Volební reforma na Slovensku v roce 1998 příčiny, cíle, naplnění

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra politologie Volební reforma na Slovensku v roce 1998 příčiny, cíle, naplnění Magisterská diplomová práce Tomáš Chrpa Vedoucí práce: Mgr. Jakub Šedo, Ph.D. UČO: Obor: Politologie Imatrikulační ročník: 2004 Brno, 2007

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů. V Brně, dne

3 Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce Mgr. Jakubu Šedovi, Ph.D. za cenné připomínky, ochotu a pomoc při realizaci práce.

4 Obsah ÚVOD 6 1. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ LISTINNÝ POMĚRNÝ VOLEBNÍ SYSTÉM Forma (typ) kandidátní listiny Velikost volebních obvodů Způsob přepočtu hlasů na mandáty Distribuce mandátů Výše a nastavení umělé klausule Velikost voleného orgánu FRAGMENTACE A PROPORCIONALITA A METODY JEJICH MĚŘENÍ Raeův index fragmentace Index deformace VÝVOJ SLOVENSKÉHO VOLEBNÍHO SYSTÉMU V LETECH První svobodné volby Volební systém pro první svobodné volby Volby do SNR v roce Úpravy volebního systému před volbami roku Volby do SNR v roce 1992 a situace po nich Úpravy volebního systému a situace mezi volbami v letech 1992 a Volby do NR SR v roce OBDOBÍ TŘETÍ MEČIAROVY VLÁDY ( ): NELIBERÁLNÍ DEMOKRACIE CESTA K VOLEBNÍ REFORMĚ ROKU Novela volebního zákona z roku Úvahy o změně volebního systému a reforma územně-správního členění Slovenska Integrace opozičních politických stran Od Modré koalice k Slovenské demokratické koalici (SDK) Vznik Strany občanského porozumění (SOP) REFORMA VOLEBNÍHO SYSTÉMU V ROCE Politické příčiny reformy Jednání o změně volebního zákona Komponenty volební reformy Reakce na změnu volebního zákona Dopad novely volebního zákona na SDK Dopad novely volebního zákona na MK Volby do NR SR v roce Vliv volební reformy na slovenský stranický systém Aplikace Raeova indexu fragmentace Aplikace indexu deformace... 56

5 7. ANALÝZA KANDIDÁTNÍCH LISTIN SLOVENSKÝCH PARLAMENTNÍCH POLITICKÝCH STRAN Z HLEDISKA ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH VOLEBNÍCH KRAJŮ V PARLAMENTU Volby do SNR v roce Volby do SNR v roce Volby do NR SR v roce Volby do NR SR v roce Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Slovenská demokratická koalice (SDK) Strana demokratické levice (SDĽ) Strana maďarské koalice (SMK) Slovenská národní strana (SNS) Strana občanského porozumění (SOP) SITUACE PO VOLBÁCH V ROCE 1998 A ČÁSTEČNÝ NÁVRAT K PŮVODNÍMU VOLEBNÍMU ZÁKONU V ROCE Situace po volbách v roce Částečný návrat k původnímu volebnímu zákonu v roce ZÁVĚR 76 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE SEZNAM ZKRATEK.. 84 SEZNAM TABULEK.. 89 Rozsah textu: znaků včetně mezer a poznámek pod čarou.

6 Úvod Slovensko se, stejně jako další státy střední a východní Evropy, ocitlo po zhroucení komunistického režimu před nesnadným úkolem demokratické tranzice a konsolidace. V případě Slovenska se ovšem k vyrovnání se s neblahým dědictvím totalitního režimu přidružila ještě jedna neméně komplikovaná problematika, a sice spor o charakter a fungování společného státu Čechů a Slováků, resp. uspokojení státoprávních ambicí slovenského národa. Při obnově demokracie po listopadu 1989 nové politické elity hledaly inspiraci v meziválečném demokratickém Československu a částečně i v poválečné lidové demokracii let Projevovalo se to zejména při vytváření nových politických institucí a mechanismů a při navazování na některé ideologické směry běžné v demokratickém světě a v první republice. Zcela zjevným odkazem na Československou republiku let byly zákony o politických stranách a hnutích a o parlamentních volbách s poměrným volebním systémem. Čerpání ze zkušeností poválečných západních demokracií bylo patrné např. v zavedení procentuálního kvóra pro vstup stran do parlamentu. 1 Zatímco jiné postkomunistické země vyzkoušely na své cestě ke konsolidaci demokracie různé typy volebních systémů při volbách do svých zákonodárných orgánů (resp. jejich dolních komor), změny slovenského volebního zákona se týkaly komponent stejného typu volebního systému, listinného poměrného, a to počtu volebních obvodů, volební klausule a způsobu přepočtu hlasů na mandáty. Změna všech jmenovaných parametrů současně proběhla v roce 1998, což činí z tehdejší volební reformy nejvýznamnější změnu zákona o volbách v historii samostatné Slovenské republiky. Analýza této reformy je hlavním cílem předkládané práce. Její největší část tudíž bude věnována popisu příčin a událostí, vedoucích k realizaci těchto změn, popisu komponent volební reformy, identifikaci cílů, jichž mělo být jejich pomocí dosaženo, a reakcí na ně a posouzení, do jaké míry byly tyto cíle naplněny. V posuzování dopadů zmíněné volební reformy nám bude nápomocen jako jeden z ukazatelů míry (de)fragmentarizujících tendencí stranického systému 1 Viz Zemko 2005: 31. 6

7 tzv. Raeův index fragmentace a pro měření míry proporcionality a disproporcionality výstupů volebního systému zase využijeme index deformace. Abychom však mohli specifikovat podstatu této volební reformy a zhodnotit její účinek na stranický systém Slovenska, musíme nejdříve zmapovat podobu volebního systému v předchozích letech. Její deskripci předchází shrnutí metod, kterými lze ovlivnit výstup voleb konaných dle listinného poměrného volebního systému, což nám umožní pochopit, proč byly prováděny úpravy volebního zákona, zejména ty z roku 1998, o něž jde v této práci především, a pro koho byly výhodné či naopak nevýhodné. Zvláštní pozornost bude v textu věnována otázce reprezentace slovenských volebních krajů v parlamentu ve volebních obdobích , , a a vlivu, jaký na ni měla volební reforma v roce Tato otázka je v kontextu zmíněné reformy zajímavá, protože jednou z provedených změn bylo zrušení původních čtyř volebních krajů a zavedení celostátního volebního obvodu, přičemž takové volební systémy mají tendenci k nerovnoměrnému zastoupení jednotlivých regionů, např. k nadreprezentaci hlavního města. Na Slovensku se už stala předmětem výzkumu nadreprezentace Bratislavy po volební reformě 2, cílem v této práci obsažené analýzy kandidátních listin slovenských parlamentních politických stran z hlediska zastoupení jednotlivých volebních krajů v parlamentu pak bude prokázat, zda je tento fenomén následkem reformy, nebo již byl přítomný předtím, a pokud byl, tak zda jej reforma posílila, oslabila, nebo zanechala nezměněn. V závěru práce se pak zaměříme na brzký konec volebního zákona v podobě schválené roku 1998, resp. částečný návrat k jeho předchozí verzi, a provedeme závěrečné shrnutí a zhodnocení volební reformy z hlediska dosažení cílů a vlivu na politický systém Slovenska. 1. Faktory ovlivňující listinný poměrný volební systém Typ volebního systému, který je pro parlamentní volby na Slovensku používán, zůstal přes veškeré úpravy volebního zákona dodnes nezměněn; už od 2 Viz Vaľko

8 prvních svobodných voleb do SNR v roce 1990 je jím listinný poměrný volební systém. Změna typu volebního systému je ovšem až tím posledním, nejradikálnějším způsobem, jakým lze novelizovat zákon o volbách. Každý volební systém je tvořen mnoha proměnnými, přičemž jejich různými úpravami a kombinacemi úprav můžeme ovlivnit jeho výstupy směrem k cílům, které jsme si předtím vytyčili, aniž bychom sahali rovnou k jeho nahrazení nějakým jiným typem. V následujícím textu (v kapitolách 1. 1 až 1. 6) se tedy zaměříme na ony proměnné daného listinného poměrného volebního systému a možnosti jejich úprav, z nichž některé byly využity v případě slovenské volební reformy v roce Listinný poměrný volební systém patří do skupiny systémů poměrného zastoupení, do níž jsou obvykle řazeny kromě něj ještě systém jednoho přenosného hlasu (single transferable vote STV) a personalizovaný poměrný systém (užívaný např. v Německu) (Havlík Šedo Čaloud 2004: 105). Vzhledem k existenci různých měnitelných prvků je ovšem každý takový listinný poměrný volební systém užívaný v jedné zemi, jenž se některým parametrem liší od volebního systému stejného typu užívaného v jiné zemi, originál sám o sobě. Obecným principem listinných poměrných volebních systémů je, že volič hlasuje pro kandidátní listinu strany a po sečtení hlasů následuje přepočet na mandáty, které jsou kandidujícím subjektům přidělovány v poměru podle získaných hlasů. Pro účely voleb bývá daný stát rozdělen na vícemandátové volební obvody (zpravidla se shodují s územně-správním členěním země), nebo může celý stát tvořit jeden volební obvod. Počet mandátů, které budou v daném volebním obvodu stranám rozdělovány, lze určovat na základě počtu všech oprávněných voličů (buď mohou být vedeny stálé seznamy voličů, nebo může být pro každé volby vyžadována opakovaná registrace ze strany těch, kteří v nich chtějí hlasovat), podle počtu zúčastněných voličů, nebo může být i určen předem bez jakékoli návaznosti na počty voličů. Dokonalá proporcionalita je však nemožná, a proto vždy budou některé strany nadreprezentovány a jiné naopak podreprezentovány. Reálně se tedy výsledky voleb konaných podle nějakého druhu systému poměrného zastoupení pohybují na kontinuu mezi podreprezentací, což je stav, kdy strana dostane méně procent mandátů než obdržela procent hlasů od voličů, a nadreprezentací, tedy stavem přesně opačným. 8

9 Listinné poměrné volební systémy se od sebe mohou lišit na základě šesti kritérií (faktorů), z nichž některé mají na proporcionalitu výstupu voleb přímý vliv a jiné ji ovlivňují pouze minimálně. 3 Jsou jimi: 1. 1 Forma (typ) kandidátní listiny Rozlišují se tři typy kandidátních listin v závislosti na tom, jak moc může volič svým hlasováním preferenčním(i) hlasem(-y) ovlivnit přidělení mandátu konkrétnímu kandidátovi. Prvním z nich je tzv. přísně vázaná kandidátní listina (closed/rigid list), u níž volič nemá žádnou možnost jakkoli měnit pořadí kandidátů (Havlík Šedo Čaloud 2004: ). Druhým typem je vázaná kandidátní listina (open list), kde volič může v jejím rámci ovlivnit pořadí kandidátů, a to tak, že využije zákonem stanovený počet preferenčních hlasů (Havlík Šedo Čaloud 2004: ). Například v České republice může v současnosti volič při parlamentních volbách přidělit dva preferenční hlasy 4, zatímco slovenský volič může při volbách do NR SR rozdělit mezi kandidáty jedné strany až čtyři preferenční hlasy 5. Dlužno ovšem poznamenat, že kromě počtu preferenčních hlasů bývá zákonem stanoven i procentuální limit preferenčních hlasů pro jednoho kandidáta, jehož musí být pro přidělení mandátu takovému kandidátovi přednostně před ostatními (v rámci jedné kandidátní listiny) dosaženo. 6 Třetí typ pak představuje tzv. volná kandidátní listina (free list); v tomto případě volič může hlasovat napříč politickými stranami (Havlík Šedo Čaloud 2004: ). Tento atribut listinného poměrného volebního systému však z hlediska reformy systému neskýtá příliš možností, jak ovlivnit proporcionalitu voleb, a tak 3 Viz Šedo 2004: 16, Lijphart 1994: 10-11, Reynolds Reilly 1997: 7, Caramani 2000: 25, Farrell 2001: 6, Lebeda 2001a: 426, Taagepera 1989: 19, Filip Schelle 1992: 16-18, Kubát 2004: Viz zákon č. 247/1995 Sb. 5 Viz zákon č. 333/2004 Z. z. o volbách do Národní rady Slovenské republiky ve znění pozdějších předpisů. 6 Ve slovenském kontextu jsou to podle v současnosti platného zákona o volbách do NR SR 3 % preferenčních hlasů pro jednoho kandidáta (viz tamtéž). 9

10 případné snižování či zvyšování počtu preferenčních hlasů de facto skoro nelze považovat za podstatnější změnu Velikost volebních obvodů Tento faktor je z pohledu reformy systému poměrného zastoupení jedním z nejdůležitějších, protože je to jeden z hlavních nástrojů, kterými lze ovlivnit proporcionalitu výstupu voleb. 7 Ve volebním roce 1998 byl právě tento parametr volebního sytému novelou zákona o volbách do NR SR změněn a po volbách znovu (dostaneme se k tomu později v příslušných částech práce). Havlík, Šedo a Čaloud píší (2004: ): Velikost volebního obvodu představuje počet mandátů, které se v daném volebním obvodu rozdělují. Velikosti jednotlivých volebních obvodů se v praxi mohou značně odlišovat, lze se setkat s vymezením tří kategorií. Taagepera a Shugart (1989: 123) rozlišují velikost volebního obvodu: nízkou (2 4 mandáty), střední (5 9 mandátů) a vysokou (10 a více mandátů). Nohlen zase hovoří o malých (2 5 mandátů), středně velkých (6 10 mandátů) a velkých (10 a více mandátů) volebních obvodech (Lebeda 2001a: 428). Caramani (2000: 26) uvádí prakticky totožné rozlišení, jaké nabízí Nohlen. Obecně vzato malé volební obvody (do 5 mandátů) mají výrazný vliv na proporcionalitu výstupů voleb v tom smyslu, že ji snižují, a výstup voleb při rozdělení státu na takové volební obvody tak může být takřka většinový, přestože použitý volební systém byl listinný poměrný. 8 Střední (středně velké) volební obvody (mezi 5 a 10 mandáty) jsou z hlediska proporcionality výstupu voleb přibližně neutrální, ovšem záleží na jejich rozloze. Konečně velké volební obvody (nad 10 mandátů) přinášejí velmi proporční výsledky. 9 7 Viz Lebeda 2001a: , Šedo 2006c: 24, Havlík Šedo Čaloud 2004: Právě tato skutečnost byla reflektována v novele českého volebního zákona navrhované Občanskou demokratickou stranou (ODS) a Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) roku Počet volebních obvodů se měl zvýšit z tehdejších osmi na třicet pět, a v důsledku toho by tak na každý volební obvod připadlo přibližně šest mandátů (viz zákon č. 204/2000 Sb.). V současnosti lze tento fakt pozorovat na příkladu Karlovarského kraje, na který připadá pět mandátů, jež si v loňských parlamentních volbách mezi sebe rozdělily pouze tři politické strany (ODS, ČSSD a KSČM v poměru 2 : 2 : 1) (viz Volby.cz volební server Českého statistického úřadu ( 9 Srov. Šedo 2006c:

11 Velikost, resp. počet volebních obvodů může být významný i z jiného důvodu. V případě, že je daná země pro účely voleb považována za jeden (celostátní) volební obvod, bude zvolený poslanec vděčný zejména své politické straně, která jej nominovala na volitelné místo na kandidátce. Taková úprava je velmi výhodná pro celostátně populárního kandidáta, zatímco kandidát s územně koncentrovanou podporou přichází v tomto případě o výhodu, jíž je taková omezená podpora v případě více volebních obvodů; v tomto případě se z ní stává nevýhoda. V opačné situaci, tj. při rozdělení státu na více volebních obvodů, může kandidát svým jednáním negativně ovlivnit volební výsledek své politické strany ve svém volebním obvodu, což by ho mělo vést k tomu, aby se více ohlížel na voliče. V situaci, kdy kandidát či poslanec usilující o (znovu)zvolení neuspěje v primárních volbách v rámci své strany a nepodaří se mu dostat na volitelné místo, může s pomocí preferenčních hlasů od voličů registrovaných ve volebním obvodu, v němž kandiduje, přeskočit své spolustraníky na kandidátní listině onoho volebního obvodu a mandát získat či obhájit. To by bylo v podmínkách celostátního volebního obvodu, není-li takový kandidát nebo poslanec celostátně dostatečně populární, mnohem komplikovanější Způsob přepočtu hlasů na mandáty Systém, podle kterého se hlasy, jež získaly kandidující politické strany, přepočítávají na mandáty, je možná vůbec nejdůležitějším kritériem ovlivňujícím proporcionalitu výstupu voleb. 10 Existují dva způsoby, jak získané hlasy přepočítat na mandáty: volební dělitele a volební kvóty. Vzhledem k tomu, že pro slovenské parlamentní volby byl vždy a je i v současnosti využíván druhý zmíněný způsob přepočtu hlasů na mandáty (volební kvóty), budeme se dále podrobněji zabývat jimi, nikoli volebními děliteli. V literatuře se lze setkat s odlišením 5 7 volebních kvót. 11 Obecně lze volební kvótu definovat jako způsob výpočtu tzv. volebního (mandátového) čísla, neboli stanovení minimálního počtu hlasů nutných k získání mandátu v prvním skrutiniu v rámci vícemandátových volebních obvodů. (Kubát 2004: 288) Pět nejznámějších volebních kvót tvoří následující: Hareova, Droopova, 10 Viz Šedo 2004: 16 a Havlík Šedo Čaloud 2004: Viz Kubát 2004: a Havlík Šedo Čaloud 2004:

12 Hagenbach-Bischoffova, Hare-Niemeyerova a Imperialiho. Protože Slovensko od roku 1990 dodnes užívalo při volbách do NR SR první a třetí jmenovaný druh volební kvóty, vysvětlíme si tedy jejich princip. Hareovu kvótu, která je nejrozšířenější a také nejjednodušší, získáme vydělením celkového počtu platných hlasů odevzdaných všem stranám v daném vícemandátovém volebním obvodě celkovým počtem mandátů, které lze v tomto obvodě získat (Kubát 2004: 288). Výpočet Hagenbach-Bischoffovy kvóty je stejný jako u Hareovy, až na to, že k počtu mandátů připadajících na volební obvod ve jmenovateli přičteme jedničku (Kubát 2004: 289). Přepočty hlasů na mandáty podle všech pěti druhů volebních kvót shrnuje následující tabulka. Tabulka č. 1: Volební kvóty Hareova Imperialiho Droopova Hagenbach- Hare- kvóta kvóta kvóta Bischoffova Niemeyerova kvóta kvóta V S V S + 2 V S V S +1 V 1 S Vt Zdroj: Kubát 2004: 289. Vysvětlivky: V počet všech odevzdaných hlasů v daném volebním obvodě (Hare-Niemeyer: V 1 počet hlasů odevzdaných konkrétní kandidátní listině ve volebním obvodě, V t počet všech platných odevzdaných hlasů ve volebním obvodě), S počet mandátů připadajících na daný volební obvod. S ohledem na to, že Slovensko používalo volební kvóty vždy ve spojení s tzv. metodou největšího zbytku, musíme si objasnit, o co jde. Při použití některé z volebních kvót vždy zůstane určitý počet mandátů nepřerozdělen mezi kandidující subjekty a jistý počet hlasů nevyužit. Proto po první fázi výpočtu (prvním skrutiniu), jehož výsledkem je tzv. volební číslo, neboli počet hlasů nutný k získání mandátů v prvním výpočtu, následuje druhý výpočet (skrutinium). Ten probíhá následujícím způsobem: počet mandátů jednotlivých politických stran se znásobí volebním číslem a výsledek se odečte od celkového počtu hlasů, který byl dané politické straně odevzdán. Výsledkem je 12

13 tzv. zbytek dané politické strany. Podle velikosti zbytků jednotlivých politických stran jsou pak přidělovány zbylé mandáty, které nebyly rozděleny v prvním skrutiniu. (Kubát 2004: ) 1. 4 Distribuce mandátů Další možností, jak ovlivnit proporcionalitu výstupu voleb konaných podle listinného poměrného volebního systému je zavedení ještě jedné speciální úrovně přidělování mandátů nad běžnou úrovní. To lze udělat třemi způsoby 12 : Prvním z nich jsou tzv. kompenzační mandáty, jejichž pomocí lze vyvažovat disproporcionální účinky existence volebních obvodů, protože jejich rozdělením mezi politické strany, které se dostaly do parlamentu se proporcionalita může zase zvýšit. Druhý způsob představují tzv. prémiové mandáty, které co do proporcionality výstupu voleb mají účinek přesně opačný než kompenzační mandáty. Jsou přiděleny pouze části politických stran zastoupených v parlamentu, jde o jakousi prémii pro vítěze voleb či dvě nejsilnější strany a jako takové mají napomoci vytvoření vládní koalice, jež by v parlamentu měla většinu křesel. Pro jejich přidělení je od kandidujících politických stran požadováno splnění přísnějších kritérií, např. dosažení vyšší klausule, než je stanovena pro vstup do parlamentu. Posledním způsobem stanovení speciální úrovně přidělování mandátů je druhé skrutinium. Nerozdělí-li se všechny mandáty na úrovni volebního obvodu, koná se druhé skrutinium, tj. přepočítávání hlasů na mandáty na celostátní úrovni. O této technice jsme již pojednali výše v souvislosti s volebními kvótami, neboť při jejich použití téměř vždy dojde k situaci, že ne všechny mandáty jsou přiděleny na úrovni volebního obvodu, a musí se proto přistoupit k druhému výpočtu podle stanovené metody. Zmíněna byla metoda největšího zbytku, která byla a je užívána při přepočtu hlasů na mandáty ve slovenských parlamentních volbách Viz Šedo 2006c: 28, Havlík Šedo Čaloud 2004: Viz zákony SNR č. 80/1990 Sb., č. 8/1992 Sb., č. 104/1992 Sb., č. 518/1992 Sb., zákony NR SR č. 157/1994 Z. z., č. 81/1995 Z. z., č. 187/1998 Z. z., č. 223/1999 Z. z. a č. 333/2004 Z. z. 13

14 1. 5 Výše a nastavení umělé klausule Spolu se způsobem přepočtu hlasů na mandáty a velikostí volebních obvodů lze tento faktor listinných poměrných volebních systémů považovat za jeden z nejdůležitějších. 14 Jak uvádějí Havlík, Šedo a Čaloud (2004: ), (ne)existence klausule (threshold) je charakteristikou systémů poměrného zastoupení. Jedná se o zákonem stanovenou hranici (zpravidla určitý podíl ze všech odevzdaných hlasů vyjádřený v procentech), kterou musí politický subjekt překročit, aby se mohl podílet na rozdělování mandátů. Tato hranice může být nastavena odlišně pro samostatně kandidující politické strany a pro koalice stran, přičemž v případě koalic stran bývá ještě výše klausule různá v závislosti na tom, kolik členů tvoří danou koalici. Uzavírací (umělá) klausule pro vstup do parlamentu může mít na proporcionalitu různý vliv. Celostátně stanovená klausule je nevýhodná pro malé strany a regionální strany. Nízká klausule ovšem nemá téměř žádný efekt. Klausule může být nastavena i na regionální úrovni, což zajistí silným regionálním politickým subjektům vstup do parlamentu, ale zabraňuje vstupu slabým regionálním stranám. 15 Změna tohoto parametru volebního systému byla, jak si později ukážeme, hlavním nástrojem slovenské volební reformy v roce Velikost voleného orgánu Tento faktor, který lze nazvat též celkový počet mandátů, je v případě samostatného vyčlenění sporný. Někdy uváděn bývá, jindy nikoli. 16 Ve spojení s velkými volebními obvody je sice vyšší celkový počet mandátů nástrojem větší proporcionality, ale jsou-li volební obvody malé, zdá se být už víceméně lhostejné, o kolik mandátů se celkem soutěží; takové uspořádání bude mít za 14 Viz Havlík Šedo Čaloud 2004: Srov. Šedo 2004: Uvádějí ho např. Filip Schelle 1992: 17 a Lijphart 1994: 12-13, jiní soudí, že má přímou souvislost s velikostí volebního obvodu, jelikož výkyv v počtu křesel se s největší pravděpodobností odrazí i v této proměnné. (Šedo 2006c: 29) 14

15 následek větší disproporcionalitu výstupu voleb, ať už je celkový počet mandátů jakýkoli. Velikost voleného orgánu tedy z hlediska vlivu na proporcionalitu výstupu voleb můžeme zařadit spíše mezi méně důležité činitele volebního systému, závislé na významnějších faktorech, především na počtu a velikosti volebních obvodů. 2. Fragmentace a proporcionalita a metody jejich měření V předchozích pasážích textu jsme neustále operovali s pojmy jako proporcionalita a disproporcionalita. Rozhodnou-li se relevantní političtí aktéři (disponující dostatečně silným mandátem od voličů, tj. držící v zákonodárném orgánu pro tento účel stanovenou většinu) změnit stávající volební systém nebo některé z jeho parametrů, logicky od tohoto kroku očekávají příznivé důsledky pro sebe. Podle míry, v jaké se tato jejich očekávání naplní nebo nenaplní, pak posuzují úspěšnost dané novely volebního zákona. Politologové zabývající se volbami, volebními a stranickými systémy a jejich interakcemi zkoumají, jaké následky měla určitá volební reforma pro jednotlivé politické aktéry, stranický systém daného státu jako celek, a jak zprostředkovaně ovlivnila budoucí politický vývoj země. Aby ovšem taková analýza byla možná, potřebují vědci nástroje, kterými by změny v proporcionalitě výstupu voleb, změny ve stranickém systému či chování voličů změřili a výsledky pak mohli interpretovat. Takových nástrojů by jistě bylo mnoho, pro účely této práce se však spokojíme se dvěma indexy, pomocí kterých můžeme zjistit, jaké důsledky měla slovenská volební reforma v roce 1998 pro slovenský stranický systém. Při posuzování dopadů zmíněné volební reformy využijeme jako jeden z ukazatelů míry (de)fragmentarizujících tendencí stranického systému tzv. Raeův index fragmentace. Pro měření míry proporcionality a disproporcionality výstupu voleb pak existuje mnoho indexů; použijeme ten nejčastější a nejjednodušší index deformace. Nyní si oba indexy představíme. 15

16 2. 1 Raeův index fragmentace 17 Raeův index fragmentace měří pravděpodobnost, že dva náhodně zvolení poslanci jsou členy stejné politické strany. Vypočítá se tak, že se od jedničky odečte součet druhých mocnin podílů hlasů získaných jednotlivými stranami na celku všech platných odevzdaných hlasů. 18 Krajní hodnoty tohoto indexu jsou nula a jedna: index rovný nule znamená, že všichni poslanci jsou členy jedné politické strany, vyjde-li číslo jedna, znamená to, že každý poslanec je členem jiné strany. V praxi se pochopitelně výsledek pohybuje mezi těmito krajními hodnotami. Čím více se blíží jedné, tím větší fragmentace, tzn. tím větší roztříštěnost stranicko-politického systému. Vzorec pro výpočet Raeova indexu fragmentace tedy vypadá takto: n 1 i F = p Vysvětlivky: F index fragmentace, n počet stran, p i procento mandátů (převedené na tvar menší než jedna) pro stranu i. i= 1 2 Ideální hodnotu indexu fragmentace lze určit jen obtížně; za přijatelnou se však uvádí rozmezí 0,5 0,7 (Pecháček 1999) Index deformace 19 Tento index vypočítáme tak, že podíl mandátů vyjádřený v procentech, které vybraná politická strana získala na základě svého volebního výsledku (a používaného typu a druhu volebního systému) vydělíme (v procentech vyjádřeným) podílem hlasů, které daná strana obdržela od voličů. Index deformace vyjadřuje, kolik procent mandátů získala strana za jedno procento hlasů. Hodnota nad 1 znamená nadreprezentaci, hodnota pod 1 znamená podreprezentaci. Vzorec pro výpočet indexu deformace pak vypadá takto: 17 Viz Pecháček 1999: Získá-li daná politická strana ve volbách 30% hlasů (z celku), do vzorce dosadíme tvar 0,3 (celek = 1). 19 Viz Šedo 2006c:

17 I = si vi Vysvětlivky: I index deformace, s i podíl mandátů pro stranu i (v procentech), v i podíl hlasů pro stranu i (v procentech). 3. Vývoj slovenského volebního systému v letech Jak již bylo naznačeno v úvodu této práce, zabývat se budeme volebním systémem používaným ve Slovenské republice (SR) pro volby 150 členů (poslanců) nejvyššího zákonodárného orgánu Národní rady Slovenské republiky (NR SR), protože její postavení v institucionální struktuře SR, jelikož jde o republiku parlamentní, je dominantní. Základní vymezení slovenského volebního systému se nachází v Ústavě SR (pátá hlava, první oddíl, článek 74) a ve volebních zákonech, přičemž za hlavní lze považovat zákon č. 80/1990 Sb. a jeho sedm novelizací (zákony Slovenské národní rady (SNR) č. 8/1992 Sb., č. 104/1992 Sb., č. 518/1992 Sb., zákony NR SR č. 157/1994 Z. z., č. 81/1995 Z. z., č. 187/1998 Z. z., č. 223/1999 Z. z.). 20 Vedlejšími zdroji jsou i Listina základní práv a svobod 21, (evropská) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 22 a ostatní mezinárodní rezoluce v oblasti lidských práv, které se SR zavázala dodržovat a které tím pádem musí volební systém (jako jedna z primárních složek politické sféry) respektovat. 20 S volebním zákonodárstvím ještě souvisejí zákony NR SR č. 66/1999 Z. z., což je nález Ústavního soudu SR ve věci stížnosti na protiústavnost některých ustanovení zákona č. 187/1998 Z. z., č. 515/2003 Z. z., který provádí drobné úpravy a doplnění zákona o volbách do NR SR s ohledem na reformu územně-správního členění SR, č. 333/2004 Z. z., což je úplné znění zákona o volbách do NR SR v souladu se změnami stanovenými zákonem č. 223/1999 Z. z., a č. 464/2005 Z. z., který provádí drobné úpravy a doplnění zákona o volbách do NR SR v platném znění dle zákona č.333/2004 Z. z. a zákona o volbách do Evropského parlamentu č. 331/2003 Z. z. 21 Katalog práv a svobod, který byl převzat z federální Listiny základních práv a svobod jen s minimálními úpravami, byl začleněn přímo do ústavy (Kopeček 2003b: 19). 22 Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, přijatá Radou Evropy 4. listopadu 1950, účinná od 3. září 1953 (dostupná na 17

18 3. 1 První svobodné volby Po listopadu 1989 se změnou režimu ocitlo Slovensko v úplně novém politickém prostředí. Důležité pro podobu nového režimu byly jednotlivé parlamentní volby. Ve srovnání s českými poměry narazíme hned u těch prvních v roce 1990 na podstatnou odlišnost. Jak konstatuje Lubomír Kopeček (Kopeček 2003b: 17), nebyly,pouze (jako v ČR) plebiscitem o vztahu k předchozímu režimu a komunistické straně, ale i střetem mezi dvěma silnými (nekomunistickými) konkurenty širokým hnutím Veřejnost proti násilí (VPN) a Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH), jenž se začínalo profilovat jako křesťansko-konzervativní subjekt Volební systém pro první svobodné volby Svobodné parlamentní volby se konaly v tehdejším Československu června 1990 poprvé po téměř dvaačtyřiceti letech komunistického totalitního režimu. 23 Proběhly současně volby do obou komor Federálního shromáždění (Sněmovny lidu a Sněmovny národů), do České národní rady (ČNR) a do Slovenské národní rady (SNR). Ještě před nimi však na základě zákona č. 14/1990 Sb. proběhla kooptace (dosazení) nekomunistických (tzv. občanských ) kandidátů do všech tehdejších zákonodárných sborů do toho nejdůležitějšího (celostátního Federálního shromáždění) i do republikových národních rad. Kooptovanými poslanci se často stávali například známí herci, kteří měli svou tváří a renomé získaným v událostech po 17. listopadu 1989 vylepšit špatný obraz těchto hlasovacích strojů Komunistické strany Československa (KSČ), zlidštit je a přiblížit občanům a v neposlední řadě je posunout směrem k normálním demokratickým parlamentům. Rekonstrukcí těchto ústavních orgánů se vytvořila nová parlamentní většina, čímž se uvolnila cesta k přijetí zákonů potřebných k uskutečnění svobodných, demokratických 23 Počet let uplynulých od posledních svobodných voleb by ještě vzrostl o třináct, kdybychom se rozhodli vzhledem k omezené národněfrontovní demokracii let nepovažovat květnové parlamentní volby v roce 1946 za svobodné. Kdybychom to udělali a přitom ještě vzali v úvahu všechny typy voleb, vyšlo by nám, že poslední svobodné volby na území Československa před nástupem nedemokratických režimů byly komunální volby v květnu červnu Tato otázka (a možnosti jejího pojednání) však není předmětem této práce. 18

19 a pluralitních voleb v roce V souladu s tématem této práce se budeme zabývat volbami (volebním systémem) do Slovenské národní rady (SNR), resp. později Národní rady Slovenské republiky (NR SR). Základní parametry voleb včetně typu volebního systému, který bude pro parlamentní volby používán, stanovil zákon č. 80/1990 Sb. o volbách do SNR. Jako jeho předloha posloužily podobné zákony o volbách do Federálního shromáždění (č. 47/1990 Sb.) a České národní rady (č. 54/1990 Sb.). Zákon stanovil, že volby do Slovenské národní rady se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním podle zásady poměrného zastoupení. 25 Podle tohoto volebního zákona měli právo volit občané ČSSR s trvalým pobytem na území SR 26 a starší 18 let a byli způsobilí k právním úkonům (překážkou výkonu volebního práva bylo zákonem ustanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu). 27 Poslancem SNR mohl být zvolen každý držitel aktivního volebního práva, který minimálně v den voleb dosáhl 21 let. Volby do SNR se v souladu s 9 a 10 zákona č. 80/1990 Sb. konaly ve vícemandátových volebních krajích. Tyto kraje byly celkem čtyři: území hlavního města SR Bratislavy, Západoslovenský kraj, Středoslovenský kraj a Východoslovenský kraj. Volební kraje tak byly shodné s tehdejším územněsprávním členěním SR. Každý volební kraj byl pak dále rozdělen na volební okrsky (vytvořené radou místního národního výboru nejméně 30 dní před dnem voleb), zahrnující zpravidla 1000 voličů (pro vzdálené části obce bylo možno vytvořit samostatné volební okrsky, pokud v nich bylo alespoň 50 voličů, a zvláštní volební okrsky bylo možno vytvořit i v nemocnicích, ústavech sociální péče a ve věznicích). Toto rozdělení však bylo jen administrativní, na přidělování mandátů nemělo vliv. 24 Jedná se o zákony č. 47/1990 Sb., 54/1990 Sb. a 80/1990 Sb. 25 Viz zákon č. 80/1990 Sb. (kurzívou zvýrazněno autorem). Zavedení poměrného volebního systému, jehož kořeny sahají do období Československé republiky z let , v roce 1990 bylo přirozené, protože po 41 letech režimu bez svobodných voleb chyběla jakákoli jiná tradice volebních pravidel. Roli sehrála i značná opatrnost zákonodárců navzdory hektické době. Shodou okolností zvolili přesně ten volební systém, který byl mezinárodní odbornou veřejností pro transformující se země i nejvíce doporučován (viz Lebovič 1999: 29). 26 Podmínka trvalého pobytu na území SR byla v dalším vývoji zrušena, a volit tak mohli i slovenští občané žijící v zahraničí. 27 Údaje o volebním systému pro volby do SNR v roce 1990 vycházejí ze zákona č. 80/1990 Sb. 19

20 Kandidující stranicko-politické subjekty sestavovaly kandidátní listiny zvlášť pro jednotlivé volební kraje. Voleb se mohla účastnit všechna politická seskupení, která ke své kandidátce připojila prohlášení, že strana má nejméně 10 tisíc individuálních členů, nebo (v případě, že tolik individuálních členů nemá) petici podepsanou takovým počtem voličů, který by nahradil chybějící počet členů do Toto ustanovení (spolu s volební klausulí) mělo zabránit kandidatuře příliš velkého počtu malých subjektů. (Krištofík 2001) Na kandidátní listině mohla politická strana v rámci volebního kraje nominovat nejvýše 40 kandidátů. Kandidátní listiny v těchto volbách lze z hlediska jejich typu označit za vázané, neboť volič mohl na jednom hlasovacím lístku označit zakroužkováním pořadového čísla nejvýše čtyři kandidáty, kterým dává přednost. 28 Základními volebními orgány, které dohlížely na regulérnost voleb byly okrskové volební komise. Do okrskové komise delegovala každá politická strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována ve volebním kraji, do kterého patřil daný volební okrsek, nejpozději do 30 dnů před dnem voleb jednoho člena a jednoho náhradníka. Každá okrsková volební komise musela mít nejméně 5 členů (pokud politické strany nejmenovaly tolik členů, doplnila rada místního národního výboru chybějící, případně další potřebný počet členů). Na úrovni volebních krajů se utvářely krajské volební komise, do nichž delegovala každá politická strana, která předkládala kandidátní listinu v daném kraji, nejpozději do 60 dnů před dnem voleb dva členy a dva náhradníky. Na jejich činnost dohlížela na republikové úrovni Slovenská volební komise, do níž delegovaly politické strany své zástupce v počtu a termínu shodném s krajskými volebními komisemi. Členy Slovenské volební komise svolával bezodkladně na první zasedání této komise předseda vlády SR. Volební zákon č. 80/1990 Sb. stanovoval pro přidělování mandátů mechanismus založený na Hareově volební kvótě. Nejprve bylo třeba určit počet poslanců volených ve volebních krajích. Slovenská volební komise zjistila podle zápisů krajských volebních komisí počet platných hlasů, které byly odevzdány všem kandidátním listinám ve všech volebních krajích. Tento údaj se dělil ústavně stanoveným počtem poslanců SNR (tj. 150) a výsledek zaokrouhlený na celé číslo stanovoval republikové mandátové číslo. Republikové mandátové číslo se dělilo 28 Počet preferenčních hlasů se v dalším vývoji přes novely volebního zákona nezměnil na rozdíl od jejich váhy. 20

21 celkovým počtem platných hlasů odevzdaných v každém volebním kraji. Takto vypočítané číslo znamenalo počet mandátů, které připadaly jednotlivým volebním krajům. Pokud takto nebyly přiděleny všechny mandáty, Slovenská volební komise je měla postupně přidělit volebním krajům, které vykazovaly největší zbytek. Při rovnosti zbytků pak měl rozhodovat los. Dále bylo třeba určit, kolik mandátů připadne které politické straně. Jelikož volební klausule byla stanovena ve výši 3% hlasů pro jednotlivé strany 29, subjekty, které nedosáhly stanoveného kvóra, se přidělování mandátů neúčastnily. 30 Politické strany, které volební klausuli překročily nebo jí alespoň dosáhly, postupovaly do prvního výpočtu (skrutinia), v němž se rozdělovaly mandáty v rámci volebních krajů. Součet platných hlasů odevzdaných politickým stranám, které postoupily do prvního skrutinia, se vydělil počtem mandátů, které byly danému volebnímu kraji přiděleny na základě výpočtu popsaného v předchozím odstavci. Výsledek (celé číslo) bylo krajským volebním číslem. Celkový počet platných hlasů, který politická strana dostala ve volebním kraji, se dělil krajským volebním číslem a straně se přidělilo tolik mandátů, kolikrát bylo volební číslo obsažené v součtu platných hlasů, které tato strana získala. Jak už jsme si ale ukázali výše při popisu Hareovy kvóty (kapitola 1. 3), pomocí této kvóty nelze v praxi téměř nikdy rozdělit všechny mandáty, a téměř vždy tak zůstává vysoké procento nerozdělených mandátů, které je nutno přidělit na základě dalšího výpočtu druhého skrutinia. V druhém skrutiniu přidělovala mandáty Slovenská volební komise (probíhalo tedy na republikové, nikoli krajské úrovni). Nejpozději před jeho začátkem odevzdávali členové Slovenské volební komise jejímu předsedovi kandidátní listiny svých stran. Tyto zvláštní kandidátní listiny pro druhé 29 V zákoně č. 80/1990 Sb. se píše pouze o tříprocentní klausuli a politické straně (viz 41 odst. 1 a 2), v Galanda Földesová Benedik 1999: 157 se však můžeme dočíst: V zákoně (myšlen zákon č. 80/1990 Sb. pozn. aut.) byl zakotven princip poměrného zastoupení s tím, že potřebné kvórum pro vstup do Slovenské národní rady (SNR) bylo stanoveno na 3% pro samostatně kandidující stranu či hnutí, pro koalici dvou nebo tří subjektů bylo stanoveno kvórum 7% a pro vícečlennou koalici 10% z platných hlasů. Podle těchto pravidel se konaly volby v roce 1990, 1992 i předčasné parlamentní volby v roce Kopeček (2006: 275, podobně i 2003b: 45) ovšem uvádí, že pro první demokratické volby v roce 1990 byla volební klauzule 3% pro samostatně kandidující strany i koalice. 30 I když byla výše volební klausule pro Českou národní radu a Federální shromáždění stanovena na 5%, pro volby do SNR byla stanovena na 3%, z důvodu údajné,nedemokratičnosti tohoto institutu. (Krištofík 2001) 21

22 skrutinium neměly omezený počet kandidátů, ale politická strana do nich mohla zařadit pouze ty kandidáty, kteří kandidovali v některém volebním kraji a nebyli zvoleni v prvním skrutiniu. Slovenská volební komise určila nové republikové volební číslo součtem zbytků hlasů jednotlivých politických stran a následným vydělením tohoto součtu počtem mandátů, které nebyly v prvním skrutiniu obsazeny, zvětšeným o číslo jedna. Na základě toho pak přidělila každé politické straně tolik mandátů, kolikrát bylo republikové volební číslo obsažené v součtu zbytků hlasů odevzdaných pro danou politickou stranu. Ve druhém skrutiniu byla tedy pro přepočet hlasů na mandáty použita Hagenbach-Bischoffova volební kvóta ve spojení s tzv. metodou největšího zbytku (srov. kapitolu 1. 3 této práce). Po přidělení mandátů stranám ještě zbývalo jejich přiřazení konkrétním kandidátům podle pořadí, v kterém byli uvedeni na kandidátní listině své politické strany. Pokud však nejméně jedna desetina z celkového počtu voličů, kteří odevzdali platný hlas pro danou politickou stranu, využila právo přednostního (preferenčního) hlasu, dostal nejdříve mandát ten z kandidátů, který získal nadpoloviční většinu hlasů voličů politické strany, kteří využili právo přednostního hlasu. V případě, že takových kandidátů bylo v rámci jedné kandidátní listiny více, určoval pořadí počet získaných přednostních hlasů Volby do SNR v roce 1990 Tabulka č. 2: Výsledky voleb do SNR v roce 1990 Strana Hlasy (%) Počet mandátů Mandáty (%) VPN 29, ,00 KDH 19, ,67 SNS 13, ,67 KSS * 13, ,67 ESWMK 8, ,33 DS 4,40 7 4,67 SZ 3,49 6 4,00 SPV 2, SD 1, SSL 1,

23 DÚRS 0, HČSP 0, VDSPR 0, SB 0, ČSS 0, ČSDF 0, * KSS byla do 31. března 1990 územní organizací KSČ na Slovensku, poté spolu s nově vytvořenou Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM) jednou ze dvou členských stran federální KSČS. 7. dubna 1992 (už pod názvem Strana demokratické levice SDĽ) z KSČS vystoupila, což znamenalo ukončení činnosti KSČS (viz Kopeček 2003a: 163). Zdroj dat: Výsledky volieb. Voľby a referendá v Slovenskej republike ( Zkratky: VPN Veřejnost proti násilí; KDH Křesťanskodemokratické hnutí; SNS Slovenská národní strana; KSS Komunistická strana Slovenska; ESWMK Együttélés-Spolužitie-Wspólnota-Soužití a Maďarské křesťanskodemokratické hnutí (koalice); DS Demokratická strana; SZ Strana zelených; SPV Spojenectví zemědělců a venkova; SD Sociální demokracie; SSL Strana svobody; DÚRS Demokratická unie Romů Slovenska; HČSP Hnutí československého porozumění; VDSPR Všelidová demokratická strana a Sdružení pro republiku-republikánská strana Československa (koalice); SB Svobodný blok; ČSS Československá strana socialistická; ČSDF Československé demokratické fórum. Volby do SNR ve dnech června 1990 se konaly podle listinného poměrného volebního systému, politické strany a hnutí soutěžily o 150 křesel, vytvořeny byly čtyři volební obvody (kraje), které vzhledem k jejich rozsahu (13 50 mandátů) 31 můžeme s jistotou řadit mezi velké, volební klausule byla stanovena ve výši 3% pro samostatně kandidující strany i koalice a způsob přepočtu hlasů na mandáty probíhal pomocí Hareovy volební kvóty (v prvním skrutiniu) a Hagenbach-Bischoffovy kvóty a metody největšího zbytku (ve druhém skrutiniu). Sečteme-li podíly hlasů pro strany, které se nedostaly do SNR, vyjde nám 7,61% propadlých hlasů. To není nikterak mnoho. Patrná je nadreprezentace 31 Viz Šedo 2006c:

24 parlamentních stran způsobená propadlými hlasy, ovšem spočítáme-li si index deformace podle v kapitole 2. 2 této práce uvedeného vzorce ( I = si vi ) pro jednotlivé politické strany, výsledky budou sice vyšší než jedna, nicméně pouze v řádu setin (se dvěma výjimkami u KSS dostaneme I = 1,10 a u SZ I = 1,14; SZ je tedy nejvíce nadreprezentovanou stranou účastnící se těchto voleb). Do SNR se dostalo 7 politických uskupení, de facto však v parlamentu zasedli zástupci 9 stran. 32 Vzniklý stranický systém můžeme v souladu se Sartoriho typologií (2001: 55) označit jako polarizovaný pluralismus. 33 Vládu SR vytvořily VPN a KDH (další ve volbách úspěšné formace, SNS a KSS, nebyly jako koaliční partneři přijatelné, což lze nazvat dohodou o vyloučení antisystémových aktérů) spolu se dvěma menšími subjekty, Demokratickou stranou (DS) a Maďarskou nezávislou iniciativou (MNI). Předsedou vlády se stal představitel VPN Vladimír Mečiar. Volby roku 1990 lze současně brát jako konec první fáze přechodu k demokracii (demokratické tranzice v užším smyslu). Bylo tak dokončeno položení základů nového demokratického režimu (proto se obvykle označují za tzv.,zakládající volby). (Kopeček 2003b: 17) 3. 2 Úpravy volebního systému před volbami roku K první novele volebního zákona došlo přijetím zákona č. 8/1992 Sb. o organizaci Ústavního soudu Slovenské republiky a o řízení před ním. Z hlediska volebního mechanismu lze však tuto změnu považovat za bezvýznamnou. Jednalo se o to, že kompetence přijímat volební stížnosti přešla z Nejvyššího soudu SR na Ústavní soud SR. 35 První významnější úprava volebního systému tak byla realizována zákonem č. 104/1992 Sb. z 26. února 1992, kterým se měnil a doplňoval zákon Slovenské národní rady č. 80/1990 Sb. o volbách do Slovenské národní rady. 32 Maďarská nezávislá iniciativa (MNI) šla do voleb na kandidátce VPN a hnutí Soužití s Maďarským křesťanskodemokratickým hnutím (MKDH) sestavily společnou kandidátku (viz Kopeček 2006: 276). 33 K Sartoriho polarizovanému pluralismu na Slovensku srov. Kopeček 2003a: , nebo též Kopeček 2006: Údaje o volebním systému pro volby do SNR v roce 1992 vycházejí ze zákonů č. 8/1992 Sb. a č. 104/1992 Sb. 35 Srov. Belko 2003b:

25 V 41 upravujícím postup politických stran do prvního skrutinia bylo stanoveno, že Slovenská volební komise zjistí, kolik platných hlasů celkem bylo odevzdáno pro každou politickou stranu, politické hnutí a koalici. Dále měla Slovenská volební komise zjistit, které politické strany (případně politická hnutí) získaly méně než 5%, které koalice složené z dvou nebo tří politických stran (politických hnutí) získaly méně než 7%, které koalice složené nejméně ze čtyř politických stran (politických hnutí) získaly méně než 10% z celkového počtu platných hlasů. Při následném přidělování mandátů se k těmto politickým stranám, politickým hnutím a koalicím a hlasům pro ně odevzdaným nepřihlíželo. Tak byla zvýšena původní tříprocentní volební kvóta na 5% pro samostatně kandidující strany a odstupňovány limity pro koalice. Další změna se týkala způsobu přepočtu hlasů na mandáty. Namísto Hareovy volební kvóty se v prvním skrutiniu měla používat Hagenbach- Bischoffova kvóta (pro druhé skrutinium zůstala i nadále v platnosti Hagenbach- Bischoffova kvóta v kombinaci s metodou největšího zbytku). Součet platných hlasů odevzdaných ve volebním kraji politickým stranám, které postoupily do prvního skrutinia, se vydělil počtem mandátů, které byly tomuto volebnímu kraji přiděleny, zvětšeným o číslo jedna; celé číslo, které vyšlo tímto dělením a zaokrouhlením, bylo krajským volebním číslem. Volby do SNR, konané opět současně s volbami do ČNR, Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, proběhly ve dnech června Volby do SNR v roce 1992 a situace po nich Tabulka č. 3: Výsledky voleb do SNR v roce 1992 Strana Hlasy (%) Počet mandátů Mandáty (%) HZDS 37, ,33 SDĽ * 14, ,33 KDH 8, ,00 SNS 7, ,00 MKDH-EGY 7, ,33 ODÚ 4,

26 SDSS 4, DS-ODS 3, SKDH 3, MOS 2, SZS 2, SZ 1, SPI 0, KSS 91 0, ROI 0, ZPR-RSČ 0, SSL-SNZ 0, SĽS 0, HZOS 0, HSD-SMS 0, HSS 0, NALI 0, HZSP-SRÚ 0, * Jak již bylo zmíněno u předchozí tabulky, Komunistická strana Slovenska (KSS) se postupně transformovala na Stranu demokratické levice (SDĽ) (koncem roku 1990 přijala změnu názvu na KSS-SDĽ a od února 1991 vypustila KSS ze svého názvu úplně). SDĽ tak byla právním nástupcem KSS. V tabulce uvedenou KSS 91 založili ti, kteří transformaci SDĽ odmítali a odštěpili se od ní (vedle ní vznikl ještě Svaz komunistů Slovenska ZKS). Do voleb roku 1992 šli pod názvem Komunistická strana Slovenska 91, nedlouho po nich (v srpnu 1992) se KSS 91 a ZKS sloučily do KSS (viz Havlík 2003: ). Zdroj dat: Výsledky volieb. Voľby a referendá v Slovenskej republike ( Zkratky: HZDS Hnutí za demokratické Slovensko; SDĽ Strana demokratické levice; KDH Křesťanskodemokratické hnutí; SNS Slovenská národní strana; MKDH-EGY Maďarské křesťanskodemokratické hnutí Együttélés-Spolužitie- Wspólnota-Soužití (koalice); ODÚ Občanská demokratická unie; SDSS Sociálnědemokratická strana na Slovensku; DS-ODS Demokratická strana Občanská demokratická strana (koalice); SKDH Slovenské křesťanskodemokratické hnutí; MOS Maďarská občanská strana; SZS Strana zelených na Slovensku; SZ Strana zelených; SPI Strana práce a jistoty; KSS 26

27 91 Komunistická strana Slovenska 91; ROI Romská občanská iniciativa; ZPR-RSČ Sdružení pro republiku-republikánská strana Česko-Slovenska; SSL- SNZ Strana svobody Strana národního sjednocení (koalice); SĽS Slovenská lidová strana; HZOS Hnutí za osvobození Slovenska; HSD-SMS Hnutí za samosprávnou demokracii Společnost pro Moravu a Slezsko; HSS Hnutí za sociální spravedlnost; NALI Národní liberálové; HZSP-SRÚ Hnutí za svobodu projevu Slovenská republikánská unie (koalice). Volby do SNR v roce 1992 se tedy uskutečnily podle listinného poměrného volebního systému, ve hře bylo opět 150 křesel, volební obvody zůstaly čtyři velké. Z hlediska výstupů velmi podstatná změna se udála u výše nastavení volební klausule z původních 3% hlasů pro politické strany i koalice došlo ke zvýšení na 5% hlasů pro samostatně kandidující poltické strany, na 7% hlasů pro dvou nebo tříčlenné koalice a na 10% hlasů pro čtyř a vícečlenné koalice. Změněn byl i způsob přepočtu hlasů na mandáty v prvním skrutiniu z Hareovy volební kvóty na kvótu Hagenbach-Bischoffovu. Zvýšení volební klausule mělo efekt velmi dramatický. Voliči jako by si na ni napoprvé nezvykli a volili dál s vědomím tříprocentní klausule. Sečteme-li hlasy pro strany, které se nakonec do SNR nedostaly, vyjde nám 23,8% propadlých hlasů. To je značné množství, ale jak uvidíme u dalších voleb, takové vysoké číslo byl výkyv, způsobený pravděpodobně nestrategickou volbou voličů. Velký propad hlasů v roce 1992 byl nepříjemný pro subjekty, které se do parlamentu nedostaly, ovšem velice výhodný pro ty, které naopak parlamentní zastoupení získaly. Nejvíce pochopitelně pro vítěze voleb HZDS. Mečiarova strana získala 37% hlasů, ale téměř 50% mandátů (74 ze 150 mandátů). V případě nulového propadu hlasů by to bylo,pouze asi 56 mandátů. (Kopeček 2006: 275) 36 Nadreprezentace parlamentních uskupení se odrazila i ve vysokých hodnotách indexu deformace, nejvíce ovšem nikoli u HZDS (I = 1,32), ale u KDH (I = 1,35). Volby v roce 1992 také definitivně potvrdily existenci dvou stranických systémů v České republice a na Slovensku a neexistenci jednoho československého. 36 Podobně také v Krivý 1999b: 15 ( v případě nulového propadu hlasů by nejúspěšnější HZDS za své hlasy nezískalo 74, ale jen poslaneckých mandátů. ). 27