Pastorační péče o psychicky nemocné

Transkript

1 ALEŠ OPATRNÝ LUDMILA BARTŮŠKOVÁ LUDVÍK DŘÍMAL Pastorační péče o psychicky nemocné KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ

2 KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Opatrný, Aleš Pastorační péče o psychicky nemocné / Aleš Opatrný, Ludmila Bartůšková, Ludvík Dřímal. V Praze : Karmelitánské nakladatelství, stran. (Malá teologie ; svazek 17) ISBN (brožováno) * * * * * 27 * 2-18 * pastorační péče psychologické aspekty - duševně nemocní - duševní poruchy - duše a tělo křesťanské pojetí - teologická antropologie - psychiatrie - kolektivní monografie 27-46/-48 - Pastorální teologie [5] Lektorovali: PhDr. Petr Goldmann a Mgr. Magdaléna Solárová, Ph.D. Kniha je výstupem projektu P01-PRVOUK Teologie jako způsob interpretace dějin a kultury; vychází ve spolupráci Karmelitánského nakladatelství a Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Karmelitánské nakladatelství, s. r. o., Praha, 2016 ISBN

3 Obsah Předmluva Aleš Opatrný Co soudí církev o člověku? (GS 11) Pokus o shrnutí základních prvků nauky církve o člověku Ludvík Dřímal Pastorální konstituce Gaudium et spes (1965) Člověk a jeho drama Nástin antropologie papeže Jana Pavla II Encykliky Redemptor hominis (1979), Dives in misericordia (1980) a Laborem exercens (1981) Apoštolský list o křesťanském smyslu lidského utrpení Salvifici doloris (1984) Exkurs: Základní prvky biblické antropologie Antropologie ve vybraných dílech magisteria (zvláště) pokoncilního období Teologická antropologie v Katechismu katolické církve (1992) Člověk jako stvořená bytost s přirozeností narušenou hříchem (KKC ) Stvořen k Božímu obrazu Jednota duše a těla Stvořil je jako muže a ženu Člověk v ráji Tys ho nenechal na pospas smrti Člověk je povolán k životu v Kristově Duchu (KKC )

4 3.2 Teologická antropologie v díle Dogmatika pro studium i pastoraci Závěr Psychické problémy a psychická nemoc v pastorační praxi Ludmila Bartůšková Několik poznámek k vymezení pojmů nemoc / dušení nemoc Důsledky stigmatu duševní nemoci pro pastoraci Jsou duševní nemoci normální? Klasifikace duševních nemocí Nejčastější duševní poruchy v pastoraci (výsledky ankety) Psychotické poruchy (psychózy) Poruchy nálad Manická epizoda Depresivní epizoda Doporučení pro pastorační praxi Úzkostné ( neurotické poruchy) Panická porucha Generalizovaná úzkostná porucha Obsedantně-kompulzivní porucha Sociální fobie Doporučení pro pastorační praxi Poruchy příjmu potravy Mentální anorexie Mentální bulimie Doporučení pro pastorační praxi Závislosti Doporučení pro pastorační praxi Poruchy osobnosti Paranoidní porucha osobnosti Disociální porucha osobnosti Emočně nestabilní porucha osobnosti

5 5.6.4 Histrionská porucha osobnosti Závislá porucha osobnosti Doporučení pro pastorační praxi Pastorace věřících křesťanů s psychickými potížemi Aleš Opatrný Základní otázky a požadavky péče o psychicky nemocného Pastorační zásady Zásady pastoračního přístupu u jednotlivých typů poruch a nemocí Afektivní poruchy Neurotické poruchy Pocity viny, vina a její odstranění Vztah duchovní a psychologické pomoci Kdy kontaktovat psychiatra Exkursy Aleš Opatrný I. Rodové kořeny z pohledu pastorace II. Sebevraždy a sebevrazi III. Exorcismus IV. Kde síly v péči o nemocné ztrácíme a kde je hledáme Příloha: Anketa Zpracovala Ludmila Bartůšková Zkratky Prameny Literatura O autorech Shrnutí Summary

6 Předmluva Psychické indispozice a nemoci nejsou ničím novým. V současné době a v evropské civilizaci nejsou zdaleka řídkým jevem. Mění se ovšem do jisté míry četnost různých typů poruch v různých dějinných obdobích a zlepšuje se diagnostika. Nejvíc se mění způsob péče o psychicky nemocné. Stručně řečeno: Od dob, kdy byli blázni vyváženi na lodích na moře nebo poutáni v kobkách, přes výstavbu velkých psychiatrických ústavů na přelomu 19. a 20. století (u nás např. Kroměříž, Praha-Bohnice, Dobřany) až po současnou snahu pomáhat zejména ambulantně nebo v malých skupinách a integrovat nemocné, jak je to jen možné, do běžného života. Specifický je ovšem vztah k psychicky nemocným v oblasti křesťanství. Tam je stále přítomno nebezpečí, že bude zaměňována duševní a duchovní stránka života člověka. V tom případě je člověk s nemocnou duší chápán jako ten, kdo se nějak zpronevěřil Bohu v oblasti duchovního života. To ho uvádí do situace, kdy je nahlížen spíš jako viník než jako nemocný, který potřebuje pomoc zprostředkovanou medicínou i pastorací. V této publikaci se tedy snažíme o celostní pohled na člověka. Ten nezačíná evidováním potřeb a hledáním cest k jejich saturaci, ale měl by začít užitím skutečně křesťanské antropologie. To je třeba 8

7 dnes zdůraznit proto, že běžně se vyskytující, řekli bychom užitá antropologie, jakož i vědecky zkoumaná a popisovaná antropologie v Evropě má sice stále jakési křesťanské kořeny, ale křesťanská v plném slova smyslu není. Což samozřejmě působí i na křesťany, pokud své chápání člověka nekorigují křesťanskou zvěstí, aplikovanou v učení církve. Z toho důvodu nezačíná tato publikace ani popisem duševních chorob, ani předkládáním pastoračních přístupů, ale shrnujícím výkladem, který přibližuje dnešní pohled církve na člověka. Jde o pohled mnohem členitější a bohatší, než nabízí zjednodušené chápání člověka jako složeniny duše a těla, kde tělo má malou cenu nebo dokonce překáží a duše je všechno. Ačkoliv to církev takto nikdy nedefinovala, byla mnohdy katecheze a ke zbožnosti nabádající literatura těmto pohledům poplatná. Vidět člověka jako jednotu duše a těla (stručně latinsky v konstituci Gaudium et spes: corporis et animae unus) znamená doceňovat Boží dílo. Člověk je obrazem Božím celý, tedy v jednotě duše i těla a v jedinečnosti mužského nebo ženského pohlaví. Zároveň to znamená vymezení se vůči redukci člověka na opici s obráceným palcem a schopností se učit. Docenění člověka jakožto Božího tvora stvořeného k Božímu obrazu je důležité všeobecně, a zvlášť potom ve vztahu k tělesně i duševně nemocným. Protože člověk duševně nemocný není jen trpící osoba, která dělá svému okolí starosti, případně i ostudu je stále tvorem Božím, který sice v některé oblasti nefunguje tak, jak by měl, ale kvůli tomu není nehodnotný. Ostatně zkušenost s psychicky nemocnými 9

8 nám říká, že i v situaci psychické nemoci jsou lidé na úctu k sobě citliví. Jde tedy o to, abychom co nejplnějším způsobem chápali, kdo je člověk obecně a kdo je zcela konkrétní člověk, o kterého se chceme starat. Abychom ho neviděli jen jako nemocí vyřazeného z produktivních fází života, a proto nehodnotili jeho život jako neužitečný či dokonce nemající smysl. Abychom věděli o jeho povolání k životu s Bohem a ke spáse, i když se s ním v dané situaci třeba nemůžeme vůbec domluvit. Abychom ho duchovně nediskvalifikovali pro jeho duševní obtíže či nemoc. A teprve na tomto základě se budeme ptát, co mu je a co jeho nemoc způsobuje, jak ji máme v příběhu jeho života pochopit a jak mu můžeme pastorační péčí prospět a neuškodit. Aleš Opatrný 10