Jak knihu používat 2 Stavba těla a vývojová stadia 4 Znaky hmyzích řádů 8. Chvostoskoci, vidličnatky, chvostnatky, rybenky 18

Transkript

1 Heiko Bellmann Hmyz Jak knihu používat 2 Stavba těla a vývojová stadia 4 Znaky hmyzích řádů 8 Chvostoskoci, vidličnatky, chvostnatky, rybenky 18 Jepice, pošvatky a vážky 20 Švábi, škvoři, všekazi, kudlanky, snovatky, strašilky a rovnokřídlí 38 Pisivky, třásnokřídlí, vši, ploštice, křísi a mšicosaví 60 Střechatky, dlouhošíjky a síťokřídlí 88 Brouci a řásnokřídlí 92 Srpice, dvoukřídlí a blechy 144 Blanokřídlí 166 Chrostíci a motýli 190 Rejstřík 246

2 Jak knihu používat Co najdete na každé stránce Na jedné stránce jsou vždy probrány dva různé druhy, dohromady to představuje 436 druhů hmyzu (a doplňkově ještě některé podobné druhy). Vzhledem k tomu, že ve střední Evropě žije dohromady kolem domácích druhů hmyzu, náš průvodce postihuje pouhé jedno procento jejich celkové rozmanitosti. Ty hmyzí druhy, které dokážou určit jen odborníci, jsme do výběru většinou nezařadili, nebo je představili jako jednotku vyšší taxonomické úrovně, například jako rod. V takových případech se používá označení sp. (například Hydropsyche sp.), a znamená to, že bez speciální literatury lze tento hmyz určit pouze do rodu, nikoli na úroveň konkrétních druhů. Při výběru jsme také dávali přednost těm druhům, které se dají dobře poznat podle obrázků. Zároveň se však v knize seznámíte i s méně známými, obtížněji určitelnými skupinami hmyzu alespoň na příkladu jednoho nebo několika málo jejich zástupců. V tom případě uvádíme místo čeledi zpravidla řád. Český název Vědecký název a čeleď, případně řád Velikost (D = délka těla bez přívěsků, například kladélka, Rk = rozpětí křídel) Období výskytu dospělého stadia hmyzu Základní informace Kromě důležitých poznávacích znaků se dozvíte také o životním cyklu, způsobu výživy a mnohé další. Silueta (obrys) hmyzu umožňuje jeho jemnější odlišení v rámci představovaných skupin (viz také s. 1). Další snímky, upozorňující na specifické rysy chování, odlišnosti jedinců obou pohlaví, podobu hnízd apod., mohou doplňovat obrázek daného druhu. Ploštič Lygaeus eque D mm srp Ploštička saje p čímž se sama s smyslu je nutné znamení. Mladé rostlinný druh, z rostlinách. Plošt pod kůrou strom při slunění, nama bílý bod na membráně Ploštička Tropidothorax leucop D 9 11 mm červenec čer Nádherně zbarvená plo tolitová je podobná plo pestré, ale jejich kresby křídlech se výrazně liší. Ploštička tolitová má na podélné skvrny, směrem dozadu se rozšiřující zhr do trojúhelníkovitého tva a ve vnitřním koutu mem malou bílou skvrnu. Nym se vyvíjejí na rostlinách tolity lékařské, kde vytvářejí početné shluky; s dospělci se můžeme zvláště po přezimování setkat i na různých jiných rostlinných druzích. č s 2

3 ka pestrá stris (čeleď ploštičkovití) en červen Doplňující snímek zachycuje určitou zajímavost, například chování. řednostně na jedovatých rostlinách tolity lékařské, ává nepoživatelnou pro většinu živočichů. V tomto chápat její nápadné zbarvení také jako výstražné nymfy jsou patrně zcela odkázané na tento atímco starší stadia a dospělci mohou sát i na jiných čky přezimují často v hustých shlucích na zemi nebo a časně zjara je pak můžeme nezřídka pozorovat čkané těsně u sebe. polokrovek Výskyt Převážně na slunných lesních okrajích a na suchých trávnících. Na jihu střední Evropy hojná, na severu vzácnější. V ČR především v nížinách, ale také v pahorkatinách. Snímek nahoře: hustý chumel jedinců ploštičky pestré při slunění Výskyt Informace o obývaných stanovištích a případně o areálu (oblasti výskytu). Legenda k doplňujícímu obrázku nahoře. > Plně vyvinutá křídla > Bílý bod na blanité části polokrovek > Saje většinou na tolitě lékařské Tři zvláště dobře zapamatovatelné poznávací znaky. rný kříž ve Podstatně vzácnější blízce příbuzná ploštička luční (Spilostethus saxatilis) se odlišuje dvěma podélnými černými proužky a absencí bílé skvrny na křídle. Žije na mnoha různých druzích rostlin, mimo jiné Larva či jiné vývojové stadium. také na tolitě lékařské. ředu těla nymfa ploštičky pestré olitová terus (čeleď ploštičkovití) ven tička tičce na štítu ba ru brány fy hustý houf dospělců na listu tolity Výskyt V suchých trávnících a na slunných lesních okrajích. Ve Středozemí hojná, na sever od Alp pouze na klimaticky příznivých místech. V ČR hlavně v nejteplejších oblastech jižní Moravy. Kriticky ohrožený druh. > Bílá skvrna na blanité části polokrovek > Dva černé trojúhelníky na štítu > Nymfy na tolitě lékařské 71 Podobný nebo blízce příbuzný druh snímek a stručná charakteristika. Barevný kód Každé z hlavních skupin hmyzu je přiřazena určitá barva (viz s. 1) a tutéž barvu má proužek na každé stránce. Další doplňující snímek, například zachycující jedince v jeho přirozeném prostředí (v tom případě není uvedena legenda). černý trojúhelník na štítu bílá skvrna na vnitřním úhlu membrány shluk nymf na živné rostlině 3

4 Stavba těla a vývojová stadia Stavba těla a vývojová stadia Hmyz (Insecta) je mimořádně početná a různorodá skupina třída. Její příslušníci mají na rozdíl od mnoha dalších živočichů vnější kostru, která kryje celé tělo včetně končetin, tykadel a dalších případných přívěsků na těle. Aby i přesto zůstali jedinci pohybliví, je tato chitinová schránka rozdělena do mnoha prstenců (článků, segmentů), seskupených do tří výrazných oddílů hlavy (caput), hrudi (thorax) a zadečku (abdomen) vždy tvořených určitým počtem částečně splynutých článků. Motýlí křídla jsou pokrytá pestrobarevným oděním z šupinek, na snímku kresba na křídlech babočky kopřivové (Aglais urticae). Hlava Hlava, oddíl těla úplně vpředu, nese jako přívěsky tykadla a ústní ústrojí. Tykadla (antennae) jsou složena zpravidla z většího počtu článků a v první řadě nesou smyslové orgány informující svého nositele o poloze tykadel, o signálních látkách, větrných proudech apod. Pro zlepšení čichového vnímání mají tykadla často výrazně zvětšený povrch, například v podobě hřebenitých nebo lístkovitých rozšíření, případně výrazně prodloužené jednotlivé články. Ústní ústrojí tvoří nepárový horní pysk (labrum), párová kusadla (mandibuly) a čelisti (maxily) a spodní pysk (labium), který vznikl vzájemným srůstem původně dvou oddělených přívěsků. Těchto celkem šest prvků ústního ústrojí může být rozmanitým způsobem přeměněno, ale v rámci jednotlivých hmyzích řádů vždy do podobné výsledné formy. U primitivních skupin hmyzu se setkáváme zpravidla se základním typem kousacím ústním ústrojím k rozmělňování pevné potravy, u vývojově pokročilejších je většinou patrná tendence k přeměně na bodavě savé nebo lízavě savé ústní ústrojí, které dovoluje příjem pouze tekuté potravy, jako je nektar, krev či rostlinné šťávy. V mnoha případech mají dospělí jedinci (imaga) ústní ústrojí zcela zakrnělé, takže nejsou schopni přijímat žádnou potravu a během tohoto posledního stadia jsou tak plně odkázáni na zásoby, které získali v larválním stadiu. K dalším důležitým orgánům na hmyzí hlavě patří zrakové orgány párové, většinou složené oči tvořené velkým množstvím (až několika tisíci) jednotlivých oček (ommatidií). Každé očko znamená jeden obrazový bod, takže výsledný obraz 4

5 vnímaný hmyzem by mohl odpovídat hrubě rastrovanému snímku. Kromě těchto složených očí se na čele nacházejí často ještě dvě nebo tři jednoduchá očka (ocelli). Ta ovšem neslouží ke vnímání obrazu, mají především funkci při řízení denního rytmu. Hruď Tento tělní oddíl je složen ze tří vzájemně srostlých článků, označovaných jako předohruď (prothorax), středohruď (mesothorax) a zadohruď (metathorax). Hřbetní destička předohrudi bývá u mnoha zástupců hmyzu (například u brouků a ploštic) výrazně zvětšená a tvoří štít (pronotum). Hřbetní destička středohrudi má podobu trojúhelníkovitého štítku (scutellum) mezi bázemi (kořeny) předních křídel, opět obzvláště u brouků a ploštic. Hruď nese nejdůležitější pohybové orgány, tedy tři páry končetin a zpravidla dva páry křídel. Končetiny jsou rovněž složené z několika oddílů, tvoří je (v pořadí od těla k drápkům) kyčel (coxa), příkyčlí (trochanter), stehno (femur), holeň (tibia) a chodidlo (tarsus), to je složené z jednoho až pěti chodidlových článků, z nichž poslední bývá většinou zakončen dvěma drápky. Oba páry křídel bývají zpravidla ovládány svalstvem nepřímo, kdy se svaly v hrudi stahují střídavě ve dvou směrech. Pouze u vážek svaly nasedají přímo na bázi křídel, a tak tito akrobatičtí letci mohou pohybovat oběma páry křídel i nezávisle na sobě. U jednotlivých hmyzích řádů prošla křídla velmi odlišným vývojem, který vedl mimo jiné k přeměně předního páru v pevné krovky u brouků, v krytky u škvorů, strašilek, kobylek a sarančí, nebo zadního páru v nepatrná kyvadélka (haltery) u much a komárů. Zadeček Zadeček obsahuje orgány s nejdůležitějšími životními funkcemi, jako je dorzální céva (hlavní prvek cévního systému), která žene hemolymfu v těle směrem dopředu (dozadu pak tekutina proudí volně tělem), trávicí trakt a pohlavní orgány. Důležitým orgánem je samozřejmě dýchací soustava, jejíž jemné trubice vzdušnice (tracheje) protkávají celé tělo a rozvádějí do něj vzduch čerpaný vstupními otvory průduchy (zvanými spiracula nebo stigmata), umístěnými po stranách těla. U dospělců na zadečku nenajdeme žádné pohybové orgány. Výjimkou jsou chvostoskoci, kteří tam mají speciální skákací vidlici a jsou díky ní schopni i dalekých skoků. Chvostoskoci ovšem nejsou hmyz, náležejí však spolu s ním, s vidličnatkami a hmyzenkami do společného podkmenu šestinohých. Jako přívěsky se mohou na zadečku samců vyskytovat uchopovací klíšťky pro spojení při páření, 5

6 Stavba těla a vývojová stadia u samic kladélko pro kladení vajíček. Naproti tomu u larev na zadečku často najdeme přídavné nohy, u těch ve vodě žijících také vnější tracheální žábry pro dýchání pod vodou. Vývojová stadia hmyzu Kvůli pevné vnější tělní schránce může hmyz růst jen v rozsahu vymezeném touto kostrou. Pouze bezprostředně po svlečení, dokud je vnější vrstva ještě měkká, se může velikost těla prudce měnit, proto je vývoj hmyzu vždy spojen se svlékáním. Z vajíček vylíhlé larvy se Časový úsek mezi dvěma svlékáními se nazývá instar. Vlastní proměna (metamorfóza) probíhá ve dvou základních typech. U hmyzu s proměnou nedokonalou (nazývanou hemimetabolie) pak dospívá larva po řadě svlékání do stadia dospělého hmyzu. Naproti tomu hmyz s proměnou dokonalou (holometabolií) před tím prochází ještě klidovým stadiem kukly, během níž dojde k přestavbě larválních orgánů do stadia imaga. Larvy hemimetabolního hmyzu, zvané nymfy, se až na chybějící křídla často velmi podobají Hmyz s proměnou nedokonalou vývoj kněžice trávozelené (Palomena prasina) (vlevo vajíčka, nahoře larva, dole imago ploštice) tak vyvíjejí až do konečné velikosti těla, které dosáhnou s posledním larválním stadiem. V závislosti na druhu procházejí larvy dvěma, ale až více než deseti svlékáními, a pak se promění v dospělce zvaného imago. dospělcům, zejména pokud vedou v podstatě stejný způsob života jako jejich rodiče (například u ploštic). Základy křídel se postupně zvětšují při každém svlékání, ale až u starších larválních stadií. Jiný průběh 6

7 zaznamenáme u hemimetabolního hmyzu s odlišným způsobem života larev a imag, jako například u vážek a jejich ve vodě žijících larev. Zde najdeme mezi larvami a dospělci sotva nějakou podobnost. Také u holometabolního hmyzu se larvy zřetelně odlišují od dospělých jedinců. A unikátní případ představují jepice, považované za nejprimitivnější létavý hmyz. V imago se vyvíjejí jako jediní zástupci hmyzu přes druhé okřídlené stadium zvané subimago. Tento předstupeň dospělého hmyzu je už schopen létat, má však ještě mléčně zakalená křídla, která se teprve při posledním svlékání přemění do konečné formy, ve sklovitě průhledná křídla. Hmyz s proměnou dokonalou vývoj ostruháčka březového (Thecla betulae; shora: vajíčko, larva housenka, kukla, imago motýl) 7

8

9 Druhy hmyzu

10 Bezchvostka Ceratophysella sigillata (řád chvostoskoci) D 1 1,5 mm celoročně Výskyt Především v pahorkatinách a v Alpách, na určitých lokalitách v některých sezonách dosahuje tak masivního výskytu, že se jeví jako větší černé skvrny na sněhu. > Velmi drobná a výrazně tmavě zbarvená > Pomocí skákací vidlice může daleko doskočit > Někdy zbarvuje sníh dočerna Druh lze spolehlivě odlišit od množství jemu příbuzných pouze na základě mikroskopických znaků. Tyto drobné organismy vzbuzují pozornost především při zimních vycházkách, kdy je můžeme vidět na zbytcích sněhu, kde se někdy vyskytují pohromadě ve velkých počtech. Živí se hlavně pylovými zrny a rostlinnými zbytky, které se na daném místě nakupí odtáváním sněhu. zbarvení temně černohnědé chvostoskoci osídlují povrch sněhu, často v početných shlucích skákací vidlice skrytá pod koncem zadečku Mákovka vodní (Podura aquatica) je stejně velká, ale trochu masivnější najít ji můžeme na rostlinných zbytcích, které se honí na vodní hladině. 18 Štětinatky rodu Campodea Campodea sp. (řád vidličnatky) D 3 5 mm celoročně Výskyt Především v lesích, kde je lze nejhojněji nalézt hluboko v půdě pod zapuštěnými kameny. > Dva dlouhé štěty > Velmi jemné a křehké > Vlhkomilný obyvatel půdy Více druhů rozlišitelných pouze na základě mikroskopických znaků. Živí se zejména rostlinnými zbytky a houbovými vlákny, nepohrdnou však ani jinými bezobratlými živočichy. Štětinatky jsou velmi náchylné k vysušení a během období sucha se proto stahují hluboko do země, do systému půdních štěrbin. tykadla a štěty na zadečku vypadají téměř stejně oči chybějí Škvornatka (Catajapyx confusus) patří také mezi vidličnatky. Na konci zadečku nese uchopovací klíšťky, s nimiž chytá drobnou kořist. Ve střední Evropě se vyskytuje pouze na obzvláště teplých stanovištích. V ČR je poddruh Catajapyx confusus aquilonaris (škvornatka severní) zařazen na červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky.

11 Fühler kurz und dick Chvostnatka písmooká Lepismachilis y-signata (řád chvostnatky) D 8 10 mm celoročně Chvostnatky se drží přes den většinou ve skalních puklinách nebo skryté pod kameny, ale navečer je lze pozorovat i volně na povrchu skal. Při nebezpečí mohou předvést daleké skoky, při kterých prohnou své tělo a pak se koncem zadečku bleskovou rychlostí odrazí. Díky výraznému zbarvení očí můžeme tento druh poměrně dobře odlišit od příbuzných taxonů. složené oko s tmavou kresbou ve tvaru Y Výskyt Ve skalnatých horských oblastech, zpravidla na otevřených stanovištích; ve středohoří a v Alpách lokálně takřka hojná. V ČR patří mezi druhy kriticky ohrožené. > Na horách ve skalnatých oblastech > Může provádět daleké skoky > Tmavá kresba ve tvaru Y na očích tři štěty vyrůstající těsně vedle sebe záda s lichoběžníkovitými, světle lemovanými skvrnami 19 Rybenka domácí Lepisma saccharina (řád rybenky) D 9 12 mm celoročně Tento krajně nenáročný hmyz je stěží škodlivý, ale při silném výskytu se může stát obtěžujícím kvůli ohlodávání například potravin či tapet. Stejně jako všichni skrytočelistní se páří bez přímého tělního kontaktu, prostřednictvím samečky odložených kapek spermatu, které pak samičky zvedají. nepatrné složené oči Výskyt Téměř výhradně v budovách, a v nich zvláště na teplých a vlhkých místech (koupelně a kuchyni). Hojná, kosmopolitní. > Tři zadečkové štěty > Stříbřité šupinaté odění > Velmi často v koupelnách celé tělo pokrývají stříbřité šupinky Výrazně teplomilná, kontrastně strakatá rybenka skleníková (Thermobia domestica) žije především ve středozemní oblasti a ve střední Evropě se vyskytuje pouze na vysloveně teplých místech (například v pekárnách). tři od sebe roztažené zadečkové štěty

12 Jepice dánská Ephemera danica (řád jepice) Rk mm květen září Výskyt U čistých tekoucích vod ve střední Evropě téměř všude poměrně hojná. > Všechna stadia se třemi štěty > Křídla tmavě skvrnitá > Larvy ve vodním substrátu Larvy žijí v substrátu tekoucích vod ve vlastních vyhloubených půdních rourkách a živí se rostlinnými zbytky. Svlékají se (stejně jako všechny larvy jepic) na konci vývoje přímo do okřídleného stadia subimag (s mléčně zakalenými křídly), která se krátce nato svlékají do stadia dospělců. Dospělci (imaga) žijí pouze několik dní, u některých jiných druhů dokonce jen hodiny. přední končetiny velice dlouhé (u samiček kratší) mléčná křídla larva křídla s tmavými skvrnami subimago samečka samec kratší zadečkové štěty tři velmi dlouhé zadečkové štěty 20 Jepice žlutá Potamanthus luteus (řád jepice) Rk mm červen srpen portrét Výskyt U větších, ještě v podstatě čistých tekoucích vod, poněkud zřídka. > Žlutavá se zelenýma očima > Larvy s jemně zpeřenými tracheálními žábrami > U čistých řek Larvy se zdržují zejména na větších kamenech. Své tracheální žábry rozprostírají na povrch a zvětšují tak kontaktní plochu s podkladem. Živí se především řasovými nárosty na povrchu kamenů. Druh vlivem znečištění vod výrazně ustoupil a stal se ohroženým. jednoduché oči zelené složené oko žlutavě zabarvená křídla larva křídla mléčně zakalená subimago tělo nápadně žluté tři štěty na zadečku

13 Jepice předjarní Baetis rhodani (řád jepice) Rk mm březen listopad velké složené oči samečků Nepatrná zadní křídla této jepice mají délku odpovídající jen zhruba sedmině délky předních křídel. Samečci jsou nápadní podivuhodnýma složenýma očima (tvarem trochu připomínají turban). Horní část očí je rozdělena nahrubo na větší facety, tedy s větší světelností, kterými tak mohou za rozbřesku lépe rozeznat svou partnerku. Larvy se zdržují převážně ve vodních rostlinách, často ve větším počtu na malém prostoru. samec hrubě rozdělená horní, zvětšená část složeného oka zakalená křídla normální spodní část složeného oka samčí subimago na sněhu v pozdní zimě Výskyt U čistých tekoucích vod, všude představuje jednu z nejčastějších jepic. > Imago a subimago mají pouze dva štěty > Samci se zvětšenou horní částí složeného oka > Larvy v trsech vodních rostlin larva pouze dva štěty na zadečku 21 Proudní jepice Ecdyonurus sp. (řád jepice) Rk mm květen září portrét samečka složené oko s hrubě rozdělenou horní částí, ta ale není zvětšená do tvaru turbanu Jepice rodu Ecdyonurus stojí za povšimnutí především pro zřetelně zploštělý tvar těla jejich larev. Je to výraz přizpůsobení životu v rychle proudících vodách. Zploštělé tělo, ploché články končetin a do stran roztažené tracheální žábry znamenají vynikající předpoklady pro život v divokých horských bystřinách. Početné druhy jsou barevně výrazně proměnlivé, takže je lze jen hodně obtížně odlišit (na obrázku je velmi pestrá barevná varianta, která se vyskytuje u různých druhů). Výskyt V rychle proudících čistých horských potocích a řekách, v různých horských oblastech v závislosti na druhu. > Tvar těla larev přizpůsobený proudící vodě > Jen larvy se třemi štěty na zadečku > Pouze v čistých, silně proudících vodách samec larva Ecdyonurus sp. pouze dva štěty na zadečku Podobná larva jepice Epeorus sylvicola nese na zadečku jen dva štěty a často se vyskytuje ve stejných potocích.

14 Výskyt Především v horách v čistých kamenitých vodních tocích, v pramenných oblastech a širších potocích, ale chybí ve větších řekách. V ČR řazena k zranitelným druhům. > Se dvěma štěty na zadečku > Samečci se zkrácenými křídly > U čistých horských potoků larva pošvatky hlavaté Pošvatka hlavatá Dinocras cephalotes (řád pošvatky) D mm květen srpen Samice většinou sedí lenivě na pobřežní vegetaci a létají málo (samci s krátkými křídly nelétají vůbec). Zdatné larvy se zdržují hlavně poblíž mělkých vod pod kameny, kde loví jiné vodní živočichy; tato kořist může dosahovat až téměř srovnatelné velikosti s larvami. Druh není snadné odlišit od některých blízkých příbuzných (především podle žilnatiny křídel). načervenalá kresba na hlavě vedle oka křídla trochu přesahují přes střed zadečku samice štěty na zadečku vyčnívají zpod křídel samec Samci podobné, ale s délkou mm zřetelně menší pošvatky Diura bicaudata mají silně zkrácená křídla, sahající sotva doprostřed zadečku. V ČR patří mezi téměř ohrožené druhy. dva dlouhé štěty na zadečku 22 Pošvatky rodu Isoperla Isoperla sp. (řád pošvatky) D 7 15 mm květen říjen Výskyt V závislosti na druhu u větších či menších, zpravidla poměrně čistých vodních toků, především na horách docela hojné. > Žlutavé zbarvení křídel a těla > Sedí lenivě na březích vodních toků > Převážně na horách Větší počet velmi podobných druhů, které lze spolehlivě rozeznat jen podle znaků na pohlavních orgánech. Dobře vyvinuté párové štěty po stranách zadečku vyčnívají zpod dlouhých křídel. Pošvatky příliš nelétají, většinou sedí v blízkosti břehu na rostlinách a jen zřídka se vzdalují od vody, kde se vyvíjejí. Larvy nacházíme zpravidla pod kameny v korytě potoka, kde se živí převážně různými jinými ve vodě žijícími larvami hmyzu. tělo a křídla mají žlutý nádech larva štěty na zadečku přečnívají křídla