Za záchranu lidského života

Transkript

1 ndie ámá, -., ama

2 7. číslo vyšlo ZA PONÝRSKÝ ČiN Za záchranu lidského života Ročně si v ČSSR vyžádají řeky, rybní- ky, vodní nádrže a jezera na šest set pa- desát lidských životů. Neni to málo, ale. letos by tato smutná bilance mohla být ještě o devět lidských životů vyšši, nebýt dvanácti chlapců a děvčat, dvanácti sta- tečných a pohotových pionýrů. Desetiletý Pavel Šindelář z České- ho Dubu trávil část prázdnin u babičky. Jezdil na kole, když uslyšel poplašné vo- láni, že Marek spadl do bazénu. Odhodil kolo a tak jak byl, v šatech, skočil do vody a Marka vytáhl. Ani se nikomu svým : činem nepochlubil a nebýt lékařky, která Marka ošetřovala, dodnes by nikdo nic nevěděl. Petr Soják z Liberce si vyjel s rodiči do Polska. Seděl u Odry. Pojednou si vši- ml, že třiletá Barborka spadla do vody. Ani Petr nezaváhal a malá Barborka se. podruhé narodila. vana Tučková, Veronika Kestnero- vá a Jan Šulc, všichni z Frýdlantu v Čechách, byli účastniky putovniho tá- bora. Stalo se to na termálním koupaliští na Slovensku. Děvčata si všimla, že se topí starši pán, a tak ihned přispěchala na pomoc. Jejich sily a.le nestačily, a tak pomohl Honza. John Telín, dvanáctiletý rybář z Mostu, chytal s partou kamarádů ryby v požární nádrži. Došla mu návnada, a tak se vydal domů pro nové zásoby. Pojed- nou uslyšel křik. To asi kluci dostali po- řádný kus, myslel si a rychle se vrátil. Skutečnost byla jiná. Topil se sedmiletý David. V tu chvili zapomněl na ryby a vrhl se do vody. David propadl panice, na svého zachránce se sápal, stouoal na něj, když jej chtěl podplavat. Až za pořádnou. chvil i se Johnovi podařilo chytit jej za hlavu a odtáhnout ke břehu.. Čtrnáctiletý Martin Kněžíček ze Županic zachránil mladšiho kamaráda, pod kterým se prolomil led na proti po- žárni nádrži. Soňa Hadačová ze Stříbr '. ce vytáhla malou holčičku, také z požárni nádrže. Dva kamarádi, Martin Rybář a Pavel Hanzejk ze Starého Dubu, zachránili před utonutim dvaapůlletého Jakuba. vana Motyčková z Prahy byla se ško : lou na výletě v Prachovských skalách. S kamarádkami si vypůjčily lodičku a projížděly se po rybnice. Zpozorovaly, že se nedaleko topí éhlapec. vana skočila z loďky, doplavala k němu a držela jej nad vodou tak dlouho, dokud nedorazila ostatni děvčata s loďkou. Ladislavu Jakubičkovi z Krupiny je teprve deset let, ale vytáhl z řeky a zachránil před utonutim dvouletou holčičku. Představili jsme vám dvanáct chlapců a děvčat, dvanáct skromných hrdinů. Žádný z nich se svým činem nikde nechlubil. Upozornili na ně rodiče zachráně ných dětí, kamarádi, lékařka. Všech dvanáct převzalo ve středu 21. řijna 1987 z rukou_ tajemnika Českého ústředního výboru SSM Jiřího HO'ráka vyznamenáni Za pionýrský čin. Helena Škodová Foto Jaroslav Drahokoupil 2

3 / v KDY- KDE -KDO -C~ -jak- KTERY- PROC KOLK je na světě národních parků a chráněných oblasti? Tkalcování podomácku bývalo v Podkrkonoší v minulosti jednou z nejčastějších činnosti. Na Železnobrodsku a Jablonecku však převažovala práce se sklem. Jak vypadala dřív světníce domáckého dělníka, který zpracovával doma různé skleněné předměty, ukazuje návštěvníkům Národopisné muzeum Horního Pojizeří v Železném Brodě. Na fotografii je vidět vlevo cojk neboli klemprda, na níž se sekaly skleněné trubičky k výrobě korálů. U stolu je umístěn hořák s měchem, v jehož plamení se navíjely skleněné perly nebo se foukaly známé železnobrodské skleněné figurky. -vm- Foto Vladimír Míkolášek Národní parky, přírodní rezervace, přírodní parky, chráněné krajínné oblastí í jíné druhy chráněných území světové přírody jsou zaznamenány v Světovém seznamu národních parků a chráněných oblastí Organizace spojených národů. Jde ovšem pouze o chráněná území o rozloze nad tísíc hektarů, jen ostrovy mají výjímku. Světový seznam vydává z pověření OSN Mezinárodní uníe pro ochranu přírody a přírodních zdrojů. Vždy jednou za několik let vychází nové, upravené, "modernizované" vydání. V posledním, z roku 1985, je regístrováno celkem 3514 území o rozloze čtverečních kilometrů. Znamená to tedy, že jen velkoplošné národní parky a chráněné oblasti na naší Zemi dnes zaujímají celkovou plochu rovnající se téměř dvojnásobku největšiho ostrova světa - Grónska (na tomto ostrově také leží největší národní park na naší Zemi - zabírá km 2, téměř jako tálie, Rakousko a NSR dohromady). Československo by se do této plochy vešlo třiatřicetkrát. Nizozemi dokonce více než stokrát! Proti předešlým seznamům jsou ve vydání z roku 1985 některé novinky: tak například je zařazeno nově jedenáct velkoplošných přírodních rezervací NDR.. Z Československa seznam uvádí celkem 28 území: dvě v kategorii národní park (Nízkotatranský byl opomenut, Krkonošský je přeřazen do kategorie chráněných krajinných oblastí), 24 chráněných krajinných oblastí a nově dvě velkoplošné státní přírodní rezervace: Karlštejn a Koda v Českém krasu (na našem snímku) a Adršpašsko-teplické skály. Foto Jan Čeřovský -nč - JAK vypadala světnice sklářského dělníka? o o o 000 o o o o o o VíTE. ŽE - mezinárodní spolupráce se šíroce rozvíjí í v oblasti šlechtitelství a plemenářství? Dovezli jsme řadu plemen a hospodářských zvířat vyšlechtěných v zahraničí, což přispělo k urychlenému zlepšení užitkových vlastností zvířat, například u popula-. ce černostrakatého skotu, prasat a merinových ovcí. Některá plemenná zvířata vyšlechtěná u nás naopak vyvážíme do zahraničí (prasata, kozy, koně). Mezinárodní výměna (nákup a prodej) takového "genetického materálu" se neustále rozšířuje, protože zkracuje dobu, která je potřebná pro šlechtění. To umožňuje jednotlivým státům zvyšovat a zkvalitňovat živočišnou výrobu rychleji, než kdyby postupovaly odděleně a spoléhaly se pouze na své šlechtitelské výsledky.,- Československá akademie věd má v současné době 234 členů, z toho 72 akademiků a 162 členů korespondentů? Členy ČSAV jmenuje vláda a mohou se jimí stát jen vědci s vynikajícími výsledky, které přispívají budování naší vlasti. - v poušti Karakum- v sovětské Turkménii se chová přes 4,5 milíónu ovcí? Skromné pastviny by sice uživily více zvířat, ale zvýšení počtu ovcí brání nedostatek vody. Voda v pouští sice je, ale je slaná a pro napájení se nehodí. Proto turkmenští vědcí vybudovali první energetická zařízení, která využívají vítr a sluneční energii. Tento tzv. heliokomplex má nejenom odsolovat vodu, ale i zásobovat obydlí elektrickou energií, umožnit pěstování zeleniny ve speciálních sklenících v pouštních podmínkách, pohánět agregáty při sušení bavlny atd. Sluneční zařízení za špatného počasí sice nefungují, ale v tamních podmínkách mohou přesto pracovat sedm až osm měsíců v roce. Přímá přeměna slunečního tepla v elektrickou energíi má vyřešít další rozvoj menších sídlišť - vesnic a malých měst - v Turkméníí, a to dokonce úsporněji, s menšímí náklady. Nebude třeba dovážet tolik paliva a budovat náročné dálkové vodovody a kanály, protože energií a vodu (jíž odsolenou) dodá heliokomplex. První zařízení tohoto typu v městečku Čerkezli v Ašchábádské oblasti se plně osvědčilo, a proto se staví další. -da- o o o. 0 o o o o o o o o CO je to kosmická Eiffelovka? V červenci mínulého roku zasedal v Toulouse ve Francíi už po šestadvacáté celosvětový výbor pro kosmický výzkum (COSPAR). Akademik Barsukov na něm informoval o sovětských plánech výzkumu Marsu, tj. o projektu Fobos a o sondách, které na Marsu přistanou a z hloubky jednoho metru odeberou vzorky, pro které si v devadesátých letech přiletí další sondy, aby je dopravily na Zem. U příležitosti 26. zasedání COSPAR byl vyhlášen í zajímavý konkurs na návrh kosmíckého objektu, který by symbolizoval světové telekomunikace - vzájemné mírové sblížení národů a zemí. Objekt by měl být víditelný ze Země pouhým okem. A protože byl tento konkurs vypsán právě sto let po rozhodnutí postavit v Paříži Eiffelovu věž, začalo se mu říkat kosmícká Eiffelovka. -šk- ZVEME VÁS DO KNA! V neděli 20. prosince v hodin se můžete v kině Ponrepo setkat se slavnými psími hvězdami filmového plátna v hlavních rolích. Pnjvodní slovo zajistí filmový historík Václav Merhaut a redaktorka ABC Helena Kholová. Na shledanou v Ponrepu v Praze 7, Veletržní 61, kde sí můžete na kupón (najdete ho na str. d12) zakoupit dvě vstupenky v předprodejí jíž od pondělka

4

5

6

7 Taiemství flouslových tónů Zastavme se nakrátko u hudebního nástroje, jehož me'todícké tóny zaznívají jíž pět století na koncertních pódíích a doprovázejí muzikanty všude tam, kde se láska k hudbě dědila z.generace na generaci. Kolébkou houslí byla slunná tálie. Tento hudební nástroj se zapsal do dějin hudby nejen pro sv.ůj ojedinělý a nenahraditelný tón, ale i pro mistrovské a řemeslné zpracování. Nebylo a není mnoho houslařských mistrů, v jejichž rukou dostávají housle skutečně dokonalou podobu. Klasický a dodnes užívaný tvar dal houslím Gasparo da Sallo ve druhé polovině 16. století. V roce 1560 byla založena praotcem slavného houslařského rodu Andreou Amatim cremonská houslová škola. K největším mistrům této školy patří jeden z nejslavnějších houslařů všech dob, António Stradivari. Během svého dlouhého života ( ) vyrobil kolem tisíce housli, z nichž se dodnes zachovalo asi pět set. Stradivariho mistrovské nástroje patří k nejdokonalejším na světě, a tak se nelze divit, že je přáním nejednoho houslového vírtuosa zahrát sí na některé z jeho housfí. Mezi hudebníky, kteří měli možnost zahrát si alespoň krátkou chvíli na tyto mistrovské housle, patří Jaroslav Svěcený. Tento vynikajicí představitel mladé generace houslistů je absolventem Akademie múzických umění a má za sebou již řadu zahraničnich a domácích sólistických vystoupení, například na Kubě, v SSSR, NSR, NDR, Francii, Velké Británii, Spanělsku apod. Jaroslav Svěcený pravidelně koncertuje s našimi přednímí komorními a symfoníckými orchestry a vystupuje na domácích a zahraničních festivalech. Nahrává pro Čs. televizi, Čs. rozhlas, pro vydavatelství Čs. hudebniho fondu Panton a pro gramofonovou firmu Supraphon. Vedle své sólistické činnosti se věnuje i hudbě komorní. Je členem Pražského marimbového tria - komorního souboru Čs. televize. Jaroslav Svěcený se stal rovněž vítězem mnoha mezinárodních soutěži. Ve svém repertoáru má všechna stěžejní díla české a světové houslové literatury. Kdyby nebyl Jaroslav Svěcený koncertním umělcem, přiznal se, že by stavěl housle. Ale protože nelze být špičkovým houslovým interpretem a přitom stavět dokonalé housle, obojí totiž vyžaduje množství hodin namáhavé práce, věnuje se Jaroslav Svěcený ve svém volném čase úpravě a restaurování housli. Tento koníček jej provází již od dětství. V Hradci Králové, kde vyrůstal a učil se hrát na housle, navštěvoval se svým dědečkem dílnu předního houslařského mistra Vladimíra Pilaře. A tak mnohokrát přihlížel vzniku mistrovského nástroje a mnohému se i přiučíl. A protože postavit dokonalé housle je skutečné umění, chtěli bychom vás prostředníctvím vyprávěn í Jaroslava.Svěceného seznámit blíže s výrobou tohoto nástroje. Opravdový houslařský mistr musí mít nejen talent, trpělivost a'píli, ale i zkušenosti předchozích generací. Již při samotném výběru vhodného stromu pro stavbu houslí musí znát mnoho o rezonanci dřeva. Když vybere vhodný strom (zkouší jej poklepem), vyřeže ze živého stromu fošnu a nechá řadu let dřevo vysychat. Pro vrchní desku je vhodné dřevo smrkové, spodní a většina dalších částí houslí se zhotovují ze dřeva javorového. Toto dřevo se vyznačuje předevš í m pružností a je snadno štípatelné. Má jemnou stavbu a dobré chemické vlastnosti. Velmi dobře se opracovává, moří a leští. Ručně dělané housle se stavějí podle určitého modelu. A to buď podle vlastního, anebo podle modelů starých mistrů, jako například Stradivariho, Stainera apod. K p ř ípravným pracím v mistrově dílně pa t ří tzv. slícování a sklížení desek. Vznikne model podo~ý střeše. Na plochou stranu se obkreslí vybraný model. Mistr vyřízne tvar a pracuje na klenbě. Desku upne do kozy a opracovává ji houslařským hoblíkem, rašplí, pilníkem a. podobně. Po přezkoušení správnosti prohnutí začne pracovat na rubu desky. V každém místě nástroje musí být určitá síla materiálu, a to podle toho, jak rezonuje. Je to práce velmi náročná na soustředění a trpělivost. Stačí chybný řez a může se začít znova. Po vypracování obol! stran desek si mistr na vrchní stranu desky obkreslí zvukové otvory a kulatým dlátem, lupenkovou pilkou a nožem je opracuje. Vynálezcem zvukových otvorů je Gasparo da Sallo, který rozřízl po délce půlměsice v polovině, převrátil je zprava doleva a získal tak zvukové otvory ve tvaru f. Tím se uvolnila nejsilnější část desky a mnohonásobně se zvýšil akustický výkon nástroje. Když jsou tyto zvukové otvory vyřezány, umístí se na vnitřní stranu desky žebro. Poté přistupuje mistr k vypracování věnce, který se skládá z horních, středních a dolních lubů. Luby u houslí jsou asi mm vysoké pásky z javorového dřeva, které se dnes ohýbají v elektricky vytápěné ohýbačce. Aby se desky k lubům mohly dokonale na klížit, zesiluje se okraj lubů nahoře i dole proužky ze smrkového dřeva. K věnci se přiklíží javorová spodní deska. Spojením spodní desky s luby vzníkne krabíce, na kterou se na klíží vrchní deska a upne se stužídly. Speciálním dvojnožcem mistr vyřízne do okraje desek drážku, do které nanese řídký klíh a vyloží ji černobílou houslovou výložkou (většinou z ebenového dřeva). Vzníklý výrobek se nazývá korpus, rezonátor, ozvučná skříňka. Ke zhotovení krku se používá výřez ve tvaru hranolu. Na výřez houslařský mistr položí šablonu, obkreslí ji a vyřeže truhlář skou pilkou. Krkařským dlátem vypracuje kolíčkovou skříňku, srovná plochu pro hmatník a naklíží jej. Hotový krk při klíží k horní straně korpusu, obkreslí patku a do korpusu vyřeže drážku. Krk zalícuje do korpusu tak, aby měl po napnutí strun správný sklon, a zaklíží jej. Housle přebrousí a sundá hmatník, aby mohl nalakovat vrchní desku. Po ztvrdnutí laku se nástroj brousí pemzou, až má hladký povrch, a vyleští se vídeňským. vápnem. Po vyleštění mistr naklíží hmatník, obrousí hlavičku krku a potáhne housle strunamí. Nástroj přezkouší a vyintonuje pomocí duše. Důležítou součástí houslí je i smyčec. Vyrábí se z fernambukového dřeva. Toto dřevo se získává ze saponu ježatého, který roste v Brazílii a na ostrovech západní ndie. Je to listnatý strom así 8 m vysoký, s trnítýmí větvemi. Jeho dřevo obsahuje velké množství barvíva a je velmí pružné. Původně měl smyčec tvar luku, do nějž místo tětívy byly napnuty koňské žíně. V 15. stolétí nabyl smyčec dnešní podoby. Na jeho zdokonalení se podíleli například Arcangelo Corelli, Giuseppe Tartini, Wílhelm Cramer, G. B. Víottí, Fran<;:oise Tourte apod. Smyčec má tři části: hůlku s hlavičkou, žabku se šroubkem a žíněný provazec. Kvalitní smyčec musí být co nejpružnější a musí mít co nejmenší hmotnost. Žíně jspu většinou černé a u nejkvalitnějších smyčců se používají žíně bílé. Velký vliv na kvalitu houslí má i lak. Složení laku bývá tajemstvím každého mistra houslaře. Dodnes se ještě nepodařilo od halit tajemství laku používaného na houslích mistra Stradivariho. Nezanechal téměř nic ze svého mistrovského umění budoucím generacím italských houslařů, a tak v poslední době sláva italských mistrů pohasíná. Naopak mezi světovou špičku tohoto umění se dostávají houslaři z naší země. Mezi nejznámější z. nich patří Vladimír a Tomáš Pílařoví, Přemysl Otakar Spidlen, pražští mistři Vávra a Vacek a vyníkající houslař Jaromír Job z Náchoda. Mezi nejtalentovanější mladé místry patří Tomáš Pilař. Postavil již osmdesát vynikajících nástrojů a na jeden z nich hraje i Jaroslav Svěcený. Na mezinárodní soutěži, která se u nás poprvé konala v Hradci Králové v roce 1985, zísc kal Tomáš Pilař prvenství ve všech třech kategoriích: ve stavbě houslí, violy i violoncella. Porota, jejíž polovinu tvoří zkušení mistři houslaři, hodnotí v prvním kole samotný zvuk nástroje, ínterpret hraje z.a plentou. Ve druhém kole se posuzuje, jak se nástroj pojí s klavírem, a v závěrečném kole, jak zní nástroj za doprovodu celého orchestru. Nelze se dívít, že Jaroslav Svěcený čerpá při opravě hudebních nástrojů ze zkušeností těchto mistrů. V jejich dílně získal mnoho zkušeností. Upravil již přes stovku houslových hudebních nástrojů, většínou svým kolegům - muzikantům. Během roční vojenské služby, kterou absolvoval v uplynulém roce v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, vylepšil tónově všechny housle a provedl řadu dalších úprav. Stačí například posunout kobylku o několik milimetrů a housle mají jiný tón. "Nejednou získal i housle, které se léta povalovaly na půdě, a po úpravě z nich je výborný hudební nástroj. Možná, že i vy víte o houslích, které odložené a zaprášené odpočívají na půdě celkem bez užitku. Napište nám o ních a my vaši ínformací Jaroslavu Svěcenému odevzdáme. Může se stát, že původně zaprášené housle se ve své nové podobě dostanou do ruky p řed ních houslových ínterpretů a potěší posluchače koncertních sálů, jako tomu bylo v jedné hístorce, kterou mi pověděl Jaroslav Svěcený na závěr. ' Jednoho dne kolem roku 1860 přijela ke staré kovárně v Zenevě kára s potulným cíkánem, kterou táhl zesláblý a zubožený k oník. Cíkán si dal koně okovat, a jelikož neměl peníze na zaplacení, dal kováři staré housle beze strun. Kovář pověsil staré housle na zeď, kde se na ně několik let usazovaly saze a kde kouřem celé zčernaly. Za nějakou dobu se s kovářem náhodně seznámil ženevský sběratel Boisser-Bouline. Když při své návštěvě uviděl housle černé jako bota, nedala mu sběratelská vášeň, půjčil si nástroj domů a užasl. Ležely před ním pravé stradivárky, které tento houslařský mistr vyrobil v roce 1713! Foto P. Horník -NS- 7

8 ~ONÝR5KÝ KEBMPAS & stromek, třetí připraví pohoštění a všichni budou vyrábět dárky a chystat veselý PONÝRSKÝ ODDíl program. Každá družina by měla mít připraveno vystoupení, ať už to bude pěkná V PROSNC písnička při kytaře, scénka nebo perfektně připravená soutěž či hra. Blíží se konec kalendářního roku. V této A ještě k těm dárkům. Nedávejte si době organizují p ionýrské oddíly slav dárky, které koupíte v obchodě se suve nostní schůzky plné zabavy, her, žertů nýry. Na tyto schůzky patří dárky vyrobené a veselí. Humornou formou si při nich vlastní rukou. Tak nemohou vznikat pionýři připomínají zážitky z celého roku, problémy s tím, že někdo dostal dárek ať už ze školních lavic, z výletů a výprav, dražší, než sám daroval, a naopak. či z letního tábora. vlastnoručně vyrobeném překvapení Příprava takové schůzky dá dost práce. Nikdy byste neměli dopustit, aby všechna práce zůstala na vedoucím a instruktorech. musite přemýšlet, aby vystihlo osobnost obdarovaného, aby dokázalo zručnost a vtip dárce. Nad takovými překvapeními Každá družina by si měla vzít na starost konkrétní úkol. Jedna zajistí výzdobu klubovny, druhá obstará vánoční pod oddílovým stromečkem spousta legrace i radosti. je potom -šá- PONÝRŠTí DOPSOVATELÉ HLÁsí Kromě rad, o čem máte psát, představujeme na tomto místě nové dopisovatele ABC. Tentokrát je jích pěkná řádka: vana Kazdová z Prahy 9, Káťa Pospíšilová a Martina Pechová z Litvínova, Ladislav Jiřička z Čisté u Horek, Jana Jiroutová z Pardubic, Petr Mann z Plechotic, Šárka Boháčová a Jiří Boháč z Českého Těšína, Radim Brožek ze Železného Brodu, Josef Křenek z Prahy 4, Vanda Felbábová z Křemže, David Dulík z Chomutova, Roman Zeman z Valašských Klobouků, Martin Benda z Pardubic, Pavlína Marková z Velkého Beranova a Martin Šandera z Jičína. Všechny vítáme do řad našich dopisovatelů a těšíme se na jej ich práce. Přemysl Belza, dopisovatel č Rokvcany - V polovině října se pionýrský oddíl Brontosaurus vypravil na základnu, aby zkontroloval budky a upravil arboretum. Vyryli jsme ze záhonů pár keřů pro mateřskou školu, každý okopal v arboretu svůj stromek, vyplel kolem něho a navezl zeminu. Hlavním úkolem však byla kontrola budek, a tak jsme se chopi li žebříku a vyrazili na jednu z linek. Zjišťovali jsme, zda budky ještě někdo obývá, a čistili starou hnízdní podestýlku. V jedné budce dokonce odpočívali dva netopýři; Martina Kresáčová, dopisovatelka č Kamenice n. Cirochou - Den Čs. lidové armády očekáva l i pionýři z Kamenice nad Cirochou s velkým napětim. Zvlášť se na něj těšili chlapci. Mladší píonýři navštívili vojenskou posádku, prohlédli si bojovou techniku, podívali se do síně vojenských tradic a kluci se zajímalí nejvíc o tanky. Starší pionýři besedovalí s vojáky ve škole, viděli jsme, jak se rozebírá samopal, vy:zkoušeli jsme si i polní telefon; Martin Sandera. dopisovatel č Jičín - Teď na podzim, kdy už je dříve tma, pořádá náš oddíl noční výsadky. Začátkem října jsme byli v Pardubicích. Dostali jsme mapy, baterky a busoly a vydali se na cestu. Trasa vedla po lesních cestách a k cíli jsme měli dorazit za 135 minut. týden později byl další výsadek, při kterém jsme šli z Častolovic na Chlum, kde byl táborák. FOTOREPORTÉR CHVÁlÍ JKS dětem. V říjnu se uskutečnil třetí ročník soutěže s výstavou modelů ABC a plastikových modelů, kterou organizuje Jednotné kulturní středisko v Horním Benešově. Výstavy se zúčastn ili í č l enové mode l ářské h o kroužku Svazarmu se svým i modely lodí a ponorek. To nebyla jediná podzimní akce, kterou JKS organizovalo pro děti. Už tradičn í jsou v Horním Benešově závody draků, při kterých pomáhá i školní družina a dohlížecí výbor Jednoty. Letos tu draci - vlastnoručn í výrobky dětí - vzlétli k obloze pojedenácté. Text a foto V. Pečínka STOPAŘ NA STOPĚ PŘEKVAPENí U DVOKÉ SKLÁDKY... PŘEDZVĚST VÁNOC.... KDE JE REJvíz? "Dalším bodem programu je pátrání po neznámém znečisťo vatelí naší Zmoly," řekl nženýr a na stůl položil sádrový negat iv a dodatečně zhotovený pozitiv vzorku pneumatiky. "Co všechno víme?" "Víme, že nevíme skoro nic," odpověděl na jeho otáz.ku zcela vážně se tváříc í Dudek. "Tenhle vzorek nemá žádná dodávka ani náklaďáček ve Vísce. To máme pozitivně zjištěno. Tady v krabici jsou odlitky podezřelých. Nic se neshoduje. Vzorek pneumatíky auta pachatele je přitom velmi výrazný. Všimněte si tohoto okraje. Najel na něco ostrého, hrana je znateln ě ubroušená." " Třeba si kolo vyměnil," mínila Pavla. "Nebo navulkanizoval," dodala Petra, div si nepolámala jazyk. " Zrovna teď, když po něm pátráme, že jo? Ten vůbec nic ne-. tuší," namít l Hř í bek a dodal: "K l iďánko si tam to svoje smetí vozí dál. Včera tam byl zas. Už je toho pěkná hromada. On snad bourá nějakou barabiznu." - "No vidíš, Hříbku, to je ono! Kde se t ady ve Vísce bourá?" "Pokud vím, tak nikde. Taky mě to napadlo. Ani v sousední vsi." Tak vida, koumák Dudek už i tuto možnost probral. " On si někdo akorát na zimu bude bourat chalupu." To je fakt! Chvíli bylo ticho. Venku, za okny klubovny, padal sníh s deštěm. Dvojčata se o něco potichoučku, avšak usilovně přela. Jako obvykle. "Tak to řekní," šťouchla do své sestry Pavla, "Řekni to!" Petra vstala a nadechla se: "My, tady se ségrou, máme hypotézu. To auto se u Zmoly otáčelo. Ale co když nepřijelo -od Vísky: aby se pak tudy vracelo, nýbrž od lesa a k lesu se zase vrátílo? Cesta je tam kamenitá, jiné stopy jsme neviděli ani dole, ani nahoře. Jestli přijel od lesa, tak musel jet přes Piskárnu. A tam by jeho stopy, je-i naše teorie správná, měly dosud být dost zřetelné. " nženýrovi se t o moc věrohodné nezdálo. "Odkud by tamtudy jel? Další vesnice za lesem je dvacet kilometrů daleko. Přece by to nevozil až sem!" Teď Petru vystřídala Pavla: "To je fakt daleko. Ale co je tř i kilometry za Pískárnou? Žabák! Rybník a u něj polozbořené bývalé selské stavení se stodolou. A co když t o někdo koupil, přes lét o chalupu zbořil či přestavěl a teď honem rozváží rumiště, aby to zakryl snih, který tu bude co nevidět? Teď mluvte!" a sedla si vedle usmívající se sestry. Kdyby venku nebyla takoyá plískanice, byli by sed li na kola a uháněli do Pískárny a k Zabáku. Tu možnost dostali druhý den, v neděli. Petra a Pavla měly pravdu. E'achatelem byl opravdu majitel rekreačn í chalupy u rybnika Zabáku. Podobných hromádek, které systematicky a bezohledně roztrušoval po okolí, cestou zahlédli ještě několik. U jedné z nich stál sta- 8

9 Hra našeho oddílu Tentokrát nám poslal hned čtyři hry instruktor pionýrského oddílu Ježci z Velkého Beranova Jiří Marek. Tak alespoň jednu z nich. Balón v bouři Mistnost rozdělime na dvě poloviny. Na každé z nich se prochází jedno družstvo. Vedoucí hry s pomocníkem vhodí do vzduchu nad každou družinu jedno pírko a členové družstva se snaží udržet je foukáním co nejdéle ve vzduchu. Dopadne-i pírko na zem, dostává družstvo trestný bod. Hraje se do té doby, než některé z družstev získá pět trestných bodů. M,,!REPORTÁŽ,~ NASCH ~ DOPSOVATELŮ -, Aktivně v Programu rs + m Na konci září uspořádal pionýrský oddíl Modrá Hvězda z PS Lipták v Uherském Hradišti své oddílové volební shromáždění. Po zhodnoceni uplynulého pionýrského roku a projednáni plánu činnosti jsme vyhodnotili oddílovou bodovací soutěž a sběrovou soutěž. Absolutně nejlepši byl Honza Krajča. Vyhlásili jsme také oddílový závazek na počest V.sjezdu SSM a 70.výroČí Velké říjnové socialistické revoluce. Nasbiráme během školniho roku kg druhotných surovin, vezmeme si patronát nad oddilem mladšich pionýrů a budeme také pečovat o okolí památníku obětí druhé světové valky na Komenského náměstí. Chceme co nejlépe uspět v soutěži k Programu rs + m. Důležitým bodem programu našeho shromážděni byla volba nové oddílové a redakčni rady nástěnných novin. Pfedsedkyni byla zvolena Radka Neničková a šéfredaktorkou novin vana Kuchařová. Závěr shromážděni patřil besedě s našimi hosty, jimiž byli svazáci z n.p. Let Kunovice a Věra Máselniková, zástupkyně ředitele naší školy. Hanka Krajčová, dopisovatelka č.340, Uherské Hradiště Modrá čajka je Klub mezinárodního přátelstvi v Orlové, který si dopisuje s podobnými kluby ze zahraničí. Pořádá sportovni i zábavné hry pro jiskry, mladší pionýry, ale také pro celou svoji pionýrskou skupinu. Každoročně se zapojuje do krajské hry Mir a přátelství a jeho členové mají radost z každé zdařilé akce, a proto si vymýšlejí stále něco nového. Rádi by si vyměňovali zkušenosti a dopisovali s klubem podobného zaměření. Jejich adresa je KMP Modrá čajka, zs Orlová-Lutyně čp. 726, PSČ r- ZPRÁVA DO RÁMEČKU Pionýři z Chrudimi pozdravili V.sjezd SSM tím, že se všichni zapojili do akce Zdraví a mír dětem celého světa. Vyhlásil ji okresní dům pionýrů a mládeže spolu s přírodovědnou komisí OR PO SSM, sběrnou léčivých rostlin Slatiňany a lékárnou na Kateřině. Pionýři všech pěti chrudimských pionýrských skupin nasbírali 58,2 kg květu hlohu a 138 kg květu černého bezu. Výtěžek Kčs se děti rozhodly věnovat na Fond solidarity.. -vs- Co zpracoval a radí ':10/1/ 00 "D' 00 (Z Tajemného programu rs+ mj Opět se hlásí Abik, který vás teď už bude provázet každých čtrnáct dní. V tomto sloupku najdete ještě malé doplňující pokyny centrálního počítače. Tady jsou první: Nezapomínejte označovat obálku s hlášením značkou rs + m. Uvádějte číslo přidělené vaší operační skupině. Pište čitelně a nezapomínejte na zpáteční adresu! Zaplňujete mapu (nebo mapy) kupóny, které vám přidělil centrální počítač? Mnozí s nimi ještě zápasíte. Odpovídáme tedy najednou všem: Kupóny jsou na déčku. Na horním okraji stránky jsou barevné s číslem, ty si odstřihněte za správnou odpověď na hádanku. Dole jsou bílé bez čísla (jen v ABC číslo 2 byly také barevné, ale to byl omyl tiskárny). Ty máte za splnění zadaných úkolů. Podívejte se znovu do ABC číslo 2, kde byly podrobnější pokyny, jak s kupóny zacházet. Nával vašich přihlášek dal Abíkovi pořádně zabrat. Jejich zpracováni, zakódování a přidělení čísla chvíli trvalo. Některé operačni skupiny dostaly zprávu o přijetí trochu později. Snad je to nezabrzdi- 10 a nezdrželo v práci. Takže soutěž je v plném proudu a nyní ještě dodatek pro ty, kteří soutěžili vloni v Expedici za pramenem. Sledujte další čísla. Brzy najdete vyhodnocení nejúspěšnějších družin. Už teď ale můžeme prozradit, že pěkná závěrečná hlášení nám zaslaly družiny 03 Panenky z Ouban, 013 Orion z Moravské - Třebové, O 38 Sýček z Brna a O 55 Stříbrný lipan z Velkého Šenova. Centrála operačních skupin ABC řičký náklaďáček. Jenže k údivu Stopařů tam dva chlápci přemísťovali hromadu haraburdí ze země na korbu auta. Opodál stála žlutobílá volha. "Tak nás předběhli," pokynul hlavou k uniformovaným příslušníkům Dudek, a jak tak projížděl kolem náklaďáku, stačil zaregistrov.at, že ojetá levá zadní pneumatika úplně přesně odpovídá jeho sádrovému úlovku. Stopaři v tom detektivním zaujetí málem zapomněli na svého ABíKA. Ten pro ně měl připravený sedmý úkol. Voněl už trošku vánocemi: CHLAPC AŤ VYROBí ROZUČN~ VÁNOČNí OZDOBY Z PROUŽKŮ BíL~HO PAPíRU! DĚVČATA Z PERNíKU ZDOBEN~HO LDOVÝM MOTVY. VSCHN DOHROMADY ZE SE MíNEK A LOJE ZHOTOVTE CHUTN~ OZDOBY NA VÁNOČNí STROMEK PRO PTACTVO. - Když měli ozdoby hotové a vykreslili je na displeji, dostali bílý kupón a nezbytnou hádanku Č. V: REJvíz JE STÁTNí PŘíRODNí REZER VACE, ZNÁMÁ VELKÝM LESNíM RASE LlNSTĚM A MECHOVÝM JEzíRKY. NA CHÁzí SE V POHOŘí, V KTER~M PRA MENí ŘEKA VT~KAJící DO DUNAJE. PODLE POHOŘí SE JMENUJE LÁZEŇ SK~ MĚSTO, V JEHOŽ OKoLí SE KDYS TĚŽiLO ZLATO. NYNí JSOU TAM RUD N~ DOLY.... CO JESTĚ O T~ OBLAST VíTE? Za splnění úkolu a správné odpovědi, které nám zašlete do poloviny ledna, vás centrála operačních skupin ABC odmění kupóny. Kresby H. Vilgusová

10 O""OU1' KOH ~. n8 le'u n sl1etl st ' aneb PONÝŘ NEJEN SOUTĚží, ALE FOTOGRAFUJí Ruch. Šum. Nesourodá směs dětských hlasů. Dlouhé řady stolů. Nekonečně stejné hromádky překližky a nářadí. Míhající se postavy kluků. - Tak to byly mé první dojmy ze soutěže technických dovedností, kterou pod názvem Zlatý klíč pořádal Okresní dům pionýrů a mládeže v Čelákovicích za pomoci okresního národního výboru, a zvl~št~ pak okresního školního inspektora Pavla Píchy v budově 3. ZS v Brandýse nad Labem. O co v této soutěží šlo? Nejen o určení nejšikovnějšího kluka okresu Praha-východ, ale především o to, získat dětí pro, práci v různých technických kroužcích, které mnohde zejí prázdnotou. (V souvislosti s tím by se asi dalo polemizovat s názory pracovníků, povětšinol,j naštěstí z jiných okresů, kteří pro jistotu, aby podobné problémy nemuseli řešit, raději žádné technícké kroužky nezakládají:) A jak to všechno probíhalo? O tom vám chceme předložit svědectví. Bylo 9 hodin a všech 23 účastníků už stálo za svými pracovními stoly a čekalo na udělení pokynů. Těch se jim dostalo s úst Pavla Píchy. Pravidla byla jednoduchá. když soutěž probíhala ve dvojicích (nenechte se mýlit lichým číslem účastníků, to pouze jednomu soutěžícímu onemocněl kolega), každý musel sám za sebe vyplnit test s otázkami z oboru matematiky, fyziky a dopravní výchovy. Teprve po limitu 25 minut, který byl určen k vyplnění testu, se tandem mohl pustit do další práce. A ta nebyla nijak jednoduchá. - Podle plánku vyrobit z překližky květinový stolek. Poradit nesměl nikdo. Ani kolega ze '- sousední školy, ani soudruh učitel, který zde byl jako doprovod. Rozhodčí byli neúprosní. Aby ani náhodou nedošlo k nějakému podvodu, sestavili raději ze všech přítomných výchovných pracovníků porotu a poslali ji do vedlejší místnosti opravovat testy. A tak zatímco se jejich svěřenci potili s hoblíkem a pilkou, pedagogové počítali body jednotlivých testů a sčítali vždy oba testy jednoho tandemu, protože, jak už jsme řeklí, šlo o soutěž dvojic. A než se dobralí posledních výsledků, měli už kluci vyřezanou horní desku stolku a pouštěli se do nožiček. Jenomže ouha! Zatímco výroba desky se ukázala celkem jednoduchou, s nožičkami už byly značné problémy. Protože se do nich deska nasouvala, bylo třeba udělat zářez. Jak to provést a několikacentimetrovou nohu přitom nezlomit nebo nerozštípnout? Ale byli to kluci šikovní, nakonec se jim to podařilo. To ale netušili, že mnohem závažnější je další problém, a to jak udržet u všech nožiček správný (a navíc u všech stejný) sklon. Pro desetileté až dvanáctileté techniky (šlo o soutěž pro pátou až osmou třídu, ti ještě menší tu bojovali o několik dní dříve) to byla situace téměř neřešitelná. S obrovským úsilím a maxímální snahou se nakonec i tohle povedlo a žádná z nožiček se zas tak moc viditelně nepodlamovala ani nerozjížděla (á takové to malé šílhání stranou porota v závěru soutěže milosrdně přehlížela). Zbývalo jen sesadít stolek dohromady a všechno sklížit. To už byla úplná hračka. Proto se mohli ve dvanáct hodin závodníci vydat do zdejší jídelny na oběd a ke slovu přišli opět učitelé v roli porotců. Nastaly bouřlivé diskuse. Jeden z porotců požadoval důkladné změření rozměrů, druhý upozorňoval na nutnost správného sklonu nožiček, třetí... No, poža- 10

11 davků byla sp~)usta. Nakonec se ale všichni shodli a sjednotili a výrobky mohly být obodovány. (První dostal 100 bodů, druhý 95, třet í 90 atd.) Po sečtení bodů za testy a za výrobky byly vy-. hlášeny výsledky. Kdo vyhrál?, 1. místo obsadili Michal Korbek a Jan Valenta z Kamenice, 2. Patrik Pilko a Jakub Štěrba z Brandýsa nad Labem, 3. Tomáš Zdobinský a Michal Pelant z Říčan, Tím by mohla vlastně naše reportáž končit. Jenomže pak by pro mnohé záhadnost našeho titulku zůstala neobjasněna. Takže pro ty, co stále netuší, přináším v závěru vysvětlení. Naše re portáž se od ostatních trochu liší tím, že se na její fotografické části podíleli dva fotografové. Autorem barevných fotografii je profesionál Václav Jesenovský, dlouholetý pracovník Brandýských strojíren a sléváren; autorem černob ílých je Vlastimil Beránek, dvanáctiletý žák ZŠ v Čelákovicích, již dva roky člen fotografického kroužku. Nakolik oba svoje uměn í ovládají, posuďte sami. va Floriánová 4. Gulliverova dobrodružství v Liliputu ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~p~ro~č~právě 172~8~p~o~r~c~í~~~~~~~~~~!!~~!!!!!!~~~~ pro Gullivera? Podobné zábavné úlohy obsahují sbírky úloh z matemati.a..,stv;m ky vydávané Státním pedagogickým nakla- S laskavým svolením pana Jonathana Swífta (jak alespoň doufáme) vypráví R. Baudis, kreslí <c J. Petráček

12 KALENDÁŘ Útočiště teplomilných ZA HUMNY Dny na rozhraní podzímu a zimy jsou vždycky nepříjemné, vlhké, zimavé, studené, zkrátka neutěšené. V naší přírodě je pusto a člověk bezděky přemýšlí, kam se asi poděli všichni ti milovníci slunce a teplé pohody, kterých bylo všude plno ještě před několika týdny, za slunných dnů babího léta. Někteří zahynuli, jejich krátký ži- MLADÉHO PŘíR~ DOVED(E... Typickými zástupci motýlů na suchých skalnatých místech jsou okáči s nenápadnou, ale pěknou kresbou na křídlech. Na snímk~ okáč jílkový (Lopinga achine) ~ Na skalkách a pře víslých kamenech najdeme někdy zajímavou stavbičku z kartónu, hnízdo vosíka francouzského. (Polistes gallicus) ~... Velmi pestré je společenstvo pavouků, obývající kamenitá místa. K nejpěkněji zbarveným druhům patří skákavka Philaeus chrysops. Sameček tohoto druhu má cihlově červený zadeček vot skončil s posledním teplým dnem. Ale většil')a z nich si našla azyl, útočiště, kde se v bezpečí dočkají jara. Brouzdáme-i se rozmoklou krajinou, zdá se nám nepravděpodobné, že by se v ní našlo mnoho příhodných úkrytů. Ve skutečnosti jich není málo a jsou tak kvalitní, že pomáhají přežít nejen naše mírné zimy, ale i doby ledové. Ano, v naší krajině jsou místa, na nichž přežily i relikty z doby třetihorní. A isou to zdánlivě nehostinné skalky a kamenité stráně. Jak je to možné? Najděte si nějakou takovou skalku a zajděte se na ni podívat teď, za deštivého počasí. Zjistíte, že právě tady je poměrně su cho, ba že se ve výklencích, pod kameny nebo ve skulínách najdou místa, kam ani ten nejprudší déšť nepronikne. Pro některé živočichy a rostliny je právě v zimě sucho tou nejdůležitější podmínkou přežití. Mráz jim zdaleka tolik nevadí jako mokro a chlad. Pukliny a štěrbiny ve skalách a pod kameny jsou vynikající úkryty pro mnoho bezobratlých. Například naše krásná a velíce užitečná slunečka si pro přezimování vyhledávají skalnaté hře beny, zvedající se nad krajinou. Na sklonku podzimu můžeme zastihnout celé kupy pestrých, pěkně klenutých broučků, jak se sletují na výslunné straně nějakého význačného kopce složeného z "teplé" horniny. Jsou to zpravidla vápence (např. Pálava) nebo vyvřeliny (Klapý). Tady bývá zpravidla soustava prostorných dutin ve skále, kde slunéčka hromadně přezimují. Samozřejmě, taková výhodná zimoviště nejsou všude, a tak můžete přezimujicí "berušky" najít i doma na zahradě nebo v domě. Skaliska a haldy kamenů jsou naopak nepostradatelným zimovištěm pro jiné živočichy, například pro pavouky. Ti přetrvávají zimu pod kameny nebo v jejich trhlinách. mnozí brouci se V Atlasu ABC v tomto čísle NEZVANí NÁVŠTĚVNíC spíží V bohaté škále živočichů obývajících naši Zemi je mnoho druhů, jimž jde existence člověka velice k duhu. Jsou to hlavně ti, jimž vyhovuje stejná potrava. Ži' votní podmínky těch ' drobných jedliků se zlepšily do té miry, že vedou k přemnožení. Je jich mnohem víc, než by se mohlo uživit v přírodě lidskou rukou nedotčené. A k takovým milovníkům našich plných hrnců patří i. někteří brouci, škůdci zásob, požírající zrna obilovin, mouku a moučné výrobky, luskoviny apod. Potají se vkrádají do spíží, sýpek a skladů a zanechávají za sebou spoušť. Jiné druhy dávají přednost potravě živočišného původu - kůžím, kožešinám, vlně a výrobkům z ní. Ty zastihneme pro změnu v šatníku nebo v textil- ních skladech. První se spokojí se sáčkem mouky, druzí zlikvidují uskladněnou kožešinu nebo nenošený vlněný oděv. Boj proti prvni skupině je však obtížnějši, protože nemůžeme použít jedovaté chemikálie. Ochrana proti škůdcům v šatníku je snazší a vhodné insekticidy můžete koupit v každé drogérii. Nejlepši prevencí však je čistota skladovacích prostor, odstraněni všech zbytků v rozích a škvírách mezi prkny, kde se mohou skrývat larvy nebo kukly, zárodky dalších generací. Ve spíži je nezbytná častá kontrola, úzkostlivá čistota a hojné užívání síta, jakmile se objeví první drobný jedlík. Skladovací prostory vždy dobře větráme, protože suché prostředí škůdcům vadí. Dezinfekce potravin pyretroidy, které jsou zdraví neškodné, se zatím provádí jen ve velkých skladech. A nyní si můžeme představit jednotlivé skupiny nevítaných hostů - je jich tolik, že se na osm kartiček našeho atlasu zdaleka nevejdou. Nevitaní hosté pocházejí především 12

13 spokoj i s takovým zdánlivě studeným zimovištěm - ve vápencových oblastech najdeme pod kameny celé společnosti střevlíkovitých brouků, např. Agonum sexpunctatum. Kameny jsou jako zimoviště velmi vyhledávané. Proč? Čas-. to vyčnívaji ze sněhu, a proto i v chladných zimnich dnech zachycují sporé paprsky zuba tého sluníčka. A pak, kámen teplo akumuluje, udrží je mnohem déle než mokrá půda. A navíc je kámen sp.olehlivou pevností. v zimě je totiž v pří rodě mnoho hladových strávníků, kteří si rádi pochutnají stem. A tak je těžký kámen nad hlavou, pod nějž se žádný nepřítel nedostane, doopravdy k nezaplacení. Skalky a skalečky nejsou však útočištěm jen pro ty nejmenší. Také větší teplomilní živočichové zde nacházejí azyl - je to _ například ještěrka zelená, jejíž výskyt v Cech ách se na takováto místa přímo váže. jiným druhům plazů vyhovují zdánlivě chudé a nehostinné skalky, a tak zde vždycky zastihneme nějakého jejich představitele, ovšem až po sv. Jiří. Teď i oni využívají výhod rozpukaného skalního podkladu a kdesi hluboko, kam mráz nepronikne, nehybně trávi zimní měsíce. Až se Vl;dáte na průzkum skalnich útočišť, buďte opatrní. Není nic snazšího než odvalit kameny a rozebrat zvětralý povrch skalky. Jenomže tím připravíte mnoho ži vých tvorů o zimní úkryt i o letní byt, naru- šíte kořeny těch nemnoha rostlin, které zde dokážou žít a kvést, a na jaře přijdete o příležitost k nejzajímavějšímu pozorování. Proto skalní lokality zkoumejte vždy šetrně, vyplatí se to. Jsou totiž po celý rok místem zajímavých nálezů a zdrojem neobvyklých poznatků. - kh - Foto Lad. Havel a Zd. Drahokoupil Obrázky z pestré minulosti psů CKA ~~."'<. '1d Kniha Heleny Kholové HistGi du ( Práce 1987) začíná úvq!'e!ft' osobním. Málokterou popl2rn :t publikaci uvádí zpověď a utljlta, C na místě. Spolu s Helenou <.bg!41 tu knihu obrovitý kříženec ču~ e, o áka oc.; a ještě něčeho Barry, mohutny~w~ lák Riky, čau Redy, pekiňák 'Wr~e k a patrně ještě další psi. Právě proto soudím, že nejcennější jsou pasáže "psí psychologie", postavené do historických souvislostí, a ty části historie, v nichž krok za krokem vede autorka čtenáře k pochopení, že pes je společné dílo přírody a člověka. Knížka provádí čtenáře dlouhou cestou od střední doby kamenné až do dneška. A není to cestování nudné, protože je postaveno na hlubokých znalostech nejmodernějších archeologických, historických a zoologických poznatků i na hlubokých prožitcích psí přítelkyně. Navíc průvodkyně, aby tě mohla spolehlivě dovést k přesvědčení, že pes v sobě uchoval poklad zásložité zákonitosti přeměn živých organismů, i v místech, kdy, zdánlivě jen tak mimochodem, přihazuje zajímavé historické příběhy či anekdoty. Činí tak zcela záměrně, aby tě mohla spolehlivě dovést k přesvědčení, že pes v sobě uchoval poklad základních přírodních vlastností a je pro nás mostem k poznání přírodních a historických zákonitostí. A koneckonců je i opravdovým zrcadlem člověka., Populárně vědecké knihy mívají v závěru seznam použité literatury. Tady není. Jsem přesvědčen, že by soupis knih a časopisů domácích i za.hraničních, z nichž Helena Kholová čerpala, přesáhl oněch 326 tiskových stran, které kniha sama má. Historie psího rodu vyšla v edici Delfín v nakladatelství Práce s černobílými a barevnými fotografiemi ing. J. Cibulky, E. Studničky a dalších autorů a s kresbami Zdeňka Bergra. Stojí 35 Kčs. Eduard Škoda na přez i mujících bezobratlých - malí hlodavci, ptáci malí i větší, ba i drobné šelmy nepóhrdnou prochladlým soui. čeledi kožojedovitých (kožojed a rušník) a vrtavcovitých. Chalupáři se obávají spíše té další - červotočovitých. Devět dru- '" Pilous černý.. Chov potemníka moučného hů z rodu Anobium, především červotoč umrlčí (A. pertinax) a próužkovaný (A. striatum), vydatně přispívá žírem larev ke zkáze starých dřevěných staveb, ale také historického nábytku, rámů obrazů, soch apod. Takové předměty, převezené ze suchých městských bytů do vlhčích, jen občas vytápěných rekreačních objektů, jsou škůdci zvlášť ohroženy, a proto objevení červotoče na okně by mělo být signálem k rozvinutí včasných bezpečnostních opa tření. Nátěry, vstřikování insekticidů a podobné kroky zabrání vykladení vajíček a brouky odpudí. Jakmile se ve dřevě usadí, je už na všechno pozdě. Méně hodnotné kusy je lépe spálit, cenné svěřit odborníkům, kteří používají nejmodernějších metod, např. ozáření "tvrdými" paprsky gama. Ne ovšem každý červotoč je nebezpečný trvalým hodnotám. Rezavý červotoč spížní dává přednost potravinám, jeho objevení by mělo být spíše varováním a vyzváním k prohlídce spíže. Vedle červotočovitých představují hrozbu našim zásobám i potemníkovití a no- " satcovití. Po pravdě však musíme přiznat, že v celé broučí rodině je těch domácích druhů, působících citelné škody, jen nevelký počet. Valná většina brouků, kteří se na jaře nebo v létě náhodou objeví v bytě či v chalupě, jsou docela nevinní zatoulanci, s nimiž si zpravidla nemusíme lámat hlavu. Ovšem pokud se brouci na okně objeví v zimě či v předjaří, je to vždy dů vod k znepokojení. Pak je vhodné brouky správně určit a v případě, že jde o škůdce, vyhledat ohnisl<o výskytu a znič i t je. Podobně i objevení brouků na půdě, ve spíži, ve skladu nebo ve sklepě, kde jsou uloženy zásoby nebo pro škůdce přitažlivé předměty, by mělo být vždycky podnětem k důkladné prohlídce. A pokud si jich nepovšimneme včas, doplatíme na to. Foto Ladislav Havel a ing. Jiří Cibulka RNDr. Jiří Dlabola, CSc. 13

14 MO) K~ NíČEK, MOJE ZÁL~A V posledních letech se u nás někdy v obchodech s květinami ve velkých městech prodávaji různé druhy rostlin z čeledi kosmatcovitých. Jsou to zvláštní rostliny. Zvláštní nejen svým vzhledem, ale i způsobem svého života. Kosmatcovité jsou dítka pustých, suchých míst Jižní Afriky, Kapska a Transvaalu, oblastí s velmi malým počtem dešťových srážek, ale zato s vydatnýmí vedry. Kosmatce jsou rostliny sukulentní. Jejich listy jsou zdužnatělé a celá rostlina je přizpůsobena tak, aby co nejúsporněji hospodařila s vodou. Rostlina obsahuje velké množství slizu, který je zásobárnou vody po celé období jejího života.. Kosmatcovitých je mnoho druhů. V Zf hradnictví získaly oblibu spíše střední Živé kamínky a další exoti né rostlinky mohou v půdě růst. Drobná hnědá semínka dobře vyklíčí i v bytě. Faukarie jsou rostliny, které se hodí do suchých bytů. Květináčky s tygřímí tlamičkami zapustíme do větší misky vyplněné kamenitou drtí nebo alespoň hrubým sklářským pískem. Písek vždy po několika dnech mírně vlhčíme a tato sporá zálivka stačí obvykle na několik dalších dní. Od listopadu do začátku března faukarie odpočívají. V tomto období se vůbec nemusí zalévat, stačí, aby půda v květináčku příliš nepřesychala. Během těchto měsíců faukarie vyžadují teplotu asi 10 až 15 o C. Tygří tlamičky se přesazují asi za dva roky do propustné, spíše chudé půdy s větším obsahem drobného štěrku. Mno ~í se rozkrojením starších mohutných trsů. Jednotlivým odříznutým rostlinkám se ošetří řezné plochy prachem z dřevěného uhlí, nechají se zaschnout a pak se sázejí do malých květináčků. Tímto způsobem se mohou faukarie množit od konce února do konce června. Výsevy - stejně jako starší rostliny - vyžadují suchý vzduch a jen spodní zálivku. při této omezené zálivce a v suchém prostředí s dostatkem sluníčka na jaře a v létě rostou faukarie v bytě dobře. Další skupinou kosmatcovitých jsou živé kamínky. Tyto drobné rostlinky z rodů Lithops a Conophytum se podobají pouštnímu štěrku. Celá rostlinka má dva dužnaté, těsně k sobě přitisklé listy. Při pohledu shora se Lithops podobá malé žemličce, ze strany připomíná nějaký veliký zub - stoličku. Rostlinky z rodu Lithops bývají olivově zelené, šedožluté, hnědé nebo červenohnědé a tvarem ' a barvou jsou k nerozeznání od kamínků, mezi nimiž ve své domovině rostou. Conophytum vytváří celé polštářky z hruškovitých nebo rohatých, srdíčkovítých, šedozeleně zbarvených tělíček. Oba rody jsou značně otužilé. Snášejí teploty až 60 o C a v zimě chladno až 10 o C. Jsou to mílovníci slunce. Rostou-i volně v přírodě, jsou jejich tělíčka zčásti zavalena štěrkem nebo ponořena do navátého písku. Proto mají na horní ploché straně světlá okénka, kterými pronikají sluneční paprsky hluboko do listu. Asimilace probíhá rovněž ve spodních částech a drobné druhy, které nezaberou moc místa a dají se při dodržení pěstebních podmínek se zdarem pěstovat a rozmnožovat nejen ve skleníku, ale také v bytě. Robustnější druhy se používají jako dekoračn í rostliny do keramických mís, truhlíků a někdy i pro záhonovou výsadbu v parcích. Květy kosmatcovitých mají krásný hedvábný lesk a něžné pastelové barvy. U některých druhů jsou malé až drobné, u jiných jsou veliké a nápadné. Rozvíjejí se za slunečniho svitu a v plné kráse jsou v poledních hodinách. Na noc se květy zavirají. Venku se vysazují zejména rody Oscularia, Carpobrothus a Dorotheantus. Ve sklenících a bytech se pěstují menší druhy. Zajimavé jsou tzv. tygří tlamičky - faukarie, které se prodávají v květinových si nich jako sezónní rostliny. Jejich krátké člunkovité listy jsou zdobeny malými měkkými zoubky a maji sivě zelenou až bronzově hnědou barvu. Bývají bile skvrnité nebo na okraji světle obroubené. Velké žluté nebo žlutobílé květy jsou bez stopky a rostlinka jich mívá několik. Kvetou v červenci až říjnu. Botanické druhy faukarií (f. tygrovaná, kočičí, vlčí) se většinou neprodávají, koupit se dají jen křiženci. To ale nevadí, protože dobře kvetou, a máme-i rostlinek více a pokusíme se o umělé opylení, nasazují snadno plody. Jsou to tvrdé tobolky, které jsou zasucha pevně uzavřené a otevírají se jen po navlhčení. to patří k přízpůsobení těchto rostlinek pouštním a polopouštním podmínkám. Teprve když je dostatek vody pro klíčení semen, jsou semínka z ochranného plodu uvolněna a malé jem- 14

15 silných dužnatých těliček. Na vodu jsou tyto rostliny velmi citlivé. Větší zálivka je ihned zahubi. Vyžadují propustnou lehkou zem s dostatkem drobného štěrku, aby se voda v květináči vůbec nedržela a povrch po zálivce ihned oschl. Budete-i je pěstovat, je třeba květ i náčky s těmito rostlinami zapustit do větší misky vyplněné štěrkem. Celý vzhled se dá vylepšit několika oblázky v barvě pěstovaných rostlin. Ti, kteři tyto rostliny ne znají, je mezi kamínky vůbec nenajdou. Zalévaji se jen v době růstu, a to jen substrát, v němž jsou květináčky zapuštěné. V zimě vyžaduji oba tyto rody chladné a světlé místo a při správném pěstování a péči vydrži několik let. Conophytum lze rozmnožovat dělením trsů, podobně jako faukarie. Možná, že se někomu z vás podař í zís.kat po umělém opylení semínka, z nichž se můžete pokusit vypěstovat mladé rostlinky. Většinou to bývají kříženci, ne čisté botanické druhy. Přesto vás ale potěší bílými, žlutými a Conophyta i růžovofialovými květy. Mladé rostliny se tu a tam prodávají, zpravidla na podzim. Před časem byly v prodejnách n. p. Sempra v prodeji také semínka kosmatcovité rostliny Delosperma sutherlandi. Kdo si sáček se semeny koupil a semena vysel podle přiloženého návodu, dočkal se v létě krásných fialových, až 8 cm velikých květů na malých rostlinkách s živě zelenými listy (viz foto). Na listech má Delosperma drobné bradavky a chloupky, což ji chrání proti přílišnému slunci. Protože má silný kůlovitý kořen, musí se pěstovat v hlubším květináči. Rostlina vyžaduje lehkou propustnou zeminu s malým obsahem dusíku, protože při hnojení dusíkem rostliny měknou a zahnívají. Delosperma ztrácí na podzim listy, na jaře se ale opět zazelená. K.Oirtbek Foto autor a archív... Kvetoucí Conophytum <Ol Kvetoucí sukulentní rostliny z rodu Lithops z čeledi kosmatcovitých (Mesembrynathemaceae) připominají malé kaktusy... <Ol Drobné rostliny z rodu Lithops - " živé kamínky" - lze pěstovat i v malých květiná čich <Ol" Květ rostliny z rodu Delosperma " Květy drobných rostlinek z rodu Conophytum vyrážejí mezi dvěma vstřícnými dužnatými listy : Naše společná budoucnost - ~ v harmonii s přírodou Takový název má evropská soutěž dětských kreseb s tematikou ochrany ži- votního prostředí, kterou vyhlásil ma- ďarský státní úřad péče o životní pro- středí a ochrany přírody a maďarská pionýrská organizace ve spolupráci se CMEA - Mezinárodním výborem hnutí dětí a mládeže pro děti všech evropských států. Pokud kreslíte a zajímáte se o ochra- nu životního prostředí a chcete upozor- nit na to, jaké hodnoty ve vašem okolí jsou ohroženy ničením životního pro- středí, můžete se této soutěže účastnit. Vaše práce by se měly vyjádřit k těmto otázkám: Jak chceš, aby vypadala Evropa, až budeš dospělý? Které h09noty v tvém okolí stojí za to, aby se chranlly? Co je ohrožuje? Co můžeš učinit, a1ws zabránil jejich zničení, nebo co můžeš udělat pro jejich obnovení? Soutěže se mohou zúčastnit děti od 6 do 16 let. Budou rozděleny do tři věko- vých kategorií, z nichž každá bude hod- nocena samostatně. Do. kategorie bu- dou zařazeni soutěžící ve věku 6 až 9 let (narození v letech 1979 až 1982). v. ka- tegorii budou soutěžit děti ve věku 10 až 12 let (narozené v letech 1976 až 1978) a ve. kategorii chlapci a děvčata ve věku 13 až 16 let ( narození v letech 1972 až 1975). Každý soutěžící může zasla~ původní jednorozměrnou prác, ktera dosud neprošla žádnou soutěží (bez pasparty nebo rámečku). Při práci může být použito jakékoliv techniky a materiá- lu (tužka, pastel, akvarel, kvaš, olej. tuš, batika, nebo jiný výtvarný způ - sob). Na přední straně kresby se neuvá- dí žádný nápis r.1ebo značka, avšak na zadní stranu je třeba nalepit papír se strojem psanými údaji (v ruštině, anglič- tině, němčině, francouzštině nebo ma- ďarštině) v tomto pořadí: 1. n.ázev prá: ce, 2. jméno, datum narozeni a statnl příslušnost soutěžícího. 3. jeho plná adresa, 4. název a adresa školy. Kresby je třeba zaslat nejpozději ~o 1. března 1988 na následující adresu: Ut- tóróház (Dům pionýrů). Marczibányi tér 5/a H, 1022 Budapest, Hungary. Ti, kteří. zašlou více kreseb, musí přiložit dvě ko pie s údaji (osobními daty aj.) v jed~om. z uvedených jazyků. Kresby zaslane do soutěže se nevracejí, organizátoři je bu~ dou používat na výstavách, v publika- cích atd. Oceněné práce, tedy nejlepší kresby, organizáto ř i odmění hodnotný- mi cenami. Kromě toho prvním třem soutěžícícm v každé věkové kategorii nabídnou účast na desetidenním letním táboře v Maďarsku v roce Tento tábor bude zaměřen na výtvarné umění. Všechny výdaje spojené s pobytem na tomto táboře budou organizátoři hradit. Zaslané a oceněné kresby budou vysta- veny a termín oficiální vernisáže výsta- vy, na níž bude i vyhlášení odměněných prací, bude všem zainteresovaným včas oznámen. Soutěžící, kteří budou odmě- něni a tohoto vyhlášení výsledků se ne- zúčastní, obdrží příslušné ceny poštou. 15

16 Voják se samopalem před lodním můstkem se tváří nesmlouvavě. Do deseti hodin je vstup zakázán! Stovky zájemců se tedy řadí do dlouhé fronty. "Jenomže já tam musím být už v půl desáté," trvám na svém, "jsem z Československa a mám schůzku s kapitánem lodi." "To by mohl říci každý," odpoví námořník, na jehož čepici je označení Aurora. "Ale já přijel pří- SETKÁNí S VELTELEM AURORY Lod' číslo jedna mo z Prahy, slyšíte jak říkám ř?! Tři sta třicet stříbrných stříkaček.. ' v Tohle každý říct neumí, to umíme jen v Ceskoslovensku!" "Souhlasím," řekl voják rusky a já díky této nenahraditelné propustce stanul na palubě. Kapitán a velitel lodi Alexej Alexejevič Judin nás přijal v salónu velitele korábu. ~~ ní loď v tehdejším Rusku napřiklad využívala i rentgen. Důvodem naší návštěvy ale není obdiv k lodi z přelomu století. Aurora se stala pro celý svět symbolem zahájení Velké říjnové socialistické revoluce, výst ř el z jejího děla byl signálem k útoku na Zimní palác. Námořníci z této lodi se vyznamenali nejen během revoluce, ale i později v občanské válce; v roce 1941 při blokádě Leningradu odmontovali z paluby děla a bránili jimi město proti německým fašistům. A letos v říjnu po složité opravě a rekonstrukci loď vypadá přesně tak, jak vypadala ve dnech zahájení VŘSR.. "Vypadá opravdu tak jako ve dnech revoluce?" ptám se kapitána. "Vypadá přesně tak," odpovídá, "zvenčí i zevnitř, ale přece je jen trochu jiná. Třeba salón velitele je upraven k přijímání návštěv, je zde více světla. v dalšich prostorách jsme přidali osvětlení, upravili schůdky, aby tudy mohli chodit nejen námořníci, ale i hosté. Denně jich tudy projde osm až dvanáct t isíc, v neqě li dokonce dvacet ti$íc." "A co je tedy skutečně púiiód~~~~~~~~u 19177" "Přesně 1 ~~~~~1~~~ děla J'

17 OBRAZOVÁ ŠKOLA ~~ 7/32 Dálkové topení Evropy to BT ledovce O stepi a savany -tundra tropické pralesy m j ehličnaté lesy -tropické deštné pralesy -opadavé lesy O poušť O subtropické lesy 00(10 hranice plovoucích ledů... hranice polárního pásma hranice výskytu trav hranice mírného pásma... hranice výskytu stromů.-.- teplé proudy...r hranice rozšíření palem -.'jl... studené proudy Mapa působení Golfského proudu na podnebí a rostlinstvo. Kresba vlevo nahoře vysvětluje vznik nebezpečných vln na hladině. Rotujíci sloupce hluboko mořských virů při nárazu na překážku (v tomto připadě Středoatlantický hřbet) se urychlují a působi vlnobití na hladině. Kresba vpravo zachycuje oblast Sargasového moře. Tato část Atlantiku na východ od Floridy vyplňuje část Severoamerické pánve mezi Bahamami, Bermudami a Středoatlantickým hřbetem. Je to vlastně obrovský vír, kde se teplá voda části Antilského a Golfského proudu pohybuje v uzavřeném kruhu. Proudy zanesené hnědé řasy z rodu Sargassum se zde vegetativně množi a vytvářejí obrovské množství hmoty - až kg na km', dohromady asi 10 miliónů tun. Sargasové louky maji zvláštni zvířenu. Kresba Petra Hanzáková

18 Snímek z družice ukazuje termovizní zá běr Golfského proudu Prohlédněte si důkladně mapu na rubu této Obrazové školy. Hned poznáte, že mezi oběma břehy severního Atlantiku jsou značné rozdíly v podnebí i rozvoji rostlinstva. Zatímco mnohá místa na pobřeží západní Evropy mají stejnou průměrnou roční teplotu jako Praha, ležící téměř přesně na 50 rovnoběžce severní šíř ky (tj. něco málo přes 9 o Cl, ač jejich poloha je podstatně severnější, v Severní Americe je obecně klima drsnější. Londýn a Dublin mají teplotu v průměru o 0,7 o C vyšší než Praha, ač jsou posunuty o nějakou tu stovku kilometrů blíže k pólu, kdežto Nový Foundland a malé přístavy na severní straně zálivu sv. Vavřince, i když se nacházejí ve stejné šířce jako Praha, mají teplotu nižší o 5 až 7 o C. Jížnější Halifax a Montreal by měly mít podnebí jako Benátky a Biarritz, ale místo toho je v nich ještě o pár stupňů chladněji než u nás. Na vysokém severu jsou rozdíly ještě nápadnější. Rejkjavík, ležící na stejné úrovni jako Gothiib v západním Grónsku, má průměrnou teplotu o víc než 6 c vyšší, a dokonce i mnohem severnějí položený Hammerfest v Norsku ještě o 4 o C. V Archangelsku mají průměrnou teplotu 0,3 o C, kdežto Churchíll na pobřeží Hudsonova zálivu má průměr -7,9 o C, třebaže je ve stejné šířce jako Oslo, kde je jen o tři a půl stupně chladněji než u nás. Ještě větší rozdíl je v bohatství rostlinstva - průměrné teploty totiž nedokáží vyjádřit to nejdůležitější - průběh sezónních změn. Rostlinstvo nám však prozradí, že jedině v Evropě překračují palmy 40 0 severní šířky, že severské jehličnaté lesy rostou na americkém kontinentě hned za 45 0 a tundra začíná na Labradoru hluboko pod 60 0 s.š., kdežto v Evropě a Asii zasahují jehl i čnaté lesy až za polární kruh. Hranice mezi mírným a polárním pásmem se cestou přes Atlantíku posunuje o více než 15 0 k severu. Jak je to možné? Za mírné podnebí vděčí severní Evropa teplu, které přináší Golfský proud. Kdyby měla za ně platit, stálo by to ročně bílión dola r ů - to je číslo o patnácti nulách! Přibližně stejné množství tepla by mohl vyrobit mílión velkých elektráren. Co je to Golfský proud? Dlouho lidé netušili, že z Floridského průlivu se valí na severovýchod systém proudů dlouhý více než km a dosahující až k břehům Nové země. Pravda, povšimli si jeho některých místních projevů. Poznámky o neobvyklém proudění se najdou i v denících Kryštofa Kolumba. Juan Ponce de León pozoroval 22. dubna 1513, že při plavbě kolem Floridy unáší jeho tři lodě proud k severu, ač měly dobrý vítr a m í řily pod plnými plachtami k jihu. Roku 1606 zjistil francouzský přírodovědec Lescarbot, že mořské vody u Nového Foundlandu jsou o deset stupňů teplejší, než předpokládal, což mělo pro posádku nemilý důsledek - pivo v sudech se následkem zvýšené teploty zkazilo a museli je vylit. První pokusy o zmapování proudů v Atlantiku pocházejí z let 1663 a B. Varenius a. Vossius rozpoznali dva okruhy proudů, a A. Kircher dokonce vytvořil mapu, která do jisté míry vystihla skutečnost. První použitelnou mapu, na níž se ovšem Golfský proud podobá široké řece tekoucí napříč oceánem, vypracoval Benjamin Franklin. Přešetřoval totiž na popud celního úřadu mladého amerického státu stížnost na poštovní lodě, které se cestou z Evropy o čtrnáct dní opožďo valy. Teprve velrybáři mu objasnili příčinu - ti totiž proud dobře znali, protože velryby se jeho teplým vodám vyhýbaly. Velrybáři je samozřejmě sledovali, a dostávali se tedy do amerických vod dříve. Naproti tomu poštovní lodi pluly přímo středem proudu a to bylo příčinou jejich zpoždění. Franklin tedy roku 1796 vypracoval mapu, která by usnadnila poštovním lodím plavbu - byl totiž tehdy ministrem pošt. On také dal proudu jméno - předpokládal, že vzniká v Mexickém zálivu (angl. Gulf of Mexico). Mýlil se ovšem, když se domníval, že hybnou silou je přebytek vody, kterou do zálívu vrhá "otec vod", mohutná řeka Mississippi. Ve skutečnosti vděčíme za dálkové vytápění Evropy vytrvale vanoucím pasátům, větrům, které tlačí Yucatánským průlivem do Mexického zálivu ohromné masy teplých vod Severorovníkového proudu. Voda se tu ještě prohřívá až na 30 o C a hromadí se v takovém množství, že rozdíl hladiny zálivu proti ostatnímu Atlantiku je až půlmetrový. To je mohutný impuls, a tak se Floridskou úžinou, širokou 200 km a kilometr hlubokou, valí 30 miliónů m 2 za sekundu rychlostí asi 10 km v hodině. Mimochodem, je to víc, než v témže okamžiku vtéká do moře z ústí všech řek, co jich na světě je, a to dokonce mnohem víc. Odhaduje se, že jde o dvacetinásobek přítoku sladké vody do moře. Golfský proud však není jednolitá řeka, to dokázal už M. F. Maury, který první podrobně zmapoval mořské proudy v polovině minulého století (první mapu vydal r. 1847). Podrobné mapování a vysvětlování pozoruhodně rychlých proměn tohoto jevu, pro život Evropy tak významného, však pokračuje dodnes. Oceánologové neustále sledují dění v proudu pomocí množství automatických bójí. Golfský proud nejprve kopíruje pobřeží Floridy a Caroliny, ale již u mysu Hatteras potkává silného protivníka. Je jím studený Labradorský proud. Rozdíl teploty je více než 10 o C - obě vodstva se nemísí, naopak, podle zbarvení vody lze velmi snadno rozeznat hranici mezi nimi. Labradorský proud má vodu lahvově zelenou, Golfský tmavomodrou. Golfský proud, posílený Antilským proudem, se zvolna vzdaluje od břehů, vytv áří víry a proti proudy (často o rychlosti až 36 km/h.) a miří k Velké novofoundlandské lavici. Tato oblast právě díky přílivu teplých vod proslula velmi častým výskytem hustých a vytrvalých mlh. Odtud jej už mohutný Labradorský proud vytlačuje na východní stranu Atlantiku - Golfský proud tu dostává jiné jméno - Severoatlantský proud. Blíží se k Evropě, obtéká Skandinávii a dál se dě lí. U Hebrid se odděluje silný proud rmingerův, směřující k slandu a do Grónského moře, zatímco Severoatlantský proud proniká do Severního ledového oceánu a ohřívá i Barentsovo a Bílé moře. Hranici plovoucích ledů, na západě zasahující až k Novému Skotsku, zatlačuje až ke Špicberkám. Jižní polovina proudu se však vůbec nedostane do tak vysokých šířek. Obrací se k jihu, ohřívá pobřeží Francie a Španělska a pod jménem Kanárský proud se pod vlivem pasátů obrací zpět k americkým břehům. Tak se koloběh uzavírá. Cesta vodních mas k evropským břehům ovšem vůbec není jednoduchá. Musí překonat obrovskou překážku v podobě Středoatlantského hřbetu, nejdelšího pohoří na světě, které přehrazuje Atlantik od slandu až po jižní polární kruh. Jeho výška místy dosahuje až 4500 m nad úrovní hlubokomořských pánví. Proto se například na východ od Floridy vytvořilo pozoruhodné Sargasové moře, oblast, kde teplá voda pomalu rotuje a vytváří tišinu příhodnou pro rozvoj řas. Až po padesátou rovnoběžku lze proud sledovat z družic a snímkovat jej za pomoci termovize. Dále na severovýchod však teplota vody klesá, průběh proudu se komplikuje a viditelnost bývá horší, proto hlavní úkoly výzkumu přeb í raj í plovoucí bóje, použitelné až do hloubky 2000 m. Jsou dálkově ovladatelné a vysílají naměřené údaje o teplotě, směru a rychlosti proudění. Signály přejímají speciální lodě nebo pevné stanice - síť stanic nemusí být hustá, dosah vysílaček bójí je až 3000 km. Proč tolik péče o teplotu proudu? Výkyvy intenzity a teploty proudu jsou významnějši, než si myslíme. Severní Atlantik, to je kotel, kde se vař í počas í pro celou Evropu a hodný kus Asie. Každou změnu v Mexickém zálivu tedy poznáme na počasí u nás doma, na nadbytku nebo nedostatku srážek, na chladném nebo teplém létě či kruté nebo mírné zimě. Je tedy třeba, abychom o dálkovém topení našeho kontinentu věděli co možná nejvíc. Podle zahraničního tisku zpracoval J. Roštík déčko 02

19 ATLASa& lid ATLASa& D E ATLASa& i D EJ ATLASa& t':",. - - ~. ~. <., ' "h tervotoč špížní Stegobium paniceum Kožojed obecný Vrtavec zhoubný Ptinus fur Potemník skladištní Tribolium confusum ATLASa& J [~ r~~ ATLASa& 1 2 J Jl' Lesák skladištní Oryzaephilus surinamensis Potemník moučný molitor Pilous černý Calandra aranaria tervotoč umrlčí Anobium pertinax ~ ~ ~

20 BROUC POTEMNíKOVTí BROUC VRTAVCOVTf BROUC KOŽOJEDOVTf BROUCCERVOTOCOVltl Potemník skladištní (Potemnik skladový) je velmi častý škůdce napadající mouku, hrách, boby a jiné lu štěniny, se mena, mák, sbírky přírodnín i jiný skladovaný rostlinný materiál. Je to nenápadny brouček červenavé barvy, mnohem drobnější než potemníci mouční. Dosa huje délky pouze 4 až 5 mm. Jeho larva je po vylíhnutí z vajíčka bílá, pozdějí žlutá, a její tělo je zakončeno dvěma třírohými výběžky. Dorůstá délky nejvýše 7 mm. Její vývoj trvá asi měsíc, takže potemnik skladištní může mít do roka větší počet generací, zvláště v teplých oblastech. Samíč ka vyklade así 450 vajíček v menších snůškách do smetí, na pytle nebo přímo na zrno. Vajíčka se k podkladu přílepují slízem, takže nemohou spadnout. Po týdnu se líhnou larvičky. jejichž hlavní potravou je především mouka. Tu znehodnocují zašpiněním, zápachem a pří síl n ějším výskytu škůdce dochází k zhrudkovatění mouky. Pak už je zcela nepoživatelná a nehodí se ani ke zkrme ní domácími zvířaty. Larvy se zakuklí a z kukel vylézají asi po deseti dnech dospělí brouci. Nezřídka se s nimi setkáme na oknech spíži a kuchyní nebo ve skladech potravin. Potemník skladištní není ovšem jediným představite lem svého rodu. Vedle něj se často vyskytuje potemník rezavý (Tríbolíum castaneum) - potemník hrdzavý, potemník zhoubný (T. destructor) - potemník škodlívý - a T. madens. Všechny tyto druhy škodí a jsou rozšířeny po celém světě, jak je člověk zavlekl se svými zásobami na všechna místa, kam se přestě hoval. Boj s těmito malými potemníky je obtižný, protože jsou velmi otužili a snášejí dobře změnu podmínek. Vrtavec zhoubný (Vitavec ničivý) je drobný brouk pqdlouhlého těla s nítkovítými tykadly. Na předohrudí má čtyří hrbolky; je okrouhlá a vzadu zúžená. Zadeček je šíroký a oválný, krovky podlouhlé, nazad r ozšířené. Zbarvení je rezavé nebo tmavohně dé, tělo kryje světlé opýření. Samičky mají krovky se čtyřmi světlými skvrnami a kratší tykadla. Brouk měří jen 2,3 až 3,5 mm. Larva připomíná larvu červotoče. Brouci se pohybují v noci. Samičky kladou vajíčka přimo na vhodnou potravu, larvy se vyvijejí rychle a kuklí se v kokonu přímo tam, kde žíly. Dospělý brouk se líhne celkem po třech až čtyřech měsících a žije asi půl roku. Skůdce může mít i víc generací do roka. Casto se objevuje v chalupách, na půdách starších budov na venkově a ve stodolách. Vrtavci často lezou po stěnách tmavých a vlhkých místností, ale najdeme je i na oknech půd, mezi starým papírem, hadry a ve zbytcích slámy ve stodolách. Příbuzný vrtavec plstnatý (Níptus hololeucus) - vrtavec plstnatý - ničí také papír, mouku a moučné výrobky, šaty, kožené předměty, staré dřevo a muzejní exponáty. Je kulovitý a má nápadnou světlou, žlutohnědou barvu; povrch těla je zlatistě ochlupen. Měří 4 mm. Larva je žlutavá, s tmavýmí kusadly a po stranách hlavy má tmavočervenavý proužek. Dorůstá délky asi 6 mm. Larvy se zavrtávají do potravy a v chodbič kách v ni se také kuklí, jen v mouce si slepují kokony. vývoj trvá asi 4 měsíce. Chránit se před nimi lze dezinfekci aerosolem a použitím insekticidů, u potravin je důležitá prevence - časté prohlídky, úzkostlivá čistota a skladováni v suchu. Kožojed obecný (Kožiar domový) je černý, 7 až 8 mm dlouhý brouk se spodkem těla šedožlutě opýřeným a se svrchní stranou krátce ochlupenou. Napříč podlouhlého těla se táhne šíroký proužek šedé barvy a v něm jsou na každé krovce tři červné skvrnky. Zastíhneme ho třeba na hnojíští, ale také v domech, kde vyhledává jakékolí žívočíšné látky: kůži, výrobky z masa, kožešin, vycpaniny a jiné pří rodniny. V přírodě ho můžeme najit na zdechlinách ve společnosti hrobaříků. Známe více druhů kožojedů, buď jednobarevně černohnědých, nebo skvrnítých a všichni žijí podobně a poměrně dobře létají. Hnědé, dlouze ochlupené larvy s bílým bříchem se živí stejnou potravou jako dospělí. Jejich tělo zakon čují dva nápadné výběžky, podle níchž je rozeznáme. Kuklí se zpravidla v místě žíru. Do příbuzenstva kožo-, jedů patří i drobnější druhy, škůdcí ve skladech žívo : číšných í rostlínných produktů, ale také naších obyd tí, rušníci. Obávaným škůdcem přírodovědných sbírek je rušník muzejní (Anthrenus museorum), sloven - sky antrénus muzejný. Je to oválný brouček dlouhý jen 2-3 mm, černohnědý, vespod šedě šupínkatý. Na předohrudi má tři skvrny a na krovkách tři žlutošedé vlníté pásky. Báze tykadel a nohy jsou rezavě červené. Dospělí rušníci žijí od května na květech ovocných stromů a mrkvovitých rostlin, hnědé larvy se štětcem dlouhých chlupů na konci těla žijí ve sta rém papíru, v hadrech a různých zbytcích rostlin na půdách, ve skladíštích a ve sbírkách přírodnín. Pří buzný kožojed skvrnítý (Atlagenus pellío), dlouhý 4-4,5 mm, napadá i koberce, kožešiny a sušené rostlíny. eervotoč špížní (eervotoč chlebový) je drobný protáhlý brouk s velkou předohrudí, která zakrývá hlavu. Má tykadla s tříčlennou palíčkou. Shora je hnědý až černavý. Má velíce hustý, hedvábně chloupkatý povrch celého těla a měří 1,5 mm (sameček ) nebo skoro 4 mm (samíčka). Larva je špínavě bílá se světlehnědou hlavou, obloukovitě zahnutá a má tři páry slabě vyvinutých noh. Její ústní orgány jsou mohutné, poslední článek těla prodloužený. Dorostlá larva měří 5 až 6 mm. Kukla je volná, bez zápředku. Dospělí brouci se objevují v červnu a v červenci. Samíčka klade así 150 vajíček v malých skupínkách. Larvičky se líhnou po týdnu, dorůstají za jeden až tři měsíce (podle teploty prostředí). V pevné potravě, např. v chlebu, sí dělají chodbíčky, v mouce a jíných sypkých potravínách rourky, kde se pak zakuklí. Za horkých letních dnů nebo ve vytápěných prostorách je celý vývoj skončen za dva měsíce, při teplotách kolem 17 o C trvá půl roku. V teplých oblastech může mít tento škůdce do roka až čtyři generace. Napadá zejména moučné výrobky, sušenky a jiné pečivo, sušené ovoce, čoko ládu, mletou papriku, různé koření, kakao, kávu, sušené léčivé rostliny, ale také vazby starých knihy, herbáře, rozmanitá osiva a mouku. Poměrně výjimečně ožírá i zrnka dlouhodobě skladovaných obilovin. Je to jeden z nejuniverzálnějších škůdců, tím obtížnější, že produkty jím napadené jsou jíž nepožívatelné pro typícký zápach. Je častým škůdcem v domácnostech, kde však dobrou zbraní proti němu je čistota a pravidelná kontrola všech uskladněných potravin. BROUC CERVOTOCOVTí BROUC NOSATCOVTí BROUC POTEMNfKOVTí BROUC LESÁKOVTf Červotoč umrlčí (Črvotoč umrlčí) se stejně jako jeho příbuzní při vyrušení "staví mrtvým", úplně znehybní a tak unikr,e nebezpečí. Dovede také svrchnímí kusadly tak sílně udeřít do tvrdé podložky, že se ozve slyšitelný tikavý zvuk. Tím se navzájem vábí samečkové a samičky Cervotoč umrlčí je 4,5 až 5,5 mm dlouhý brouk, černý nebo tmavohnědý, bez lesku, krátce a jemně šedě opýřený. Zadní okraj hrbolaté předohrudí má po stranách hustě žlutě ochlupené skvrny. Dospělce zastihneme v květnu a v červnu v domech, chalupách a na půdách starých staveb. Jejich přítomnost prozradí klepání ve dřevě, ozývající se především ze starého nábytku, trámů, prken apod. Larvy najdeme ve vyjmenovaných dřevěných předmětech, ale i v podlahách a v nářadí. V přírodě žijí ve starých stromech, zejména ve vrbách, olších, černém bezu apod. V lídských obydlích se často vyskytuje i červotoč proužkovaný (Anobium punctulatum) - črvotoč pásikavý, žijící stejně jako předchozí druh. Jinak je v naší přírodě ještě mnoho druhů červotočů, a to hlavně ve dřevě starých stromů, na skládkách dřeva apod. Ochrana dřeva před napadením je obtížná, nejvhodnější je preventivní nátěr pental idolem. Dřevěné umělecké předměty je nutno odborně restaurovat a ošetřit. Hubení vývojových stadií ve dřevě je velmi obtížné, nátěry a injekce chemikálií pronikají zpravidla do malé hloubky. Proto se u historicky cenných objektů použivá ozařování radioaktivním kobaltem ve zvláštních zařízeních. Pilous černý (Zrniar čierny) je tmavohnědý až černý brouk s povrchem skoro holým a tykadly červenohnědé barvy. Jeho hlava je protažena v nepříliš dlouhý nosec. Napadá nejradějí pšeníčná, j ečná a rýžová zrna, vzácněji žije i v ovsu, kukuřici nebo na luskovinách. Byl zavlečen do všech kontinentů. Brouci mají předohruď vpředu zúženou, vzadu zaokrouhlenou. Křídla nemají, jen protáhlé krovky s dostí drobným štítkem. Měří jen 2 až 4 mm. Vajíčka jsou ovál ná, zprvu bělavá, průzračná, později tmavnou. Měří 0,75 mm. Z ních se líhne tlustá beznohá larva bělavé barvy. Světle rezavá kukla měří así 3 mm. Samíčky kladou velký počet vajíček, až 300 kusů. Vylíhlé larvičky vyhlodávají v zrnech jamky. Protože samice klade vajíčka jednotlívě, jen na kukuřící někdy po dvou, poškodí larvy množství zrn. Stadium vajíčka trvá deset dní, larvy přes měsíc a z kukly vylézá dospělý brouk po dvou až třech týdnech. Podle teploty mají pilousi dvě až čtyři generace do roka. Ve skla dech se brouci skrývají v odpadu a smetí, ve škvírách mezí prkny apod. Sucho jím škodí, pří vlhkostí menší než 12 % se jejich vývoj zastavuje. Velice podobný je menší pilous rýžový (Calandra oryzae) - zrniar rýžový, který původně žil v rýži, ale přizpůsobil se již i jiným obilninám. Poznáme ho obtížně, jen podle velikosti a rýhování krovek (má mezižeberní rýžky po celé ploše krovek), jínak se ve všem podobá předchozímu druhu. V teplejších oblastech často napadá zrnka kukuřice. Ochrana proti pilousům je obtížná. Napadené zrní je nutno zpracovat na šrot a zkrmit, prázdné sklady ošetřit chemicky a vyvětrat. Nejlepší prevenci je úzkostlivá čistota skladů a sucho. Potemník moučný (Múčiar obyčajný) a jeho menší příbuzný Tenebrio mauretanicus (české a slovenské jméno nemá) napadají otruby, mouku, chléb í sušenky. Samíčky kladou vajíčka ve velkém množství vždy po několíka kusech. Bělavé, pozdějí šedé, tvrdé a skoro holé larvy se líhnou po týdnu. Poslední článek mají zúžený a opatřený párem špičatých hrotů. Larvy potemníka moučného dorůstají délky až 3 cm, žlutá kukla se dvěma hroty na zadečku měří 2 cm. Brouk se líhne koncem jara. Je podlouhlý, černý, jen spodek těla a nohy má kaštanově hnědé. Kří dla má dobře vyvínuta, takže může létat. Jedenáctíčlenná tykadla dosahují k zadnímu okrají předohrudí. Potemník moučný měří v dospělosti 15 mm, tvarem těla velmí podobný, ale leskle černý a vespod plochý mauretánský druh je dlouhý así 10 mm. Larvy (jedíná samička vyklade přes tisíc vajíček) jsou šedé, na hrudních článcích mají skvrny a poslední článek je skoro černý. Dospělé brouky můžeme vídět po celý rok, mají ročně jen jednu generaci a jejich vývoj je dost pomalý - z kukly se brouk líhne až po třech týdnech, žíjí však poměrně dlouho, až dva roky. Menší druh má pomalý vývoj, takže přezímují larvy a kuklí se až v dubnu. Potemníci se snadno zavlékají do skladů, mlýnů, sýpek, pekáren í výroben potravínář ského průmyslu. Vyhledávají nejradějí prostory s větší vzdušnou vlhkostí, proto se v dobře větraných spížích a skladech nevyskytují. Larvy potemníků jsou oblíbenou potravou různých chovaných ptáků i savců, proto je mnozí chovatelé chovají doma. Lesák skladištní (Plocháč skladový) je hojný druh, který dosahuje mnohem menších rozměr ů než potemníci, jen 3 až 3,5 mm. Má protažené, velmi ploché tělo obdélníkovítého tvaru. Krovky má zbrázděné, vzadu zaokrouhlené, vpředu zaúhlené, na bocích předohrudí jsou výrazné zoubky. Larvíčky poznáme. podle toho, že mají dlouhé nohy a výrazná tykladla bělavě barvy. Konec těla mají kuželovítý, zaokrouhlený a bez přívěsků, žluté barvy. Na hrudních článcích mají párové hnědé skvrny. Dorůstají délky jen 4 mm a mění se ve žlutou kuklu s četnými výrůstky po stranách těla. Larvy í dospělí broucí škodí ve skladech. Jako potrava jim nejvíc vyhovují kroupy a zrna obilnín, zvláště pokud jíž byly poškozeny jíným skladíštním škůdcem. Samíčky kladou až 300 vajíček po malých hromádkách, a to volně. Vylíhlé larvy samy zalézají do pytlů nebo sáčků, kde prodělávají rychlý vývoj. V potravínách vyhlodávají chodbíčky a kuklí se v kokonu. Celý vývoj trvá v létě asi měsíc, proto mohou mit do roka čtyři až pět generací, zejména v teplém prostředí. Kromě mouky, otrub a zrní mají v oblibě i sušené ovoce a jiné potraviny. V přírodě se vyskytují pod kůrou stromů, kde ohlodávají pletíva lýka. boj s tímto škůdcem je obtížný právě pro rychlý vývoj a značnou otužilost brouků. jim škodí suché teplo a nejlepší ochranou je čístota skladů a pravídelná kontrola uskladněných potravin, která umožňu je včasný zásah. Atlas ABC přípravíl RNDr. Jíří Dlabola, CSc., nakreslíl Zdeněk Berger.

21 -. 6 0/ ~ V,. D o' <J <J, JEDNODUCHÁ ZVíŘÁTKA Prostou, ale zajímavou ozdobou vašeho stolu nebo dárkem mladšímu sourozenci mohou být čtyři zvířátka. Použít je mů žete i jako dárkové jmenovky nebo pomůcku k určení zasedacího pořádku u slavnostní tabule. V případě, že si nechcete rozstříhat vystřihovánku na druhé straně, jistě dokážete figurky překreslit na jiný papír a vybarvit. A ještě několik rad začáteč níkům : všechny figurky najednou podlepte papírem. Po zaschnutí lepidla vystřihněte figurky podle plné čáry, tupou stranou čepele kapesního nože (například) na rýhujte ohyby značené přerušovanou čárou a můžete skládat. O Co

22

23 :1JČ r! t přijímá- ro š ce a dív~y do ~ ~ ~ čt,,'ileité"!p'tu4rjim,ibbo,'v ~. dljlzdléní ~p.míl~?o.~l2" OOLbJEJd..dj~~lli.~DO "!(].d. ve středním odbor- 5 (vozovna Motol) hod. do h Pro mimopražské žáky možnost ubytování v domově mládeže středního odborného učiliště. Zemská jubilejní výstava: Martina Kohnová - Příbram Alena Habichová - Praha Romana Faustová - Soběslav Adéla Kohnová - Příbram Alfred Ševčík - Chomutov Výherci soutěží Recepty naší babičky: Míchal Prokop - Semily Karolina Mazaucová - Beroun L. Havlíček - Poděbrady Jiří Rozsypálek -Napajedla Václav Votípka - Kdyně Před bojem na život a na smrt. Vítěze vám prozradíme. Bude jím ten větší z obou, Který z nich to je? POLD spojené ocelárny, národní podnik, nositel Řádu Klementa Gottwalda, Řádu republiky, Řádu Vítězného února, podnik socialistické práce, Kladno Střední odborné učiliště Poldi SONP Kladno předkládá chlapcům a děvčatům končícím v r základní školní docházku širokou nabídku studijních a učebních oborů, poskytujícich absolventům všestranné uplatnění při výkonu náročných dělnických povoláni i technickohospodářských funkci provozního charakteru s dobrými finančními podmínkami. Čtyřleté studijní obory s maturitou: mechanik elektronik mechanik silnoproudých zařízení hutník operátor metalurg mechanik strojů a zařízení hutník operátor tvářeč Absolventi získají úplné střední vzdělání s maturitou a výuční list v oboru, mají možnost pokračovat ve studiu na vs a získat i podnikové stipendium. Čtyiicetiměsíční učební obory: mechanik opravář pro stroje a zařízení mechanik opravář pro silniční motorová vozidla elektromechanik pro stroje a zařízení instalatér modelář lakýrník mechanik pro vážicí zařízení Prioritní čtyiicetiměsíční učební obory: obráběč kovů (i dívky) klempíř pro stavební výrobu. hutník pro tváření kovů zedník slévač tesař truhlář pro stavební výrobu strojní mechanik pro ocelové konstrukce Prioritní dvouleté učební obory (pro chlapce ze 7. a 6. tříd ZŠ): doprava ~ stavební Záci prioritních oborů mají zvýšené měsíčn í odměny a bezplatné ubytování a stravováni. Pro všechny učně je zajištěno ubytování v moderním internátě, možnost bohatého sportovního i kulturniho vyžití v 96 zájmových kroužcích a 16 oddílech TJ Poldi SONP Kladno.

24

25 : ~_.-= _._ _.---/ 1 "', 1"'1 o i i i i.c-.jf :J c..j...;_'"'!!!'"j; _,"",,_""'d

26 Škoda Favorit 136 L Tentokrát jsme pro vás připravili vystřihovánku vozu ~koda Favorit 136 L, který je nejnovějšim výrobkem našeho automobilového průmyslu. Model je v měřitku 1 :24 a dráhovi modeláři si jej mohou upravit i na podvozek autodráhy. Před stavbou modelu provedete jako obvykle připravné práce. Lomové hrany, které budete nařezávat z lice vystřihovánky, jsou značeny plnou čarou, opatřenou mimo kresbu dilu černou šipkou, jejiž špička směřuje na lom. Tam, kde by kresba lomové čáry rušila, je naznačena jen krátkými úsečkami na dílu a mimo něj. Stejný postup je zachován u lomových čar, které budete nařezávat z rubu vystřihovánky, s tim rozdílem, že jsou kresleny čerchovaně (-.-.-), a proto nejsou opatřeny šipkou. Červenou úhlopříčkou jsou vyznačeny výřezy ploch z dilů, černou prořezy pro upevnění os kol. Na osy kol použijete obyčejné kuchyňské špejle, které sbrousíte na průměr 2 mm - jejich délka, nasazení kol i umístěni držáku jsou patrny z jejich zakresleni ve vystřihovánce (dily 31, 32). Na rubovou,stranu dilů 1 a 2 přenesete před lepením úsečky A-A a B-B. V průběhu praci na modelu budete na úsečku A-A lepit výztuhu 21 a na úsečku B-Él díl 25, který je součásti zadní osy. A ještě předtim, než začnete stavět, bychom chtěli upozornit, že model není určen pro začínajicí modeláře. A teď už do práce. Zkompletujete dva stěrače 45 a dvě orientační světla 33. Stěrače přilepíte na přední sklo 6 (podle návodné kresby), orientační světla na vyznačená mista na dilu 3. Zkompletujete a vytvarujete díl 4, přilepíte jej na rozložený díl 3 a k němu a k dílu 3 připojíte dil 5. Celek doplníte předním sklem 6, odložite a necháte dokonale zaschnout. Vytvarujete díl 9 a přilepite na díl 10; dil12 připojite k dilu 11 a oba dily ke zpracované částí z dilů 9 a 10. A teď už můžete příď vozu přilepit ke kapotě 3 a dílem 13 doplnit přední dolní část (k dilům 10, 11, 12) a nakonec ho přilepit i ke kapotě 3. Vytvarujete a zkompletujete blatníky předních kol - dily 16, 17 - a přilepíte je podle návodné kresby k dílu 3. Zpracujete státni poznávací značku 35, přilepite ji na vyznačené místo na dilu 18, ten vytvarujete a spojíte s vytvarovaným dílem 19. Oba pak osadíte na příď vozu, na vyznačené misto na dilech 9 a 11. Zpracujete přední části vozu 15, připojite nosič přední osy 14 a oba díly přilepíte nejprve na dolni část dilu 13, pak na přední část dílu 13 a nakonec na levý i pravý bok přidě, tj. na vnější strany dílu 3. Tím je dokončena přední část vozu - zatim ji odložíte a začnete pracovat na části zadní. Zkompletujete státní poznávaci značku 34 a přilepite ji na vyznačená mista na dílu 8, který zpracujete a vlepíte do dílu 7. Zkompletované kliky dveří 20 (4x) přilepíte na vyznačená místa na bocích v9zu 1 a 2 a ty přilepíte k přídí, tj. k dílům 3 a 6. Na úsečky A-A na vnitřku dilů 1 a 2 připojite výztuhu 21. Zpracujete zadni náraznik 24, připojíte na již spojené dily 7,8 a celek přilepíte k prostorovému žebru 25. K držáku zadni osy 26 připojite jeho podběhovou část 27 a celý držák přilepite na vyznačená mista na prostorovém žebru 25 a k nárazniku 24. Celou záď pak napojite na oba boky 1 a 2 a v prostoru zadních kol doplníte blatniky, které zpracujete a přilepíte : 22 na dil 1 a 23 na dil 2. Zadní sklo 28 připojite na dil 7 a pak na oba boky 1 a 2 a karosérii doplníte střechou 29, kterou postupně přilepite na oba boky (dily 1 a 2), předni sklo 6 a zadní sklo 28. Zbývá uzavřit i dol ni část vozu dílem 30, který postupně přilepíte na díly 1, 2, 15,25. Zkompletujete dvě zpětná zrcátka 36 a podle návodné kresby osadíte na vyznačená místa na bocích 1 a 2. Dvě zpracované zástěrky zadních kol přilepíte na vyznačená mista na dílu 25. Zbývaji kola a jejich upevnění. Čtyři ráfky 38 vytvarujete, uzavřete a přilepite na čtyři disky 37 a celek na čtyři vnějši části kol 39. Ke dvěma kolům 39 přilepíte dva zpracované pláště předních kol 40 a ke dvěma kolům 39 dva zpracované pláště zadních kol 41. Ke všem čtyřem rozpracovaným kolům připojíte čtyři vnitřní části 42. Na přední osu 31 a na zadní osu 32 navlečete z pravé strany po jednom kole a přilepite napevno. Po proschnutí navlečete osy do držáků a z levé strany nasadíte zbývající kola. Ověříte si, že se kola v držáku volně otáčeji a že jsou od nosičů nepatrně vzdálena tak, aby se osy neposunovaly do stran. Pak i levou stranu kol přilepíte k osám napevno. Než levá strana proschne, zpracujete zbylou část kol. Vytvarujete a uzavřete čtyři díly 43, přilepíte je ke čtyřem dilům 44 a pak postupně hotové disky osadíte na vyznačená místa na dílech 37. Tím je model hotov. Na shledanou se těší Ríchard Vyškovský

27

28 VE STARÉ VENKOVSKÉ SVĚTNC Kdybyste v minulosti přišli na vesnic k někomu na návštěvu, nemohli byste se při vstupu do světnice rozeběhnout, kam by se vám zlíbilo. Dobře vychovaný host se zastavil hned za dveřmi, na místě vydlážděném cihlami nebo jen udusanou hlínou (někde tomuto plácku říkali "žebračka"), a trpělivě čekal, bude-i pozván dále. Světnice byla hlavní místností, místem pro hospodářskou čeleď téměř posvátným. Nesměl zde chybět stůl, nejvýše ceněný kus nábytku. Byl rozkládací, aby se v případě požáru dal rychle rozebrat a po kusech vynést. Stál v rohu místnosti a nad ním visela skříňka koutnice, kam hospodář ukládal rodinné písemnosti a různé cennosti. Po obou stranách koutnice visely obrázky svatých, nechyběl ani kříž, nezbytná součást vybavení každého stavení. Okolo stolu stály při stěnách lavice, stýkající se v koutě místnosti. Zde sedával sám hospodář, ostatni členové domácnosti se usadili na lavicích podle svých "hodnosti". Čestným místem byla i židle a host, kterému ji - obřadně otřenou čistou utěrkou - hospodyně nabídla, si této pocty mohl vážit. Jiným starobylým kusem nábytku byla truhla. Hospodyně do ní ukládala podle určitého pořádku pečlivě složené oděvní součástky, své šperky, modlitební knížky apod. Na tyto drobnosti mivaly někdy truhly zvláštní přihrádky. Nejmalebnějším kusem nábytku však byla skříň. Ta se na vesnici rozšířila až koncem 18. a v průběhu 19. století, kdy se střih oděvů stal složitějším a jednotlivé součástky bylo nutno skladovat zavěšené. Skříně byly drahé a ne každý si je mohl dovolit. Zejména ty krásně malované, které znáte z muzea nebo snad ještě z některých chalup, představovaly značný majetek a bohaté nevěsty je dostávaly jako svatební dar. Tam, kde byl hospodář méně zámožný, ale stále ještě dosti majetný, musela se nevěsta spokojit jen s malovanou truhlou, i ta však měla cenu dobré dojnice. Naše nová vystřihovánka pro děvčata představuje hlavní kusy staré selské světnice. Můžete si postavit skříň (čísla 1-7 ve žlutých kroužcích), truhlu (8-14, světle červené kroužky), postel (15-22, modré kroužky), lavíci a dvě žídle (23-30, zelené kroužky), stůl (31-34, tmavočervené kroužky). Dále bílé kroužky označují koutnici (35), hodiny (36), dvě řady "svatých" obrázků (37). Mezi díly jsou nečíslované malované talíře. Díly podlepte čtvrtkou, jednak pro zpevnění, jednak aby nábytek byl na pohled hmotnější. Všechny bílé hrany, při pohledu na hotové kusy rušící, omalujte vhodnými barvami. Lomy označené plnými čarami s šipkou na konci ohýbejte dozadu, čerchované (-.-.-) dopředu. Čárkovaně jsou ohraničeny plochy, kam budete lepit další díl. Pro odlišení od bílých záložek - zvláště u dílů 15 a 16 - jsou tyto plochy obarveny okrově. Lomy rýhujte ještě před vystřížením dílu. Začněte jednoduchými kusy, koutnicí Kupón na zakoupeni dvou vstupenek na Odpoledne v Ponrepu na neděli 20. prosince 1987 v 15 hodín, Praha 7, Veletržní 61 4 a hodinami. U hodin je přední stěna s ciferníkem nahoře zakončena obloukem, který po slepení bude vyčnívat nad horní plochu skříňky. Stůl je složen z desky 31, dvou stejných vyřezávaných noh 32 (dvojice slepte na sebe, aby byly nohy oboustranně potištěné), středního trámku 33 a dvou trnožů 34. Sestavení je zřejmé z návodné kresby. U lavice 23 nejprve narýhujte lomy, ohněte opěradla kupředu, potom vystříhejte bílá "okénka" v opěradlech, nakonec obrys celé lavice. Záložku u delšího opěradla přilepte na rub kratší části. Vystřihněte a slepte na sebe (budou oboustranně potištěné) dvě stejné dvojice 24 a 25 a přilepte je na označená místa. Slepte tři stejné dvojice noh 26 a nalepte je zespodu pod díly 24 a 25, zbývající třetí nohu do kouta podle návodné kresby. Pro židle budete muset zhotovit nohy ze špejlí. Jste-i začátečnící, svěřte tuto náročnou prácí někomu zkušenějšímu. Sedací plochy 27 a 29 je lépe nalepit na silnější lepenku (dva slepené odstřižky z krabice od bot) a do takto "ztloustlých" dílů nohy zavrtat a zalepit. U venkovských židlí byly nohy značně rozkročené, ale tak, aby o ně nikdo nezakopával (viz návodná kresba). Truhlu 8 narýhujte, vystřihněte, pokusně složte, ale zatím neslepujte. Při rýho-o vání dolních záložek pozor na nohy - nebudou rýhovány. Truhla bude polepena i zevnitř. Díly 9 nalepte na ruby bočnic, díl 10 na rub přední (omalované) stěny, díl 11 na dno. Víko bude k truhle připevněno látkovými "panty". Z měkké tenké látky odstřihněte dva proužky asi 5 x 15 mm. Podle dílu 12 si na hornim okraji rubu zadní (nepomalované) stěny odměřte umístění pantů a na tato místa přilepte za spodní poloviny oba látkové proužky. Potom přilepte i díl 12. Spodní polovíny proužků budou přelepeny, a tedy skryty. Podobným způsobem přilepte i víko 13 a 14. Obrázky pantů na dílech 12 a 13 budou tvořit celek. Zadní hrana víka bude lícovat se zadní hranou truhly, po stranách a vpředu budou okraje přečnívat. Teprve nyní truhlu slepte. Noh." NENí V MĚŘíTKU zpevněte velkými zápalkami, vlepe nýmí do vnitřních koutů. SleRte čela a postranice postele 15 a 16. Čtyři nohy nalepte na označená místa do rohů postele. Na rubové strany čel nalepte mezi sloupky noh díly 21 a 22. Z odstřižků látek si ušijte slamníček a ostatní vybavení postele. Skříň má vysouvací zásuvku, proto z dílu 1 předem vystřihněte bílý, červeně proškrtnutý obdélník. Nejprve ji pokusně složte nasucho, zatím však neslepujte. Skříň bude mít pro zpevnění přepážku 2. Na rubu dílu 1 narýsujte prostředkem po celé délce čáru, která označuje, kde bude díl 2 usazen. Přilepte jej jednou z delších stran na rub přední (omalované) stěny. Stejně tak si označte, kde bude na zadní stěně dosedat vodítko zásuvky 3, a nalepte tento díl z rubu okolo otvoru pro zásuvku (velká plocha bude dole). Potom těleso skříně slepte a dbejte na správné usazeni dílů 2 a 3. Shora přilepte ozdobný vršek skříně. 4. Díly 7 jsou čtyři válcovité nohy skříně. Stočte a slepte je okolo držátka rýsovacího pera a přilepte je na označená místa. Díl 6 ohněte v lomech a na označené místo pří lepte díl 5 tak, aby spodní okraj lícoval s dnem zásuvky. Nahoře a po stranách bude díl 5 přečnívat. Do bílého kroužku propíchněte otvor a zahrocenou špejlí jej rozšiřte. Do tohoto otvoru zalepte malý odřezek špejle jako držátko. Potom zásuvku slepte a vnitřek omalujte hnědě. Z lepenky sestavte tři stěny a potáhněte je bílým papírem (světnice se bílíly, takže na rozdíl od starších zakouřených jizeb byly světlé, odtud jejich název). Do jednoho kouta postavte lavice, stůl a židle, nad ně trochu výše koutnici, okolo ní obrázky svatých. Do druhého kouta dejte postel, vedle truhlu, na stěnu hodiny a malované talíře, pro které si můžete zhotovit i jednoduchou poličku. Sikovnější děvčata si jistě nezapomenou do prostřední stěny zhotovit okénko. Jako doplněk najdete na vystřihovánce figurky nevěsty z Mladoboleslavska a ženy z okolí Poličky. Naše lidové kroje patří k nejkrásnějším z celé Evropy (orientální a jiné exotické kroje nelze srovnávat pro odlišné podmínky jejich vzniku). Seznamujte se s nimi v muzeích i při návštěvě míst, kde se dosud u nás při různých příležitostech nosí. V bohatosti kroje se odráží i bohatost vesnic v té které oblasti a smysl venkovského lidu pro krásu. Kroje patří ke kulturnímu odkazu a měli bychom znát alespoň jejich hlavní typy. Na shledanou u dalších vystřihovánek se těší Přemysl Kubela.

29 NCKÝ ATLAS AB Železnice TECHNCKÝ ATLAS AB Železnice Sovětské lokomotivy ~... ~~~~~ řad.y.s.u... CHNCKÝ ATLAS ABC Sovětské lokomotivy Motorové loko. iiíiíi TEP NCKÝ ATLAS ABC Železnice ATLAS ABC 1iiii Sovětské lokomotivy Elektrické HNCKÝ ATLAS ABC Sovětské lokomotivy Nákladní lokomotiva OR 21 TECHNCKÝ ATLAS ABC Železnice Sovětské lokomotivy Nákladní lokomotiva VL 80

30 Motorové lokomotivy řady TEP 75 V prvních letech zavádění motorových lokomotív u SŽD se vycházelo ze zkušeností některých zahraničních provozovatelů železnic. V současné době se však v SSSR postupuje podle vlastních osvědčených konstrukčních pravídel s příhlédnutím k provozní hospodárností, tj. s využítím osvědčených konstrukcí naftových motorů, převodů výkonů a nezanedbává se ani hospodárná údržba lokomotív. Jedním ze zvolených naftových motorů je typ D 45 s válcí vrtání 230 mm a se zdvíhem pístů 300 mm. Např. lokomotívy řady TEP 75 (T - těplovoz, E - elekt riče s k a j a peredača, P - passažirskij) mají motor s 20 válci, který dává výkon na hřideli 3300 kw. Dále se výkon mění v elektrický, takže proud z generátoru pohár'- "rak ční motory hnacích dvojkolí. Přitom motor pohání nejen generátor proud,e současně i generátor pro vytápění vlaku. Lokomotívy mají průměr hnacích koll 050 mm, tyristorové řízení, hmotnost 132 t a ne jv ět š í rychlost 160 km.h- '. SŽD s nimi počítají pro provoz na nové sibiřské dráze BAM, kde panují mrazy až -50 C. Lokomotivy řady Su V roce 1910 se začaly vyrábět osobní lokomotivy s dvojkolími 1 Cl, a to v lokomotivce Sormovo - proto se označovaly písmenem S. Po Velké říjnové revoluci bylo rozhodnuto, že park lokomotiv se bude rozšiřovat především o tyto osvědčené parní lokomotivy. O výrobu nových lokomotiv se podělily lokomotivky v Kolomně, Sormovu, Lugansku, Brjansku a v Charkově. Konstrukce strojů se však stále modernizovala, především se zvyšoval jejich výkon. Proto se jim později dostalo rozšířeného označení Su, tj. "sormovskij usilennyj", vyjadřujícího zvýšenou výkonnost lokomotivy. Nové lokomotivy měly na tehdejší dobu pozoruhodné parametry. Jejich kotel měl výhřevnou plochu 198 m', přehřívač 72,6 m' rošt 4,7 m', tlak páry kpa. Válce měly vrtání 575 mm, zdvih 700 mm. Spřažená a hnací kola měla průměr 1850 mm. Hmotnost lokomotivy byla 85 t a její největší rychlost 115 km. h-'. Tendr měl vodojem pro 23 m' vody, uhlák pro 16 t uhlí a takto plně vyzbrojený měl hmotnost 63 t. Lokomotivy se vyráběly ve třech séríích od roku 1935 až do roku 1940 a v osobní dopravě to byly nejrozšířenější lokomotivy v SSSR. Jako většina parních lokomotiv u SŽD měly i lokomotivy Su zelený nátěr. Dobře se v provozu osvědčovaly, svým výkonem asi kw plně vyhovovaly, takže jezdily až do nedávných let, kdy je nahradily lokomotivy elektrické nebo motorové. ELEKTRCK~ LOKOMOTVY AADY es 6 u SŽD se elektrické lokomotivy ze závodu Elektrické lokomotívy $koda snadno poznají. Označení jejích řad je jednoduché a začíná dvěma písmeny "ČS", což znamená čechoslovackij. Dále pokračuje chronologícky za sebou číslo řady. Mezi Leningradem a Moskvou jsou dobré podmínky pro provoz rychlých vlaků, takže již v letech 1974 a 1975 zde byly vyzkoušeny dvě nové lokomotivy značky $koda. Dosáhly přes 200 km.h-'. Byly to dvojdílné lokomotivy řady ČS 200. Zkušenosti s těmíto rychlými lokomotivami byly prakticky využity u dalších dvojdílných lokomotív řady CS 6, vyrobených v letech 1979 a 1981 pro rychlost 160 km.h-'. Lokomotivy měři přes spřáhlo 33,08 m, mají hmotnost 160 t a jejich osm trakčních motorů dává trvalý výkon 8000 kw. Třicet lokomotív řady ČS 6 zastupuje u SŽD pokrokov~, velmí rychlé lokomotivy s velkým výkonem. Na elektrizované trati 3 kw stejnosměrného proudu představuji také dobrou vizitku výrobce - $kody Plzeň. Lokomotiva číslo Zhruba před padesáti lety se na mnoha železnicích světa zkoušelo, jakých lze dosáhnout rychlostí s parními lokomotivamí. Tehdy vznikly i známé rekordy, ve Velké Británii v roce km. h-' nebo předtím v roce 1936 v Německu km.h-'. V dubnu 1938 vyrobila lokomotivka ve Vorošilovgradě (dříve Lugansk) velikou rychlíkovou lokomotivu továrního čísla 6998, kterou později vybavila proudnicovým pláštěm. Kotel měl výhřevnou plochu 248 m', přehřívač 119 m', rošt měřil 7 m', proto měla lokomotiva mechanický přikladač palíva. Tlak páry byl kpa, vrtání dvou válců bylo 670 mm, zdvíh pístů 770 mm. Hnací a spřa-. žená kola měla průměr 2200 mm. Ve zkušebním provozu v lokomotivním depu Slavjansk na Jižní doněcké dráze vozila rychlíky o hmotnosti 850 t a později na Říjnové dráze o hmotnosti 900 t a dosahovala při tom výkonu až 3400 koní, což je kolem 2500 kw. Při zkušebních jízdách docílila samotná lokomotiva na úsecích trati Moskva-Leningrad rychlosti až 180 km.h- '. Zajímavý byl plášť lokomotivy, připomínal velkou střelu. Motorové lokomotivy eme 5 Naftový motor ČKD typu 6 S 310 DR (6- počet válců, S - stojatý, 310 _ vrtání válců v mm, DR - dráhový) už proslavil výrobu našich motorových lokomotiv. Vyrábí se téměř čtyřicet let a jenom lokomotiv řady ČME s tímto motorem o výkonu 990 kw bude brzy šest tisíc! Na požadavek SŽD vyrobila lokomotivka ČKD Sokolovo v Praze další nový typ, avšak s osmiválcovým přeplňovaným motorem typu K 8 S 310 DR (K - přeplňovaný motor) o výkonu 1470 kw, označovaný jako ČME 5. Jde zatím o naši největší lokomotivu. Má elektrický přenos výkonu, takže trakční generá tor vyrábí proud pro osm trakčních motorů ve čtyřech dvojnápravových podvozcích. Lokomotíva měří přes spřáhla 20,22 m a má hmotnost 168 t. Pří rozjezdu dosahuje tažné síly až 494 kn, a proto je určena pro těžký posun na svážných pahrbcích nebo k přepravě vlaků o hmotností až 8000 t. Čtyří podvozky lokomotívy jsou otočné a počítá se s tím, že natáčení podvozků v obloucích bude mit příznivý vliv na řídicí síly mezi koly a kolejnicemi a tím se sníží opotřebování kol i kolejnic. Lokomotívám řad ČME se přezdívá "čmelácí". Přejme proto největšímu čmelákovi hodně šťastných kilometrů! Nlikladní lokomotivy řady OR 21 Při modernizování železníční dopravy v SSSR po Velké vlastenecké válce se vyráběly velké počty parních lokomotiv různých nových typů. Lokomotivka ve Vorošilovgradě od roku 1952 vyráběla výkonné nákladní lokomotivy 1 E 1 pro přepravu těžkých vlaků. Byly to dvojválcové lokomotivy s velkým kotjem, který měl výhřevnou. plochu 236 m', přehřívač páry 119 m' a rošt 6,46 m'. Na rošt se uhli dopravovalo mechaníckým přikladačem a rozprašovalo párou. Tlak páry byl kpa, vrtání válců 650 mm, zdvih pistů 800 mm a průměr hnacích i spražených kol byl mm. Každá lokomotiva měla hmotnost 120 t a její plně vyzbrojený tendr 123 t (44 m' vody a 25 t uhlí). Lokomotivy řady OR 21 měly největší rychlost 80 km.h- ', takže na důležitých, po válce obnovených tratích se zaváděly především do nákladní dopravy. Př i spívaly aktivně ke zvýšení propustnosti tratí a svými vlastnostmi se značně při bližovaly charakteristice motorových lokomotiv, které je po létech v provozu vystřídaly. Připomeňme si, že u nás se ještě v padesátých letech počítalo s novými typy parních lokomotiv, které se nakonec nedostaly do výroby kvůli elektrizaci do. pravy. Například lokomotivy řady měly některé celky převzít z lokomotiv řady OR 21. Motorová jednotka řady DR A Strojírenský závod v Rize vyrábí již po léta elektrické i motorové jednotky, a to nejen pro SŽD, ale i pro zahraniční zájemce. Tyto vlaky mají v SSSR význam především v pří městské dopravě u velkých měst, jako jsou Moskva, Leningrad, Kyjev, Charkova jiná. Nová motorová jednotka je šestidílná. Na obou čelech má vždy jeden motorový vůz a mezi nimi jsou čtyři nemotorové vozy. V motorových vozech je 68 sedadel, v každém nemotorovém voze 128 sedadel. V celé jednotce je tedy 648 míst k seděn i. Každý motorový vůz má naftový přeplňovaný motor typu M 756 A, který má 12 v álců s vrtáním 180 mm, zdvihem pístů 200 mm, při otáčkách klikového hřídele za minutu dává výkon 736 kw. Přenos výkonu je hydrodynamický pře s převodovku GDP 100 vyrobenou závodem v Kaluze. V převodovce jsou dva měn i če. Hnací kola vozu mají průměr mm a jednotka má největší rychlost 120 km.h-'. Elektrické i motorové jednotky pomáhají zvládnout hustou přepravu cestujících do zaměstnání; mimo špičky je stanice odstavují do zálohy. Připravil ing. J. Bek, kresby J. Janata. Elektrické lokomotivy řady VL 80 Pro nákladní dopra.vu dodávala největší sovětská lokomotivka v Novočerkasku 1961 dvojité stroje řady VL 80. Jezdí se s nimi na t ratích elektrizovaných stři davým proudem 25 kv, 50 Hz. Jsou to vlastně dvě čtyřnápravové lokomotívy, v nichž se proud nejprve transformuje, potom usměrňuje a pak přivádí do stejnosměrných trakčních motorů, jimiž se pohánějí dvojkolí. Transformátor každé lokomotivy má výkon 4630 kva a hmotnost 11,1 t. Usměrňovače lokomotiv vyráběných do roku 1964 byly rtuťové, u dalšich už křemíkové. Trvalý výkon dvojité lokomotivy je 4560 kw a hodinový kw. Hmotnost každého dílu je 95 t, takže celá lokomotiva váží 190 t. Na sovětských železnicích jsou podmínky pro využití tažné síly takových mohutných strojů. Vozidla SŽD mají místo nárazníků a šroubovek samočinná spřáhla, která mohou přenášet až trojnásobné síly. Vlaky proto mohou dosahovat hmotnosti až kolem 10 tisíc tun i více. Ve snaze využívat výkonné lokomotivy počitají SŽD i se zrychlováním přepravy, především nákladní. Proto lokomotivy řady VL 80 dosahují nejvyšší rychlosti 95 km.h'.

31 Tušil to již v mládí, jak vyplývá z článku, který otiskl roku 1858 v Zivě, časopisu, který založil v roce 1853 a který mnozi z vás znaji a čtou. Mimo jiné napsal: "... vzbudilo se ve mně tušeni, že v přirodovědě vyvedu něco znamenitého." Jeho tušeni se naplnilo vskutku vrchovatě, neboť dosáhl tolika vynikajícich vědeckých výsledků, že se řadí k nejslavnějším přírodovědcům 19. století. Právě letos si připomínáme dvousté výročí jeho narození. Jan Evangelista Purkyně se narodil v Libochovicích v roce nebo 18. prosince. Na všech pamětních deskách a pomnících se sice uvádí 17. prosinec, ale zcela jednoznačný den Purkyňova narozeni to není. V libochovické matrice je dokonce uveden 19. prosinec, ale to je zřejmě datum jeho křtu. V některých starších dokladech, například v životopísu, který Purkyně psal, když se ucházel o místo asistenta na pražské lékařské fakultě, je však datum 18. prosince, takže dodnes nelze s úplnou jistotou říci, který den je skutečně ten pravý. Pro oba dny byly shromážděny důkazy pro i proti. Purkyňovi bydleli v prostorách libochobýval studiem kůže, zjistíl, že lidé mají na dlaních a bříšcích prstů kožní kresbu, která je pro každého člověka charakteristícká. Tímto poznatkem vlastně položíl základy k daktyloskopii, která se dodnes uplatňuje běžně v kriminalistice při určování osob. Ve výčtu výsledků jeho vědecké práce a objevů bychom mohli pokračovat dál. Například objevem útvaru, známého jako tzv. Purkyňův zárodečný měchýřek, což je vlastně jádro vaječné buňky. Dospěl k němu po třech měsících nepřetržitého studia vývoje a složení ptačího vejce před líhnutím, k němuž použil dvaadvacet slepic, které si sám kupoval. Když své pokusy skončil, měl radost nejenom on, ale i jeho matka, že s jídly ze slepičího masa konečně načas přestane. Do dějin přírodovědy se Purkyně zapsal také tím, že 19. záři 1837 přednesl na sjezdu přírodovědců a lékařů v Praze zprávu, v níž podal první stručný nástin buněčné teorie. V roce 1850 se Purkyně, tehdy již jako věhlasný, uznávaný vědec, vrátil na pražskou univerzitu. Již za rok zde založil fyziologický ústav (ve Spálené ulici), v němž postupně rozvinul fyziologická PURKVNĚ TUŠL, ŽE UČNí V PŘíRODOVĚDĚ NĚCO ZNAMENTÉHO vického zámku, který - spolu s okolním panstvím - patřil knížeti Dietrictlsteinovi. Otec Jana Evangelisty, Jo. s~f Purkyně, byl správcem tohoto panství. Když bylo malému Janovi šest let a jeho mladšímu bratru Josefovi dva roky, však zemřel a matka s oběma dětmi se musela přestěhovat a žít velice skromně. Chytrý a bystrý Jan se výborně učil (začal chodit do české libochovické školy), uměl dobře zpívat, hrál na housle, na pikolu, a kromě toho četl s velkým zájmem české knihy a noviny a u místního kaplana se začal učit latinsky a řecky. Tenkrát bylo v českých zemích běžné, že se nadané děti nemajetných rodičů vzdělávaly v klášternich školách. malý Purkyně, když skončil libochovickou školu, byl poslán do takové školy, a to do Mikulova, který patřil tehdy knížecímu rodu Dietrichsteinů, u nichž Purkyňův otec sloužil. Byl přijat jako chrámový zpěvák do pěveckého sboru a přitom zde chodil do školy. Roku 1804 absolvoval piaristické gymnázium, potom seminář, a protože církevní piaristický řeholní řád byl v té době vyhlášený pedagogickým působením, Purkyně do něho vstoupil a chtěl být učitelem. Učitelskou dráhu zahájil v klášterní škole ve Strážnici, v místě, kam chodil do školy i "učitel národů" Jan Amos Komenský, a pak učil ještě rok na normální škole v Litomyšlí. Purkyně v té době pilně studoval vychovatelské i filozofické spisy, v nichž se mimo jiné dočetl také o významu vědy a velkém poslání učenců. Zapůsobily na něj tak, že se rozhodl vystoupit z piaristického řádu, který příliš svazoval jeho svobodomyslné představy o vědecké práci, a odešel studovat na pražskou univerzitu. Začal na filozofické fakultě, která byla tehdy jakýmsi předstupněm před vlastni univerzitou. Bylo to pro něho krušné obdobi, protože si musel na studia vydělávat doučovánim dětí z bohatých rodin. Později působil jako vychovatel syna barona Hildprandta na zámku v Blatné a nakonec hlubši biologické poznatky, o něž se stále více zajimal, ziskal na lékařské fakultě, kterou ukončil roku Po dráze praktického lékaře však netoužil, lákaly ho spíše teoretické problémy mediciny, a proto několik let působil jako univerzitní asistent. Když se mu konečně roku 1823 naskytla možnost stát se univerzitnim profesorem f yziologie ve Vratislavi (dnešni polské Wrocfawi), odešel z Prahy do Slezska, které tehdy patřilo Prusku, a žil zde sedmadvacet let. Ve Vratislavi přijali Purkyně nevlídně a velmi dlouho mu dávali najevo, že jeho jmenování profesorem namisto jejich kandidáta jim není vhod. Purkyně však svým chováni, pracovitosti, elánem a nápaditosti bral všem svým protivnikům vítr z plachet. Jeho přednášky se záhy staly nejzajimavějšimi a nejnavštěvovanějšími univerzitnimi výklady, protože Purkyně je nečetl pouze z knih jako ostatní, ale výklad o různých jevech provázel současně pokusy. Experimentální činnost se snažil co nejvíce rozvíjet, neboť byl přesvědčen, že univerzita nemá být pouze odbornou školou, ale také střediskem vědy, v němž si mají studenti osvojovat i základya způsoby vědecké práce. Při uskutečňování těchto myšlenek byl Purkyně nesmirně houževnatý a obětavý. Protože jeho návrh na vybudováni fyziologického ' ústavu vratislavská univerzita neustále odmítala, zřídil toto pracoviště nejprve ve svém bytě a nakonec založeni ústavu prostřednictvím ministerstva přece jenom prosadil. Byl to vůbec první samostatný fyziologický ústav na světě, který se stal vzorem dalšim podobným vědeckým zařízením i na jiných univerzitách. Purkyně učinil tolik objevů a zabýval se tolika vědeckými problémy, že je všechny nelze ani uvádět. Mnohé jsou spojeny přimo s jeho jménem, například Purkyňovy obrázky. Purkyně totiž dokázal, že čtyři obrazy, které vznikají v oku po osvětleni, jsou důsledkem zakřiveni čtyř lomných ploch v oku, a to přední a zadni plochy rohovky a přední a zadní stěny čočky, a že z jejich velikosti je možné usuzovat na stupeň zakřivení. Také Purkyňův jev se týkal objasňování činnosti oka a vidění. Je to zjištěni, že s ubývajícím svět lem neztrácejí jednotlivé barvy viditelnost stejnoměrně, neboť červená a žlutá barva se zdaji napřiklad tmavší, kdežto modrá a zelená naopak světlejší. Také další objev přinesl zcela nové poznatky. Jsou to tzv. Purkyňovy buňky v mozečku, což jsou velké, stromečkovitě rozvětvené buňky, které mají význam při řízeni pohybu savců. V srdečnim svalu Purkyně popsal tzv. Purkyňova vlákna, která zprostředkovávají srdečni rytmus. Když se zabádání. Zapojoval se též d o společenského života a stál u zrodu řady vědeckých a vlasteneckých spolků (Spolek českých lékařů, Sokol, Hlahol, Umělecká beseda). Bez jeho účasti se neobešla žádná důležitější kulturní událost, ani položeni základního kamene N árodního divadla v Praze Stýkal se s l ékaři a se všemi předními postavami národního obrození. Josef Jungmann a Jan Svatopluk Presl, s nimiž se znal již z dřivější doby, sice už nežili, ale chodili ho navštěvovat další: básnící Hálek, Neruda, Čelakovský..!. spisovatelky Němcová a Světlá, malíři l,;ermák.l.. bratři Mánesové a Maixnerové, dále ::;afařík a jiní. s nimi měl Purkyně o čem rozmlouvat, protože nebyl jenom přírodovědcem, ale i básníkem a překladatelem. Ovládal totiž několik jazyků, běžně přednášel latinsky, německy a později i česky, uměl řecky, francouzsky, překládal z italštiny, z němčiny převedl do češtiny některé Goethovy a Schillerovy básně a do polštiny přeložil básně Františka Ladislava Čelakovského. Oba se znali již z vratislavské univerzity. Když Čelakovský brzy po návratu do Prahy zemřel, vzal si Purkyně k sobě jedno z jeho šesti dětí, syna Ladislava, který se stal potom význačným českým botanikem. V Purkyňově domácnosti žil (kromě jeho dvou synů, Emanuela, který se zabýval botanikou, a Karla, později význačného českého maliře) nějaký čas ještě později slavný rostlinný fyziolog Julius Sachs. Byl to sice Němec, česky neuměl, ale přesto publikoval v českém časopisu Živa. Jeho články překládal do češtiny i mladý Čelakov ský. Vynikající výsledky vědecké práce, nezměrné úsili o rozvoj vědy i našeho národního kulturniho života, to všechno vyneslo Purkyňovi nebývalou proslulost, vážnost a popularitu již za jeho života. Když 28. července 1869 zemřel a posledniho července se konal jeho pohřeb (byl pochován na vyšehradském Slavíně), zúčastnily se ho tisíce lidí, včetně před ních vědců a umělců tehdejší doby, a to nejenom od nás, ale i ze zahraničí. Jeho mnohostranné zásluhy na poli vědy a kultury ocenila i novějši doba. Napřiklad i tim, že jedna z našich univerzit, v Brně, byla nazvána jeho jménem. -dadéčko 015

32 7. S KARAVANOU PŘES ŤAN-ŠAN Úspěšná výprava k jezeru Kuku-nor přinesla N. M. Prževalskému proslulost a podporu pro další cesty. V roce 1876 se vydal na výpravu do dosud neznámé oblasti jezera Lob-nor a pak do Lhasy a k pramenům Brahmaputry. Jíž v Petrohradě (dnešním Leningradě) opatřil kvalitní výzbroj a zásoby (130 pudů, tj. přes dvě tuny). Jeho průvodci byli praporčík Jevgraf Povalo-Švyjkovskij a mladičký dobrovolník Fedor L. Eklon. Cesta poštovními trojkami z Permu do Kuldži trvala vice než měsic. Výprava s obtižemi prošla více než deset kilometru dlouhou úzkou soutěskou v předhoří Ťan-šanu (Tchien-šan), již střežily pevnůstky s nevlídnou stráži. Ocitla se v Kašgarii, na území Džety-šaaru, knížectví, jemuž vládl emír Jakub-bek, zvaný Badualet. Dnes je toto území součástí Číny, tehdy se tzv. východní Turkestán čínskému vlivu bránil a ucházel se o pomoc Ruska..v 198 Píše Karel Dunda a Helena. Kholová, kreslí Milan Visek 7 7. Déčka (přílohy) časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Ročník 32 ( ). Adresa : ABC, DDMT, Radlická 61, Praha 5-Radlice

33 křižník téměř dělových nábojů. Na palubě jsou některé na ukázku, ty jsou ale' prázdné. V podpalubí máme náboje zkontrolovány a s novým střelným prachem. Z děl střílíme při slavnostnich příležitostech a ani bychom už jinak střílet nechtěli. Střílet se tedy dá." Na palubě se ozval zvon a to je znamení, že se střídají stráže. Kapitán nás vede na kapitánský můstek. Z něj vidíme davy lidí proudící na loď. Dozvídáme se, že v minulosti bylo na palubě 578 námořníků, dnes je jich zde 800. Chlapci z celého Sovětského svazu tu slouží základní vojenskou službu. "Je těžké se sem dostat?" "Je," odpovídá kapitán. "A to i přesto, že třiletá služba je velmi náročná. Námořníci totiž museji zvládnout běžný výcvik, včetně plavby na moři, ale současně musejí znát dobře naši historii, případně i cizí jazyky, aby v připadě potřeby mohli prová-. zet návštěvníky. Vybíráme si." Prolézáme místy, kam běžně návštěvy nechodí, a kapitán vysvětluje, že k historickým systémům ochrany lodí přidali i nové. Už v minulosti bylo možné v případě požáru obrovskými čerpadly zalít palubu vodou, teď je protipožární ochrana i všude v podpalubí, loď je prakticky nepotopitelná. Jenomže mě zajimá, proč na 24 kotlů byly jen tři velké komíny. "Protože každý stačil pro osm kotlů," říká mi první důstojník lodi. S ním pak jdeme k legendárnimu dělu na přídi. Dva kluci tu právě meditují, jaké by to bylo, kdyby právě vystřelilo. S kapitánem, prvním důstojníkem i celou lodí se loučím na zádi. U praporu sovětského námořnictva. Od vzniku lodi zde prapor vlaje nepřetržitě, od roku 1917 je Aurora v sestavě námořniho loďstva. Proto nese právem i čislo jedna. Pfipravil Milan Maršálek

34 18 'RADOMíR KLABAL Když máma přišla z práce a řekla, že mě oba potřebují, jelikož člověk asi že se s tátou dopoledne rozvedli, udělalo se mi hůř než před rokem, kdy ze někdo jiný. A tak mě nenapadlo, že by nedokáže mlčet a mlčet, je-li nablízku mřel dědeček. Od malička jsem s ním se mohli rozvést. Ale teď to byla pravda a já měl pocit, jako bych spolkl ha chodíval na procházky, do cirkusu, do divadl., do zoo. A najednou nebyl. Už da nebo granát, a proto mě dusilo vědomí, že už nikdy nebudu mít své rodi navždy. Teď jsem právě tak náhle ztral' til rodiče, protože rodiče jsou podle če. A pak granát ve mně vybuchl a já mne máma a táta, kteří jsou spolu. Ale začal strašně křičet:,,jak to bude dál, můj táta a máma se právě rozvedli. jak to bude dál, co bude, co, co?!" Navždy. "Neřvi!" okřijda mě naštvaně máma; Kam teď vlastně půjdu já? Ani potom, co už mne nemohli přenechávat Oněměl jsem. A pak jsem najednou "Táta vypadne, nějak bude." dědečkovi, na mne neměli čas, každý. seděl v parku na lavíčce a nevzpomněl se věnoval svým zájmům. Máma je parádivá, neustále si něco šije, jenže lec mučili. V hlavě mi hučelo mámíno: Tá bych si, kudy jsem běžel, i kdyby mě cos z toho vezme na sebe jednou. Kdyby šila pouze to, co opravdu potřebuje, Ludvík smí být se svým tátou jednou za ta vypadne, a chtělo se mi radši umřít. našla by chvilku i pro mne. Táta zase č trnáct dní. Ceštinářka a matikář ho tráví čas nad svou sbírkou nerostů. potom dva dny nezkoušejí, jinak by mu Když však jede hledat nové přírůstky, museli napařit kouli, protože z něho vezme mě někdy s sebou, a takový den nevydolují ani slovo. V pondělí neodpoví nikomu. Nedávno se mi svěřil, že je báječný i v dešti. Hádali se spolu dávno, ale po dědečkově smrti začali být na ~ebe strašně kázal všechny schůzky. A odhodlaně jeho máma požádala soud, aby otci za zlí a nepromluví spolu třeba týden. k tomu dodal, že od soboty, kdy se nebude smět setkat s tátou, už Mně odpovědí, a proto jsem si myslel, nepromluví nikdy. Přidám se k němu, sliboval jsem sám sobě s očima plnýma lítostivé vody, a potáhneme to spolu jako dva němí.. Zůstal jsem v parku až do tmy. Shůry ji stříbrně propichovaly signály světů tak vzdálených, že se mi ůžil dech. V jedné knížce jsem četl, že v těch šílených propastech času a dálek se určitě nacházejí živé bytosti, ale že se s nimi nikdy nesetkáme. S tátou to bude skoro stejné. Bude žít jinde a jinak, nic o něm nebudu vědět. Jako kdyby žil na planetě kdoví jak hluboko utopené ve vesmíru. A najednou mě napadlo, že třeba existuje planeta, na níž se lidé, kteří mají děti, nerozváděj i, jelikož něco tak ukrutného je prostě vůbec nenapadne, nebo proto, že v ovzduší každě ho domova je rozptýlená nějaká chemická látka, bez které rodiče nemohou natrvalo žít. Vtom padala hvězda a já pomyslel na to jediné, co mělo cenu, aby se naši nerozvedli. Sledoval jsem meteor, jak přeškrtává tmu, a zdálo se mi, že dopadl na konci parku, v místech, kde je travnatý.plácek ukrytý mezí křovísky. Zabydlely se na něm kočky, které lidé vyhnali. Vyskočil jsem, rozběhl se tam, a zase se zastavil. Naši už přece byli rozvedeni a padající hvězda na tom nic nezmění, i kdyby doopravdy plnila lidská přání. Loudal jsem se domů a přemýšlel, jeli domov ještě správné a platné označení, když v něm nemůže být táta. Myšlenky se mi znovu vrátily k meteorítu, k pověře o padajícich hvězdách. Když připustím, uvažoval jsem, že někdy se pověra naplní, jinak by přece nevznikla, a že tím vyvoleným byl meteorit, který jsem před chvílí pozo'roval, pak musí jít stranou otázka, zda přání bylo či nebylo smysluplné, skromné čí neskromné, protože v pověře není žádná zmínka o nějakých podmínkách platnosti. Táta by řekl, že jsem vymyslel další nerozhodnutelnou otázku, na ty prý jsem přeborník už od malička. Naposledy jsem chtěl vědět tohle: kdybychom viděli svět černobíle jako v televizi, používali bychom při kreslení pastelky barevné, anebo také jen černobílé? Kdyby platilo, že padající hvězda, opakoval jsem si, a najednou mě napadlo něco ůplně jiného. Jestliže meteorit dopadl na plácek, pak tam dosud leží. Tuhle otázku mohu rozhod-. nout. A táta by měl fantastíckou radost, kdybych mu jej přinesl do sbírky, ačkoli by z toho vznikl také obtížně. rozhodnutelný problém, protože on měl sbírku pozemských nerostů a o tělese jiného světa nemůžeme s jistotou. rozhodnout, zda jde o nerost. Pádil jsem na konec parku jako surf hnaný vichřici. Když jsem proběhl křovím, rozprchl se zprostředka plácku houf černých kočičích stínů. Ale jedno malé klubíčko tam zůstalo, oči mu svítily zeleně a u jeho předních tlapek ležel kámen velikosti labutího vejce, který světélkoval jako ručičky na hodinkách, co nosíval děda. Opatrně jsem kámen zvedl. Byl lehčí, než jsem očekával, trochu zploštělý, a dosud teplý. Prohlížel jsem si jej a měl pocit, že jsem našel drahokam. A k němu malého strážce, kotě jako vylouplé z toho vejce. Slabounce mňoukalo. Zlehka jsem je vzal a přitiskl k tváři, protože kočky se

35 mi hrozně líbí, ale rodiče nikdy nedovolili, abych směl nějakou chovat. Jenže nyní bylo všechno jinak. Rozvedli se a ani trochu je nezajímalo, co na to já. Dali mi příklad. Vzpřímil jsem se, strčil kotě i meteorit za bundu a se zuby odhodlaně stisknutými vykročil k domovu. Táta už se takě vrátil, hned se do mne s mámou pustili, kde jsem byl tak dlouho. "Pro kamaráda," řekl jsem sveřepě a vylovil kotě na světlo. Bylo černé, téměř do modra, jen pod krkem se bělal flíček jako medailónek. "Tak je zase odnes, kdes je vzal!" poručila máma zpříkra. "Ne," vzepřel jsem se. "Slyšíš ho?!" vyjela máma na tátu.,,je to tvá vina, že neposlouchá. Poruč mu tedy ty!" ušklíbla se a mínila odejít do pokoje. Ale táta namítl:,,já? Mne vynech! Ten měsíc, co tu ještě budu bydlet, mi kočka překážet nebude." Máma se vztekle otočila, už jsem se začal krčit, abych chránil kotě. Asi se vylekalo také, protože se mu zježila srst. Nic se však nedělo, máma se nehýbala, byla zticha, hleděla na kotě. Podíval jsem se na černé klubíčko ve své náruči a byl bych se vsadil, že ze srsti se šíří namodralý přísvit a vymazává z máminy tváře zošklivující zlost a vrací do ní laskavost a snášenlivost. "Potřebuje bedničku a písek," řekla tiše a pokročila ke mně, pomalu vztáh-. la ruku a něžně kotě pohladila. Hlasitě jsem vydechl. Kotě otočilo hlavičku k tátovi, jako by si přálo, aby i on něco řekl, a táta se nabídl, že dojde pro písek. A máma řekla: "To budeš hodný." Kotě.zvrátilo hlavičku a svými smaragdovými světýlky na mne zasvítilo, jako by se se mnou chtělo podělit o radost, že jsme vyhráli. Stál jsem jako svatý na Karlově mostě, úplně kamenný, nejvíc z toho, jak hezky spolu máma s tátou mluvili. Kdyby mě máma nevzala za ruku, abychom šli najít vhodnou krabici pro kotě a připravili mu koutek na spaní, dělal bych otesaný pískovec kdoví jak dlouho. Na meteorit jsem si vzpomněl, až když táta odešel s lopatkou a kbelíkem pro písek. Odnesl jsem jej do pokoje, položil doprostřed stolu a zhasl světlo. Meteorit stále ještě světélkoval. Vrátil jsem se do kuchyně. Máma se mazlila s kotětem. No tohle! Vždycky tvrdila, že kočky nesnáší, a teď měla jednu na klíně, drbala ji pod krkem, za. ušima, a dokonce se usmívala. Na mou duši, že jsem trochu žárlil. "Prohlédla jsem je," řekla jako na omluvu. "Kdo ti je dal?" "Našel jsem je v parku." "Určitě!" zapochybovala. "To by bylo špinavé, mělo by klíšťata. Ale tohle je jako z kočičího salónu." Předala mi je a přinesla krabici od bot Vystlanou starým svetrem. Do misky nalila mléko, nalámala do něho rohlík. Krátce nato se vrátil táta a do víka krabice přetaženého plastikovým pytlíkem urovnal písek. "Našel jsem v parku ještě něco." Chtěl jsem dodat, pro tebe, tati, cosi mi v tom však zabránilo. "Pojďte se podívat!" Zavedl jsem rodiče do pokoje a nechal zhasnuto. Meteorit světélkoval, ale přísvit nepůsobil ani v nejmenším strašidelně. "Co je to?" šeptla máma jako očarovaná. "Kdes to vzal?" řekl táta s nadšením. Rozsvítil jsem. A div ne po špičkách jsme se blížili k vejčitému kameni. Určitě přiletěl z vesmíru, říkal jsem si, z jednoho z těch dalekých světů, s nimiž nás spojují jen stříbrná vlákna světla, která však nemůže nic zpřetrhat a žádný mrak je nezastíní natrvalo. Posadili jsme se ke stolu a dívali se na tu podivnou nádheru. Kámen měl tmavě modrou barvu a na několika místech byly ostrůvky černě tak syté, že vypadaly jako tunely do nekonečna. Vtom jsem na klíně ucítil lehký dotek. Kotě s ocáskem vztyčeným jako anténka se ke mně lísalo a přes hranu stolu se koukalo na tmavomodrý zázrak. "Přišlo za námi, jako by k nám odjakživa patřilo," řekl jsem a sevřela mě lítost, že my vlastně nejsme my, protože máma s tátou už k sobě nepatří. Kotě vyskočilo na stůl a já trnul, čekal, že ho má máma zlostně smete, neřekla však ani slovo. Kotě přešlo před ní, seskočilo jí do klína a spokojeně švihalo ocáskem. "Mám dojem, Petře, žes našel ně.co velice zvláštního a vzácného," řekl táta. Znovu jsem měl v úmyslu říct, je to pro tebe, ale máma mě předešla a povzdechla si: "Nikdy mi nikdo nepřinesl kytky, a tak ani nemáme vázu. Ale tohle je také hezká ozdoba, líbí se mi." Kotě vyskočilo na stůl, přešlo k tátovi a seskočilo do klína jemu. Všichni jsme se tomu zasmáli.,,jak ho pojmenujeme?" zeptal se táta. "No, Petře," vyzvala mě máma.,,jak?" "Když já nevím, jestli je to kocourek nebo kočička," přiznal jsem se a zrudl. Táta to začal zkoumat a po chvíli prohlásil, že kocourek. "Když kocourek, tak Orion," rozhodl jsem. Třeba ten podivný kámen přiletěl ze souhvězdí Orionu. A první, koho na Zemi spatřila bytost, co přicestovala uvnitř, byly kočky. Vzala na sebe jejich podobu, aby se s nimi dohovořila. Pak jsem se zničehonic objevíl já a bytost už nestačila podobu změnit, možná to podruhé ani nešlo. Zvykli jsme si na Oriona a on na nás, stal se naším miláčkem. Táta o něm prohlásil, že je koči<ií šlechtic. Prý ještě neviděl kocoura, který by tak dbal na čistotu a měl tak vybrané chování. Něco na tom bylo. Orion nikdy neudělal loužičku jinde než do svého písku, nikdy nic neshodil, nesnědl, co nedostal od nás, nepletl se pod nohy. A měl ještě jednu zvláštní schopnost: čich na bouřky mezi mámou a tátou. Jakmile se v jejich hlavách nakupily černé mraky zloby, objevil se poblíž a díval se z jednoho na druhého svýma nádhernýma očima, zježená srst jako by temně modře zářila. A máma s tátou se zastyděli, vychladli, omluvili se, začali být na sebe milí. Už jsem nepochyboval, že z meteoritu se šíří blahodárně působící látka nebo záření a že Orion to působení usměrňuje. Večer co večer jsme teď sedávali okolo stolu, drželi černou hodinku, a zatímco jsme si povídali, Orion jednoho po druhém obdařoval svou něžně lísavou přízní. Nevím, co si mysleli máma s tátou, ale já měl pocit, že Orion mezi námi natahuje neviditelné nitky laskavosti, snášenlivosti, ohledů a zároveň vztyčuje hradby proti zlobě a všem těm ošklivostem, které u nás byly zabydleny úporněji než mravenci faraóni. já jsem se přestal vztekat, chovat se vzpurně, drze a ošklivě. A když to na mne přece jen sedlo, objevíl se Orion, začal se mi otírat o nohy. a mně se vrátila rozvaha i soudnost. Táta se po měsíci neodstěhoval. Nevěděl jsem proč, ale neptal jsem se. Třeba zapomněl. Směšné zdůvodnění, vím, avšak ponechávalo naději. A pak jsme jednu sobotu jeli s tátou sbírat nerosty a máma se přidala. A příští neděli jsme šli společně do divadla. Už jsem uvěřil, že všechno zůstane tak, jak to je. Ale nezůstalo. Tři měsíce poté, co se rodíčé rozvedli, jsme zase jednou seděli u stolu, na němž stále ležel meteorit. A náhle táta položil mámě svou ruku na její a oba se na mne podívali a táta řekl: "Musíme ti oznámit, že jsme se s mámou rozhodli...," trochu ho zradil hlas a já citil, jak mi strach hřebelcuje kůži, "... že se zase vezmeme." Na mou' duši, meteorit zazářil jásavou červení. A mě napadlo, že radostí. A nejspíš i úlevou, že mé nesplnitelné přání splnil. Na stole se objevil Orion, vykračoval si jako vítěz, s anténkou namířenou ke hvězdám, jako by tu skvělou zprávu vysílal do celého světa. Rodiče měli svatbu za čtrnáct dní. Bez pompy. Jen oni dva, dva svědkové, já a Orion vykukující z malé sportovní kabely. Po slavnostním obědě, který připravovala máma s tátovou pomocí, jsme už bez Oriona odjeli na hřbitov, položit kytku na dědečkův hrob. Jeho se to všechno také týkalo, i když se nedoví, že konec byl jako z pohádky. Vrátili jsme se domů. Orion neležel ve své krabici. Určitě seděl u meteoritu, občas to dělával. Šel jsem do pokoje a na prahu strnul. Meteorit byl pryč. Táta prohledal všechny kouty a neustále opakoval, to jsem blázen, to přece není možné. Pak se konečně zarazil a zamyšleně dodal: "Víte, co jsem si teprve teď uvědomil? Že Orion za ty tři měsíce, co u nás pobyl, vůbec nevyrostl. Býval by se vešel do toho zvláštního meteoritu. A ten je také pryč. " Máma mě tiskla k sobě, hladila po vlasech, aby zmenšila mou lítost. Viděl jsem v duchu Orionovy velké oči a jako bych v nich četl: Teď už víš, co bude dál, tak se měj hezky. "Bude ti chybět," řekla máma soucitně. "Bude. Ale nyní mám místo něho zase vás. Oba." Po večeři zůstáváme chvíli sedět u stolu, abychom si popovídali a byli si tak bližší, nejsme přece z různých koutů vesmíru. To místo, kde kdysi ležel meteorit, slabě opalizuje, já aspoň tu hebkou zář vidím. A vím, že i kdyby byl svět černobílý, já bych ho víděl barevně. Kresba J. Kubát 19

36 ZADÁNO PR TECHNKY PŘEDSTAVUJE ME VÁM sahuje úplnou modelovou alternativni výzbroj, nemá daleko k superlativům. Vždyť například taková renomovaná firma, jakou je japonská Hasegawa, obdobnou výzbroj ke svým modelům běžně nepřikládá a prodává ji v samostatné kolekci. Ke kladům také patří "chytrý" obal od našeho spolupracovnika, malíře Jaroslava Velce. Opomeneme-i tradičně výborný titulni obrázek, najde modelář na přebalu barevné vyobrazeni dvou československých letoun,j verze MF, finskou verzi BS a sovětskou SMT Navíc jsou výlisky uloženy do vany z čirého plastiku, která je chráni před poškozením a vlastní obal vyztužuje. Zručný modelář vanu zužitkuje k lisováni konverznich kabinových krytů A Šedivá,:jednadvacítka" testovaná ábíč kem '' Mig verze MF, tentokrát v ochranné kamufláži, a.. jednadvacítka" verze SMT a odpadne mu pracné shánění tohoto materiálu. Celkový dojem podtrhuji snad vůbec prvni správné československé obtisky, které jsou výrobkem podniku Krystalex Nový Bor. Tolik k prvním dojmům nad právě otevřenou stavebnici. Ovšem při vlastní stavbě počáteční nadšeni poněkud opadne. OEZ Letohrad se totiž nevyvaroval nováčkovských chyb, a tak má stavebnice i své nedostatky. Snad největším je stavebni návod. když na první pohled působí úhledně a je výtvarně dobře zpracován, při bližšim zkoumáni modelář zjisti, že návod je nedokonalý. Nejedná se totiž o stavebni návod v pravém slova smyslu, jak jej známe napřiklad u modelů družstva Směr, nýbrž jen o "rozstřel". Pro mladši modeláře bude obtížné správně přilepit kryty podvozku, brzdici štity nebo Pitotovu trubici. Na dílech totiž chybi označení, kam se maji nalepit táhla hydrauliky a podobně. Při lepení také zjistí, že profil křidla je u kořene příliš tlustý, a tudiž je potřeba vytmelit přechod do. trupu. Výhodnější je spodní poloviny křidla (dily 16a 18) sbrousit ještě před sestavenim. V každém při-. padě bude také potřeba upravit hřbet trupu za kabinou, neboť její kryt je asi o milimetr užši. Chybí označení, kde uřiznout hřbet trupu při stavbě verzí BS a SMT, jak sbrousit příď pro verzi SMT a jak upra-. vit svislou ocasní plochu. K nedostatkům také musime přičíst skutečnost, že ač má model bohatou alternativní výzbroj, nikde neni určeno, která její část patří k té čí oné verzi letounu. Přes uvedené výhrady je však "jednadvacítka" skutečně výborný kit, který se při trošce trpělivosti každému odměni dokonalým modelem letounu MiG-21 v měřítku 1 :48. O kvalitách stavebnice svědčí i to, že mig postavený bez konverzních úprav stojí "na třech bodech" a neni potřeba jej dovažovat. Na další modely z Letohradu se tedy můžeme právem těšit. Foto Miroslav Martinovský a archiv OEZ Václav Šorel MiG-21 MF/ BS/ SMT Měřítko: 1:48 Počet dílů : 122 Výrobce: OEZ Letohrad, závod SO LT, Jablonné nad Orlicí Ctlna: 70 Kčs Když jsem dostal k posouzeni zkušební vzorek letohradské "jednadvacítky", bylo mi okamžitě jasné, že držím v ruce nejlepší model stíhaciho letounu MiG-21 z celé světové produkce, nejlepši českosloven skou "čtvrtku" a možná i nejlepši československý model. Dokonalé negativni ryti, nebývale čistý povrch a množství detailů překvapi každého, kdo krabici poprvé otevře. Když pak modelář zjisti, že z kompletu může postavit jednu ze tří variant migu (MF, f3s nebo SMTl a že stavebnice ob- 20

37 ! KODA FAVORT 136. r MODELÁŘŮM :J ~ ~ ~ O z.~ :31 ~ ll. ~ ~ 1: 24.Ci: - ~ 2 ~ W.~ ~ '=i w 8 ' ~ kresbaj.velc

38 ŠKODA FAVORT 136 LUX Podíváme-i se do naučného slovníku a nalistujeme heslo favorit, zjistíme, že se jedná o osobu zahrnovanou přízní, oblíbence nebo o předpokládaného vítěze. Nový osobní vůz Škoda Favorit se sice představil teprve nedávno, ale zájem, kterým byl obklopen na brněnském veletrhu, i široká pozornost sdělovacích prostředků svědčí o tom, že přízeň motoristické veřejnosti si získává na první pohled. Je elegantní, prostorný, rychlý, úsporný a nový v každém směru. Jeho tvůrci, vývojoví pracovnici o. p. AZNP Mla<!á Boleslav, spolu s řadou kooperuji-. cích partnerů mohou právem očekávat,. že bude skutečným favoritem i u zákazníků a že obstojí v náročné světové konkurenci. Aby se toto očekáván í splnilo, dostala nová škodovka vlastnosti odpovidající soudobé světové úrovni, což potvrdily náročné zkoušky prototypů. Škoda Favorit 136 Lux se řadí mezi moderni vozy nižší střed ní třídy. Pro základní typ byla zvolena pětidveřová dvouprostorová karosérie s výklopnými zadními, takzvanými pátými dveřm i. Tvar karosérie navrhla přední italská firma STLE BERTONE SpA a optimalizovala jej v aerodynamickém tunelu karosárny Pininfarina, kde se na modelu i na prvním prototypu uskutečnilo přes devadesát měřeni. Konstrukční a technologické řešeni je však d ilem našich techniků. Výsledkem jejich práce je nejen zdařilý vzhled vozu, ale i příznivá hodnota součinitele čelního odporu (c x =0,36) spo.lu s optimálním konstrukčním zpracováním, které respektuje právě budované technologické zařízení v AZNP. Karosérie splňuje i všechny zákonné požadavky na bezpečnost. Zdařile řešená příd i záď, pohltí při nárazu značnou část kinetické energie a chrání ťak tuhý prostor pro cestující. Vzhled karosérie charakterizuje mírně klínovitý profil, svažující se příď s dosti velkým převisem, čelni sklo skloněné do úhlu padesát tři stupně, plochá střecha a lomená splývajicí záď. Do karosérie jsou vestavěny velkoplošné plastové nárazniky. Velká zasklená plocha zaručuje dobrý vý.hled všemi směry a také vůz opticky odlehčuje. Prostorný interiér je uspořádán i vybaven podle nejnovějších bezpečnostních a ergonomických požadavků. Obě přední samostatná, anatomicky tvarovaná sedadla jsou podélně přestavitelná, opěrky hlavy se dají posouvat na výšku do čtyř poloh. Zadni sedadlo i jeho opěradlo jsou v základním provedeni modelu Lux nedělené, a neni-i sedadlo obsazeno, lze jeho sklopenim vpřed zdvojnásobit objem zavazadlovéh o prostoru. Ve stíněném výklenku jednodílné p lastové přístrojové desky jsou přehledně uspořád á ny přístroje a kontrolní svítilny. Je zde vedle rychloměru a analogových hodin umístěn teploměr chladici kapaliny s ukazatelem stavu paliva. Velkoplošné kontrolní svitilny jsou zřetelně označeny symboly, rychloměr má zabudován denní a celkový poč i tač ujetých kilometrů. Po obou stranách přístr.ojů jsou ve snadném dosahu tlačítkové spínače, uprostřed přístrojové desky ovládací prvky ventilačni a topné soustavy. Dvěma kombinovanými sp í nači vlevo pod volantem se přepínají dálková a potkávací světla, ovládají se ukazatele směru, světelná i akustická houkačka. Vpravo pod volantem jsou umístěny ovládací prvky dvourychlostních stě r ačů, ostři kovače čelního skla a sběrače s ostřikovačem zadního skla. K přednostem nového vozu Škoda patří vynikající jízdní vlastnosti, dané konstrukcí podvozku. Umožňuje je p ředevším nezávislé zavěšeni všech kol na osvědčených nápravách. Před ní náprava je typu Mc Pherson s trojúhelníkovými spodnimi příčnými rameny a tlumičovými vzpěrami. Jejich horní konec je v karosérii otočně upevněn axiálním valivým ložiskem, které je uloženo v pryžovém lůžku. Kliková zadní náprava má vlečná ramena spojena zkrutnou příčkou, působ í ci jako stabilizátor. Obě nápravy jsou od pérovány poměrně měkkými vinutými pružinami, jejichž účinek postupně doplňují př í davné pružiny z pěnověho polyuretanu. Přesné a citlivé ovládání vozu umožňuje řízení s hřebenovou převodkou. Přední brzdy jsou kotoučové s plovoucimi třmeny, zadní bubnové. Všechny mají bezazbestové obložení. Ovládaci silu na pedál brzdy snižuje podtlakový posilovač. Byly vyvinuty i nové "sedmdesátiprocentní" bezdušové pneumatiky sladěné s vlastnostmi podvozku a charakteristikou pérování. Jejich univerzální desén OR 37 vyhovuje značně rozdílným provozním podmínkám a optimálně splňuje požadavky na trakčn í a vodicí vlastnosti, hlučnost vozu i životnost. Vůz má kapalinou chlazený řadový čtyřválcový motor s rozvodem OHV, umístěný napříč před přední poháněnou nápravou a skloněný o 20 vpřed. Spolu se spojkou, pětistupňovou převodovkou a čelní rozvodovkou s kuželovým diferenciálem tvoři celistvý blok poháněcího ústrojí. Celé poháněcí ústrojí je pružně uloženo mezi podběhy předních kol. Motor má objem 1,3 litru, kompresní poměr 9,7:1 a výkon 46 kw/5 000 min- '. Je určen pro provoz s benzinem oktanového čísla 96 (VM) a rovněž s bezolovnatým benzínem. Suchá jednokotoučová spojka je ovládána mechanicky lanovodem a nevyžaduje seřizování. Má lamelu s bezazbestovým obložením, axiálně i torzně odpruženou, s torzním tlumičem kmitů. Škoda Favorit 136 Lux je moderní rodinný vůz vysoké užitkové hodnoty. V optimálním kompromisu dokáže splnit i proti. chůdné požadavky, jako například co nejprostornější interiér v poměrně malé karosérii, univerzální využitelnost, dobré dynamické vlastnosti při minimální spotřebě paliva a další. Největší rychlost i zrychleni jsou zárukou svižné jízdy i s p l ně zatíženým vozem, což je jedním z prvků aktivní bezpečnosti. Vysokou aktivní bezpečnost však předevšim zaručují výborné jízdní vlastnosti vozu. Přitažlívá je i spotřeba paliva. Při rychlosti 90 kmih činí 5,21/100 km a ve smíšeném provozu jen nepatrně převyšuje hodnotu 6,51/100 km, s jizdním dosahem přes 700 km. Majitelé vozu ocení i snadnou obsluhu a malé nároky na údržbu, snižující provozní náklady. ng. M. Pech Foto Otakar Gregora a Miroslav Bakeš

39 ZADÁNO PR TECHNKY "'-/~ LL. ROZHOVORY NAD PÁJEČKOU 12 "Tak se blíží vánoce a konec roku, máš pro mne něco zajímavého?" " Samozřejmě. Co kdybys udělal blíkač neboli t ranzistorový přerušovač s doplňkovýmí tranzistory...",, '.. a podle schématu, který jsi mi přinesl na naše první setkání nad páječkou, ne? To si myslíš, že jsem všechno zapomně l, a chceš začít znovu? Mám náhodou ábíčko čislo 6/86 se schématem pře rušovače pečlivě uschované, podívej!" "A to je dobře. Nemusím ho alespoň opět kreslit. Ne, nic nenamitej, hned ti vše vysvětlím. Takové schéma je přece možné použít několikrát, jen musíš vědět jak. Zanedlouho začne nový rok, tak co kdybys poslal svým kamarádům novoroč enku? Když jí zhotoviš jako desku s plošnými spoji a uvedeš, jaké součást -.. ky se do ní mají zapájet, bude to dokonce blikající novoročenka. Už chápeš, viď? Na obrázku 1 vidíš obrazec desky s plošnými spoji v měřítku 1: 1. Obrazec tvoří nejen vodivé cesty pro spojení součástek, ale i nápis PF (pour féliciter), což je francouzské blahopřání k Novému roku, česky to doslovně znamená pro štěstí. Tedy pro štěstí v roce 1988! Až si podle obrázku zhotovíš desku s plošnými spoji, vyvrtej všechny díry vrtákem průměru 1 mm a k přichycení objímky pro žárovku zvětši příslušné otvory na průměr 3,2 mm (v písmenu F a v první osmičce). Pak překresli nebo vystříhni obrázek 2 a nalep jej na druhou stranu desky. V této podobě pošleš přání jako klasickou novoročenku, a kdo bude chtít, může si desku osadit součástkami uvedenými na nalepeném obrázku. Jen musíš dát pozor, abys obrázek při lepení neotočil vzhůru nohama." "Vidím, že elektrolytický kondenzátor může být buď válečkový, například typ TE 981, nebo pro plošné spoje TE 004. To. je výhodné. Teď si ale vzpomínám, že mi ně' kteří čtenáři telefonovali, že se už nikde tranzistory GC 516 a 102 NU 71 neprodávají a vyřazené desky ze starých počitačů také nemaji." "To je pravda. Ale TUN může být vlastně každý tranzistor typu n-p-n a TUP typu p -n-p. Jen bude asi potřeba u křemíko vých tranzistorů změnit odpor rezistoru R2 (68 kol. Dá se to udělat tak, že se na místě R2 zapojí rezistor asi 10 kn v sérii s odporovým trimrem 0,1 Mn. Otáčíš trimrem a v okamžiku, kdy blikač začne pracovat, změříš odpor této dvojice. Pak zapojíš rezistor s hodnotou naměřeného odporu místo původních 68 kn. Výhodnější je však vyzkoušet v zapojení různé germaniové tranzistory. Mohl bych sice tvým kamarádům několik tranzistorů, jako jsou GC 516, přene. chat, ale na všechny by se určitě nedostalo." "Však oni si nějak poradí. Ale pomoz mi v jiné věcí. Neustále ode mne někdo chce různé plánky a návody na stavbu elektronických př í - strojů. Kde je mám brát? Kdybych jim tak mohl poslat plánky s novoročenkou, to by byl dárek k Novému roku!" " v roce 1988 bude zá - jemcům o elektroniku posílat své náměty radioklub Ustřed ního domu pionýrů a mládeže v Praze. Sděl proto každému, kdo má o návody zájem, tuto adresu: ÚDPM, Havlíčkovy sady 58, Praha 2. Ale nezapomeň, že si mohou napsat jen o ty plánky, které radioklub vydal, jiné nedostanou! No a kdo je z Prahy, mů že se do ÚDPM Julia Fučíka vypravit osobně a některý z plánků si vybrat. Pro jistotu o + / (0 /'-..." 01..:...;3~, 8::..V.:...c 0,3 A // 220 c=:::; ti vypíši dosud vydané a nerozebrané tituly. Pak stači jen korespondenčni lístek, na něj vypsat třípismenové zkratky názvů plánků a svoji čitelnou adresu. Tak můžeš svým kamarádům poslat k novému roku blikajicí blahopřání a radioklub ÚDPM JF jim za tebe pošle jako,přílohu' plánky přistrojů, které si budou moci v novém roce zhotovit." "Doufám, že to budou hlavně soutěžni konstrukce, tranzistorový maják a zvukový generátor. Co se mne t~če, j~. už má"':l oba tytťl výrobky zabalene a pnprave~e k odeslání do soutěže. Uzávěrka 15. kvetna 1988 se již blíži!" Plánky radioklubu ÚDPM -lf: ANO automatické nouzové osvětlení BKO barevný kód (kartička) CSP časový spínač EHK elektronická házeci kostka EOT elektronický otáčkoměr ES elektronická siréna HL hlídač HLU hlukoměr "... / y~ c~b ~ TUP +20M e PO indikátor potlesku SB indikátor stavu baterií ZT integrovaný zkoušeč tranzistorů KPR korekční předzesilovač KPV kapesní přijimač pro VKV KSO kontrola světelného okruhu MET metronom NZD nízkofrekvenční zesilovač 20 W PBC přijímač bez cívek PMK přímoukazující měřič kmitočtu PS poplašná siréna RPE radiotechnické pexeso (hra) SST správná stopa TBZ tranzistorový bzučák TEO technická olympiáda (5 lekcí) TMA tranzistorový maják TZC tranzistorový zesilovač 4 T 76 TZV tranzistorový zvonek ZGE ' zvukový generátor ZSA zkoušecí stroj z alobalu ZTR zkoušečka tranz i storů ZZV zajímavý zvonek -zh- Foťo Miroslav Martinovský

40 Malé metro Když jsem při nedělních procházkách kráčela pražskými ulicemí a obdivovala jejich stověžatou krásu, mnohokrát jsem si říkala, co asi může být ukryto pod jejich povrchem. Tehdy jsem ještě netušila, že je tam cenný poklad. Nepředstavujte si ho však v podobě zlatých mincí, šperků či truhlice naplněné drahým kamením. Je totiž začarován do nejrůznějších trubek, kabelů a drátů. Věcí tak obyčejných, přesto pro život města nezbytných. Možná, že namítnete, co je to za podivný poklad. Věřt e, že bez něj by v našich domácnostech netekla studená ani teplá voda, nesvítilo by světlo, ve většině bytů by se netopilo, nemohli bychom si uvařit oběd ani zatelefonovat. A tak potrubí, kabely, dráty a další zařízení jsou ve skutečnosti cenností, bez které se již současná civilizace neobejde. A protože každý poklad je potřeba chránit, začali stavbaři počátkem sedmdesátých let plánovitě budovat i ochranu pro tato zařízení. Jistě se již někteří z vás svezlí pražským metrem, a dokážete si tedy představit dlouhý tunel. Podobné tunely se budují ve zmenšeném měřítku i pro ukládání podzemních sítí. Toto malé metro odborníci nazývají kolektory a můžete se s nimi setkat nap ří klad na nově postavených sídlištích. Vybudovat bezpečnou podzemni chodbu je práce pro silné a zdatné muže. Přesvědčila jsem se o tom v blízkosti stanice metra Primátora Vacka. V současné době zde probíhá výstavba hloubeného kolektoru, kterou provádějí pracovnici nženýrskopr ů myslových staveb Praha. Musím se přiznat, že když jsem bloudila mezi hlubokými výkopy a kolem mne projižděly nákla-. ďáky, jeřáby a další mechanismy, nedovedla jsem si představit, že se za čas podzemní chodby zasypou, povrch se osadi zelení a o kousek dál vyroste s í dliště s mateřskou školou, školou a obchodní sítí. A možná že pro mnohé budoucí obyvatele zůstane tajemstvím, že pod zelenajícím se trávníkem, vzrostlými keři a stromky se ukrývají dlouhé podzemní chodby. Zatím jsem však stála ve výkopu a sledovala montážníky, jak spoleh l ivě usazují těžké panely. Po mém neočekávaném přichodu přerušili na chvilku práci a já se mohla zeptat, jakým způsobem se postupuje při výstavbě těchto podzemních chodeb. Dozvěděla jsem se, že ještě před zahájením vlastni výstavby se musí provést přesná geodetická měření, při kterých se stanovi, kudy kolektor povede. Z bezpečnostního hlediska nesmí být umístěn pod obytnými domy. Na základě těchto měření se vypracuje projekt a stavba může být zahájena. Na výstavbě se podílejí především specializované stavební závody. V počáteční fází začne bagr hloubit několik metrů hluboký výkop, který se potom osazuje železobetonovými konstrukcemi, a to dvojím způsobem. První způsob umožňuje pokládat železobetonové rámy těsně vedle sebe, v případě druhém se mezi železobetonové rámy vkládá betonová deska. Když se kolektor smontuje, vyplní se spáry mezi dílci a zvenku se opatří izolačnim materiálem. Vznikne tak průchozí chodba, na jejíž stěny se přimontují konzoly. Na ně se pak ukládá elektrické vedení, telekomunikační kabely, plynové a vodovodní potrubí, které se barevně rozliší podle druhu. Může zde však být uložena i potrubní pošta. Při pokládání podzemnich sítí se musí dodržovat přísné bezpečnostn í zásady, které mají stejnou platnost pro celou republiku. Důležitou součástí kolektoru jsou i větrací šachty a potrubí, které od vádí nežádoucí vodu. Provoz kolektoru je řízen vlastní ústřednou, tzv. velínem, kde se pomocí elektroniky kontrolufi a ovládají jednotlivá zař í zení. Sleduje se například přímý únik plynu, úroveň teplot, účinnost větrání apod. Velín obsluhuje příslušný pracovník, který rovněž denně prochází kolektorem a kontroluje celkový stav zařízení. Každý kolektor je opatřen vstupy, tzv. komíny, a není proto potřeba při vzniklé havárii rozkopávat vozovku nebo chodník. Opravář bezpečně sleze po schodech a případnou poruchu odstraní.

41 Tam, kde nelze stavět hloubené kolektory, jedná se zejména o místa ve staré zástavbě, provádí se výstavba kolektorů ražených. Jsou umístěny v hloubce více než 10 metrů pod povrchem, a proto způsob jejich výstavby je ještě náročnější a můžeme jej přirovnat ke stavbě metra. Pro ražení štoly se používá razicí štít RLP 360 (č í slo v názvu znal1)ená průmě r štoly 3600 mm), který vidíte na našem obrázku. Stít má ocelový prstenec tvořící p r ůměr budoucí štoly. Je to v podstatě první ochrana pracoviště před zasypáním. Přesto téměř so u časně s hloubením dochází k vyzdívání železobetonovými oblouky, které tvoří kruhový průřez. Dále pak následuje obdobný způsob výstavby jako u kolektorů hloubených. K výstavbě kolektorů se použivá vedle bagrů, razicích štítů i celá řada dalších strojních mechanismů, jako například speciální zařízení na dopravu vykopané zeminy, hydraulické kladeče odstěnění apod. Při stavbě nacházejí uplatnění především pracovnící specializovaných stavebních profesí - raziči, betonáři, železáři, stavební zámečníci, potrubáři, svářeči, lakýrníci, instalatéři, ale i elektrikáři a spojoví mechanici. V budoucnosti se počítá s výstavbou kolektorů zejména na všech nově po stavených sídlištích, ale i ve staré zástavbě velkých měst. Například pro Prahu byl již vypracován plán kolektorizace, který se postupně začíná uskutečňovat. Podle něj bude vybudován celý systém kolektorů s napojenými technickými chodbami. Na našem obrázku vidíte výřez z plánku, který ukazuje, jakým způsobem bude probíhat kolektorizace v zastavěném území. Na kolektory druhého řádu (jedná se o hlavní kolektor, který spojuje jednotlívé městské čtvrti a napojuje se na kolektor prvního řádu, jenž je veden od hlavních zdrojů) budou připojeny kolektory třetího řádu, které povedou do jednotlivých bloků v zastavěném území - budou procházet pod jednotlivými ulicemi. Na ně pak budou navazovat přípojky (technické chodby) do domů, ve kterých bude v suterénech místnost pro ovládání domovních rozvodů. Přestože budování kolektorů je velmi náročné nejen z hlediska výstavby, ale i po stránce ekonomické, má řadu předností. Mezi hlavní patří ochrana žívotního prostředí obyvatel měst a sídlišť. Jak jsme se již zmínili, kolektory umožňují snadný pří stup do podzemí, a tak v případě poruchy není potřeba rozkopávat komunikace a těmito nepříznivými zásahy narušovat nejen zeleň, ale i celkový vzhled okolí. Kolektory rovněž chrání potrubí i sdělovací techniku. Vzhledem k tomu, že pod ochranou betonových stěn jsou uložená vedení v příznivějším prostředí, snižují se účinky koroze a životnost podzemních sití se prodlužuje. Rovněž není zanedbatelné, že v důsledku výstavby kolektorů odpadnou obyvatelům mnohých měst i nejrůznější nástrahy v podobě hlubokých výkopů, výmolů, jam i jiných nebezpečí. A tak již v nejbližší budoucnosti, zejména zásluhou stavbařů, kteří mají na výstavbě těchto podzemních chodeb hlavní podíl, ztratí především Praha podobu věčně rozkopaného města a ke kráse starobylých chrámů, kopulí a zlatých věžiček přibudou i ulice a uličky, které se nebudou muset již obávat nečekaných " chirurgických" zásahů. Naďa Synková Foto zapůjčilo ministerstvo stavebnictví ČSR PMD 85 Tentokrát vás podrobněji seznámíme s míkropočítačem, který jste už určitě alespoň koutkem oka zahlédlí. Zatímco favoritem našeho školství je Q 151, miláčkem svazáckých orgánů se stal naopak PMD 85. Dokonce SÚV SZM převzal patronát nad jeh() výrobou, neboť se ji zpočátku nedařílo rozjet do té míry, aby z továrny vycházely smysluplné série. Dnes už se s mikropočítačem PMD 85 můžete setkat v mnoha stanicích mladých techniků, v klubech vědeckotechnické činnosti mládeže, a dokonce někde i na školách. Počítač to byl na svou dobu celkem vydařený, i když dnes už ho jeho kolegové ve světě o několik koňských délek předstihují. Dosti však řečí úvodem, věnujme se nyní raděj i útrobám míkropočítače. když vlastně jakým? Je to s ním, jak ve známé písničce o Golemovi, o jehož konci kolují pověsti nejméně ve třech verzích. Mezi lidem počítačovým najdete pro změnu tři verze péemdéčka. Pokud už v Tesle Bratislava nevymýšlej i verzi čtvrtou. Úplně první verze PMD 85-1 byla vyvinuta v Tesle Piešťany a tam se také nějaký čas vyráběla. Osazena je, stejně jako většina našich mikropoč ítačů, m ikroprocesorem MHB 8080A. Paměť se člení na tři bloky. Volně přístupných je 32 kb paměti RAM, dalších šestnáct kb této paměti je blokováno pro grafické zobrazení v rastru 288 x 256 bodů. Zbývají ještě 4 kb paměti ROM, v níž je uložen obslužný program, tedy monitor. Grafika dovoluje zobrazení 48 znaků do 32 řádek při použití matice 6 x 8 bodů na znak. Počítač má snadno vyměnitel né moduly s programovým vybavením, které se do něj zasunují zezadu. Říká se jim ROM-PACK a jde vlastně o paměť ROM s kapacitou maximálně 16 kb. Součástí počítače je i deska rozhraní, tedy taková deska, jež obsahuje normalizované signály pro propojení s jinými počítači nebo vnějšími zař i zeními (třeba tiskárnou nebo kre~licím zařízením). Nyní se výrobou péemdéčka zabývá Tesla Bratislava, neboť Piešťany jsou vlastně továrna na součástky. V Bratislavě dostal počítač nový kabát a lepší klávesnici, řešeno bylo i přehřívání počítače. Navíc se objevil nový monitor v paměti RAM a jiný Basic ve výměnném modulu. Všechno se to jmenuje PMD 85 ~ 2. Název je důležitý, pokud budete shánět programy pro bratislavskou verzi mikropočítače. Nelze na ni totiž použit programy verze piešťanské. Oba typy zobrazují pouze černobíle, urči tým zásahem do vnitřností počítače se dá dosáhnout i barevných obrázků ve čtyřech barvách. V současné době z bran Tesly začíná vycházet verze PMD 85-3 a ta už umí i barevné zobrazení. Jako periférie slouží kazetový magnetofon, další výstupní za řízení v podstatě neexistují. Jde o bolest všech u nás vyráběných mikropočítačů. Jsou totiž vlastně "nahé". Vyskytují se pouze v tom nejzákladnějším provedení, a dál si uživateli pomoz, jak uznáš za vhodné. Stejné je to i s programovým vybavenim. Naši výrobci nepovažují za důležité dodávat i programy. Takže nezbývá než si programy vyměňovat s kamarády. Ale přes všechny nářky, jen kdyby péemdéček bylo konečně dost a prodávaly se i v obchodech! Jan Mittelbach 25

42 A[)ECEDA šk VNÝCH DEVČAT q Přání v balíčku BlBl RADí Mílá Míšo z P., budeš možná překvapená, ale děvčat i kluků s podobným problémem, jako máš ty, je obrovské množství. Zdaleka ne všichni mi napíší, ale jsem přesvědčená, že tuto situací sí musí prožít úplně každý člověk. Někdo jen jednou, jíný víckrát. Skoro bych se přikláněla k tomu víckrát. A ani věk to nijak neovlívňuje, prožívají to kluci í děvčata ve tvém věku, stejně jako lidé dospěli, moudří a zkušení (nechci-i říci staří). dospělí lidé se stále s někým seznamuji a pak se zase rozcházejí, aniž by S. vymenlll _.. adresy. pro ' d ospe -'hl e o člověka je totiž často velmi obtížné, aby si sám ujasnil, co vlastně chce. Proto pak třeba můžeš číst v novinách ínzeráty či výzvy typu: "Hledám dívku, která tehdy a tehdy jela tím a tím vlakem...". Ale jak praví známé české pořekadlo - pozdě bycha honit. Jen málokdy se podaří toho "ztraceného" známého znovu nalézt. Přesto nebo právě proto dostávám rok co rok vždycky po prázdnínách plno dopisů, ve kterých se klucí í děvčata ptají, stejně jako ty, jak mají nalézt toho či onoho, se kterým se o prázdninách se; známili. Na tuto otázku je jen jedíná odpověď. Ponech si hezké vzpomínky, jako na všechno ostatní z prázdnin, což už je také definitivně a nenávratně pryč. Nikdo přece nelituje, že se musel vrátit od moře čí z hor (nebo možná i lítuje, ale považuje to za samozřejmé, nehledá způsob, jak tam zůstat napořád). Stejným způsobem je třeba brát i kamarády z prázdnin. Věř Je to ovšem tak trochu trik - jedná se o dvourozměrnou skládanku, kterou snadno vložíte do obálky. Základním tvarem pro její výrobu je obdélník o rozměrech 11 x 15 cm. Do něj pak pečlivě, a hlavně přesně narýsujte tvar, který ukazuje obrázek - všechny míry jsou udány v centimetrech. Silná čára ohraničuje konečný tvar skládanky, tenká přerušovaná čára označuje místa přeložení. Budete-i pracovat s tužším papirem, obě rýhy si raději předem vyznačte tupým nožem nebo hranou nůžek. Barevné plochy, které po složení dávají představu trojrozměrného baličku, buď vybarvěte, nebo polepte barevným papírem jako koláž. Místo kreslené stužky můžet& na baliček nalepit kousek bavlnky či barevné vlny s předem uvázanou kličkou - dojem plastičnosti pak bude mnohem výraznější. Pak už jen zbývá do čisté plochy vepsat své přání, podepsat a poslat. Ještě jaká jsou pravidla: blízkým přátelům, spolužákům a příbuzným stačí křestní jméno; dospělým nebo známým, se kterými sice udržujete společenské kontakty, ale blízci přátelé nejste, se podepište celým jménem. -abrml, ze i ti, kteří si nezapomenou adresy vyměnit, se často dožívaji zklamání. Prázdniny utečott, napiše se několik pozdravů, jeden dva dopisy a veliké přátelství končí ve starostech všedního dne. Netvrdím, že je to tak vždy a pravidelně, i prázdninová přátelství mohou přetrvat, třeba i mnoho let, ale odhadla bych to tak na jedno z deseti. Nelituj proto, že sis o tu adresu neřekla, možná sis ušetřila mnohem větší zklamání. Takto ti zůstane hezká, ' ničím nezkalená vzpomínka. A uvědom si konečně, že už je dávno po prázdninách, že nastal obyčejný školní rok se všemi svými radostmi, starostmi i povinnostmi, a začni zase podle toho žít. Možná, že když se přestaneš zaobirat tím, co by bylo, kdyby..., přestanou mít tví spolužáci dojem, že jsi nafoukaná. Vzpomínky jsou nejen hezké, ale i potřebné, žít se však musí v přítomnosti. Přeji hodně štěstí. Ahoj. Bibi 26

43 NÁHRDELNíKY Dárky pro kamarádky by asi měly být jednoduché, vtipné, a hlavně co nejdostupnější cenově. tu nejlepší kamarádku totiž asi uvedete do rozpaků krásným, ale drahým dárkem. Těm to podmínkám vyhovují například náhrdelníky se jménem, na které vám přinášíme návody. Jsou originální, levné a do jejich výroby se můžete pustit doslova za pět minut dvanáct. Na obrázku 1 a 2 jsou náhrdelníky z drobných kousků silnější kůže. Z ní vystřihnete nebo vyřiznete oválky - raději podle předem přesně narýsované šablonky z papíru. Na každém z nich je vždy po jednom písmenku jména. První obrázek ukazuje oválky slepené v krajích k sobě, také kožená šňůrka je k nim přilepená (můžete ji ovšem í provléknout oběma krajnimi oválky). Na druhém obrázku jsou oválky pouze navlečené na řemín ku, jméno se dozvíte, teprve když se podíváte na každý zvlášť. Nejjednodušším náhrdelníkem je třetí - potřebujete však k němu několik větších dřevěných korálků. Písmenka na ně můžete psát černou tuší, na kůži je vhodnější černý nebo tmavohnědý centrofix. Pro lepení kůže je nejvhodnější některé z disperzních lepidel. -pit- Kakaový zákusek Potřeby : polohrubé mouky, másla nebo hery, cukru, 3 vejce, '/2 balíčku kypřicího prášku do peč i va, asi '/2 hrnečku mléka, sádlo na vymazání plechu, citrónová šťáva, moučkový cukr Změklý tuk, žloutky a cukr dáte do mísy a třete asi 10 minut do pěny. Pak postupně přidáváte prosátou mouku, kakao, prášek do pečiva, mléko a nakonec vmícháte ušlehané bílky. Takto připravené těsto přendáte pomocí stěrky na vymaštěný, hrubou moukou vysypaný plech se zvýšeným okrajem. Těsto stejnoměrně rozetřete po celé ploše plechu a dáte péci do předem předehřáté trouby asi 25 minut. Moučník necháte vychladnout a mezitím si připravíte polevu. Sťávu z celého velkého citrónu smícháte s prosátým moučkovým cukrem (asi 200 g) a třete, až je poleva lesklá a hladká. Takto vzniklou polevou potřete plochu moučníku a necháte zaschnout. Asi za 2 hodiny můžete krájet na čtverečky nebo obdélníčky. Plněné rohlíčky s ořechovou nádivkou Potřeby: polohrubé mouky, 50 9 cukru, másla nebo hery, 2 žloutky, 20 9 droždí, špetka soli, 5 až 7 lžic mléka (podle potřeby), 1 vejce na potření, tuk na vymazání plechu Ořechová nádivka: vlašských ořechů, 2 dl mléka, 80 9 cukru, vanilkový cukr, na špičku nože m leté skořice, perníkových nebo piškotových drobečků Nejdříve si uděláte kvásek: droždí rozdrobíte s troškou cukru do vlažného mléka a necháte vzejít. V míse utřete cukr se žloutky, přilijete kvásek, přimícháte postupně mouku, špetku soli a vypracujete ve vláčné těsto. Necháte kynout asi pů l hodiny. Pak těsto přendáte na vál posypaný moukou a rozkrájíte přibližně na 30 malých dílků. Ty rozválíte na obdélníčky, naplníte ořechovou nádivkou, svinete do válečků, válečky zahnet e do tvaru rohlíčku a naskládáte na vymaštěný plech. Nechát e v teple ještě vykynout, potřete je rozšlehaným vejcem a v dobře vyhřáté troubě upečete do zlatova. Vychladlé pocukrujete moučkovým cukrem. -batsměsmi, které se po vytvoření vzorku je!tě posypou zlatou, stři- ho nápad ujal. Před dvěma lety se pak z učili!tě železnobrodbrnou nebo skleněno u. drtí. ského podniku vyčlenil samostatný dvouletý učební obor vý- Vedoucí provozovny, soudružka Milena Bílková, mě provázela robce vánočnícl) ozdob. Prvni učni se již objevili i v Rokytnici po celou mou exkurzi, od samého začátku až po expedici, kde se a soudružka Bílková je s nimi velice spokojená, jsou prý!ikovozdoby dokončí přidáním záponky (kovové uzávěrky s krouž- ni. -MBkem) a balí do kraných ozdob je po- dle ní předev!ím tvůrčí práce, každý ze zaměstnanco totiž može přijít s novým nápadem, s novým vzorem, který je okamžitě projednán a ve většině případů i schválen. A protože tu od nápadu k výrobě není daleko, je tím zajištěna nejen neustálá obměna vzorů, ale i pestrost práce. Koneckonců je to i silná motivace pro všechny zaměstnance podniku, každého přece potě!í, když vidí, že se je- bic. Výroba sk'eně- rmii;:::;;;::::::::;:;:;:;;=:::;:;::'ii.iiiiiiiiili.~ Foto M. Břlriaihioiviáiiiiiiiiri~~;jii!i~~iiiiiiiiiiiiiiil 27

44 Přijměte rul(u, dárci hod. - "Haló! Odkud říkáte, že jste? Z ABC? A o co vám jde? Reportáž? O dárcích? Dobře, přijďte ve středu kolem desáté. To jich tady ještě pár bude." hod. - "Ne. V žádném případě zde nemůžete fotografovat. Na tom jsme se nedomluvíli. Napíšte žádost řediteli nemocnice a přijďte za týden." hod. -,,Á, to jste zase vy? Tak pojďte. " Prošla jsem vstupní branou transfúzní staníce fakultní nemocnice v Praze 10 (v podvědomí většiny lidí zakotvené jako vinohradská) a mohla jsem konečně začít. "Prosím vás," oslovíla MUDr. Marcela Greplová jednoho z dárců, "tohle jsou pracovnící z časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Chtělí by projít naši stanici s jedním z dárců a zjistít, jak vlastně takový odběr krve vypadá. Souhlasíte, abychom šlí s vámi?" "Ne, nesouhlasím. Najděte sí někoho jiného." Hned napoprvé odmrštění, dívali jsme se rozpačitě jeden na druhého a přemýšleli, že půjde-í to takhle dál, asi toho moc nenapíšeme. Než jsme nabrali dech potřebný pro hledání nějakého ochotnějšího dárce, opsala jsem si pro jistotu velkou informační tabuli umístěnou v čekárně. Stá- ~ostci~ PŘ ODBĚRU - 1. odběr vzorku 2. svačina 3. vyšetření lékaře - zápis 4. vlastní odběr krve 5. potvrzení v evidencí 6. občerstvení V silně pesimistické náladě mě totiž napadlo, že pří mé smůle nebude ochotný vůbec ni.kdo a mně nezbude než napsat už předem slíbené povídání (jaký nesmysl, tloukla jsem se do hlavy, slibovat něco předem) na základě těchto strohých faktů. Vyhlídky nevesely, truchlivy. Ještě štěstí, že do mých smutečních úvah zasáhla mladá a sympatická lékařka. Určitě bych jinak místo reportáže napsala nekrolog. "Mladá paní, prosím vás, tady 'soudruzi z ABC by chtěli napsat povídání o dárcovství krve. Mohli bychom si vás párkrát vyfotít a semtam se na něco zeptat?" Mladá paní, ze které se nakgnec vyklubala slečna. (konkrétně Lenka Cajová), naštěstí souhlasně kývla a my se konečně mohli vydat za tajemstvím odběru té zázračné červené tekutiny. "Co to máte?" zajímala jsem se, jakmíle mi trochu otrnulo, o papíry, které si nesla od okénka, ve kterém se prováděl zápis dárců. "Každý dárce má u nás kartu," předběhla Lenku doktorka Greplová. "Do té se zapisuje každý odběr, výsledek krevní zkoušky, vyšetření sedimentace. Po prvním odběru dostane navíc každý legitímací dárce krve. S ní a s občanským průkazem přichází pokaždé, když dostane písemnou pozvánku. No a pokud sem někdo jde poprvé a my o něm ještě vůbec nic nevíme, pří nese namísto legitimace přihlášku potvrzenou obvodním lékařem. Přihlášku získá snadno u místní pobočky Červeného kříže, přes ZV ROH apod." Po vyčerpávající odpovědí už opravdu

45 nezbývalo nic jiného než zajít se podívat, jak vše ve skutečností vypadá a probíhá. Vydali jsme se společně s Lenkou Čajo vou na odběr vzorku. V ordinaci stálo asi pět dárců s hrdě vysoukaným rukávem, povětšinou na pravé ruce, a s lahvičkou ranní moči v ruce druhé. Chvíli jsme počkali, než se jehla určená pro odběr zapíchne právě do ruky naší vyvolené dárkyně, a mezitím si vyslechli další odborný výklad. "Z tohoto vzorku se odebere krevní sedimentace, určuje se množství krevního barviva spolu s množstvím bílých a červených krvinek. Moč se vyšetřuje na obsah bílkovin. Pro vzorek se odebírá zkumavka krve. No a po odebrání jde krev do hematologické laboratoře a dárce do jídelny na občerstvení. " Lenka Čajová však občerstvení odmítla, takže jsme měli chvíli čas ji vyzpovídat. " Proč dávám krev? Těžko říct. Asi z přesvědčení. Vím, že muže nastat situace, kdy budu krev potřebovat zase já. Dostala jsem se sem přes Červený kříž. Jsem člen k o u esčk už sedm let. Čtyři odběry už mám- za sebou, teď jdu na pátý. Ale tady jsem posedmé. Dvakrát mi krev nevzali. Jednou jsem měla málo železa a podruhé zvýšenou sedimentaci. Doufám, že tentokrát to vyjde," usmála se a začetla do knihy, kterou si vzala s sebou pro ukrácení dlouhé chvíle. Doufali jsme také a obrátili se opět na MUDr. Marcelu Greplovou. "U nás se vlast n ě provádí dvojí odběr, " začala nás zasvěcovat do tajů soudobé medicíny. " Kromě toho klasického a zná mého, kdy se odebere určité množství krve (obvykle to bývá ml) a tím to vlastně pro dárce končí, se provádí ještě tzv. plazmoferese, kdy se odebraná krev odstředí, oddělí se plazma a zbytek, to znamená krvinky, se vrátí dárci. Tato plazma, ve které je vlastně koncentrován produkt podporující srážlivost krve, se pak dává lidem trpícím hemofylií. Výhodou plazmy je, že zatímco krev se může skladovat maximálně tři týdny, plazmu je možné zmrazit, čímž se doba její použitelnosti prodlužuje. Kromě toho se zde ještě vyrábí suspenze neboli směs, která obsahuje zvýšené množství krevních destiček nebo bílých krvinek. Tato směs je pak ordinována lidem, kteří jsou postižení nějakým nádorovým onemocněním. Velký problém je však zatím nedostatek dárců. Přitom se snažíme vyjít lidem vstříc, jak to jenom jde. Každý dárce, u kterého se uskuteční odběr, má nárok na celý den volna. A to i pokud by měl jít na noční směnu, která začíná v den, kdy byl odběr uskutečněn. Pokud jde na odběr žena, která se stará o malé d í tě, a neměl by je kdo hlídat, poskytne se celodenní volno manželovi. Ani za těchto podmínek však většina lidí není ochotná krev dát. Nezlomí je ani fakt, že vlastně díky odběru mají stálý přehied o svém zdravotním stavu. Každá vážná choroba by se totiž zákonitě při vyšetřeni nebo rozboru krve a moči musela projevit." MUDr. Marcela Greplová se smutně usmála a podívala se směrem k laboratoři, odkud právě vycházela laborantka s výsledky rozborů. Pro nás a naši "průvodky ni" bohužel nedopadl nijak příznivě. Len ka Čajová měla na kartě zapsanou sníženou hladinu hemoglobinu, a proto se ne mohla odběru zúčastnit. Doprovodili jsme ji tedy do ordinace, kde po vyšetření srdce a změřeni tlaku obdržela dvě krabičky ferronatu, a už sami se vydali do prvního patra, kde probíhá vlastní odběr. Nejprve jsme se podívali do zápisové kanceláře, kdy každý z dárc ů dostane čís lo, kterým se pozdě j i označí konzerva s odebranou krví. No a ze zápisové kanceláře už to byl jenom kousek přímo do místa odběru. Vlastní místnost je bílá a na třech lůžkách v ní po celou dobu naší přítomnosti leželi tři dárci. (Je samozřejmé, že jedni po odběru odcházeli a noví přicházeli, ale čís l o zůstávalo nezměněno.) Každý z nich měl ruku prostrčenou malým okénkem ve skleněné stěně, která oddělovala lůžka od prostoru, kde se už přímo manipulovalo s krví. Nechali jsme promluvit opět osobu nejpovolanější - MUDr. Greplovou. "Zde se provádí odběr do láhve, která obsahuje konzervační roztok. Ten právě umožňuje skladovat krev už zm í něných jednadvacet dn ů. Zvlášť se ještě odebere krev do zkumavky. Ve chvíli, kdy má být krev předána příjemci, se ještě provádí vyšetření tohoto menšího množství krve. Kromě toho se samozřejmě provádí ještě zkouška reakce př íjemce na dárcovu krev - a v poslední době zkouška ADS." Ještě chvíli jsme se dívali na hbité ruce žen v bílých pláštích, které upey ňovaly jehly pod kůži dobrovolných dárců. Za tu chvíli se jich zde vyst ř ídalo několik. Něko lik lidí, kteří jsou ochotni dát zadarmo část té své zázračné, pro život tolik potřebné tekutiny někomu, koho v ž ivotě neuvidí. Někomu, kdo jim za to ani nebude moci stisknout ruku nebo říct děkuji. Proto bychom to dneska chtěli udělat za ně. lva Floriánová Foto J. Drahokoupil ~ - ""'lt..~~ 29

46 HALQ ZDE REDAKCE Celoroční seriál se soutěží o ceny KRUTÁ LEST Noční oblohu rozčísl blesk a současně s ohlušujícím prásknutím hromu spadly první kapky. Klucí na hlídce vyskočílí, až jím z deky spadlo rozehrané domíno. Ze spacáku vylít í Karel a rychle se oríentoval: "Tedy klucí, vy tu hrajete domíno a nevšímnete sí, že jde bouřka! Chaso, všíchní bleskově vstávat, spacáky naházejte pod ígelít, tepláky taky!" obrátí se k rozespalým Rejskům. Červ se hrabal ze spacáku a naříkal: "Bobo, já mám blbej sen, zdá se mi, že leje!" Déšť sílil. Na druhém břehu naskočil motor autobusu. Tomáš popojel tak, aby reflektory osvítily brod. Rejskové jenom v trenýrkách a tríčkách se chytílí za ruce, husím pochodem přebrodíli řeku a uvelebilí se v pohodlí autobusu. Luboš a Karel v pláštěnkách líkvidovali širákové ležení. Poslední, páté brodění už jím dalo co proto. Tam, kde večer sahala voda jen do půli lýtek, bylo teď po pás; a s nákladem nad hlavou jen těžko zdolávalí proud. Ale jen několík Rejsků sledovalo jejích boj, ostatní rozloženi na sedadlech zase rychle usnulí. Tomáš rozjel autobus: "Zůstat blízko řeky by se nemuselo vyplatít a stejně už neusnu." Bukureští projela naše výprava ráno za neustávajícího deště. Bobo nasadíl průvodcovský tón: " Jméno Bukurešť vzniklo spojením jmen dvou osad - Buku a Rest, které tu dříve stávaly..." Karel ho zarazil: "To si pleteš s Budapeští, ta vznikla spojením Budy a Pestí. Bukurešť má jméno po svém zakladateli, pastýři Bukuroví." Slovo sí už nechal: "Kolem poledne chceme dorazit ke břehům Černého moře v místě, kde je největší rumunský přístav. Asi před dvěma a půl tísící lety tu založilí Řekové osadu. Časem dostala jméno Tomís podle řeckého temneín - rozsekat. Podle pověsti prý tu dostíhl kolchídský král (Kolchída se rozkládala na druhém břehu moře pod Kavkazem) výpravu Argonautů, kteří odvezlí nejen zlaté rouno, ale i jeho dceru Médeu. Médea se zamilovala do vůdce O 1 O O O 3 5 O L, O u 5 O O Argonautů lásóna a v jeho zájmu se teď rozhodla ke kruté lstí. Zabila svého mladšího bratra, jeho hlavu položila na pobřežní skálu a rozsekané tělo po kusech házela do vln. Než pronásledovatelé vylovíli části těla, uprchla Médea i s Argonauty.". Během vyprávění složil Karel z kostek domina, které zabavil hlídce, písmeno C a teď je překreslil na lístečky. "Než dojedeme do přístavu, zkuste najít, jak jsou kameny složeny. Až to uděláte, lehko už zjistíte, která kostka se ztratíla. Druhým úkolem je dnešní jméno pří stavu, do kterého jedeme." Třetí úkol zadal Karel až pří prohlídce historíckého jádra p ř ístavu. Rejskové si prohlédlí krásnou radnici v rumunském slohu í před ní stojící sochu básníka Ovidia, který tu ve vyhnanství zemřel. Šlí kolem minaret u s mešitou z dob osmanské nadvlády. "Všimněte si toho půlměs í ce nahoře. Myslíte, že jeho tvar dělal umě lec podle skutečnost í? " Tři úkoly z dnešního vyprávěn í jsou i soutěžnímí úkoly pro naše čtenáře. Tvar měsíce jsme do kresbičky dokreslílí zvět šeně. Řešení uschovejte, soutěž je celoroční! MK Čte se jako detektivka Je zajimava, napínav:'l, plse se v ni o nečekaných a udivujících objevech, o vědeckých sporech. Není to však detektivka, ale uměleckonaučná kníha, která pojednává o h istorií a vývoji lídstva. Jmenuje se Cesta za Adamem a napsal ji Josef Kleíbl, redaktor Čs. rozhlasu, kterého znáte z oblíbeného sobotního pořadu Meteor. Kniha vás zavede do Španělska, Francíe, Německa, Maďarska, Etíopíe, Číny í do Austrál í"e a také na mamuti magístrálu, která procházela Moravou. Tam všude se nacházely a nacházejí památky po našich předcích, ať už v podobě koster, různých předmětů č í nástěnných jeskynních maleb. V kníze je spousta obrázků a jedinečnými ilustracemi ji vybavil Zdeněk Burian. Vydal jí Albatros a stojí 50 korun. _ -MN- 30 Nenechat se okrádat Kdo šetří, má za tři, praví se v jedné staré lidové moudrosti. A šetřit se dá ledacos. Slovo šetřit neznamená pouze střádat korunku ke ko runce, ale zacházet šetrně i s mnohými věcmi. Dokonce i ušetřené peníze je potřeba šetřít. Dočetl jsem se, že dříve, když ještě neexistovaly peněženky, nosil i lidé peníze po kapsách, v botě a na nejrůznějších místech. Zkrátka zacházeli s ním i dosti nešetrně. Možná, že i dnes ještě otvíráte láhve korunou č i jinou minci. Penězům to však příliš neprospívá. Rychle se opotřebují a musí se nahradit novými. Podobné je to i s vašimi školními učebnícemi. Umaštěné, počmárané, roztrhané kn ihy nejsou příliš dobrou vízitkou svého dočasného majitele. A tak v důsledku špatného zacházení musely být vyřazeny například v loňském roce v Praze učebnice v hodnotě Kčs. Šetřit bychom však měli i lavice, školní pomůcky, a zejména prostředí, ve kterém žijeme. Nejednou ruka nenechavého vandala nás připravila o mnoho peněz. Protože co se poničí, musí se nahradit. Přiznám se, že Kdykoliv vidím otrhané jízdní řády na nástupnich ostrůvcích či utržené sluchátko v telefonni budce, rozbité sklo, poničené lavíčky, počmárané a rozryté zdi, nejradě j i bych sí to s takovým vandalem vyřídil přímo na místě. Nechci vás nabádat k pěstním soubojům, jístě sami přijdete na lepší řešení, jak tyto nezbedníky potrestat. Budeme-i totiž pouze př í ~ hlížet a nezabráníme jim v jejích čínností, okrademe sami sebe. A být okraden není příjemné.a proto napněte své detektivní schopnosti a zkuste zapátrat například ve vlastní třídě, zdali vám tam neřádí " černá ruka". Věhe, že když jí zabráníte v její nekalé činnosti, vyplati se to nám všem. Píďa Redakce odpovídá Liborovi (pravděpodobně z Pardubic, jak soudíme podle razítka na obálce. Jméno aol adresu nenapsal, ačkoliv přiložil známku na od pověď). V redakčním oznamovateli uveřejňuje me zprávy, které souvisejí s technikou nebo přírodovědou. Tohle se může každý dočíst v zá hlaví naší rubriky, ale přesto někteří ner o zum ě ji. Tak jinak. Vše, co získáš výměn o u prostřed nictvím našeho redakčního oznamovatele, ať je to součástka, návod, plánek atd., musí pomáhat rozvíjet tvoji zájmovou činnost př í rodověd nou nebo technickou. Tomuto účelu náš redakční oznamovatel slouží. Proto jsme tvojí zprávu nezařadili. Až budeš shánět třeba lokomotivku na doplnění kolejiště, ohřívač vody do akvária nebo případně některá čísla ABC či jejich částí, pak to do našeho oznamovatele patří. -šá- Tisková oprava k vystřihovánce Challengeru (je součástí 4. sešítu Déček ABC, který vyšel v listopadu) Nedopatřením autora se stalo, že na vystřího vánce se dvakrát opakuje stejné číslo pozice Většina z vás jistě již přišla na to, že díl trysky umístěný nad velkou černou plochou dna raketoplánu a označený číslem 31 má mít správně číslo 39. Dodatečně se omlouváme. Redakce

47 SVĚTA RUKA ROBOTU JAKO ŽVÁ! Má několik kloubů a v její paži jsou poprvé použity tzv. duté svaly neboli lt!yony. Jsou to váčky z pružných plastů a plní se tekutinou. Jak se tyto váčky tlakem a množstvím tekutiny natahují, zkracují nebo zkrucují, ohýbají se i kleštiny nebo prsty robotu. Průběh pohybu je plynulý a umožňuje i uchopeni malých a křehkých předmětů. Roboty budou tedy moci konečně nejen svařovat a podávat obrobky do strojů, ale i kreslit, vařit, sochařit, a dokonce hrát na hudební nástroje. Další vývoj umělých paží by měl směřovat k náhradě amputovaných končetin. Takové protézy již v podstatě existují a řídí se snímáním biosignálů ze zachovaných částí údů invalidy. Snímek z laboratoře firmy Toshiba byl pořízen v okamžiku, kdy umělá paže krmí za pomoci televizních kamer umělého psíka. -ijt- V PENSVLVÁN v USA se každoročně pořádá neobvyklá soutěž včelařů. Účastníky této soutěže je asi 650 včelařů a 12 miliónů včel. Soutěžící se pomocí drátěných pastiček se včelími královnami snaží přilákat na sebe co nejvíce včel. Loňským vítězem se stal chovatel, který se ozdobil devítikilogramovým -. živým přívěskem. -šá- KAtASTROFA NA VLTAVĚ. První český kolesový osobní parník postavili v karlínské strojírně a byl spuštěn na vodu Projížďky parníkem byly velmi populární až do 19. května 1898, kdy se parník František Josef. pro 800 cestujících potopil u pražského Žofína. Příčiny této katastrofy, při níž zahynuli tři lidé, se nikdy nepodařilo přesně objasnit. -T- MOTORZOVANÉ PADÁ KY - paraplány - rozvíjejí se hlavně pro rekreační létání. Mají řadu výhod. Zaujímají malý prostor a dají se převážet v osobním automobilu. Poměrně snadno se ovládají a jsou i levné. Např. Bernt Gaertig z Hamburku použil k pohonu paraplánu motor o výkonu 10,3 kw, umístěný na zádech pilota. Vrtule je v. bezpečnostním ' krytu opatřeném sítí. Stoupání paraplánu typu Gaertig je 1 m Ke startu a při stání slouží pilotovy nohy. Padákové letadlo Gaertig se již vyrábí sériově. -pv- STOLETÉ NOVNKY Dnešní města, jejichž přitažlivost na obyvatelstvo venkova působí stálý růst jejich lidnatosti do nekonečna, musila již. před drahnou dobou řízení svých záležitostí odevzdat osobám vzdělaným technicky. Ulice a náměstí jsou pravými tepnami mohutného organismu. Pohlédněme na některou z hlavních tříd a seznáme, jak ji musil dnešní technik využitkovat zevně i uvnitř. Ba uvnitř. pode dlažbou, ještě důkladněji než na povrchu. Kandelábry pro osvětlování plynem jsou na rozhraní chodníku a jízdné dráhy. Přívod k nim obstarávají silná litá potrubí (8). Mimo stojany se svítilnami nalézáme v těchto místech ulice výtokové stojany od vodního potrubí pro dodávání vody zaměstnaným na ulici. Vede-i ulicí elektrická dráha, vidíme na řezu čtvery koleje. Vedení proudu je umístěno buď na drátech napjatých mezi domy, neb na stojanech tvaru víceméně uměleckého. Různá vedení elektrická kladou se čím dále tím více do země, pod dlažbu chodníků. Na našem náčrtku uvedeny jsou příkladem pod číslicemi (13) kably telefonní a pro spojení hasičských stanic a pod č. 3 a 11 kably pro dodávání proudu elektrického pro osvětlení nebo pohon. Z různých potrubí se pod jízdní drahou vyskytují již od nejstarších dob stoky (5) po svém přeložení z povrchu ulice. Na hlavní kanály připojují se pak z jednotlivých budov stoky menší (6). Vodovody jsou tu vedeny hned několikerým potrubím. Hlavní, přivádějící vodu z vodárny do okrsku, jest ovšem profilu největšího (9). Menší potrubí pak přivádějí vodu do budov (7) nebo slouží prostřednictvím hydrantů (10) pro kropení a hašení požárů. Podobně i plynovody mají hlavní jedno potrubí přiváděcí (8), kdežto budovy se zásobují z trub menších (2, 12), opatřených příslušnými přístroji (4, 12) na uzavření přístupu plynu - opatření důležitá pro případ ohně. Konečně spatříme pod chodníkem i potrubí pošty pneumatické (1), položené ve vrstvě popela, aby bylo chráněno od promrznutí. V některých metropolích by bylo nutné náš řez doplnit tunely podzemních drah, příslušnými přístupy k nim, ventilačními a odvodňovacími kanály, vedením drátů, kolejemi atd., tedy novou ulicí zřízenou pod tou, po níž kráčíme. Epocha 1902

48 T HRDNOVÉ A DOBRODRUZ ll!> kapitána Treskowa 7. Neptunův den - Kapitán Treskow' dóvyprávěl příběh o tom, jak jihoameričti ndiáni hledali poklad z potopené španěl!,ké galeony. Cestou do přístavu čtyřlístek ještě zahlédl potápeče, který přece jen našel v zátoce kufřik z liberijské lodi. Při rozloučení kapitán Treskow děti pozval, aby za ním zase někdy přišly.