1. Historie péče o osoby s poruchou chování, vznik a koncipování oboru etopedie

Transkript

1 E T O P E D I E

2 1. Historie péče o osoby s poruchou chování, vznik a koncipování oboru etopedie o Etopedie je jednou ze součástí speciální pedagogiky (z řeckého Ethos mrav a paideia výchova) o Původně byla součástí psychopedie ETOPEDIE Vědní odvětví zabývající se výchovou, vzděláváním a výzkumem sociálně narušené mládeže obtížně vychovatelné. Obtížnou vychovatelnost je třeba chápat ve smyslu pedagogickém. Nemá diagnostický charakter, jde o syndrom se širokou příčinou základnou. Primární postižení je ve sféře sociální. V roce 1969 došlo k vyčlenění etopedie z psychopedie, a to pro značnou rozdílnost problematiky osob s mentální retardací a osob mravně narušených. Zpočátku převažovala charitativní péče, Pestalozzi a Rousseau zdůrazňovali nutnost výchovy a speciálního přístupu. Komenský také poukazuje na to, že lze tyto jedince vzdělávat. Od počátku utváření tohoto vědního oboru se etopedie do značné míry překrývala s oborem léčebná pedagogika. V roce 1977 byl vydán defektologický slovník, který je podkladem pro vytvoření slovníku etopedického pod názvem Speciálně pedagogická terminologie etopedická (1985). Autoři: Pohunková a Vocilka. V roce 1989 byly vydány Základy etopedické terminologie Kuja. Historicky lze vysledovat několik etap ve vývoji péče o jedince s poruchami chování. 1

3 Výchovné systémy I. TRADIČNÍ SYSTÉM a) Filadelfský Byl založen na úplné izolaci chovanců v samostatných celách. Účelem tohoto opatření bylo směřování jedinců k sebekritickému hodnocení situace, uvědomování si rozsahu a dopadu svých přečinů. b) Augburnský První ústav tohoto typu byl založen ve státě New York v roce Byl organizačně řízen obdobně jako Filadelfský. V malých celách byli chovanci umisťování samostatně pouze v noci. Jejich denní zaměstnání bylo společné platil zákaz vzájemné komunikace. + možnost hromadného výchovného působení na chovance c) Lensburgský Metodika přístupu byla odvozena z důvěry v člověka, jeho možné sebekázně, sebeuvědomění a sebekontroly. První ústav byl založen ve Švýcarsku roku Výchovný princip byl propracován do řady postupných cílů, které měly svou hierarchii. Předpokladem propuštění bylo splnění jednotlivých cílových etap. II. RODINNÉ SYSTÉMY Vznikají především v polovině 19. století. Duchovním otcem myšlenek byl J. H. Pestalozzi ( ). o zaváděl řadu nových prvků do výchovy obecně o propatoval tvrzení, že výchova odkryje zárodky dobra o založil ústav v Yverdonu zde se snažil uplatnit systém výchovné práce podobné výchově v průměrné rodině, ústav zanikl, ale idea zůstala Ve Francii v Tours vznikla velká kolonie s několika výchovnými skupinami. Výchovnou skupinu tvořilo 40 chovanců, kterou vedl vychovatel otec. o každá skupina měla svůj dům i druh práce o v kolonii byly uplatňovány tělesné tresty o mezi progresivní prvky lze zařadit i fakt, určité výchovy otců přímo v kolonii 2

4 Mezi propagátory myšlenky postupné metody ve výchově a metody výchovy žáka žákem byl i apoštol opuštěné a zanedbané mládeže Giovanni Bocco ( ), který založil dům v Turíně. Byl nekompromisním odpůrcem tělesných trestů Jeho přístup měl nábožensky laděný základ, prosazoval osvětovou činnost ve výchovné i převýchovné práci III. SYSTÉMY S VNITŘNÍ SOCIÁLNÍ STRUKTUROU Pod tímto pojmem chápeme systémy pracující se samosprávou umístěných jedinců. A.S. Makarenko ( ) V roce 1920 vybudoval kolonii pro mladistvé provinilce poblíž Poltavy Základní principy jeho práce: humanismus, pedagogický optimismus, skupina či kolektiv jako činitel, samospráva William Georg Založil v USA první tzv. Republiku mladých provinilců pro věkovou kategorii let. V Evropě propagoval podobné myšlenky Antonio Rivolta. V Itálii založil ústav pro chlapce, který fungoval reparativně. Po druhé světové válce se objevují nové trendy v péči o obtížně vychovatelné, především snaha rozvíjet více prevenci ve výchově (Anglie, Belgie, Polsko). Péče o obtížně vychovatelné na území ČR František Čáda o Zabýval se problematikou příčin a vývoje poruch chování o Za důležité považoval včasnou informovanost rodiny Antonín Haveroch o Uveřejnil spis Duševní odchylky u mládeže školní pojatý s psychiatrického hlediska a z něho vyplývajících výchovných přístupů. 3

5 Josef Zeman o Významný speciální pedagog o 1926 publikoval: Péče o mládež mravně vadnou a mravně ohroženou o Zakladatel časopisu Úchylná mládež Ve 40. letech 19. století u nás vznikají první spolky, které působí na poli převýchovy: 1841 Spolek pro blaho nuzných dívek v Praze, Spolek paní sv. Ludmily zakladatelka M. Riegrová Palacká 1847 Moravskoslezský ochranný spolek v Brně 1883 Praha Libeň VYCHOVATELNA - na založení se podílel Vojtěch Náprstek a František Ladislav Rieger - první pokusy o diagnostikování a vyšetřování mladistvých, kteří byli i po propuštění nadále sledování Vinohrady a Říčany VYCHOVATELNA pro děti od 6 do 10 let. Ve druhé polovině 19. století se začaly zřizovat pro morálně narušenou mládež OCHRANOVNY a POLEPŠOVNY. V Čechách první polepšovna pro chlapce i děvčata: - Opatovice, Králíky, Kostomlaty 1921 polepšovna v Opatovicích a Králíkách přejmenována na vychovatelnu 1931 vydán Zákon o trestním soudnictví nad mládeží polepšovny určeny pro mladistvé, kteří byli odsouzeni k trestu ve vězení trvající déle než 6 měsíců. Od roku 1948 byly zavedeny dětské domovy se zvýšenou výchovnou péčí pro děti od 9 do let a domovy mládeže pro převýchovu dětí ve věku let. 4

6 2. Etiologie a prevalence poruch chování Etiologie = nauka o vnitřních a zevních příčinách nemocí Prevalence = převládání, převaha, obecné rozšíření, demografický ukazatel, poměr počtu nemocných k počtu obyvatel Poruchy chování = vzorce chování,k které jsou z hlediska konkrétní sociokulturní normy nežádoucí nebo nepřijatelné Příčiny vzniku a rozvoje poruch chování 1. vliv sociálního prostření Především vliv rodiny, její modelová hodnota. Rizikovou je rodina asociálních jedinců, psychopatických osobností, rodičů s tendencemi k nevhodným návykům (alkoholismus), emočně chladných a bez zájmů o své děti a jejich rozvoj, s málo vhodnou strukturou hodnot a norem. Vliv příliš ambiciózního prostředí, kterému neodpovídá naturel dítěte. Nevšímavost rodičů k trávení volného času jejich dítěte, neznalost okruhu kamarádů, celkově nemotivační přístup. Svou roli sehrávají i prarodiče. Vliv školního prostředí, atmosféra, podpora pozitivních vazeb ve třídě, včasné řešení problému pedagogem, eliminace šikany apod. 2. geneticky podmíněná dispozice Dispozice k disharmonickému vývoji, případně až psychopatickému vývoji. Genetická dispozice s často typickou odchylkou v rozvoji emočních a volních charakteristik. 3. oslabení nebo porucha centrální nervové soustavy Především v období prenatálním nebo perinatálním (před nebo během porodu). Jsou tak vlastně vytvořeny podmínky pro vznik adaptačních poruch, jejichž základem je kolísavost emočního ladění, impulzivita a nižší schopnost sebeovládání (například jedinci s lehkou mozkovou dysfunkcí a epilepsií). 5

7 Prevalence poruch chování Uvádí se prevalence od 6% do 16% pro hochy a od 2% do 9% pro dívky. Zdá se, že je vyšší ve městech než na venkově a že prevalence vzrůstá. Poruchy chování z hlediska agresivnosti: NEAGRESIVNÍ Dětské lži o Konfabulace normální jev u dětí předškolního věku, vzniká záměnou vzpomínek nebo fantazijními představami o Lež bájivá vymýšlení nepravdivých příběhů, kde dítě zpravidla hraje atraktivní roli o Pravá lež je charakteristická vědomím nepravdivosti Záškoláctví a případný odpor ke škole bývá spojováno se strachem z negativního hodnocení jeho školní práce. Příčiny je třeba hledat ve škole a v rodině, ale i v osobnosti dítěte. Útěky a toulání jsou závažnou variantou únikového jednání (především z rodinného prostředí rodina by měla fungovat jako zdroj bezpečí a jistoty) Krádeže jsou charakterizovány záměrností, mluvíme o ni tehdy, je-li dítě schopno pochopit pojem vlastnictví a akceptovat danou normu chování Drogová problematika hovoříme o tělesné a duševní závislosti na určité látce, která ovlivňuje fyziologické a duševní projevy AGRESIVNÍ Jsou charakteristické porušováním sociálních norem Jsou spojeny často s omezováním základních práv ostatních Mohou mít násilnou podobu Typická bývá neschopnost empatie, nedostatek citového vztahu ke komukoliv, lhostejnost 6

8 3. Etopedické aspekty poruch socializace SOCIALIZACE Proces osvojování si hodnot a norem, osvojování si sociálního učení rolí, tzn. Chování, které je od jedince očekáváno. Proces, který propojuje každého se společností z biologického jedince se stává člověk. NEÚSPĚCH SOCIALIZACE Problém jak pro jedince, tak pro společnost. Je pravděpodobný tam, kde nebyly vytvořeny vhodné podmínky, například kde rodina nebyla ustavena, v nefunkčních, či disfunkčních rodinách, nejvýrazněji v případě dětí týraných či zanedbávaných. PORUCHY SOCIALIZACE Děti a mladiství, kteří patří do jiné sociální skupiny či vrstvy se necítí příslušníky majorit. V důsledku toho nepřijímají její hodnoty a normy a tudíž ani neakceptují její negativní hodnocení a odmítání. Naopak to může posílit jejich postoj negace všeho co z této společnosti vychází. Není žádný subjektivní důvod podřídit se společenství, které je pouze kritizuje a odsuzuje. S převažujícím negativním postojem souvisí tendence značkování jedinců s problémových chováním. Dítě nebo mladiství, který se dopustil pro majoritní společnost něčeho nežádoucího bývá umístěn do příslušného zařízení a získává roli asociála. Vzhledem k tomu bývá v jiných sociálních skupinách odmítán nebo akceptován s nedůvěrou. Poruchy chování bývají spojeny se školním selháním a z toho vyplývající nízkou vzdělanostní úrovní. Tito lidé nemají šanci získat lepší profesní pozici a s tím související společenské postavení. Pro děti s problémovým chováním bývají typické narušené vztahy k jiným lidem. Mívají špatné vztahy s rodiči nebo s dalšími rodinnými příslušníky, i deformované vztahy s vrstevníky. Typické je omezení empatie a převládající egocentrismus spojený s koncentrací na sebe. Ve vztahu k jiným lidem převažuje lhostejnost, bezohlednost, hrubost apod. Etopedické aspekty poruch chování: Poruchy chování i obtížná vychovatelnost mohou vznikat z velmi rozmanitých příčin. Nemusí to být jen jedna příčina. Může se jednat o nesprávnou výchovu, slabomyslnost, neurózu. 7

9 Důležitý je i věk dítěte. Způsoby chování získané v útlém období jsou silně zakotveny a přetrvávají po celý život. Dají se usměrnit, ale nikoli zcela vymýtit. U dětí předškolního věku se vznikající špatné návyky, zlozvyky dají napravit vhodným pedagogickým působením. Ve školním věku se začínají nové návyky i formy chování fixovat. Fixaci nesprávného chování školní prostředí spíše podporuje než odstraňuje. V dospívání a v dospělosti jsou individuální způsoby chování již značně zakotveny a dají se těžko odstranit. Spíše se mohou pozměnit, záleží pak na prostředí, zda nastane změna k lepšímu či horšímu. o Patologie prostředí o Nevhodné rodinné zázemí o Sociálně patologické prostředí Volný čas Parta Škola Pracovní prostředí Vězeňská zařízení Ústavy sociální péče o Nesprávné výchovné působení o Poruchy v citové oblasti o Snížení popř. onemocnění nervově duševních funkcí o Poruchy vnímání o Poruchy hybných orgánů 8

10 4. Disharmonický vývoj osobnosti a morální zrání Projevy disharmonického vývoje osobnosti mohou být, pokud jsou geneticky podmíněny, trvalého nebo nejsou-li geneticky podmíněny, pouze přechodného rázu, např. v pubertě, kdy se dočasně, ale nezřídka vyskytuje hypobulie, intelektová pasivita, nápadné výkyvy v prospěchu, zejména jeho pokles, zvýšené denní snění, dočasná ztráta iniciativy zejména u chlapců. Disharmonický vývoj osobnosti bývá někdy i základem vývoje protispolečenského chování. Dítě s disharmonickým vývojem osobnosti trvalého rázu se projevuje například: - poruchy v sociálních vztazích (negativizmus, opozičnost ze zásady) - podivínskost - obtížné začlenění do kolektivu - egocentričnost - šaškování a kašpaření - impulzivita - nedostatek rozumového zvládání vlastních citových zážitků příliš časté dojímání se - snadné upadání do afektu vzteku - vztahovačnost - citová vzrušení nadměrně dlouho převládají - možnost výskytu citové chudosti - nedostatek soucitu - nedokáže se citově angažovat - jeho citové projevy jsou málo rozlišeny - podlézání - časté žalování - podbízení se pedagogovi, kamarádům - značná pomalost, váhavost s velmi chudými mimickými projevy - přemoudřelost, plané mudrování, filozofování - negativismus nedostatek pevné vůle 9

11 Z bezprostředních činitelů stojících v základě disharmonického vývoje osobnosti můžeme jmenovat: a) vrozenost b) perinatální poškození (poškození mozku v době kolem porodu) c) deprivační podmínky (neuspokojování vrozených psychických potřeb) d) nesprávné typy rodinné výchovy e) vývojové faktory Na prvé dva činitele nelze v současnosti vykonávat významnější vliv a jsou v pozadí jen menšího počtu nežádoucího chování mladistvých. Objevují se a narůstají obtíže ve výchovné zvladatelnosti dítěte, objevuje se ztráta zájmu o školu a práci pro ni, doprovázená postupným úpadkem prospěchovým, který je v rozporu i s rozumovými schopnostmi a tedy i možnostmi dítěte, resp. mladistvého. Neprospěch ve škole bává pak sám o sobě dalším zdrojem konfliktu. Tak dochází k projevům nepřizpůsobivosti ve škole, k odporu vůči učitelské autoritě, k odporu vůči organizované činnost, ke snaže vyhnout se výchovnému vedení, záškoláctví, nezřídka k útěku i toulkám, k pobytu v partě vrstevníků s obdobnými potížemi. Záškoláctví se pak často sdružuje s krádežemi, ať s prostými nebo i s vloupáními. Po skončení školní docházky u disharmonicky se vyvíjejících osobností dochází k rozvoji společenské nepřizpůsobivosti. Bývá do selhání v učebním poměru, absence, fluktuace ústící někdy v příživnictví, praktická izolace od rodiny, která obvykle zajišťuje jen výživu a přístřeší, konflikty s organizovaným režimem učilišť a internátů, kázeňské přestupky. MORÁLNÍ VÝVOJ Morálka je historicky a kulturně podmíněný soubor hodnotících soudů, zvyků, názorů, ideálů a pravidel, jimiž se lidé řídí ve svém jednání. Dodržování morálky je kontrolováno a hodnoceno zejména veřejností a podléhá sociálnímu tlaku. 10

12 PIAGET - Piagetova teorie vývojových stádií: Dítě je experimentátor, aktivní jedinec, není pasivní příjemce prostředí. Výsledky jeho experimentů vedou k vytvoření nějaké teorie tzv. schématu. Když se dítě setká s něčím novým snaží se to pochopit již na základě předešlého schématu proces ASIMILACE přizpůsobí si. Pokud není schopno asimilovat, nastává proces AKOMODACE přizpůsobení se schéma se změní na základě poznané situace. VÝVOJOVÁ STÁDIA 1. SENZOMOTORICKÉ STÁDIUM o první 2 roky života o rozvíjí se motorika a vnímání o experimenty, kdy děti zjišťují, že jsou samostatným celkem ve světě 2. PŘEDOPERAČNÍ STÁDIUM o od 1,5 2 let se rozvíjí řeč o 3 4leté dítě myslí s použitím symbolických výrazů slova a představy dosud nejsou logicky organizovány v logickém pořádku o od 2 7 let dítě ještě nechápe určitá pravidla nebo operace Morální úsudky A) Stádium na počátku předoperačního stádia symbolická hra B) stádium na počátku 5. roku pravidla jsou absolutní morální imperativy určené autoritou. Dítě se ztotožňuje s morálním realismem. 3. OPERAČNÍ STÁDIUM o 7 12 let o konkrétní operace o nastupuje 3. stádium morálního chápání 4. STÁDIUM FORMÁLNÍCH OPERACÍ o od 12 let Piaget podcenil schopnosti. Dítě má schopnosti, ale nemá náležité dovednosti, které jsou v pokusu vedlejší. Stálost objektu i konverzace se podle experimentů zjistila u dětí dříve. 11

13 5. Norma, normalita a etopedické aspekty poruch chování NORMA Je to požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situaci apod., určený buď k závaznému vyžadování nebo k posuzování jejich přijatelnosti nebo obvyklosti. V původním latinském významu slovo znamenalo pravítko, měřítko, pravidlo. Normy jsou psané i nepsané, mají různou míru závaznosti a rozsah platnosti. NORMALITA Je stav, chování a jednání odpovídající normám. Záleží na subjektivním pohledu jedince na věc, na našem vnitřním rozpoložení co vlastně označíme za normální. PORUCHY CHOVÁNÍ Odchylky v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, eventuelně na úrovni svých rozumových schopností. Příčiny vzniku poruch chování mohou být různé biologické i sociální faktory. Biologické dispozice - narušení CNS (úrazy hlavy, zánětlivé onemocnění mozku, porodní postižení apod.) Vliv sociálního prostředí Rodina rodiče jsou anomální osobnosti neúplná rodina rodina neplní všechny své funkce Subkultury a sociální skupiny tolerují a někdy nežádoucí formy chování považují za nutnost (např. romské kapsářské gangy) 12

14 Životní prostředí nepříznivé působení například nakkupení velkého množství lidí na sídlištích, která jsou typická svou anonymitou absence sociální kontroly Podle MKN-10 jsou poruchy chování u dětí definovány jako opakující se a trvalý vzorec chování, které porušují sociální normy a sociální očekávání přiměřené věku dítěte. Diagnostická kritéria Abychom mohli konstatovat poruchu chování, v průběhu jednoho roku musí být přítomny minimálně tři z níže uvedených symptomů a zároveň jeden ze symptomů musí být trvale přítomen v posledním půl roce. Mezi symptomy se řadí následující chování: 1. Agrese k lidem a k zvířatům - častá šikana, vyhrožování, zastrašování - častá iniciace rvaček - používání zbraní,které mohou někoho vážně zranit - projevování fyzické agrese a hrubost k lidem a ke zvířatům - loupeže, vydírání - vynucování sexuální aktivity po druhém 2. Destrukce majetku a vlastnictví - zakládání požárů s úmyslem poškodit - ničení majetku druhých 3. Nepoctivost nebo krádeže - vloupání se do objektů, aut - časté lhaní s cílem získání prospěchu nebo výhody, či vyhnutí se povinnostem, závazkům - krádeže bez konfrontace (v obchodě, ve škole) 4. Vážné násilné porušování pravidel - opakované absence přes noc doma - útěky z domova - časté záškoláctví 13

15 6. legislativní normy upravující péči v etopedických zařízeních 1. zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí sociálně právní ochrana: - ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu - ochrana oprávněných zájmů dítěte včetně jeho jmění - působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny 2. zákon č.109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních zařízení: a) diagnostický ústav b) dětský domov c) dětský domov se školou d) výchovný ústav 3. zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže 4. zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody 5. zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby 6. vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody 14

16 7. Základní charakteristika disociální, asociální poruchy chování DISOCIÁLNÍ PORUCHA CHOVÁNÍ o takové chování, které je nepřiměřené, ale nenabývá sociální dimenze o porušování norem je úmyslné, frekvence i míra závažná o jedná se spíše o výkyvy chování projevující se dočasně a jsou přiměřené věku o jedná se o mírnější porušení norem, např. kázeňské přestupky ve škole, neposlušnost, negativismus, vzdorovitost, lhaní atd. o často souvisí s vývojovým obdobím (vzdorovitost, záškoláctví, negativismus, lhaní) a mikrosociálním prostředím jedince o dočasný charakter o lze ji zvládnout běžnými speciálně pedagogickými postupy (včetně poradenské a ambulantní péče) Řadíme sem: Zlozvyky - negativní návyky, které vznikají při určité činnosti a jsou provázeny silnou potřebou (okusování nehtů, čtení při jídle, nepořádnost, nedochvilnost, nezodpovědnost ) Neposlušnost, neukázněnost - spíše u chlapců než u dívek Vzdorovitost - projev odporu jedince proti výchovnému působení, které ho omezuje - v průběhu ontogeneze se projevuje ve 2 obdobích 1. období vzdoru (2. 3. rok věku dítěte) 2. období vzdoru ( rok věku dítěte) puberta - vzdorovitost jako trvalejší porucha chování vzniká jako důsledek nesprávné výchovy Negativismus - tendence činit pravý opak pasivní nenápadná reakce aktivní nesouhlasná reakce 15

17 Lhavost - vědomé a úmyslné zkreslení skutečnosti nebo podání nepravých, nesprávných informací druhy lží: fantazijní běžná vychloubačná solidární, kolegiální altruistická - milosrdná ASOCIÁLNÍ PORUCHY CHOVÁNÍ o takové chování, které je v rozporu se společenskou morálkou o většinou déletrvající a intenzivnější charakter o dopad i na sociální vztahy o chování neodpovídá mravním normám společnosti, ale nenabývá úrovně ničení společenských hodnot o váže se ke staršímu školnímu věku o náprava již vyžaduje speciálně pedagogický přístup Řadíme sem: Záškoláctví - příčiny jsou strach ze školy, spatný prospěch, nesprávná, chybná výchova rodiny Útěky a toulavost - nedovolené vzdálení se z domova, ze školy - může vzniknout toulavost - příčiny jsou strach z domácího nebo školského prostředí, touha po dobrodružství Sebepoškozování - patří sem drobnější sebepoškozování, předstírání nemoci až po sebevraždy, tetování apod. - příčiny jsou komplikované, může se jednat i o dědičnost, negativní vlivy prostředí, dlouhodobá citová deprivace nebo jednorázová pohnutka 16

18 8. Základní charakteristika antisociální poruchy chování ANTISOCIÁLNÍ PORUCHA CHOVÁNÍ o jde o činnost, která je právně postižitelná a trestná o protispolečensky zaměřené chování, které poškozuje svými důsledky jak společnost, tak i samotného jedince o jedná se o trestnou činnost,k násilí, agresivitu, terorismus o náprava vyžaduje ústavní péči specializovaných institucí Predelikvence (dětská delikvence) do 15 let Juvenilní delikvence od let Vývojově je obyčejně pokračováním asociálních projevů, graduje v porušování zákona a norem. Reedukace, náprava je prováděna ve školských zařízeních pro výkon ústavní či ochranné výchovy (v případě mladistvého je realizování i ve vězeňských institucí). K antisociálním projevům a jednáním řadíme veškerou trestnou činnost : krádeže, loupeže, sexuální delikty, vandalství, vraždy, výrazné násilí, agresivitu, terorismus, organizovaný zločin řadíme sem i trestnou činnost související s gamblerstvím a toxikomanií Je nutno počítat s dlouhodobou reparací, velmi pravděpodobná je recidiva. Řadíme sem i trestnou činnost související s gamblerstvím a toxikomanií. 17

19 9. Zneužívání návykových látek základní pojmy (závislost, tolerance, abstinenční syndrom, FAS SYNDROM ZÁVISLOSTI o Mezinárodní klasifikace nemocí říká, že při závislosti má pro jedince užívání nějaké látky přednost před jiným jednáním, kterého si dříve cenil více o Jako ústřední charakteristiku onemocnění označuje touhu (často silnou, přemáhající) užívat psychoaktivní látku nebo látky (drogy včetně alkoholu, tabák i kávu) o Odpovídajícím výrazem pro označení silné touhy by mohlo být žádostivost nebo chtíč o Touhu užívat drogu si jedinec uvědomuje a snaží se často užívání kontrolovat nebo i zastavit, často však neúspěšně Pro diagnózu závislosti je potřeba, aby byly přítomny některé z následujících příznaků: Silná touha užívat látku Potíže v kontrole užívání látky Užívání látky k odstranění tělesných odvykacích příznaků Průkaz tolerance potřeba vyšších dávek drogy k dosažení žádoucího stavu Zanedbávání jiných zájmů a potěšení než je užívání drogy Pokračování v užívání látky i přes jasný důkaz škodlivých následků užívání TOLERANCE o Schopnost snášet stále vyšší dávky o Neznamená to nutnost užívat stále větší dávky o Pokud jde uživateli jen o mírnou stimulaci uměřené užívání, tak může být uživatel dlouhodobě na stabilní dávce o Tolerance s užíváním roste 18

20 ABSTINENČNÍ SYNDROM o Soubor odvykacích příznaků, které se typicky vyskytují pohromadě o Odvykací příznaky se vyskytují u všech návykových látek a mohou se od drogy k droze různit o Je proto dobré znát jak co největší repertoár abstinenčních příznaků, tak typické abstinenční syndromy jednotlivých drog o Některé odvykací příznaky jsou tak málo patrné, že je možné je přehlédnout a zanedbat, i když jsou třeba subjektivně pociťovány nepříjemně (u kofeinu a tabáku) o Některé odvykací příznaky jsou velmi intenzivní a mohou být případně i životu nebezpečné (u morfinu a podobných drog) hlavy. Mezi abstinenční příznaky patří: Úzkost, neklid, deprese, podrážděnost, malátnost, pocení, nevolnost, třes, bolesti FAS FETÁLNÍ ALKOHOLOVÝ SYNDROM o V případě, že těhotná žena v době gravidity požívá opakovaně alkohol, dochází k nevranému poškození plodu zvanému fetální alkoholový syndrom FAS o Jedná se především o tyto morfologické a inteligenční změny: Růstové zpomalení Mentální retardace Mikrocefalie Dlouhé filtrum (střední část horního rtu) Pokles víček Úzké palpebrální štěrbiny (mezera mezi horními a dolními víčky) Nižší porodní hmotnost Nezralost a vady srdce, ledvin, plic, někdy až těžké tvarové poškození morfologie- vznik a vývoj tkání a orgánových základů během zárodečného vývoje jedince 19

21 10. Teorie vzniku závislostního chování Různé drogy jsou spojeny s různou mírou rizika. Mezi jedno z hlavních rizik patří možná ztráta kontroly nad původně občasnou konzumací a postupný vznik závislosti. Toto riziko je přítomno u všech drog a to i u těch, které patří mezi nejvíce tolerované a zdánlivě neškodné. Závislost nevzniká jediným náhodným užitím návykové látky, jestliže jedinec nemá predispozice k závislosti. K závislosti na určitých návykových látkách dochází postupně, a to rozdílně u různých návykových látek. U některých návykových látek je vývoj závislosti rychlejší než u jiných. Závislost vzniká v důsledku vzájemného působení různých systémů. Tyto systémy se mohou týkat jednotlivce (jeho psychika, tělesná odolnost), rodiny, vrstevníků, školy, širší společnosti (např. dostupnost drog a vztah k nim), sdělovacích prostředků a dokonce i životního prostředí. V každém z těchto systémů lze vysledovat faktory, které zvyšují riziko vzniku závislosti i faktory, které toto riziko snižují. Mluví se o rizikových a ochranných činitelích. Činitele zvyšující riziko vzniku závislosti na drogách u dětí JEDNOTLIVEC Psychická labilita, duševní poruchy a poruchy chování Styk s alkoholem, tabákem nebo drogou v mladém věku Úrazy hlavy, poškození mozku při porodu Dlouhé bolestivé onemocnění Absence dobrých způsobů na zvládání stresu Nízká interpersonální inteligence Výrazně převažující příjemné pocity po konzumaci alkoholu a drog Nízká schopnost vzdorovat nepříznivým vlivům z okolí Špatné sebeovládání a sklony k násilí a agresivitě Týrání, šikanování a zneužívání dětí Příslušnost k znevýhodněné etnické menšině 20

22 Odcizení k rodičům, škole a společnosti Malá ctižádost a respekt vůči vlastnímu zdraví. RODINA Nejasně stanovená pravidla týkající se chování, nedostatek času, malá péče, nedostatečný dohled Nesoustavná a přehnaná přísnost, nedostatečné citové vazby, konflikty mezi rodiči. Schvalování alkoholu a drog v rodině Zneužívání návykových látek nebo alkoholu v rodině nebo závislost na nich Osamělost rodiny, lhostejnost nebo nepřátelství k okolí Psychická porucha člena rodiny Chudoba či nezaměstnanost Sexuální zneužívání v rodině Špatné fungování rodiny, zmatení rolí a hranic v rodině (dělání si z dítěte psychologicky náhradního partnera) Výchova pouze jedním rodičem bez zapojení se ostatních příbuzných Časté stěhování Dysfunkce rodiny a život mimo rodinu a bez domova. ŠKOLA Absence systematické prevence, škola se spoléhá pouze na nahodilé akce Špatná komunikace a spolupráce s rodiči při prevenci Škola nekomunikuje a nespolupracuje s prospěšnými organizacemi a institucemi ve svém okolí Prosazování iracionálních a nepřiměřených pravidel nebo pravidla týkající se návykových látek na škole vůbec neexistují Tolerování návykových látek ve školním prostředí Snadná dostupnost návykových látek ve škole a v jejím okolí Učitelé jsou vnímáni jako nepřátelští nebo lhostejní, s žáky nespolupracují, zdůrazňují pouze jejich nedostatky Zesměšňování a ponižování problémových žáků Negativní školní atmosféra postrádající nabídku pozitivních hodnot Chybí návaznost na kvalitní mimoškolní aktivity a vhodné způsoby trávení volného času. 21

23 VRSTEVNÍCI Problémy s autoritami, protispolečenské chování vrstevníků Odcizení a cyničtí vrstevníci Pozitivní postoje vrstevníků k drogám a alkoholu Časné zneužívání alkoholu a drog u vrstevníků Jejich vliv je větší než vliv rodiny Sklon dítě ponižovat, zesměšňovat a šikanování SPOLEČNOST Chudoba, nedostatek příležitostí, náhlé sociální a politické změny a nestabilita Nedostatek pracovních příležitostí a jiných uplatnění Špatné nabídky trávení volného času Velmi snadná dostupnost návykových látek včetně alkoholu, tabáku a jejich propagace. Nedostatečná zdravotní a sociální péče a vzdělávání Kladný postoj společnosti ke zneužívání drog Cynický postoj společnosti ke zdraví Média se orientují především na senzace, reklamu, násilí a negativní modely Rasová nebo jiná diskriminace, jazyková bariéra, vysoká kriminalita, drogové gangy, velkoměstské prostředí. 22

24 11. Klasifikace návykových látek (účinky, rizika, současná drogová scéna v ČR) Drogy můžeme rozdělit podle různých kritérií: 1. Podle postoje společnosti drogy společensky tolerované legální (alkohol, tabák, káva) drogy společensky netolerované nelegální (pervitin, heroin, kokain) 2. Podle působení a míry rizika drogy měkké lehké, tj. drogy s přijatelnou mírou rizika (marihuana) drogy tvrdé těžké, tj. drogy s nepřijatelnou mírou rizika (heroin) Poslední dobou se upouští od termínů měkká a tvrdá droga a více se začíná používat termínů drogy s akceptovatelnou mírou rizika a drogy s neakceptovatelnou mírou rizika. 3. Nejběžnější zavedené rozdělení Alkohol Konopí a jeho produkty marihuana, hašiš Stimulační drogy tabák, káva, čaj, kokain, pervitin Opiáty opium, morfin, heroin, braun, kodein Halucinogeny LSD, lysohlávky Těkavé látky toluen Tlumivé látky sedativa, hypnotika ALKOHOL Veliká obliba alkoholu pramení z jeho schopnosti zbavit člověka zábran v chování a v dodání mu dobré nálady Působí útlum a intoxikaci centrálního nervového systému Alkohol je však otupující a ohlupující látkou 23

25 RIZIKA - Otrava, která u dětí může nastat i po malých dávkách alkoholu - Nebezpečné jednání pod vlivem alkoholu, páchání trestné činnosti, zvýšená agrese a zvýšené riziko sebevražd - Rychlejší rozvoj závislosti u dospívajících než v pozdějších letech - Jaterní onemocnění a onemocnění trávicího systému jako důsledek dlouhodobého požívání alkoholu - Zhoršení řady onemocnění a oslabení imunitního systému - Vznik duševních poruch (deprese) - Zvýšení rizika vzniku nádorů hltanu, jícnu, žaludku a jater - Poškození plodu u těhotných žen FAS Alkohol společně s tabákem se také někdy zařazují mezi tzv. průchozí drogy, což znamená, že část osob přechází po jistém čase od těchto látek k drogám tvrdším. Riziko škodlivého užívání drog se pravděpodobně zvyšuje u osob, které mají brzké zkušenosti s alkoholem a tabákem. TABÁK Cigareta pomáhá v mnoha případech získávat dětem sebevědomí a mnoho dětí kouří i proto, aby byly akceptovány kamarády kuřáky RIZIKA - Onemocnění dýchacího systému záněty průdušek, zápaly plic, rozedma plic, rakovina plic - Srdeční nemoci včetně srdečního infarktu - Pokles tělesné výkonnosti - Zhoršování vředové choroby žaludku a dvanáctníku - Impotence u mužů středních let - Riziko poškození dítěte u těhotných žen - Nepříznivé vlivy na pokožku rychlejší stárnutí pleti - Alergie na složky tabákového kouře a astma - Onemocnění tepen dolních končetin - Závislost na tabáku 24

26 DROGY Z KONOPÍ Za příznivých podmínek vyvolává pocity relaxace, pohody a rozjařenosti, spojené s euforizací, nastupuje i změna vnímání času, zostření barev, chuti i hudby Jsou-li podmínky nepříznivé, způsobuje droga rychlý tok emocí a pomatené představy, nastupující pocity otupělosti až netečnosti Účinnou látkou drog z konopí je THC (delta-9-tetrahydrokanabinol) Marihuana obsahuje podle různých druhů kolem 10 mg, ale v některých případech až 100 mg THC Drogy z konopí se z lidského těla vylučují jen velmi pomalu a mají tendenci ukládat se v tukové tkáni Při pravidelném užívání se drogy z konopí hromadí v organismu RIZIKA - Úzkostné a jiné nepříjemné stavy, které jsou většinou přechodného rázu a objevující se nepředvídaně - Riziko zhoubných nádorů v ústní dutině, hltanu a jícnu. Marihuanové cigarety obsahují více rakovinotvorných látek než tabák - Poruchy paměti, což zhoršuje školní prospěch - Riziko dopravních nehod schopnost řídit motorové vozidlo je zhoršena i 24 hodin po vykouření jediné marihuanové cigarety - Onemocnění dýchacího systému a vznik plicních onemocnění - Duševní poruchy jako je například schizofrenie - Vznik závislosti, i když vzniká pomaleji než u jiných drog - Vysoké nebezpečí pro lidi s nemocným srdcem nebo vysokým krevním tlakem - Zvýšení rizika přechodu k jiným návykovým látkám - Zvýšené nebezpečí v kombinaci s jinými návykovými látkami - Riziko poškození plodu u těhotných žen (např. nízká porodní váha, leukémie) STIMULAČNÍ DROGY (pervitin - metamfetamin, amfetamin, kokain,extáze) Pokles soustředěnosti, euforie, pokles krevního tlaku a tepové frekvence, ztráta chuti k jídlu, celková stimulace, pocit zvýšené psychické a fyzické výkonnosti, posílení schopnosti empatie a nespavost Při předávkování dochází k poklesu tělesné teploty, křečím, halucinacím, paranoiím a k možnému úmrtí. 25

27 RIZIKA - Smrtelná otrava v důsledku srdečního selhání, otoku plic apod. - Tzv. toxické psychózy, které se nejčastěji projevují pocity pronásledování a úzkostnými stavy - Nebezpečí pro okolí v důsledku ovlivnění drogou - Deprese, které jsou typické po odeznění účinku drogy - Větší náchylnost k nemocem, poškození srdce a jater - Rychlý rozvoj závislosti - U MDMA mohou u citlivějších lidí nastat smrtelné otravy i po dávkách, které jiní snášejí relativně dobře - Při aplikaci MDMA dochází k velké ztrátě tekutin a narušení tělesné teploty, dále pronikavě zvyšuje krevní tlak a zatěžuje játra - Riziko poškození plodu u těhotných žen OPIÁTY (heroin, braun, metadon, morfin, kodein) Opiáty vyvolávají tělesnou (somatickou) závislost a jsou typické svým odvykacím syndromem Psychická závislost na opiátech se vyznačuje ztrátou kontroly nad užíváním a neovladatelnou touhou po droze Při abstinenci od opiátů klesá tolerance rychle a dávka, která byla dříve pro uživatele drogy běžná, se stává smrtelnou RIZIKA - Riziko předávkování, výrazné změny v odolnosti vůči droze, kolísající obsah účinné látky u drog z různých zdrojů - Velmi rychlý rozvoj závislosti, šok a alergická reakce - Krutý odvykací syndrom zrychlený dech a tep, slzení, rýma, průjmy, pocení, nechutenství, neklid, křeče, bolesti svalů a kloubů, vzestup teploty - Možnost vzniku život ohrožujících otrav při kombinaci s jinými látkami, a to i při nižších dávkách opiátu - Riziko poškození plodu u těhotných žen 26

28 HALUCINOGENNÍ DROGY (LSD, psilocybin, mezkalin, bufetenin) vyvolávají halucinace poruchy vnímání, nejčastěji zrakové Intoxikovaná osoba vidí, slyší nebo jiným způsobem vnímá neexistující osoby nebo předměty apod. a pod vlivem takového vnímání někdy i jedná RIZIKA - Nevypočitatelnost účinků, vznik tzv. latentní psychózy teorie o možné existenci jakéhosi skrytého nespuštěného onemocnění, kde intoxikace LSD může být spouštěcím faktorem choroby, která by jinak nenastala - Flashback (po déletrvající abstinenci náhle dochází k subjektivnímu prožitku další intoxikace, aniž by se droga opět vzala) - Abnormální chování a nebezpečnost sobě nebo druhým pod vlivem drogy - Riziko pro duševní zdraví (halucinace, bludy, deprese, sebevražedné pokusy) - Vyšší riziko nádorů a epileptických záchvatů - Riziko poškození plodu u těhotných žen TĚKAVÉ LÁTKY (toluen, trichlorethylen, lepidla, rozpouštědla, ředidla) ovlivnění centrální nervové soustavy, které se projevuje pocitem euforie, většinou s útlumem a mohou se objevit zrakové i sluchové halucinace RIZIKA - Smrtelné otravy, které mohou nastat i u jedinců, kteří nejsou závislí - Poruchy paměti a nebezpečí poškození mozku - Onemocnění jater, ledvin a krvetvorby - Ohrožení srdce a dýchání - Riziko vzniku silné psychické závislosti - Riziko přechodu k jiným návykovým látkám PSYCHOFARMAKA tlumivé látky (analgetika, sedativa, hypnotika, anxiolitika) Jejich hlavním společným účinkem je útlum centrální nervové soustavy Po jejich aplikaci dochází k celkovému útlumu, ospalosti, otupělosti s rozmazanou blábolivou řečí Při předávkování může dojít až k hlubokému bezvědomí Dlouhodobé užívání těchto látek vede k psychické a somatické závislosti na dané návykové látce 27

29 RIZIKA - Riziko otrav, které vzrůstá v kombinaci s alkoholem - Vznik závislosti s tělesnými odvykacími příznaky po vyšších dávkách - Překrývání příznaků onemocnění člověk nevyhledá potřebnou lékařskou pomoc a nemoc se zhorší - Duševní poruchy, nepříznivý vliv na paměť - Riziko poškození plodu u těhotných žen SOUČASNÁ DROGOVÁ SCÉNA V ČR o Po roce 1989 došlo v ČR k nárůstu problémů vyplývajících z užívání ilegálních drog, jejich výroby, pašování a prodeje. o Vzrostla trestná činnost související s drogami a snížila se věková hranice pachatelů. o Do ilegálního obchodu s drogami pronikly mezinárodní organizované gangy. o Vedle zneužívání heroinu je populární pervitin, který se u nás vyrábí, jeho cena je nízká a je oblíben i v sousedních zemích, kam se vyváží. o Jedná se o jednu z nejdostupnějších drog výroba je poměrně snadná o Oblíbené jsou rovněž produkty z konopí marihuana, která se hojně pěstuje v ČR nebo se dováží především z Holandska, kde se volně prodává. o Vzrostla obliba tzv. tanečních drog LSD, extáze. Mezi nejčastěji užívané drogy v ČR patří: Konopí Těkavé látky Opiáty Psychofarmaka Stimulační látky Halucinogeny 28

30 12. Biologické, psychické a sociální souvislosti zneužívání návykových látek BIOLOGICKÉ souvislosti 1. genetická teorie - vychází z předpokladu, že přímá dispozice spočívá přímo v dědičné informaci 2. enzymová teorie - spojuje vznik a rozvoj závislosti se změnami v působení základních enzymů odbourávající alkohol, v případě závislosti na alkoholu 3. dopamin-endorfinová teorie - endorfiny jsou vznikající látky v organizmu podobné opiátům, které vzbuzují podobné účinky jako drogy - organizmus je produkuje, když se člověk ocitne v extrémní zátěžové situaci a při silných bolestech PSYCHOLOGICKÉ souvislosti 1. hlubinná psychologie - Abúzus představuje emoční obranu spojenou se snahou navodit rovnováhu organismu - Drogy jsou užívány k emočnímu zvládnutí interakce s okolním světem - Vědomé užívání drog není hledáním vzrušení, ale farmakologickou redukcí emočního utrpení, stresu 2. neobehaviorální psychologie - odmítá závislost jako nemoc a prezentuje ji jako naučené chování - konstatuje,že závislostní chování vychází z potřeby sebeprosazování 3. sociálně psychologické pojetí - v popředí pozornosti stojí zvláštnosti struktury a dynamiky malých společenských skupin rodina, vrstevníci - závislostní chování je důsledkem vnitřních rodinných napětí a konfliktů - silné vlivy vrstevníků a part nadměrné užívání (např.alkoholu, drogových látek) 29

31 SOCIOLOGICKÉ souvislosti Vycházejí z makrospolečenských vztahů a zákonitostí Problémy navazující na konzumaci alkoholu, drog, mají povahu sociální jevů Těžiště zájmu se přesouvá od jedince na společnost jako celek 1. klasické studie - zaměřili se na obecné vývojové charakteristiky měnící se společnosti - migrace do velkých měst, rozvoj masové komunikace a kultury - alkohol a droga zmírňují tenze, nejistoty a pocity ohrožení 2. teorie distribuce spotřeby alkoholu - země s vysokou spotřebou mají největší prevalenci chorobnosti související s alkoholem - existuje úzký vztah mezi úmrtností na cirhózu jater a celkovou spotřebou alkoholu - čím více je ve společnosti konzumentů, tím více v ní bude i alkoholiků - spotřeba na obyvatele za rok poskytne spolehlivý odhad počtu alkoholiků - výskyt a rozšíření alkoholismu jsou dané celkovou úrovní spotřeby v dané populaci 3. teorie anomie - rozpad sociální norem v důsledku revolucí a válek - dramatické sociální změny mají vliv na vzestup konzumace alkoholu, drog a patologické chování (Durkheim, 1893) 4. model systémové dynamiky - pozitivní postoj k alkoholu je obsažen ve společnosti, je vykonáván nátlak na postoje abstinujících jednotlivců 30

32 13. Primární, sekundární a terciární prevence závislostí Primární prevence má za cíl předcházet problémům s návykovými látkami u jedinců, kteří je ještě nezačali užívat. Sekundární prevence, někdy také nazývána časná intervence, má za cíl působit u těch, kteří již začali zneužívat návykové látky, ale u nich stav zatím příliš nepokročil. Jejím úkolem je užívání návykových látek a s tím spojené problémy zastavit nebo omezit na nejnižší míru. Terciární prevence prakticky znamená léčbu závislosti na návykových látkách. PRIMÁRNÍ prevence Primární prevence se obrací na populaci jako celek nebo na tzv. cílové skupiny, což jsou vybrané skupiny uvnitř populace Cílem primární prevence je, aby k poškození zdraví vůbec nedošlo K dosažení těchto cílů je využíváno psychologických, pedagogických a sociologických metod, veřejné politiky, reklamy, marketingu apod. Zásady efektivní primární prevence - Komplexnost a kombinace mnohočetných strategií - Kontinuita působení a systematičnost plánování - Cílenost a adekvátnost informací i forem působení vzhledem k cílové populaci - Propojenost prevence užívání nelegálních drog a těkavých látek s prevencí problémů působených alkoholem a tabákem - Včasný začátek preventivních aktivit, ideálně již v předškolním věku - Pozitivní orientace primární prevence a demonstrace konkrétních možností - Využití KAB modelu zaměření nejen na úroveň informací, ale především na kvalitu postojů a změnu chování - Využití peer prvku, důraz na aktivní zapojení - Denormalizace primární prevence má přispívat k vytvoření takového sociálního klimatu, které není příznivé k šíření návykových látek - Podpora protektivních faktorů ve společnosti, vytváření podpůrného a pečujícího prostředí - Nepoužívání neúčinných prostředků 31

33 SEKUNDÁRNÍ prevence Předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání závislosti u osob, které jsou již užíváním drogy zasaženi a postiženi,případně se na ní stali závislými Patří sem i pomoc při hledání zaměstnání, kontaktu s úřady či zdrav. Pojišťovnami Detoxikační jednotky - jsou určeny ke zvládání odvykacích stavů a intoxikací - personální zabezpečení tvoří lékaři, střední zdravotničtí pracovníci, sociální pracovnice a terapeuti Ústavní léčba - výhodou je možnost nepřetržité odborné péče a radikální změna prostředí - trvá 3 6 měsíců - strukturovaný léčebný program obsahuje ve vyvážené podobě aktivity psychoterapeutické, pracovní a volnočasové Terapeutické komunity - specializované pobytové zařízení, zaměřené na léčbu vedoucí k abstinenci a na sociální rehabilitaci - odborná péče trvá 6 18 měsíců - věk klientů v komunitách se pohybuje v rozmezí let TERCIÁRNÍ prevence Hlavním cílem je ochrana společnosti před důsledky plynoucími z rizikového a ohrožujícího chování problémových drogově závislých (sociálními, zdravotními, právními a ekonomickými) Předcházení vážnému či trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání drog Terciární prevencí je: 1. resocializace či sociální rehabilitace u klientů, kteří prošli léčbou vedoucí k abstinenci nebo se zapojili do substituční léčby a abstinují od nelegálních drog 2. intervence u klientů, kteří aktuálně drogy užívají, nejsou rozhodnuti užívání zanechat, souborně zvané Harm Reduction zaměřují se především na snížení zdravotních rizik, zejména přenosu infekčních nemocí při nitrožilním užívání drog 32

34 14. Náhradní výchova mimo rodinu Náhradní rodinná péče je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno náhradními rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. U nás to jsou především adopce (osvojení) a pěstounská péče. OSVOJENÍ (adopce) o optimální forma náhradní výchovy o dítě získává příjmení rodičů o mezi osvojitelem a osvojencem vznikají vztahy jako mezi rodiči a dětmi o mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vznikají příbuzenské vztahy o vztahy a vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou zanikají o osvojit lze pouze nezletilého a pouze v jeho zájmu se souhlasem původních rodičů (souhlasu není třeba, když se min. 6 měsíců o dítě nezajímají, nebo dali přivolení k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům) o mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl o před rozhodnutím soudu musí být osvojenec min. 3 měsíce v péči budoucího osvojitele Osvojení má dva stupně: Zrušitelné - může zrušit soud jen z vážných důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele, - zrušením vznikají znovu původní práva a povinnosti osvojence a původní rodiny Nezrušitelné - může soud rozhodnout jen u dítěte,které je starší 1 roku PĚSTOUNSKÁ PÉČE o vzniká rozhodnutím soudu, zaniká zletilostí dítěte,úmrtím, rozhodnutím soudu na žádost pěstouna o do pěstounské péče se svěřují děti, jejichž výchova není u rodičů zajištěna a příčiny budou zřejmě dlouhodobé o pěstoun má ve výchově práva a povinnosti rodičů o právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti má však jen v běžných věcech o jedná se o formu státem řízenou, kontrolovanou a zabezpečovanou 33

35 o pobírání příspěvků pěstoun měsíční odměna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na úhradu potřeb dítěte SVĚŘENÍ DÍTĚTE do výchovy jiného občana o Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. o Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte. o Osoby, kterým bylo dítě takto svěřeno, jsou oprávněny a zároveň povinny zajistit výchovu a výživu dítěte, zastupovat je v běžných záležitostech, řídit jejich jednání a jednat za něj. Důvody: nedostatky výchovy ve vlastní rodině nezávislé na jednání rodičů (nemoc, úmrtí, nezletilost rodičů) Podmínka: ani jeden z rodičů nemůže zajistit řádnou péči a výchova u jiného občana je v zájmu dítěte PORUČNICTVÍ Důvody pro ustanovení poručníka: - rodiče zemřeli nebo byli zbaveni rodičovské odpovědnosti o poručníkovi vznikají nároky jako pěstounovi o musí o dítě plně pečovat a nahrazovat plně péči rodičů o tato funkce však nezakládá vyživovací povinnost k dítěti o rozhodnutí, které poručník učiní v podstatné věci musí být schváleno soudem o o ustanovení poručníka rozhoduje soud Zánik poručnictví: - nabytím zletilosti, smrtí dítěte či poručníka - obnovením rodičovské zodpovědnosti původních rodičů - rozhodnutím soudu, pokud je pro funkci poručník nezpůsobilý a porušuje svoje povinnosti 34

36 15. Etopedické aspekty dysfunkce rodiny Není pochyb, že rodina má pro rozvoj osobnosti nezastupitelný význam. V rodině si dítě osvojuje základní vzorce chování, návyky a dovednosti, které jsou pak rozhodující pro jeho orientaci ve společnosti, zejména v mezilidských vztazích. A to jak v pozitivním smyslu, tak bohužel i v negativním. Aby byl dítěti zajištěn po všech stránkách optimální vývoj, musí být rodina schopna uspokojit jeho potřeby. Jedná se o potřeby: - biologické (řádná výživa, dostatek tepla, čistota) - psychické (náležitý přísun podnětů) - sociální (potřeba bezpečí a lásky) - vývojové (motivace a činnosti, pomocí kterých se dítě samo rozvíjí) Rodina je tradičně považována za hlavního činitele, jenž svým selháváním umožní dětem vytvořit si také nejrůznější poruchy v sociální chování. Anamnézy mladistvých i dospělých delikventů tento vztah potvrzují. Porucha funkce rodiny představuje jeden z nejvýznamnějších sociálních rizikových faktorů. jedince. Kvalita vztahu mezi dítětem a rodiči je klíčovým faktorem vývoje každého Z psychologického hlediska lze dělit rodinu na: o funkční uspokojuje potřeby všech členů rodiny, plní všechny svoje funkce o dysfunkční neplní více svých funkcí o afunkční neplní žádné role, působí zde i negativní vlivy 35

37 DYSFUNKČNÍ RODINA Dysfunkční rodinou je označována rodina, ve které bývá ohrožen vývoj dítěte. V této rodině existují napjaté vztahy, je narušeno rodinné klima, chybí rodinná soudržnost, pozornost, láska a péče. K nejzávažnějším problémům také patří zanedbávání,týrání a zneužívání dítěte. Rodina může být nefunkční například tam, kde jsou rodiče jednostranně orientováni na kariéru a nezajímají se o dítě,nebo na něho prostě nemají čas. Často se tento nedostatek pozornosti nahrazuje nadbytkem hraček, ponecháváním dítěte dlouhé hodiny u televize, předčasným dlouhým pobytem v kolektivních zařízeních apod. Příliš tvrdá disciplína, která zahrnuje agresivní chování k dítěti je častější v rodinách, v nichž se děti chovají delikventně. Dítě se v takové rodině učí agresivitě jako dovolenému způsobu chování. Tento způsob rodinné výchovy prokazatelně předchází delikventnímu chování dětí. V neúplné rodině nepřítomnost rodičovské postavy je pro dítě rizikovým faktorem. Nejčastější typ neúplných rodin jsou rodiny s chybějícím otcem. Dítě chlapec postrádá vzor, s nímž by se mohl identifikovat, děvče postrádá model mužského chování. Matka je více zatížena nároky výchovy než matka, která děti vychovává společně s manželem. Řada dětí a dospívajících,které vykazují rozmanité poruchy chování, horší prospěch, poruchy sociálních vztahů a tendence k alkoholové a drogové závislosti, jsou děti deprimované zejména v útlém věku a jiným způsobem ještě ve školních letech. 36

38 16. Péče o bezdomovce v ČR Historie: Se změnou režimu se objevila otázka chudoby a sociálního vyloučení. Bezdomovectví je jednou z forem sociálního vyloučení. Před rokem 1989 oficiálně neexistovalo bezdomovectví. Sociálně slabí, např. dělníci byli na podnikových ubytovnách nebo svobodárnách. Stejně tak o lidi z VTOS či jiných ústavních zařízeních bylo postaráno a byli hned začleněni do společnosti. Tedy se minimalizovalo zjevné bezdomovectví. Skrytá podoba bezdomovectví byly státní zaopatřovací zařízení nebo již zmíněné ubytovny. S pádem režimu zanikla většina těchto ubytovacích zařízení. K této situaci se přidala i amnestie prezidenta Havla. BEZDOMOVEC Neexistuje platná a univerzální definice. o Člověk, který nemá střechu nad hlavou o Žije v institucích, protože nemá kam jít o Žije v nejistém ubytování o Žije v nevhodném a standardu neodpovídajícím ubytování ORGANIZACE POSKYTUJÍCÍ SLUŽBY BEZDOMOVCŮM 1. Organizace poskytující charitativní služby, řeší základní hygienické potřeby, často odkazem na duchovní poselství. Patří sem církve a občanská sdružení 2. Organizace poskytující sociální služby, popřípadě socioterapeutickou pomoc, odborné sociálně právní služby, terapeutické programy. Poskytují státní nebo nestátní organizace 3. Organizace, jejichž služby se prolínají soubor služeb, které poskytují převážně velké organizace. Výhodou je komplexnost nabídky. Armáda spásy - jedná se o mezinárodní hnutí, které je součástí všeobecné křesťanské církve Katolická charita 37