Elektronická mapa Slovácka

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV Elektronická mapa Slovácka Diplomová práce Petr Bureš VEDOUCÍ PRÁCE: Mgr. Karel Staněk, Ph.D. BRNO 2013

2 Bibliografický záznam Autor: Název práce: Studijní program: Studijní obor: Bc. Petr Bureš Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav Elektronická mapa Slovácka Geografie a kartografie Geografická kartografie a geoinformatika Vedoucí práce: Mgr. Karel Staněk, Ph. D. Akademický rok: 2013/2014 Počet stran: Klíčová slova: Elektronická mapa, Slovácko, Webová mapa, Keyhole Markup Language, KML, Google Maps, Google Maps API

3 Bibliographic Entry Author: Title of Thesis: Degree Programme: Field of Study: Bc. Petr Bureš Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography An Electronic Map of Slovacko Region Geography and Cartography Geographical Cartography and Geoinformatics Supervisor: Mgr. Karel Staněk, Ph. D. Academic Year: 2013/2014 Number of Pages: Keywords: Electronic map, Slovácko region, Web map, Keyhole Markup Language, KML, Google Maps, Google Maps API

4 Abstrakt: Tato diplomová práce se zabývá problematikou vymezení území regionu Slovácko a jeho kartografickým znázorněním prostřednictvím mapové aplikace umístěné na internetu. Území tohoto regionu je definováno podle různých kritérií, která jsou podrobně řešena v úvodních kapitolách práce. Následuje kapitola věnovaná současným možnostem publikace elektronických map v prostředí WWW a dále kapitola rešeršní, která se věnuje mapovým aplikacím vzniklým na technologii Google Maps JavaScript API v3. Tato technologie je také nakonec zvolena pro tvorbu vlastní elektronické mapy Slovácka. Návrhu mapového obsahu a popisu funkcí mapy, včetně návrhu grafického řešení, je věnována poslední kapitola této práce. Jejím výsledkem je podle návrhu sestavená elektronická mapová aplikace znázorňující region Slovácko, která je v souladu se zadáním vytvořená ve formátu KML a umístěná na internetu. Abstract: This diploma thesis deals with the issue of delimitation of a region Moravian Slovakia, also called Slovácko, and its cartographic representation through a map application on The Internet. This region is defined according to different criteria, which are analysed in detail in the introductory chapters of this work. Following chapter is devoted to the current means of publication of electronic maps on The Internet. The next chapter focuses on map applications based on Google Maps JavaScript API v3 technology. This technology is selected as a tool for creation of a custom electronic map of Slovácko. The last chapter is devoted to a proposal of map content and a description of map functions, including a graphic design. The result is a electronic map application depicting the region Slovácko. In accordance with the specifications this map is created in KML format and placed on The Internet.

5

6

7 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval především vedoucímu mé diplomové práce Mgr. Karlu Staňkovi, Ph.D. za rady, nápady, vstřícnost a trpělivost, které mi věnoval během konzultací v celém průběhu psaní této práce. Dále bych rád poděkoval mé rodině a všem blízkým za obrovskou podporu a podmínky, které mi během psaní této práce vytvořili. Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno, podpis autora

8 OBSAH 1 ÚVOD Cíl práce Vymezení území 12 2 VYMEZENÍ ÚZEMÍ SLOVÁCKA PODLE ETNOGRAFICKÝCH CHARAKTERISTIK 2.1 Základní pojmy Etnografie Etnokartografie Etnografický region Folklor Kroj Moravské Slovensko Verbuňk Etnografické subregiony a okrsky na Slovácku Dolňácko Hanácké Slovácko Horňácko Luhačovické Zálesí Moravské Kopanice Podluží Vymezení území Slovácka podle typického kroje Vymezení území výskytu moravskoslovenského kroje podle Josef Klvani Vymezení území výskytu slováckého kroje podle PhDr. Ludmily Tarcalové Vymezení území výskytu slováckého kroje podle diplomové práce Mgr. Karla Bařiny 2.4 Vymezení území Slovácka podle slováckého tance Charakteristické tance jednotlivých podoblastí Slovácký verbuňk Verbuňk z okolí města Strážnice Verbuňk z okolí Kyjova Verbuňk hanácko-slovácký z okolí Hustopečí Ždánic Verbuňk horňácký z okolí Velké nad Veličkou

9 Verbuňk uherskohradišťský z okolí Uh. Hradiště a Uh. Brodu Verbuňk podlužácký z okolí Břeclavi 30 3 VYMEZENÍ ÚZEMÍ SLOVÁCKA PODLE DIALEKTU Dialekt jako pojem Území Slovácka podle nářečních skupin a nářečních oblastí Jižní (slovácká) východomoravská podskupina Nářečí dolská Nářečí kopaničářská 34 4 NETRADIČNÍ PŘÍSTUPY K VYMEZENÍ ÚZEMÍ SLOVÁCKA Vymezení slováckého území podle rozlohy Slovácké vinařské podoblasti Vinařská podoblast Slovácká Další možnosti vymezení území Slovácka 41 5 WEBOVÉ MAPY Klasifikace webových map Interaktivní mapy Základní datové formáty používané na Webu Rastrové formáty XML Vektorové formáty na základě XML SVG VML HTML Formáty pro geografická data GML KML Vektorové formáty bez XML základu Současné publikování map na Webu Mapové servery GeoServer Aplikační programová rozhraní Google Maps JavaScript API v OpenLayers Google Maps 55 30

10 5.5.1 Historie Mapové podklady Způsoby ovládání Kartografické zobrazení, souřadnicový systém a měřítko mapy Google Earth 57 6 HODNOCENÍ MAPOVÝCH APLIKACÍ VYTVOŘENÝCH S VYUŽITÍM GOOGLE MAPS JAVASCRIPT API V3 6.1 Hudební mapa České republiky Mapová aplikace portálu Výletník.cz Atlas podnebí Česka v prostředí Google Maps Olomoucké výhledy Mapová aplikace portálu Moravské vinařské stezky Stručné shrnutí uvedených mapových aplikací 69 7 NÁVRH A SESTAVENÍ ELEKTRONICKÉ MAPY SLOVÁCKA Koncepce mapy Účel mapy Téma mapy Obsah mapy Specifikace funkcí Datové zdroje Funkcionalita a interaktivita aplikace Návrh grafického řešení Návrh grafického uživatelského rozhraní Návrh vizualizace prvků mapového obsahu Vizualizace prvků topografického podkladu Vizualizace prvků tematického obsahu Návrh vizuálního stylu webových stránek Sestavení výsledné mapové aplikace Postup prací Ověření funkčnosti 85 8 ZÁVĚR 87 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ 89 POUŽITÉ ZKRATKY 96 SEZNAM PŘÍLOH 98 59

11 1 ÚVOD Území Slovácka, či Moravského Slovenska, jak jej definovali první badatelé z řad etnografů či jazykovědců, zaujímá v rámci České republiky poměrně významné postavení. Díky svým zachovalým tradicím, kulturnímu i folklornímu životu chápeme především v současnosti toto území jako relativně homogenní, které se prezentuje jednak jako etnograficky a kulturně velmi rozmanité, ale zároveň jako vnitřně jednotné vůči svému okolí. Hned na úvod je však nutno říct, že v dobách minulých si obyvatelstvo tohoto regionu mohlo stěží pěstovat vědomí vnitřní sounáležitosti, tak specifické pro současnost, i vzhledem k velké kulturní členitosti regionu, nelehkému způsobu života na venkově, a také vzhledem k častým vpádům cizích armád v průběhu historie (třicetiletá válka, pruská válka, francouzská tažení), které dokázaly tento kraj dokonale vyplenit [9, s. 7]. Zmíněné vědomí jakési vnitřní sounáležitosti a hrdosti na svůj slovácký původ se tak mezi obyvateli tohoto území objevuje až později a především díky fungování různých folklorních souborů, kulturních spolků či občanských sdružení, které se snaží staré tradice na svém území udržovat a prezentovat co možná nejvěrněji svým obyvatelům i návštěvníkům, je tak možné zachovat povědomí o historii a tradicích tohoto regionu i pro další generace. Především díky těmto znakům je tak možné označit Slovácko za jedinečný a velmi významný národopisný region. Samotné vymezení hranic tohoto regionu je možné provést na základě různých kritérií. Především je Slovácko chápáno jako etnografický region, tedy region z velké míry unikátní díky svému nehmotnému kulturnímu dědictví, živým tradicím a dalším rysům lidové kultury. Asi nejvíce se přitom vymezení území i z prvních pokusů jazykovědců a etnografů opírá o hranice nářeční či krojové. Definovat toto území je však možné i z mnoha dalších úhlů pohledu, než z pohledu výskytu charakteristických nářečí či slováckých krojů. Tato i některá další kritéria pro definování území Slovácka, ze kterých vznikne podoba výsledné elektronické mapové aplikace, jsou důležitou součástí této diplomové práce. Protože se však nejedná o administrativně definované území srovnatelné například se současnými kraji, je jakýkoliv pokus o přesné kartografické vymezení poměrně obtížný a není možné vždy s jistotou tvrdit, že území Slovácka na základě zvolených kritérií je definitivní a nemůže již tedy vypadat jinak. Možná právě z tohoto důvodu je poměrně nesnadné se setkat s mapami, které by území vymezovaly podrobněji až na úrovni jednotlivých obcí. Častokrát se setkáme s formou přehledových map malého měřítka, které zhruba hranice tohoto území naznačují, případně s mapami, které hranice tohoto regionu neuvádějí vůbec (i přes uvedení tohoto pojmu v názvu mapy), a zobrazují ve svém mapovém poli pouze zhruba území jihovýchodní Moravy, kam Slovácko bezpochyby patří [28], [29]. Úkolem této práce tedy je pokusit se co nejpřesněji vytyčit slovácké území na základě různě tematicky zaměřených úhlů pohledu formou interaktivní mapy dostupné na internetu, která bude doplněna o zajímavosti související s tématy vymezení. Zájmové území Slovácka jsem si vybral proto, že odtud pocházím, a i já mám k tomuto regionu velmi vřelý vztah a jsem rád, že se díky studiu materiálů k této práci mohu sám o místu, odkud pocházím, dozvědět více, než jsem věděl doposud. 11

12 1.1 Cíl práce Jedním z dílčích cílů je vymezit na základě rozborů děl různých autorů a dalších vybraných informačních zdrojů samotné území Slovácka a s ním související tematický obsah mapy a dále navrhnout značkový klíč k této tematické nadstavbě. Dalším z dílčích cílů je vypracovat rešerši existujících elektronických map obdobného charakteru a tyto mapy zhodnotit. Posledním krokem je výslednou mapu sestavit a ověřit její funkčnost. Podle zadání bude tato mapová aplikace sestavena v jazyce Keyhole Markup Language (KML). Dále bylo rozhodnuto, že vzhledem k rozličným tematickým vrstvám prezentujícím různé přístupy k vymezení území, bude svým účelem zaměřena na širokou veřejnost. Hlavním cílem této diplomové práce tedy je vytvořit mapovou aplikaci, která bude území Slovácka vymezovat a nahlížet na něj z několika různých úhlů pohledu. Protože však je tento region především regionem etnografickým, budou i témata mapy volena s ohledem na tento fakt a mapa tak bude znázorňovat témata související spíše s etnografickými, nářečními a dalšími zajímavými fenomény, které jsou pro tento region charakteristické. Nicméně i fyzicko-geografické vymezení území je v následující podkapitole textové části této diplomové práce řešeno pro prvotní vhled do problematiky definování hranic tohoto slováckého území. 1.2 Vymezení území Pro samotnou diplomovou práci je vymezení území jedním z nejdůležitějších bodů a tomuto rozdělení je podstatná část práce také věnována. Jak již bylo nastíněno výše, podle různých posuzovaných kritérií, která jsou v dalších kapitolách řešena, nemá pak výsledné území Slovácka vždy stejnou podobu, ale podobu poněkud odlišnou od ostatních. V této podkapitole tak je pouze stručně nastíněno území podle přírodních (fyzicko-geografických) charakteristik, které podávají vybraní odborní autoři. Například Josef Klvaňa jako spoluautor několika kapitol v Niederleho díle Národopis lidu českoslovanského [9, s. 5-6] vymezuje přirozené hranice regionu na severní straně výběžky tzv. Jablunkovských Karpat, poblíž Napajedel. Od Napajedel vedou hranice na jihozápad přes vrcholy Chřibů a Ždánských hor k Šakvicím. Odtud přes Pálavské hory a pravý břeh řeky Dyje, kde tato tvoří přirozenou hranici regionu, vedoucí dále přes poněmčenou Lednici a Břeclav k nejjižnějšímu bodu území. Od Cáhnova v Dolních Rakousích na severovýchod po Rohatec tvoří přirozenou hranici řeka Morava. Od Sudoměřic hranice dále vede přes nejnižší výběžky Bílých Karpat, které tvoří přirozenou i zemskou hranici. Tato hranice vede dále přes vrcholy Javořiny, Lopeníku a Javorníku až k Šanovu, kde v krajině již sklánějící se k Vlárskému průsmyku ještě vybíhají k řece Olšavě u Starého Hrozenkova a Bojkovic menší výběžky, ohraničující tento region. Ještě podrobněji vymezuje Klvaňa toto území souřadnicemi v intervalu mezi a severní zeměpisné šířky a a východní zeměpisné délky. Jaroslav Vencálek [19, s. 9] jako spoluautor učebnice Slovácko - geografie místního regionu vymezuje území slováckého regionu od Napajedelské brány, která tvoří severní hranici regionu, podél dolního toku Moravy až po soutok s řekou Dyjí, který tvoří jižní hranici území, i celé České republiky. Východní hranici tvoří státní hranice mezi Českou a Slovenskou republikou, probíhající po hřbetu Bílých Karpat a dále od hranice státní prochází hranice regionu po pomyslné ose Bojkovicemi a Luhačovicemi, která již 12

13 definuje přechodné území mezi Slováckem a Valašskem. Západní hranice Vencálek vymezuje pohořími Chřibů a nejzápadnějšími výběžky Ždánického lesa až k řece Dyji, kdy tato pomyslná osa definuje přechodné území mezi Slováckem a Hanou. Odtud je již hranice slováckého regionu vedena podél Dyje, která směřuje od česko-rakouské hranice k Novomlýnským nádržím a dále až k soutoku s Moravou. Území Slovácka tak, jak jej definoval Vencálek, je uvedeno na Obr. 1 a 2. Obr. 1: Poloha regionu Slovácko v rámci České republiky. Převzato z [19]. Obr. 2: Podrobnější pohled na Slovácko s naznačením sousedních regionů. Převzato z [19]. Výše uvedené příklady vymezení podle přirozených hranic tvořených z velké části pohořími a řekami Moravou a Dyjí do jisté míry určují podobu území, vymezeného i na základě charakteristik nefyzicko-geografických. Samotné fyzicko-geografické vlastnosti území a jeho přirozené hranice jsou tak určitým činitelem, který na tomto území v průběhu historie formoval a zakonzervoval charakteristické projevy lidové kultury, díky kterým se Slovácko odlišuje od regionů sousedních. Následující kapitoly pojednávají o vymezení slováckého území na základě etnografických, dialektologických a dalších kritérií s přihlédnutím na budoucí obsah zamýšlené elektronické mapy. 13

14 2 VYMEZENÍ ÚZEMÍ SLOVÁCKA PODLE ETNOGRAFICKÝCH CHARAKTERISTIK Pojmy jako etnografie či etnografický region již byly uvedeny výše. V této kapitole však budou tyto a pojmy s nimi související probírány velmi podrobně, proto je důležité také uvést, co dané pojmy označují a co si pod nimi představit. 2.1 Základní pojmy Etnografie Brouček a Jeřábek [3, s. 192] definují pojem etnografie (česky národopis, lidopis) jako kulturně-historický vědní obor zabývající se studiem lidové kultury; jako soubor sběratelských aktivit těsně spjatých s muzeologií, s vytvářením kulturního dědictví a s literaturou spojenou s těmito aktivitami. Stejně tak může být podle obou výše jmenovaných pojem etnografie chápán jako sběr dat v terénu (zejména při výzkumu malých a relativně kulturně uzavřených společenství), jejich utřídění a základní vyhodnocení. V kontextu sociální a kulturní antropologie je etnografie základní badatelskou činností, na kterou navazují práce zobecňující a teoretické. Pro potřeby této diplomové práce bude pojem chápán jako věda zabývající se studiem lidové kultury, jejíž výsledky umožnily kartograficky vymezit region Slovácka podle různých přístupů citovaných autorů. S tímto kartografickým vymezením přímo souvisí další pojem Etnokartografie Brouček s Jeřábkem [3, s. 196] tento pojmem definují jako mapování vybraných jevů lidové kultury. Podle nich je to základní metoda, která umožňuje získat přehled o prostorovém rozložení zkoumaných jevů, kdy výsledná mapa vymezuje hranice mezi kulturními areály a znázorňuje regionální diferenciaci v projevech lidové kultury. K jejímu sestavení se používají bodové, liniové a plošné symboly v různých variantách v černobílém nebo barevném provedení. Výše zmíněnou definici bych vlastními slovy shrnul tak, že se vlastně jedná o užší zaměření kartografie, kdy jde o proces, který se nijak neliší od tvorby jakékoliv klasické tematické mapy s tím rozdílem, že tematický obsah zpracovávané mapy je blíže zaměřen na znázornění některého z vybraných jevů lidové kultury (například mapa znázorňující areálovou metodou území, kde se nosí slovácký kroj). Na základě této definice je tedy možné tvrdit, že některé mapy zde zkoumané a prezentované jsou výsledkem etnokartografického procesu. Příkladem může být výřez z mapy na Obr

15 Obr. 3: Výřez z mapy Národopisné oblasti Moravy a Slezska, vzniklý výsledkem etnokartografického procesu, znázorňující v centrální části zájmové území Slovácka. Sytě modrou barvou jsou znázorněna přirozená centra etnografických podoblastí, světle modrou barvou jsou znázorněna území etnografických regionů. Převzato z [3] Etnografický region Pojmem etnografický nebo národopisný region, popř. oblast Jančář [10, s. 9] označuje územní celek, který se vyznačuje charakteristickými společnými rysy lidové kultury, jejímiž tvůrci a nositeli jsou zpravidla příslušníci etnografické skupiny obývající příslušný region, popř. oblast. Region nebo oblast zaujímá hierarchicky nejvyšší místo a od sousedních celků se nápadně liší charakterem lidové kultury a lidového života. Území Slovácka nebo Moravského Slovenska Jančář chápe jako příklad takového etnografického regionu [10, s. 19]. V případě, že se národopisný, resp. etnografický region s kulturou v základních rysech jednolitou vnitřně ještě dále člení, jde o národopisné subregiony, ev. podoblasti, dále o národopisné okrsky, které mohou tvořit i jednotlivé obce, nebo jejich malá seskupení. Pokud tyto kategorie na svých pomyslných hranicích plynule přecházejí do typologicky rovnocenných celků, pak je řeč o přechodných pásmech. Příkladem takového přechodného pásma je podle Jančáře např. Luhačovické Zálesí [10, s. 23], příkladem slováckého etnografického subregionu je například Dolňácko [10, s. 20], viz Obr Folklor Podle Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici [12, s. 31] je folklor či folklór označení pro osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, například venkovského či městského. Studiem folkloru se zabývá folkloristika, o udržování lokálních kulturních zvyklostí se často starají tzv. folklorní soubory. 15

16 2.1.5 Kroj Brouček a Jeřábek v témže citovaném díle národopisné encyklopedie Čech, Moravy a Slezska [3, s. 437] definují kroj jako oděv charakteristický pro různé etnografické, profesní, spolkové a další skupiny populace. Ve spojení s přídavným jménem lidový bývá často chápán jako synonymum pro lidový oděv. Jedno z prvních vymezení území Slovácka provedl Josef Klvaňa (již v roce 1918) právě na základě území, kde se nosil lidový moravskoslovenský kroj [9, s. 106]. Možnostem vymezení Slovácka podle kroje je věnována pozornost v podkapitole Moravské Slovensko Synonymum k dnes častěji užívanému pojmu Slovácko či Moravské Slovácko. Pojem Moravské Slovensko se objevuje především ve starší národopisné literatuře. Podle Jančáře [10, s. 19] se pojem Slovácko obecně vžil až v meziválečném období a postupně vytlačil z užívání zmíněné sousloví Moravské Slovensko Verbuňk Pojem známý též jako slovácký verbuňk oznčuje mužský skočný tanec, který byl dokonce pro svou unikátnost prohlášen organizací UNESCO Mistrovským dílem ústního a nemateriálního dědictví lidstva [80]. Je to nehmotný symbol Slovácka a unikátní je právě tím, že není rozšířen nikde jinde, než v této oblasti. O tomto typu tance bude dále podrobněji pojednáno v podkapitole 2.4, která se věnuje vymezení území Slovácka právě na základě výskytu tohoto lidového tance. 2.2 Etnografické subregiony a okrsky na Slovácku Jak již bylo zmíněno výše, etnografický region v obecném pojetí se může dále vnitřně členit na jednotky menší, tzv. národopisné (etnografické) subregiony (podoblasti), případně na ještě územně menší okrsky. Slovácko v tomto směru nijak nevybočuje, a tak i v tomto případě je možné slovácký region rozdělit na charakteristické etnografické subregiony i menší etnografické okrsky, které jsou charakteristické odlišnými projevy lidové kultury. Ve velké většině mnou studované literatury [7],[10],[19],[9], se uvádí, že s regionem Slovácko souvisí převážně tyto etnografické subregiony či okrsky: Dolňácko, Hanácké Slovácko, Horňácko, Luhačovické Zálesí, Moravské Kopanice a Podluží. Drobné rozdíly mezi autory je možno nalézt v rozsahu územního vymezení těchto podoblastí a v přijetí přechodových oblastí Hanáckého Slovácka a Luhačovického Zálesí ještě za součást Slovácka. V obecné rovině je však možné chápat území Slovácka jako soubor těchto dílčích území, ovšem s přihlédnutím k tomu, že každý pokus o jakkoliv přesné vymezení etnografického území je nutné brát s určitou rezervou, na což se ostatně odvolává i Niederle v díle Národopis lidu českoslovanského [9, s. 3]. Podle jeho poznatků těsně před začátkem 20. let minulého století tvořilo území Moravského Slovenska 235 obcí vedle měst Uh. Hradiště, Uh. Brod, Kyjov, Hodonín, 16

17 Břeclav, Strážnice, Napajedla, Bzenec a Veselí. Pohled na území Moravského Slovenska tak, jak jej definoval Niederle, je na Obr. 4. Obr. 4: Výřez z mapy Území Moravského Slovenska, která modře znázorňuje území tohoto regionu tak, jak jej definoval L. Niederle. Vlastní zpracování podle [9]. Náročnějším úkolem, jak se později ukázalo, bylo vymezit území jednotlivých subregionů (podoblastí) či okrsků, protože jsou etnografy často vymezeny poměrně neostře. Autoři často při definici některého z těchto území odkazují pouze na blízké okolí přirozených center těchto území [10, s. 23]:... po vydání monografie A. Václavíka o luhačovickém Zálesí v roce 1930 se obsah tohoto pojmu zredukoval na okolí Luhačovic,.... V takovém případě je potom nutné skládat dohromady informace z různých zdrojů a snažit se v nich nalézt přesné ohraničení podle konkrétních obcí, které tyto zdroje uvádějí. Na základě tohoto přístupu se podařilo nakonec vytyčit všechny výše uvedené etnografické podoblasti a okrsky v rámci Slovácka, které jsou uvedeny na Obr. 5. Z toho důvodu, že se však nepodařilo v etnografické literatuře dohledat jmenovitě všechny obce Slovácka, které by etnografové zařazovali do některého z dílčích subregionů nebo okrsků, jsou potom v některých případech na tomto obrázku mezi výslednými územími ne zcela přirozeně plynulé přechody, ale objevují se mezi nimi menší či větší mezery podle toho, kdo z etnografů ty které obce výslovně jmenuje jako součást některé z těchto podoblastí či okrsků. Zmíněná prázdná místa (převážně na Dolňácku) je možno chápat jako obce, které leží zhruba na hranicích těchto podoblastí či okrsků. Součástí Slovácka z hlediska regionu však samozřejmě jsou. Kvůli zajištění návaznosti jednotlivých dílčích území na sebe pak bylo přistoupeno k nucenému zařazení některých v literatuře jmenovitě neuvedených obcí do některého z těchto etnografických území. Z tohoto pohledu je tak území etnografického regionu vymezeno skutečně velmi neostře a do jisté míry subjektivně. Jádro a tvar každého subregionu však zůstaly zachovány. Pohled na výsledné území etnografického regionu Slovácko s výslednými tvary etnografických subregionů a okrsků pro potřeby této diplomové práce je uveden na Obr. 6. Samostatná mapa pak tvoří Příl. 1 na konci práce. Všechny níže podrobněji vymezené podoblasti či okrsky se od sebe liší v nejrůznějších aspektech lidové kultury. Ať už se jedná například o odlišnosti v rámci typické hudby, typických tanců, architektury, kroje, apod. Z důvodu omezeného 17

18 rozsahu textové části této diplomové práce budou tyto odlišnosti podrobněji uvedeny až v zamýšlené elektronické mapě. Na tomto místě jsou tak tyto podoblasti definovány pouze územně. Obr. 5: Výřez z mapky znázorňující zmíněné etnografické subregiony a okrsky na území Slovácka. Modrou barvou jsou znázorněna území vzniklá zařazením konkrétních obcí do některého z uvedených subregionů či okrsků tak, jak je definovali citovaní etnografové. Černá ohraničující linie znázorňuje pro představu hranice regionu podle výskytu slováckého kroje. Vlastní zpracování podle [7],[30],[70],[72],[94],[95].[96],[97]. Obr. 6: Výřez z mapy Etnografické subregiony a okrsky na Slovácku, která modrou barvou znázorňuje výslednou podobu těchto dílčích etnografických území. Tučně je znázorněno území celého etnografického regionu Slovácko. Vlastní zpracování podle [7],[30],[70],[72],[94],[95].[96],[97]. 18

19 2.2.1 Dolňácko Podle internetových stránek Folklorního sdružení České republiky (FoS ČR) [39] zabírá oblast Dolňácka rozsáhlou oblast Pomoraví od Napajedel až k Hodonínu, ke které se řadí i přilehlá podhorská území na levém břehu Moravy. Pojem Dolňácka a Dolňáků se v této oblasti vytvořil zřejmě uměle a vžil se až někdy v meziválečném období [10, s. 20]. I když není tradiční, tak za necelých sto let toto pojmenování zdomácnělo na Slovácku natolik, že je nelze nerespektovat. Dnes se uvádí název Dolňácko ve spojení s městskými středisky, jako strážnické, kyjovské, uherskohradišťské, a někdy i uherskobrodské [7]. Z národopisného hlediska prošlo Dolňácko řadou větších či menších změn. V současné době řadí etnografové do tohoto subregionu Napajedelsko, Uherskohradišťsko, Uherskoostrožsko, Veselsko, Moravskopísecko, Bzenecko, Strážnicko, Kyjovsko a Uherskobrodsko. Jednotlivé městské oblasti pak nesou velké množství podobných nebo příbuzných znaků. Podle PhDr. Romany Habartové [7], toho času etnografky Slováckého muzea v Uherském Hradišti, tato etnografická podoblast tvoří střední část Slovácka a rozděluje ji na 4 menší etnografické okrsky, do kterých jmenovitě zařazuje i konkrétní obce: Dolňácko kyjovské - kromě města Kyjov a jeho částí sem řadí obce Kelčany, Osvětimany, Vracov, Milotice, Vacenovice, Ratíškovice, Dubňany, Mutěnice, Hovorany, Svatobořice-Mistřín. Dolňácko strážnické kromě Strážnice navíc obce Petrov, Sudoměřice, Radějov, Tvarožná Lhota, Kněždub, Tasov, Hroznová Lhota, Kozojídky, Žeraviny. Dolňácko uherskohradišťské kromě města Uherské Hradiště a jeho částí navíc konkrétně obce Uherský Ostroh, Polešovice, Nedakonice, Kostelany nad Moravou, Boršice, Zlechov, Tupesy, Velehrad, Modrá, Staré Město, Kunovice, Huštěnovice, Jankovice, Babice. Dolňácko uherskobrodské kromě města Uherský Brod a jeho městských částí sem řadí obce Hluk, Vlčnov, Dolní Němčí, Boršice u Blatnice, Slavkov, Šumice, Bánov, Komňa, Nivnice a Veletiny Hanácké Slovácko Josef Jančář [10, s. 17] považuje území Hanáckého Slovácka za přechodovou oblast mezi Slováckem a Hanou, přičemž za součást Slovácka, tedy některou z jeho podoblastí, jej nepovažuje. Habartová [7] tuto oblast nazývá Slovácko-hanáckou oblastí a naopak mezi podoblasti Slovácka ji řadí. Jiří Plocek na portálu FolklorWeb [72] tuto oblast popisuje jako oblast přechodovou, utvářenou na základě četných migračních a kolonizačních procesů. Jazykově se nejedná o jednotný celek, což bylo dokázáno poměrně důkladným jazykovědným zkoumáním. Obyvatelé tohoto území se mezi sebou rozlišovali na Slováky a Hanáky podle toho, ke které z těchto výrazných etnografických skupin jazykově, případně kulturně tíhli. Plocek dále toto území popisuje jako přechodové pásmo mezi Hanou, Brněnskem, Horáckem, Podlužím a Kyjovskem, přičemž se ji pokusil vymezit následujícími obcemi: Hanácké Slovácko - Podivín, Moravský Žižkov, Velké Bílovice, Nový Poddvorov, Starý Poddvorov, Čejkovice, Vrbice, Kobylí, Brumovice, Krumvíř, Stavěšice, Strážovice, Věteřov, Ostrovánky, Bohuslavice, Dambořice, Uhřice, Žarošice, Archlebov, Ždánice, 19

20 Klobouky, Kašnice, Morkůvky, Želetice, Nenkovice, Rakvice, Šakvice, Starovičky, Velké Pavlovice, Bořetice, Němčičky a Horní Bojanovice. Těšany. Habartová [7] vymezuje území velmi podobně, jmenuje ještě obce Čejč, Diváky, Plocek [72] dále vymezuje oblast severně od Hustopečí s obcemi Diváky, Boleradice, Borkovany, Těšany a ostatními směrem ke Kloboukám jako oblast tvořící velmi nezřetelnou hranici mezi Hanáckým Slováckem a Brněnskem dále na sever Horňácko Jančář uvádí [10, s. 19], že Horňácko se v jednolitý etnografický celek zformovalo podstatně dříve, než dostalo své nynější pojmenování, které je ve srovnání s názvy některých jiných etnografických oblastí a okrsků poměrně mladé. Toto pojmenování, tak jako v případě Dolňácka, zdomácnělo teprve v průběhu 20. století, za přispění uměleckého i vědeckého zájmu o ryzí lidovou kulturu hlavně mezi vzdělanci a také v lidových vrstvách. Tohoto pojmu užil např. L. Niederle v roce 1918 [9]. Do té doby bylo Horňácko členěno k Moravským Kopanicím, přestože už tehdy se od okolí nápadně odlišovalo nářečím, krojem a dalšími složkami lidové kultury [40]. Geograficky se tato etnografická podoblast nachází na úpatí Bílých Karpat na moravskoslovenském pomezí s centrem ve Velké nad Veličkou a podle studovaných zdrojů [7],[40],[95] její území tvoří deset obcí: Horňácko Velká nad Veličkou, Javorník, Kuželov, Hrubá Vrbka, Malá Vrbka, Lipov, Louka, Suchov, Vápenky a Nová Lhota Luhačovické Zálesí Luhačovické Zálesí je možné vysvětlit jako pojem, který ve 30. letech 20. století po vydání monografie A. Václavíka o luhačovském Zálesí víceméně nahradil starý termín Zálesí zaniklý etnografický region, který měl původně větší rozlohu než oblast nyní nazývaná Luhačovické Zálesí [10, s. 23]. Právě vydáním Václavíkovy monografie se tato oblast původního Zálesí zredukovala na okolí Luhačovic, na pásmo tvořící přechodovou oblast na rozhraní Hané, Valašska a Slovácka, protože ještě dříve než se o toto staré Zálesí začala zajímat etnografie a vlastivěda, tento region zanikl a s ním i etnografická skupina obyvatelstva. Díky vydání Václavíkovy monografie se tak tato oblast dostala znovu do širšího povědomí. Někteří etnografové chápou Luhačovické Zálesí jako přechodné území a mezi ostatní etnografické podoblasti Slovácka jej tak nezahrnují [10]. Někteří autoři a etnografové naopak ano [41] [7]. FoS ČR toto území též vymezuje okolím lázeňského města Luhačovice. Definuje ji jako přechodovou oblast, v níž se střetávaly prvky lidové kultury horského typu (Valašsko) s vlivy nížinných oblastí Slovácka a Hané. Výsledkem je lidová kultura, která Luhačovické Zálesí odlišuje od jiných etnografických podoblastí. Podle tohoto zdroje vymezil Antonín Václavík Luhačovické Zálesí jako samostatný národopisný region a přiřadil k němu následující obce: Luhačovické Zálesí - Luhačovice, Kladná Žilín, Přečkovice, Rudice, Rudimov, Petrůvka, Nevšová, Lipová, Slopné, Sehradice, Horní a Dolní Lhota, Podhradí, Pozlovice, 20

21 Řetechov, Ludkovice, Provodov, Biskupice, Polichno, Kaňovice, Dobrkovice, Velký Ořechov, Kelníky, Doubravy, Hřivínův Újezd, Březůvky, Zlámanec. I přes Václavíkovo pojetí jako samostatného národopisného regionu tak FoS ČR i Habartová zahrnují toto území do Slovácka jako jednu z jeho podoblastí Moravské Kopanice Moravské Kopanice jsou názvem pro oblast dvorcových vsí, zakládaných na horských pasekách moravských svahů severovýchodní poloviny Bílých Karpat [10, s. 19]. Tyto vsi byly zakládány až v průběhu 18. století a podle způsobu zemědělského hospodaření se nazývaly kopanice a jejich obyvatelé kopaničáři podle způsobu získávání nové orné půdy okopáváním luk a mýtin. Zřejmě vlivem německého pravopisu se ujalo psaní Kopaničáři a tím se ze skupiny socioprofesní stala skupina etnografická a z kopanic etnografický okrsek Kopanice. Ačkoliv nebyla okrajová část Karpat, kde se Kopanice rozprostírají, zasažena pasteveckou kolonizací, vytvořil se tu typ karpatského lidového kroje, který je starobylejší než kroj moravských Valachů z přelomu 18. a 19. století. Vlivem této poměrně izolované oblasti od oblastí okolních se tu udrželo mnoho projevů lidové kultury déle než v jiných moravských regionech. Jančář [10, s. 19] uvádí, že tento etnografický okrsek zahrnuje pouhé čtyři obce východně od Uherského Brodu, s nimiž však kulturně souvisejí další čtyři obce (které však blíže nevyjmenovává) a zřetelný je také vztah s kopaničářskou oblastí na Slovensku, která se táhne podél bývalé zemské hranice. Zbyněk Žůrek na stránkách FolklorWebu [96], i stránky FoS ČR [42] moravské kopaničářské obce konkrétně vyjmenovávají a do tohoto okrsku zařazují těchto sedm obcí: Moravské Kopanice tvoří nejstarší obce Strání (12. stol.) a Starý Hrozenkov (13. stol.), dále obec Březová (17. stol.) a nejmladší kopaničářské obce Lopeník, Vápenice, Vyškovec a Žítková. Habartová [7] vymezuje území stejnými obcemi jako Žůrek, k těmto jmenovaným přidává navíc obec Korytná. Výsledkem je nakonec skutečně 8 obcí, které podle zmíněných autorů tvoří tento etnografický okrsek Podluží Podle Jančáře [10, s ] pocházejí nejstarší zmínky o obyvatelích etnografické oblasti Moravské Slovensko právě z Podluží. První zmínka o Podlužácích se objevuje v roce 1708, o Podluží v roce Literatura 18. století však tuto oblast popisuje dost odlišně od pojetí současného. Počet obcí, které jsou považovány za součást Podluží, dnes činí necelé dvě desítky, zatímco na konci 18. století prý udával jeden z pramenů okolo 70 lokalit. Název prý daly tomuto území vodní plochy zvané luže stojaté vody, rybníky a lužní lesy mezi městy Hodonín a Břeclav, na dolním toku řeky Moravy a v okolí jejího soutoku s řekou Dyjí. K obcím Podluží řadí Jančář i bývalé charvátské obce na pravém břehu Dyje Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovec a doplňuje, že k Podluží dříve etnicky i kulturně náležely blízké obce v dolnorakouském Pomoraví a Podyjí, které se nakonec odnárodnily. Toto tvrzení potvrzuje také Žůrek [97] i FoS ČR [43]. Na základě těchto 21

22 dochovaných historických pramenů, starých více než dvě stě let, je možné na příkladu Podluží velmi dobře pozorovat a studovat dynamiku vývoje etnografických oblastí v průběhu času, protože jak již bylo řečeno, první zmínky o obyvatelích tohoto území pocházejí již z počátků 18. století. Kromě výše zmíněných obcí, které uvádějí tito autoři, území detailněji vymezuje Habartová [7], která do Podluží řadí tyto obce: Podluží Ladná, Stará Břeclav, Poštorná, Charvátská Nová Ves, Hlohovec, Kostice, Lanžhot, Tvrdonice, Hrušky, Týnec, Moravská Nová Ves, Mikulčice, Lužice, Josefov, Dolní Bojanovice, Starý Poddvorov a Prušánky. 2.3 Vymezení území Slovácka podle typického kroje Definice kroje byla vysvětlena již v oddíle Josef Klvaňa, jako tehdejší znalec a autor celé kapitoly věnované krojům v Národopisu lidu českoslovanského [9, s ], krojem nazývá každý způsob šatu, který se nemění ani často, ani pronikavě, a přísluší buď příslušníkům určitého stavu, nebo kmenu. Kroje se podle něj udržely hlavně mezi obyvateli venkova a maloměst, u kterých předpokládá, že neměli mnoho příležitostí se vzdálenějším okolím přijít do bližšího kontaktu. Částečně je možno přisoudit udržení těchto krojů na venkově a maloměstě také tomu, že obyvatelé těchto oblastí nebyli dostatečně bohatí jako obyvatelé měst nebo příslušníci vrchnosti, proto svůj oděv neměnili tak často jako tato bohatší vrstva obyvatelstva. Na Moravě bylo podle Klvani za starých časů mnohem více krojů a navíc rozmanitějších než v okolních zemích. Po roce 1848 se však začaly kroje pozvolna vytrácet, především na západní Moravě (horácký, německý, apod.). Po pruské válce v roce 1866 se začaly navíc vytrácet kroje hanácké, o pár let později téměř vymizely kroje lašské i valašské. Pouze kroje slovenské (slovácké) na jihovýchodní Moravě se zachovaly až do 20. století a to ve velkém množství podob, které poprvé roztřídil právě Klvaňa, na kterého později navázali další etnografové a badatelé, kteří se tohoto Klvaňou nastaveného modelu většinou přidržují [10, s. 19]. Kroje se v průběhu staletí vyvíjely od jednoduchých málo zdobených forem druhé poloviny 18. století, kdy plnily především funkci pracovní, až po přelom 19. a 20. století, kdy lidové kroje plnily nejenom tuto pracovní funkci, ale také funkce obřadní, slavnostní, a další. Tyto jednotlivé typy krojů, které se nosily k určitým účelům, se od sebe, ale též i mezi sebou v rámci jednoho typu v mnohém lišily. Především kroje sváteční se rozvinuly do velkého množství bohatě dekorovaných podob, které je umožnily na základě společných znaků rozdělit do určitých krojových typů [30]. Příklady vymezení území podle výskytu jednotlivých svátečních typů slováckých krojů od vybraných autorů jsou uvedeny níže Vymezení území výskytu moravskoslovenského kroje podle Josefa Klvani Klvaňa [9, s ] rozděluje území výskytu moravskoslovenského kroje do 8 oblastních skupin, které dále rozděluje celkem do 28 krojových okrsků. Tyto krojové okrsky kopírují území tehdejších farností z 18. a 19. století. Klvaňa to vysvětluje tím, že ve starších dobách měla každá jedna farnost stejný kroj, protože patřila ke stejné vrchnosti. Stejnou podobu kroje v rámci jedné farnosti osvětluje také jako prostředek k tomu, aby se obyvatelé vyhnuli nepříjemných situacím při návštěvě bohoslužeb protože by i různosti krojové v jednom kostele zavdaly snadno u našeho temperamentního lidu podnět 22

23 k výsměchu a tím i mrzutostem. Do jeho období se většinou zachovala stejnost kroje v jedné nebo více blízkých farnostech. Určité odchylky se podle něj vyskytovaly jen na několika málo místech, a to tam, kde nová rozloha farností v 19. století přiměla obyvatele některých osad, aby chodili do kostela kroje jiného. Jako příklad uvádí obyvatele Skoronic, které byly přifařeny do Milotic, ale protože měli do Vlkoše blíže, navštěvovali tamější kostel, a nosili proto kroj vlkošský, nikoliv milotický. Klvaňovo rozdělení území podle výskytu moravskoslovenských krojů na jednotlivé krojové okrsky je v knize podrobně popsáno [9, s ] včetně rozdílů mezi krojovými typy a včetně vyjmenovaných obcí, kde se ty které typy krojů nosily. Výsledné území, na kterém se podle Klvani nosily slovácké (moravskoslovenské) typy krojů v prvních desetiletích 20. století, je znázorněno na mapovém výřezu na Obr. 7. Celá mapa tvoří Příl. 2. Klvaňovo rozdělení moravskoslovenských krojů je následující: A) Kroje dolácké čili dolské 1. kroj uhersko-hradišťský, 2. kroj kunovský, 3. kroj uhersko-ostrožský, 4. kroj veselský, 5. kroj strážnický, 6. kroj rohatecký B) Kroje břeclavsko-hodoňské čili podlužácké 7. kroj jiho-kyjovský (milotsko-dubňanský), 8. kroj mutěnsko-hovoranský, 9. kroj vlastní podlužácký čili břeclavský C) Kroje uhersko-brodské čili zálešácké 10. kroj uhersko-brodský, 11. kroj hradšovský, 12. kroj vlčnovský, 13. kroj nivnický, 14. kroj bánovský, 15. kroj straňanský, 16. kroj březovský Obr. 7: Výřez z mapy Rozšíření slováckých krojů podle J. Klvani v díle L. Niederleho (1918). Modrou barvou jsou vyznačeny oblasti sdružující podobné typy krojů. Celé území Slovácka, kde se nosil slovácký kroj, je znázorněno tučně. Vlastní zpracování podle [9]. 23

24 D) Kroj horňácký 17. kroj velecký E) Kroj kopaničářský 18. kroj staro-hrozenkovský F) Kroje podhorácké 19. kroj severo-kyjovský, 20. kroj vracovský, 21. kroj osvětimansko-domanský, 22. kroj buchlovský, 23. kroj žeravský, 24. kroj bohuslavský G) Kroje valašsko-slovenské 25. kroj luhačovsko-pozlovský, 26. kroj slavicko-bojkovský H) Kroje hanácko-slovenské 27. kroj hanácko-slovenský severní, 28. kroj hanácko-slovenský jižní Vymezení území výskytu slováckého kroje podle PhDr. Ludmily Tarcalové Dalším velmi zajímavým zdrojem informací pro potenciální vymezení území Slovácka na základě výskytu slováckého kroje je práce PhDr. Ludmily Tarcalové, vynikající etnografky a bývalé dlouholeté zaměstnankyně Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Ta vytvořila tzv. Mapu krojů na Slovácku [30]. Při pohledu na výsledky její práce je možné si povšimnout, že rozděluje tyto kroje velmi podobně jako Klvaňa. Sice do 10 skupin, které ale následně rozděluje celkem na 27 krojových okrsků, a co do názvu těchto okrsků se velmi blíží názvům Klvaňovým. Tyto krojové okrsky jsou doplněny na druhé straně mapy textovým popisem typů krojů a na přední straně vypsáním všech obcí, ve kterých je možné se s těmito kroji setkat. Navíc je práce doplněna o ilustrace těchto typů krojů. V průběhu zpracovávání diplomové práce byla s autorkou navázána komunikace prostřednictvím elektronické pošty, během níž sdělila, že při vymezování krojových typů a území, kde se tyto slovácké kroje nosí, vycházela ze současné situace - tedy jaké kroje se v současnosti oblékají v jakých oblastech. Proto výsledné hranice těchto krojových okrsků ve skutečnosti nemusejí kopírovat hranice, které před téměř sto lety vytyčil Klvaňa. Jako samozřejmý důkaz určitého vývoje i úpadku, kterým se lidové kroje za posledních téměř sto let ubíraly, uvádí Tarcalová i příklady krojových okrsků s krojovými typy, které se sice v Niederleho díle Klvaňou ještě zmiňují a popisují jako zanikající, ale v současnosti již bohužel zanikly úplně. Ludmila Tarcalová ve svém díle vymezuje území Slovácka podle rozšíření slováckých krojů na tyto krojové skupiny: A) Kroje uherskohradišťského Dolňácka 1. kroj uherskohradišťský, 2. kroj kunovický, 3. kroj uherskoostrožský, 4. kroj veselský, 5. kroj buchlovický B) Kroje strážnického Dolňácka 6. kroj strážnický, 7. kroj rohatecký C) Kroje uherskobrodského Dolňácka 8. kroj uherskobrodský, 9. kroj hradčovický, 10. kroj vlčnovský 24

25 D) Kroje kyjovského Dolňácka 11. kroj jihokyjovský, 12. kroj severokyjovský, 13. kroj vracovský, 14. kroj bohuslavický, 15. kroj žeravický E) Kroje podlužácké 16. kroj podlužácký, 17. kroj mutěnicko hovoranský F) Kroje hanácko-slovácké 18. kroj hanáckoslovácký jižní, 19. kroj hanáckoslovácký severní G) Kroje podhorské 20. kroj nivnický, 21. kroj bánovský, 22. kroj straňanský, 23. kroj březovský H) Kroje horňácké 24. kroj velecký I) Kroje kopaničářské 25. kroj starohrozenkovský J) Kroje valašsko-slovácké 26. kroj luhačovicko-pozlovský, 27. kroj bojkovický Výsledné území, na kterém se podle Tarcalové nosí v současnosti slovácké typy krojů, je znázorněno na mapovém výřezu na Obr. 8. Celá mapa, zpracovaná podle její předlohy, tvoří Příl. 3 na konci práce. Ukázka z jejího díla Mapa krojů na Slovácku je na Obr. 9. Obr. 8: Výřez z mapy Rozšíření slováckých krojů podle L. Tarcalové. Modrou barvou jsou vyznačeny oblasti sdružující podobné typy krojů. Tyto oblasti dohromady tvoří celkové území Slovácka, které je znázorněno tučně. Vlastní zpracování podle [30]. 25

26 Obr. 9: Ukázka podoby mapového pole doplněného o obrázky lidových krojů z Mapy krojů na Slovácku, kterou vytvořila PhDr. Ludmila Tarcalová. Převzato z [30] Při porovnání rozdělení podle typů krojů na jednotlivé krojové okrsky, které provedli oba zmínění etnografové, jsou viditelné minimální rozdíly. Jediný typ kroje, který z Klvaňových Tarcalová ve své práci již nezmiňuje, je kroj osvětimansko-domanský (z e- mailové komunikace s autorkou vyplynulo, že se zde již nosí kroj severokyjovský), proto je v její práci okrsků 27, oproti 28 Klvaňovým. Rozdíly jsou též patrné například v zařazení některých typů krojů oproti rozdělení Klvaňovu do jiné krojové skupiny. Například Klvaňa řadí kroj buchlovský do skupiny krojů podhoráckých, Tarcalová naopak řadí tento kroj do skupiny krojů uherskohradišťského Dolňácka. Při vizuálním porovnání plošného rozsahu území, kde se nosí slovácké kroje, je na mapě rozdíl mezi oběma autory již viditelnější. Především se neshodují v hranicích na severozápadě a západě území, v oblasti krojů podlužáckých a hanácko-slováckých. Tarcalová jmenovitě zahrnuje do území hanácko-slováckých krojů (oproti Klvaňovi) více obcí na severu, například Klobouky nebo Ždánice. Oba autoři se taktéž rozcházejí u podlužáckých krojů v rozsahu jejich nošení. Klvaňa do této skupiny krojů zařazuje ještě obce Lednice, Nejdek a naopak oproti Tarcalové vynechává například Charvátskou Novou Ves, Hlohovec a Poštornou (zřejmě kvůli tehdejšímu převážně německy hovořícímu obyvatelstvu těchto obcí) a kousek na sever ještě vynechává obce Rakvice a Zaječí. Kromě těchto vyjmenovaných obcí se pak na zbytku území, kde se nosí slovácký (moravskoslovenský) kroj, shodují téměř dokonale Vymezení území výskytu slováckého kroje podle diplomové práce Mgr. Karla Bařiny V průběhu zpracovávání této práce byla jako dobrý informační zdroj posouzena úspěšně obhájená diplomová práce Mgr. Karla Bařiny, absolventa oboru Geografie a kartografie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity v Brně z roku 2006, který se 26

27 pokusil navrhnout koncepci a legendu mapy folklorních prvků na příkladovém území etnografické oblasti Slovácko. Autor velmi podrobně nastudoval etnografickou literaturu a možné náhledy na vymezení území podle podoby slováckého kroje různými autory. Jeho zájmová oblast nošení slováckých krojů je při srovnání s výše jmenovanými autory (Klvaňa, Tarcalová) opět poněkud odlišná, pokud se týká severozápadní a západní hranice území. Tarcalová oproti jeho vymezení zahrnuje do oblasti, kde se nosí hanácko-slovácké kroje, ještě například obce Těšany, Moutnice, Šitbořice, Hustopeče apod. Bařina [1] naopak přidává oproti oběma zmíněným etnografům například obce Bulhary či Přítluky. Další odchylka od obou autorů je zahrnutí obce Kostelany jako nejseverněji položené obce s výskytem slováckého kroje. Sám autor však zpracovává rozšíření slováckých krojů, které se nosily na konci 19. století, proto je logické, že oproti Tarcalové, která zpracovávala rozšíření krojů v současnosti, nezapočítává na severozápadě například obec Hustopeče a obce od ní na sever, což neprovedl ve své práci ani Klvaňa. I proto, že sám Mgr. Bařina ve své práci zmiňuje, že Klvaňovo rozdělení Moravského Slovenska do 28 krojových okrsků je dodnes uznávané a nepřekonané [1, s. 11], se rozhodl ve své diplomové práci převzít jeho klasifikaci na těchto 28 typologicky odlišných krojových okrsků, která je tedy s výše zmíněnou a vypsanou Klvaňovou klasifikací totožná [1, s. 63]. Ukázka Bařinovy výsledné mapy je uvedena na Obr. 10. Karel Bařina v rámci textové části své diplomové práce velmi obsáhle popisuje jednotlivé typy těchto krojů [1, s ] na základě syntézy poznatků od různých etnografů včetně již zmíněného Klvani a Tarcalové. Tematický obsah jeho výsledné mapy je navíc doprovázený i schematickými obrázky podob jednotlivých typů krojů. Především z tohoto hlediska je jeho práce velmi zajímavá a poměrně vhodná i jako zdroj, ze kterého by bylo možné čerpat při tvorbě elektronické mapy. S drobnými výhradami vhodnost tohoto Bařinova pojetí území a schematické podoby krojů, teoreticky použitelných do budoucí elektronické mapy, potvrdila i sama PhDr. Ludmila Tarcalová během ové komunikace. Obr. 10: Výřez z mapy Sváteční lidové kroje Moravského Slovenska na konci 19. století, kterou autor doplnil o schematické znázornění podoby mužských a ženských svátečních krojů a území rozdělil podle Klvaňovy klasifikace. Převzato z [1]. 27

28 Z důvodu omezeného prostoru textové části diplomové práce byly pro svůj značný rozsah jednotlivé popisy krojových typů od uvedených autorů v této kapitole vynechány. Záměrem je uvést podrobněji jednotlivé varianty těchto krojů v následné elektronické verzi mapy. 2.4 Vymezení území Slovácka podle slováckého tance Jak již bylo řečeno při definici etnografických subregionů a okrsků v podkapitole 2.2, tento region je etnograficky velmi bohatý a projevy specifické lidové kultury jsou rozpoznatelné také v odvětvích místních tanců a hudby. Na slováckém území je tak stále rozšířeno velké množství jedinečných typů slováckých tanců, které zde vznikly, a které se zde ještě stále daří udržovat. Ten nejvýznamnější z nich bude dále podrobněji popsán Charakteristické tance jednotlivých podoblastí Taneční rozmanitost na Slovácku je patrná především v jeho severní části, kde se nejvíce živoucími tanci dnes může chlubit Dolňácko [77]. Na kyjovském Dolňácku to jsou tzv. kyjovské skočné, na Strážnicku to jsou strážnické danaje, na uherskohradišťském Dolňácku například bílovské sedlácké či hucké sedlácké vykopávané [94]. Tanečně velmi bohaté je uherskobrodsko, kde se tančí sedlácké korytňanské, straňanské, brodské, boršické, dolněmčanské atd. Luhačovické Zálesí má také svůj osobitý tanec, je jím točená-sedlácká, ve velké míře se zde ještě v 50. letech vyskytovalo množství figurálních tanců [70]. Na Kopanicích se vedle sedláckých zachoval i specifický kopaničářský čardáš. Kromě něj se zde tančí i typické točivé tance např. hrozenský, straňanská, březovská, které se od sebe v mnohém neliší. Kromě točivých tanců byly v oblasti oblíbené i tance figurální jako šátečková, šotyška, apod. [96]. Na Horňácku jsou rozšířené a velmi oblíbené sedlácké, především díky svému temperamentnímu projevu, o čemž svědčí stále nově vznikající nápěvy, kterých dnes existuje již několik stovek. Kromě sedlácké a její starší ozdobnější formy starosvětské jsou zde oblíbené i taneční hry holúbek, káčer, hojačky, či žabská [95]. Jižní část slováckého území je pak zasvěcena z velké míry především dechové hudbě, která často doprovází tzv. podlužáckou vrtěnou. Objevují se zde i taneční hry varajková, palicová, slámečková a další tance polkového a valčíkového charakteru [97]. Specifickým tancem, kterým se může chlubit Hanácké Slovácko, je potom tzv. zavádka - obřadní tanec, kterým se zavádějí děvčata do tance pod májí [72]. Vedle těchto regionálních tanců se na lidových zábavách běžně můžeme setkat s klasickými polkami či valčíkem. Nejproslulejším a nejvýznamnějším lidovým tancem z pohledu celého etnografického regionu i z hlediska této práce, který se od počátků neobjevuje na jiném než na slováckém území, je však tzv. slovácký verbuňk Slovácký verbuňk Podle NÚLK [80] je to název pro mužský skočný tanec, který je specifický svým improvizovaným projevem. Má zvláštní ráz, protože i když se převážně tančí hromadně, každý z tanečníků tančí sám za sebe a s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Tanec se tančí na specifický okruh písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. písně novouherské. 28

29 Název tance je odvozen z německého slova Werbung (tzn. najímání, ucházení se) a z praxe náboru do vojenské služby, prováděného u nás do roku 1781 za účasti profesionálních vojenských tanečníků, jejichž projev byl zřejmě jedním z impulzů ke vzniku tohoto tance. V rámci Slováckého území má různá pojmenování cifra, cifrování, cifruňk, čardáš, čardášování, verbování, skákání, grepčení (grebčení). Verbuňk má obvykle tři části: předzpěv, při němž je pohyb tanečníka (pokud nestojí společně s ostatními ve vázaném půlkruhu) velmi individuální, dále taneční část pomalou a taneční část rychlou, která je volnou pohybovou kompozicí s osobitou atmosférou. Předchůdci verbuňku jsou tzv. mládenecké tance, ale i jiné formy, ze kterých se zřejmě postupně vyvinul. Patří mezi ně různé skočné tance, soutěživé tance o to, kdo nejvýše vyskočí, atd. Asi nejvýznamnější formou, ze které se vyvinul, byla přizdobovaná (cifrovaná) chůze mužů v průvodech a při obřadních obchůzkách a zřejmě i další tance se soutěživými prvky. Etnochoreologové se domnívají, že se jako samostatný tanec verbuňk formoval v druhé polovině 19. století a v průběhu 20. století se vyvinul do šesti regionálních typů. Níže uvedené rozdělení bylo převzato a upraveno podle Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Výsledné území, na kterém se tančí slovácký verbuňk, je uvedeno na Obr. 11. Bylo vytvořeno podle podoby území, které je ke každému regionálnímu typu verbuňku schematicky naznačeno na webových stránkách NÚLK. Celá zpracovaná mapa je uvedena v Příl. 4 na konci práce. Varianty slováckého verbuňku jsou následující: Verbuňk z okolí města Strážnice [93] Tento typ má tři taneční části pomalou, střední (která se na Slovácku jinak nevyskytuje příliš často) a rychlou. Všichni tanečníci jsou vzpřímeni a snaží se v každé části užívat jiných figur a rozvíjet je do prostoru. Pomalou část tanečníci tvoří figurami spíše krokového než skočného charakteru. Střední a rychlá část jsou typické nepříliš vysokými výskoky a nohy jsou drženy více při zemi při důsledném propínání špiček chodidel vždy, když zem opustí. Paže mají tanečníci rozpaženy do výše hlavy Verbuňk z okolí Kyjova [92] Pro tento typ verbuňku jsou charakteristické taneční figury, při kterých se často používá podnártová část nohy. Tanečníci kladou velký důraz na pomalou část, kterou tančí více do prostoru, zatímco v rychlé části tančí spíše na místě, přičemž v obou částech se snaží o rozdílné figury. Někdy tančí i ve středním tempu. Výskoky jsou obecně vyšší, i kolena tanečníci zvedají výše a občas zařazují vysoké přednožení nebo širší unožení jednou nohou. Hýžďová část těla je při tanci vysazena dozadu, paže drží rozpaženy přibližně do výše hlavy. Tanečníci často zařazují do tance přednožování v dřepu. Charakteristickou figurou pro kyjovský verbuňk je postupný přechod ze stoje do dřepu s otočkou Verbuňk hanácko-slovácký z okolí Hustopečí a Ždánic [49] Protože se jedná o podoblast ležící na přechodu mezi Slováckem a Hanou, je i zdejší forma verbuňku od ostatních odlišná. Obce položené na severu mají úzké vztahy 29

30 k sousednímu Kyjovsku, obce položené jižněji naopak k sousednímu Břeclavsku. Proto zde má verbuňk dvě poměrně odlišné varianty. Severní varianta vynechává pomalou taneční část a začíná až částí tempa středního. Podobně to bylo dříve i v jižní části území, ale nyní se zde prosazuje stále více varianta zařazení pomalé části před část středního tempa. Oproti ostatním variantám verbuňku je varianta hanácko-slovácká umírněnější a není tak bohatá na taneční figury. Tanečníci mají při tanci tělo vzpřímené, přičemž hlava je poněkud skloněna ke sledování nohou. Pomalý či lépe středně rychlý tanec je lehký, taneční prvky směřují do výšky. Při všech částech tance jsou kolena spíše při sobě, převládají figury drobné, většinou s pohybem nohou od kolen dolů, velmi často zkřižmo. Občas tanečníci střídají výskoky s ohnutím jedné nebo obou nohou zánožmo pod tělo, obvykle s potleskem o holeň nebo opatek holínky Verbuňk horňácký z okolí Velké nad Veličkou [50] Tato varianta je charakteristická svými nevysokými výskoky, taneční figury jsou prováděny nízko nad zemí a nejvíce podnártovou částí nohy, doprovázené častějším podupáváním. Postoj je vzpřímený, paže drží většinou v mírném odpažení, výše jdou jen při vyvažování pohybu. Pomalá část tance se zde tančí většinou jen v rozsahu repetice předzpívané písně. Při pomalé i rychlé části tanečníci používají většinou stejných figur. Tančí se nejčastěji na místě Verbuňk uherskohradišťský z okolí Uh. Hradiště a Uh. Brodu [86] Při provádění verbuňku se v této oblasti klade velký důraz na pomalou část, která se tančí v rozsahu celé sloky. V obou částech, které tanečníci rozvíjejí hodně do prostoru, se snaží používat rozličných figur. Výskoky jsou poměrně vysoké, často s otočkami kolem osy těla, kolena se zvedají rovněž vysoko. Paže jsou často rozpaženy až nad úroveň hlavy. Velmi oblíbené jsou zde poskočný zakládaný krok a výskok z dřepu do vysokého přednožení s častým potleskem o holeň přednožené nohy Verbuňk podlužácký z okolí Břeclavi [73] U tohoto typu verbuňku se klade velký důraz na pomalou taneční část, která má zvláštní pojmenování (tzv. válaný verbuňk). Pro tuto variantu je typické velké množství nákleků a dřepů, půlotáčky a otáčky, dlouhé a zeširoka provedené odskoky nebo sunutí po chodidlech do stran. Svobodní tanečníci mají na slavnostním kroji dlouhé pentle, které si malebně přehazují přes rozpažené ruce. Vratký klobouk, který tanečníci nosí, je nutí, aby byli vzpřímeni a důsledně dodržovali svislou osu těla. Pohyb tanečníků v prostoru je veden do stran, nikoliv do hloubky, a to v obou tanečních částech. Většinou v rychlé části se užívají odlišné figury. Tento již historický a jedinečný mužský tanec je jakýmsi nehmotným symbolem Slovácka, protože se na žádném jiném místě neobjevuje. Není proto divu, že byl zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO jako Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva [81]. Spolu s ním se na tento prestižní seznam dostala další významná slovácká událost Jízda králů. Ta se kdysi pořádala téměř po celé republice. Dnes už se udržuje pouze na Slovácku a na Hané. 30

31 Obr. 11: Výřez z mapy Rozšíření verbuňku na území Slovácka, která modrou barvou zobrazuje území Slovácka, kde se tančí verbuňk. Šrafy pak v rámci tohoto území vyznačují jednotlivé specifické místní varianty tohoto mužského skočného tance, které jsou doplněny popisem. Vlastní zpracování podle [80]. 31

32 3 VYMEZENÍ ÚZEMÍ SLOVÁCKA PODLE DIALEKTU Slovácko, nebo také Moravské Slovensko, se od ostatních regionů odlišuje nejen po stránce etnografické, ale také po stránce nářeční dialektologické. Vlastními slovy podle charakteristických společných znaků v řeči, kterou se na určitém území mluví. Tato kapitola se pokusí na základě různých nářečních oblastí definovat přibližné území Slovácka. 3.1 Dialekt jako pojem Brouček a Jeřábek [3, s. 137] popisují dialekt jako nespisovnou a nekodifikovanou variantu jazyka, která slouží k dorozumění mezi pospolitostmi spojenými místními, sociálními nebo profesními svazky. Vztah jazyka a dialektu je relativní, ale obecně platí, že nářečí je pojítkem určitého regionu (nářečí teritoriální). Podle Františka Trávníčka [18, s ] se český národní jazyk skládá ze dvou základních útvarů: z jazyka spisovného a z lidových nářečí (dialektů). Dialekt a spisovný jazyk nejsou dva útvary proti sobě ani ne vedle sebe, ale po stránce úkonné se vzájemně doplňují a prolínají. Spisovný jazyk se projevuje především v tom, že jeho výrazové prostředky, slovní i mluvnické, jsou srozumitelné obecně pro celý národ. Nářeční výrazy mají naopak pro svou místní rozrůzněnost omezenou platnost pouze v rámci nějakého menšího území. Trávníček [ 18, s. 44 ] lidovým nářečím nazývá mluvu příslušníků národního jazyka tvořících nějaký místní (územní, zeměpisný) celek, a to ves, řadu vsí, okres, kraj, zemi. Odtud nářečí místní nebo územní, zeměpisná. Podle větších zeměpisných celků je možné lidová nářečí dělit na česká, tj. nářečí v Čechách, dále moravská a slezská. Tato nářečí mají řadu výrazových prostředků společných, ale po mnohých stránkách se od sebe odlišují. Podle vzájemných rozdílů mezi těmito výrazovými prostředky je pak možné vymezit několik nářečních skupin. 3.2 Území Slovácka podle nářečních skupin a nářečních oblastí Dialektolog František Trávníček [18, s. 45] rozeznává v rámci území našeho státu čtyři základní nářeční skupiny: českou, hanáckou, moravskoslovenskou a lašskou. Tyto skupiny dále dělí na menší nářeční oblasti. Nářečí ve skupině moravskoslovenské, která se rozkládá na přibližném území Slovácka, dělí na nářečí dolské, valašské a kopaničářské. Ke svému dílu Moravská nářečí [17, s ], ve kterém se věnoval těmto nářečním skupinám a oblastem, vypracoval také mapu Dialektologická mapa moravská [31] - na které detailně vyznačil hranice mezi jednotlivými nářečními skupinami na Moravě a ve Slezsku a mezi jednotlivými nářečními oblastmi těchto nářečních skupin. Zajímavé však je, že ačkoliv ve svém díle Úvod do českého jazyka [18, s. 46] zmiňuje v rámci moravskoslovenské skupiny i nářečí valašské, v jeho díle Moravská nářečí [17, s. 17] jej pouze považuje za nijak zásadní součást moravskoslovenské nářeční skupiny s odkazem na dílo dialektologa Františka Bartoše, a proto v mapě není toto valašské nářečí nijak bráno v úvahu, resp. není zde vymezeno. Ve stejném díle Moravská nářečí naopak Trávníček vymezil navíc nářečí kelečské, které již pro změnu v knize Úvod do českého jazyka nezmiňuje. Pro tuto práci však vymezení či nevymezení kelečského nářečí není nikterak důležité, protože od území Slovácka podle nejrůznějších definic je poměrně značně 32

33 vzdáleno. Náhled na Trávníčkovu dialektologickou mapu se zaměřením na přibližné území Slovácka je níže na Obr. 12. Obr. 12: Výřez přibližného území Slovácka z Trávníčkovy Dialektologické mapy moravské, která zobrazuje území jednotlivých nářečních skupin a vymezuje v rámci nich i menší nářeční oblasti. Území nářeční skupiny moravskoslovenské je vyznačeno žlutě. Převzato z [31]. Další významný dialektolog Jaromír Bělič v díle Nástin české dialektologie [2] vymezuje na našem území hlavní nářeční skupinu českou v užším smyslu, středomoravskou (hanáckou), východomoravskou (moravskoslovenskou), slezskou (lašskou) a polskočeskou. Nářečí na Slovácku dle něj spadá do skupiny moravskoslovenské, kterou dělí na jednotlivé menší nářeční podskupiny (oblasti), z nichž na slovácké území zasahují tyto tučně vyznačené: jižní (slovácká) východomoravská podskupina západní okrajové úseky východomoravských nářečí nářečí dolská (z podskupiny záp. okr. úseků pouze tato část) nářečí kopaničářská Jižní (slovácká) východomoravská podskupina Podle Běliče [2, s ] zaujímá jižní podskupina většinu území Slovácka. Od nejjižnějšího výběžku jihovýchodně od Břeclavi k severu téměř po Zlín. Západní hranice jižní podskupiny proti okrajovým tzv. dolským nářečím probíhá zhruba jižně od Napajedel, západně od Uh. Hradiště a Veselí nad Moravou, jižně od Kyjova a západně od Břeclavi. Toto vymezení se poměrně dobře shoduje s Trávníčkovou mapou, co se týká hranic jak s dolskými, tak kopaničářskými nářečími. Bělič [2, s. 268] uvádí některé charakteristické znaky této podskupiny: 1. Neexistují měkké retnice, nýbrž jen stopy po nich v případech jako pjekná, bježat, mňesto/město; 33

34 2. Ve 2., 3., 6. pádě jednotného čísla ženského rodu přivlastňovacích zájmen jsou tvary shodné s tvrdým skloněním, tj. mojej, našej mojéj Tvary 1. osoby množného čísla všech sloves končí na me, popř. vedle toho na m, např. neseme nesem, prosíme Infinitiv je veskrze zakončen na t, např. nést, péct, volat, V příčestí minulém sloves 2. třídy, jejichž slovní základ končí na souhlásku, se shodně se středomoravskými nářečími častěji než ve spisovné češtině vyskytují tvary bez nu-, např. pohl/pohu/pohéu sa ( pohnúl...), uschl/uschu/uschéu..., řidčeji též usl/usu ( usnúl)... apod. 6. Ve tvarech 2. osoby jednotného čísla času minulého má osobní morfém (pomocné sloveso) výlučně podobu s (-z), např. dálz mu to, sám sis to uďelál Nářečí dolská Bělič [2, s ] definuje území dolských nářečí jako rozeklaný a dost široký pruh, který se táhne těsně od Kroměříže a západních částí Zlína směrem k jihozápadu až po bývalou národnostní hranici jižně od Hustopečí a severozápadně od Břeclavi, což je opět dobře patrné i při pohledu na Trávníčkovu podrobnější mapu, na které je možné si ověřit, že oba autoři došli při stanovení hranice dolských nářečí k velmi podobným závěrům. Dolská nářečí jsou na ní vyznačena bíložlutými šrafami. Charakteristické znaky této podskupiny: 1. Hranice úžení é > i, tj. střetávají se zde západní typ dobrý mlíko / dobrí mlíko s východním typem dobré mléko, v některých enklávách se vyskytuje jev např. dobré mlíko. 2. Ve 3. osobě množného čísla sloves 4. tříd je v dolském nářečí koncovka ijú / -yjú (popř. ijou...), například prosyjú, ležyjú / prosijú umijú Západně od Uh. Hradiště se vyskytuje -ou za staré -ú a zčásti také -ú < -ó, například houser, mouka, nesou x húser, múka; nouž, doule 4. Výskyt ej za dřívější ý z jakéhokoli staršího í (i z původně dlouhého ě) po všech sykavkách, například počejtat, křejžek..., mňesejc, žejdlo, přejkopa Nářečí kopaničářská Bělič [2, s. 281] takto označuje mluvu úzkého pruhu asi dvaceti obcí a osad při moravsko-slovenské hranici severovýchodně a východně od Strážnice (od Starého Hrozenkova k jihozápadu za Velkou nad Veličkou), zčásti roztroušených jako samoty po mýtinách (kopanicích) na západních svazích jižního úseku Bílých Karpat. Toto nářečí tak zaujímá kromě etnografického okrsku Moravské Kopanice také subregion Horňácko. V kopaničářském úseku je ze všech východomoravských nářečí největší počet znaků shodných s nářečími čistě slovenskými. Značné rozdíly mezi mluvou jednotlivých obcí nebo jejich dílčích skupin svědčí pak o tom, že z velké části jde poměrně o mladou kolonizaci z různých částí Slovenska. Pohled na Trávníčkovu mapu opět poměrně přesně odpovídá vymezení, které popsal Bělič. Hranice kopaničářských nářečí je zde vyznačena červenou tečkovanou linií. 34

35 Charakteristické znaky kopaničářských nářečí: 1. Neexistuje zde ř, například tvary rezať / rezac / rezat, tri V souvislosti s neexistencí ř příslušnost k měkkému sklonění u podstatných jmen se slovním základem zakončeným na r. Například ve dvori, v ňútri..., dva dvore..., do komore, f komori Zakončení m ve tvarech 1. osoby jednotného čísla u všech sloves. Například ňesem/nesem, umrem, začňem/začnem, kupujem. V souvislosti s tím končí tvary 1. osoby množného čísla u všech sloves vždy na me, například ňeseme/neseme Tvar sem/som v 1. osobě jednotného čísla u slovesa být i ve významu existenciálním a ve funkci spony. Protože Trávníčkova mapa chápe moravskoslovenskou nářeční skupinu jako velmi široké pásmo zasahující na severu od Hranic na Moravě až na východ k Velkým Karlovicím, je při použití tohoto zdroje více než vhodné z pohledu slováckého území tuto rozsáhlou oblast nějakým způsobem ohraničit tak, aby území této nářeční skupiny alespoň zhruba ohraničovalo území Slovácka podle etnografických či obecně přijatých zvyklostí, a přitom bylo vymezeno podle jednotného základního dialektu. Vhodným prostředkem k ohraničení slováckého území v rámci této velké nářeční skupiny se jeví již jednou zmíněné vymezení hranic valašského nářečí, které provedl další známý dialektolog František Bartoš. Jeho vymezení je zmíněno v Trávníčkově díle Moravská nářečí [17, s. 17] a Bartoš podle něj území ohraničuje jmenovitě od Štítné nad Vláří přes Vlachovice, Újezd, Zádveřice, Hvozdnou a další již valašské obce dále od území Slovácka. Výsledné území Slovácka pro tuto diplomovou práci vymezené podle nářečí je uvedeno na Obr. 13. Toto území vzniklo syntézou informací z Trávníčkova rozdělení moravskoslovenských nářečí s využitím jeho mapy, dále informací z Běličova rozdělení moravskoslovenských nářečí a Bartošova ohraničení valašských nářečí. Mapa v plném rozsahu tvoří Příl. 5. Jaromír Bělič ve svém díle [2] uvádí též velmi zajímavé příklady jednotlivých nářečí. Jedná se o foneticky zapsané a zaznamenané vyprávění obyvatel některých obcí, které dialektologicky příslušely k různým nářečním oblastem. Těchto příkladů je v knize celá řada a bude možné je použít pro budoucí elektronickou mapu pro zvýšení množství informací k tomuto tématu. Níže je uvedeno pár příkladů. Příklad nářečí muže z obce Kostelany nad Moravou, okres Uherské Hradiště z roku 1867: Bejvál sem přejvoznejm. Převážejvál sem liďi přez Moravu, gde spíž bejvál přejvos. Obecňí vejbor ně plaťíl enom pár grejcarou za rok. Mosél seⁿᴗsi proto na živobiťí zháňad aj inej vejďelek. Choďívál senᴗdo lesa na proúťíᴗa s proúťí senᴗďelál košejki. Jednou, to biloᴗuž jaro. Sejkorkiᴗa stehlejci v lesi spívali, slunečko hřejlo. Najednou viskočej na nebi oᴗcvatého Antoňíčka taková lata a sipeᴗa sipe sňich. Napadlo ho po koťíki. Co fčíl? Na nohách sem nemňél žádních papučou. Bíl sem boskiᴗa v nohi záblo. Toš seⁿᴗspusťíl gaťice na kolena a tak seᴗmňél nohi v nohavicách. A uťěkál seⁿᴗdom. 35

36 Příklad nářečí ženy z Rohatce, okres Hodonín z roku 1893: Teda tím hastrmanom naší staříčké vjeřili! Naši tatíček šli od muziki, a mejli kosířki, víte, pjekné dlúhé, a fčilkaj šli a fčilkaj idú šupi šupi šup! negdo za ňima. Ohlédnú sa, ňic! Zas šli, a zas šupi šupi šup! Bíl vjetr. - Noᴗa fčilkaj sa dali uťekat. Noᴗa šupotalo za ňemaᴗešče vjec. Zas sa ďívali, a žádného nebilo. A viďá: mjeli za klobúkem kosířki to tak šupotalo! Příklad nářečí muže ze Strání, okres Uherské Hradiště z roku 1873: Na Kopaňicách sem slúžil štiri roki, potem na Brezovej sem u Šimka pásél kravi aᴗu Kolíška v Olšofci dva roki. Potem u Prekresťeních tri roki s koňma, to budem vikladať. Vézél sem jedného kaplanaᴗa přišli sme prez hori, a tanᴗti koňe začali fr kať a dalej nechceliᴗisť. Noᴗa potom kaplan zlézel z vozíkaᴗa chiťil sa rospinka, a ti koňe cúfali dozatku furt, až jedňima razi skočiliᴗa tag až navŕch, a tam sa uťišili. A ten kapla bil mokrí, celí sa unavil. Ale neviďeli sme ňic. O tom šag vikládali, že f tíγ místeγ bívali strašidla. Obr. 13: Pokus o prostorové vymezení území Slovácka na základě dialektologického vymezení moravskoslovenské nářeční skupiny různými autory. Jedná se o výřez z mapy Rozšíření moravskoslovenských nářečí na Slovácku. Modrou barvou je vyznačeno výsledné slovácké území vzniklé syntézou více zdrojů. Šrafami je naznačeno území výskytu moravskoslovenského dialektu podle Trávníčka. Červená linie znázorňuje hranici mezi moravskoslovenskými a valašskými nářečími tak, jak ji definoval Bartoš. Běličovo a Trávníčkovo rozdělení nářečí v rámci území Slovácka jsou téměř totožná, proto budou také příklady nářečí z jeho díla využity v elektronické verzi mapy. Vlastní zpracování podle [2],[17],[18]. 36

37 4 NETRADIČNÍ PŘÍSTUPY K VYMEZENÍ ÚZEMÍ SLOVÁCKA Již bylo řečeno, že region Slovácko je obecně znám především jako etnografický region, tedy region vymezený podle etnografických přístupů. Hranice regionu podle těchto hledisek vymezili především L. Niederle a J. Klvaňa a tohoto vymezení se badatelé přidržují dodnes, což je možné ověřit například porovnáním typů slováckých krojů a jejich rozšíření tak, jak je vymezil Klvaňa, a tak, jak je vymezila Tarcalová téměř o sto let později. Oba přístupy již byly uvedeny v kapitole 2. Hledisko dialektologické je také jedno z poměrně důležitých kritérií pro vymezení hranic tohoto regionu, protože území Slovácka je charakteristické tím, že náleží do moravskoslovenské (slovácké) nářeční skupiny. Některé konkrétní nářeční prvky, které Slovácko z tohoto pohledu definují a zároveň odlišují od regionů sousedních, byly okomentovány v předchozí kapitole. Vymezit území Slovácka je však možné samozřejmě podle celé řady dalších vedlejších kritérií, z nichž některá nemají s etnografií téměř nic společného, ale jsou pro tuto práci i její elektronickou podobu poměrně zajímavá, a i podle nich je tak možné region Slovácko definovat a ohraničit. Některé návrhy budou v této kapitole uvedeny. 4.1 Vymezení slováckého území podle rozlohy Slovácké vinařské podoblasti Protože Slovácko je odedávna velmi významným a specifickým krajem také z pohledu pěstování vinné révy a výroby vynikajících a kvalitních vín, je možné popsat toto území z pohledu přírodních podmínek, pěstovaných odrůd vína, i významných vinařských obcí, které se na tomto území nacházejí. Tomuto pojetí území Slovácka nahrává i současné legislativní rozdělení oblastí, ve kterých se na území České republiky pěstuje vinná réva. Vinařským zákonem je totiž definováno území vinařských oblastí a způsoby geografického označení vín vyprodukovaných v České republice. Tento Vinařský zákon č. 321/2004 Sb. [26] a jeho prováděcí vyhláška č. 324/2004 Sb. [25] definovaly v roce 2004 nové uspořádání území, kde se u nás pěstuje a zpracovává vinná réva. Vznikly zde dvě vinařské oblasti: Vinařská oblast Morava a Vinařská oblast Čechy. Vinařský zákon, resp. jeho zmíněná prováděcí vyhláška, tyto oblasti jmenovitě dělí na vinařské podoblasti, vinařské obce a k nim přiléhající viniční tratě. V roce 2010 byla vydána vyhláška č. 254/2010 Sb. [24], která ruší původní vyhlášku č. 324/2004 Sb. a definuje současnou podobu území vinařských oblastí, podoblastí, počet vinařských obcí a názvy viničních tratí na území České republiky. Pro potřeby této diplomové práce je stěžejní vymezení území Vinařské oblasti Morava, na které se území Slovácka rozprostírá. Tato vinařská oblast se dělí na čtyři podoblasti: Vinařská podoblast Mikulovská Vinařská podoblast Slovácká Vinařská podoblast Velkopavlovická Vinařská podoblast Znojemská Vinařskou podoblast Mikulovskou tvoří 30 obcí, podoblast Slováckou 117 obcí, podoblast Velkopavlovickou tvoří 75 obcí a Znojemskou vinařskou podoblast tvoří 90 obcí 37

38 [24]. Na území Slovácka, které bylo z různých úhlů pohledu vymezeno v předcházejících kapitolách, zasahuje z největší části právě vinařská podoblast Slovácká, z menší části pak podoblast Velkopavlovická, viz Obr. 14. Z důvodu značně nerovnoměrného území Velkopavlovické vinařské podoblasti, které zasahuje na severu až do městských částí Brna, i s ohledem na samotný pojem Slovácká v názvu Slovácké vinařské podoblasti, bylo rozhodnuto, že zájmové území Slovácka z pohledu vinařství a pěstování vinné révy bude zjednodušeno a bude jím chápáno pouze území této Slovácké vinařské podoblasti tak, jak ji definuje vyhláška č. 254/2010 Sb. V dalším textu je tato podoblast podrobněji popsána. V Příl. 6 je pak uveden abecední seznam vinařských obcí tvořících Slováckou vinařskou podoblast. Příl. 7 tvoří mapa tohoto území v plném rozsahu zpracovaná podle uvedené vyhlášky č. 254/2010 Sb. Rozsah území byl ověřen na propagační mapě této vinařské podoblasti z roku 2013, vydané Národním vinařským centrem [27], jejíž výřez je znázorněn na Obr. 16. Obr. 14: Vinařská podoblast Slovácká a Vinařská podoblast Velkopavlovická, na jejichž území se rozprostírá region Slovácko. Společně s Vinařskou podoblastí Mikulovskou a Znojemskou tvoří tyto čtyři podoblasti území Vinařské oblasti Morava. Vlastní zpracování podle [24]. Obr. 15: Původní členění vinařských oblastí před rokem Je zde velmi dobře vidět spojení dílčích vinařských oblastí Podluží, mutěnické, kyjovské, bzenecké, strážnické a uhersko-hradišťské do nově vzniklé Slovácké vinařské podoblasti v rámci Vinařské oblasti Morava. Převzato z [53]. 38

39 4.1.1 Vinařská podoblast Slovácká Již bylo řečeno, že Vinařská podoblast Slovácká leží ve vinařské oblasti Morava. Tato podoblast zasahuje částmi svého území do čtyř okresů: Hodonín, Uherské Hradiště, Zlín a Kroměříž. Zahrnuje 117 vinařských obcí. Tato podoblast je v současné podobě složena z původních vinařských oblastí mutěnická, kyjovská, bzenecká, strážnická, uhersko-hradišťská a Podluží [78] [53], jak je možné pozorovat na Obr. 15. Slovácká vinařská podoblast má řadu specifických menších území, která jsou svými přírodními podmínkami vhodná pro různé odrůdy vín a jsou specifická i z hlediska celé vinařské podoblasti. Podle informací, získaných a upravených z nezávislého internetového portálu O Víně.cz, [38], portálu Wine of Czech Republic.cz [88] a portálu Naše sklepy.cz [78], je možné tuto vinařskou podoblast popsat zhruba takto: Většina vinařských obcí v nejjižnější části této podoblasti se nachází v oblasti Podluží, viniční tratě se tak rozprostírají v údolí řeky Moravy. Na úbočích nad řekou Kyjovkou nebo na výše položených rovinatých pozemcích s lehkou půdou se nacházejí z hlediska přírodních podmínek velmi příhodná stanoviště pro pěstování vinné révy. Díky nízké nadmořské výšce a lehké půdě zde jsou letní teploty velmi vysoké, a proto dosahují vína výrazného odrůdového charakteru. Z odrůd se v této části podoblasti daří hlavně Ryzlinku rýnskému, Rulandskému bílému a Rulandskému šedému. Z červených vín hlavně Frankovce, Zweigeltrebe a také odrůdě Cabernet Moravia, která byla vyšlechtěna ve významné vinařské obci Moravská Nová Ves. Více na sever od Podluží se oproti územím kolem dolního toku řeky Moravy rozprostírá členitější terén. Zdejší vinice jsou tak položeny ve vyšších nadmořských výškách, proto se již do velké míry při zrání hroznů neuplatňuje teplé jižní proudění. Zde vznikají vína se svěžím charakterem, přinášejícím kromě kyselin i aromatické látky, které se působením místního mikroklimatu zachovávají v bobulích delší dobu. V této části území se rovněž nachází významná vinařská obec Mutěnice známá svou Výzkumnou vinařskou stanicí. Dalšími významnými obcemi jsou Hovorany, Čejč, Šardice a Terezín. Z odrůd se zde pěstují odrůdy běžné pro vína bílá, ale i velké plochy odrůd modrých. Severní část podoblasti v západním cípu území tvoří stráně Ždánického lesa s obcemi Ždánice, Archlebov, Žarošice. Bohatší území na rozlohu vinic je dále v okolí Kyjova, Moštěnic či Vážan na Uherskohradišťsku. Centrem této části podoblasti jsou však Polešovice se svou významnou šlechtitelskou stanicí, kde byla vyšlechtěna odrůda Muškát moravský a několik odrůd vín stolních. Zde na Uherskohradišťsku, kde se vinice rozrostly do větších ploch, jako například v Boršicích u Buchlovic, se s těmito typy vinic je možné setkat v celé řadě dalších obcí až k Napajedlům. Vinice se nacházejí ve vyšší nadmořské výšce a využívají jižních částí kopcovitého terénu. Z odrůd se tu daří hlavně Ryzlinku rýnskému, Rulandskému bílému, již zmíněnému Muškátu moravskému či odrůdě Müller Thurgau. Dalším významným centrem této vinařské podoblasti je město Bzenec, které leží ve střední části podoblasti, situované spíše jižněji. Vzniklo zde jedno z prvních vinařských družstev, které získalo význam především díky vínu Bzenecká lipka, které bylo vytvořeno z odrůdy Ryzlink rýnský. Tomuto názvu dala vzniknout jak jeho charakteristická lipová vůně, tak i strom - stará lípa v zámeckém parku. Nejvýchodnější část Slovácké vinařské podoblasti tvoří předhůří Bílých Karpat, které se odlišuje od zbytku podoblasti těžkými půdami vzniklými z původních jílů. Tyto půdy však dobře drží vodu, a proto na nich réva čerpá živiny i v horkém suchém létu. 39

40 Vznikají tak vína chuťově plná, například Sylvánské zelené. Na kamenité půdě se dobře daří odrůdám Ryzlinku rýnského. Významnou vinařskou obcí v této části Slovácké vinařské podoblasti je Blatnice pod svatým Antonínkem, kde vzniklo známkové víno tzv. Blatnický roháč díky spojení vín z odrůd Ryzlinku rýnského, Rulandského bílého a Sylvánského zeleného. Rozsáhlé vinice se nacházejí i v sousední obci Lipov. Kousek odtud v blízkém okolí města Strážnice se rozkládá zajímavá chráněná lokalita vinných sklepů zvaná Plže, která se nachází ve vinařské obci Petrov. Proslulá vína podoblasti: Bzenecká lipka Bílé odrůdy révy vinné: Ryzlink rýnský Muškát moravský Rulandské bílé Müller Thurgau Rulandské šedé Sylvánské zelené Modré odrůdy révy vinné: Frankovka Zweigeltrebe Cabernet Moravia Zmiňovaný nezávislý internetový portál O Víně.cz [38] nabízí velké množství informací týkajících se vinařství, jednotlivých odrůd vína, kategorizací vína, detailních popisů vinařských podoblastí, obcí i viničních tratí a to nejen pro území České republiky, ale i pro území za jejími hranicemi. Je možné jej označit za velmi důvěryhodný zdroj. Obr. 16: Výřez z propagační mapy Slovácké vinařské podoblasti vydané Národním vinařským centrem v roce Nápadná žlutohnědá linie v pravé části výřezu značí východní hranici této vinařské podoblasti. Převzato z [27]. 40

41 4.2 Další možnosti vymezení území Slovácka Existuje množství dalších kritérií, podle kterých by bylo možné se pokusit území Slovácka nějakým způsobem vymezit a pokusit se jej dále zapracovat do elektronické verze. V této práci však již byl zcela jistě dostatek místa věnován předchozím přístupům, proto jsou některé další přístupy, jak zkoumat a přiblížit toto území, již pouze stručně okomentovány níže. Velmi zajímavým přístupem pro vymezení slováckého území by byl přístup založený na vlastním názoru samotných obyvatel dotyčných obcí, zda se považují za obyvatele Slovácka, či ne. Případně pokud ano, tak zda jsou schopní sami sebe zařadit do některé z etnografických podoblastí tohoto regionu. Tento výzkum by byl velmi časově i finančně náročný, nicméně mohl by přinést velmi cenné informace o tom, jak je současný slovácký region vnímán jeho vlastními obyvateli. Další pokus o vymezení by bylo možno provést například na základě webových stránek Regionu Slovácko - sdružení pro rozvoj cestovního ruchu [79], které se zaměřují na propagaci turismu v této oblasti a poskytnutí služeb s turismem spojených, stejně tak jako na informování o turisticky zajímavých cílech na Slovácku, apod. Za zmínku stojí fakt, že oproti většinou národopisně pojatému vymezení regionu toto sdružení pro rozvoj cestovního ruchu zařazuje do území Slovácka také oblasti Zlínska a Otrokovicka na severovýchodě a oblasti Pálavy či Lednicko-valtického areálu na jihozápadě. Pojetí rozlohy tohoto regionu tak nebere ohled na původní historické a kulturní vymezení území. Výsledná elektronická podoba mapy ve formátu KML, zpracovaná například na podkladu Google Maps podle přístupu Regionu Slovácko, by dle mého názoru byla vhodnější pro zobrazení různých turistických informací, než jak je tomu v případě stávající pomalu reagující mapové aplikace, kterou jsou internetové stránky tohoto sdružení doplněny v současnosti (leden 2014). 41

42 5 WEBOVÉ MAPY Období zhruba posledních dvou desetiletí, charakteristické rychlým rozvojem informačních technologií (IT) a nástupem internetu, který se postupem času otevřel obrovskému množství světové populace, je podle Cartwrighta [4, s. 48] možné chápat jako určitou revoluci na poli kartografie. Ten toto tvrzení opírá především o rychlost a dostupnost, s jakou je možné kartografické produkty distribuovat ke koncovým uživatelům elektronicky prostřednictvím internetu. S tímto trendem souvisí také zásadní změna v samotné tvorbě map, které se v současnosti zpracovávají téměř výlučně elektronicky s využitím specializovaného softwaru (SW) a jsou dostupné spíše než ve formě klasické analogové (papírové) mapy především ve formě mapy digitální (elektronické). Digitální mapu obecně je možné definovat jako digitální záznam obsahu a konstrukčních (případně jiných) prvků mapy, které je možno vizualizovat a zpracovávat pomocí počítačového systému [15]. Za výhody digitálních map oproti mapám analogovým je možné jmenovat zrychlení, zlevnění a zefektivnění jejich tvorby, širokou dostupnost, rychlejší a flexibilnější servis (jejich snadná kompletní aktualizace), zmenšení fyzických prostorů určených pro ukládání těchto map, nárůst jejich přesnosti díky poklesu pravděpodobnosti lidské chyby, apod. [35]. Obrovskou část digitálních map tvoří tzv. internetové (webové) mapy, které jsou šířeny prostřednictvím celosvětové sítě Internet, resp. její součásti World Wide Webu (WWW). Tento segment digitálních map se od nástupu internetu velmi rozšířil a je významný především díky nezávislosti na platformě, dostupnosti po celém světě či jednoduchému způsobu ovládání [36]. 5.1 Klasifikace webových map Mapy na Webu je možné členit z nejrůznějších úhlů pohledu jako je například členění podle obsahu, měřítka, koncepce, formy vyjádření skutečnosti, atd. [20, s ]. Pro potřeby této diplomové práce je však vhodné členit webové mapy podle Kraaka [11, s. 3], který je dělí na dvě základní skupiny mapy statické a mapy dynamické - přičemž obě skupiny ještě dále vnitřně člení na interaktivní a neinteraktivní. Toto dnes již klasické členění je znázorněno na obrázku níže a následně je podrobněji rozebráno. Obr. 17: Klasifikace webových map podle Kraaka. Vlastní zpracování, úprava podle [11, s. 3]. 42

43 Mapy statické jsou v podstatě rastrové soubory ve formátech GIF, JPEG, PNG (Graphics Interchange Format, Joint Photographics Expert Group, Portable Network Graphics), které jsou vloženy do HTML stránky (HyperText Markup Language) a znázorňují vlastní mapové pole pouze v jednom náhledu. Jejich obsah se při přiblížení či oddálení (zoomu) nemění, ale mění se pouze velikost rastru zobrazení. V takovém případě se mapa chová na stejném principu jako rastrová digitální fotografie a implicitně se hovoří o tzv. statickém zoomu [57]. Nejjednodušší dynamické mapy podle Kraaka [11, s. 4] využívají jednoduchých animací, které jim umožňuje například rastrový formát GIF v podobě sekvence po sobě jdoucích obrázků. Pokročilejší dynamické mapy nabízejí uživateli možnost tzv. dynamického zoomu, který při zvětšení či zmenšení určitého výřezu mapového pole mění dynamicky obsah mapy, který se automaticky generuje. Se zvětšením výřezu mapy se do mapového pole zobrazují jednotlivé dílčí vrstvy mapy s detailnějším obsahem, nebo vrstvy, které v malých měřítcích chybí, se nově zobrazují. Při použití opačné funkce zoomu zmenšení pak vrstvy procházejí generalizací, případně zcela mizí ze zobrazení [57]. Pokud webové mapy umožňují uživateli nějakým způsobem ovlivnit zobrazení, mapový obsah, či pokud prvky znázorněné v mapovém poli poskytují možnost získání dalších informací o nich v oblasti jejich výskytu, pak je možné mluvit o mapách interaktivních. Ty totiž disponují možnostmi pro komunikaci aplikace (mapy) s uživatelem, kdy uživatel může pomocí ovládacích prvků mapou pohybovat, mapu zvětšovat či zmenšovat, měnit její vzhled, a tím ji ovlivňovat [35]. V případě, že webové mapy neposkytují zmíněné interaktivní prvky, jedná se o mapy neinteraktivní, určené pouze k prohlížení (view only). Příkladem statické interaktivní mapy může být např. tzv. image mapa neboli klikací mapa (clickable map), která je rozdělena na několik celků, které při kliknutí na některý z nich provedou danou akci. Fungují tak jako určité rozcestníky, které uživatele přesměrují například na stránky s podrobnějšími informacemi, týkajícími se území, na které uživatel klikl myší. Vrcholem webových map jsou podle Kraaka [11, s. 4] dynamické interaktivní mapy, které mění svůj obsah podle požadavků uživatele. Ty lze vytvořit například s pomocí JavaScriptu, Javy, Flashe apod. Ve zkratce je tedy možné typy webových map podle Kraaka shrnout následovně: Mapy statické neinteraktivní nemění nijak svůj obsah, jsou stále velmi rozšířenou formou webových map ve formě rastrových obrázků. Často se jedná o reprodukce analogových map (naskenované mapy). Mapy statické interaktivní nemění nijak svůj obsah, ale umožňují interaktivitu mezi mapou a jejím uživatelem (posun, zoom, odkazování). Typickým příkladem je image mapa. Mapy dynamické neinteraktivní svůj vzhled sice mění, ale není možné uživatelem do jejího chodu zasahovat a ovlivňovat jej. Příkladem může být sekvence po sobě jdoucích obrázků ve formátu GIF (animovaná mapa). 43

44 Mapy dynamické interaktivní svůj vzhled mění podle požadavků jejího uživatele. Obr. 18: Ukázky typů webových map. Převzato a upraveno podle [57] Pro potřeby této diplomové práce je stěžejní se blíže seznámit s mapami interaktivními, protože v souladu se zadáním práce by měla budoucí aplikace patřit do skupiny dynamických interaktivních map. 5.2 Interaktivní mapy Prvními předchůdci moderních interaktivních map byly podle Cartwrighta [4, s. 22] počátkem devadesátých let tzv. hypermapy, které byly distribuovány především pomocí nového média CD-ROMu, a které představovaly interaktivní digitální multimediální mapu. Byly to digitální mapy, které obsahovaly odkazy na další typy médií (národní hymny, vlajky, obrázky, grafy, textové informace). Umožňovaly uživateli interaktivně přistupovat k dostupným datům, ale mapy samy o sobě byly limitovány z pohledu funkcionality [13, s. 8]. Podobný koncept, tzv. HyperGeo model byl popsán v roce 1995 jako dynamická mapa, vygenerovaná podle dotazů uživatele. Příkladem multimediálního kartografického produktu distribuovaného na CD-ROMu může být The Image of the World: An interactive exploration of ten historic world maps z roku Přístup k jednotlivým mapám se děje přes úvodní obrazovku obsahující odkazy na tyto dílčí mapy. Zobrazení je doplněno textem a audionahrávkami s komentáři k jednotlivým mapám [71]. 44

45 Nedlouho po nástupu CD-ROMu se spolu s rozšířením internetu a především World Wide Webu změnil i způsob přenosu informací ke koncovým uživatelům. Nové prostředí umožnilo postupně vznik dynamických interaktivních map, které oproti původním hypermapám jsou z hlediska interaktivity, dostupnosti a snadnosti aktualizací technologicky velmi vysoko. Podle Petersona [14, s. 42] interaktivní webové mapy umožňují uživatelům dotazovat se na jejich části a podle tohoto dotazu dostat adekvátní odpověď. Může to být ve formě jiné mapy, dalšího média (zvuk, obrázek, animace) nebo databázové či metadatové informace. Umožnění uživateli získat přístup k těmto informačním vrstvám se děje v rámci map skrze mapové rozhraní (Peterson uvádí map interface ). Uživatelé si pomocí tohoto rozhraní nastaví mapu podle jejich osobních preferencí. Toto mapové rozhraní zahrnuje veškeré ovládací prvky dané interaktivní mapy a umožňuje s jejich pomocí uživateli interaktivně pracovat s mapovým obsahem. Toto rozhraní je dle mého názoru totožné s termínem grafického uživatelského rozhraní (Graphical User Interface - GUI) v obecném pojetí, které umožňuje ovládat počítač prostřednictvím myši pomocí interaktivních grafických ovládacích prvků, jako jsou například menu, ikony, tlačítka, posuvníky, atd. V případě webových map je možné rozlišit jejich interaktivní rozhraní nebo interaktivní obsah. V případě interaktivního rozhraní tedy jde o ovládací prvky mapy jako je posun nebo zoom. Interaktivním obsahem je například myšleno vypisování informací při kliknutí, nebo jiná akce, kterou vyvolal uživatel mapy [23]. Značná obliba interaktivních map a jejich boom se podle Iana Muehlenhause [13, s ] objevil s dalším vývojovým stupněm Webu, označovaným jako Web 2.0. Toto označení bylo zpopularizováno Timem O Reillym [69] na konferenci O Reilly Media Web 2.0, konané v roce 2004, a od té doby víceméně zlidovělo. Ačkoliv tento název evokuje spíše dojem uvedení zcela nové verze World Wide Webu, spojené s přijetím nových technických specifikací, jedná se pouze o změnu přístupu, jakým je obsah WWW stránek vytvářen a užíván. Web 2.0 reprezentuje změnu z nízké úrovně interaktivity mezi uživatelem a Webem obecně k vysoké úrovni interaktivity a manipulace s obsahem Webu ze strany uživatele. Uživatelé již nejsou pouhými pasivními čtenáři webových stránek, ale sami se na jejich obsahu mohou podílet a vytvářet obsah zcela nový. Typickým příkladem jsou blogy nebo sociální sítě (např. Facebook, Twitter), které jsou založeny na tom, že uživatelé jsou členy určité virtuální komunity a obsah stránek tak ovlivňují a vytvářejí především oni sami například prostřednictvím sdílení multimédií (fotky, video, text). Muehlenhaus dodává, že například prostřednictvím tzv. mash-upů aplikací založených na komerčních podkladových mapách, které jsou překryty obsahem vytvořeným běžnými uživateli, Web 2.0 umožnil, aby se běžní uživatelé stali tvůrci obsahu Webu i v rámci odvětví webové kartografie. Jako příklad uvádí uvedení mapového portálu Google Maps společností Google v roce 2005 a zpřístupnění aplikačního programového rozhraní (API) pro tvorbu těchto mash-upů; a dále formátu KML pro popis a vizualizaci geografických dat v rámci tohoto prostředí. Viz oddíl Podle Cartwrighta [4, s ] již doba pokročila natolik, že v současnosti možná nastal okamžik, kdy by se měla přizpůsobit definice mapy současné úrovni technologického vývoje na poli webové kartografie. Termín mapa by podle jeho názoru mohl být redefinován a měl by se vztahovat pouze k interaktivním mapám. Tvrdí, že pokud obrazovou prezentaci prostorových informací není možné ovlivňovat samotným 45

46 uživatelem, pak se nejedná o mapu. Stejně tak pokud podle něj aplikace nevykazuje prvky interaktivity, již ji z pohledu současného technologického vývoje neoznačuje slovem mapa. Z jeho názoru je tak poměrně jasné, že jednoduché statické mapy ve formě rastrového obrázku, jejichž obsah se nijak nemění, jsou dávno věcí minulosti a současnost a budoucnost webových map se zcela opírá o mapy dynamické a interaktivní. 5.3 Základní datové formáty používané na Webu Nejzákladnějším datovým formátem používaným na Webu je podle Kraaka [11, s. 76] dokument ve formátu HTML (HyperText Markup Language), což je značkovací jazyk pro vytváření webových stránek. Definuje příkazy pro formátování hypertextových dokumentů. V podstatě se jedná o prostý text, který obsahuje tzv. tagy. Ty dělí dokument do nadpisů, odstavců, odkazů apod. Tyto tzv. tagy pak využívá prohlížeč k interpretaci dokumentu. Formát HTML podporuje hypermédia, tedy média, která odkazují na jiná. Tím se rozumí obrázek, animace, hudba, video, audio. HTML je možné vytvářet prostřednictvím jednoduchých textových editorů od klasického Poznámkového bloku přes strukturní editory jako PSPad, Gedit, EasyPad či Notepad++ až po sofistikované editory WYSIWYG (What You See Is What You Get) vhodné spíše pro začátečníky (napíše se v nich text, přidají se obrázky a editor následně HTML tagy doplní sám). Do strukturních editorů se naproti tomu vkládá přímo zdrojový kód, ale editory práci usnadňují například barevným oddělením struktury tohoto zdrojového kódu. Základní členění formátů pro webovou grafiku je na rastrové formáty a vektorové formáty. Vektorové formáty vycházejí především z jazyka XML (extensible Markup Language). Jejich výhodou je snazší manipulace s výstupem, protože je tvořen v podstatě jen textem uvnitř tagů. Tato výhoda je na druhé straně kompenzována nutností doinstalovat v některých případech pluginy pro pochopení a interpretaci určitého formátu webovým prohlížečem. Níže jsou stručně popsány některé případy datových formátů Rastrové formáty Nejpoužívanější rastrové formáty na Webu jsou GIF, JPEG a PNG. PNG je jediným oficiálním doporučením W3C (World Wide Web Consorcium) pro bitmapovou grafiku na Webu. Podporuje až 32bitovou grafiku a je považován za nástupce GIFu, který byl vyvinut už v roce 1989 společností Compuserve. Ten podporuje 8bitovou grafiku, umožňuje průsvitnost a také podporuje již zmíněnou animaci tím, že může obsahovat sekvenci několika obrázků za sebou. Jak PNG, tak GIF využívají při ukládání bezztrátové komprese pro snížení velikosti souboru, která nerozmazává hrany. Formát JPEG je spíše než pro rastrovou grafiku určen pro fotografie a obrázky se značným množstvím barev a odstínů. Podporuje 24bitovou grafiku. Pro zmenšení velikosti souboru používá ztrátovou kompresi, která rozmazává hrany a není tak pro prezentaci map na Webu vhodná [74]. Rastrové formáty nejsou nijak interaktivní. Podobu rastrových formátů navíc není možné v prostředí Webu nijak měnit. Proto pokud by měl uživatel zájem změnit symboliku určitého prvku, musel by celou mapu vytvořit znovu s novými symboly. Oproti vektorovým formátům je hlavní výhodou rastru podpora v jednotlivých prohlížečích. Bez nutnosti instalace pluginů je tak možné zobrazit zmíněné formáty v jakémkoliv webovém prohlížeči [23, s. 21]. 46

47 Formátů GIF a PNG je v rámci webové kartografie vhodné použít pro ikony, navigační tlačítka, loga, či přímo jako formát pro statickou mapu (nejvhodnější je PNG). Formátu JPEG se naproti tomu používá spíše pro různé grafické marginálie formou fotografií nebo pro družicové snímky XML Před samotným oddílem s popisem vektorových formátů, které se ve webové kartografii objevují především, je poměrně důležité zmínit formát XML, který popisuje strukturu elektronických dokumentů, a který tvoří základ pro většinu současných vektorových formátů. XML je oficiální doporučení W3C konsorcia z roku 1998, jak vytvářet značkovací jazyky. Je to tedy jakýsi metajazyk používaný pro popis jiných konkrétních jazyků právě na základě tohoto XML formátu. Podle stránek W3SCHOOLS [54] je to formát určený k přenosu a ukládání dat (namátkou například zmíněný formát HTML je uzpůsoben k vizualizaci těchto dat). XML sice sestává podobně jako HTML z tagů, elementů, atributů a textu, ale dovoluje uživateli definovat třídy podle vlastního schématu pomocí vlastních názvů tagů a atributů. V případě jiných konkrétních jazyků založených na XML je potřeba omezit svobodu užívání jmen pro tagy a atributy, aby byl splněn požadavek na přenos mezi aplikacemi a uživateli [14, s. 173]. K tomu slouží Document Type Definition (DTD), což je soubor pravidel, podle kterých se má XML soubor tvořit a vždy by měl splňovat všechny jeho podmínky. Ukázka zápisu ve formátu XML je na Obr. 19 níže. Obr. 19: Ukázka jednoduchého XML kódu. Převzato z [54] Vektorové formáty na základě XML Vektorové formáty se od formátů rastrových odlišují tím, že obrazový výstup je složen ze základních, přesně definovaných útvarů, jako jsou body, přímky, křivky a mnohoúhelníky. Tyto formáty také mají oproti formátům rastrovým některé výhody. Například je možné pracovat s každým objektem v obrázku odděleně, ale především z vizuálního pohledu při zmenšování či zvětšování je i pouhým okem viditelné, že nedochází ke ztrátě kvality výsledného obrazu SVG SVG (Scalable Vector Graphics) je značkovací jazyk a formát pro popis 2D (nejen) vektorové grafiky ve formátu XML. Od roku 2001 se navíc jedná o oficiální doporučení W3C pro vektorovou grafiku v prostředí WWW. Kromě výše uvedených obecných vlastností vektorových formátů má SVG navíc tu výhodu, že každý jeho element a každý atribut v SVG může být animován a podporuje také kaskádové styly CSS (Cascade 47

48 Style Sheet). Kromě vektorové grafiky dokáže pracovat i s grafikou rastrovou a textem [84]. Obr. 20: Ukázka jednoduchého SVG kódu, který vytvoří výsledný útvar. Převzato z [84] VML VML (Vector Markup Language) je další jazyk pro popis vektorové grafiky pomocí XML. Obecně je jednodušší než SVG, má méně vyjadřovacích prostředků. Byl vytvořen společností Microsoft a předložen v roce 1998 konsorciu W3C. Nakonec však byl konsorciem W3C upřednostněn formát SVG jako standard pro vektorovou grafiku a od té doby význam VML postupně upadal. Původně byl implementován prohlížeči Microsoft Internet Explorer od verze 5 až 9. Ve verzích pozdějších od něj již bylo upuštěno a v současnosti se již nevyvíjí. Obr. 21: Ukázka jednoduchého VML kódu, který vytvoří modře vyplněnou elipsu. Převzato z [87] HTML 5 Formát HTML 5 není primárně vytvořen pro popis vektorové grafiky, ale pro tvorbu webových stránek. Vznikl výsledkem spolupráce mezi W3C a Web Hypertext Application Technology Working Group (WHATWG) a byl vytvořen za účelem poskytnutí bohatého webového obsahu bez nutnosti instalovat dodatečné pluginy do webového prohlížeče. S uvedením specifikace HTML 5 se tak nově naskytla příležitost tvořit vektorovou grafiku přímo ve webové stránce prostřednictvím skriptovacích jazyků na straně klienta, a to pomocí tagu canvas. Kromě možnosti kreslení vektorové grafiky vzniklo i několik nových tagů pro snadnou podporu multimédií, např. video a audio pro vkládání videí, resp. zvukových stop [51]. 48

49 5.3.4 Formáty pro geografická data Formáty vyjmenované výše sice popisují vektorovou grafiku na Webu, ale nebyly pro použití ve webových mapách primárně vytvořeny. Formáty uzpůsobené k ukládání a správě přímo prostorově vztažených dat představují například formáty GML a KML GML GML (Geography Markup Language) je XML gramatika definovaná konsorciem OGC (Open Geospatial Consorcium) pro vyjádření geografických objektů. Od roku 2007 standardizován jako ISO Slouží jako modelovací a výměnný jazyk pro geografické systémy na internetu. Samotný koncept je velmi obecný a zahrnuje kromě vektorů také senzorová data a coverage. Schopnost integrovat všechny formy geografických informací v rámci jednoho formátu je klíčovou schopností GML. V souladu s tím, aby jej bylo možné použít pro popis geografických dat, vzniklo tzv. GML Schema, které umožňuje uživatelům popsat geografická data skládající se z bodů, linií či ploch. Použitím tzv. aplikačních schémat, což jsou speciální extenze GML, je pak možné blíže jednotlivé typy těchto prvků podrobně specifikovat. Uživatelé tak mohou popisovat přímo fyzické entity - například infrastrukturní prvky v dopravě (namísto linií popisují konkrétně silnice, dálnice, mosty, apod.). Interoperabilita je pak zajištěna při používání stejných aplikačních schémat v rámci komunity uživatelů. Při výměně dat mezi různými geografickými systémy pak budou stejné prvky infrastruktury vyjádřeny stejně. Například silnice zůstanou silnicemi [65]. Obr. 22: Ukázka GML kódu, který definuje parametry polygonu, bodu a linie. Převzato z [65] KML Keyhole Markup Language je další formát na základu XML a na rozdíl od GML, který slouží pro přenos a popis geodat, je KML určen především k vizualizaci těchto geodat v prostředí 3D virtuálních glóbů, 2D mapových aplikací webových prohlížečů a ve 2D prostředí mobilních aplikací. Roku 2008 se stal ve verzi 2.2 standardem OGC. Původně byl vyvinut firmou Keyhole, Inc. pro její virtuální glóbus Keyhole Earth Viewer, ale v roce 2004 ji koupila firma Google, Inc. a produkt přejmenovala na Google Earth. Samotný formát KML je tak určen pro vizualizaci především v prostředí aplikací vyvíjených společností Google. Používá souřadnicový systém WGS84 (World Geodetic System 1984) a vzhledem k tomuto faktu i zmíněné možnosti zobrazení dat ve 3D tak tento formát pracuje i se třetím rozměrem (výškou nad zemským povrchem). Má velké možnosti použití. Umí vizualizovat různé prvky spojené se zemským povrchem (body, linie, plochy) a doplnit k nim popisky; umožňuje definovat posun pomyslnou kamerou v prostoru nad 49

50 povrchem Země a v rozličných pozorovacích úhlech; umí vizualizovat 3D modely objektů na Zemi (například budovy), umožňuje vložit překryvné obrázky přímo do aplikace Google Earth, apod. V této aplikaci je také možné soubory formátu KML přímo pohodlně vytvářet a upravovat jejich vizuální podobu, stejně tak definovat styly znázorňovaných prvků, vkládat do popisu KML souborů HTML tagy včetně možnosti vkládat obrázky či odkazy, apod. [66]. V případě nouze je eventuálně možné vytvořit soubor KML přímo v poznámkovém bloku. Další možnost vytvoření je například v prostředí ArcMap - exportem souborů ve formátu SHP (shapefile) přímo do KML. Soubory ve formátu KML je také možné komprimovat kvůli zmenšení velikosti souboru do formátu KMZ, který bez problémů přečte a vizualizuje jak Google Earth, tak portál Google Maps při vložení prostřednictvím API. Obr. 23:Ukázka KML kódu, který vytvoří jednoduchý bodový symbol umístěný v oblasti města New York. Převzato z [66] Vektorové formáty bez XML základu Zmíněné vektorové formáty byly vytvořeny na základě jazyka XML. Existují ale některé další formáty, které umožňují zobrazit grafiku i bez toho, aby byly vystavěny na základě jazyka XML. Mezi ně patří například možnost využití formátu PDF (Portable Document Format). Je možné jej uložit jako vrstvený dokument a při jeho zobrazení je možné jednotlivé grafické vrstvy zapnout či vypnout a tím ovlivnit například obsah mapy. Jako typický příklad je možné uvést využití exportu mapy do formátu PDF v programu ArcMap a její následné otevření například v programu Adobe Reader. Při zobrazení tohoto dokumentu ve webovém prohlížeči je pak potřeba nainstalovat plugin od společnosti Adobe. Další možností je využít formátu SWF (Shockwave Flash), což je formát pro přidávání interaktivity, animací a videí na WWW stránky. Kromě toho zprostředkovává také vektorovou grafiku a text. Děje se tak skrze Adobe Flash Player, který je nutné nainstalovat do prohlížeče jako zásuvný modul, aby mohl fungovat. Flashové aplikace a animace je možné zpracovávat pomocí jazyka ActionScript (podobný JavaScriptu). Flash Player je v současnosti zastoupen až v 98 % desktopových zařízení připojených k internetu [85]. 50

51 5.4 Současné publikování map na Webu Jak již bylo zmíněno v úvodu kapitoly, především rychlost a dostupnost, s jakou je možné kartografické produkty distribuovat ke koncovým uživatelům elektronicky prostřednictvím internetu, jsou oproti mapám analogovým těmi největšími výhodami a díky těmto vlastnostem jsou tak webové mapy dostupné uživatelům ve zlomku času od jejich vytvoření. Pro samotnou publikaci map na Webu je však zapotřebí splňovat určité základní podmínky. Tou první a nejdůležitější podmínkou je mít přístup k počítači s připojením k internetu. Další podmínkou je mít nainstalovaný program, díky kterému bude uživateli umožněno přistupovat k internetu. Tímto programem se myslí webový prohlížeč, díky kterému bude skrze protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol) komunikováno s webovým serverem, jako zprostředkovatelem internetového obsahu. Základní možností, jak publikovat jednoduchou mapu v prostředí WWW je prosté nahrání statické mapy na Web jako obyčejný rastrový obrázek. Toto jednoduché, a dnes z pohledu webové kartografie již značně nedostačující, řešení umožňuje prohlížet pouze statické (v případě použití animovaného GIFu dynamické), view-only mapy. Od doby, kdy bylo vrcholem prosté nahrání rastrového souboru znázorňujícího nějakou mapu na Web, již doba pokročila kupředu a možností, jak publikovat moderní interaktivní mapy ve webovém prostředí, je v současné době několik. Uživatel může publikovat například svou mapu prostřednictvím k tomu určených mapových serverů; využít aplikačních programových rozhraní, která poskytují různé mapové portály pro tvorbu webových aplikací nad podkladovými mapami těchto mapových portálů; či vytvořit mapu prostřednictvím opensourcových javascriptových knihoven nabízejících API, které využívají potenciálu formátů HTML5 a CSS3 a umožňují uživatelsky nadefinovat obsah a symboliku webové mapy a vykreslit ji na mapových podkladech získaných z různých zdrojů [68] Mapové servery Pro publikování jakýchkoliv dat v prostředí WWW je nutné, aby existoval server, na kterém jsou data uložena, a klient, který si data poskytnutá serverem následně zobrazí [23, s. 30]. Pro webové mapy se využívá možností, které nabízejí specializované mapové servery, a to hlavně pro rozšíření možností, jak s geodaty pracovat (například podpora vybraných vektorových a rastrových formátů, souřadnicových systémů, apod.). Mapový server se vyznačuje tím, že na základě klientského dotazu odešle zpět uživateli unikátní mapu, která vznikla jako výsledek dotazu, sestaveného z jednotlivých prvků obsažených v databázi [56]. Každý obraz mapy je tak vždy nově vygenerován přesně podle dotazů od klienta. Mezi známé mapové servery je možné zařadit MapServer, GeoServer, QGIS MapServer, případně komerční ESRI (Environmental Systems Research Institute, Inc ) mapové servery. Předností mapových serverů je univerzálnost jejich použití. Tvůrce mapy není omezen použitou platformou (Windows, Linux, Mac OS, apod.), ani skriptovacím a vývojovým prostředím (PHP (Hypertext Preprocessor), JavaScript, Python, apod.) [56] GeoServer Příkladem konkrétního mapového serveru může být GeoServer. Jeho počátky se datují do roku 2001, kdy vznikl jako nástroj pro sdílení geodat. Výhodou je, že je 51

52 distribuován jako opensource a není omezen platformou, je tedy možné jej nainstalovat na jakýkoliv operační systém. Je založený na Javě, používá otevřených OGC standardů (například Web Map Service (WMS)) a umí vytvořit mapy v různých výstupních formátech [91]. Je postavený na základě GeoTools, což je v podstatě Java knihovna, implementující OGC specifikace pro práci s prostorovými daty [32]. GeoServer podporuje množství jak rastrových, tak vektorových formátů (PNG, GIF, SVG, KML, Shapefile, apod.). Vizualizace probíhá přes SLD (Styled Layer Descriptor), což je specifikace OGC, založená na XML. GeoServer umožňuje použití Google Maps a Google Earth, export do KML nebo GML. Podporuje také připojení databází, například Oracle, MySQL, apod. Výhodou tohoto řešení je především jeho rozsáhlá dokumentace Aplikační programová rozhraní W3SCHOOLS definuje aplikační programové rozhraní jako specifikaci, kterou používají softwarové komponenty ke vzájemné komunikaci, a která umí popisovat způsoby, jakými jsou prováděny určité konkrétní úkoly [47]. API ve smyslu webové kartografie je soubor naprogramovaných funkcí, potřebných k práci s mapou, vloženou na libovolné vlastní webové stránky. Aplikační programová rozhraní využívají pokročilejších technologií, jako je například AJAX (Asynchronous JavaScript and XML). Nejedná se o název nového programovacího jazyka, ale spíše o nový způsob, jak využít již existující standardy. AJAX označuje technologii, která umožňuje prohlížeči komunikovat s webovým serverem, vzájemně si vyměňovat data, aniž by muselo dojít ke znovunačtení stránky při změně jejího obsahu [34]. Příkladem použití technologie AJAX jsou například našeptávače ve vyhledávacích oknech webových portálů, které podle zadaných prvních písmen ihned nabízejí nejhledanější výrazy (Google, Seznam, YouTube, apod.). V prostředí mapových portálů (Google Maps, Mapy.cz, apod.) využití této technologie umožnilo dynamicky načítat podkladovou mapu bez aktualizace webové stránky [75, s. 22] [16, s. 3]. Nástup této technologie zapříčinil vznik velkého množství interaktivních webových aplikací. Obecný princip zajištění funkcionality vlastní mapové aplikace vzniklé s využitím aplikačního programového rozhraní spočívá ve spolupráci HTML, CSS a JavaScriptu. Rastrové dlaždice (reprezentující obraz mapy) se načítají na pozadí díky AJAXu a následně jsou vloženy do elementu div v HTML stránce. Při ovládání mapy v prohlížeči posílá API údaje o nových zeměpisných souřadnicích a úrovni zoomu a AJAX zajišťuje vykreslování nových dlaždic bez nutnosti HTML stránku neustále aktualizovat. Základ API tvoří javascriptový kód, který obsahuje třídy, metody, funkce a jejich parametry, které určují, jak se mapa bude chovat [16, s. 3]. Aplikační programová rozhraní jsou v současnosti dostupná pro české i zahraniční mapové portály a umožňují prostřednictvím JavaScriptu nad mapovými podklady vytvářet pokročilé mapové aplikace pro zobrazení nejrůznějších témat. Použitím těchto API je tak možné původně základní mapu z mapového portálu obohatit o další prvky interaktivity, a to jak o interaktivní rozhraní (například rozšířené možnosti ovládání mapy, uložení aktuální pozice mapového výřezu nad určitou oblastí za účelem rychlého navrácení k této pozici, apod.), tak o interaktivní obsah (vložení vlastních mapových tematických vrstev, překryvných obrázků, apod.) 52

53 Existují však také opensourcové knihovny založené na JavaScriptu, které poskytují API, která nejsou omezena pouze na použití podkladových map komerčních společností, ke kterým tyto společnosti poskytují k tomu určená API (typicky například Google Maps API a podklad Google Maps). Tato řešení umožňují uživatelsky definovat obsah a symboliku webové mapy a vykreslit ji na mapových podkladech získaných z různých zdrojů. Příkladem takové opensourcové javascriptové knihovny může být například knihovna Leaflet [58] nebo OpenLayers (v nově vyvíjené verzi 3) [68] Google Maps JavaScript API v3 Příkladem mapové služby s API je veřejně dostupné API od společnosti Google pro použití nad mapovými podklady z mapového portálu Google Maps. Je možné říci, že toto API je jakýmsi průkopníkem v oblasti aplikačních programových rozhraní používaných nad daty z mapových portálů. Už jenom z toho důvodu, že Google Maps jsou globálním mapovým portálem (oproti například českému portálu Mapy.cz), lze očekávat, že zastoupení mapových aplikací, které vznikly na podkladu Google Maps s využitím jejich API, bude tvořit globálně poměrně velký podíl oproti aplikacím vzniklým na bázi jiných mapových portálů a s nimi souvisejících API. Gabriel Svennerberg v knize Beginning Google Maps API 3 uvádí [16, s. 1], že v roce 2010 bylo 43 % všech mapových tzv. mash-upů (tedy aplikací, které využívají kombinaci dat nebo funkcionality ze dvou a více zdrojů) vytvořeno právě s využitím Google Maps API. Pro porovnání tehdy druhé nejpoužívanější API Bing Maps dosáhlo podílu pouhých 3 % na tvorbě těchto mash-upů. Ještě předtím, než veřejné mapové API od Googlu spatřilo světlo světa, již někteří uživatelé zjistili, jak se infiltrovat do Google Maps a tyto mapové podklady vložit přímo na své komerční stránky. Tyto množící se případy vedly společnost Google k závěru, že je potřeba vytvořit veřejně přístupné API pro prostředí Google Maps. První veřejné mapové API od Googlu tak spatřilo světlo světa již v červnu 2005, nedlouho po vydání Google Maps (viz podkapitola 5.5). Toto období je možné dle Svennerberga označit za revoluci, která odstartovala novou éru mash-upů. Současná verze API je ve verzi 3, její vývoj byl oficiálně ohlášen na konferenci Google již v květnu Obr. 24: Ukázka základního kódu v JavaScriptu, který vytvoří jednoduchou mapu, která je uvedena na Obr. 25 níže. Převzato z [48]. 53

54 Obr. 25: Ukázka mapy, která vznikla výsledkem javascriptového kódu, uvedeného v Obr. 24. Převzato z [48]. K podrobnému popisu funkcí a seznámení se s obsahem těchto javascriptových kódů je v případě Google Maps API v3 na Webu dostupná velmi podrobná a přehledná dokumentace [44] a rozsáhlé fórum [37] OpenLayers Konkrétním příkladem opensourcové javascriptové knihovny je OpenLayers. Jedná se o projekt společnosti OSGeo a jeho počátky sahají do roku Aplikace OpenLayers je na začátku prázdná, a je tak nutné programátorem vložit mapový obsah. Jak již bylo řečeno, výhodou je možnost volby podkladové vrstvy z různých zdrojů. Pomocí jednoduchých příkazů je také možné přidat do mapy data nejrůznějších formátů, jako je například KML, GML či GeoJSON. Je možné také použít vrstev poskytovaných pomocí WMS či WFS (Web Feature Service). Data lze také připojit přímo z disku [89]. Velkou výhodou je možnost nastavení symboliky pomocí SLD souboru, či použít příkazu OpenLayers.Symbolizer přímo v kódu. Knihovna OpenLayers nabízí velké množství funkcí, díky kterým je možné v mapovém poli, kromě využití standardních ovládacích prvků mapy, navíc například kreslit, editovat vektorové vrstvy, přepínat vrstvy, apod. Protože se jedná o opensource, je také možné všechny nástroje upravovat zásahem do originálního kódu. Použité API je možné stylovat pomocí vloženého CSS souboru, díky čemuž je tak možné si vzhled aplikace přizpůsobit podle vlastních preferencí [23]. V současnosti vyvíjená verze OpenLayers 3 vzniká přepisováním původní verze a začleněním nových technologií, které umožňují využití potenciálu HTML5 a CSS3. Vytvoření mapy s novou verzí je oproti minulé verzi rychlejší a výsledný kód je přehlednější [89, s. 40]. 54

55 5.5 Google Maps Z důvodu požadavku na tvorbu elektronické mapy Slovácka, ve formě souborů KML, které by bylo možné například vložit a prohlížet nad podklady Google Maps, je vhodné si prostředí tohoto mapového portálu stručně představit Historie Mapový portál Google Maps byl uveden do provozu v únoru Uvedení této služby bylo podle Svennerberga [16, s. 2] revolučním počinem, který umožnil ovládat mapu v prostředí webového prohlížeče pouhým přidržením tlačítka myši nad mapou a tažením po mapovém poli (drag & drop), což bylo do té doby nevídané. Tehdejší řešení webových map bylo drahé a opíralo se o speciální mapové servery, které navíc nedosahovaly stejné úrovně interaktivity jako nově představené prostředí mapového portálu Google Maps. Původně byly Google Maps vytvořeny dvěma bratry z Dánska, Larsem a Jensem Rasmussenovými, kteří spoluzakládali společnost Where 2 Technologies, která byla zaměřena na tvorbu různých mapových řešení. Tato společnost byla následně skoupena společností Google v říjnu 2004 a nedlouho po tomto kroku pak oba bratři vytvořili Google Maps, které se postupem času rychle dostaly do povědomí celého světa Mapové podklady V současnosti mapové podklady pokrývají prakticky celý svět, rozdíly jsou ovšem patrné v kvalitě dat nad určitými oblastmi. V důsledku toho, že se jedná o globální mapový portál, je možné konkrétně v českých podmínkách narazit na mapový portál, který poskytuje přesnější mapové podklady, než nabízí Google Maps. Jedná se například o Mapy.cz, což je mapový portál, který se zaměřuje primárně na zobrazení území České republiky, a díky častější aktualizaci a přesnějším použitým zdrojům má z tohoto pohledu spolehlivější data. Stejně tak nabízí navíc i některé další tematické mapové vrstvy, které Google Maps neposkytuje (například Turistickou mapu, Cykloturistickou mapu, či Historickou mapu na základě mapových podkladů z Druhého vojenského mapování) [60]. Google Maps nabízejí (v porovnání s dalšími mapovými portály) poměrně standardní mapové vrstvy, tzn. satelitní mapu, obecnou mapu, terénní mapu, hybridní mapu (satelitní s popisky). Pro některé oblasti pak též možnost zobrazení mapy pod úhlem 45, apod. Zajímavým prvkem je také doplnění vizualizace o tzv. StreetView, které umožňuje prohlížet některé významné budovy, ulice či místa na Zemi z pohledu první osoby v 360 panoramatických snímcích, mezi kterými je možné plynule přecházet z jednoho na druhý. Kromě vyhledávání míst a adres po celém světě také mapový portál umožňuje vyhledat trasu a vypočítat vzdálenost mezi jednotlivými zadanými body s možností volby způsobu dopravy mezi destinacemi. Mapu je možno standardně doplnit informacemi o aktuálním počasí, o plynulosti dopravy, o mapu sítě veřejné dopravy ve velkých městech, či o fotografie zajímavých míst, což jsou volby dostupné z roletkového menu v pravém horním rohu mapového pole. 55

56 5.5.3 Způsoby ovládání Obraz v mapovém poli v tomto prostředí je možné standardně ovládat buď pomocí myši kliknutím na jednotlivé ovládací prvky (nástroj pro posun, zoom, StreetView, výběr zobrazení pomocí pravoúhelníku), případně pouze tahem myši (posun) či kolečkem (zoom); nebo například pomocí šipek na klávesnici (posun) či klávesami + - (zoom). Kliknutím pravým tlačítkem myši do mapového pole je možné získat dodatečné údaje například o GPS (Global Positioning System) souřadnicích daného místa, zvolit místo za počátek měření trasy, apod. Obr. 26: Ukázka grafického uživatelského rozhraní a mapového pole na portálu Google Maps. Převzato z [46] Kartografické zobrazení, souřadnicový systém a měřítko mapy Portál Google Maps vytvořil pro své mapy nové zobrazení, které vychází ze zobrazení Mercatorova. Pro zobrazení jsou použity vzorce pro Mercatorovo zobrazení na kouli, ale objekty mají souřadnice v systému WGS84 [89, s. 13]. Klasické Mercatorovo zobrazení je konformní válcové zobrazení v normální poloze, dotýkající se referenčního tělesa na rovníku. Po zobrazení povrchu koule na válec a po rozvinutí pláště válce do roviny vzniká pravoúhlá síť poledníků a rovnoběžek. Poledníky jsou zobrazeny ve stejných rozestupech, zatímco vzájemná vzdálenost rovnoběžek od rovníku směrem k pólům narůstá až do nekonečna. Stejným směrem narůstají i hodnoty zkreslení délek a ploch (viz Obr. 27). Díky této vlastnosti tak zobrazení neumožňuje znázornit zemské póly. Území na severní a jižní polokouli, která je možné ještě v Google Maps při tomto zobrazení postihnout, leží mezi cca 85 s.š. a 85 j.š. 56

57 Mapový portál Google Maps tedy používá zmíněný souřadnicový systém WGS84. Zeměpisné souřadnice jsou udávány v jednotkách zeměpisné šířky (latitude) a zeměpisné délky (longitude). Číselně jsou vyjádřeny v decimální formě, oddělené desetinnou tečkou (např (s.š.), (v.d.)). Měřítko mapy je ve standardní formě grafické, rozdělené na imperiální a metrické jednotky. Měřítko má tu vlastnost, že dynamicky mění svůj rozsah podle aktuální oblasti světa, která je zobrazena v mapovém výřezu. Obr. 27: Tissotova indikatrix pomůcka, která znázorňuje postup plošného a délkového zkreslení od rovníku směrem k pólům u Mercatorova zobrazení. Převzato z [62]. 5.6 Google Earth Prostředí virtuálního glóbu Google Earth je dalším z možných prostředí, kde publikovat výslednou mapu. Tohoto programu bude použito minimálně pro úpravu a vizualizaci dílčích KML souborů určených k prezentaci mapových výstupů, proto bude velmi stručně okomentováno i toto prostředí. Jak již bylo uvedeno u popisu formátu KML, Google Earth je 3D virtuální glóbus, původně vyvinutý firmou Keyhole, Inc a pojmenovaný Keyhole EarthViewer. Po skoupení Googlem byl produkt přejmenován na Google Earth a uvolněn v roce Podle oficiálních stránek Google Earth [76] tato aplikace používá k zobrazení (nejen) Země satelitní snímky, letecké snímky, data z geografických informačních systémů, a toto zobrazení doplňuje informacemi získanými z různých databází. Úroveň rozlišení a aktuálnost snímků je však v závislosti na zobrazeném území a různorodosti dodavatelů těchto dat různá. V tomto prostředí je možné vyhledávat místa, trasy, adresy, prohlížet satelitní snímky, terén, 3D budovy, využít Street View, vytvářet, vizualizovat a ukládat vlastní KML soubory, apod. Asi nejlépe možnosti a uživatelské rozhraní Google Earth shrnuje Obr. 31 s podrobným popisem funkcí níže. Aplikace používá tak jako Google Maps souřadnicový systém WGS84. V současné době je možné pomocí Google Earth Plug-inu a Google Earth API vložit aplikaci přímo do webového prohlížeče a využít tak možností, které nabízí desktopová verze Google Earth i v tomto prostředí [45]. 57

58 Obr. 28:Uživatelské rozhraní desktopové aplikace Google Earth. Převzato z [45]. 1 Panel hledání vyhledání míst, trasy; správa výsledků hledání, apod. 2 3D prohlížeč zobrazení (nejen) Zeměkoule a jejího terénu 3 Tlačítka panelu nástrojů umožňuje například vytvářet vlastní tematický obsah ve formátu KML. 4 Ovládací prvky navigace zoom, posun, nastavení pomyslné kamery nad terénem 5 Přihlášení k účtu Google 6 Street View zobrazení snímků na úrovni ulic 7 Panel Místa zde je možné třídit, upravovat, vizualizovat vlastní KML soubory, apod. 8 Vyhledávání míst možnosti rychlého vyhledávání v panelu vlastních míst (7). 9 Panel Vrstvy možnost zapínání a vypínaní tematického obsahu z databáze Google 10 Průvodce prohlídkou nabídka interaktivních prohlídek zajímavých míst z celého světa 58

59 6 HODNOCENÍ MAPOVÝCH APLIKACÍ VYTVOŘENÝCH S VYUŽITÍM GOOGLE MAPS JAVASCRIPT API V3 Projekt tvorby elektronické mapy Slovácka je svým způsobem specifický v tom, že se snaží popsat toto území ne pouze z jednoho, ale z několika vzájemně poměrně odlišných témat. Najít podobně zaměřený projekt, snažící se vymezit podobně neostře ohraničené území z několika rovin, navíc v prostředí Google Maps, případně Google Earth, se mi dohledat nepodařilo. Proto pro rešeršní část diplomové práce byly záměrně po dohodě s vedoucím práce vybrány některé konkrétní mapové aplikace, které splňují požadavek zadání alespoň do té míry, že vznikly na podkladu Google Maps a pro přidání vlastní tematické nadstavby využívají Google Maps JavaScript API v3. Jejich hodnocení bude provedeno s ohledem na konkrétní způsob využívání těchto map s cílem zjistit jejich vlastnosti, kvalitu a vhodnost pro daný účel [21, s. 153]. Získaný přehled těchto map a jejich funkcí tak může pomoci s případnou tvorbou vlastní mapové aplikace v tomto prostředí. Mapové aplikace budou hodnoceny z pohledu: - míry interaktivity, kterou uživateli při práci umožní - rychlosti mapové aplikace (rychlost odezvy na uživatelův požadavek při dodržení stejných hodnotících kritérií, tzn. při použití stejné platformy ve stejnou dobu a na stejném místě) - kompozice mapy - estetiky Nakonec bude každá aplikace stručně zhodnocena jako celek. 6.1 Hudební mapa České republiky (navštíveno ) Tato mapová aplikace vznikla v roce 2010 jako výstup z bakalářské práce z Geoinformatiky a kartografie, jejímž autorem je Jiří Sedoník z Univerzity Palackého v Olomouci. Cílem jeho práce bylo vytvořit multimediální mapu na téma hudba, která by znázorňovala vybraná místa spojená s nejvýznamnějšími českými skladateli a českými hudebními festivaly, která bude určena pro doplnění výuky na základních uměleckých školách [75]. Odkaz na WWW stránky: Interaktivita: Interaktivní stránka aplikace je na velmi vysoké úrovni. Kliknutím na interaktivní obsah mapy, tvořený místy na území České republiky v bodové podobě, dojde k zobrazení stručnějších informací jak v mapovém poli, tak k zobrazení podrobnějších informací v pravém postranním panelu. Zde si uživatel může přečíst životopisné informace o konkrétním významném českém skladateli, který v daném místě působil. Ke stejnému výsledku uživatel dospěje i při kliknutí na abecední seznam hudebních skladatelů v levém panelu, kdy se stejné údaje taktéž objeví v panelu pravém a mapa se přiblíží na místo spjaté s konkrétním skladatelem. Na stejném principu funguje i tematická vrstva míst, kde se na našem území pořádají významné hudební festivaly. I legenda je v interaktivním provedení. Je možné si zvolit konkrétní hudební období, ve kterých skladatelé působili, a omezit tak tematický obsah pouze na tato místa spjatá s vybraným hudebním obdobím, stejně tak jako si nechat zobrazit pouze místa konání festivalů. Interaktivní obsah doplňuje interaktivní rozhraní standardních ovládacích prvků aplikace Google Maps tedy nástroje pro posun, zoom, Street View, a roletkové menu přepínání mapových podkladů. Zoom je 59

60 omezen tak, aby mapové pole plnohodnotně znázorňovalo (při maximální oddálení) území České republiky. Možnost ještě více si zobrazení oddálit tak již není možné. Rychlost: Mapová aplikace funguje svižně, mapové vrstvy a informace se načítají takřka ihned. O něco větší časová odezva je vidět v případě načítání multimediálního obsahu (zvuky, videa), ovšem s ohledem na velikost těchto souborů se nejedná o nic překvapivého, co by kazilo celkový dojem z rychlosti celé mapové aplikace. Kompozice: Jak je vidno na Obr. 29, mapová aplikace má všechny základní mapové kompoziční prvky, nabízí navíc i nadstavbové prvky v podobě zmíněných textových informací, fotografií, audiovizuálních nahrávek či videoukázek a odkazů, které činí celou aplikaci poutavou a atraktivní. Mapové pole zabírá největší místo na stránce a na první pohled tvoří dominantu celé webové aplikace. Jednoznačně výrazně provedený název je uveden v hlavičce stránky v horní části obrazovky. Pod mapovým polem s klasickým grafickým měřítkem z prostředí Google Maps je umístěna již zmíněná interaktivní legenda. Tiráž je umístěna v pravém dolním rohu webové stránky. Estetika: Samotné prostředí webové stránky s mapovým polem působí poněkud ponurým dojmem. Tematický obsah mapy tvoří pouze barevně odlišené bodové prvky (které by možná mohly být rozměrově v o něco menším provedení, aby nedocházelo k tak častým překryvům těchto bodů, i přes využití funkce pro seskupení překrývajících se znaků v daném měřítku). Styl webové stránky je sladěný v netradiční černo-zlaté barevné kombinaci, i díky které na první pohled vynikne mapové pole umístěné v samotném středu stránky, které standardně oproti zbytku stránky zobrazuje světlý mapový podklad Google Maps. Celkové hodnocení: Jedná se o kvalitní interaktivní mapovou aplikaci, kterou navíc oživují použitá multimédia. Celkově se domnívám, že aplikace může poměrně dobře plnit původní účel - fungovat jako vhodný doplněk k výuce hudební nauky, který by mohl vést k oživení a zatraktivnění tohoto předmětu, i přes poněkud netradiční formu barevného provedení WWW stránky s aplikací. Obr. 29: Vizuální podoba mapové aplikace Hudební mapa České republiky. Převzato z [52]. 60

61 6.2 Mapová aplikace portálu Výletník.cz (navštíveno ) Portál Výletník.cz funguje jako informační zdroj s turistickými informacemi pro veřejnost, který poskytuje informace o turistických oblastech, možnostech ubytování, dále poskytuje tipy na výlety, dovolené, apod. Samostatným oddílem je mapová aplikace, která na podkladu Google Maps znázorňuje lokalizaci různých turisticky atraktivních cílů po celé republice spolu s informacemi o službách a možnostech ubytování. Odkaz na WWW stránky: Interaktivita: Interaktivita mapové aplikace je na velmi vysoké úrovni. Umožňuje na základě preferencí uživatele rozličně měnit tematický obsah mapy. Děje se tak skrze interaktivní legendu, která umožňuje uživateli vybírat buď z nabídky turisticky zajímavých prvků, nebo nabídky ubytování a služeb, přičemž v obou nabídkách je možné vybrat samostatné dílčí prvky a v mapovém poli si tak zobrazit pouze to, co uživatele zajímá. Po kliknutí na některý z bodových prvků, které tvoří tematickou nadstavbu této aplikace, dojde nad tímto prvkem k otevření klasické bubliny, známé z Google Maps, která obsahuje popisné informace vztahující se k těmto bodovým prvkům. Interaktivitu doplňuje vyhledávač ubytování, služeb či turistických informací, který funguje na principu vyhledání těchto údajů z databáze v zájmové vzdálenosti od počátečního bodu, který ručně pomocí myši stanovuje uživatel. Rozsah oblasti vyhledávání je ve tvaru kruhu, kdy je možné uživatelsky nastavit jeho poloměr. Další možností vyhledávání je specifikování hledané turistické oblasti republiky z roletkové nabídky v levém panelu, případně fulltextové vyhledávání v celé databázi, které uživateli vypíše všechny záznamy obsahující zadané heslo. V případech, kdy dojde k nalezení hledané lokality či zadaného hesla, se i mapa automaticky upraví tak, aby znázorňovala ve středu mapového pole výsledek hledání. I v případě této aplikace je doplněno standardní interaktivní rozhraní z prostředí Google Maps nástroje pro posun, zoom, Street View, a menu přepínání mapových podkladů. Rychlost: Rychlost načítání bodových prvků do mapového pole při jejich zaškrtnutí v legendě trvá zhruba 2 vteřiny. Při každé změně území podkladové mapy, tzn. při jakémkoliv posunu mapového pole, případně zoomu, se vždy znovu objekty načítají pro konkrétní podobu mapového pole, což činí aplikaci poněkud strnulou. Se zvyšujícím se počtem zobrazovaných prvků v mapovém poli, který závisí na množství zaškrtnutých políček v legendě, se však rychlost načítání nijak dramaticky nemění. Kompozice: Řešení kompozice mapy nepatří právě k nejvhodněji zvoleným. I když mapa působí spíše jako doplněk turistického portálu, při přesměrování ze stránek turistického portálu na okno se samotnou mapovou aplikací je zde na první pohled vidno několik nedostatků. Mapa samotná nemá uveden žádný název. Naproti tomu mapové pole zabírá téměř celou plochu stránky, vyjma horního pruhu s logem turistického portálu a s tlačítky pro opuštění aplikace a nápovědu, a tvoří tak dominantu celé stránky. Je s podivem, že tato aplikace, určená k poskytování turistických informací a tipů na výlety, nepoužívá žádné měřítko. Přitom vložit standardní grafické měřítko z prostředí Google Maps není nic složitého. Kromě absence grafického měřítka nechybí ostatní běžné prvky interaktivního rozhraní z Google Maps zmíněné výše. Nešikovně je však vyřešeno umístění rozklikávací legendy, která bohužel překrývá panel pro změnu mapových podkladů do té míry, že je možné pouze změnit podklad ze standardní mapy na mapu satelitní. Změnit podkladovou vrstvu zpět je však již neřešitelný problém kvůli úplnému překryvu tlačítka pro volbu standardního a terénního mapového podkladu. Z kompozičních prvků dále chybí tiráž s autorskými údaji, příp. odkazy na zdroje dat. Mapa kromě textových informací 61

62 dostupných po kliknutí na daný bodový prvek v mapě nenabízí další nadstavbové kompoziční prvky, které by mohly mapu jakkoliv oživit a učinit atraktivnější, což však s ohledem na absenci některých základních kompozičních prvků není příliš překvapivé. Estetika: Estetické provedení je poměrně chudé a z tohoto pohledu aplikace nepůsobí dojmem hotového díla. Jednak vzhledem k překryvům zmíněných interaktivních prvků a jejich zbytečné koncentraci v pravém horním rohu, jednak vzhledem k absenci širšího využití kaskádového stylování, které by umožnilo vzhled celé webové stránky ještě více esteticky upravit například vytvořením pevných okrajů, které by opticky oddělovaly mapové pole od zbytku stránky. Celkové hodnocení: Mapová aplikace jako taková svůj účel poskytovat turisticky zajímavé informace široké veřejnosti jako doplněk k turistickému portálu zřejmě splní. Je na místě si však představit i situaci, kdy bude uživatel při plánování výletu chybějící grafické měřítko skutečně postrádat. Případně se uživatel bude chtít vrátit ze satelitního zobrazení zpět na klasickou mapu, což nevyřeší jinak, než znovunačtením stránky. Na druhou stranu to, co aplikaci chybí z hlediska kompozice, je kompenzováno rozsáhlými možnostmi přizpůsobení mapového obsahu uživatelem. Celková úroveň interaktivity je v tomto případě na velmi vysoké úrovni. Obr. 30: Vizuální podoba mapové aplikace z portálu Výletník.cz. Převzato z [90]. 6.3 Atlas podnebí Česka v prostředí Google Maps (navštíveno ) Tato mapová aplikace vznikla v roce 2010 jako bakalářská práce z Geoinformatiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Autorkou je Marie Štěpánková, jejímž cílem bylo vytvořit webovou aplikaci umožňující interaktivní prohlížení klimatických map České republiky použitých v publikaci Atlas podnebí Česka s užším zaměřením na odbornou veřejnost. Konkrétně na odborníky v oboru meteorologie, studenty přírodovědných oborů, apod. Aplikace znázorňuje celkem 22 tematických map, pocházejících z Atlasu podnebí Česka, umístěných nad mapový podklad Google Maps. Odkaz na WWW stránky: 62

63 Interaktivita: Interaktivita aplikace je zajištěna díky ovládacímu panelu určenému pro ovládání průhlednosti jednotlivých tematických vrstev, a také výsuvnému ovládacímu panelu pro výběr konkrétní tematické mapy spolu s odkazy na textové informace a soubory KML. Celkovou interaktivitu doplňuje klasické interaktivní rozhraní v podobě ovládacích prvků z Google Maps. Legenda se bohužel dynamicky nemění se změnou průhlednosti tematického obsahu. Pro správné odečítání hodnot z mapy je tak nutné nastavit průhlednost mapy na 0%. Při jakémkoliv jiném nastavení průhlednosti již barevně legenda přesně neodpovídá tomu, co označuje v mapovém poli. Rychlost: Aplikace reaguje ihned, což může být způsobeno tím, že jako nadstavba nad klasické Google Maps je zde umístěna vždy pouze jedna rastrová tematická vrstva, která nenese žádné další, než vizuální informace. Změna průhlednosti tematického obsahu se děje okamžitě při zásahu do ovládacího prvku jejího nastavení. Při změně tematické mapy výběrem z výsuvného panelu dojde k velmi rychlému načtení nové tematické mapy do stávajícího okna prohlížeče, bez nutnosti toto okno aktualizovat. Kompozice: Protože mapovou aplikaci vytvářela studentka Geoinformatiky, nejsou v aplikaci opomenuty žádné ze základních kompozičních prvků. Tyto kompoziční prvky jsou v prostoru stránky navíc vhodně rozmístěny. Mapové pole je nejdominantnějším z těchto prvků, jelikož zabírá celý prostor okna prohlížeče. Název aplikace je uveden v textovém poli při horním okraji stránky uprostřed, pod ním se nachází název samotné konkrétní tematické mapy. Legenda je umístěna v levém dolním rohu stránky. Přímo na stránce mapové aplikace v prostoru ovládacího panelu průhlednosti je umístěn jednak odkaz na doplňkové informace, které se vztahují ke konkrétnímu tématu mapy, jednak je zde umístěn odkaz na stránku nabízející ke stažení znázorňovaná témata ve formátu KML, která je možné si po stažení prohlédnout například v prostředí Google Earth. Textové informace, vztažené ke konkrétnímu zobrazovanému tématu mapy, se neobjevují přímo v prostředí aplikace, ale otevírají se na nové stránce. Aby se o těchto textových informacích dalo mluvit jako o plnohodnotném nadstavbovém kompozičním prvku, bylo by dle mého názoru vhodné tyto textové informace zobrazit buď na stejné stránce, nebo přímo v prostředí mapové aplikace v nadefinovaném textovém poli, aby uživatel nemusel stránku mapové aplikace opouštět. Umístění prvků interaktivního rozhraní určených k ovládání mapových podkladů je v rámci aplikace taktéž vhodně vyřešeno. Estetika: Z estetického úhlu pohledu vypadá aplikace velmi dobře. Samotnou mapovou aplikaci doplňuje ještě hlavní stránka projektu, fungující jako rozcestník, která uživatele seznamuje s tímto projektem. Dále obsahuje odkazy na použité zdroje a samotný odkaz na mapovou aplikaci. Prostředí těchto stránek je vytvořeno s využitím kaskádových stylů, které dodávají na přitažlivosti a stránky tak působí velmi profesionálně. Velmi dobře působí i zvolený mapový podklad, který primárně znázorňuje terénní mapu Google Maps. Uživatel mapy tak i díky zobrazení právě těchto podkladů může získat lepší představu o prostorovém rozmístění klimatických jevů na našem území. Celkové hodnocení: Aplikace dle mého názoru obohacuje dojem z původních tematických map převzatých z Atlasu podnebí Česka o lepší prostorovou představu o rozmístění konkrétních sledovaných klimatických jevů díky jejich umístění nad podrobné mapové podklady, které umožňují uživatelům přesně zjistit, v kterých lokalitách se vyskytují jaké klimatické jevy. Domnívám se, že výslednou aplikaci mohou využít jak odborníci, tak laici a to díky jednoduchému, a přitom vhodnému způsobu vizuálního provedení celé aplikace. Tato aplikace je navíc obohacena o vysvětlující textové informace, vztažené ke každé konkrétní mapě, které uživatelům umožní správně pochopit, co která mapa znázorňuje. 63

64 Obr. 31: Vizuální podoba mapové aplikace Mapy podnebí Česka v prostředí Google Maps. Převzato z [61]. 6.4 Olomoucké výhledy (navštíveno ) Interaktivní aplikace Olomoucké výhledy vznikla v roce 2010 jako výstup diplomové práce na Katedře Geoinformatiky Univerzity Palackého v Olomouci a jejím autorem je Stanislav Popelka. Jejím cílem je atraktivní formou představit široké veřejnosti nejvýznamnější vyhlídkové body na území obce s rozšířenou působností (ORP) Olomouc. K tomuto účelu byly výstupy práce obsahující data o viditelnosti z nejvýznamnějších vyhlídkových bodů prezentovány ve formě mapové aplikace v prostředí Google Maps a v prostředí Google Earth. Odkaz na WWW stránky: Interaktivita: Interaktivita aplikace je zajištěna jednak interaktivními prvky mapového obsahu, kterými jsou bodové prvky znázorňující jednotlivé vyhlídkové body, jednak liniová vrstva hranic ORP. Dalším interaktivním prvkem, který do mapy přidá další tematický obsah, je javascriptový formulář pod mapovým polem, pomocí kterého si uživatel vybere konkrétní vyhlídkový bod, roční období, výšku pozorovatele a zda chce v mapovém poli vygenerovat kružnice dohlednosti z těchto bodů. Postupným výběrem nabídek z formuláře se následně zobrazí checkbox, který umožní zapínání a vypínání těchto vrstev viditelnosti v mapovém poli. Kliknutím na bodové prvky v mapě se zobrazí informační okno s názvem vyhlídkového bodu, jeho souřadnicemi, textovými informacemi a fotogalerií, kdy se po kliknutí na zmenšeninu fotografie tato zobrazí v samostatném okně v plném rozlišení. Interaktivní je také panel výběru prvků v obsahu mapy, který se však nedá nazvat legendou. Pomocí něho je možné zapínat a vypínat vrstvu vyhlídkových bodů, resp. vrstvu hranic území. Obligátní interaktivní rozhraní určené k posunu, zoomování, volbě Street View a změně podkladů z prostředí Google Maps ani v tomto případě nechybí. 64

65 Rychlost: Aplikace reaguje rychle jak na změny při posouvání podkladu v mapovém poli, tak při zoomování. Podobně rychle se většinou do jedné vteřiny po kliknutí na některý z bodových prvků objeví informační okno se zmíněnými textovými a obrázkovými margináliemi. Aplikace rovněž rychle reaguje při práci se zmíněným javascriptovým formulářem. Rychlost načítání výsledných vrstev viditelnosti a dohlednosti do mapového pole, získaných díky využití javascriptového formuláře, však při prvním načtení trvá déle. Většinou okolo dvou až tří vteřin, což už pro některé uživatele může představovat ztrátu zájmu o další práci s aplikací. Kompozice: Kompozice mapové aplikace pro vizualizaci v prostředí Google Maps rozhodně není nejlepší, protože v ní na první pohled chybí několik základních kompozičních prvků. Z pohledu konkrétní stránky s mapovou aplikací je ze základních kompozičních prvků mapy obsaženo pouze mapové pole a tiráž s autorskými údaji, která se nachází ve spodní části stránky. Pokud bereme horní lištu s nápisem jako název mapové aplikace (jehož dojem bezpochyby evokuje), je tedy také uveden, ovšem značně podivný. Klasická legenda zde chybí úplně, autor zřejmě předpokládal, že zvolené mapové symboly u bodových prvků a barevné provedení překryvných vrstev budou dostatečně asociovat jejich význam, který by měly nést. Z pohledu základních kompozičních prvků taktéž chybí grafické měřítko. Za nadstavbové prvky je však možné označit textové a obrázkové informace, které se při kliknutí na daný bodový prvek ukáží v klasickém informačním okně známém z prostředí Google Maps. Tyto informace jsou v horní části okna doplněny lištou s názvem projektu a autorskými údaji. Do jisté míry je tak možné právě tuto lištu chápat jako údaje o názvu mapové aplikace a plnohodnotnou tiráž. Zvláštní však je, že název projektu spolu s tiráží, které jsou oba teoreticky uvedeny v této liště, nejsou viditelné při úvodním pohledu na mapovou aplikaci, nýbrž k jejich zobrazení je nutné napřed kliknout na některý z interaktivních bodových prvků, což dle mého názoru není nejšťastnější řešení. Existuje však ještě ta možnost, že název aplikace autor umístil do spodní části stránky do textového pole s tiráží (již zmíněnou na začátku). Pokud to tak opravdu je, nejedná se z mého pohledu o nejlepší řešení, protože název by měl být proveden v největším fontu a na jednoznačně viditelném místě. Namísto toho je zřejmě ukryt ve spodní části stránky, vyhotoven běžnou velikostí písma. Rozmístění prvků interaktivního rozhraní v mapovém poli je standardní jako v případě klasických Google Maps. K jejich umístění není výhrad. Estetika: Celkový vizuální dojem stránek tohoto mapového projektu je vcelku pozitivní. Tak jako v případě předchozí hodnocené mapy i v tomto případě samotnou mapovou aplikaci doplňují internetové stránky projektu, které uživatele seznamují s projektem, návodem, videoukázkami, jak s aplikací pracovat, či možnostmi stažení datových sad ve formátu KML. Vizuální podoba WWW stránek je provedena s využitím kaskádových stylů a všechny dílčí stránky tohoto projektu mají stejnou, a nutno říct, že poutavou, grafickou úpravu. Grafická podoba i velikost bodových symbolů v okně mapové aplikace jsou dle mého názoru vhodně zvoleny. Jen je škoda zmíněné absence plnohodnotné legendy, která by význam těchto bodových prvků a překryvných polygonových vrstev jednoznačně osvětlila. Stejně tak je škoda dalších ne právě šikovně provedených řešení jednotlivých prvků mapové kompozice. Celkové hodnocení: Mapová aplikace dle mého názoru může částečně svůj účel splnit. Především kvůli nevhodně zvoleným metodám umisťování základních kompozičních prvků, případně jejich úplnému vynechání, tak může uživatelům z řad široké veřejnosti chvíli trvat, než se v aplikaci zorientují a pochopí, co jim autor této aplikace předkládá. Celkový vzhled a styl WWW stránek vytvořených za účelem prezentace této aplikace 65

66 působí profesionálním dojmem. Samotné pojetí mapové aplikace již tak profesionálně nevyznívá a to především z kartografického hlediska, kdy je umístění některých kompozičních prvků (případně jejich úplné vynechání legenda, měřítko) minimálně nevhodné a matoucí, což uživateli ve výsledku příliš nepomůže. Obr. 32: Vizuální podoba mapové aplikace Olomoucké výhledy. Převzato z [67]. 6.5 Mapová aplikace portálu Moravské vinařské stezky (navštíveno ) Tato mapová aplikace je součástí WWW stránek cykloturistického průvodce po Moravských vinařských stezkách. Portál je zaměřen na poskytování rozličných turistických informací pro veřejnost a je zaměřen na popularizaci cykloturistiky v regionu jižní Moravy, kterou se snaží propagovat ve spojení s vinařstvím a tradičním folklorem. Ne náhodou se proto stránky věnují území legislativně definovanému rozlohou Moravské vinařské oblasti, resp. území rozdělenému na její dílčí podoblasti, o kterých byla řeč 66

67 v oddíle 4.1 věnující se definici Slovácka z pohledu příslušnosti ke Slovácké vinařské podoblasti. Účelem tedy je veřejnost seznámit s trasou jednotlivých cyklostezek s doplněním zajímavých turistických informací. Odkaz na WWW stránky: Interaktivita: Protože se jedná o komerční turisticky zaměřený portál, jsou téměř všechny jeho součásti zpracovány velmi profesionálně i co do interaktivity mapové aplikace. Úvodní stránku portálu tvoří image mapa s výběrem turistické oblasti definované územím některé ze čtyř podoblastí, přičemž kliknutím na zvolenou podoblast se zobrazí nová podrobnější image mapa s naznačením jednotlivých cyklotras, které se v dané podoblasti vyskytují. Kliknutím na některou konkrétní cyklotrasu se již uživatel dostane do samotné mapové aplikace. Tento proces je možné uspíšit tím, že v rámci úvodní stránky rovnou uživatel klikne na sekci Stezky, čímž se dostane přímo do aplikace. Samotný obsah mapy tvoří liniové prvky znázorňující jednotlivé cyklotrasy, a prvky bodové, které zobrazují různě tematicky zaměřené body zájmu. Obsah mapy je možné změnit přes funkci Filtru, která funguje spíše jako interaktivní legenda, která však není úplná, ale umožňuje v mapovém poli zobrazit pouze ty tematicky zaměřené bodové prvky, které uživatele zajímají (ubytování, stravování, kempy, apod.). Interaktivní jsou též roletková menu výběru, která umožňují zvolit buď turistickou oblast, nebo rovnou konkrétní cyklostezku. Po tomto výběru se mapové pole automaticky vystředí nad hledanou oblast či cyklostezku. Prvky obsahu mapy jsou rovněž interaktivní. Po kliknutí na některý z prvků dojde k otevření klasického informačního okna z prostředí Google Maps, které obsahuje stručné popisné informace vztahující se k danému prvku, případně fotografie či odkazy na podrobnější informace. K ovládání mapy slouží interaktivní rozhraní známé z prostředí Google Maps. Oproti předchozím jmenovaným mapovým aplikacím však není umožněno měnit zoom pomocí kolečka myši. Rychlost: Odezva aplikace na zásah uživatele je asi nejpomalejší ze všech uvedených aplikací. Mapový obsah je skutečně rozsáhlý, a proto než se úplně načte podkladová vrstva a vykreslí se nad ní všechny prvky, může to trvat v extrémním případě i 3 vteřiny (při zapnutí všech vrstev). Kompozice: Ani v tomto případě aplikace nesplňuje kartografická pravidla z pohledu obsahování všech základních kompozičních prvků. Za název mapy lze do jisté míry brát logo celé stránky, které se vyskytuje při horním okraji stránky vlevo a nese nápis Moravské vinařské stezky. Mapové pole je obecně nejvýraznějším prvkem stránky. Jako výše zmíněnou legendu je možné brát rozklikávací prvek interaktivního rozhraní označovaný jako Filtr, pomocí kterého je možné vybrat zaškrtnutím konkrétní typy bodových prvků, které budou v mapě zobrazeny. V případě čtyř typů bodových objektů jsou tyto doprovázeny též symbolem, kterým jsou v mapovém poli označovány. Výčet symbolů bodových prvků ovšem není kompletní, protože se v mapovém poli nachází množství dalších bodových prvků, jejichž symboly v menu Filtr uvedeny vůbec nejsou. Přímo na stránce aplikace taktéž chybí legenda vztahující se k barevnému rozlišení zobrazovaných cyklostezek. Měřítko je standardní grafické z prostředí Google Maps. Jako tiráž je možno chápat uvedení údajů o copyrightu úplně dole na stránce s mapovou aplikací. Údaje o copyrightu, který se vztahuje na poskytovatele mapového podkladu, je sice uveden ihned pod mapovým polem, ovšem pro některé bodové prvky a cyklostezky již odkazy na zdroje dat mapového obsahu uvedeny nejsou. Stránka s aplikací je pod mapovým polem doplněna bohatými textovými informacemi o povaze zobrazených cyklostezek, tipy na výlet, seznamem vinařství a podrobným popisem měst a obcí včetně fotogalerií zajímavých míst 67

68 na trase. Ani v tomto případě samozřejmě nechybí prvky interaktivního rozhraní určené k posunu a zoomování mapy, stejně tak jako ke změně mapových podkladů. V tomto případě jsou důležité více než jindy, vzhledem ke zmíněné absenci ovládání zoomu pomocí kolečka myši. Estetika: Celkově WWW stránky i samotná aplikace působí atraktivně díky použitému stylování a mnoha barevným kombinacím prvků mapového obsahu. Při zapnutí všech prvků tematického obsahu je však grafické zaplnění zájmového území extrémní a nic na tom nemění ani použitá funkce shluku bodových znaků do jednoho, který označuje místa překrytu více bodových prvků za daného měřítka. Vizuální styl celého turistického portálu je však velmi nápaditý i díky stylovému znázornění cykloturistické a vinařské tematiky v horní a dolní části stránek a dotváří tak představu o současné cykloturistické nabídce jižní Moravy. Obr. 33: Vizuální podoba mapové aplikace Moravské vinařské stezky. Převzato z [64]. Celkové hodnocení: Navzdory občas pomalejšímu chodu aplikace, a opět ne zcela podle kartografických pravidel pojatému rozmístění kompozičních prvků mapy, které občas nejsou úplné (např. legenda), se domnívám, že tato aplikace umožňuje poměrně dobře běžnému uživateli se blíže seznámit s cyklostezkami, průběhem jejich tras, popisem a dalšími informacemi, které by na své potenciální cestě mohl potřebovat. I za cenu delšího času stráveného porozuměním, co který symbol v mapě označuje. Je samozřejmé, že při dodržení a správnosti všech kompozičních prvků by měl uživatel práci s mapou podstatně 68

69 ulehčenou, ovšem ve spojení s přitažlivým designem stránek a s velkým množstvím dodatečných informací je poměrně pravděpodobné, že této aplikaci bude uživatel věnovat určitou pozornost, což mu umožní se v obsahu mapy nakonec zorientovat. 6.6 Stručné shrnutí uvedených mapových aplikací Výše byly podrobně zhodnoceny vybrané interaktivní mapové aplikace pracující s Google Maps JavaScript API v3 nad podklady Google Maps. Výběr těchto aplikací do rešeršní části byl proveden záměrně se zaměřením především na aplikace vzniklé jako výstupy z bakalářských, případně diplomových prací, doplněné dvěma příklady komerčních mapových aplikací. Cílem bylo zjistit, jaké možnosti zmíněné API umožňuje, jakým způsobem je možné pojmout mapovou kompozici v tomto prostředí, a v neposlední řadě též zhodnotit výsledné aplikace. Dle mého názoru v hodnocených mapových aplikacích nebyl největší problém vypořádat se s interaktivní stránkou aplikace, ale spíše problém kartografického rázu, tedy opomíjení důležitosti některých základních kompozičních prvků map jako takových, případně jejich ne zcela správné umístění či úplnost, a to i v případě mapových projektů zpracovaných studenty těchto oborů. Přístup, kdy jsou základní kompoziční prvky mapy opomíjeny, vede k postupnému zhoršování kvality většiny nově vznikajících map, což může být zčásti zaviněno obrovským boomem tzv. mash-upů a možnostmi jejich relativně snadného vytvoření téměř kýmkoliv. K vytvoření mapové aplikace totiž uživateli v současnosti namísto znalosti základů kartografie stačí znát základy HTML a JavaScriptu, pomocí kterého si za krátkou dobu může vytvořit s pomocí některého z API vlastní webovou mapu. Snadnost, s jakou je možné takové webové mapy vytvářet, pak dle mého názoru paradoxně staví roli kartografie jako vědy do pozadí, protože drtivá většina všech současných tvůrců takových projektů nemá kartografické vzdělání, a proto zřejmě ani nevědí, co všechno by měla správně navržená mapa (mapová aplikace) splňovat, aby ji bylo možné prohlásit za plnohodnotný kartografický produkt, který má plnit svůj účel. Rešeršní část však také posloužila ke konečnému rozhodnutí, v jakém prostředí výslednou mapovou aplikaci s tematickým obsahem tvořeným KML soubory vytvořit. Díky možnostem rozšířené funkcionality a dostupnosti, kterou je možné získat vytvořením aplikace v prostředí Google Maps s využitím Google Maps JavaScript API v3 a jejím umístěním na internet, bylo přistoupeno k rozhodnutí, že výsledná aplikace bude vytvořena právě v tomto prostředí. Rešerše zároveň vedla i k získání pozitivních poznatků, jakým způsobem by pak bylo vhodné řešit zrcadlo mapy v mapové aplikaci (Sedoník), případně pojetí doprovodné stránky této aplikaci věnované. Jako vhodný přístup se jeví cesta vytvoření úvodní stránky jako rozcestníku k samotné aplikaci (Štepánková, Popelka). Líbilo se mi i pojetí, kdy byly multimediální informace získané po kliknutí na některý z prvků interaktivního obsahu zobrazeny v bočním panelu mimo mapové pole. Nezvyšovalo se tak grafické zaplnění mapy a uživatel měl větší přehled o znázorněném území díky tomu, že mapové pole nebylo překryto informačním oknem. Stejně tak se mi vhodně jevilo řešení s omezeným nastavením hodnoty zoomu (obojí Sedoník). Po zhodnocení uvedených aplikací tak vyvstal hlavní cíl vytvořit vlastní mapovou aplikaci, do které by bylo možné zapracovat některé funkce v tomto oddíle vyjmenované, a která by měla správně obsahovat všechny základní kompoziční prvky. Zároveň by měla blíže specifikovat území Slovácka, kterému byl dostatečně věnován prostor v úvodních kapitolách této práce. 69

70 7 NÁVRH A SESTAVENÍ ELEKTRONICKÉ MAPY SLOVÁCKA Hlavním cílem této diplomové práce je vytvoření interaktivní mapové aplikace, která bude znázorňovat území regionu Slovácko. Některé konkrétní přístupy k vymezení tohoto regionu byly obsáhle řešeny v předcházejících kapitolách. Byla záměrně zvolena kritéria související především s kulturními aspekty regionu (rozšíření krojů, nářečí, vinařství, apod.), protože se tento region chápe jako region unikátní hlavně díky své zachovalé lidové kultuře. Dále byly v rámci textové části diplomové práce nastíněny současné možnosti publikace elektronických map v prostředí internetu a byly popsány základní datové formáty na Webu včetně formátů určených pro prostorová data. Mimo jiné bylo blíže popsáno prostředí mapového portálu Google Maps spolu s jeho aplikačním programovým rozhraním. Stejně tak byly dále v rešeršní části hodnoceny elektronické mapy vzniklé s využitím Google Maps JavaScript API v3, protože samotná navrhovaná elektronická mapa Slovácka by v souladu se zadáním práce měla být postavena na formátu KML, který byl při popisu datových formátů výše rovněž zmíněn, a který Google Maps plně podporují. Rešeršní část stejně tak umožnila získat přehled o vhodných funkcích, které by s použitím Google Maps JavaScript API v3 bylo možné zahrnout do výsledné mapové aplikace. Po dohodě s vedoucím práce totiž bylo rozhodnuto o publikaci mapy se vší funkcionalitou výhradně v prostředí Google Maps. 7.1 Koncepce mapy Obecně každá nově vznikající mapa by měla mít určitou koncepci. Tímto pojmem je míněn konkrétní účel mapy, její tematické zaměření a návrh mapového obsahu [6, s ]. S účelem mapy úzce souvisí další kroky celkového návrhu konkrétního kartografického díla Účel mapy Účel mapy značí konkrétní stanovení cíle, ke kterému má daná mapa sloužit, s čímž je úzce spojen okruh uživatelů, kterým bude tato mapa určena a způsob využití daného díla. Svým účelem by navrhovaná mapa měla být zaměřena na širokou veřejnost, které by měla atraktivní a zároveň jednoduchou a srozumitelnou formou prezentovat výsledky výzkumu provedeného v rámci textové části této práce. Uplatnění by mapa měla nalézt mezi zájemci o tradiční lidovou kulturu v tomto regionu, kterým by sloužila nejen k získání povědomí o prostorových vztazích mezi jednotlivými vybranými odvětvími zdejší lidové kultury a jejich celkovém územním rozšíření, ale také k získání základních informací a prezentaci konkrétních příkladů vztahujících se k těmto kulturním tématům. Mapa určená široké veřejnosti by taktéž měla být vizuálně atraktivní a poutavá, proto je namístě věnovat patřičnou pozornost také vizuálnímu pojetí a zvolit pro tento účel vhodný styl webových stránek Téma mapy Již v úvodu práce bylo rozhodnuto, že mapa bude obsahovat, resp. znázorňovat hned několik témat. V souvislosti s touto skutečností je možná namístě nad budoucí aplikací uvažovat jako nad jistou formou atlasu a podle toho také ke koncepci dílčích map i funkcionality celé budoucí aplikace přistupovat. Témata mapy souvisejí s místní tradiční 70

71 lidovou kulturou. Vzhledem k jejich různorodosti je však nemožné je jako celek vztahovat k jednomu konkrétnímu času z toho důvodu, že se v některých případech jedná o čistě teoretické vymezení vzniklé kombinací několika zdrojů různého stáří (konkrétním příkladem budiž podoba území podle nářečí). Dílčí témata tak tvoří určitý časový průřez v chápání rozlohy tohoto odjakživa velmi neostře ohraničeného regionu od počátku 20. století do současnosti. Konkrétní témata budoucí mapové aplikace byla nakonec vybrána z témat popisovaných v kapitolách 2 4 této práce, věnovaných definici území podle kritérií souvisejících s etnografickými charakteristikami, nářečními charakteristikami a dále s vinařským fenoménem regionu Slovácko. Vybranými tematickými okruhy definujícími oblast Slovácka v budoucí aplikaci jsou nakonec tyto: 1. Vymezení území podle etnografických charakteristik 2. Vymezení území podle výskytu slováckého kroje v jeho vrcholném období (Klvaňa) 3. Vymezení území podle rozšíření slováckého verbuňku 4. Vymezení území podle nářečí 5. Vymezení území podle rozlohy Slovácké vinařské podoblasti Všechna tato kritéria byla podrobně rozebrána ve zmíněných kapitolách. V některých případech dokonce nebylo možné přidat k těmto tématům více informací kvůli omezenému rozsahu textové části diplomové práce, což by měla budoucí aplikace vynahrazovat a měla by uvádět další doplňkové informace vztahující se k zobrazované podobě regionu Slovácko. Zmiňované pojetí aplikace jako určité formy atlasu (podle některé z mnoha atlasových definic) se v tomto případě jeví jako poměrně vhodná cesta. Hojovec [8] totiž definuje atlas jako soubor map, vyjadřujících informace o určitém území, územním jevu nebo skupině těchto jevů. Podle Čapka [5] jsou pak atlasy systematicky uspořádanými soubory map, zpracovanými jako celek podle jednotného řídícího záměru. Můj názor je ten, že v případě návrhu elektronické mapy, resp. atlasu, by jednotlivé tematické mapové vrstvy, zpracovány ve všech ohledech jednotně, mohly nahradit roli samostatných map známých právě z papírových atlasů. Podle těchto definic by tak bylo možné budoucí aplikaci skutečně označovat za určitou formu elektronického atlasu, který by každé téma znázorňoval v jednotném pojetí z pohledu řešení kompozičních prvků, jednotných měřítkových rozsahů, vyjadřovacích prostředků, pojetí legendy, ale také jednotné míry interaktivity, podoby grafického uživatelského rozhraní, apod. Již v rané fázi návrhu projektu tak byla vedena snaha jej směřovat tak, aby ve finální fázi předkládaná aplikace odpovídala tomuto pojetí Obsah mapy Podle Voženílka [22, s. 14] je obsah mapy obecně definován jako souhrn všech v mapě znázorněných jevů, objektů a procesů. Obsahem každé tematické mapy je topografický podklad (resp. obecně geografický podklad) a tematický obsah (tematická nadstavba). Topografický podklad u tematických map slouží k prostorové lokalizaci jednotlivých prvků tematického obsahu a k určení jejich vzájemných topologických vztahů. Často se jeho základ tvoří generalizací obsahu některé z topografických, nebo obecně geografických map s tím účelem, aby topografický podklad tvořily prvky související s mapovaným tématem. 71

72 Tematickým obsahem se rozumí souhrn prvků obsahu mapy tvořících mapovanou tematiku nebo s ní úzce souvisejících. Podle zásady zvýraznění dominant při tvorbě tematické mapy je pak bezpodmínečně nutné, aby téma mapy bylo vyjádřeno hlavním a zároveň nejvýraznějším vyjadřovacím prostředkem, který bude navíc umístěn na první místo v mapové legendě. Tuto legendu musí bez výjimky tvořit prvky tematického obsahu, oproti tomu prvky tvořící topografický podklad nemusí být v legendě v případě tematické mapy uvedeny. Obsah každé navrhované mapy v této mapové aplikaci bude samozřejmě představovat topografický podklad tvořený generalizovanou podkladovou vrstvou Google Maps, který umožní získat prostorovou představu o tvaru a rozloze teoretického území Slovácka. Právě konkrétní tvar a rozloha slováckého území budou tvořit samotnou tematickou nadstavbu v podobě plošných objektů dosazených nad zmíněný topografický podklad. Tato plošná vrstva by měla být v souladu s výše uvedeným tím nejvýraznějším prvkem obsahu mapy, který bude podávat informace o rozloze a tvaru zájmového území. Tento hlavní prvek tematického obsahu pak bude doplněn prvky bodovými, které budou dané téma rozšiřovat o doplňující informace a konkrétní příklady Specifikace funkcí Protože se jedná o interaktivní mapovou aplikaci, je v první fázi návrhu nutné specifikovat funkce, které bude aplikace uživateli nabízet, aby s ní mohl jednoduše pracovat a přistupovat k informacím, které obsahuje. Jako úplný základ by aplikace samozřejmě měla umožnit uživateli standardně ovládat prostor mapového pole a měřítko mapy, k čemuž by měly sloužit klasické ovládací prvky z prostředí Google Maps (posun, zoom) doplněné o ovládací prvek změny mapových podkladů. Jako další vhodný prvek pro ovládání mapového pole se jeví funkce uložení aktuálních souřadnic středu mapového pole tak, aby měl uživatel možnost se k tomuto území v případě zájmu jedním kliknutím vrátit. Tematický obsah tvořený jednotlivými polygonovými vrstvami vztahujícími se k zobrazeným tématům by se měl v mapovém poli zobrazovat ve formě souboru KML (KMZ) umístěného nad podkladovou mapu. Podrobnost tematického obsahu by se pak dynamicky měnila v závislosti na měřítku mapy. Konkrétně by se tedy jednalo o zobrazení podrobnější mapové vrstvy rozdělující region na menší dílčí území při určitém stupni přiblížení mapy (Obr. 34), a pak o obecnější a více generalizovanou mapovou vrstvu znázorňující jednotně celý region při určitém stupni oddálení (Obr. 35). S tematickým obsahem, který by se dynamicky měnil na základě měřítka, pak úzce souvisí legenda mapy, která by měla uživateli pomoci správně interpretovat zobrazený tematický obsah, a to především v případě přiblížení a zobrazení podrobnější tematické vrstvy. Aby byla legenda kartograficky správně vystavěná a znázorňovala pouze to, co je právě zobrazeno v mapovém poli, musí být taktéž dynamická a stejně tak musí měnit svůj obsah podle měřítka, resp. podle právě zobrazené tematické vrstvy v mapovém poli. Doplňkový tematický obsah by měla zajistit vektorová vrstva bodových prvků ve formátu KML (KMZ), kterou by bylo možné především pro zachování přehlednosti mapového pole zobrazovat a skrývat podle přání uživatele. I v tomto případě by musela být legenda dynamická a interpretaci bodových prvků by poskytovala pouze v tom případě, že by byla bodová vrstva aktuálně zobrazena v mapovém poli. 72

73 Samozřejmou funkcí aplikace by také měla být funkce přepínání mezi tématy. To by se dělo přes hypertextové odkazy směřující uživatele na konkrétní stránku s aplikací věnující se danému tematickému pojetí Slovácka. Interaktivní aplikace by též měla na požádání poskytnout uživateli další informace vztahující se k jednotlivým tematickým vrstvám, které by se zobrazily tak, aby nezabíraly místo na úkor mapového pole (viz řešení v projektu Hudební mapa České republiky v podkapitole 6.1). Tyto multimediální informace, které by tvořily obsah souboru KML, by se na kliknutí uživateli zobrazily mimo mapové pole v místě k tomu určeném. Obr. 34: Podrobnější podoba tematické vrstvy určená pro zobrazení při větším přiblížení mapy. Vlastní návrh. Obr. 35: Obecnější, více generalizovaná podoba tematické vrstvy určená pro zobrazení při větším stupni oddálení mapy. Vlastní návrh. 73

74 Za vhodné pojetí taktéž považuji vytvoření úvodní webové stránky k aplikaci, která by uživatele krátce seznámila s důvodem vzniku stránek, použitými přístupy k vymezení území, s návodem na použití mapové aplikace a samozřejmě s odkazy na jednotlivé stránky mapové aplikace znázorňující teoretickou podobu území Slovácko. 7.2 Datové zdroje Pro tvorbu tematické nadstavby navrhované aplikace bylo použito zazipovaných souborů KML, tedy KMZ souborů určených k vložení pomocí API nad mapové podklady Google Maps. KMZ soubory v podobě plošných vrstev byly získány editací souborů SHP z Digitální geografické databáze 1 : ArcČR 500 (ve verzi 3.1 vydané v listopadu 2013) v programu ArcMap 10.0 a jejich následnou konverzí do formátu KMZ. V SW ArcMap byla pro tyto účely z uvedené databáze konkrétně použita vektorová polygonová vrstva Katastrální území (KatastralniUzemi) pro vytyčení území Slovácka až na úroveň jednotlivých obcí. Podle zvolených kritérií vymezení pak bylo přistoupeno k exportu vybraných katastrálních území do nové polygonové vrstvy funkcí Export Data. Následně došlo k úpravám jednotlivých polygonových vrstev pomocí nástrojů z ArcToolboxu tak, aby ve výsledku ke každému tématu vznikla jednak podrobná vrstva území rozdělená na dílčí podoblasti, která bude zobrazena při přiblížení mapy (Obr. 34), jednak obecná vrstva celkové rozlohy území, která bude zobrazena při větším stupni oddálení (Obr. 35). Pro obecnou vrstvu celkové rozlohy území bylo postupně použito následujících nástrojů z programu ArcMap: Aggregate Polygons pro agregaci všech dílčích polygonů jednotlivých katastrálních území tvořících celkové území do jednoho velkého polygonu. Smooth Polygon pro shlazení (generalizaci) ostrých výstupků hranic území, které po agregaci dílčích katastrálních území byly vymezeny až příliš ostře pro zobrazení v daném měřítku. Byla použita shlazovací metoda PAEK (Polynomial Approximation with Exponential Kernel), založená na parametru Smoothing Tolerance.V případě jeho nastavení platí pravidlo, že čím menší zadaná hodnota, tím více detailů z původního tvaru zůstane zachováno. Nastavením na hodnotu 3000 m došlo k vhodnému stupni generalizace tvaru při budoucím zobrazení v malém měřítku. Obr. 36: Ukázka funkce nástroje Smooth Polygon z programu ArcMap. Modrým obrysem je znázorněn původní tvar území, červeným výsledný tvar po shlazení. Převzato z [82]. 74

75 Pro podrobnou vrstvu území rozděleného na dílčí podoblasti bylo použito následujících nástrojů: Konkrétní dílčí podoblast tvořící jedno konkrétní celistvé území v rámci regionu byla vybrána ručně ze základní vrstvy katastrálních území a nástrojem Export Data byl vytvořen nový shapefile obsahující pouze tuto dílčí podoblast. Analogickým způsobem bylo postupováno pro vytvoření všech dalších podoblastí, které dohromady tvoří celkové území Slovácka. Na každou podoblast byla aplikována funkce Aggregate Polygons pro agregaci jednotlivých katastrálních území, které každá jedna tato podoblast obsahovala, do jednoho celistvého území. Následně byly všechny tyto dílčí vrstvy území pomocí nástroje Merge spojeny do jedné polygonové vrstvy obsahující tato jednotlivá území. Každému z těchto menších území pak bylo přiřazeno unikátní ID v atributové tabulce pro možnost budoucí vizualizace každé podoblasti zvlášť jinou barvou. Do výsledné podoby pak byla tato vrstva obsahující rozdělení slováckého území na menší podoblasti generalizována nástrojem Smooth Polygon, u kterého byla nastavena hodnota Smoothing Tolerance na hodnotu 1000 m. Hodnota 1000 m byla vybrána z důvodu jemného shlazení a zároveň zachování více detailů z původního tvaru území, které bude ve výsledné mapové aplikaci znázorňováno ve větším měřítku. Obě podoby výsledných shapefilů pro region vymezený podle rozšíření kroje jsou uvedeny na Obr. 34 a 35. Ostatní tematické vrstvy, vztahující se k dalším konkrétním tématům vymezení, byly zpracovány analogickým postupem. Nakonec byly obě tyto výsledné vrstvy ve formátu shapefile exportovány do souboru formátu KMZ pomocí funkce Layer to KML, v rámci jejíhož nastavení byl u obou vrstev proveden převod ze souřadnicového systému jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK) do systému WGS84, který odpovídá prostředí Google Maps. Multimediální obsah souborů KMZ (textový, obrázkový, apod.) týkající se konkrétních témat byl do těchto souborů vložen manuálně v prostředí Google Earth (viz Obr. 46). V tomto prostředí je možné vytvářet i upravovat stávající soubory KML / KMZ a obohacovat je pomocí HMTL tagů a hypertextových odkazů o další multimediální informace. Tyto informace se při uložení KMZ souboru následně uloží do XML elementu description uvnitř tohoto KMZ souboru, odkud je možné tyto informace extrahovat a zobrazit v prostředí Google Maps například v definovaném místě na stránce mapové aplikace (viz dále v oddíle 7.3). Soubory KMZ v podobě bodových vrstev vztahujících se ke konkrétním tématům byly vytvořeny manuálně v prostředí Google Earth a stejně jako v případě polygonových vrstev, i všem bodovým prvkům byl v tomto prostředí nadefinován multimediální obsah pomocí HTML tagů, který se po uložení vrstvy do formátu KMZ uložil do jeho XML elementu description. 75

76 7.3 Funkcionalita a interaktivita aplikace Zde je výčet funkcí, které byly z dostupné dokumentace k aplikačnímu programovém rozhraní použity pro budoucí aplikaci: Pro výchozí nastavení mapového pole a konfiguraci ovládacích prvků mapy v mapovém poli bylo použito proměnné mapoptions, pomocí níž byly do mapového pole implementovány ovládací prvky pro posun, zoom a roletkovou nabídku volby mapových podkladů, kterou tvoří generalizovaná mapa a dále mapa satelitní a hybridní (satelitní s popisky). Stejně tak zde bylo nastaveno výchozí umístění středu mapového pole, výchozí úroveň zoomu, rozsah zoomu (min. a max. hodnota), zobrazení grafického měřítka a přiřazení stylu (kterým je možné upravovat vzhled mapových podkladů, viz dále v oddíle 7.4.2). Pro možnost uložení souřadnic středu mapového pole byla využita funkce Home Control [33], která umožnila uložit souřadnice středu mapového pole pro pozdější návrat zpět na tyto souřadnice, což se děje kliknutím na příslušná tlačítka, která byla rovněž v rámci této fáze nadefinována a byl jim přiřazen vizuální styl. V přeneseném významu tedy tlačítka fungují podobně jako tlačítko pro návrat na domovskou stránku, kterou si taktéž uživatel nastavuje v rámci svého prohlížeče. KMZ vrstvy byly nahrány pomocí konstruktoru KmlLayer [55] z veřejně dostupného serveru, na kterém je uložena celá mapová aplikace. Těmto vrstvám byly přiřazeny parametry, za kterých budou při práci s aplikací vykresleny. Vrstvy, které budou ve výchozím stavu zobrazeny, mají nastavenu proměnnou map: map. Vrstvy, které ve výchozím stavu zobrazeny nebudou, mají nastavenu proměnnou map: null. Aby bylo možné pracovat s obsahem XML elementu description, uloženého v KMZ souborech, bylo nutné vytvořit funkci, která po kliknutí na vrstvu obsahující daný element předá obsah elementu description proměnné text. Obsah proměnné text je pak zobrazen v HTML elementu s id= right2, který je definován na webové stránce mimo mapové pole. V rámci bodové vrstvy bylo nastaveno její vykreslení nad vrstvou polygonovou díky hodnotám parametru zindex (vyšší hodnota zindexu vykresluje vrstvu nad vrstvou s hodnotou zindexu nižší) Funkce getzoom sloužící pro zjištění aktuální hodnoty zoomu byla použita pro funkci změny zobrazení vrstvy na základě hodnoty zoomu. Hraniční hodnota zoomu zoomthreshold pro změnu zobrazení z jedné vrstvy na druhou byla nastavena na hodnotu 10. Následně byly definovány podmíněné příkazy if (jestliže aktuální hodnota zoomu je vyšší než hraniční, zobraz podrobnější vrstvu, přitom vypni obecnou), else (pokud je aktuální hodnota zoomu menší než hodnota hraniční, zapni obecnou vrstvu, vypni podrobnější) pro zobrazení konkrétní vrstvy v závislosti na měřítku. Zároveň se změnou konkrétní vrstvy podle hodnoty zoomu bylo také v rámci podmínek if, else nastaveno zobrazení prvků legendy k odpovídající zobrazené vrstvě (polygonové v rámci HTML elementu s id= legend4, bodové v rámci HTML elementu s id= legend3 ) v místě mimo mapové pole určeném pro legendu. Dále byla definována funkce spouštěná kliknutím na checkbox, určený pro zapnutí a vypnutí zobrazení bodové vrstvy na principu podmíněných příkazů if, else. V rámci konkrétní funkce 76

77 google.maps.event.adddomlistener(document.getelementbyid('pointlayerswitch'), 'click', function() tak bylo nastaveno, že pokud je po kliknutí právě v mapovém poli zobrazena bodová vrstva, bude zobrazen také odpovídající symbol v legendě. V případě skrytí bodové vrstvy z mapového pole na kliknutí, bude také symbol popisující bodovou vrstvu z legendy vypuštěn. Interaktivita aplikace již byla zevrubně nastíněna během popisu zmíněných mapových funkcí. Obecně je založena na reakcích aplikace na aktivitu uživatele (kliknutí myší, rolování kolečkem myši, či stisk šipek či znamének + - na klávesnici). Tyto reakce jsou uskutečňovány při interakci uživatele s interaktivním rozhraním v podobě ovládacích prvků mapy, nebo při interakci uživatele s prvky interaktivního obsahu v podobě plošných a bodových prvků. Vždy tak uživatel na svou akci vyvolá odpovídající reakci tzn. buď může měnit podobu mapového pole, nebo na kliknutí získat další doplňkové informace vztažené k řešenému tématu. Změna jednotlivých tematických vrstev je zajištěna kliknutím na hypertextové odkazy, které uživatele přesměrují na webovou stránku s mapovou aplikací věnující se konkrétnímu tématu. 7.4 Návrh grafického řešení Pro zobrazení mapové aplikace na internetu a následnou práci s ní je nezbytně nutné kromě její funkcionality též navrhnout její vizuální stránku. Pod tímto pojmem je možné si na jedné straně představit vizuální podobu grafického uživatelského rozhraní mapové aplikace, tedy celkovou kompozici mapy, a vzhled aplikace (například umístění mapového pole, legendy, názvu, ovládacích prvků, doplňkových textů, apod. v rámci webové stránky). Na straně druhé je též nutné navrhnout vizuální podobu prvků obsahu mapy, tedy podobu mapových podkladů tvořících topografický podklad a podobu prvků tvořících tematický obsah (tzn. vizuální podobu souborů KMZ, které budou do aplikace vloženy).v neposlední řadě je též nutné pro vzhled WWW stránek tvořících výslednou aplikaci navrhnout takový vizuální styl, který bude asociativní vzhledem k tematickému zaměření aplikace a vizuálně atraktivní vzhledem k tomu, že se jedná o aplikaci určenou pro širokou veřejnost, kde je vizuální podoba WWW stránek jedním z důležitých aspektů celé aplikace Návrh grafického uživatelského rozhraní Kompozice mapové aplikace byla navržena tak, aby odpovídala kartografickým zásadám. Nejvýraznějším prvkem každé tematické mapy by mělo být samotné mapové pole, které bylo navrženo tak, aby bylo zobrazeno uprostřed webové stránky a zabíralo 60 % šířky okna prohlížeče. Po obou stranách okna s tímto mapovým polem byly navrženy dva postranní panely, z nichž každý zabírá 20 % šířky okna prohlížeče. Hlavička je navržena na pevnou výšku 100 pixelů a je v ní uveden název aplikace a hypertextové odkazy na další témata, podle kterých byl region Slovácko v rámci mapové aplikace vymezen. Samotný název slouží také jako hypertextový odkaz, který uživatele přenese na úvodní stránku aplikace. Levý panel je rozdělen na sekce o výšce 50 % (v němž je uveden název konkrétní tematické mapy, a také úvodní textové informace vztažené k tomuto tématu), 43 % (jako prostor, v němž je umístěna dynamická legenda), a 7 % (kde je 77

78 umístěn checkbox ovládající zobrazení / skrytí bodové vrstvy v mapovém poli) z celkové výšky panelu. Pravý panel je celou svou výškou uzpůsoben pro zobrazování informací vztažených k prvkům tematického obsahu. Při kliknutí na polygonovou či bodovou vrstvu se tak v tomto panelu zobrazí textové, obrázkové, případně další informace (uložené ve zmíněném elementu description každého KMZ souboru) vztažené ke konkrétnímu prvku tematického obsahu, na který uživatel klikne myší. V rámci mapového pole jsou v levém horním rohu umístěny prvky interaktivního rozhraní, tedy ovládací prvky pro posun a zoom, v pravém horním rohu je umístěno roletkové menu určené pro změnu mapových podkladů. V levém dolním rohu mapového pole jsou umístěna tlačítka pro uložení aktuálního středu mapového pole a pro návrat na uloženou pozici. Grafické měřítko je pak umístěno při dolním okraji okna s mapovým polem. Tiráž s autorskými údaji je pak uvedena v patičce stránky, která tvoří pruh na spodu okna webového prohlížeče. Navržená podoba grafického uživatelského rozhraní je na Obr. 37, finální podoba tohoto rozhraní použitá ve výsledné aplikaci je uvedena v Příl Návrh vizualizace prvků mapového obsahu Vizualizaci prvků mapového obsahu je možné rozdělit na dvě části: vizuální podoba prvků topografického podkladu vizuální podoba prvků tematického obsahu Vizualizace prvků topografického podkladu Jak již bylo řečeno v oddíle věnujícím se zamýšlenému obsahu mapy, topografický podklad by měla tvořit generalizovaná vrstva původních mapových podkladů z prostředí Google Maps. Společnost Google umožňuje uživateli dle přání pozměňovat vizuální podobu Google Maps mapových podkladů vložených na vlastní webové stránky. Je tak možné u jednotlivých prvků podkladové mapy měnit jejich barevnou reprezentaci včetně popisků, případně si nastavit, které z prvků původní podkladové mapy ve výsledných podkladech zobrazeny budou, a které naopak nebudou, a tím generalizovat obsah podkladové mapy. Pro tyto případy je vhodné použít nástroje Google Maps API v3 Styled Map Wizard [83] (viz Obr. 38), který umožňuje na samostatné webové stránce díky přívětivému uživatelskému prostředí pohodlně nastavit, jak by měla podkladová mapa vlastní mapové aplikace vypadat. Když je uživatel spokojen s výslednou vizuální podobou podkladů, vygeneruje si javascriptový kód stylu, který následně vloží do oddílu s definicí API jako proměnnou styles ve svém HTML souboru. V rámci proměnné mapoptions (pod níž se kromě jiného nastavuje například vizuální podoba ovládacích prvků, zobrazení grafického měřítka, či druhy mapových podkladů) se pak uživatel na tento styl odkáže, čímž jej aktivuje. Kromě mapových podkladů z prostředí Google Maps ještě byla aplikace obohacena o možnost zobrazení satelitní mapy ze stejného prostředí. Primárně však byla aplikace navržena pro znázornění nad podkladem generalizovaných mapových podkladů Google Maps, proto je velká část tohoto oddílu věnována popisu návrhu vlastní podoby podkladové mapové vrstvy. 78

79 Obr. 37: Vlastní návrh grafického uživatelského rozhraní budoucí mapové aplikace. Obr. 38: Prostředí aplikace Styled Map Wizard, která umožňuje uživatelsky nastavit vizuální podobu podkladové mapy při tvorbě vlastní mapové aplikace prostřednictvím API. Převzato z [83]. Pro návrh generalizovaného topografického podkladu původních Google Maps do budoucí mapové aplikace tak bylo využito zmíněné aplikace Styled Map Wizard. Vizuální srovnání výsledného návrhu topografického podkladu pro budoucí aplikaci s podobou výchozích mapových podkladů Google Maps je uvedeno níž na Obr

80 Obr. 39: Srovnání výsledné podoby topografického podkladu určeného pro budoucí mapovou aplikaci (vlevo) a podoby výchozích mapových podkladů v prostředí Google Maps (vpravo). Z obsahu výchozích mapových podkladů Google Maps tak bylo vynecháno zobrazení půdního pokryvu, zajímavých míst (points of interest), označení silnic, stanic hromadné dopravy, a také hranic všech administrativních území mezi menšími územními celky na úrovni státu (v tomto případě krajů ČR). Některé prvky obsahu mapových podkladů byly zjednodušeny (např. linie železnic), další, jako silnice I. třídy, zůstaly zachovány, pouze byla změněna barva jejich výplně (Obr. 39) a obrysu tak, aby nebyly prvky budoucího topografického podkladu příliš nápadné a umožňovaly vyniknout prvkům tematického obsahu, které nad ně měly být následně umístěny Vizualizace prvků tematického obsahu Prvky tematického obsahu jsou myšleny soubory KMZ vložené nad vrstvu topografického podkladu ve formě plošných a bodových vektorových vrstev. U plošných prvků bylo původně zamýšleno je vizualizovat barevnou texturou, kdy by bylo celé území Slovácka znázorněno formou barevného bodového rastru, což by ho odlišovalo od topografického podkladu, a zároveň by tak bylo naznačeno, že teoretické území Slovácka jako takové není přesně ohraničené. U podrobnější plošné vrstvy, znázorňující v rámci území rozdělení na dílčí podoblasti, by bylo využito rozličných barev bodového rastru pro jednoznačnou kvalitativní identifikaci každé podoblasti regionu s pomocí legendy. Z tohoto záměru však bylo nakonec ustoupeno z toho důvodu, že soubory KMZ (KML) neumožňují vizuálně znázornit výplň plošných objektů pomocí textur ve vektorové podobě. Texturu je možné přidat pouze ve formě rastrového obrázku, jejíž vizuální podoba se ovšem při přibližování či oddalování (tedy změně měřítka) plošné vrstvy chová stejně jako digitální fotografie při jejím zvětšování či zmenšování. Značně tedy trpí kvalita obrazu těchto bodových rastrů a při různé úrovni přiblížení pak výsledná podoba textury vypadá vždy různě (viz Obr. 40). Z toho důvodu bylo od znázornění území formou textury upuštěno a nakonec pro vizualizaci plošných objektů bylo použito jejich barevné výplně. Aby však byla zaručena viditelnost prvků topografického podkladu pod plošnou vrstvou umístěnou nad ní, byla barevná výplň plošné tematické vrstvy zprůhledněna. Konkrétně jí byla přiřazena hodnota průhlednosti 70 %. Z toho důvodu bylo nutné volit výrazné odstíny barev, které budou i po tomto kroku od sebe navzájem rozeznatelné a umožní kvalitativně odlišit jednotlivé areály vyplněné těmito barvami. Ukázka vizualizace areálu touto formou 80

81 je znázorněna na Obr. 41, barevné odstíny zvolené pro vzájemné odlišení areálů v rámci podrobnější plošné vrstvy území jsou uvedeny na Obr. 42. Obr. 40: Ukázka použití rastrové textury pro neostré vymezení regionu, která při změně měřítka nezachovává svůj původní vzhled. Obr. 41: Vizualizace plošné vrstvy území barevným odstínem s průhledností 70%. Obr. 42: Barevné odstíny zvolené pro kvalitativní odlišení jednotlivých areálů v rámci podrobnější plošné vrstvy území. 81

82 Pro vizualizaci bodových vrstev, vztahujících se vždy ke konkrétnímu tématu a určených k jeho doplnění, bylo vytvořeno celkem pět bodových znaků elipsovitého tvaru. Každý znak je ohraničen černým obrysem. Jeho výplň tvoří černou barvou provedený symbol vztahující se k danému tématu mapy, který je doprovázen bílým pozadím. Rozměry symbolů jsou 32 x 37 pixelů. Některé výplně symbolů vznikly vlastním návrhem, některé byly převzaty z rozsáhlé volně dostupné internetové databáze bodových symbolů Map Icons Collection [59] určených pro použití v prostředí Google Maps. Mezi převzaté bodové symboly z těchto stránek patří symbol střapce hroznu (určeného pro vizualizaci obcí majících určitý vinařský symbol znázorněn v některém ze svých obecních znaků u tématu vinařství), symbol informace (pro získání základních informací o etnografických podoblastech u tématu etnografického regionu), a symbol komiksové bubliny (pro uvedení konkrétního příkladu nářečí ve vybraných obcích, zapsaného foneticky, u tématu nářečí). Symbol krojovaného páru (pro popis podoby konkrétního krojového typu u tématu rozšíření slováckého kroje) byl získán ze schematické podoby mužského a ženského kunovského kroje z diplomové práce Mgr. Karla Bařiny [1]. Symbol páru byl následně zmenšen a zredukován na černobílé provedení. Symbol muže provádějícího verbuňk (pro ukázku videozáznamu ze soutěže o nejlepšího tanečníka verbuňku, který se koná každoročně ve Strážnici, u tématu vymezení Slovácka podle verbuňku) je vlastním návrhem. Vývoj vzhledu bodových symbolů do jejich výsledné podoby, určené pro použití v mapové aplikaci, je uveden na Obr. 43. Symboly byly do výsledné podoby zpracovány v programu GIMP 2. Přiřazení těchto výsledných symbolů ve formátu PNG do odpovídajících bodových vrstev ve formátu KMZ proběhlo v prostředí Google Earth, kde byly bodové prvky s bodovou vrstvou provázány odkazem na místo uložení konkrétního bodového prvku. Ukázka výsledné podoby legendy mapové aplikace pro téma etnografického regionu Slovácko (při přiblížení na podrobnější tematickou vrstvu a se zobrazenou vrstvou bodovou) je uvedena na Obr. 44. Podoba legend vztažených k ostatním tématům je založena na obdobném principu. Obr. 43: Vývoj bodových znaků do konečné podoby pro budoucí mapovou aplikaci (pro každé téma jeden znak). 82

83 Obr. 44: Podoba mapové legendy pro téma etnografického regionu Slovácko, znázorněná při současném zobrazení bodové vrstvy a zobrazení podrobné tematické vrstvy území v mapovém poli Návrh vizuálního stylu webových stránek Vizuální podoba webových stránek s mapovou aplikací byla navržena s využitím kaskádových stylů (CSS). Při návrhu těchto stylů byl kladen důraz na jednoduchost, atraktivnost a asociativnost vzhledu stránek s ohledem na jejich tematické zaměření. Cílem bylo vytvořit vizuální styl, který nebude zbytečně přitahovat pozornost tím, že by byl nejvýraznějším prvkem celé aplikace, a zároveň bude esteticky zapadat do návrhu grafického uživatelského rozhraní. Pro tyto účely byl nakonec navržen styl, který by měl uživateli teoreticky asociovat prostředí slováckého venkova spojeného s malebnou podobou fasády vinného sklepa či domku, typického především pro etnografickou podoblast Podluží. Tuto podobu většinou tvoří pestrý a různě složitý slovácký ornament, samotná bílá fasáda a inkoustově modrý pruh ve spodní části fasády, kterým jsou všechny tyto stavby obtaženy kolem dokola. Velmi podobně tedy byl navržen styl WWW stránek, kdy byly jednoduché ornamenty umístěny do obou horních rohů stránky, modrý pruh asociující spodní část fasády byl umístěn na spodní část WWW stránky a pomyslnou bílou fasádu pak tvořilo pozadí stránek. Barva textu byla provedena stejnou barvou, která tvoří modrý pruh na spodu. Navržená podoba vizuálního stylu WWW stránek je uvedena na Obr. 45. Celkovou vizuální podobu WWW stránky doplněnou o grafické uživatelské rozhraní je možné si prohlédnout v Příl. 8 na konci práce. Obr. 45: Vizuální styl WWW stránek vytvořených pro prezentaci mapové aplikace. Vlastní zpracování. 83

84 7.5 Sestavení výsledné mapové aplikace Předcházející oddíly této kapitoly se postupně věnovaly všem aspektům návrhu budoucí mapové aplikace. Prostor v této kapitole byl věnován účelu, tematickému zaměření a obsahu mapové aplikace. Byly specifikovány a popsány jednotlivé funkce a principy zobrazování tematického obsahu v této aplikaci. Byl popsán rovněž princip tvorby jednotlivých tematických vrstev a jejich vizuální i obsahová úprava před vložením do aplikace. Bylo navrženo grafické řešení výsledné aplikace, sestávající z návrhu GUI, návrhu vizualizace mapového obsahu a návrhu stylu WWW stránek. Posledním krokem bylo výslednou aplikaci sestavit a ověřit její funkčnost Postup prací Proces sestavení mapy od počátečního sběru dat po výslednou mapovou aplikaci je možné stručně pojmout jako souhrn dílčích prací, které na sebe jedna na druhou navazují. Původní hrubá data byla vytvořena ve formátu SHP z vrstvy katastrálních území. Tato data byla v prostředí ArcMap dále editována a v podobě plošných vrstev s konkrétní rozlohou území exportována do formátu KMZ. V prostředí Google Earth byly vytvořeny vektorové vrstvy bodových prvků a stejně jako plošným vrstvám exportovaným z ArcMapu, byla i jim přiřazena odpovídající vizuální podoba. Dále byl v prostředí Google Earth do těchto souborů dodán multimediální obsah zapsaný mezi HTML tagy (viz Obr. 46) a soubor byl následně znovu uložen ve formátu KMZ. Multimediální obsah tvořený obrázky byl vložen mezi HTML tagy prostřednictvím odkazů na umístění těchto obrázků na externím úložišti, které je umístěno na stejných stránkách jako výsledná aplikace. Obr. 46: Vkládání multimediálního obsahu mezi HTML tagy do vektorové vrstvy bodových objektů v prostředí Google Earth. Vkládání multimediálního obsahu do vektorových vrstev plošných objektů probíhalo stejným způsobem. 84

85 Dále bylo vytvořeno celkem šest HTML stránek jedna pro úvodní stránku aplikace a dalších pět pro konkrétní témata, podle kterých bylo území Slovácka vymezeno. Struktura HTML stránek byla upravena v textovém editoru PSPad. Stránky byly rovněž v prostředí PSPad obohaceny o javascriptový kód pro vložení vlastní nadefinované podoby mapových podkladů Google Maps. Dále byly definovány funkce budoucí mapové aplikace, které se opírají o Google Maps JavaScript API v3. Kromě javascriptového kódu byly do všech HTML stránek mezi odpovídající tagy vloženy další popisné informace vztahující se buď k úvodní stránce, nebo k popisu jednotlivých témat. HTML stránky byly rovněž mezi sebou propojeny hypertextovými odkazy. Do kódu každé HTML stránky obsahující mapovou aplikaci s určitým tématem byly též doplněny odkazy na soubory KMZ a odkazy na jednotlivé prvky legendy. Vizuální podoba webových stránek byla upravena vložením externího souboru stylů ve formátu CSS, případně přímým zápisem CSS pravidel do HTML souboru. Většina součástí zdrojového kódu uvnitř každé HTML stránky byla navíc doplněna vysvětlujícími komentáři, co který parametr a funkce znamená, a k čemu slouží. Obr. 47: Jednoduché schéma datových toků jedné z pěti HTML stránek s mapovou aplikací, která znázorňuje výslednou podobu území podle zvoleného tématu. Vlastní zpracování Ověření funkčnosti Elektronická mapa Slovácka, resp. výsledná mapová aplikace, byla podle návrhu sestavena a následně umístěna na WWW stránky k tomu účelu vytvořené. Bylo využito freehostingu, který poskytuje veřejný server webzdarma.cz, na kterém byla zaregistrována adresa budoucí aplikace a byla zvolena jedna z nabízených variant domény. Veškeré soubory a složky byly na stránky nahrány přes FTP prostřednictvím programu Total Commander. K dodatečným úpravám zdrojových kódů dílčích HTML souborů bylo přistupováno rovněž přes FTP prostřednictvím textového editoru PSPad. Všechny HTML soubory (vyjma HTML souboru s úvodní stránkou aplikace, do něhož byla provozovatelem freehostingu vložena reklama) též úspěšně prošly validátorem HTML kódu, umístěným na WWW stránkách W3C konsorcia [63]. 85

86 Výsledná aplikace je dostupná na adrese: Funkčnost aplikace byla úspěšně otestována ve webových prohlížečích Google Chrome ve verzi , Mozilla Firefox ve verzi 29.0, Opera ve verzi a Internet Explorer ve verzi Ve většině prohlížečů (vyjma Internet Exploreru) aplikace fungovala velmi plynule a svižně. Funkčnost byla rovněž ověřena v různých operačních systémech a na různých zařízeních (PC, notebook, ipad, chytrý telefon). Obr. 48: Vizuální podoba úvodní HTML stránky k mapové aplikaci otevřená v prohlížeči Google Chrome. Obr. 49: Vizuální podoba HTML stránky s mapovou aplikací otevřená v prohlížeči Google Chrome. 86

87 8 ZÁVĚR Region Slovácko zaujímá v rámci České republiky nezanedbatelnou část území. Zcela přesně umístit tento region do prostoru jižní Moravy a vymezit jeho hranice však není jednoznačně proveditelné, o čemž bylo možné se přesvědčit v průběhu tvorby této práce. Region Slovácko je specifický tím, že obecně není nijak ostře vymezen, proto jakékoliv přístupy k zanesení tohoto regionu do mapy jsou ve výsledku do jisté míry subjektivní. Hlavně z toho důvodu, že region jako takový není ze zákona jednoznačně definován, vzešel návrh na vytvoření mapového díla v elektronické podobě, které by uživatelům prezentovalo možné přístupy, podle kterých by bylo možné jeho území definovat. Záměrně byla zvolena kritéria související s kulturními aspekty tohoto regionu, protože je tento region obecně chápán především jako region bohatý na nejrůznější projevy lidové kultury. Cílem tohoto procesu však nebylo jednoznačně a s konečnou platností říci, která oblast do Slovácka patří, a která již ne. Vzhledem k uvedené subjektivitě vymezení by to ani nebylo možno spolehlivě potvrdit. Cílem bylo využít oné absence univerzálního a přesného ohraničení regionu a ukázat, jak je tento region rozmanitý při posuzování různých přístupů. Právě pro přiblížení zvolených přístupů k vymezení a samotné argumentaci, proč tímto způsobem pojaté vymezení regionu vypadá právě tak, jak vypadá, byla podstatná část této práce věnována badatelské činnosti a sběru dat, podle kterých by bylo možné vytvořit konkrétní podobu území a tuto podobu včetně dalších informací zahrnout do výsledné interaktivní mapové aplikace. Tuto část je možné označit za jeden velký teoretický oddíl, nutný k tomu, aby výslednou aplikaci vůbec bylo možné naplnit tematickým obsahem odpovídající úrovně. Za pomyslný druhý obsáhlý oddíl, související již s kartografickým pojetím této diplomové práce, je možné označit kapitoly věnované současnému publikování map na internetu, rešeršní části práce, a pak především návrhu konkrétní aplikace a jejímu sestavení, které se opírá o tematický obsah tvořený soubory KML, v souladu se zadáním práce. Z velké části teoretický byl rovněž oddíl věnovaný současným metodám publikace map v prostředí internetu, který byl nutný k nastínění technologií a přístupů, které se momentálně na poli webové kartografie využívají, a které budou při tvorbě budoucí aplikace použity. Konkrétní přístupy pak byly v poslední kapitole též podrobně specifikovány. Následně byla zpracována rešeršní část popisující a hodnotící převážně absolventské práce studentů obdobných oborů v podobě mapových aplikací vystavěných na podkladu Google Maps a obohacených o funkcionalitu, kterou poskytuje Google Maps JavaScript API v3. Právě na základě získaných poznatků z této části práce, bylo nakonec rozhodnuto, že budoucí mapová aplikace bude vytvořena s využitím aplikačního programového rozhraní Google Maps JavaScript API v3, jehož funkcí bude využívat, a bude umístěna na vlastní webové stránky tak, aby byla snadno dostupná širokému množství uživatelů. Řešení funkčnosti některých mapových aplikací uvedených v rešeršní části byla posouzena jako velmi vhodná, a proto pak byly některé z těchto funkcí následně zapracovány do návrhu vlastní mapové aplikace. V rámci koncepce mapové aplikace byla specifikována zájmová skupina uživatelů z řad široké veřejnosti, kterým by tato aplikace vizuálně příjemnou formou prezentovala teoretickou podobu regionu Slovácko, doplněnou o dodatečné informace vztažené 87

88 k danému tematickému vymezení. Samotných tematických kritérií, resp. přístupů k vymezení bylo nakonec zvoleno pět, podle přístupů uvedených v úvodních kapitolách věnujících se vymezení regionu. V souvislosti s množstvím znázorňovaných témat pak byla výsledná aplikace pojata jako určitá forma elektronického atlasu, který jednotnou formou prezentuje výsledky bádání z úvodního teoretického oddílu. Při návrhu budoucí mapy bylo též nutností navrhnout vizuální stránku mapové aplikace včetně návrhu značkového klíče, grafického uživatelského rozhraní a vizuálního stylu WWW stránek, na kterých bude aplikace umístěna. Pro primární cíl tematického obsahu, tedy samotnou vizualizaci plochy území regionu Slovácko, bylo použito plošných vektorových vrstev. Pro doplňkové informace vztahující se ke konkrétnímu tématu vymezení bylo použito vektorových vrstev bodových. Obojí ve formě KMZ souborů, obsahujících další multimediální informace. Výstupem poslední kapitoly, potažmo celé diplomové práce, pak bylo sestavení vlastní interaktivní mapové aplikace, která byla vytvořena a umístěna na adrese Díky umístění aplikace na internetu, její poměrně zdařile pojaté vizuální stránce a bohatým multimediálním informacím ke všem tématům tak tato aplikace (dle mého názoru) splňuje předpoklady k tomu, aby prezentovala výsledky bádání co největšímu počtu uživatelů z řad široké veřejnosti líbivou, atraktivní a zajímavou formou, a tím se co nejvíce přiblížila ke splnění účelu, ke kterému byla navržena. 88

89 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ Knihy a časopisy [1] BAŘINA, Karel. Návrh koncepce a legendy mapy folklórních prvků na příkladu jihomoravské etnografické oblasti. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Geografický ústav. 79 s. [2] BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie: vysokoškolská učebnice. 1. vyd. Praha: SPN, 1972, 463 s. [3] BROUČEK, Stanislav a Richard JEŘÁBEK. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007, 634 s., [16] s. obr. příl. ISBN [4] CARTWRIGHT, William, Michael P PETERSON a Georg GARTNER. Multimedia cartography. 2nd ed. Berlin: Springer, c2007, xxv, 546 s. ISBN [5] ČAPEK, R. a kol. Geografická kartografie. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1992, 373 s. ISBN [6] DRÁPELA, M. V. Vybrané kapitoly z kartografie. 1. vyd., Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno, s. ISBN [7] HABARTOVÁ, Romana. Rozdělení Slovácka. Autorská práce etnografky Slováckého muzea v Uherském Hradišti, [leden 2012] [8] HOJOVEC, V. a kol. Kartografie. Praha, Geodetický a kartografický podnik, 1987, 660s. [9] HÚSEK, Jan, Karel CHOTEK a Lubor NIEDERLE. Národopis lidu českoslovanského ; red. L. Niederle. V Praze: Národopisné museum Českoslovanské, 1918, 15, 399 s., 40 příl. [10] JANČÁŘ, Josef. Lidová kultura na Moravě. Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000, 373 s. ISBN [11] KRAAK, M. J. Web cartography developments and prospects. 1. vyd., Tailor & Francis London, s. ISBN X [12] Malý etnologický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011, 115 s. ISBN [13] MUEHLENHAUS, Ian. Web cartography: map design for interactive and mobile devices. CRC Press, 2013, 262 s. ISBN [14] PETERSON, Michael P. Maps and the Internet. 1st ed. Oxford: Elsevier, 2003, xvi, 451 s. ISBN [15] ŠÍMA, Jiří a Petr RAPANT. Geoinformační terminologie pro geodety a kartografy: výklad 200 základních termínů, anglické, německé a ruské ekvivalenty. Vyd. 1. Zdiby: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický (VÚGTK), 2003, 87 s. Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, roč. 49. ISBN

90 [16] SVENNERBERG, Gabriel. Beginning Google Maps API 3. New York, NY: Apress, c2010, xvi, 310 p. Expert's voice in Web development. ISBN [17] TRÁVNÍČEK, František. Moravská nářečí. V Praze: Národopisná společnost československá, 1926, 21 s. [18] TRÁVNÍČEK, František. Úvod do českého jazyka: Vysokošk. příručka. 2. vyd. Praha: SPN, 1958, 112 s. [19] VENCÁLEK, Jaroslav a kol. Slovácko: geografie místního regionu pro základní školy. 1. vyd. Český Těšín: Olza, 1999, 111 s. ISBN [20] VEVERKA, B. Topografická a tematická kartografie vyd., České vysoké učení technické, Praha, s. ISBN [21] VOŽENÍLEK, V. Aplikovaná kartografie I tématické mapy. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, s. [22] VOŽENÍLEK, V. a KAŇOK, J. Metody tematické kartografie: vizualizace prostorových jevů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci pro katedru geoinformatiky, 2011, 216s. [23] VRBÍK, Daniel. Interaktivní mapy turistické oblasti Jizerské hory. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Geografický ústav. 79s. [24] Vyhláška č. 254/2010 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí. In: Sbírka zákonů České republiky [25] Vyhláška č. 324/2004 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí, včetně jejich územního vymezení. In: Sbírka zákonů České republiky [26] Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství). In: Sbírka zákonů České republiky Mapy a atlasy [27] Krajem vína: vinařská oblast Morava : vinařská podoblast slovácká : mapa. 1 : Znojmo: Pro Národní vinařské centrum vyrobila Agentura Bravissimo, 2013, 1 mapa. ISBN [28] Slovácko: Hodonínsko : turistická mapa. 1: Vizovice: SHOCart, 2007, 1 mapa. Velká cykloturistická mapa 1: ISBN [29] Slovácko: turistická mapa. 1: vyd. Praha: Trasa, 2001, 1 mapa. Edice Klubu českých turistů, 92. ISBN [30] TARCALOVÁ, Ludmila. Mapa krojů na Slovácku. V Uherském Hradišti: Slovácké muzeum, 2005, 1 složený l. ISBN [31] TRÁVNÍČEK, František. Dialektologická mapa moravská. 1 : [V Praze: Nákladem Národopisné společnosti českoslovanské, 1926, 1 mapa. 90

91 Elektronické nosiče a WWW stránky [32] About GeoTools. GeoTools [online] [cit ]. Dostupné z: [33] Adding state to controls. Google Developers [online]. Copyright 2014 [cit ]. Dostupné z: [34] AJAX Tutorial. W3SCHOOLS.COM [online]. Copyright [cit ]. Dostupné z: [35] ČERBA, Otakar. Mapy na internetu [online] [cit. 19. ledna 2013]. Dostupné z: [36] ČERBA, Otakar. Počítačová kartografie a mapy na internetu [online]. Oddělení geomatiky, Katedra matematiky Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni, 2011, [cit ]. Dostupné z: [37] Community Support. Google Developers [online]. Copyright 2014 [cit ]. Dostupné z: [38] Encyklopedie vína / Podoblasti / Slovácká. O víně: nezávislý portál [online]. 2009, Poslední aktualizace: [cit ]. Dostupné z: 51.html?do[loadData]=1&itemKey=cz_344 [39] Etnografický subregion Dolňácko. Folklorní sdružení České republiky [online]. Copyright , Aktualizováno v 15:59 hodin [cit ]. Dostupné z: [40] Etnografický subregion Horňácko. Folklorní sdružení České republiky [online]. Copyright , Aktualizace v 15:12 hodin [cit ]. Dostupné z: [41] Etnografický subregion Luhačovské Zálesí. Folklorní sdružení České republiky [online]. Copyright , Aktualizace v 14:53 hodin [cit ]. Dostupné z: [42] Etnografický subregion Moravské Kopanice. Folklorní sdružení České republiky [online]. Copyright , Aktualizace v 15:06 hodin [cit ]. Dostupné z: [43] Etnografický subregion Podluží. Folklorní sdružení České republiky [online]. Copyright , Aktualizace v 16:04 hodin [cit ]. Dostupné z: [44] Getting Started. Google Developers [online]. Copyright 2014 [cit ]. Dostupné z: [45] Google Earth API. Google Developers [online]. Copyright 2014 [cit ]. Dostupné z: 91

92 [46] Google Maps [online]. [cit ]. Dostupné z: [47] Google Maps API Tutorial. W3SCHOOLS.COM [online]. Copyright [cit ]. Dostupné z: [48] Google Maps Basic. W3SCHOOLS.COM [online]. Copyright [cit ]. Dostupné z: [49] Hanácko-slovácký z okolí měst Hustopeče a Ždánice. Národní ústav lidové kultury [online] [cit ]. Dostupné z: [50] Horňácký z okolí Velké nad Veličkou. Národní ústav lidové kultury [online] [cit ]. Dostupné z: [51] HTML 5 Introduction. W3SCHOOLS.COM [online]. Copyright [cit ]. Dostupné z: [52] Hudební mapa České republiky [online]. [cit ]. Dostupné z: [53] ILČÍK, Václav. Vinohradnická tradice města Dubňany. Ilcik.cz [online] , Last update: [cit ]. Dostupné z: [54] Introduction to XML. W3SCHOOLS.COM [online]. Copyright [cit ]. Dostupné z: [55] KmlLayerOptions. Google Developers [online]. Copyright 2014 [cit ]. Dostupné z: mllayeroptions [56] KOHOUT, Jan. Tvorba webové mapové aplikace pro vizualizaci zájmových objektů Českého horolezeckého svazu. Praha, 2008 [cit ]. Dostupné z: Diplomová práce. Katedra mapování a kartografie, Stavební fakulta ČVUT. [57] KOZÁKOVÁ, Magdaléna. Kartografické hodnocení webových map [online]. 2005[cit ]. Dostupné z: [58] Leaflet. An Open-Source JavaScript Library for Mobile-Friendly Interactive Maps. [online] [cit ]. Dostupné z: [59] Map Icons Collection [online]. [cit ]. Dostupné z: [60] Mapy.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: [61] Mapy podnebí Česka v prostředí Google Maps [online] [cit ]. Dostupné z: 92

93 [62] Mercator Projection. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, last modified on 10 March 2014 [cit ]. Dostupné z: [63] Markup Validation Service. W3C [online] [cit ]. Dostupné z: [64] Moravské vinařské stezky [online]. Copyright [cit ]. Dostupné z: [65] OGC. Geography Markup Language [online] [cit ]. Dostupné z: [66] OGC. KML [online] [cit ]. Dostupné z: [67] Olomoucké výhledy [online] [cit ]. Dostupné z: [68] OpenLayers:Free Maps for the Web [online]. [cit ]. Dostupné z: [69] O'REILLY, Tim. What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software. O'Reilly [online]. 09/30/2005 [cit ]. Dostupné z: [70] PETRÁKOVÁ, Blanka. Regiony: Zálesí. FolklorWeb.cz: folklor a lidová kultura nejen na Moravě [online] , poslední aktualizace: 17/02/2011 [cit ]. Dostupné z: [71] PHILLIPS, Donyell. The Image of the World. Journal of the Association for History and Computing [online] [cit ]. Dostupné z: [72] PLOCEK, Jiří. Regiony: Hanácké Slovácko. FolklorWeb.cz: folklor a lidová kultura nejen na Moravě [online] , poslední aktualizace: 17/02/2011 [cit ]. Dostupné z: [73] Podlužácký z okolí města Břeclavi. Národní ústav lidové kultury [online] [cit ]. Dostupné z: [74] ŘEZNÍK, Tomáš. Formáty na Webu. Masarykova univerzita: Studijní materiály předmětu PřF:Z8188 Webová kartografie úvod[online] [cit ]. Dostupné z: [75] SEDONÍK, Jiří. Multimediální hudební mapa ČR pro ZUŠ. Olomouc, 2010 [cit ]. Dostupné z: Bakalářská práce. Katedra Geoinformatiky, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. [76] Seznámení s aplikací Google Earth. Google Support [online] [cit ]. Dostupné z: 93

94 [77] SLINTÁK, Petr. Dějiny kyjovského kroje [online] [cit ]. Dostupné z: [78] Slovácká vinařská podoblast. Naše sklepy: Vše o víně, sklepech, sklípcích a vinařství [online] [cit ]. Dostupné z: [79] Slovácko: Úplný průvodce regionem [online] [cit ]. Dostupné z: [80] Slovácký verbuňk. Národní ústav lidové kultury [online] [cit ]. Dostupné z: [81] Slovácký Verbuňk - Představení. České dědictví UNESCO [online]. [2011] [cit ]. Dostupné z: [82] Smooth Polygon (Cartography). ArcGIS Resource Center [online]. 11/11/2011 [cit ]. Dostupné z: 00 [83] Styled Map Wizard [online]. [cit ]. Dostupné z: [84] SVG Introduction. W3SCHOOLS.COM [online]. Copyright [cit ]. Dostupné z: [85] SWF and AMF Technology Center. Adobe [online] [cit ]. Dostupné z: [86] Uherskohradišťský z okolí Uh. Hradiště a Uh. Brodu. Národní ústav lidové kultury [online] [cit ]. Dostupné z: [87] Vector Markup Language. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, last modified on 18 March 2014 [cit ]. Dostupné z: [88] Vinařská oblast Slovácká. NÁRODNÍ VINAŘSKÉ CENTRUM, o.p.s. Vína z Moravy a vína z Čech [online] [cit ]. Dostupné z: [89] VORLÍČEK, Chrudoš. Prototyp turistického systému založeného na datech Openstreetmap. Praha, 2013 [cit ]. Dostupné z: Diplomová práce. Fakulta stavební, obor Geoinformatika, ČVUT. [90] Výletník.cz: Turistická mapa ČR, mapy turistických tras a cyklotras [online]. [cit ]. Dostupné z: [91] What is GeoServer. GeoServer [online]. last edited on Dec 11, 2009 [cit ]. Dostupné z: [92] Z okolí města Kyjova. Národní ústav lidové kultury [online] [cit ]. Dostupné z: 94

95 [93] Z okolí města Strážnice. Národní ústav lidové kultury [online] [cit ]. Dostupné z: [94] ŽŮREK, Zbyněk. Regiony: Dolňácko. FolklorWeb.cz: folklor a lidová kultura nejen na Moravě [online] , poslední aktualizace: 17/02/2011 [cit ]. Dostupné z: [95] ŽŮREK, Zbyněk. Regiony: Horňácko. FolklorWeb.cz: folklor a lidová kultura nejen na Moravě [online] , poslední aktualizace: 17/02/2011 [cit ]. Dostupné z: [96] ŽŮREK, Zbyněk. Regiony: Moravské Kopanice. FolklorWeb.cz: folklor a lidová kultura nejen na Moravě [online] , poslední aktualizace: 17/02/2011 [cit ]. Dostupné z: [97] ŽŮREK, Zbyněk. Regiony: Podluží. FolklorWeb.cz: folklor a lidová kultura nejen na Moravě [online] , poslední aktualizace: 17/02/2011 [cit ]. Dostupné z: 95

96 POUŽITÉ ZKRATKY: 2D dvourozměrný 3D trojrozměrný AJAX Asynchronous JavaScript and XML API Aplication Programming Interface CSS Cascade Style Sheet DTD Document Type Definition ESRI Environmental Systems Research Institute, Inc. FoS ČR Folklorní sdružení České republiky FTP File Transfer Protocol GIF Graphics Interchange Format GPS Global Positioning System GUI Graphical User Interface HTML HyperText Markup Language HTTP Hypertext Transfer Protocol IT Informační technologie JPEG Joint Photographics Expert Group KML Keyhole Markup Language NÚLK Národní ústav lidové kultury OGC Open Geospatial Consorcium ORP Obec s rozšířenou působností PAEK Polynomial Approximation with Exponential Kernel PDF Portable Document Format PHP Hypertext Preprocessor PNG Portable Network Graphics S-JTSK Souřadnicový systém jednotné trigonometrické sítě katastrální SHP Shapefile SLD Styled Layer Descriptor SVG Scalable Vector Graphics SW Software SWF Shockwave Flash WGS84 World Geodetic System 1984 WHATWG Web Hypertext Application Technology Working Group WFS Web Feature Service WMS Web Map Service WYSIWYG What You See Is What You Get WWW World Wide Web 96

97 W3C XML World Wide Web Consorcium extensible Markup Language 97

98 SEZNAM PŘÍLOH Vázané přílohy Příl. 1. Příl. 2. Příl. 3. Příl. 4. Příl. 5. Příl. 6. Příl. 7. Příl. 8. Etnografické subregiony a okrsky na Slovácku Rozšíření slováckých krojů (podle J. Klvani v díle L. Niederleho) Rozšíření slováckých krojů (podle L. Tarcalové) Rozšíření verbuňku na území Slovácka Rozšíření moravskoslovenských nářečí na Slovácku Abecední seznam vinařských obcí Slovácké vinařské podoblasti Rozšíření vinařství na Slovácku Grafické uživatelské rozhraní výsledné mapové aplikace Elektronické přílohy (na přiloženém CD) Soubor ve formátu PDF obsahující kompletní text diplomové práce. Kompletní obsah WWW stránek s mapovou aplikací: - soubory HTML - CSS - KMZ - složky s obrázky 98

99 Příl. 1. Etnografické subregiony a okrsky na Slovácku

100 Příl. 2. Rozšíření slováckých krojů (podle J. Klvani v díle L. Niederleho)

101 Příl. 3. Rozšíření slováckých krojů (podle L. Tarcalové)

102 Příl. 4. Rozšíření verbuňku na území Slovácka

103 Příl. 5. Rozšíření moravskoslovenských nářečí na Slovácku

104 Příl. 6. Abecední seznam vinařských obcí Slovácké vinařské podoblasti 1. Archlebov 41. Kyjov 81. Strážnice 2. Babice 42. Labuty 82. Strážovice 3. Blatnice pod Svatým Antonínkem 43. Ladná 83. Stříbrnice 4. Blatnička 44. Lanžhot 84. Sudoměřice 5. Boršice 45. Lipov 85. Svatobořice-Mistřín 6. Boršice u Blatnice 46. Louka 86. Syrovín 7. Břeclav 47. Lovčice 87. Šardice 8. Břestek 48. Lužice 88. Tasov 9. Buchlovice 49. Mikulčice 89. Těmice 10. Bukovany 50. Milotice 90. Terezín 11. Bzenec 51. Mistřice 91. Topolná 12. Čejč 52. Modrá 92. Traplice 13. Čeložnice 53. Moravany 93. Tučapy 14. Dambořice 54. Moravská Nová Ves 94. Tupesy 15. Dolní Bojanovice 55. Moravský Písek 95. Tvarožná Lhota 16. Domanín 56. Mutěnice 96. Tvrdonice 17. Dražůvky 57. Napajedla 97. Týnec 18. Dubňany 58. Násedlovice 98. Uherské Hradiště 19. Hluk 59. Nedakonice 99. Uherský Ostroh 20. Horní Lapač 60. Nechvalín 100. Uhřice 21. Hostějov 61. Nenkovice 101. Újezdec 22. Hovorany 62. Nový Poddvorov 102. Vacenovice 23. Hradčovice 63. Ořechov 103. Vážany 24. Hroznová Lhota 64. Ostrovánky 104. Velehrad 25. Hrubá Vrbka 65. Ostrožská Lhota 105. Veselí nad Moravou 26. Hrušky 66. Ostrožská Nová Ves 106. Věteřov 27. Hýsly 67. Osvětimany 107. Vlčnov 28. Jalubí 68. Petrov 108. Vlkoš 29. Ježov 69. Pohořelice 109. Vnorovy 30. Josefov 70. Polešovice 110. Vracov 31. Karlín 71. Prušánky 111. Vřesovice 32. Kelčany 72. Ratíškovice 112. Zlechov 33. Kněždub 73. Rohatec 113. Žádovice 34. Kněžpole 74. Skalka 114. Žarošice 35. Koryčany 75. Skoronice 115. Ždánice 36. Kostelec 76. Sobůlky 116. Želetice 37. Kostice 77. Spytihněv 117. Žeravice 38. Kozojídky 78. Staré Město 39. Kudlovice 79. Starý Poddvorov 40. Kunovice 80. Stavěšice

105 Příl. 7. Rozšíření vinařství na Slovácku

106 Příl. 8. Grafické uživatelské rozhraní výsledné mapové aplikace