Č. j. MV /ODK-2016 Praha 30. ledna 2017 R O Z H O D N U T Í

Transkript

1 *MVCRX03BGCAX* MVCRX03BGCAX prvotní identifikátor odbor veřejné správy, dozoru a kontroly náměstí Hrdinů 1634/3 Praha Č. j. MV /ODK-2016 Praha 30. ledna 2017 R O Z H O D N U T Í Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, jako nadřízený orgán podle ustanovení 92a písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále též ZoK ), ve spojení s ustanovením 178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), rozhodlo dle 90 odst. 1 písm. b) správního řádu o odvolání městyse Černá Hora, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, č. reg. ČAK 10878, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno (dále také žadatel nebo odvolatel ), proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále také jako správní orgán I. stupně ) ze dne 27. září 2016, sp. zn. S-JMK /2015, č.j. JMK /2016, ve věci žádosti městyse Černá Hora o určení existence členství městyse Černá Hora v dobrovolném svazku obcí Svazek vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem 17. listopadu 14, Boskovice, IČ (dále jen Svazek ) t a k t o : Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 27. září 2016, sp. zn. S-JMK /2015, č.j. JMK /2016, se r u š í a věc se v r a c í Krajskému úřadu Jihomoravského kraje k novému projednání. O d ů v o d n ě n í : I. Chronologie projednávaného případu Ministerstvo vnitra obdrželo dne 7. listopadu 2016 odvolání městyse Černá Hora, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, č. reg. ČAK 10878, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno (dále také žadatel nebo odvolatel ), proti 1

2 rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále také jako správní orgán I. stupně ) ze dne 27. září 2016, sp. zn. S-JMK /2015, č.j. JMK /2016, ve věci žádosti městyse Černá Hora o určení existence členství městyse Černá Hora v dobrovolném svazku obcí Svazek vodovodů a kanalizací měst a obcí (dále jen Svazek ) společně se spisovým materiálem. Z předloženého správního spisu vyplynuly následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Žadatel se prostřednictvím žádosti podané dne 22. října 2015, sp. zn. A 2125, domáhal u správního orgánu I. stupně, aby na základě ust. 142 s.ř. jako věcně a místně příslušný správní úřad rozhodl, zda členství městyse Černá Hora ve Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem Boskovice, ul. 17. listopadu 14, IČ , vzniklo a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zaniklo a kdy se tak stalo. V odůvodnění žádosti uvedl, že má pochybnost o tom, zda účastenství městyse na smlouvě o založení Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, bylo v souladu s platnou právní úpravou, a zda se tak městys Černá Hora stal členem Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí. Pro platnost a tedy i závaznost jednání obce při zakládání dobrovolného svazku obcí, a tedy i pro vznik členství obce ve svazku obcí, bylo v dané době platnou podmínkou (vedle podpisu zakladatelské smlouvy osobami oprávněnými za obec jednat a jejího schválení na zakladatelské schůzi svazku obcí delegovanými zástupci všech obcí) především rozhodnutí zastupitelstva každé konkrétní členské obce o členství v dobrovolném svazku obcí tak, jak to v dané době ukládal 36 odst. 1 písm. l) zákona č. 367/1990 Sb. Rozhodnutí zastupitelstva o členství ve svazku obcí přitom zahrnovalo rozhodnutí (schválení) smlouvy o vytvoření svazku obcí a textu stanov (srov. k tomu 20i odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.). Městys Černá Hora nedohledal žádné usnesení zastupitelstva městyse, které by schválilo (spolu)založení městysem Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, ani vstup městyse do Svazku či členství městyse v něm, ani schválení konkrétního textu smlouvy o založení svazku a textu jeho stanov. Jediným usnesením zastupitelstva městyse Černá Hora, které se týkalo blíže neidentifikovaného svazku obcí, je usnesení zasedání zastupitelstva, konaného dne 24. dubna 1992, a dne 30. března 1993, které schválilo vstup obce Černá Hora do svazku vodovodů a kanalizací, avšak vůbec se nevyslovilo ani ke konkrétnímu návrhu smlouvy o založení svazku obcí, ani ke konkrétnímu návrhu stanov svazku obcí. Je tedy otázkou, zda za tohoto věcného stavu se stal městys Černá Hora řádným členem Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí. Závěrem s odkazem na 151 odst. 5 a 51 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, žadatel uvedl, že bylo povinností členských obcí svazků obcí, založených původně v režimu zákona č. 367/1990 Sb. v souvislosti se zákonem č. 40/1964 Sb., schválit zastupitelstvem smlouvu o založení svazku obcí, již dříve uzavřenou v režimu jiného zákona (zákona č. 40/1964 Sb.), a to ve lhůtě do 31. prosince V opačném případě by marným uplynutím této lhůty členství takové obce ve svazku bez dalšího zaniklo. Městys 2

3 Černá Hora nedohledal žádné usnesení zastupitelstva městyse, které by schválilo smlouvu o založení Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí a jeho stanovy ve smyslu 151 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., a to ani v roce 2000, ani v roce 2001, ani kdykoliv později. Jediným usnesením zastupitelstva městyse Černá Hora, které se týkalo svazku obcí, je usnesení z 9. zasedání zastupitelstva, konaného dne 19. června 2000, které se týkalo investice ČOV a kanalizace Černá Hora-Bořitov. Je tedy otázkou, zda za tohoto věcného stavu byl městys Černá Hora i po dni 31. prosince 2001 řádným členem Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí (za předpokladu, že by se při založení svazku obcí stal jeho řádným členem). Dne 24. listopadu 2015 nahlédl žadatel do správního spisu, který v dané věci vede Krajský úřad Jihomoravského kraje jako správní orgán I. stupně, a seznámil se tak se stavem řízení. Za účelem dalšího postupu správního orgánu I. stupně žadatel vyžádal u Moravského zemského archivu v Brně zpřístupnění všech materiálů jednání zastupitelstva městyse Černá Hora v roce 1993, tj. v roce založení Svazku. Po poskytnutí jejich kopií žadatel doplnil návrh o podání ze dne 3. prosince 2015, sp. zn. 2125, k němuž připojil materiály všech jednání zastupitelstva městyse Černá Hora v roce 1993 a navrhl, aby správní orgán I. stupně provedl připojené materiály jednání zastupitelstva městyse Černá Hora za rok 1993 v řízení jako listinné důkazy, konkrétně: materiály jednání zastupitelstva městyse Černá Hora v roce x (jednání zastupitelstva dne 30. března 1993, 3. září 1993 a 4. listopadu 1993). Zároveň žadatel připojil k podání materiály všech jednání zastupitelstva městyse Černá Hora v roce 2001 a navrhl, aby správní orgán I. stupně provedl připojené materiály jednání zastupitelstva městyse Černá Hora za rok 2001 v řízení jako listinné důkazy, konkrétně: materiály jednání zastupitelstva městyse Černá Hora v roce x (jednání zastupitelstva dne 25. ledna 2001, 22. března 2001, 25. května 2001, 26. července 2001, 20. září 2001, 25. září 2001, 22. listopadu 2001 a 20. prosince 2001). Správní orgán I. stupně výzvou ze dne 4. ledna 2016, sp. zn S-JMK /2015, č.j.: JMK 548/2016 upozornil žadatele na chybu v psaní, které se dopustil ve svých podáních, a to konkrétně na chybu v IČ v označení žadatele (navrhovatele), a vyzval jej k jejímu odstranění, resp. k odstranění nesrovnalostí tak, aby bylo zřejmé, který subjekt žádost podává. Žadatel opravil chybu v psaní (přípisem ze dne 6. ledna 2016, sp. zn. A 2417), ke které došlo v jeho podání ze dne 22. října 2015 a ze dne 3. prosince 2015, když správné IČ žadatele, městyse Černá Hora, je Správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ze dne 4. února 2016, sp. zn. S- JMK /2015, č.j. JMK 19970/2016, v němž uvedl, že členství městyse Černá Hora, se sídlem nám. Míru 50, Černá Hora, IČ ve Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem 17. listopadu 14, Boskovice, IČ vzniklo dne 20. dubna 1993 a trvá. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí bylo žadateli oznámeno prostřednictvím systému datových schránek a doručeno dne 8. února

4 Proti uvedenému rozhodnutí se žadatel bránil odvoláním ze dne 15. února 2016 sp. zn. A 2417 (doručené dne 23. února 2016), o němž Ministerstvo vnitra rozhodlo tím způsobem, že napadené rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo správnímu orgánu I. stupně k novému projednání (rozhodnutím ze dne 1. srpna 2016, č.j. MV /ODK-2016). II. Vyjádření žadatele Žadatel se k řízení o určení právního vztahu následně vyjádřil přípisem ze dne 9. srpna 2016, sp. zn. A Předně shrnul dosavadní skutkový stav a odkázal na závěry rozhodnutí Ministerstva vnitra, kdy uvedl, že správní orgán I. stupně je příslušný vést rejstřík dobrovolných svazků obcí, a je tedy příslušný k vedení řízení o žádosti žadatele ze dne 22. října 2015; podmínky předvídané 142 odst. 1 správního řádu jsou dány; žádost o určení existence členství žadatele nelze řešit v jiném správním řízení a rovněž nelze vydat o existenci členství žadatele osvědčení dle 142 odst. 2 správního řádu; účastníky řízení jsou navrhovatel (tj. obec, která žádost podala a jejíž členství má být určeno, tedy městys Černá Hora) a příslušný Svazek. Žadatel konstatoval, že za této situace správnímu orgánu I. stupně nezbývá, než aby oznámil Svazku, jako dalšímu účastníku řízení o žádosti žadatele ze dne 22. října 2015, že bylo zahájeno správní řízení v předmětné věci, aby jej vyzval k vyjádření k věci a poskytl mu k tomu přiměřenou lhůtu, a následně aby oběma účastníkům poskytl lhůtu k seznámení se s podklady rozhodnutí. Za této situace pak bude předmětem právního posouzení správního orgánu I. stupně především to, zda podpis blíže neurčené osoby ze dne 23. března 1993 na seznamu smluvních stran zakladatelské smlouvy Svazku, popř. zda usnesení zastupitelstva žadatele ze dne 24. dubna 1992 anebo ze dne 30. března 1993, popř. zda jiné konkrétní skutečnosti, správním orgánem I. stupně specifikované, jsou dostatečným právním základem pro vznik členství žadatele ve Svazku. Dále bude předmětem právního posouzení také to, zda skutečnost, že zastupitelstvo žadatele neschválilo po nabytí účinnosti zákona č. 128/2000 Sb., smlouvu o založení Svazku, již dříve uzavřenou v režimu jiného zákona, jak vyžadovalo 151 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb. v souvislosti s 50 a 51 daného zákona, je dostatečným právním základem pro to, aby žadatel nezůstal členem Svazku (pokud by se již dříve členem stal). Žadatel zdůraznil, že se nedomáhá přezkoumání rozhodnutí či usnesení sebe sama jako obce v samostatné působnosti, ale určení, zda způsob, kterým bylo rozhodnuto o členství žadatele ve Svazku, je po právu, a zda v jeho důsledku skutečně vzniklo žadateli členství ve Svazku, a odkázal na rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. prosince 2015, č.j. MV /ODK-2015, z něhož vyplývá, že 4

5 správní orgán I. stupně je příslušný k určení existence členství určité obce (a k určitému okamžiku) v dobrovolném svazku obcí. Závěrem žadatel podotkl, že neučinil předmětem řízení, a v řízení ponechává zcela stranou otázku vzniku a existence Svazku, přičemž členství ve Svazku se samotným vznikem Svazku nesouvisí (ani věcně ani právně). Zároveň se dovolává právního názoru nadřízeného orgánu uvedeného orgánu v rozhodnutí ze dne 17. září 2015, č.j. MV /ODK-2015, z něhož vyplývá, že rozhodnutí zastupitelstva o členství obce ve svazku zahrnovala rozhodnutí (schválení) smlouvy o vytvoření svazku obcí a textu stanov (srov. k tomu 20i odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.). Vyjádření žadatel zakončil požadavkem, aby správní orgán I. stupně postupoval v souladu s procesní úpravou správního řádu a vydal rozhodnutí o žádosti ve lhůtě dle 71 správního řádu. III. Obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí Správní orgán I. stupně rozhodl o žádosti rozhodnutím ze dne 27. září 2016, sp. zn. S-JMK /2015, č.j. JMK /2016, kdy dle 142 odst. 1 správního řádu uvedl, že členství městyse Černá Hora, se sídlem nám. Míru 50, Černá Hora, IČ ve Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem 17. listopadu 14, Boskovice, IČ vzniklo dne 20. dubna Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. V rámci odůvodnění uvedl, že se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky dle ustanovení 142 odst. 1 správního řádu. V této souvislosti konstatoval, že správní orgán I. stupně, který vede rejstřík dobrovolných svazků obcí, je věcně ( 10 správního řádu) a místně ( 11 správního řádu) příslušný, aby rozhodl, zda členství žadatele ve Svazku vzniklo a kdy se tak stalo, zda trvá nebo zda zaniklo a kdy se tak stalo. Žadatel prokázal, že určení existence členství žadatele ve Svazku je nezbytné pro uplatnění jeho práv, tím že členství podmiňuje a určuje vzájemná práva a povinnosti žadatele ve Svazku, závisí na něm majetkové vztahy žadatele a Svazku. Správní orgán I. stupně dovodil, že nemůže o vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení nebo tuto otázku řešit v rámci jiného správního řízení, proto postupoval podle 142 odst. 1 správního řádu. Správní orgán I. stupně dále konstatoval, že napravil procesní pochybení a dne 8. září 2016 (přípisem ze dne 8. září 2016, sp. zn. S-JMK /2015, č.j. JMK 2016) vyzval žadatele jako účastníka řízení k možnosti vyjádření se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí dle 36 odst. 3 správního řádu. Žadatel dne 13. září 2016 nahlédl do příslušného spisu a ve stanoveném termínu se k pokladům rozhodnutí nevyjádřil (viz k tomu záznam ze dne 13. září 2016, sp. zn. S- JMK /2015). Svazek se vzdal práva vyjádřit se k věci i k podkladům rozhodnutí. Vzdání se práva Svazku bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 7. září 2016 a je součástí spisové dokumentace. 5

6 Správní orgán I. stupně dále uvedl, že ze spisového materiálu a údajů uvedených v rejstříku dobrovolného svazku obcí vyplývá, že Svazek označený jako Svazek vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem 17. listopadu 14, Boskovice, IČ vznikl dne 20. dubna V období vzniku předmětného Svazku byla problematika dobrovolných svazků obcí právně upravena zákonem č. 367/1990 Sb., v ustanoveních 20a až 20e. Na postavení svazků, jejich vznik a zánik bylo nutné aplikovat ustanovení 20f až 20k zákon č. 40/1964 Sb., který byl tzv. zákonem zvláštním. Podle zákona č. 367/1990 Sb., platilo, že zastupitelstvo obce v rámci své vyhrazené pravomoci dle 36 odst. 1 písm. l) rozhodovalo o členství obce ve svazku a o vystoupení z tohoto svazku, o účasti obce v mezinárodních sdruženích místních orgánů a o členství obce v právnických osobách s mezinárodním prvkem. Rozhodnutí zastupitelstva o členství obce ve svazku zahrnovala rozhodnutí (schválení) smlouvy o vytvoření svazku obcí a textu stanov. Právní úprava od doby vzniku dobrovolného svazku obcí prošla následně řadou legislativních změn. Žadatel schválil dne 30. března 1993 na 10. Veřejném zasedání obecního zastupitelstva unesením v bodu 4. Vstup Obce Černá Hora do svazku vodovodů a kanalizací. V zápisu z předmětného zasedání je v bodu 4 uvedeno: Na pracovních jednáních bylo již několikrát projednáváno zásadní rozhodnutí, zda Černá Hora převezme do vlastní správy vodovod a kanalizaci v obci. Na posledním zasedání převládl názor, že bude výhodnější a méně riskantní vytvořit s dalšími obcemi svazek vodovodů a kanalizací. Tento svazek vstoupí s cca 70 % akcií do vodárenské společnosti, vytvořenou privatizací. Každá obec se na výnosu společnosti bude podílet svým alikvotním dílem. Starosta ve zdůvodnění shrnul znovu všechny výhody i nevýhody. Pak nechal hlasovat. Pro vstup Černá Hora do svazku vodovodů a kanalizací hlasovalo všech 9 přítomných členů obecního zastupitelstva. Zastupitelstvo se však nevyslovilo ke konkrétnímu návrhu smlouvy o založení svazku obcí, ani ke konkrétnímu návrhu stanov svazku obcí. Tato skutečnost vyplývá z doloženého usnesení z předmětného dne, které je založeno ve spisové dokumentaci č.j /2016. Při registraci svazku nebylo povinností navrhovatele předkládat usnesení zastupitelstev jednotlivých obcí přijatých dle 36 odst. 1 písm. l) zákona č. 367/1990 Sb. Pro účely registrace byla dostatečným podkladem smlouva o vytvoření svazku a stanovy, které registrační orgán prověřoval a na základě nichž provedl zápis do příslušné evidence. Žádný právní předpis registračnímu orgánu nestanovil povinnost aktivně prověřovat splnění či nesplnění jednotlivých dílčích postupů, což znamenalo, že registrační orgán byl oprávněn bez dalšího provést zápis do registru, protože mu byla předložena zakladatelská smlouva o vytvoření svazku včetně stanov a tyto podklady nevzbuzovaly pochybnost o založení svazku. Dle stanov Svazku Obec se stala členem Svazku podpisem zakladatelské smlouvy Svazku. Svazek byl zaregistrován jako právnická osoba Svazek vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem ul. 17. listopadu 14, Boskovice dne 20. dubna 1993 pod č. j. RVV/5/93/Mp a bylo Svazku přiděleno IČO

7 Je nepochybné, že Svazek zápisem do příslušného registru vznikl a žadatel se podpisem zakladatelské smlouvy stal jeho řádným členem. Žadatel podepsal zakladatelskou smlouvu dne 23. března 1993, která je založena ve spisové dokumentaci č.j /2016. Valná hromada Svazku dne 4. března 2002 schválila stanovy dobrovolného sdružení Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, ve kterých je uveden čl Názvy a sídla členů Svazku jsou uvedeny v příloze 4, která je nedílnou součástí těchto stanov. V příloze 4 je žadatel uveden jako člen Svazku. Uvedený dokument je založen ve spisové dokumentaci č.j /2016. Valná hromada Svazku dne 29. června 2015 schválila stanovy dobrovolného svazku obcí Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, ve kterých je uveden čl : Názvy a sídla členů (členských obcí) Svazku jsou uvedeny v příloze č. 3, která je nedílnou součástí těchto stanov. V příloze 3 je žadatel uveden jako člen Svazku. Uvedený dokument je založen ve spisové dokumentaci č.j /2016. Z důkazů navržených žadatelem zápisy z veřejného zasedání zastupitelstva obce Černá Hora, které jsou součástí spisové dokumentace (10. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 30. března 1993; 11. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 3. září 1993; 12. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 4. listopadu 1993; 15. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 25. ledna 2001; 16. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 22. března 2001; 17. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 25. května 2001; 18. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 26. července 2001; 19. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 20. září 2001; 20. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 25. září 2001; 21. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 22. listopadu 2001; 22. veřejné zasedání obecního zastupitelstva konané dne 12. prosince 2001) vyplývá, že zastupitelstvo žadatele souhlasilo se vstupem žadatele do Svazku, ale výslovně neschválilo smlouvu o vytvoření Svazku a text stanov. Podpisem zakladatelské smlouvy v roce 1993 žadatelem, uvedením žadatele jako člena na Valné hromadě Svazku v roce 2002 a 2015, lze mít za prokázané, že žadatel byl členem Svazku a jako člen Svazku vystupoval. Předmětem zvláštního druhu řízení dle ustanovení 142 správního řádu není přezkum skutečností a odhalování nesrovnalostí, které předcházely vzniku Svazku. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 18. března 2008, sp. zn. 28 Cdo 4243/2007, jehož závěry jsou aplikovatelné na daný případ. Správní orgán I. stupně dále podotkl, že ustanovení 151 zákona č. 128/2000 Sb., je ustanovením přechodným, které vyjadřuje kontinuitu právní úpravy obsažené v zákoně č. 128/2000 Sb., s právní úpravou, která byla obsažena v zákoně č. 367/1990 Sb. a reagovalo na skutečnost, že právní úprava vzniku a činnosti dobrovolných svazků obcí obsažená v zákoně č. 367/1990 Sb. nebyla zcela jednoznačná, pokud šlo o její vztah k právní úpravě vzniku a činnosti tzv. zájmových 7

8 sdružení právnických osob podle zákona č. 40/1964 Sb. V 20a odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb. bylo stanoveno, že obce mohou vytvářet dobrovolné svazky obcí, přičemž postavení svazků, jejich vznik a zánik upravuje zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem se měl rozumět zákon č. 40/1964 Sb., konkrétně pak jeho ustanovení 20f o zájmových sdruženích právnických osob. Z takto pojatého vztahu ustanovení o dobrovolných svazcích obcí v zákoně č. 367/1990 Sb. k ustanovením zákona č. 40/1964 Sb. v souvislosti se zájmovými sdruženími právnických osob založených na ne zcela jednoznačném odkazu nebylo jasné, zda mohou obce při vzájemné spolupráci postupovat jen podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., resp. jak odlišit dobrovolný svazek obcí vytvořený na základě zákona č. 367/1990 Sb. od zájmového sdružení obcí jako právnických osob vzniklého na základě ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. Zájmovým sdružením obcí jako právnických osob založených na základě zákona č. 40/1964 Sb. v době platnosti zákona č. 367/1990 Sb. byla ustanovením 151 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb. dána možnost, aby se do stanoveného data (31. prosince 2001) přizpůsobila právnímu režimu obsaženému v zákoně č. 128/2000 Sb. a transformovala se na dobrovolné svazky obcí podle tohoto zákona, pokud splní podmínky stanovené v 50 a 51 zákona č. 128/2000 Sb. Vzhledem k tomu, že přechodné ustanovení nestanovilo v tomto směru nic dalšího, zájmová sdružení obcí jako právnických osob, která to neučinila, zůstala i po tomto datu zájmovými sdruženími právnických osob podle zákona č. 40/1964 Sb. Zákon č. 128/2000 Sb. nestanovil, že by tato sdružení jinak ze zákona zanikala, a nestanovil ani jiný právní následek toho, pokud nedošlo k přizpůsobení právní úpravě obsažené v 50 a 51 zákona č. 128/2000 Sb. Ustanovení 151 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb. zní: Svazky obcí podle tohoto zákona jsou dobrovolné svazky obcí, které byly dobrovolnými svazky obcí ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Z výše uvedeného vyplývá, že žadatel byl členem Svazku a zůstal jím i po 31. prosinci Správní orgán I. stupně současně rozhodl podle 79 odst. 3 správního řádu, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení vzhledem k tomu, že žadatel neporušil svou zákonnou povinnost a tím řízení nevyvolal, ale žádal pouze o rozhodnutí o členství žadatele ve Svazku. Závěrem správní orgán I. stupně dodává, že jedním ze základních principů právního státu je zásada ochrany práv nabytých v dobré víře a s tím související princip ochrany třetích osob vůbec. Tyto zásady podporují princip právní jistoty a nemožnost zpochybnění existence člena již vzniklé právnické osoby, který jako člen nepřetržitě po určitou dobu, resp. několik let vystupoval. Rozhodnutí bylo žadateli a Svazku oznámeno prostřednictvím systému datových schránek a doručeno dne 29. září

9 IV. Obsah odvolání Proti uvedenému rozhodnutí se žadatel bránil odvoláním ze dne 10. října 2016 sp. zn. A 2417 (doručeného téhož dne). V rámci odvolání žadatel namítl, že rozhodnutí je nezákonné. 1. Odůvodnění napadeného rozhodnutí co do vzniku členství žadatele ve Svazku a jeho výrok si protiřečí, resp. jsou v logickém a právním rozporu, kdy ve výroku správní orgán I. stupně konstatuje, že členství žadatele ve Svazku vzniklo dne 20. dubna 1993, ačkoliv v odůvodnění rozhodnutí konstatuje, že žadatel se podpisem zakladatelské smlouvy (tj. dnem 23. března 1993) stal řádným členem Svazku. Odůvodnění rozhodnutí spojuje se dnem 20. dubna 1993 registraci Svazku, a to bez jakéhokoliv jiného či dalšího závěru. Tato rozpornost činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. 2. Odůvodnění rozhodnutí co do vzniku členství žadatele ve Svazku je vnitřně logicky a právně rozporné, konkrétně v části, kdy správní orgán I. stupně konstatuje, že rozhodnutí zastupitelstva o členství obce ve svazku zahrnovala rozhodnutí (schválení) smlouvy o vytvoření svazku obcí a textu stanov, přičemž na druhé straně uvádí, že žadatel podpisem zakladatelské smlouvy v roce 1993, uvedením žadatele jako člena na Valné hromadě Svazku v roce 2002 a 2015, lze mít za prokázané, že žadatel byl členem Svazku a jako člen Svazku vystupoval. Odvolatel má za to, že nelze na jedné straně konstatovat (spolu s Ministerstvem vnitra) rozhodnutí (schválení) smlouvy o vytvoření svazku obcí a textu stanov jako podmínku vzniku členství ve Svazku, a na druhé straně uzavřít, že i při nesplnění této podmínky nastaly účinky, jako by podmínka splněna byla, a členství žadatele ve Svazku vzniklo. 3. Odvolatel dále spatřuje vnitřní rozpornost ve skutečnosti, že správní orgán I. stupně na jedné straně konstatuje, že rozhodnutí zastupitelstva o členství obce ve Svazku zahrnovala rozhodnutí (schválení smlouvy) o vytvoření svazku obcí a textu stanov, a na straně druhé se v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že stanovy Svazku schválila valná hromada dne 4. března 2002, a dne 29. června Dle názoru odvolatele měl správní orgán I. stupně uzavřít, že členství žadatele ve Svazku vzniklo až dne, ke kterému má správní orgán I. stupně doloženu existenci stanov Svazku, tj. dne 4. března Správní orgán I. stupně navíc nezjišťoval, zda vůbec žadatel svým zastupitelstvem stanovy Svazku, které byly schváleny valnou hromadou dne 4. března 2002 a dne 29. června 2015, schválil. Stejně tak nezjišťoval, zda žadatel hlasoval na valné hromadě Svazku pro změnu stanov dne 29. června 2015, a zda tak je znění stanov ze dne 29. června 2015 pro žadatele závazné. 4. Odvolatel namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci vzniku členství žadatele ve Svazku. Správní orgán I. stupně věc nesprávně 9

10 právně posoudil, když neaplikoval 36 odst. 1 písm. l) zákona č. 367/1990 Sb., v souvislosti s 20g a 20i odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., obojí v platném znění, a uzavřel, že členství obce ve Svazku vzniklo i bez toho, že by rozhodnutí zastupitelstva o členství obce ve Svazku zahrnovala rozhodnutí (schválení smlouvy) smlouvy o vytvoření Svazku a textu stanov. Je nelogické a v rozporu s právní úpravou, aby přijetí smlouvy o založení svazku obcí a stanov svazku obcí nepodléhalo souhlasu členských obcí, ale pouze jejich zástupců ve svazku obcí. 5. Odvolatel konstatuje, že správní orgán I. stupně vůbec nezjišťoval, kdo vůbec podepsal za žadatele zakladatelskou smlouvu, a zda k tomu měl oprávnění. Správní orgán I. stupně tak dostatečně nezjistil skutkový stav pro vydání rozhodnutí ve věci. 6. Odůvodnění napadeného rozhodnutí co do vzniku členství žadatele ve Svazku v rozporu s 68 odst. 3 správního řádu neobsahuje uvedení právních předpisů, aplikovaných na závěr o vzniku členství žadatele ve Svazku bez toho, že by došlo ke schválení zastupitelstvem žadatele smlouvy o vytvoření svazku obcí a textu stanov, ani úvahy, kterými se správní orgán I. stupně řídil při hodnocení, že i při nesplnění této podmínky nastaly účinky, jako by podmínka splněna byla. 7. Odůvodnění napadeného rozhodnutí co do vzniku členství žadatele ve Svazku v rozporu s 68 odst. 3 správního řádu neobsahuje uvedení, jak se správní orgán I. stupně vypořádal s návrhy a námitkami žadatele. 8. Rozhodnutí je nezákonné, když spočívá na nesprávném právním posouzení věci doby vzniku členství žadatele ve Svazku, kdy správní orgán I. stupně neaplikoval 20g zákona č. 40/1964 Sb. v souvislosti s 20i odst. 2 věta první citovaného zákona, a v odůvodnění uvedl, že členství žadatele vzniklo podpisem zakladatelské smlouvy obcí, a nikoliv v den vzniku Svazku. 9. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nezákonné, když spočívá na nesprávném právním posouzení právního významu absence schválení žadatelem smlouvy o založení svazku obcí a jeho stanov po účinnosti zákona č. 128/2000 Sb. do 31. prosince 2001, a to ve smyslu 151 odst. 5 citovaného zákona. 10. Odvolatel dále vytýká, že úvaha o ochraně práv nabytých v dobré víře a s tím související princip ochrany třetích osob je založena na nesprávném právním posouzení, není řádně odůvodněna a není přezkoumatelná. 11. Napadené rozhodnutí dokonce ani nevyčerpalo celý návrh žadatele ze dne 22. října 2015, neboť správní orgán I. stupně nerozhodl o celém návrhu, když pominul tu jeho část, jíž se žadatel domáhal určení, zda jeho členství ve Svazku trvá, nebo zda zaniklo a kdy se tak stalo. Odvolatel navrhuje, aby nadřízený správní orgán výrok odvoláním napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že členství městyse Černá Hora, se sídlem nám. Míru 50, Černá Hora, IČ ve Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem 17. listopadu 14, Boskovice, IČ

11 vzniklo dne 20. dubna 1993, zrušil a věc správnímu orgánu I. stupně vrátil k novému projednání. V. Vyjádření Svazku k podanému odvolání Správní orgán I. stupně podané odvolání zaslal Svazku a vyzval jej k vyjádření (přípisem ze dne 19. října 2016, sp. zn. S-JMK /2015, č.j.: JMK /2016). Svazek na výzvu reagoval přípisem ze dne 25. října 2016, kde předně uvedl, že správní orgán I. stupně nemá a neměl pravomoc vést jakékoliv řízení a deklaratorně rozhodovat o tom, zda a kdy se stal žadatel členem Svazku; nemá pravomoc osvědčit existenci či neexistenci rozhodnutí zastupitelstva žadatele či jiné obce, zejména ne rozhodnutí vydaná v samostatné působnosti. Tj. správní orgán I. stupně nebyl a není oprávněn posuzovat, zda se nějaká obec stala členem Svazku a o tomto vydávat deklaratorní rozhodnutí; správní orgán I. stupně může maximálně vydat osvědčení o registraci Svazku dle 154 a násl. správního řádu. Správnímu orgánu I. stupně nebyla nikdy zákonem přiznána věcná příslušnost k přezkoumávání existence členství obce ve Svazku či k přezkoumávání existence rozhodnutí zastupitelstva obce o členství obce ve Svazku, ani jakéhokoliv jiného rozhodnutí zastupitelstva obce v samostatné působnosti. Správní orgán I. stupně proto není v řízení vedeném dle 142 správního řádu oprávněn posuzovat otázku a rozhodovat, zda a kdy se stal žadatel členem Svazku. Svazek dále uvedl, že zákonné podmínky pro vydání deklaratorního rozhodnutí dle 142 správního řádu nejsou v tomto případě naplněny, kdy žadatel v žádosti neprokázal, že by vydání rozhodnutí dle 142 správního řádu bylo nezbytné pro uplatnění jeho práv, např. v jiném řízení. Žadatel navíc nevede se Svazkem ani žádné řízení, ve kterém by tato otázka byla posuzována, resp. pro které by bylo nezbytné tuto otázku vyřešit. Pokud by ovšem takové soudní řízení bylo vedeno, byl by pouze soud příslušný si posoudit předběžnou otázku, zda žadatel je členem Svazku. Dále konstatoval, že ačkoliv správní orgán I. stupně není věcně příslušný k vydání deklaratorního rozhodnutí dle žádosti a vydání deklaratorního rozhodnutí není ani nezbytné pro uplatnění práv žadatele, předložil žadatel relevantní dokumenty, které jednoznačně prokazují, že žadatel byl zakládajícím členem Svazku a vždy se jako člen Svazku choval. Žadatel například předložil správnímu orgánu I. stupně usnesení zastupitelstva ze dne 30. března 1993, které schválilo vstup žadatele do Svazku. Je proto nepochybné, že žadatel jednoznačně projevil svou vůli vstoupit do Svazku a stát se zakládajícím členem Svazku. Žadatel podepsal zakladatelskou smlouvu Svazku oprávněnou osobou, účastnil se jednání valných hromad Svazku. Zastupitelstvo žadatele i souhlasilo se vstupem žadatele do Svazku, což bylo prokázáno předloženým usnesením 11

12 zastupitelstva žadatele. Žadatel dále i pravidelně delegoval zástupce žadatele na valné hromady Svazku a do představenstva Svazku. Zastupitelstvo nemělo žádnou zákonnou povinnost schvalovat znění zakladatelské smlouvy či stanov Svazku, resp. taková povinnost pro žadatele nevyplývala z žádného právního předpisu a ke vzniku členství žadatele ve Svazku proto stačilo usnesení zastupitelstva žadatele o schválení vstupu žadatele do Svazku. Skutečnost, že nebylo doloženo usnesení zastupitelstva žadatele o tom, že zastupitelstvo žadatele schválilo smlouvu o založení Svazku a stanovy ještě neznamená, že tato smlouva a stanovy nebyly zastupitelstvem žadatele či jiným orgánem žadatele skutečně schváleny. Svazek je dále přesvědčen, že zastupitelstvo žadatele nemělo žádnou zákonnou povinnost schvalovat znění zakladatelské smlouvy či stanov Svazku, resp. taková povinnost pro žadatele nevyplývala z žádného právního předpisu a ke vzniku členství žadatele ve Svazku proto stačilo usnesení zastupitelstva žadatele o schválení vstupu žadatele do Svazku. Obdobně například nemusí zastupitelstvo schvalovat konkrétní smlouvu o převodu nemovitostí, ale postačuje, schválí-li zastupitelstvo obecně toto právní jednání tj. převod nemovitosti; přičemž konkrétní náležitosti obsahu převodní smlouvy mohou, ale nemusí být konkretizovány v usnesení zastupitelstva a pokud v usnesení zastupitelstva konkretizovány nejsou, pak může oprávněný zástupce v mezích usnesení obsah převodní smlouvy dojednat a uzavřít bez nutnosti dalšího schválení zastupitelstvem. Byl-li tedy zastupitelstvem žadatele řádně schválen vstup žadatele do Svazku, není pak již dle zákona o obcích nutné (a zákon o obcích to ani nikdy výslovně nevyžadoval) schvalovat i konkrétní smlouvu o založení Svazku či stanovy. Samotným usnesením zastupitelstva žadatele již byl totiž schválen úkon vstupu do Svazku, vytvořena vůle žadatele. Zástupci žadatele, kteří pak smlouvu o založení podepsali a stanovy schválili, pak již jednali na základě a v mezích vůle dříve vytvořené a projevené zastupitelstvem. Výkladem 20g a 20i odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. a 36 odst. 1 písm. l) zákona č. 367/1990 Sb. Svazek dospívá k závěru, že zastupitelstvo žadatele muselo rozhodnout pouze o členství žadatele ve Svazku, což bylo správnímu orgánu I. stupně prokázáno předloženým usnesením zastupitelstva žadatele ze dne 30. března Výkladem těchto zákonných ustanovení nelze v žádném případě dospět k závěru, že by zastupitelstvo žadatele muselo schválit i zakladatelskou smlouvu Svazku a text stanov; takový výklad je zcela v rozporu se zněním relevantních zákonných ustanovení a nemá v těchto zákonných ustanovení žádnou oporu. Závěr o tom, že ke vzniku členství žadatele ve Svazku nebylo třeba schválení zastupitelstva žadatele zakladatelské smlouvy včetně stanov, je podpořen například tím, že Svazek nemusel být založen pouze písemnou zakladatelskou smlouvou uzavřenou zakladateli, ale mohl být založen schválením založení na ustavující členské schůzi. V takovém případě se k návrhu na zápis do registru přikládal pouze 12

13 zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami; zakladatelská smlouva tak mohla být vyhotovena později, přesto by se i v takovém případě zakladatelské obce nepochybně staly členy Svazku. Výklad žadatele je účelový a nemá oporu v platných právních předpisech. Ke vzniku členství žadatele proto stačilo rozhodnutí zastupitelstva žadatele o členství žadatele ve Svazku, což bylo správnímu orgánu I. stupně prokázáno předloženým usnesením zastupitelstva žadatele ze dne 30. března Svazek souhlasí, že je nebytné chránit práva nabytá v dobré víře a podporovat princip právní jistoty. Svazek uzavírá, že žadatel členskou obcí Svazku byl, vždy se jako členská obec Svazku choval a nikdy nebyly pochybnosti o členství žadatele ve Svazku. Žadatel se navíc i choval jako členská obec Svazku, když zastupitelstvo žadatele rozhodlo o vystoupení žadatele ze Svazku. S ohledem na skutečnost, že správní orgán I. stupně nebyl věcně příslušný k vedení řízení podle 142 správního řádu a k vydání jakéhokoliv rozhodnutí v takovém řízení, navrhuje Svazek, aby bylo napadeného rozhodnutí zrušeno a žádost odložena postupem podle 43 odst. 1 správního řádu. Pokud by se nadřízený orgán neztotožnil s argumentací Svazku ohledně absence pravomoci správního orgánu I. stupně, navrhuje, aby nadřízený orgán odvolání žadatele zamítl a napadení rozhodnutí potvrdil. Správní orgán I. stupně předložil odvolání společně se spisovým materiálem nadřízenému orgánu (přípisem ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. S-JMK /2015, č.j. JMK 16220/2016). V předkládací zprávě shrnul chronologii daného případu a uvedl, že při samotném rozhodování vycházel z podkladů, které mu byly zaslány v průběhu řízení, a které jsou uvedeny a založeny ve spisu. Žadatel uplatňuje v odvolání námitky, které uváděl již dříve v průběhu řízení, a se kterými se správní orgán I. stupně již vypořádal v rámci napadeného rozhodnutí. Správní orgán I. stupně se ztotožňuje se závěry Svazku, které uvedl ve svém vyjádření k odvolání ze dne 25. října 2016, zejména v části, ve které Svazek uvádí, že žadatel neměl téměř 23 let pochybnosti o svém členství ve Svazku, a že nyní se.snaží pouze účelově docílit toho, aby se na Město (žadatele) nevztahovaly stanovy Svazku, které upravují majetkové a finanční vypořádání mezi Svazkem a vystupující obcí Svazku. VI. Určení věcné příslušnosti Ministerstvo vnitra se v rámci přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí zabývalo předně svou věcnou příslušností k rozhodnutí o podaném odvolání, a to s přihlédnutím k povaze řízení (žádost na zahájení řízení o určení právního vztahu existence členství městyse Černá Hora v dobrovolném svazku obcí Svazek vodovodů a kanalizací měst obcí), které je záležitostí náležející z hlediska kompetenčního do přenesené působnosti územního samosprávného celku Jihomoravského kraje. 13

14 V této souvislosti je třeba s ohledem na ustanovení 178 odst. 1 správního řádu ve spojení s 92a písm. a) ZoK konstatovat, že v oblasti přenesené působnosti je v tomto řízení nadřízeným orgánem kraje Ministerstvo vnitra. Podle 49 odst. 4 zákona o obcích platí: Dobrovolný svazek obcí nabývá právní osobnosti zápisem do rejstříku svazků obcí vedeného u krajského úřadu příslušného podle sídla svazku obcí. Do rejstříku svazků obcí se zapisuje den vzniku svazku obcí, den jeho zrušení s uvedením právního důvodu, den jeho zániku, název a sídlo svazku obcí, identifikační číslo osoby svazku obcí poskytnuté správcem základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, předmět činnosti svazku obcí, orgány, kterými svazek obcí jedná, a jméno, příjmení a adresa bydliště osob vykonávajících jejich působnost spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán svazek obcí zastupuje, a údaje o dni vzniku nebo zániku jejich funkce; rejstřík svazků obcí je veřejný rejstřík, přičemž jeho součástí je sbírka listin, v níž jsou uloženy smlouva o vytvoření svazku obcí spolu se stanovami a změny těchto dokumentů. Krajský úřad vede rejstřík svazků obcí v přenesené působnosti. Srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. května 2007, č.j. Komp 2/ : Příslušné vydat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí vydanému ve věci zápisu zájmového sdružení právnických osob do registru zájmových sdružení právnických osob je Ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra dále konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, tj. ve lhůtě stanovené v 83 odst. 1 správního řádu. Odvolání rovněž obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti ( 37 a 82 odst. 2 správního řádu). Ministerstvo vnitra jako nadřízený správní orgán vyzvalo žadatele a Svazek k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Ani jeden z účastníků řízení se nevyjádřil. VII. Ministerstvo vnitra přezkoumalo soulad napadeného rozhodnutí a postup správního orgánu I. stupně, který vydání rozhodnutí předcházel, s právními předpisy, a to včetně skutečností uváděných odvolatelem. Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že odvolání je důvodné. VII./A Podmínky řízení 142 správního řádu Odvolací orgán se nejprve musí zabývat povahou žádosti městyse Černá Hora směřující k určení existence členství městyse Černá Hora v dobrovolném svazku obcí a procesním postupem správního orgánu I. stupně, který aplikoval 142 odst. 1 správního řádu. 14

15 Ustanovení 142 odst. 1 správního řádu upravuje řízení o určení právního vztahu jako zvláštní typ správního řízení, kdy správní orgán rozhodne v mezích své věcné a místní příslušnosti na žádost každého, kdo prokáže, že určení právního vztahu je pro něj nezbytné pro uplatnění jeho práv, o tom, zda určitý právní vztah vznikl (a kdy vůbec vznikl), zda trvá nebo zda zanikl (a kdy vůbec zanikl). Tento postup se však nepoužije v případě, že správní orgán může otázku vzniku, zániku či trvání právního vztahu vyřešit vydáním osvědčení, resp. v rámci jiného správního řízení (viz 142 odst. 2 správního řádu). Ustanovení 142 správního řádu obecně umožňuje každému domáhat se u správního orgánu deklaratorního rozhodnutí v určité věci, aniž by takovou možnost musel výslovně předpokládat speciální zákon. Na základě 142 musí jakýkoliv správní orgán rozhodnout v mezích své věcné a místní příslušnosti o tom, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo, a to na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv. Ustanovení 142 odst. 1 předpokládá pro vydání deklaratorního rozhodnutí několik podmínek, které musejí být splněny současně, pokud by některá z nich splněna nebyla, žádosti o vydání deklaratorního rozhodnutí by nemohlo být vyhověno. Tj. správní orgány mohou vydávat deklaratorní rozhodnutí jen v mezích své věcné a místní příslušnosti; na základě žádosti, neboť se jedná o řízení o žádosti ( 44 správního řádu); dále musí žadatel v řízení prokázat, že vydání deklaratorního rozhodnutí v určité věci je nezbytné pro uplatnění jeho práv, tedy např. pro uplatnění jeho práv v jiném správním řízení nebo v jiném řízení před orgánem veřejné moci. Ustanovení 142 není svými účinky omezeno jen na právní vztahy vzniklé po 1. lednu 2006 domáhat se vydání deklaratorního rozhodnutí je možné, i pokud jde o právní vztahy, které vznikly před několika desítkami let a dnes již nemusí existovat s tím, že žadatel musí i v takových případech prokázat, že vydání rozhodnutí o určení právního vztahu je nezbytné pro uplatnění jeho práv a nese důkazní břemeno. Druhý odstavec citovaného ustanovení hovoří o tom, že deklaratorní rozhodnutí se nevydá, jestliže správní orgán může (v mezích své příslušnosti) vydat o vzniku, trvání nebo zániku určitého vztahu osvědčení ( 154 a násl.) anebo jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení (např. dle 57 jako předběžnou otázku). Osvědčení je obecně chápáno jako úkon správního orgánu, který úředně potvrzuje skutečnosti, jež jsou v něm uvedeny. Osvědčení se odlišuje od deklaratorních správních aktů ( 142 odst. 1), neboť osvědčeními se osvědčují skutečnosti obecně zřejmé z úřední činnosti správního orgánu, tj. takové skutečnosti, o kterých není právní spor ani jiná pochybnost a při jejichž vydávání není třeba rozhodovat v mezích správního uvážení nebo vykládat neurčité právní pojmy. To potvrzuje i soudní judikatura (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 1995, č.j. 6 A 188/94). Před vydáním deklaratorního rozhodnutí, které je výsledkem správního řízení, má přednost vydání osvědčení, které se vydává méně formálním postupem. Je-li podána žádost o vydání deklaratorního správního aktu a správní orgán, jemuž je podána, zjistí, že o dané 15

16 otázce nejsou pochybnosti a lze o ní vydat osvědčení, neboť jde o věc nespornou, žádost jako nedůvodnou zamítne, a vydá současně žadateli příslušné osvědčení (srov. k tomu Vedral, J. Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. BOVA POLYGON, Praha, 2012, s ) Odvolací orgán se dále zabýval konkrétním požadavkem odvolatele uvedeným v žádosti ze dne 22. října 2015, sp. zn. A 2125, kterou se domáhal u správního orgánu I. stupně, aby na základě ust. 142 s.ř. jako věcně a místně příslušný správní úřad rozhodl, zda členství městyse Černá Hora ve Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem Boskovice, ul. 17. listopadu 14, IČ , vzniklo a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zaniklo a kdy se tak stalo. Jak již bylo uvedeno, ustanovení 142 správního řádu stanoví tři podmínky pro vydání deklaratorního rozhodnutí o určení právního vztahu: požadované určení se vztahuje k věcné a místní příslušnosti žádostí osloveného správního orgánu, navrhovatel prokáže, že je určení nezbytné pro uplatnění jeho práv a správní orgán nemůže o vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení nebo tuto otázku nemůže řešit v rámci jiného správního řízení. Odvolací orgán shledal, že podmínky předvídané v 142 odst. 1 správního řádu jsou dány a v této souvislosti odkazuje na předchozí rozhodnutí ze dne 1. srpna 2016, č.j. MV /ODK VIII. Náležitosti výroku napadeného rozhodnutí Ustanovení 68 odst. 2 správního řádu stanoví: Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci ( 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání ( 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. Obsah výrokové části musí být (jak sám o sobě, tak ve vztahu k ostatním částem rozhodnutí, především odůvodnění) dostatečně určitý, zejména pokud jde o řešení otázky, která je předmětem správního řízení, tzn. že z něj musí být zřejmá vůle správního orgánu, který ho vydává, tedy především právní účinky, které má správní rozhodnutí vyvolat. To potvrzuje i soudní judikatura, např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, č.j. 30 Ca 394/99 z , SoJ. sv. 6, ročník 2001, s. 550, č. 901/2001, v němž se uvádělo, že výrok je náležitostí rozhodnutí, ve které správní orgán vyjadřuje, jakým způsobem v projednávané věci, jež byla předmětem řízení, rozhodl. Z uvedeného důvodu musí být výrok jasný, srozumitelný, přesný 16

17 a určitý, neboť pouze tato část rozhodnutí je závazná, schopná právní moci a vykonatelná. Určitost, jednoznačnost a srozumitelnost správního rozhodnutí je o to důležitější, že podle 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního zruší soud správní rozhodnutí, které bylo napadeno správní žalobou (mimo jiné) pro nepřezkoumatelnost spočívající v jeho nesrozumitelnosti. Srov. k tomu Vedral, J.: Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: BOVA POLYGON, Praha, 2012, s Ve výroku napadeného rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že členství městyse Černá Hora, se sídlem nám. Míru 50, Černá Hora, IČ ve Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem 17. listopadu 14, Boskovice, IČ vzniklo dne 20. dubna Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Správní orgán I. stupně se však nezabýval otázkou, zda členství nadále trvá, resp. zda zaniklo a kdy se tak stalo. Jak již bylo uvedeno, správní orgán podle 142 odst. 1 správního řádu rozhodne v mezích své věcné a místní příslušnosti na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. Podle tohoto ustanovení správní orgán nepostupuje v případě, kdy může o vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení anebo jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení. Zákon však ve výše uvedených případech nepočítá s vydáváním osvědčení, proto není vyloučen postup podle 142 odst. 1 správního řádu. Odvolací orgán zastává názor, že do působnosti krajského úřadu spadá nejen rozhodování o tom, zda členství ve svazku obcí vzniklo a kdy se tak stalo, ale též rozhodování o tom, zda předmětný právní vztah trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. Věcná a místní působnost krajského úřadu se zde odvozuje od 49 odst. 4 zákona o obcích, podle něhož krajský úřad vede rejstřík svazků obcí. Vzhledem k tomu, že krajský úřad vede veřejný rejstřík svazků obcí, přičemž svazek obcí nabývá právní osobnosti zápisem do rejstříku svazků obcí a zaniká výmazem z tohoto rejstříku s tím, že ve sbírce listin jsou uloženy stanovy obsahující přílohu se seznamem členů konkrétního svazku, přísluší krajskému úřadu rozhodnout nejen o vzniku členství žadatele ve Svazku, ale také o zbývající části žádosti, neboť je obecně nadán působností rozhodovat o otázkách spojených s existencí svazku obcí, tj. i o členství jednotlivých obcí v daném svazku. Vzhledem k tomu, že řízení o určení právního vztahu podle 142 odst. 1 správního řádu je řízením o žádosti (nestanoví-li zvláštní zákon, že může být zahájeno též z moci úřední), pak vzhledem k dispoziční zásadě platí, že předmět řízení vymezuje ve své žádosti žadatel. Pokud se tedy žadatel v žádosti dožaduje vydání deklaratorního rozhodnutí, zda právní vztah vznikl a zároveň, zda takový právní vztah stále trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo, pak je správní orgán povinen rozhodnout o celém takto vymezeném předmětu řízení. Nestačí proto 17

18 rozhodnout o tom, že členství ve svazku obcí vzniklo, ale je třeba se vypořádat i s tím, zda stále trvá nebo zda zaniklo. Odvolací orgán dále dodává, že účelem deklaratorního rozhodnutí podle 142 správního řádu je posílení právní jistoty účastníků tím, že se postaví najisto, zda daný právní vztah existuje a trvá, nebo zda zanikl. Správní orgán by tedy měl, pokud je to možné, též v rozhodnutí uvést, zda členství ve svazku obcí trvá, nebo zda zaniklo. Správní orgán má přitom povinnost vycházet ze zjištěného stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti ( 3 správního řádu). Může být otázkou, jakým způsobem by řízení mělo skončit, nemá-li správní orgán dostatek podkladů pro učinění konkrétního závěru a tyto podklady nelze získat. Odvolací orgán má za to, že v takovém případě zřejmě nepůjde o důvod pro zastavení řízení, neboť žádný z důvodů v 66 odst. 1 správního řádu takové situaci neodpovídá. Nadto se věc v takovém případě meritorně posuzuje, avšak vzhledem k nedostatku podkladů není učiněn jednoznačný závěr. S ohledem na tyto skutečnosti tak zřejmě přichází v úvahu zamítnutí žádosti. Odvolací orgán shledal, že v posuzovaném případě správní orgán I. stupně nevyčerpal celý předmět žádosti (návrhu), v níž se žadatel domáhá, aby správní orgán I. stupně na základě ust. 142 s.ř. jako věcně a místně příslušný správní úřad rozhodl, zda členství městyse Černá Hora ve Svazku vodovodů a kanalizací měst a obcí, se sídlem Boskovice, ul. 17. listopadu 14, IČ , vzniklo a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zaniklo a kdy se tak stalo. Správní orgán I. stupně se zabýval pouze první částí, kdy určil vznik členství žadatele ve Svazku, tj. ke dni 20. dubna 1993, aniž by se blíže zabýval otázkou, zda členství nadále trvá, resp. zda zaniklo a kdy se tak stalo. Z tohoto důvodu odvolací orgán přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání, neboť krajský úřad je nadán působností rozhodovat o tom, zda členství konkrétní obce ve svazku obcí trvá, nebo zda zaniklo a kdy se tak stalo, a vzhledem k předmětu žádosti tak měl v daném případě učinit. IX. Geneze právní úpravy a právní povaha dobrovolného svazku obcí Ministerstvo vnitra v rámci odvolacího řízení nejprve vymezí obecné podmínky vzniku dobrovolného svazku obcí, a to ve vztahu k danému případu. IX./A Ze spisového materiálu a údajů uvedených v rejstříku dobrovolného svazku obcí vedeného správním orgánem I. stupně vyplývá, že předmětný Svazek vznikl ke dni 20. dubna Právní úprava od doby vzniku dobrovolného svazku obcí prošla řadou legislativních změn. 18