DOKUMENTÁRNÍ PLATEBNÍ STYK Documentary system of payment

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání DOKUMENTÁRNÍ PLATEBNÍ STYK Documentary system of payment Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor PÁNEK Autor: Eva HŘEBÍČKOVÁ Brno, duben 2006

2 Jméno a příjmení autora: Eva Hřebíčková Název diplomové práce: Dokumentární platební styk Název práce v angličtině: Documentary system of payment Katedra: Financí Vedoucí diplomové práce: Ing. Dalibor Pánek Rok obhajoby: 2006 Anotace Předmětem diplomové práce je analýza problematiky dokumentárního platebního styku, především dokumentárního akreditivu a dokumentárního inkasa, zhodnocení jeho účelu a možností jeho využití v praxi, včetně výhod a nevýhod. První a druhá kapitola jsou zaměřeny obecně na platební styk a dokumentární platební styk. Třetí a čtvrtá kapitola charakterizují akreditiv a inkaso, obsahují právní rozbor jejich úprav, popisují vztahy mezi účastníky a průběh celé operace. Obě kapitoly jsou uzavřeny výhodami a nevýhodami obou instrumentů. Pátá kapitola pojednává o nových trendech v oblasti dokumentárním platebním styku. Annotation The goal of the submitted thesis is to analyse documetary system of payment, mainly documetary letter of credit and documentary collection, to evaluate its purpose and possibilities of aplication, including advantages and disadvantages. First and second chapter are focused on system of payment and documentary system of payment. Third and fourth chapter define letter of credit and collection, contain legal analysis, describe relations between subjects and course of the whole operation. Both chapters are concluded by advantages and disadvantages of these instruments. The last chapter deals with new trends in documnetary system of payment. Klíčová slova Platební styk, dokumentární platební styk, dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso, elektronické dokumentární akreditiv a inkaso Keywords System of payment, Documentary system of payment, Documentary letter of credit, Documentary collection, Electronic documentary letter of credit and collection

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Dokumentární platební styk vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dalibora Pánka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 10. dubna 2006 vlastnoruční podpis autora

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Daliboru Pánkovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými mi přispěl k vypracování této diplomové práce.

5 OBSAH ÚVOD PLATEBNÍ STYK Banka a její základní funkce Vymezení pojmu platební styk Formy platebního styku DOKUMENTÁRNÍ PLATEBNÍ STYK Obecná charakteristika Dokumenty v platebním styku Dopravní dokumenty Inkasní dokumenty Pojišťovací dokumenty Pomocné dokumenty Skladovací dokumenty DOKUMENTÁRNÍ AKREDITIV Charakteristika dokumentárního akreditivu Akreditiv z pohledu českého právního řádu Akreditiv z pohledu mezinárodního práva Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy Aplikace UCP 500 na akreditivní operace Druhy akreditivů Forma akreditivu Účastníci akreditivní operace Vztahy mezi účastníky akreditivní operace Vztah mezi příkazcem a beneficientem Vztah mezi příkazcem a vystavující bankou Vztah mezi beneficientem a vystavující bankou Vztah mezi vystavující a avizující bankou Vztah mezi potvrzující bankou a beneficientem Vztah mezi avizující nebo potvrzující bankou a příkazcem Vztah mezi avizující bankou a beneficientem Vztah mezi vystavující a bankou a hojící bankou Vztah mezi jmenovanou a hojící bankou Praktický průběh dokumentárního akreditivu Předkontraktní příprava v souvislosti s akreditivem Kupní smlouva Provedení akreditivní operace Změna dokumentárního akreditivu Vystavení a prezentace dokumentů Kontrola dokumentů Nesrovnalosti v dokumentech...40

6 Čerpání akreditivu Problémové oblasti v rámci akreditivní operace a možnosti jejich řešení Poplatky za bankovní služby a jejich srovnání Výhody a nevýhody akreditivu DOKUMENTÁRNÍ INKASO Charakteristika dokumentárního inkasa Dokumentární inkaso z pohledu českého právního řádu Dokumentární inkaso z pohledu mezinárodního práva Jednotná pravidla pro dokumentární inkasa Aplikace Jednotných pravidel pro dokumentární inkasa na inkasní operace Druhy dokumentárních inkas Účastníci inkasní operace Vztahy mezi účastníky inkasní operace Vztah mezi příkazcem a vysílající bankou Vztah mezi trasátem a inkasní (předkládající) bankou Vztah mezi příkazcem a trasátem Vztah mezi vysílající a inkasní bankou Praktický průběh dokumentárního inkasa Zpracování dokumentárního inkasa Inkasní příkaz (instrukce) Problémové oblasti v rámci inkasní operace a možnosti jejich řešení Poplatky za bankovní služby a jejich srovnání Výhody a nevýhody dokumentárního inkasa NOVÉ TRENDY V DOKUMENTÁRNÍM PLATEBNÍM STYKU Trendy v dokumentárním platebním styku Elektronický dokumentární akreditiv a inkaso...70 ZÁVĚR...74 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...76 SEZNAM TABULEK...78 SEZNAM SCHÉMAT...78 SEZNAM PŘÍLOH...78

7 ÚVOD Dokumentární platební styk je formou platebního styku, pro kterou je charakteristické využití dokumentů, ať se jedná o dokumenty, které představují dané zboží, či nikoli. Protože se jedná o druh platebního styku, je dokumentární platební styk jednou z funkcí obchodní banky. Do dokumentárního platebního styku řadíme dva bankovní produkty, kterými jsou dokumentární akreditiv a dokumentární inkaso. Oba tyto instrumenty hrají již dlouhou dobu klíčovou roli především v oblasti financování zahraničního obchodu a patří mezi bankovní produkty s dlouholetou tradicí. Do podoby, jak jej známe dnes, se dokumentární platební styk vyvinul ve druhé polovině 19. století v Anglii. Za svůj rozvoj vděčí rozmachu zahraničního obchodu, kdy bylo nutné najít způsob, jak financovat dovoz zboží ze zaoceánských kolonií. V poslední době 1 bohužel dochází spíše k poklesu počtu vystavených dokumentárních akreditivů i dokumentárních inkas, což je škoda, protože v obou případech se jedná o propracovaný platební instrument, který minimalizuje rizika související se zahraničním obchodem a který poskytuje potřebné zajištění v obchodních vztazích. V literatuře se můžeme setkat s názorem, že do dokumentárního platebního styku spadá i bankovní záruka, popř. šeky a směnky. Tento názor však nesdílím. Existuje druh bankovní záruky, která je vyplatitelná proti předloženým dokumentům, jedná se však pouze o jeden typ bankovní záruky, proto jsem se rozhodla bankovní záruku do své diplomové práce nezařadit. Obdobně dle mého názoru nepatří do dokumentárního platebního styku ani směnky a šeky. Cílem mé diplomové práce je analýza problematiky dokumentárního platebního styku, především dokumentárního akreditivu a dokumentárního inkasa, zhodnocení jeho účelu a možností jeho využití v praxi, a dále seznámení s novými trendy v této oblasti. Tato diplomová práce je teoreticko-aplikační a sestává z úvodu, pěti na sebe navazujících kapitol a závěru. 1 V 90. letech minulého století klesal počet akreditivů vystavených prostřednictvím SWIFT asi o 5 % ročně. Mnoho tradičních trhů, kde se používají dokumentární akreditivy (například země střední a východní Evropy, Thajsko, Tchaj-wan), postupně přechází na platby po dodávce zboží, případně na alternativní způsoby financování (například prostřednictvím factoringu). Jiné tradiční trhy jako Saudská Arábie stále více používají úvěrové pojištění. (/ 8

8 První kapitola je věnována platebnímu styku obecně. Realizace platebního styku je jednou ze základních funkcí banky, proto je zde zmíněna i obchodní banka. Protože se diplomová práce zabývá dokumentárním platebním stykem, což je určitý druh, popř. forma platebního styku, jsou v první kapitole rozebrány i jednotlivé formy platebního styku. V druhé kapitole je rozpracován dokumentární platební styk, kde je nejprve dokumentární platební styk charakterizován a poté je kapitola zaměřena na jednotlivé dokumenty, které se v něm vyskytují a využívají. Další dvě kapitoly detailně rozpracovávají dva bankovní produkty dokumentárního platebního styku, tedy dokumentární akreditiv a dokumentární inkaso. V obou případech jsou uvedeny obecnou charakteristikou uvedených instrumentů, za kterou následuje jejich právní rozbor. Dále jsou analyzovány a zhodnoceny jednotlivé druhy akreditivů i inkas dle různých hledisek a kritérií. Pátá kapitola je také věnována účastníkům obchodních operací a vztahům mezi nimi. Protože není možné opomenout ani průběh obchodní operace, jsou v obou kapitolách porovnány poplatky za bankovní služby v jednotlivých bankách v České republice. Dále se zde zaměřuji na problémové oblasti, které mohou být důvodem poklesu počtu vystavených akreditivů a inkas, s možnostmi jejich řešení. Obě kapitoly pak uzavírám výhodami a nevýhodami těchto dvou dokumentárních platebních instrumentů. Závěrečná kapitola pak pojednává o nových trendech v dokumentárním platebním styku, ve které se zabývám především rozvojem nových elektronických systémů, které se snaží nahradit tradiční akreditivy a inkasa v listinné podobě a které by mohli znamenat změnu v klesajícím trendu v dokumentárních platbách. Na tuto kapitolu navazuje závěr, ve kterém shrnuji výsledky své diplomové práce a naplnění jejich stanovených cílů. 9

9 1. PLATEBNÍ STYK 1.1. Banka a její základní funkce V České republice se můžeme setkat s různými typy bank. Vedle obchodních bank, které v univerzální formě slouží tržním subjektům (výrobní sféře, službám, obyvatelstvu), je to především banka centrální (cedulová, emisní), a také různé typy bank specializovaných (garanční, hypoteční, konsolidační, rozvojové aj.). Právní postavení banky je upraveno v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách. Dle 1 je banka definována jako právnická osoba se sídlem v České republice, založená jako akciová společnost, která přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a k výkonu těchto činností má povolení působit jako banka. Dle 3 výše zmíněného zákona banka může vykonávat následující činnosti: investování do cenných papírů finanční pronájem platební styk a zúčtování vydávaní platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků poskytování záruk otevírání akreditivů obstarávání inkasa obchodování na vlastní účet neb na účet klienta s devizovými hodnotami, v oblasti termínových obchodů a opcí směnárenská činnost pronájem bezpečnostních schránek Všechny výše uvedené činnosti banka provádět nemusí, může se specializovat pouze na některé z nich. Ve výčtu jsem podtrhla ty činnosti, které s platebním stykem souvisejí. Realizace platebního styku tedy patří mezi nejdůležitější aktivity bank a lze si tedy těžko představit situaci, kdy by banka neprováděla ani základní služby s ním související. Každý bankovní obchod je ukončen finančním plněním, které znamená převod peněžních prostředků hotovostní nebo bezhotovostní formou od jednoho subjektu k druhému. Banka může vystupovat jako jeden ze subjektů, vždy ale bude zprostředkovatelem platební operace. 10

10 1.2. Vymezení pojmu platební styk Platební styk bývá často zjednodušován na pouhé placení prostřednictvím peněžních ústavů, není tomu tak. Platební styk můžeme obecně definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím finanční instituce (Schlossberger 2000). Mezi významné aktivity bank patří právě realizace platebního styku, tedy hotovostní a bezhotovostní přesuny peněžních prostředků mezi jednotlivými subjekty hospodářského života. Bezporuchově fungující platební styk je nezbytnou podmínkou fungování ekonomických vztahů. Bez efektivního systému platebního styku by nebylo možné realizovat žádné obchody, jeho zhroucení by vedlo k hospodářskému kolapsu. Klíčovou roli v procesu platebního styku hrají banky jako zprostředkovatelé transferu plateb. Platební styk je totiž jednou ze základních funkcí obchodní banky, vedle emise bezhotovostních peněz a finančního zprostředkování. Všechny bankovní služby poskytované klientům při zprostředkování platebního styku zařazujeme do skupiny obchodů bilančně neutrálních. Ekonomické výsledky činnosti bank v oblasti platebního stylu se neprojevují v bilanci, ale ve výkazu zisků a ztrát. Pro takovou banku platební styk tedy znamená zdroj přímých a nepřímých výnosů. Jeho chod zastřešuje metodicky centrální banka, tj. Česká národní banka v ČR. Z pohledu legislativního má platební styk meziodvětvový charakter, protože se na jeho reglementaci podílejí normy finančního práva, občanského práva, obchodního práva, mezinárodního práva soukromého, mezinárodního práva veřejného atd. Nesmíme zapomínat, že velkou roli hraji i normy mimoprávní, a to především obchodní zvyklosti a soubory pravidel (např. Mezinárodní obchodní komory v Paříži) Formy platebního styku Ve světě obchodu se můžeme setkat s několika druhy, popř. formami platebního styku. Tyto formy jsou pak i s popisem uvedeny v tabulce č. 1. Ve diplomové práci se však dále budu věnovat pouze dokumentárnímu platebnímu styku. Jedná se o druh platebního styku, jehož realizace předpokládá předložení dokumentů, které 11

11 nejčastěji svědčí o dodávce zboží. Některé dokumentární platby pak mohou pro klienta znamenat i závazek banky Tabulka č. 1: Formy platebního styku Hledisko třídění Formy platebního styku Způsob placení Hotovostní platební styk zde dochází mezi plátcem a příjemcem k přesunu peněz v hotovosti (státovky, bankovky a mince). Banka sehrává pouze omezenou roli při výdeji peněz z účtu a následně při jejich složení na účet. Bezhotovostní platební styk při něm dochází k úhradě/ inkasu pouze bezhotovostním převodem na účtech plátců a příjemců u bank, tj. bez použití hotových peněz. Teritorium Tuzemský platební styk odehrává se mezi subjekty uvnitř národní ekonomiky, zpravidla v tuzemské měně v plném rozsahu. Náležitosti průvodních dokumentů Zahraniční platební styk odehrává se mezi tuzemskými a zahraničními subjekty, představuje tedy platby do a ze zahraničí, včetně plateb prováděných tuzemskými subjekty v zahraničí. Dokumentární platby jejich realizace předpokládá předložení dokumentů, nejčastěji svědčících o dodávce zboží, případně obsahují také bankovní závazek. Hladké platby neobsahují bankovní závazek a nemají vazby na průvodní dokumenty. Jedná se o nejrozšířenější formu. Hladkou platbou zpravidla končí dokumentární platby. Lhůty k provedení Přednostní platby zajišťují přednostní, resp. urychlené, odepsání peněžních prostředků z účtu klienta oproti běžným standardům stanoveným v obchodních podmínkách banky. Standardní platby forma platebního styku, která zajišťuje provedení příkazu klienta (platební operace) podle standardních, předem dohodnutých podmínek. Pramen : Schlossberger, O. a kol. : Platební styk

12 2. DOKUMENTÁRNÍ PLATEBNÍ STYK 2.1. Obecná charakteristika Obchodování s sebou přináší vznik řady práv a povinností na stranách smluvních partnerů, ale i existenci určitých rizik. Zajistit splnění všech závazků druhé strany stojí v popředí zájmů všech podnikatelů. Zvláště pak v mezinárodním obchodě se můžeme setkat s velkými riziky souvisejícími s platební metodou. V zahraničním platebním styku lze rozlišit tři základní platební metody. První z nich je platba předem, kterou rozumíme zaplacení celé kupní ceny zboží před odesláním zboží exportérem. Pro exportéra se samozřejmě jedná o nejvýhodnější a nejbezpečnější způsob z hlediska platebního rizika i země importéra, neboť tyto rizika nepodstupuje. Naopak pro kupujícího je tato metoda značně nevýhodná, riskuje totiž, že mu po zaplacení nebude zboží vůbec dodáno. Druhou platební metodou je placení po dodání zboží, kdy importér platí až poté, co zboží obdrží. Z pohledu exportéra se jedná o velmi nevýhodný způsob platby, riskuje totiž, že přijde o zboží bez zaplacení jeho kupní ceny. Nese tedy úvěrové riziko importéra i jeho země. Pro kupujícího je naopak tento způsob platby velmi výhodný. Obě výše uvedené platební metody jsou tedy vždy jednoznačně výhodné pouze pro jednu obchodní stanu, proto se v praxi vyvinuly tzv. dokumentární platby, které jsou kompromisem mezi placením před a po dodání zboží. Dokumentární platby de facto znamenají zaplacení proti zboží, a to proti dispozičním dokumentům, které toto zboží představují, anebo proti uvolnění zboží ve prospěch importéra. Představují tedy způsob, jak lze zabezpečit, aby si exportér prostřednictvím dokumentů ponechal kontrolu nad zbožím až do jeho zaplacení. Klíčovou roli v dokumentárním platebním styku hrají dokumenty, jelikož se platí vždy pouze proti dokumentům. Dokumenty jsou předkládány bankám, které je zkoumají a podle rozsahu svého zapojení do obchodní transakce na jejich podkladě uskutečňují platbu samy, nebo ji prostřednictvím další banky obstarávají u kupujícího. Dokumentární platební styk tedy nabízí vysokou míru bezpečnosti, s tím však souvisí i vyšší poplatky, a tudíž i vyšší náklady na tento typ transakcí pro obchodní subjekty. Skutečným platebním prostředkem, který plní zároveň zajišťovací funkci, je dokumentární akreditiv, který je také nejbezpečnějším platebním instrumentem. Do dokumentárního platebního styku 13

13 spadá i dokumentární inkaso, které je kompromisem mezi akreditivem a hladkými platbami. Platební funkce u něj převyšuje funkci zajišťovací. V literatuře se můžeme setkat s názorem, že do dokumentárního platebního styku spadají směnky, šeky a bankovní záruky. Tento názor bohužel nesdílím, pouze určité typy bankovních záruk využívají dokumenty, jako celek sem bankovní záruky zařadit nemohu. Směnky a šeky dle mého názoru spadají do problematiky cenných papírů Dokumenty v platebním styku Dokumenty používané při dokumentárních platbách neboli používané v rámci dokumentárních platebních instrumentů jsou předkládány zpravidla bankám, v některých případech se část dokumentů předává i dopravcům. Dokumenty tak můžeme klasifikovat dle různých hledisek. Tabulka č. 2: Typy dokumentů v platebním styku Hledisko třídění Typ dokumentu Podle funkce Dopravní Inkasní Pojišťovací Pomocné Skladovací Podle charakteru Dispoziční Legitimační Podle způsobu vyhotovení Originály Duplikáty Kopie Náhradní dokumenty Opisy Podle obsahu Čisté Se závadami Pramen : Schlossberger, O. a kol. : Platební styk Dopravní dokumenty Dopravní dokumenty slouží jako důkaz o převzetí nebo převodu práv ke zboží. V závislosti na druhu dopravy je dělíme na dokumenty na námořní dopravu, říční, pozemní, leteckou, dopravu poštou a kombinovanou. Řadíme sem např. konosament, letecký nákladní list, námořní nákladní list, říční nákladní list, atd. 14

14 Inkasní dokumenty Inkasní dokumenty představují jakékoliv dokumenty, které dodavatelé předkládají bankám s cílem vyinkasovat jejich protihodnotu u odběratelů. Základním takovýmto dokumentem je faktura. Inkaso je provedeno bez ohledu na to, zda jde o dokumenty dopravní, pojišťovací, pomocné nebo faktury. Pojišťovací dokumenty Pojišťovací dokumenty musí být vydány nebo podepsány pojišťovací společností, pojišťovatelem nebo jejich zástupcem. U pojišťovacích dokumentů rozlišujeme: jednotlivou pojistku vystavuje se na jednotlivý převoz zboží, představuje závazek pojišťovny uhradit způsobenou škodu, hromadnou pojistku je rámcovou pojišťovací smlouvou zajišťující ochranu všech zásilek zboží za určitý přesně stanovený čas, o zásilkách však musí být pojišťovací společnost informována pojistný certifikát vystavován pojišťovnou pro každé dílčí dodávky zboží na základě vydaných hromadných pojistek Skladovací dokumenty Mezi skladovací dokumenty patří potvrzení o převzetí zboží k uskladnění a skladní list. Tyto dokumenty jsou vystavovány skladovateli a jsou potvrzením na zboží uskladněné ve skladu. Dispoziční dokumenty Dispoziční dokumenty mají charakter obchodovatelných cenných papírů, představují zboží v něm uvedené. Držitel dispozičního dokladu je současně vlastníkem daného zboží, může tedy se zbožím disponovat a může zboží převést i na další osobu. Dispoziční dokumenty jsou cenné papíry na řad, lze je tedy převádět indosamentem. Patří sem např. konosament, říční náložní list, skladní list a pojistka. Legitimační dokumenty Legitimační dokumenty nemají charakter cenných papírů a nejsou obchodovatelné ani převoditelné. Slouží pouze k tomu, že prokazují určité plnění kontraktu (např. předání zboží dopravci), nebo se využívají jako průkazní dokument (např. při reklamaci poškozeného zboží). Mezi legitimační dokumenty řadíme např. druhopis železničního nákladního listu, silniční nákladní list, letecký nákladní list, potvrzení speditéra nebo poštovní balíkovou průvodku. 15

15 Dopravní dokumenty Konosament Konosament je nejdůležitější přepravní doklad využívaný v námořní přepravě. Slouží jako doklad o převzetí zboží k přepravě, jako doklad o smlouvě o přepravě, a také jako cenný papír, tedy dispoziční dokument. Jedná se o potvrzení dopravce nebo jeho zmocněnce (kapitána lodi, agenta), že převzal zboží k přepravě a jeho závazek, že vydá toto zboží v přístavu určení oprávněnému držiteli konosamentu pouze proti předložení tohoto dokumentu. Konosament je obchodovatelným cenným papírem představujícím vlastnictví ke zboží, které je v něm uvedeno. Oprávněný majitel konosamentu tedy může se zbožím volně disponovat. Dopravce je povinen předat zboží oprávněné osobě proti předložení tohoto dokumentu, nezkoumá však, jakým způsobem tato osoba konosament nabyla. Konosamenty se zpravidla vyhotovují ve více originálech, zpravidla ve třech. Tyto originály pak tvoří tzv. plnou sadu konosamentů. Převzít zboží je pak možné pouze na základě předložení jediného originálu, čímž ostatní vyhotovení ztrácejí platnost. Při převodu vlastnického práva je tedy důležité dbát na to, zda byly předány všechny vystavené originály. V praxi se vyskytují konosamenty vystavené na řad, na jméno a na doručitele. Nejčastěji se pak vystavují konosamenty na řad. Ty mohou být vystaveny na řad jmenované osoby, nebo na řad bez udání osoby. Osoba, na jejíž řad byl konosament vystaven, jej může převést na další osobu, a to buď vyplněným, nebo nevyplněným rubopisem. Konosament na jméno se v praxi příliš nevyskytuje. Používá se u zásilek určených pouze jedinému příjemci. S konosamentem vystaveným na doručitele se v dnešní době prakticky nesetkáme. K převodu dochází pouhým předáním dokumentu novému majiteli. Rozeznáváme následující druhy konosamentů: námořní konosament (ocean B/L) průběžný konosmanent (through B/L) FIATA konosament charter party konosament konosament ve zkrácené formě (short form B/L) přejímací konosament (received for shiplment B/L) kontejnerový konosament (container B/L ) 16

16 Říční náložní list V rámci vnitrozemské vodní dopravy se využívá tzv. říční náložný list. Je obdobou námořního konosamentu. V říčním náložném listu se dopravce zavazuje vydat převzatou zásilku k přepravě osobě, která předloží tento dokument. Součástí vydání je i potvrzení převzetí zásilky přímo na tomto dokumentu. Jedná se tedy o dispoziční dokument. Říční náložní list je obchodovatelným cenný papírem, který může být vystaven na řad, na jméno i na doručitele. Platí pro něj stejná pravidla pro vystavování a převod jako pro konosament a má i stejné náležitosti. Vedle náložného listu se můžeme setkat i s říčním nákladním listem, který je ale pouze dokumentem legitimačním. Železniční nákladní list Železniční nákladní list slouží jako doklad o převzetí zboží k přepravě a jako doklad o uzavření smlouvy o přepravě. Současně se zásilkou předává přepravce i železniční nákladní list, kterým železnice otiskem razítka potvrdí převzetí zásilky, tím dochází k uzavření smlouvy o železniční přepravě. Originál dokumentu provází zboží po celou dobu přepravy a předává se příjemci současně se zásilkou. Druhopis železnice potvrdí a vrátí odesilateli jako doklad o uzavření přepravní smlouvy a o převzetí zboží. Železniční nákladní list je neobchodovatelným legitimační dopravní dokument, který může být vystaven pouze na jméno. V mezinárodní železniční přepravě se vyskytují dva typy železničního nákladního listu, nákladní list vystavený podle Mezinárodní úmluvy pro přepravu zboží po železnici (CIM) a nákladní list vystavený podle úmluvy SMGS, který se používal v minulosti v zemích RVHP. Dnes se s ním prakticky můžeme setkat jen v zemích bývalého SSSR, ve Vietnamu a v Mongolsku Letecký nákladní list Jedná se neobchodovatelný legitimační přepravní dokument, který se obvykle vystavuje ve třech originálech, pro dopravce, odesílatele a příjemce a nejvýše jedenácti doplňkových kopiích. Slouží jako doklad o uzavření přepravní smlouvy mezi dopravcem a odesílatelem, a dále jako doklad o převzetí zboží k přepravě. Je vyhotoven odesílatelem a spolu s přepravovaným zbožím je předán letecké společnosti. Pro bankovní účely se využívá třetí originál, který obdržel odesílatel zásilky. Letecký nákladní list se vystavuje vždy na jméno. 17

17 Říční nákladní list Říční nákladní list je pouze dokumentem legitimačním a je vystavován pro dopravu prováděnou po vnitrozemských vodních cestách. Je obdobou železničního nákladního listu. Jedná se pouze o doklad o přijetí zásilky k přepravě a o průkazní listinu o uzavření přepravní smlouvy. Používá se tehdy, kdy není požadováno vystavení listu náložného. Doprava zboží se zpravidla řídí předpisy země, na jejímž území k dopravě dochází. Výjimkou je doprava po celém toku Rýna, včetně jeho přítoků, která se řídí tzv. Mannheimskými dokumenty. Silniční nákladní list Jedná se o dokument, který je vystavován pro dopravu prováděnou nákladními automobily po silnici. Silniční nákladní list je neobchodovatelným legitimačním dopravním dokumentem. Není tedy cenným papírem a nemůže být ani vystaven na řad, může být vystaven pouze na jméno. Stejně jako ostatní nákladní listy je používán jako doklad o převzetí zboží a jako doklad o uzavření smlouvy o přepravě. Používá se i při dopravě, která zahrnuje nalodění nákladních automobilů na trajekt. V tomto případě se nebude jednat o multimodální dokument, doprava bude kryta pouze silničním nákladním listem. V mezinárodní přepravě zaručuje jednotnou formu dokumentu úmluva CMR (Convention relative au contract de transport international des marchandises par route Úmluva o smlouvě o mezinárodních silniční dopravě zboží), dle které se silniční nákladní list vystavuje ve třech vyhotoveních, z nichž originál je určen odesílateli, další list provází zásilku a obdrží jej příjemce a třetí je určen pro dopravce. Multimodální dopravní dokument Multimodální doprava je kombinovaný způsob dopravy, zahrnující nejméně dva druhy přepravy. Prvním dokumentem, který vznikl v rámci tohoto typu dopravy, byl tzv. kombinovaný konosament. Tento dokument zahrnoval silniční a námořní dopravu. Kombinovaný konosament vystavuje dopravce, který zajišťuje multimodální dopravu. Ten také odpovídá za její průběh odesílateli, a to i přesto, že část dopravy je zabezpečena jiným dopravcem. Postupem času se vyvinuly i další typy multimodálních dokumentů, které kombinovaly např. leteckou a námořní dopravu, leteckou a silniční dopravu, železniční a silniční a námořní a železniční dopravu. Všechny tyto dokumenty se souhrnně nazývají multimodální dopravní dokumenty a slouží jako doklad o převzetí zboží k přepravě, jako doklad o smlouvě o přepravě a některé z nich mohou být i dispozičními dokumenty. 18

18 Speditérská potvrzení Speditérská potvrzení jsou dokumenty, které jsou vystavovány pro dopravu prováděnou nákladními automobily po silnici. Zasilatel (speditér) dopravu pouze obstarává, nikoli vykonává. Dokumenty vystavené zasilateli mají tedy pouze legitimační charakter. V praxi se můžeme setkat s dvěma typy, a to s potvrzením speditéra: o neodvolatelném odeslání zboží, o převzetí zboží. V prvním případě poskytuje potvrzení důkaz o smlouvě, kterou mezi sebou uzavřeli dopravce a odesílatel, a také umožňuje vypočítat přepravné podle druhu, množství a balení přepravovaného zboží a použité trasy přepravy. V druhém případě potvrzuje převzetí zboží a současně poskytuje důkaz o smlouvě uzavřené mezi dopravcem odesílatelem. Zasilatel (speditér) uzavírá přepravní smlouvy s dopravci a multimodálními operátory svým jménem na účet strany, se kterou sepsal zasilatelskou smlouvu o obstarání přepravy zboží. Zasilatelé zajišťují jakýkoli druh dopravy, tedy i dokumenty jimi vystavené se mohou vztahovat k jakémukoli způsobu dopravy. U nás je typické zasilatelské potvrzení týkající se silniční a multimodální dopravy. Kurýrní a poštovní stvrzenky Kurýrní a poštovní stvrzenky jsou považovány za dopravní dokumenty a mají legitimační charakter. Kurýrní stvrzenka je potvrzení o převzetí zboží k doručení, které vystavil kurýr nebo spěšná doručovací služba. Poštovní stvrzenka nebo poštovní podací lístek slouží jako potvrzení o odeslání zboží vystavené poštou. Obsahuje číslo podacího lístku, jméno, adresu odesílajícího a příjemce. Pošta tento lístek orazítkuje nebo jinak ověří a datuje. Toto datum je pak považováno za datum odeslání zásilky. Vydací list Jedná se o příkaz provozovateli lodi nebo skladišti, vystavený dopravcem ve prospěch příjemce, vydat příjemci přepravené nebo skladované zboží. Dopravce může vystavit vydací listy i na dílčí množství, aby se tím usnadnil výdej dílčích položek z přepravovaného množství. Může být vystaven i jako cenný papír a znít na doručitele, na jméno nebo na řad. 19

19 Inkasní dokumenty Obchodní faktura Obchodní faktura je listina, která představuje požadavek dodavatele na zaplacení zboží, popř. služby odběratelem. Prodávající v ní specifikuje dodané zboží a udává konečnou částku, kterou mu kupující má zaplatit ve stanovené lhůtě. Slouží jako žádost o zaplacení, jako daňový /účetní doklad a jako záznam o provedené obchodní transakci. Dále popisuje odeslané zboží a deklaruje jeho cenu. Obchodní faktura by měla přesně odpovídat podmínkám uzavřené kupní smlouvy. Náležitosti se mohou díky rozdílné právní úpravě či místním zvyklostem lišit. V mezinárodním obchodě pak obchodní faktura zpravidla obsahuje: označení, že jde o fakturu jméno, adresu dodavatele, odběratele číslo, datum objednávky nebo smlouvy referenční číslo dodavatele, odběratele popis zboží (název, množství, druh balení) cenu (za jednotku, rabaty, skonta, provize a jiné srážky, celkem) splatnost faktury různé další doložky Celní faktura Jedná se o kombinovaný dokument, který se některých zemích vyžaduje k celnímu projednání dováženého zboží. Pro celní fakturu je typické, že obsahuje řadu prohlášení a potvrzení dle předpisů platných v dané zemi, např. o ceně, množství, původu, nezávadnosti zboží, atd. Většinou se vyhotovuje na tiskopisech obchodní komory, někdy se požaduje i potvrzení obchodní komorou. Specifickým rysem pak je, že je podepisována dvěmi fyzickými osobami,a to prohlašovatelem a svědkem. Konzulární faktura Konzulární faktura je požadována k celnímu projednání zboží vedle obchodní faktury při dovozu do některých zemí. Musí být vystavena na úředních tiskopisech v předepsaném počtu vyhotovení a následně musí být ověřena konzulárním oddělením zastupitelského úřadu nebo konzulátem dovozní země. Jejím účelem je usměrnit údaje dodavatele, aby se zjednodušilo proclení a sjednotila data potřebná k proclení. V některých případech slouží i jako osvědčení o původu zboží. 20

20 Proforma faktura Proforma faktura je předběžnou fakturou, která obsahuje obdobné údaje jako obchodní faktura. Na rozdíl od obchodní faktury se však nevyžaduje její úhrada. Používá se velmi často při bezplatných dodávkách např. vzorků určených na výstavy a veletrhy, atd Pojišťovací dokumenty Pojistka Pojistka je písemným potvrzením pojistitele o uzavření pojistné smlouvy. Jako pojistka může sloužit i vlastní pojistná smlouva, která je dokladem o uzavření pojistného návrhu mezi pojistitelem a pojištěncem a představuje závazek pojišťovny nahradit škodu způsobenou pojistnou událostí. V některých zemích je pojistka považována za cenný papír, který je převoditelný indosamentem, popř. cesí. Z pohledu českého právního řádu je pouze dokumentem legitimačním. Obsahuje veškeré informace o poskytnutém pojistném krytí. K uplatnění práv z pojistky stačí její předložení oprávněným vlastníkem. Hromadná pojistka, pojistný certifikát Hromadná pojistka se sjednává pro větší, předem neurčený počet zásilek. Jde o rámcovou smlouvu pro dlouhodobé pojišťování sjednaných přeprav zboží v určitém časovém období na základě předem sjednaných podmínek a sazeb. Jednotlivé zásilky se pojišťují na základě jednotlivých pojistných certifikátů, což jsou pojišťovnou předtištěné formuláře, které odesilatel vyplní údaji o pojištěné zásilce. Odesilatel formulář podepíše a jeho kopii zašle pojišťovně. Pojistný certifikát je pouze legitimačním dokumentem a nemá právní závaznost. Ve většině případů tedy nebude možné pouze na jeho základě nárokovat pojistné plnění ani soudně vymáhat nároky vůči pojistiteli Pomocné dokumenty Balicí list Balicí list je vystavován dodavateli za účelem zajištění snadného přehledu obsahu jednotlivých balení. Obsahuje zpravidla podrobný seznam zboží, uvádí značky a druhy zboží, popř. váhy i rozměry jednotlivých položek, atd. Jedna kopie balicího listu se přikládá do bedny se zbožím, aby bylo možné její obsah zkontrolovat. Balící list dále slouží i pro účely 21

21 celní, kdy zejména usnadňuje lepší orientaci v celním řízení. Může být využit i pro účely pojišťovací. Certifikát o kvalitě Certifikát o kvalitě potvrzuje, že kvalita zboží odpovídá příslušným normám i určitým požadavkům na kvalitu. Bývá většinou vystaven renomovanou inspekční institucí, popř. i samotným dodavatelem. Jedná se o dokument, který osvědčuje, že dodavatel splnil své povinnosti týkající se kvality zboží, které pro něj vyplynuly z obchodní smlouvy. Certifikát o původu Jedná se o prohlášení, které je vydáváno příslušným orgánem, které uvádí informaci o zemi původu daného zboží. Pro importéra (kupujícího) je účelem certifikátu dosáhnout výhodných celních sazeb v zemi dovozu v případě, že se dovážené zboží zatěžuje clem v různé výši podle země původu. V současnosti se u nás používají tři druhy osvědčení o původu podle skupin zemí, a to průvodní osvědčení EUR 1 (pro styk se zeměmi ES), certifikát o původu na formuláři GSP (ve vztahu k zemím, které poskytly naší zemi celní preference) a certifikát o původu zboží Hospodářské komory ČR (obecný, bez zvláštností). Inspekční certifikát Inspekční certifikáty vystavuje zpravidla kontrolní společnost. Ve většině případů se pak bude jednat o certifikát potvrzující provedení inspekce zboží podle standardních pravidel těsně před jeho odesláním. Potvrzuje se kvalita, kvantita, balení zboží a cena zboží i provedení inspekce příslušnou metodou a v náležitém rozsahu. Často je provedení inspekce před odesláním zboží a následné předložení tohoto dokumentu požadováno importérem. Vážní list Vážní list slouží k prokázání hmotnosti dodávaného zboží a může být vystaven např. kontrolní společností nebo dopravcem. Je jedním z dokladů osvědčujících, že exportér splnil co do hmotnosti závazky plynoucí z obchodní smlouvy. Má význam i pro celní projednání zboží. Při železniční přepravě je tento dokument nahrazen vážním razítkem na druhopisu železničního nákladního listu. Zdravotní osvědčení Jedná se o velmi důležitý dokument, který dokládá, že masné a mléčné výrobky (zdravotní osvědčení), hospodářská zvířata (veterinární osvědčení), obilniny (fytosanitární osvědčení) 22

22 a další komodity či druhy zboží jsou prosty choroboplodných zárodků, škůdců a chorob a jsou zdravotně nezávadné (více viz. Marvanová 1996). Tyto osvědčení jsou vystavována oprávněnými orgány a stvrzují nezávadnost zboží podle podmínek země dovozce. Jsou vyžadovány celními orgány či jinými státními orgány při vývozu či dovozu pro vpuštění do volného oběhu nebo pro povolení do volné distribuce. Přejímací protokol Jedná se o dokument, který je velmi často používaný, převážně při dodávce velkých celků. Slouží jako průkazní, tedy legitimační dokument a jeho obsah by měl být jasně specifikován ve smlouvě Skladovací dokumenty Skladní list Skladní list je osvědčením majitele skladu o uskladnění zboží. Umožňuje obchodovat s uskladněným zbožím bez jeho fyzického přemístění. Jedná se tedy o převoditelný cenný papír, který bývá vystaven na řad, na jméno nebo na doručitele. Podle způsobu vystavení je možné ho převádět rubopisem, cesí nebo prostým předáním. Oprávnění vystavit tento dokument má podle platných právních předpisů zpravidla koncesovaný veřejný sklad na určitý druh zboží. Uskladněné zboží je skladovatelem vydáno pouze proti vrácení originálu oprávněným majitelem. Skladní listy zpravidla obsahují název skladovacího podniku, popis a množství zboží, způsob uskladnění, údaj o skladném a všeobecné skladovací podmínky. Potvrzení o převzetí zboží k uskladnění Jedná se o neobchodovatelný doklad, který potvrzuje převzetí zboží k uskladnění za stanovených podmínek. Zboží je pak vydáno proti předložení tohoto potvrzení. 23

23 3. DOKUMENTÁRNÍ AKREDITIV 3.1. Charakteristika dokumentárního akreditivu Akreditiv (německy Kreditsbrief, anglicky Letter of credit) se řadí mezi nejstarší bankovní instrumenty vůbec. Jeho počátky sahají až do století, kdy se vyvinul z kupecké poukázky. Do současné podoby se vyvinul v druhé polovině 19. století v Anglii. Za svůj rozvoj vděčí především rozmachu zahraničního obchodu v století, kdy bylo nutné najít způsob, jak financovat dovoz zboží ze zaoceánských kolonií. Jeho starším označením byl úvěrní list ( francouzsky accréditer = dát úvěr ). Jedná se o bezhotovostní platební a zajišťovací nástroj pro financování obchodní činnosti, který slouží k finančnímu vypořádání obchodních operací v tuzemském i zahraničním platebním styku. V mezinárodním obchodě patří stále mezi nejdůležitější a nejpoužívanější instrumenty. Poslední dobou nachází stále větší oblibu i v tuzemských obchodních vztazích. Využívá se především při dodavatelsko - odběratelských vztazích, tedy při nákupu a prodeji zboží, služeb, nemovitostí a cenných papírů, při dodávkách investičních celků, při poskytování odstupného, atd. Dokumentární akreditiv je neodvolatelný písemný závazek banky vystavený na základě žádosti jejího klienta (příkazce, kupujícího), že poskytne třetí osobě (beneficientovi, prodávajícímu) určité plnění, budou-li do určité doby splněny akreditivní podmínky. Jelikož se jedná o akreditiv dokumentární, splněním akreditivních podmínek se myslí předložení stanovených dokumentů. Pro dokumentární akreditiv je charakteristická abstraktní povaha závazku banky vůči beneficientovi, který je ale podmíněn splněním akreditivních podmínek. Jedná se o závazek nezávislý na jakékoliv smlouvě či ujednání mezi beneficientem a příkazcem k akreditivu, při zpracování akreditivních transakcí tedy nejsou banky vázány zněním kontraktu, a to ani v případě, že se akreditiv na kontrakt odvolává. Z výše uvedeného vyplývá: vždy se jedná o závazek banky vždy se jedná o závazek poskytnout určité plnění 24

24 banka má závazek poskytnout plnění podle akreditivu pouze v případě splnění podmínek beneficientem (drtivá většina akreditivů jsou dokumentární povahy, splnění podmínek pak bude spočívat v předložení předepsaných dokumentů) musí být splněny všechny další podmínky akreditivu (předložení dokumentů v době platnosti a na správném místě) jedná se o závazek dokumentární povahy banky zkoumají pouze soulad dokumentů s akreditivními podmínkami, nikoli obchodní smlouvy, zboží, atd. nezáleží na tom, jak je tento bankovní instrument pojmenován, vždy se posuzuje pouze jeho znění. Akreditiv nabízí kvalitní platební zajištění pro obě zainteresované strany transakce. Kupujícímu zajišťuje, že výplata určité částky nebude provedena, dokud prodávající nesplní podmínky stanovené kupujícím. Pro prodávajícího představuje jistotu, že pokud splní akreditivní podmínky, bude mu za zboží zaplaceno. Oběma stranám poskytuje akreditiv jistotu v případě, že byl zvolen vhodný druh akreditivu a byl vystaven bonitní bankou Akreditiv z pohledu českého právního řádu V našem právním řádu je akreditiv upraven v Obchodním zákoníku (dále jen ObchZ), a to v části 3 nazvané Obchodní závazkové vztahy, v hlavě II., díle XX. pod názvem Smlouva o otevření akreditivu. Jedná se o smlouvu zakládající absolutní obchodní závazkový vztah, jak vyplývá z 261 odst. 3 ObchZ, smlouva se tedy bude řídit tímto zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Není tedy nutné, aby byli účastníci podnikatelé. Zároveň se jedná i o tzv. smlouvu pojmenovanou, tedy smlouvu, kterou Obchodní zákoník speciálně upravuje. Dle 269 odst. 1 ObchZ se ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí pouze tehdy, bude-li obsah smluv dohodnutých stranami zahrnovat podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Právní úprava smlouvy o otevření akreditivu má dispozitivní charakter, strany mají tedy možnost se od ustanovení zákoníku smluvně odchýlit. Jedinou výjimkou je pak základní ustanovení a ustanovení předepisující povinnou písemnou formu právního úkonu, které jsou dle 263 odst. 3. ObchZ kogentní. Pojem banky budeme chápat ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Dle 762 odst. 1 ObchZ může smlouvu o otevření akreditivu uzavřít i jiná osoba, která je k tomu oprávněna. 25

25 Ani zákon o bankách nevyhrazuje otevírání akreditivů pouze bankám. Ve většině případů se však bude jednat o vztah mezi podnikateli, využívaný nejčastěji v zahraničním obchodu. Základní charakteristikou právní úpravy v Obchodním zákoníku je její obecné vymezení akreditivu, vztahuje se totiž i na jiné než dokumentární akreditivy. V praxi tak např. dříve existovaly tzv. cestovní akreditivy. Pouze v upravuje Obchodní zákoník dokumentární akreditiv jako speciální typ. Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, kterým se budu věnovat v dalším textu, se vztahují pouze na akreditivy dokumentární, tím se tyto dvě úpravy liší. Základní ustanovení charakterizuje následující podstatné části smlouvy: určení příkazce a banky určení beneficienta určení plnění, které se banka zavazuje poskytnout na účet příkazce určení podmínek, které musí splnit oprávněný určení doby, do které musí být splněny podmínky stanovení závazku příkazce zaplatit bance úplatu Do podstatných částí smlouvy tedy nepatří výše úplaty. V případě, že by smlouva výši úplaty neurčovala, uplatnil by se 684 ObchZ, dle kterého je příkazce povinen bance zaplatit úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Nahlédneme-li do Všeobecných obchodních podmínek bank zjistíme, že banky obvykle požadují od příkazce akreditivní částku navýšenou o dvě procenta zálohy na poplatky. Úprava v Obchodním zákoníku je velmi abstraktní, např. dle 682 odst. 1. je banka povinna poskytnout plnění, plnění však není specifikováno. Poskytnutí plnění však nemusí spočívat pouze v zaplacení peněžité částky, banka může splnit svoji povinnost také akceptací a proplacením směnky nebo negociací směnky vystavené beneficientem na příkazce. Pro smlouvu o otevření akreditivu je stanovena povinně písemná forma, která samozřejmě platí i pro změny nebo zrušení akreditivu. Písemnou formu by pak mělo mít i sdělení beneficientovi, že se v jeho prospěch uzavírá akreditiv. 26

26 3.3. Akreditiv z pohledu mezinárodního práva Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy Vztahy mezi účastníky akreditivní operace se vyvinuly v bankovní praxi jako zvyklost, proto přistoupila Mezinárodní obchodní komora v Paříži (dále jen MOK) k jejich sjednocení a zpracovala Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy (dále jen UCP 500). Tyto zvyklosti se vztahují na všechny dokumentární akreditivy, které obsahují doložku o jejich aplikaci. V současné době se využívá poslední revize těchto celosvětově používaných pravidel pro dokumentární akreditivy z roku 1993, kterou MOK vydala jako publikaci č Přestože akreditivy patří mezi nejstarší bankovní instrumenty vůbec, k celosvětové unifikaci docházelo pozvolna. První pokusy o vytvoření těchto pravidel proběhli ve dvacátých letech minulého století, kdy vznikla Mezinárodní obchodní komora v Paříži. Poprvé pak byly UCP vydány v roce 1933, nebyly však bankovní komunitou přijaty tak, jak se očekávalo. Používaly se nejprve pouze v kontinentální Evropě, Velká Británie je ze začátku vůbec nepřijala. Následně však došlo k několika revizím. Teprve až druhá revize z roku 1962 se rozšířila do celého světa (více např. Anderle 2004) Aplikace UCP 500 na akreditivní operace Právní vztahy vyplývající z akreditivu podléhají speciální úpravě obsažené v hlavě III. Obchodního zákoníku nazvané Zvláštní ustanovení pro závazkové vztahy v mezinárodním obchodu. Dle 730 ObchZ se pak přihlédne k obchodním zvyklostem, které jsou v mezinárodním obchodě v příslušném obchodním odvětví obecně zachovávané. Mohou tedy nastat tři následující situace. Dle 264 odst.1 ObchZ se přihlíží k obchodním zvyklostem, nejsou-li v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem. V případě, že akreditiv neobsahuje odkaz na UCP 500, může se těchto pravidel použít pouze za předpokladu, že nejsou v rozporu s akreditivní listinou nebo Obchodním zákoníkem. K tomuto rozporu však prakticky dojít nemůže, kdyby ale tato situace nastala, použil by se Obchodní zákoník. Druhou a nejčastější možností je existence odkazu na UCP 500 v akreditivu. V tomto případě by se uplatnil 264 odst. 2 ObchZ, dle kterého se obchodní zvyklosti použijí pouze tehdy, nejsou-li v rozporu s kogentními ustanoveními tohoto zákoníku. Výčet těchto ustanovení 27

27 obsahuje 263 ObchZ. Kogentní povahu má pak pouze základní ustanovení upravující akreditiv, které není v rozporu s UCP 500. Aplikaci UCP 500 v případě existence odkazu tedy nic nebrání. Nejvýhodnějším řešením pro obě strany tedy bude výslovně odkázat na UCP 500 ve smlouvě o otevření akreditivu i v akreditivní listině, jak stanoví čl. 1 UCP 500. Strany se tak vyhnou případným sporům o aplikovatelnosti těchto pravidel. Třetí možností je aplikace těchto pravidel v tuzemském obchodě. V případě, že akreditiv obsahuje výslovný odkaz na UCP 500, neexistuje tu žádný problém. Situace bude totožná s předchozí případem. Pokud by ale strany neodkázali na UCP 500, bylo by nutné prokázat, že UCP 500 představují obchodní zvyklosti obecně zachovávané v tuzemském platebním styku. Pro strany tedy bude mnohem výhodnější na tyto pravidla v textu akreditivní listiny i ve smlouvě o otevření akreditivu odkázat. Drtivá většina všech dokumentárních akreditivů je vystavována pomocí systému Swift, pro který je charakteristické, že všechny vystavené akreditivy se budou řídit vždy UCP 500. Ani v ostatních případech se situace příliš neliší. Aplikace UCP 500 je dnes již natolik zažitá, že je v podstatě velmi nepravděpodobné setkat se s akreditivem, který UCP 500 nepodléhá. Obchodní zákoník a UCP 500 se v základních principech neliší, existuje tu však několik rozdílů, které je dobré zmínit. UCP např. rozlišuje mezi avizující, jmenovanou, potvrzující a vystavující bankou, zatímco Obchodní zákoník zná pouze banku vystavující, potvrzující a avizující. Obchodní zákoník např. vůbec nepředpokládá možnost poskytnutí plnění právě avizující bankou. UCP pak např. odchylně upravuje otázku odpovědnosti, kdy stanoví, že banky nepřejímají odpovědnost za následky pocházející ze zdržení nebo ztráty zprávy, dopisu nebo dokumentu, nebo za zkomolení a chyby při překladu. Další odlišností je možnost tolerance v částce akreditivu, množství a jednotkové ceně, kterou umožňuje čl. 39 UCP 500. Obchodní zákoník v rámci smlouvy o otevření akreditivu o této možnosti mlčí. Vždy tedy bude rozhodující zjistit, jaká právní úprava se na akreditivní operaci vztahuje, abychom předešli možným nedorozuměním a případným sporům. 28

28 3.4. Druhy akreditivů V praxi se můžeme setkat s různými druhy dokumentárních akreditivů, pro názornost jsem uvedla následující tabulku. Tabulka č. 3: Druhy dokumentárních akreditivů Hledisko třídění Druhy akreditivů Stupeň závazku banky odvolatelný neodvolatelný Právní závaznost avizovaný potvrzený Platební podmínka použitelný: platbou na viděnou odloženou platbou akceptací (remboursní) negociací Způsob zpracování revolvingový převoditelný back-to-back remboursní s červenou doložkou se zelenou doložkou Forma standardní zvláštní: - standby akreditiv - pověřovací list - zmocnění k odkupu nebo k proplacení Pramen : Schlossberger, O. a kol. : Platební styk Podrobný popis uvedených akreditivů je uveden v příloze č Forma akreditivu V bankovní praxi se můžeme setkat se třemi základními formami, ve kterých může být akreditiv vystaven. Naprostá většina je uzavírána ve formě swiftové a telexové zprávy. Akreditivy vystavené ve formě dopisu se vyskytovaly hlavně v minulosti, v současnosti se s nimi v podstatě nesetkáme. SWIFT SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication - Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční komunikaci) je mezinárodní neveřejnou datovou sítí, která zabezpečuje ochranu dat před zneužitím pomocí kódování zpráv odesílaných a přijímaných výhradně mezi finančními společnosti, a to převážně bankami (Anderle 2003). 29

29 Swiftové zprávy jsou přenášeny ve strukturované podobě s přesně definovanými parametry. Akreditivy vystavené v této formě se řídí UCP 500, a to i v případě, kdy tato skutečnost není v akreditivu výslovně zmíněna. Platí tedy, že se akreditiv automaticky řídí výše zmíněnými pravidly, není-li v akreditivu uvedeno jinak. Pokud bychom chtěli vyloučit platnost některých článků UCP 500, musíme tak výslovně uvést v textu akreditivu. Telex Jedná se o telekomunikační síť umožňující přenos zpráv mezi účastníky. Oproti swiftovým zprávám nejsou telexové zprávy chráněny proti zneužití a tato síť je veřejná. K zabezpečení autentičnosti zpráv se využívá kódování a dekódování (klíčování), které tu na rozdíl od swiftových zpráv nezajišťuje žádná třetí strana. Telex tedy obecně poskytuje menší zabezpečení zpráv proti zneužití. Akreditivy vystavené v této formě se budou řídit UCP 500 pouze tehdy, pokud to v nich bude výslovně uvedeno. Neplatí tedy automatická aplikace výše zmíněných zvyklostí a pravidel. Akreditiv vystavený ve formě dopisu Akreditivy vystavené v této formě se vyskytují minimálně. Pokud ano, ke zrychlení se využívají kurýři. Text akreditivu je zpravidla ve volné formě. Autenticita a oprávněnost osob podepisovat finanční závazky banky je ověřena podle podpisových vzorů vystavující banky, které má k dispozici avizující banka Účastníci akreditivní operace Účastníky akreditivní operace jsou příkazce, beneficent, vystavující banka, avizující banka, jmenovaná banka, potvrzující banka a hojící banka. Tito účastnící jsou uvedeni v následující tabulce č. 4, která uvádí jejich stručnou charakteristiku. Akreditivní operace se nemusí účastnit všechny subjekty zde uvedené, záleží na dané konkrétní situaci. Z níže uvedené tabulky vidíme, že akreditivní operace jsou značně složité, avizovaná banka např. může působit jako banka potvrzující i jmenovaná. Někdy do vztahů může přistoupit i tzv. banka hojící, která vyplácí akreditivní částky bance potvrzující, popř. jmenované. 30