JAROMÍR LEICHMANN, JANA HRUBÁ, JANA KOTKOVÁ, PETRA VLâKOVÁ

Transkript

1 JAROMÍR LEICHMANN, JANA HRUBÁ, JANA KOTKOVÁ, PETRA VLâKOVÁ MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN CH NÁDOB ZE ZÁDU NÍHO CHRÁMU PANOVNÍKA NEFEREFREA V ABÚSÍRU Jaromír Leichmann, Jana Hrubá, Jana Kotková, Petra Vlãková Ústav geologick ch vûd PfiF MU Brno,Kotláfiská 2, Brno,âeské národní egyptologické centrum FF UK. Starovûk Egypt a jeho kultura fascinuje souãasné pozorovatele mistrovstvím dosaïen m ve vyuïití a zpracování ãetn ch typû kamenû a hornin. Nûmeck egyptolog Rolf Gundlach (1998) jednou nazval Egypt kamenn m státem a tak jen potvrdil, jak hluboce staroegyptskou civilizaci ovlivnila dostupnost a v udypfiítomnost tohoto stavebního materiálu. Pohfiební komplex panovníka Neferefrea v Abúsíru 1 Královské pohfiebi tû v Abúsíru se py ní nûkolika v znamn mi stavebními a archeologick mi památkami. Jednou z nich je i nedokonãen NeferefreÛv pohfiební komplex.kdyï na poãátku 20.st.v Abúsíru pracoval v znamn nûmeck egyptolog Ludwig Borchardt, prozkoumal i tuto památku. Správnû ji zafiadil do 5. dynastie a za jejího vlastníka oznaãil krátce vládnoucího Neferefrea, av ak prohlásil, Ïe nebyla nikdy dokonãena. Teprve archeologické v zkumy âeského (dfiíve âeskoslovenského) egyptologického komplexu, v ãele s prof. Miroslavem Vernerem, objasnily stavební podobu Neferefreovy hrobky a prokázaly, Ïe panovník zde byl skuteãnû pohfiben. 2 Archeologick v zkum soustavnû probíhal od roku 1982 do 1998, kdy bylo dokonãeno ãi tûní vnitfiních prostor vlastní hrobky. Sv m netradiãním architektonick m uspofiádáním i charakterem archeologick ch nálezû pfiedstavuje NeferefreÛv pohfiební komplex unikátní památku, která umoïàuje úzké provázání jednotliv ch nalezen ch pfiedmûtû se znám m a zdokumentovan m archeologick m kontextem. 1 Obecnû k problematice kamenn ch nádob ve starovûkém Egyptû viz pfiíspûvek Petry Vlãkové v tomto ãísle PES. 2 BlíÏe o stavební podobû a architektonickém v voji Neferefreova zádu ního komplexu Verner (1997: ). V podzemních prostorách hrobky byly nalezeny pozûstatky pohfiební v bavy panovníka, zlomky jeho kanop (nádob na uchování vnitfiností Vlãková 2002) a kamenného sarkofágu (Verner 2000: ), které dokládají, Ïe panovník zde byl skuteãnû pohfiben. 54

2 MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN CH NÁDOB Soubor kamenn ch nádob a jejich zlomkû z Neferefreova pohfiebního komplexu Obr. 1 PÛdorys Neferefreova zádu ního chrámu s vyznaãením v razn ch koncentrací nálezû kamenn ch nádob. Podklad zhotovila Ing. J. Malátková. Celkem bylo pfii archeologickém v zkumu Neferefreova pohfiebního komplexu nalezeno na 850 kamenn ch nádob a jejich zlomkû, které pocházely z 66 místností a prostor zádu ního chrámu, svatynû noïe i vlastní hrobky panovníka (Vlãková (2001)). Nálezy kamenn ch nádob a jejich zlomkû se koncentrovaly pfiedev ím na dvou místech, která v sobû odráïí i dva základní kontexty, v nichï se kamenné nádoby v komplexu objevují. Jedním z nich je prostor skladû poblíï nestar í kamenné fáze chrámu ( rafurou oznaãené místnosti na obr.1) a druh m odpadní prostor mezi jiïním kfiídlem zádu ního chrámu a komplexem svatynû noïe (na obr. 1 oznaãenou souvislou edou barvou). Kamenné nádoby zcela jistû patfiily k pûvodnímu kultovnímu vybavení, vlastnûnému chrámem. Jejich nález ve skladovacích prostorech je tedy zcela logick. Kromû vlastního kultovního náãiní, jako napfi. mûlk ch mis a pohárû, kterého bylo pouïíváno pfii kaïdodenním chrámovém rituálu, slouïily pfiedev ím vysoké cylindrické vázy a hluboké mísy s límcovit m okra- 55

3 JAROMÍR LEICHMANN, JANA HRUBÁ, JANA KOTKOVÁ, PETRA VLâKOVÁ jem jako nádoby pro uskladnûní vonn ch mastí a olejû, které byly posléze pouïívány v kultu. Poté, co do lo bûhem rituálû k po kození kamenn ch nádob, byly jejich zlomky postupnû vyfiazeny z denního provozu a docházelo k jejich ukládání v odpadních prostorech. Projekt Funkce zádu ního chrámu panovníka Neferefrea v Abúsíru ve svûtle vybran ch nálezov ch souborû 3 V zkum fragmentû kamenn ch nádob je souãástí vût ího mezioborového grantového projektu, kter je zamûfien na pfiírodovûdecké analyzování a zpûtné vyhodnocení jednotliv ch skupin archeologick ch nálezû pocházejících z pohfiebního komplexu panovníka Neferefrea v Abúsíru. Kromû kamenn ch nádob jsou zkoumány i zlomky kamenn ch a dfievûn ch soch a rovnûï fragmenty fajánsov ch inlejí a fritû. Pfiírodovûdná ãást projektu zamûfiená na kamenné nádoby se vûnuje urãení podrobn ch charakteristik hornin (usazenin, vyvfielin a pfiemûnûn ch hornin) a minerálû,ze kter ch byly vyrábûny nádoby nalezené v zádu ním chrámu panovníka Neferefrea, a srovnání s dosud publikovan m srovnávacím materiálem. Na základû porovnání v sledkû anal z s dostupn mi údaji lze uvaïovat o urãení provenience jednotliv ch surovin.dosavadní klasické monografie Aston (1994); Klemm Klemm (1993), které se zab vají touto problematikou, vycházejí pfieváïnû z makroskopického popisu studovaného materiálu horniny. To sebou pfiiná í fiadu nepfiesností. Dal ím zdrojem problémû pfii studiu surovin je ãasté pouïívání historick ch názvû materiálû, které neodpovídají moderním geologick m klasifikaãním principûm. Jako pfiíklad je moïno uvést ãastou zámûnu termínu alabastr (egyptsk alabastr) a karbonát. Obû horniny jsou si v nûkter ch pfiípadech velmi podobné a odli it je lze pouze za pouïití analytick ch metod.v poslední dobû se ale objevují i v renomovan ch odborn ch geologick ch a mineralogick ch ãasopisech práce o nerostn ch surovinách vyuïívan ch v minulosti Gorton Mallory-Greenough Greenough (2002), které vyuïívají moderních analytick ch metod bûïnû pouïívan ch v geologii a mineralogii.v rámci probíhajícího grantového projektu,na jehoï fie- ení se podílí âesk egyptologick ústav FF UK a Ústav geologick ch vûd MU, jsme se pfii studiu v e uveden ch nádob soustfiedili právû na aplikaci vybran ch analytick ch metod jako polarizaãní mikroskopie, elektronová mikrosonda, katodová luminiscence, rentgenová difrakce a isotopová geochemie. Pfii v bûru metod jsme byli limitováni moïnostmi odbûru a velikosti vzorku. Proto bylo nutno upustit od celohorninové geochemie a i isotopická studia omezit pouze na vybrané karbonátové horniny. 3 Projekt ã. 404/03/1457 je podporovan Grantovou agenturou âeské republiky. 56

4 MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN CH NÁDOB Dosavadní v sledky V Náprstkovû muzeu bylo prozkoumáno a vyhodnoceno celkem 210 kamenn ch nádob a jejich úlomkû. Horniny byly makroskopicky rozãlenûny do nûkolika kategorií (viz níïe). Z typick ch vybran ch vzorkû byla pofiízena fotodokumentace. Poté bylo z makroskopicky definovan ch skupin hornin na Ústavu geologick ch vûd zhotoveno 46 le tûn ch v brusû, které byly následnû studovány, nejdfiíve s pomocí polarizaãní mikroskopie, dále pak na elektronové mikrosondû a s pomocí katodové luminiscence.v sledkem první ãásti tohoto studia je mikroskopická klasifikace a níïe uvedená petrografická charakteristika. ProtoÏe dosavadní úroveà zpracování jednotliv ch vzorkû není stejná, neboè u nûkter ch vzorkû uï byly provedeny v echny zam lené anal zy, ale nûkteré byly studovány jenom mikroskopicky, pfiiná í níïe uvedená charakteristika surovin spí e jen v ãet neï vyãerpávající charakteristiku. PouÏité horniny lze z látkového hlediska rozdûlit do dvou velk ch skupin horniny karbonátové a horniny silikátové. Karbonátové horniny jsou tvofieny pfiedev ím kalcitem, dolomitem, magnezitem. V men í mífie jsou zastoupeny dal í karbonáty a i nûkteré silikáty. Na sloïení druhé skupiny se v rozhodující mífie podílejí silikáty Ïivce, slídy, amfiboly a fiada dal ích. Obû skupiny se ov em od sebe neli í pouze sv m minerálním a chemick m sloïením, ale i sv mi vlastnostmi technologick mi. Karbonátové horniny mají v raznû niï í tvrdost neï horniny silikátové, dají se tedy podstatnû lépe opracovávat. I v dne ní dobû se v kamenické praxi horniny dûlí na mûkké karbonáty, mramory a tvrdé napfi. Ïuly, gabra aj. Rozdíl v tvrdosti se v raznû promítá i do podílu vynaloïené práce,kdy snáze opracovatelné karbonátové horniny jsou ãasto dvakrát aï tfiikrát levnûj í neï napfi. Ïuly. Silikátové horniny jsou ale na druhou stranu v raznû odolnûj í vûãi korozi a dal ím degradaãním pochodûm. 1. Karbonátové horniny Karbonátové horniny byly na základû makroskopické, mikroskopické a EMS charakteristiky rozdûleny do následujících podskupin: 1. 1 Organodetritick vápenec V kalcitickém mikritu se hojnû objevují úlomky fosilií âerven vápenec Velmi jemnozrnn vápenec, kter je do ãervena zbarven Ïelezit m pigmentem Písãit vápenec Jemnozrnn sedimentární vápenec s ãast mi litick mi úlomky Jemnozrnn mramor s grafitov m pigmentem PfievaÏující matrix je tvofiena dolomitem, kalcit se v horninû vyskytuje v podobû Ïilek. 57

5 JAROMÍR LEICHMANN, JANA HRUBÁ, JANA KOTKOVÁ, PETRA VLâKOVÁ 1. 5 Vláknit mramor Tato hornina b vá nûkdy v literatufie zamûàována za travertin. Studium optick ch vlastností ale prokázalo, Ïe je tvofiena karbonáty. ZpfiesÀující studium na EMS prokázalo vedle kalcitu rovnûï dolomit Îíhan mramor Tato hornina je v literatufie oznaãována jako dolomit. Na základû studia na elektronové mikrosondû bylo prokázáno zastoupení jak dolomitu, tak i kalcitu.v akcesorickém mnoïství je pfiítomen Mg-chlorid indikující, Ïe se jedná o horninu metamorfovanou Mramor Relativnû hrubozrnná hornina, v kalcitické matrix se vykytují silnû rozpraskaná zrna olivínu, která podléhají ãásteãné serpentinizaci Magnezit V základní hmotû tvofiené magnezitem se objevují Ïilky dolomitu. 2. Silikátové horniny 2. 1 Gabro metagabro Hrubozrnná hornina edá nebo ãerno-bílá, pfievaïují tmavé minerály. Primární minerální sloïení není zachováno. PÛvodní plagioklas je zcela nahrazen albitem, mafické minerály Ca amfibolem a epidotem Diorit a dioritová rula Diorit je tmavá edá hornina, kterou tvofií tmavé minerály biotit, amfibol, pyroxen. Dále je zde v malém mnoïství pfiítomen kfiemen. Dioritová rula je hornina svûtlej í bílo- edá, hrubozrnná. Na jejím sloïení se podílí li tovit plagioklas, amfibol, biotit a také kfiemen Metaanortozit Tato hornina (horniny) má promûnlivé zabarvení od svûtlé edé po tmavû edou. âasto je páskovaná. Hornina je tvofiená amfibolem a plagioklasem. Dále se vyskytuje biotit, pyroxen, kfiemen. Plagioklasy podmiàují dlaïdico- Obr. 2 Metaanortozit. Fotografie v odraïen ch elektronech. CPX klinopyroxen, Hbl amfibol, Plg plagioklas anortit.amfibol obrûstající klinopyroxen dokumentuje metamorfní postiïeni horniny. Délka mûfiítka ve spodní ãásti obrázku odpovídá 0,5 mm. 58

6 MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN CH NÁDOB vitou strukturu horniny, amfibol místy vytváfií shluky a vyrostlice.v horninû je zastoupení plagioklasu a amfibolu nerovnomûrné, hornina místy nab vá leukokrátního charakteru, jindy vy í obsah amfibolu dáva horninû melanokrátní charakter Bazalt âerná hornina skládající se pfieváïnû z ÏivcÛ + pyroxenû, amfibolû a olivínu. Plagioklasy vytváfiejí porfyrická tabulkovitá zrna. Ostatní minerály jsou souãástí základní hmoty. 3. Pískovec Jedná se o ãerven pískovec se v esmûrnû zrnitou stavbou. Je tvofien pfieváïnû kfiemenem. Katodoluminiscenãní studium ukázalo, Ïe kfiemeny nebyly derivovány z jednoho zdroje, a Ïe hornina má spí e polymiktní charakter. 4. Kfiemen Doposud jedin zji tûn vzorek je tvofien kfiemenem mléãnû-bílé barvy. Literatura Aston, Barbara G Ancient Egyptian stone vessels. Materials and forms,heidelberg: Heidelberger Orientverlag [Studien zur Archäologie und Geschichte Altägyptens 5]; Gorton, M. P Mallory-Greenough, Leanne M. Greenough, John D The Source of Basalt Vessels in Ancient Egyptian Archeological Sites: A Mineralogical Approach,The Canadian Mineralogist 40, s ; Gundlach, Rolf 1998 Der Pharao und sein Staat. Die Grundlegung der ägyptischen Königsideologie im 4. und 3. Jahrtausend, Darmstadt:Wissenschaftliche Buchgesellschaft; Klemm, R. Klemm D Steine und Steinbrıche im Alten Ägypten, Berlin: Springer-Verlag; Verner, Miroslav 1997 Pyramidy.Tajemství minulosti,praha:academia; 2000 Newly Discovered Royal Sarcophagi from Abusir, in: Bárta, Miroslav Krejãí, Jaromír (eds.). Abusir and Saqqara in the year 2000, Prague: Academy of Science of the Czech Republic, Oriental Institute, [Archiv Orientální, Supplementa IX], s ; Vlãková, Petra 2001 Soubor kamenn ch nádob z pyramidového komplexu panovníka Neferefrea v Abúsíru, Praha: nepubl. diplomová práce Royal canopic jars from Abusir, Archiv Orientální 70/2, s