století se nadělovalo dětem v lidovém prostředí jen na Mikuláše. Děti dostávaly dárky do rukou nebo jim byly nadělovány do punčochy, boty, na talíř za oknem. Rozšíření představy božského dítěte ve spojení s vánočními dary dětem souvisí na našem území zřejmě s německým vlivem, šířeným v souvislosti s vánočním stromkem. Dávání darů v předvečer Kristova narození se v německých oblastech začalo prosazovat za reformace, pro niž bylo typické potírání kultu světců. Vznik postavy vánočního dárce Ježíška nejde dále než do 16. století, kdy Martin Luther potlačil kult populárního světce Mikuláše. Vánoce se tedy změnily ve svátky obdarování pod vlivem protestantismu. 217 Zvyk štědrovečerního nadělování se rozšiřoval jen postupně nejprve formou noční nadílky, jak je doloženo například v Příbrami na Brněnsku. Děti, kterým se říkalo, že o svaté noci chodí Ježíšek a naděluje, nacházely ráno na Boží hod za oknem ovoce a hrst cukroví VEČERKOVÁ, Eva FROLCOVÁ, Věra: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s ZÍBRT, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy: prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk, c. d., s VEČERKOVÁ, Eva: Vánoční dar a darování, c. d. 217 FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře, c. d., s NAVRÁTILOVÁ, Alexandra: Život v rodině ve střípcích poznání a vzpomínek, c. d., s

69 V současné době se dárky dávají většinou ve večerních hodinách pod stromeček, kam je pak celá rodina svolána zazvoněním zvonečku. Další dárci Od 50. let 20. století se u nás, kvůli ideologické propagandě, začala prosazovat snaha vytlačit Ježíška a nahradit jej dědou Mrázem. Šlo o pohádkovou postavu, která přicházela v doprovodu Sněhurky 219 na Nový rok do domu s dárky. Děda Mráz je vyobrazován jako stařík v červeném, modrém nebo bílém kabátu, s dlouhými bílými vousy a berlou v ruce, který jezdí na trojspřeží taženém koňmi. 220 Postava Dědy Mráze byla inspirována postavou z povídky V. F. Odojovského Moroz Ivanovič o šedivém staříkovi, který žije v ledové chýši a spí na peřině z prachového sněhu, stará se o úrodu, dobře platí svým pomocníkům za práci, pečuje o lidi, aby nezmrzli. 221 Političtí ideologové se v uskutečňování této indoktrinace zaměřili v první řadě na děti. Postava se za socialismu uplatňovala hlavně na školních oslavách nebo v dětských knihách, ovšem do rodinných Vánoc nepronikla. Dalším dárcem, který od 90. let 20. století vlivem médií částečně proniká do tradičních Vánoc, je Santa Claus. Jedná se o postavu, která se nejvíce dostala do povědomí díky reklamní kampani společnosti Coca-Cola. Santa Claus je vyobrazován jako obtloustlý muž v červenobílém kabátě s čepicí a dlouhými bílými vousy, který jezdí na saních taženými soby. Tuto podobu vytvořil výtvarník Haddon Sundblom v roce Samotné pojmenování Santa Claus vzniklo chybnou výslovností holandského Sinterklaas, čili svatý Mikuláš. 222 Základem této postavy je svatý Mikuláš z Myry, který byl zvláště ve středověku oslavován na základě početných legend. Jedna z mnoha vypráví o pomoci Mikuláše rybáři, který přišel o všechny své lodě. Rybářova dcera se chtěla vdát, ale bez věna si nemohla nikoho najít. Proto hodil Mikuláš do rybářova domu přes otevřené okno pytel zlata. Říkalo se, že zlato přistálo do punčochy nebo boty před krbem, které tam byly ponechány, aby vyschly. Díky tomu děti v Americe věší punčochy nebo boty, do kterých se vkládají dárky Postava dívky ze sněhu. 220 ŽABOKLICKAJA, Irena Ivanovna: Rossijskije prazdniki: istorija i sovremennost': učebnoje posobije po russkomu jazyku dlja inostrannych učaščichsja. Moskva: Russkij jazyk. Kursy, 2008, s VEČERKOVÁ, Eva FROLCOVÁ, Věra: Evropské Vánoce. V tradicích lidové kultury, c. d., s Tamtéž, s St. Nicholas Center. Who is St. Nicholas? Dostupné z: [cit ] 69

70 Obdarovávání v současnosti Představa o Ježíškovi jako dárci je jednou z nejrozšířenějších. Přesto pro potvrzení tohoto tvrzení byla mladším žákům byla v dotazníku položena otázka Kdo ti nosí dárky a kdy? a starším žákům byla položena otázka Do kdy jsi věřil na Ježíška jako dárce? Psal jsi mu dopisy? Při rozhovoru pak starším žákům byla položena otázka Jak a kdy ses dozvěděl, že dárky dávají především rodiče? Dáváš i ty dárky? a mladším Jak ví Ježíšek co ti donést? a Kdy můžeš jít rozbalit dárky? Protože postava Ježíška nemá jednu ustálenou podobu, byla mladším respondentům položena otázka Jak Ježíšek vypadá? Při výzkumu byl brán také ohled na symboliku a motivaci obdarovávání, proto byla starším žákům položena v dotazníku otázka Proč si dáváme dárky? Ježíšek Zcela jednohlasně se všichni respondenti shodli, že dárky nosí Ježíšek. Postava Ježíška je v současnosti vnímána jako obdarovávající osoba nebo jako synonymum vánočního obdarování: My dostáváme na Ježíška pravidelně ponožky. (chlapec, 13 let, Brno) Pověru tajemné bytosti Ježíška jako dárce si uchovávají děti do 5 9 let: Dárky nosí Ježíšek, ale u nás už rodiče. Vím to, protože je někdy nosí z práce. (dívka, Brno) Nám už nosí rodiče. (dívka, Vnorovy); Nám něco nosí Ježíšek a něco rodiče. (chlapec, Vnorovy); Naši jdou vždycky do pokoje a dělají, že jdou kouřit a já si myslím, že to tam dávají ty dárky oni. (dívka, Brno) Starší respondenti uvedli, že získali povědomí o reálných dárcích nejvíce díky dění v domácnosti, od svých vrstevníků, nebo tak, že našli dárky schované: Já už jsem to stejně tak nějak tušil. Mně bylo celkem divný, kam mamka pořád běhala. Potom se narodila sestřička, takže Ježíšek už zase je, ale mně to nějak nevadilo. (chlapec, Brno); Já jsem na Ježíška nikdy nevěřil. Mamka mi to zkusila nevykládat, ale já jsem jí to nikdy nevěřil. (chlapec, Brno); Věřil jsem na něj tak do sedmi. Pak jsem našel dárky ve skříni a už ně to bylo jasné. (chlapec, Vnorovy) Všichni starší respondenti, kteří přiznali, že jim tajemnost Ježíška odhalila druhá osoba, přiznávali lítost nad ztrátou své představy. Naopak u všech, kteří realitu zjistili sami, nebyla zaznamenána žádná lítost: Mně to řekla spolužačka ve druhé třídě. Trochu mě to i mrzelo. (dívka, Brno); Tak v sedmi letech, dva roky po tom, co jsme přijeli z Ameriky. Aj tam jsme měli vždycky Ježíška a slavili jsme to jak v Česku. Taťka mně pak řekl, že prostě není, a já 70

71 jsem začala kvůli tomu brečet, přišlo mně to strašně líto. (dívka, Vnorovy); Do té doby, dokud nám to neřekla učitelka. Myslím ve 4. třídě učitelka řekla, že si myslí, že už jsme na to dost inteligentní a že už víme, že dárky nosí rodiče. To by učitelé neměli říkat, bylo mně to líto. (chlapec, Vnorovy); Já jsem na to došel sám. Našel jsem dárky, tak jsem byl rád. (chlapec, Vnorovy) Učitelé v obou zkoumaných školách nechávají sami děti vybrat, jestli budou na Ježíška dále věřit: Dětem v té třetí třídě vždycky říkáme, že je to u každého jinak. U někoho chodí Ježíšek, u někoho rodiče. Je to velmi individuální. 224 Podoba Ježíška Výzkum ukázal, že vzhled Ježíška je převážně záležitostí fantazie dítěte: Já jsem si ho vždycky představovala jako ježka. (dívka, Brno); Je ježatý. Má hnědé dlouhé vlasy a střihá si je. (chlapec, Vnorovy); Myslela jsem si, že vypadá jak nějaký duch. (dívka, Brno) Jestliže porovnáváme odpovědi z hlediska regionálního, je u dětí z Brna znatelnější vliv médií. Většina respondentů má představu Ježíška jako Santa Clause nebo jeho pomocníků, které děti znají z pohádek: Má velkej břuch a má čepici s bílou chlupatou bambulkou. Já ho viděl ve skutečnosti, toho Ježíška. On se schovával za stromem. (chlapec, Brno); Že má vousy, velký břicho a červenou a bílou čepicu. Boty má černé vysoké. (chlapec, Brno); Já si ho představuju, že je celej červenej a že má dlouhý vousy a na hlavě má čepici. Je podobný Santovi. (dívka, Brno); Je to normálně trpaslík v modrém a zahnutý modrý boty, na hlavě má čepici. Dárky nosí v pytlíku. (dívka, Brno) Naopak většina dětí z Vnorov přisuzuje Ježíškovi podobu dospělého muže, kterou mu dala církev: Hnědé vlasy, plášť bílý dlouhý a nějaké bačkůrky. Dárky nosí asi v baťohu nebo je nosí postupně. (dívka, Vnorovy); Asi má svatozář, má dlúhé vlasy a hnědé. Má bílý plášť a berlu v ruce. (chlapec, Vnorovy); Já si myslím, že jsem ho viděl doma na obrázku. Tak má vúsy, pak taky dospělejší obličej, dlouhé vlasy. (chlapec, Vnorovy); Že je hodný. Na hlavě má svatozář. (dívka, Vnorovy) Pouze jeden respondent si Ježíška představoval jako miminko v jesličkách a jedna respondentka popsala podobu Santa Clause: Má šedé vousy a má kabát červený s čepkou a má sáně. (dívka, Vnorovy) Pokud mají děti v Brně představu Ježíška v lidské podobě, jedná se jak o zpodobnění miminka, tak dospělého: Je to malé miminko. (dívka, Brno) Miminko, 224 Rozhovor s Mgr. Michaelou Plaširybovou, třídní učitelka 3. B ve Vnorovech,

72 co leží v jesličkách. (dívka, Brno); Má košilku, hnědý vlasy a má věneček. (chlapec, Brno); Já si myslím, že má na hlavě věneček s bodlinama. To jsem viděl. Má bílé dlouhé šaty a dlouhé hnědé vlasy. (chlapec, Brno) Ačkoliv je patrný vliv médií, který konkretizuje podobu Ježíška, nechávají si děti zároveň ježíškovské tajemství jako součást magického období Vánoc a nevyžadují striktní objasnění jeho podoby. Dopis Ježíškovi S tajemným dárcem se dodnes děti mladšího věku kontaktují pomocí dopisů a přáníček. Zde vypisují seznam dárků, které by si přály najít pod stromečkem. Nejedná se ovšem o pravidlo. Některé mladší dětí uvedly, že dopis Ježíškovi nepíší, ale přesto jim donese chtěné dárky: On lítá po domech a myslí na to, co si přejeme, protože já ani nepíšu dopis a splní se mi to. (dívka, Brno); Někdy napíšu ten dopis, někdy ne. On ten Ježíšek ví, co mám nejradši, tak on to přinese. (chlapec, Brno); Někdy napíšu a on mi to nedonese a donese mi něco, co je ještě lepší, než jsem si napsala. Mně se jednou stalo, že já jsem dostala po Vánocách domeček pro barbíny. Sice nebyl pod stromečkem, ale já věřím, že to zařídil Ježíšek. (dívka, Vnorovy) Také všichni starší respondenti z Vnorov uvedli, že sami jako menší dopisy Ježíškovi psali nebo píší dodnes skrz mladší sourozence. V Brně uvedla třetina dotazovaných, že dopisy nikdy nepsali: Píšu dodnes kvůli mladší sestře. (chlapec, Vnorovy); Na Ježíška jsem věřila tak do 3. třídy a dopisy píšu doteď. (dívka, Vnorovy) Musím psát i teď. Mám mladšího bráchu. (chlapec, Brno) Děti často přidávají do obálky peníze s vědomím, že je Ježíšek využije k nákupu dárků: Na papír napíšeme, co si přejeme, a potom to dáme do obálky a ještě do té obálky rodiče musí dat penízky. To tak dělá babička, aby to mohl koupit Ježíšek. (chlapec, Brno) Mnohdy dopis také obohacují o kresby nebo obrázky vystřiženými z katalogů. Dopis píší s různým časovým dostupem od jednoho měsíce až po několik dní před Štědrým dnem. Pak ho umístí za okno nebo do schránky, která je určená Ježíškovi: My mu píšeme s bráchou dopis a dáme ho do schránky pro Ježíška na Svoboďáku. Píšeme ho asi dva týdny dopředu. (dívka, Brno); Já píšu měsíc před Vánocema dopis a ten dám na balkón, protože babička kouří a ona mu to dá. (dívka, Brno); Posílám Ježíškovi každý rok dopis, ten dám za okno. Píšu ho tak týden před Vánocema, jak je ten vánoční týden. (dívka, Brno); Já jsem ho psal den před Vánocama. Nevěděl jsem, 72

73 co si mám vybrat, jestli kopačky nebo X-box. Tak jsem napsal X-box pro všechny. No a dal jsem to za okno a potom byl pryč. (chlapec, Vnorovy) Málokteré děti psaly na obálku přesnou adresu: Já na obálku napíšu jen Pro Ježíška a dopis tam druhý den není. (chlapec, Vnorovy) Tím ještě více posilují tajemnost postavy Ježíška. Dopis Ježíškovi mladší dívky z Vnorov, Foto: Lucie Hacarová. 73

74 Dopis Ježíškovi mladšího chlapce z Vnorov, Foto: Lucie Hacarová. Příchod Ježíška Za vyvrcholení Štědrého večera je pokládáno rozdávání dárků u stromečku. Okamžik vstupu do pokoje se zářícím stromem a dárky pod ním je dětmi pokládán za nejhezčí moment Vánoc. Většinou je dodržován zvyk svolat celou rodinu k rozsvícenému stromku zvoněním zvonečku. Mladším dětem se říká, že zazvonil Ježíšek, starší již vidí zazvonit jednoho z rodičů. Přesto všechno jsou ale obě skupiny nedočkavé, jaké dárky dostanou: Ježíšek vždycky zazvoní, ale tento rok zapomněl. Čekali jsme hodně dlouho. (dívka, 8 let, Vnorovy); Babička zazvoní na zvonek a jdeme ke stromku. Já jsem si vždycky myslel, že Ježíšek, a ono pod stolem babička. 74

75 (chlapec, 8 let, Vnorovy); Po večeři jdeme na zahradu, tam pouštíme prskavky a jdeme dovnitř a tam jsou dárky. Mamka zůstala vevnitř, pak dojde za nama. V kapsy má zvonek a zacinká, no a to jsou dárky. (dívka, 8 let, Vnorovy); U nás letos Ježíšek nezazvonil. Mamka pořád říkala, ať eště chvilku počkáme, a najednou tam byly dárky, ani se nevlezly po stromeček. (dívka, 8 let, Vnorovy); U nás zvoní počítač. (chlapec, 8 let, Brno); Taťka se šel podívat, jestli dal pod stromeček Ježíšek dárky, a pak tam vždycky už jdeme. Ono tam totiž některé dárky tam dávají aj rodiče. (chlapec, 8 let, Brno); Vždycky se dívám dírou v zámku, jestli už nejsou dárečky pod stromečkem. Objeví se tam ale až po zazvonění. (dívka, 8 let, Brno); U nás se mamka dívala a věděla, že už došel, tak nás zavolala. (chlapec, 8 let, Brno) Z výzkumu je znát, že bez ohledu na věk, víru a přesvědčení uchovává se v 80 % domácnostech zvyk svolat rodinu zvukovým znamením, ať už živě či reprodukovaně. Dárky Děti bez rozdílu věku bývají u večeře většinou netrpělivé: Rodiče chtějí vždycky moc jest, ale já a ségra je pobízíme, že se nají po dárkách. (dívka, 13 let, Brno); My jsme šli na večeři a pak se šel taťka podívat, jestli tam dal Ježíšek ty dárky, a pak jsme tam konečně šli taky. To bylo nekonečné. (chlapec, 8 let, Brno) Po štědrovečerní večeři a ohlášení nadělení dárků se obvykle celá rodina sejde u stromečku, kde se podle ustálených rodinných zvyklostí rozdají dárky: Dárky rozdávám já nebo mladší ségra. Dělám to ráda. (dívka, 13 let, Brno); My si dárky musíme najít sami, protože naši říkají, že jsou od Ježíška. (chlapec, 8 let, Vnorovy) U nás je rozdává mamka, protože ten Ježíšek jí je první dal. (dívka, 8 let, Vnorovy) Nadílka mladších žáků S rostoucí životní úrovní a někdy se snahou vyrovnat deficit každodenní rodičovské péče se výrazně změnila i skladba a množství dárků. 225 Nadělují se jak praktické věci (oblečení, školní potřeby), tak sportovní potřeby, knihy, hračky, kosmetika, šperky a elektronika. V dotazníku uvedlo 80 % dotazovaných mladších žáků z Vnorov, že jedním z dárků byla právě elektronika: Dostala jsem mobyl [!], knihu, a voňavku Justin Bieber. (dívka, Vnorovy); Batoh do školy, nodbuk [!], skejbord [!]. (dívka, Vnorovy); Tablet, stoličku, obal na mobil, zrcátko. (dívka, Vnorovy); Pouzdro, ručník, tablet a hokejku. (chlapec, Vnorovy) Naproti tomu v Brně mladší žáci dostávali spíše oblečení, společenské hry a hračky: Elzu panenku a hru. (dívka, 225 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra: Život v rodině ve střípcích poznání a vzpomínek. In: POSPÍŠILOVÁ, Jana (ed.): Děti v Brně. Kapitoly o dětství ve městě pod Špilberkem, c. d., s

76 Brno); Svetr, puzzle, sukni a tryčko [!]. (dívka, Brno); Stolní hry brain box, tik tak bum junior, kostky. (chlapec, Brno) Mezi všeobecně oblíbené hračky se řadí panenky (např. panenky z pohádky Ledové království, Anna a Elsa), dětské zbraně (např. nerfka), autíčka (např. Hot wheels), dinosauři, roboti, plyšová zvířata 226 apod.: Já jsem dostala velkého růžového plyšového jednorožce Amálku. (dívka, Vnorovy); Lego frenc [!], polštářek, trička, Anna a Elsa panenky. (dívka, Vnorovy) Značné popularitě se těší stavebnice Lego, kterou zmínilo v dotazníku 65 % mladších žáků. Tuto hračku dostávají jak chlapci, tak dívky: Lego policejní stanicu, Lego agenti a tak dál. (chlapec, Brno); Lego frends [!], plyšového Ijáčka, oblečení, a panenku Elsu. (dívka Brno); Oblečení, lak na nehty, lego, sladkosti, xbox. (dívka, Brno) U děvčat se také objevuje kosmetické přípravky jako laky na nehty či dětská líčidla: Já jsem dostala plyšového medvídka a lak na nehty. (dívka, Brno); Tričko, ponožky, xbox a jakože malovátka. (dívka, Vnorovy) Z výzkumu vyplynulo, že děti ve Vnorovech dostávají více elektroniky než děti v Brně. Naopak dětem z Brna se naděluje více společenských her. Ačkoliv na malém vzorku respondentů nelze zcela generalizovat, důvodem může být odlišná dostupnost těchto dárků na venkově a ve městě. Praktické dárky jsou zastoupeny v obou zkoumaných oblastech rovnoměrně. Dívky jsou obdarovány drobnou kosmetikou a chlapci převážně hrami. Je zde také zcela jasný vliv reklamy, která se vtírá do soukromí domovů. Nadílka starších žáků U starších žáků se objevují převážně praktické dárky jako je kosmetika, oblečení, módní doplňky: Svetr, šperky, knížku, hřebínek atd. (dívka, Vnorovy); Oblečení, kabelky a malovátka. (dívka, Brno); Oblečení, stojan na šperky atd. (dívka, Brno) Součástí nadílky byly také zábavní předměty a sportovní potřeby, jako je hokejka, longboard, koloběžka, brusle: Dostal jsem lyže, hůlky, batoh na ryby, batoh na tenis, oblečení, florbalku, 3D puzzle, knížku a hlavně ponožky. (chlapec, Vnorovy); Dostal jsem playstation. (chlapec, Brno); Křeslo, lyžařské kalhoty, knihy. (dívka, Brno) Pouze 30 % uvedlo, že dostalo pod stromeček knížku a elektroniku: Dostala jsem mobil, hodinky, knížku, oblečení, povlečení na peřiny. (dívka, Vnorovy); Dostala 226 Velmi oblíbený je také Furby, interaktivní plyšová hračka. 76

77 jsem křeslo, lego friends, polštář, tepláky, knížku fimfárum 2, čepicu, čteri náušnice, los, lak na nechty, řasenku, kočku z levandulí (dívka, Vnorovy); Sluchátka, hardwer [!] a softwer [!] (součástky do pc) (chlapec, Brno) Tři dotázaní se zmínili, že dostali peníze nebo jiný pro ně neobvyklý dárek: Dostala jsem VIP lístky na koncert Hollywood Undead, lístky na koncert Sabaton, skateboard a oblečení. (dívka, Vnorovy); Kosmetiku a peníze. (dívka, Brno); Pérka (jezdecké boty), chapsy (chrániče lýtek), peníze. (dívka, Brno) Vzhledem k tomu, že respondenti si již uvědomují, kdo je reálným dárcem, mají zájem podílet se a obdarovávat také svou rodinu či kamarády. Obvyklým dárkem je kosmetika, kniha, ručně vyrobený dárek či drobná praktické věci do kuchyně nebo dílny. Volbou dárků také vyjadřují svůj vztah k obdarovanému: Dala jsem našim kosmetiku, knížky, ponožky a oblečení. (dívka, Brno); Mamka hrneček se sobíkem a tričko. Sestra novou peněženku a naušnice. (dívka, Brno); Brácha: Velkýho plyšáka, Taťka: Deodorant, sprcháč, kolinská. Mamka: Hrnek, lesk na rty, odličovací vodu. (dívka, Brno); Kupovala jsem dárky mamce, taťkovi, babičce, dědovi, bráchům a koupila jsem buď voňavky, nebo oblečení. (dívka, Brno); Sestře jsem dala jako překvapení oblečení a kosmetiku. Taťkovi voňavku, mamce doplněk do obýv. pokoje, prarodičům nůž a sestřinému příteli voňavku. (dívka, Vnorovy); Skoro všem jsem dárky vyráběla, ale mamce jsem dala ještě krém na ruce, bratrovi jsem vyrobila antistresové míčky. (dívka, Vnorovy) Často děti kupují společný dárek se svými sourozenci nebo druhým z rodičů: Mamka dostala ode mě a taťky voňavku a kancelářskou židli a taťka ode mě a mamky hrnek (Kometa Brno) a VIP vstupenku na zápasy Komety Brno. (chlapec, Brno); Mámě jsme koupili dygitální [!] váhu, tátovi pivo víběr [!] znalců, sestře sprchový gel. (chlapec, Vnorovy) Nezapomínají ani na domácí mazlíčky: Šálu mamce, auto bratrovi, tričko taťkovi a pamlsky našemu pejskovi. (dívka, Vnorovy); Náš Berťa 227 ode mě dostal houpačku. (chlapec, Brno) Výzkum ukázal, že skladba dárků je závislá především na působení reklamy, která určuje trendy mládeže. Převažují však již praktické věci nad hračkami. U starších dětí je také zřetelná radost z obdarování ostatních členů rodiny. Vyplývá to i z výzkumu, kdy respondenti popisovali více dárky pro druhé než své vlastní. 227 Jméno osmáka degu. 77

78 Motivace Podle Zuzany Hubinkové je darování bráno jako určitý druh chování, které umožňuje uspokojovat psychické a sociální potřeby. 228 Vzhledem k vývoji ve společnosti je zřejmé, že dochází i ke změně motivace obdarování. Zatímco dříve se obdarovávalo na základě magické představy požehnání dárci, v současné době se považuje za společenskou konvenci bez magického podtextu. 10 % respondentů však bere obdarovávání jako zvyk: Jsou Vánoce a to se tak prostě dělá. (chlapec, Brno) Podstatou vyměňování darů je udržování a posilování sociálních vazeb. To také vyplývá z výzkumu. Respondenti nejčastěji uváděli, že dárky dávají, aby byli všichni šťastní: Dárky se dávají, aby děti a rodiče byli šťastní. Já dávám ráda dárky. (dívka, Vnorovy) Dáváme si dárky, abychom si udělali radost. (chlapec, Vnorovy); Dětem se dávají dárky, aby měly radost a dospělí aby měli to, co potřebují. (dívka, Vnorovy) Často také zmiňují dárky jako projev vděčnosti a lásky: Já se tak chci odvděčit rodičům. (dívka, Vnorovy); Abychom si připomněli, že se máme rádi. (chlapec, Brno); Abychom si dali najevo, že na nás myslí i ten druhý. (dívka, Brno) Na motivaci obdarovávání je znát obrovská změna od původní magické symboliky hojnosti. V současné době se jedná o čistě sociální charakter, který je výrazem společenské náklonnosti. 228 HUBINKOVÁ, Zuzana: Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha: Oeconomica, 2005, s

79 Závěr V předkládané diplomové práci se zabývám Vánocemi a tím, jak se tento významný svátek odráží v povědomí současných dětí. V etnologii jsou Vánoce zkoumány často pouze z hlediska zvykoslovných projevů. Proto jsem se rozhodla využít interdisciplinární přístup pedagogiky, psychologie, sociologie a etnologie, které bádání o dětech a jejich životě vyžaduje. Pro výzkum jsem si vybrala žáky třetích a sedmých tříd na základní škole ve Vnorovech a základní škole Kneslova v Brně-Černovicích. Cílem diplomové práce bylo zjistit, jak vnímají Vánoce dnešní děti v různém věku a v odlišných lokalitách venkovského a městského charakteru, a pokusit se určit vlivy, které na toto vnímání nejvíce působí. Z výzkumu vyplynulo, že největší vliv na dnešní děti v období Vánoc má rodina, kterou můžeme charakterizovat v tomto případě jako hlavního nositele tradice. Dále je to škola, méně církev. Některé momenty vnímání Vánoc formuje také zájmová činnost, především umělecká, jako hra na nástroj, pěvecké sbory ad. Za předpokladu, že využijeme metody asociace k určení současných symbolů Vánoc, jsou jasným symbolem dárky a stromeček, dále pak (podle mladších žáků) cukroví a (podle starších) prázdniny. Vnímání vánočních svátků je však zároveň velmi individuální. Z výzkumu vyplynulo, že mladší děti nejsou zatím schopny vnímat časový sled událostí tolik, jako starší žáci, proto se řídí intuicí. Vánoční doba je tedy podle nich nejčastěji ukončena rozdáním dárků. Vnímání délky Vánoc u starších dětí se ukázalo ještě více subjektivní, vždy záleželo na konkrétní rodinné situaci. K období Vánoc jako kalendářního, ale i rodinného svátku se intenzivněji vztahovaly děti z města, což může být zapříčiněno sporadičtějším kontaktem s rodinou a příbuznými v průběhu roku a ve všední dny. Je však zajímavé, že významnější rozdíly v charakteru vánočních svátků ve venkovské a městské lokalitě už dnes nejsou zachytitelné. Dá se usuzovat, že ve Vnorovech se udržuje silnější náboženské povědomí (viz stavění betlému v rodinách) a silnější spjatost příbuzenských vztahů (návštěva příbuzných, hřbitova a kostela na Štědrý den), křesťanské vnímání Vánoc je ale patrné i u brněnských dětí. Na posilování vánočního období se u dětí významně podílí škola, a to zejména různými projekty, které se vztahují k lokálním i obecným tradicím, výukou koled a vánočních písní, upevňováním mezilidských vztahů. 79

80 Přesto, že vánoční svátky prošly a stále procházejí vývojem, na který má vliv globalizovaná kultura, děti je vnímají především jako důležitý svátek rodinného charakteru. Vztahují se k němu zvyky pěstované v rodině, do popředí vystupují příbuzenské a přátelské vazby. Středobodem stále zůstává tajemství Ježíška, i když především kvůli obdarování. Ačkoli povědomí o náboženské podstatě svátku se u dětí objevuje, věrský charakter Vánoc je dnes už v jeho pozadí. 80

81 Literatura ADAM, Adolf: Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, ADAM, Adolf: Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, ALAN, Josef: Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, BAHENSKÝ, František: Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada, Lidová kultura. Praha: Paseka, BARTOŠ, František: Naše děti. Brno: J. Barvič, BARTOŠ, František: Lid a národ. Svazek druhý. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše, BARTOŠ, František: Moravský lid. Františka Bartoše Sebrané rozpravy z oboru moravské lidovědy. Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy, BENEŠ, Bohuslav: Sokol. In: PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (eds): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997, s BERGER, Rupert: Liturgický slovník. Praha: Vyšehrad, BRABCOVÁ-BAJGAROVÁ, Jitka: Koleda. In: Fukač, Jiří MACEK, Petr (eds): Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, BRONCOVÁ, Dagmar (ed.): Historie pekárenství v českých zemích. Praha: Milpo Media, CARAMAN, Piotr: Obrzęd koledowania u Slowian i u Rumunow. Krakow, CVRČEK, Josef: Bzenecko. Lidopisné obrázky z moravského Slovácka. Český lid 14, 1905, s DITTMAR, Volker: Okouzlení betlémem Svět v malém. Předmluva vydavatele. In: Dittmar, Volker (ed.): Eine Welt im Kleinen. Krippen aus dem Egerland und Marktredwitz. Svět v malém. Betlémy z Chebska a Marktredwitz. Marktredwitz: Egerland-Museum Marktredwitz und Herausgeber, DOHNAL, Antonín DOHNALOVÁ, Otilie: Staročeské zvyky a obyčeje české mládeže. Praha: Unie, DRÁPALA, Daniel (ed.): Dotazníky České národopisné společnosti. Praha: Česká národopisná společnost, FRAZER, George James: Zlatá ratolest. Praha: Mladá fronta,

82 FROLEC, Václav: Prostá krása. Deset kapitol o lidové kultuře v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, FROLEC, Václav: Národopisná utopie nebo kulturní perspektiva? (Lidová kultura jako faktor etnické identity). Národopisné aktuality 26, 1989, s FROLEC, Václav: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, FROLCOVÁ, Věra: Folklor a obřad v kalendářním cyklu. In: Tyllner, Lubomír Uherek, Zdeněk (eds.): Kultura společnost tradice: soubor statí z etnologie, folkloristiky a sociokulturní antropologie. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2005, s FROLCOVÁ, Věra VEČERKOVÁ Eva: Evropské vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, GEBAUER, Jan: Slovník staročeský. Díl 1, A-J. Praha: Unie, GUREVIČ, Aron Jakovlevič: Kategorie středověké kultury. Praha: Mladá fronta, HEROLDOVÁ, Iva: Rozvoj školství, osvěty a vzdělanosti v Čechách v době národního obrození. Praha, HORÁK, Vladimír Jaromír: Štědrovečerní pokrmy v lidové tradici Hané. Národopisná revue 3, 1992, s HRABÁK, Josef: Výbor z české literatury od počátku po dobu Husovu. Praha: Československá akademie věd, HRDÁ, Judita: Cukroví. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007, s HUBINKOVÁ, Zuzana: Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha: Oeconomica, HÚSEK, Jan: Strava. In: NIEDERLE, Lubor (ed.): Moravské Slovensko. Praha: Národopisné museum Českoslovanské, 1922, s JENÍK Z BRATŘIC, Jan: Písně krátké Jana Jeníka rytíře z Bratřic. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, JEŘÁBEK, Richard: Betlém. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha: Mladá fronta, 2007, KAFKA, Luboš: Vánoční stromek. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007, s

83 KOPETZ, Heinrich Ritter von: Plaudereien eines alten Pragers. Praha, KOURA, Petr KOUROVÁ, Pavlína: České Vánoce: od vzniku republiky do sametové revoluce. Praha: Máj, KŘÍŽOVÁ, Alena: Dvě století Kristova strůmku. Národopisná revue 21, 2011, s KUBÁNEK, Michal: Slovní asociace a temperament. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, LÁBEK, Ladislav: Zvykosloví Plzeňska a jeho přilehlých oblastí. Plzeň: LANGHAMMEROVÁ, Jiřina: Čtvero ročních dob v lidové tradici. Praha: Petrklíč, LANGROVÁ, Jaroslava: Problémy mezigeneračního předávání kulturních informací v tradičním venkovském prostředí na přelomu 19. a 20. století. In: FROLEC, Václav GAWLIK, Ladislav (eds.): Dítě a tradice lidové kultury. Brno: Blok, 1980, s LEMAÎTRE, Nicole SOT, Véronique SOT QUINSON, Marie-Thérèse: Slovník křesťanské kultury. Praha: Garamond, 2002 (heslo Vánoce). LENDEROVÁ, Milena JIRÁNEK, Tomáš MACKOVÁ, Marie: Z dějin české každodennosti: život v 19. století. Praha: Karolinum, LUDVÍKOVÁ, Miroslava: Štědrovečerní pokrmy v jihomoravském pohraničí. In: Agricultura carpatica III. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 1985, s. 76. MATĚJČEK, Zdeněk: Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, MATUSZKOVÁ, Jitka: K historii etnochoreologického bádání na Moravě. In: UHLÍKOVÁ, Lucie (ed.): Ohlédnutí za půlstoletím české etnochoreologie. Pocta Zdence Jelínkové. Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2005, s MAUR, Eduard: Rodina. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta, 2007, s MÍKA, Zdeněk: Staropražské Vánoce. Výstava Muzea hlavního města Prahy, Praha: Muzeum hlavního města Prahy, NAKONEČNÝ, Milan: Psychologie osobnosti. Praha: Academia,

84 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra: jak se slaví i jiné svátky. In: POSPÍŠILOVÁ, Jana (ed.): Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami. Brno: Doplněk, 2003, s NAVRÁTILOVÁ, Alexandra: Život v rodině ve střípcích poznání a vzpomínek. In: POSPÍŠILOVÁ, Jana ALTMAN, Karel (eds.): Děti v Brně: kapitoly o dětství ve městě pod Špilberkem. Brno: Doplněk, 2015, s NEJEDLÝ, Zdeněk: Dějiny husitského zpěvu, I. Zpěv předhusitský. Praha: ČSAV, NIEDERLE, Lubor: Slovanské starožitnosti. Oddíl kulturní. Život starých Slovanů. Dílu II. Svazek I. Praha: Nákladem Bursíka & Kohouta, NOSÁL, Igor: České dětství v kontextu socialismu a postsocialismu: diskursy a reprezentace. In: Sociální studie 8, 2002, s PAVLIŠTÍK, Karel: Jelínková Zdenka. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část. Praha: Mladá fronta, 2007, s PAVLIŠTÍKOVÁ, Markéta: Aktuální pedagogické podněty z díla Františka Bartoše. In: Acta musealia 1, 2006, s POSPÍŠILOVÁ, Jana: Lidová slovesnost a humor ve školních lavicích. In: Tradičná l'udová kultúra a výchova v Európe. Nitra: Katedra folkloristiky a regionalistiky, 1995, s POSPÍŠILOVÁ, Jana: Kultura dětí. In: Tyllner, Lubomír Uherek, Zdeněk (eds.): Kultura společnost tradice I. Soubor statí z etnologie, folkloristiky a sociokulturní antropologie. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2005, s POSPÍŠILOVÁ, Jana: Od Bartošovy sbírky Naše děti k současnému stavu bádání o kultuře dětí. In: Acta musealia 1, 2006, s POSPÍŠILOVÁ, Jana UHLÍKOVÁ, Lucie: Folklor dětí a jeho etnologický výzkum. Metodologická příručka. Brno: Etnologický ústav AV ČR Praha pracoviště Brno, RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila ŠVEHELKOVÁ, Hana ŠVEHELKA, Luboš ŠVEHELKA Ondřej: Kafíčko a vše, co je sladkého. Litomyšl: Knihkupectví a antikvariát Lubomíra a Hany Švehelkových, RICHTER, Klemens: Liturgie a život. Co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, SCHAUEROVÁ, Alena: Kde jsme doma. Mentální reprezentace domova jako výraz kulturního vědomí dětí z folklorních souborů. Strážnice: Ústav lidové kultury, SCHAUEROVÁ, Alena: Ke kořenům domova. Tradice lidové kultury rodina škola folklorní soubor. Strážnice: Ústav lidové kultury,

85 SCHAUEROVÁ, Alena: Dětský folklor. In: ONDRUŠOVÁ, Vlasta UHLÍKOVÁ, Lucie (eds.): Tradiční lidová kultura a výchova. Na pomoc dětským folklorním souborům a muzikám 1. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006, s SCHAUEROVÁ, Alena: Problematika prezentace tradiční kultury ve školní praxi. In: Problematika prezentace a medializace tradiční lidové kultury. Strážnice: Národopisný ústav lidové kultury, 2006, s SCHAUEROVÁ, Alena: Dětská Strážnice. Ohlédnutí do historie. Národopisná revue 22, 2012, s SCHMID, Christoph von: Sstědrý wečer: powjdka dárkem sstědrého wečera djtkám. Praha, SKOPOVÁ, Kamila: Hody, půsty, masopusty. Slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic. Praha: Akropolis, SLAVÍK, František Augustýn: Vlastivěda Moravská II. Místopis Moravy. Díl I. místopisu. Brněnský Kraj. Čís. 6. Brněnský okres, SOKOL, Jan: Člověk a náboženství. Praha: Portál, SULITKA, Andrej: Výroční zvyky a slavnosti. In: SIROVÁTKA, Oldřich (ed.): Město pod Špilberkem. O lidové kultuře, tradicích a životě lidí v Brně a okolí. Brno: Doplněk, 1993, s ŠŤASTNÁ, Jarmila: Pečivo v Čechách a vliv sousedních oblastí. In: ROBEK, Antonín (ed.): Etnické procesy 1. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, 1977, s ŠŤASTNÁ, Jarmila PRACHAŘOVÁ, Ludmila: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1988, s ŠŤASTNÁ, Jarmila: Pečivo jako odměna, dar, poplatek a úplatek. Národopisné aktuality 26, 1989, s ŠTIKA, Jaroslav: Lidová strava jako součást lidové kultury, In: Agricultura carpatica III, Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 1985, s UHLÍKOVÁ, Lucie: Leoš Janáček a Martin Zeman. Vzájemná korespondence. Národopisná revue 4, 1994, s VÁCLAVÍK, Antonín: Luhačovské Zálesí. Příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané. Luhačovice: Musejní společnost, VÁCLAVÍK, Antonín: Výroční obyčeje a lidové umění. Praha: VACLÍK, Vladimír: Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad,

86 VACLÍK, Vladimír: Chrámové betlémy v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, VALEŠOVÁ, Barbora KUTHANOVÁ, Veronika: Festivity vesnické komunity z pohledu školních kronik. Sondy do záznamů školních kronik vybraných lokalit z konce 19. století. Národopisný věstník 31, 2014, Vánoce. Ze sbírek zaslaných Českému Lidu. Český lid 1, 1892, s , , VAŠICA, Josef VAVŘÍNEK, Vladimír HAUPTOVÁ, Zoe: Literární památky epochy velkomoravské Praha: Vyšehrad, VAVŘINOVÁ, Valburga: Malá encyklopedie Vánoc, Praha: Libri, VEČERKOVÁ, Eva: Orel. In: PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (eds): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997, s VEČERKOVÁ, Eva: Omladina. In: PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (eds): Od folkloru k folklorismu Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997, VEČERKOVÁ, Eva: Jednoty agrárního dorostu. In: PAVLICOVÁ, Martina UHLÍKOVÁ, Lucie (eds): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997, s VEČERKOVÁ, Eva: Vánoční dar a darování. In: TARCALOVÁ, Ludmila (ed.): Dary a obdarování. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2007, s VEČERKOVÁ, Eva: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, VONDRUŠKA, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje, aneb Kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. České Budějovice: Dona, VYHLÍDAL, Jan: Rok na Hané. Olomouc: Promberger, WINTER, Zikmund: Život církevní v Čechách: kulturně-historický obraz z 15. a 16. století. Praha, WOITSCH, Jiří: Chléb. In: BROUČEK, Stanislav JEŘÁBEK, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha: Mladá fronta, 2007, s ZAPLETAL, Zdeněk: Mezi folklorem a literaturou. In: K minulosti i dnešku literatury. Sborník prací Pedagogické fakulty UJEP Brno, 1969, s ZÍBRT, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk. Praha: Jos. R. Vilímek,

87 ZÍBRT, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek VI. Den se krátí, noc se dlouží. Praha: F. Šimáček, ZÍBRT, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek VII. Hoj, ty štědrý večere. Od Vánoc koledou do Nového roku. Praha: ZÍBRT, Čeněk: Nová kniha o zimních radovánkách a obřadech lidu českého. Český lid 20, 1911, s ZÍBRT, Čeněk: Břevnovský mnich Aleš o staročeském slavení vánoc (o koledě) ve věku 14. Český lid 24, 1924, ZÍBRT, Čeněk: Vánoční a novoroční maškary staročeské. Český lid 29, 1929, s ZÍBRT, Čeněk HRUBÝ, Michal: Staročeské umění kuchařské. Praha: Dauphin, ŽABOKLICKAJA, Irena Ivanovna: Rossijskije prazdniki: istorija i sovremennost': učebnoje posobije po russkomu jazyku dlja inostrannych učaščichsja. Moskva: Russkij jazyk, Internetové zdroje Adventní kalendář. Dostupné z: [cit ] JANEČKOVÁ, Eva LUTEROVÁ, Zuzana: Radujme se, veselme se Aktuality Základní škola Kneslova v Brně, ŠKOLA V POHYBU. Dostupné z: [cit ] Johann Hinrich Wichern Der Erfinder des Adventskranzes. Dostupné z: [cit ] Návod ke studiu lidového života. Číslo 6, strana 1647/63. Dostupné z: [ ] Návod ke studiu lidového života. Číslo 6, strana 1775/63. Dostupné z: [cit ] Návod ke studiu lidové života. Číslo 6, strana 111/64. Dostupné z: [cit ] OREL, Dobroslav: Staročeské roráty. Praha: Školní nakladatelství v Praze, 1940, s Dostupné z: %C3%A1ty_%28Orel%29_001.pdf [cit ] 87

88 RETTIGOVÁ, Magdaléna Dobromila: Domácí kuchařka [online]. Městská knihovna v Praze, Dostupné z: [cit ] St. Nicholas Center. Who is St. Nicholas? Dostupné z: [cit ] Od folkloru k folklorismu. Dětský folklor. Dostupné z: [cit ] Výroční zpráva o činnosti základní školy za školní rok 2013/2014. Dostupné z: [cit ] Výroční zpráva o činnosti školy za školní rok 2014/2015. Dostupné z: [cit ] Záhorská kronika. Dostupné z: [cit ] Prameny Ústav evropské etnologie, fond Dotazníky Výroční zvyky Doplněk III, signatura 12, inv. č. 7. Životnost výročních zvyků. 88

89 Seznam textových a obrazových příloh Příloha č. 1: Dotazník. Frolec, Václav Ústav evropské etnologie, fond Dotazníky - Výroční obyčeje Doplněk III, signatura 12, inv. č. 7. Životnost výročních zvyků. Příloha č. 2: Informovaný souhlas. Příloha č. 3: Dotazník Vánoce (mladší děti). Příloha č. 4: Dotazník Vánoce (starší děti). Příloha č. 5: Otázky při rozhovoru s mladšími žáky. Příloha č. 6: Otázky při rozhovoru se staršími žáky. Příloha č. 7: Slohová práce na téma Moje Vánoce chlapce z Vnorov. Příloha č. 8: Slohová práce na téma Moje Vánoce dívky z Vnorov. Příloha č. 9: Slohová práce na téma Vánoce dívky z Vnorov. Příloha č. 10: Slohová práce na téma Vánoce dívky z Vnorov. Příloha č. 11: Slohová práce na téma Vánoce dívky z Brna. Příloha č. 12: Slohová práce na téma Vánoce dívky z Brna. Příloha č. 13: Slohová práce na téma Jak prožívám Vánoce chlapce z Brna. Příloha č. 14: Vyplněný dotazník starší dívky z Brna. Příloha č. 15: Vyplněný dotazník starší dívky z Vnorov. Příloha č. 16: Vyplněný dotazník mladší dívky z Brna. Příloha č. 17: Vyplněný dotazník mladší dívky z Vnorov. Obrazová příloha č. 1: Projekt Předvánoční čas na ZŠ Kneslova, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 2: Projekt Předvánoční čas na ZŠ Kneslova, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 3: Vánoce s devátými třídami na ZŠ Kneslova, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 4: Vánoce s devátými třídami na ZŠ Kneslova, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 5: Adventní dílničky na ZŠ Vnorovy, Foto archiv školy. 89

90 Obrazová příloha č. 6: Mikulášská obchůzka na ZŠ Vnorovy, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 7: Mikulášská obchůzka na ZŠ Vnorovy, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 8: Vánoční koledování, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 9: Vánoční koledování, Foto archiv školy. 90

91 Grafy a obrazová příloha z textu s. 22: Graf 1: Asociace starších žáků s. 22: Graf 2: Asociace mladších žáků s. 25: Graf 3: Názory všech starších respondentů na důležitost Vánoc s. 25: Graf 4: Názory na důležitost Vánoc dle lokality s. 25: Graf 5:Odpovědi mladších žáků na otázku: Na co se nejvíc o Vánocích těšíš? s. 25: Graf 6:Odpovědi starších žáků na otázku: Na co se nejvíc o Vánocích těšíš? s. 52: Graf 7:Znalost koled a vánočních písní u mladších žáků s. 52: Graf 8: Znalost koled a vánočních písní u starších žáků s. 72: Dopis Ježíškovi mladší dívky z Vnorov, Foto: Lucie Hacarová. s. 73: Dopis Ježíškovi mladšího chlapce z Vnorov, Foto: Lucie Hacarová. 91

92 Přílohy Příloha č. 1: Dotazník. Frolec, Václav Ústav evropské etnologie, fond Dotazníky - Výroční obyčeje Doplněk III, signatura 12, inv. č. 7. Životnost výročních zvyků. 92

93 93

94 Příloha č. 2: Informovaný souhlas. INFORMOVANÝ SOUHLAS S VYUŽITÍM VÝZKUMNÉHO MATERIÁLU zaznamenaného pro účely výzkumného projektu diplomové práce Vánoce v povědomí dětí (předpokládaný název) Výzkum probíhá za účelem zpracování diplomové práce vedené na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Diplomová práce je psána na oboru etnologie Bc. Lucií Hacarovou. Cílem práce je zjistit jak vnímají Vánoce děti třetích a sedmých tříd na venkově a ve městě, konkrétně jaký mají pro ně význam, čím jsou Vánoce ovlivňovány, jaké zvyky dodržují a jaký postoj k Vánocům zaujímají. Ráda bych také zachytila tradiční projevy týkající se Vánoc. Pro účely analýzy nejsou důležité osobní údaje respondentů, pouze přezdívka/křestní jméno, věk a město bydliště. První část výzkumu jsou dotazníky, dále pak rozhovor a po domluvě s vyučujícím slohová či výtvarná práce. Rozhovor, který bude zaznamenán, bude ihned po jeho pořízení anonymizován. Všechny veřejně přístupné výstupy z výzkumu a jeho analýzy budou citovány anonymně a bude s nimi nakládáno bez jakékoliv vazby na Vaše dítě. Souhlasím s tím, aby mé dítě poskytlo informace Lucii Hacarové pro účely výše popsaného výzkumného projektu. V... Dne... Podpis: Podpis výzkumníka: Lucie Hacarová Lucie.hacarova@seznam.cz 94

95 Příloha č. 3: Dotazník Vánoce (mladší děti). Dotazník Vánoce (mladší děti) Křestní jméno/přezdívka: Třída: Věk: Bydliště (město/obec): Chlapec dívka kostel soubor navštěvuji kostel nenavštěvuji navštěvuji folklorní soubor nenavštěvuji folklorní 1. Co tě napadne jako první při slově Vánoce? 2. Jaké druhy cukroví znáš? Pečete doma cukroví a vánočku? Kdo peče? Pomáháš? 3. Kdy se u vás objeví stromeček? Kdo donese stromeček? Popiš mi jak je ozdobený vánoční stromeček. 4. Jaké postavičky jsou v betlému? Máte ho doma? Kde je umístěný? 5. Co děláte přes den o Štědrém dnu? 6. Děláte na Štědrý den nějaký zvyk? (např. pouštění skořápek po vodě, lití olova, rozkrojení jablíčka) 7. Proč si myslíš, že by se na Štědrý den měl držet pust (hladovka)? Dodržuješ to? 95

96 8. Kdo ti nosí dárky a kdy? 9. Co jsi letos dostal(a)? 10. Co máte na večeři? Kdo ji připravuje? 11. Jak je prostřený stůl? Kdo ho prostíral? 12. Jaké znáš koledy? Zpíváte si doma koledy? 13. Chodíš na půlnoční mši? 14. Co děláte na Boží hod vánoční (25. prosince)? 15. Chodíte na koledu? Který den? 16. Jak dlouho podle tebe trvají Vánoce? Kolik dní? 96

97 Příloha č. 4: Dotazník Vánoce (starší děti). Dotazník Vánoce (starší děti) Křestní jméno/přezdívka: Třída: Věk: Bydliště (město/obec): Chlapec dívka kostel soubor navštěvuji kostel nenavštěvuji navštěvuji folklorní soubor nenavštěvuji folklorní 1. Co si představíš jako první při slově Vánoce? 2. Jsou pro tebe Vánoce hodně důležité? Oznámkuj jako ve škole Jaké druhy vánočního cukroví znáš? Jaké pečete doma? Kdo u vás doma peče? Pomáháš? 4. Jak zdobíte dům/byt? (např. adventní věnec, zavěšené vánoční ozdoby na zdech, jmelí, větvičky atd.) 5. Kdy a čím zdobíte stromeček? Pomáháš? Máte živý nebo umělý? Jaký druh stromečku máte? (jedle, borovice, smrk) 6. Jaké postavy jsou v betlémě? Máte jej doma vystavený? Kde je umístěný? 97

98 7. Co děláte přes den na Štědrý den? 8. Proč se má držet pust na Štědrý den? Dodržuješ to? 9. Proč si myslíš, že se dávají dárky? Kdy si dáváte dárky doma?( Před večeří, po večeři, přes den) 10. Co jsi letos dostal(a)? 11. Jaké dárky jsi dal(a) ostatním členům rodiny? 12. Do kdy jsi věřil(a) na Ježíška? Psal(a) jsi mu dopisy? 13. Co máte na večeři? Kdo ji připravuje? 14. Kdo prostírá stůl? Co všechno máte na stole? 15. Jaké znáš koledy? Zpíváte na Štědrý den koledy? 98

99 16. Jaké znáš vánoční zvyky a pověry? (např. rozkrojení jablka atd.) 17. Děláte u vás doma o Vánocích nějaké zvyky? Jaké? 18. Chodíš na půlnoční mši? 19. Co děláte na Boží hod vánoční (25. prosince)? 20. Co podle tebe znamená slovo koleda? Chodíte na koledu? Jak probíhá? 21. Kdy se má odstrojovat stromeček? Kdy ho odstrojujete doma? 22. Víš, proč slavíme Vánoce? 23. Jak dlouho podle tebe trvají Vánoce? Kolik dní? 24. Připravujete se na Vánoce i ve škole? Jak? (např. zpívání koled, zdobení stromečku ve třídě, výzdoba třídy atd.) 99

100 Příloha č. 5: Otázky při rozhovoru s mladšími žáky. Jak dlouho trvají Vánoce? Co se ti vybaví jako první při slově Vánoce? Na co se nejvíc těšíš a co se ti nejvíc líbí na Vánocích? Navštěvujete o Vánocích kostel? Máš adventní kalendář?, Jak vypadá? Od koho jsi ho dostal? Máte doma adventní věnec? Jak vypadá? Jak zdobíte dům? Slavíte ve škole vánoce? Jak si vyzdobujete třídu? Proč si myslíš, že stavíme betlém? Popiš mi průběh štědrého dne Kdo nosí stromeček? Kdo zdobí stromeček? Čím ho zdobíte? Máte doma betlém? Kde je umístěny? Jaké postavy jsou v betlému? Zpíváte doma koledy na Vánoce? Jaké znáš koledy? Kde se učíš koledy? Co to znamená koleda? Chodíš po koledě na Vánoce? Jaké znáte koledy? Znáte tyto koledy a vánoční písničky? Jak jsi krásné neviňátko, Na Vánoce dlouhé noce, Tichá noc,nesem Vámnoviny, Veselé vánoční hody, Narodil se Kristus pán, Chtíc aby spat, Štědrý večer, Štěstí zdraví, Pojďte chlapci k nám, Den přeslavný, Půjdem spolu do Betléma, Půjde všichni k jesličkám, Pásli ovce Valaši, Purpura, Rolničky, Vánoce, vánoce přicházejí, V půlnoční hodinu, Rychle bratři vstávejte. Co máte na večeři? Kdo chystá večeři? Kdo prostírá stůl? Co všechno máte na stole? 100

101 Pečete doma vánočku? Pomáháš? Jaké druhy vánočního cukroví pečete? Pomáháš? Kdo ti nosí dárky a kdy? Jak ví Ježíšek co ti donést? Jak vypadá ježíšek? Kdy můžeš jít rozbalit dárky? Co ti letos donesl? Co sis přál? 101

102 Příloha č. 6: Otázky při rozhovoru se staršími žáky. Jak dlouho vnímáš vánoční atmosféru? Co se ti vybaví jako první při slově Vánoce? Na co se nejvíc těšíš a co se ti nejvíc líbí na Vánocích? Navštěvujete o Vánocích kostel? Máš adventní kalendář?, Jak vypadá? Od koho jsi ho dostal? Máte doma adventní věnec? Jak vypadá? Jak zdobíte dům? Jak se připravujete na Vánoce ve škole/v kostele/v lidušce či jinde? Jak si vyzdobujete třídu? Proč si myslíš, že stavíme betlém? Popiš mi průběh štědrého dne Jaké zvyky dodržujete na Vánoce? Jaké zvyky ještě znáte a víte, co znamenají? Kdo zdobí stromeček? Čím ho zdobíte? Máte doma betlém? Kde je umístěny? Jaké postavy jsou v betlému? Zpíváte doma koledy na Vánoce? Jaké znáš koledy? Kde se učíš koledy? Co to znamená koleda? Chodíš po koledě na Vánoce? Jaké znáte koledy? Znáte tyto koledy a vánoční písničky? Jak jsi krásné neviňátko, Na Vánoce dlouhé noce, Tichá noc,nesem Vámnoviny, Veselé vánoční hody, Narodil se Kristus pán, Chtíc aby spat, Štědrý večer, Štěstí zdraví, Pojďte chlapci k nám, Den přeslavný, Půjdem spolu do Betléma, Půjde všichni k jesličkám, Pásli ovce Valaši, Purpura, Rolničky, Vánoce, vánoce přicházejí, V půlnoční hodinu, Rychle bratři vstávejte. Co máte na večeři? Kdo chystá večeři? 102

103 Kdo prostírá stůl? Co všechno máte na stole? Jak probíhá štědrovečerní večeře? Pečete doma vánočku? Pomáháš? Jaké druhy vánočního cukroví pečete? Pomáháš? Do kdy jsi věřil na Ježíška jako dárce? Psal jsi mu dopisy? Jak a kdy ses dozvěděl, že dárky dávají především rodiče? Dáváš i ty dárky? Jak sis představoval Ježíška? Kdy můžeš jít rozbalit dárky? Co ti letos donesl? Co sis přál? Co jsi dal ostatním členům rodiny? Proč si dáváme dárky? 103

104 Příloha č. 7: Slohová práce na téma Moje Vánoce chlapce z Vnorov. 104

105 Příloha č. 8: Slohová práce na téma Moje Vánoce dívky z Vnorov. 105

106 Příloha č. 9: Slohová práce na téma Vánoce dívky z Vnorov. 106

107 Příloha č. 10: Slohová práce na téma Vánoce dívky z Vnorov. 107

108 Příloha č. 11: Slohová práce na téma Vánoce dívky z Brna. 108

109 Příloha č. 12: Slohová práce na téma Vánoce dívky z Brna. 109

110 Příloha č. 13: Slohová práce na téma Jak prožívám Vánoce chlapce z Brna. 110

111 Příloha č. 14: Vyplněný dotazník starší dívky z Brna. 111

112 112

113 Příloha č. 15: Vyplněný dotazník starší dívky z Vnorov. 113

114 114

115 Příloha č. 16: Vyplněný dotazník mladší dívky z Brna. 115

116 116

117 Příloha č. 17: Vyplněný dotazník mladší dívky z Vnorov. 117

118 118

119 Obrazová příloha č. 1: Projekt Předvánoční čas na ZŠ Kneslova, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 2: Projekt Předvánoční čas na ZŠ Kneslova, Foto archiv školy. 119

120 Obrazová příloha č. 3: Vánoce s devátými třídami na ZŠ Kneslova, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 4: Vánoce s devátými třídami na ZŠ Kneslova, Foto archiv školy. 120

121 Obrazová příloha č. 5: Adventní dílničky na ZŠ Vnorovy, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 6: Mikulášská obchůzka na ZŠ Vnorovy, Foto archiv školy. 121

122 Obrazová příloha č. 7: Mikulášská obchůzka na ZŠ Vnorovy, Foto archiv školy. Obrazová příloha č. 8: Vánoční koledování, Foto archiv školy. 122

123 Obrazová příloha č. 9: Vánoční koledování, Foto archiv školy. 123