Monitoring zápasového zatížení u hráčů fotbalu (kategorie U19) Diplomová práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Monitoring zápasového zatížení u hráčů fotbalu (kategorie U19) Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jan Cacek, Ph.D. Vypracoval: Bc. Milan Šipl Brno, 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně, dne Milan Šipl

3 Poděkování Děkuji panu PhDr. Janu Cackovi, Ph.D. za odborné vedení mé práce, vstřícnost, podnětné připomínky a přátelský přístup při vytváření této diplomové práce.

4 Obsah ÚVOD DOSAVADNÍ POZNATKY A TEORETICKÁ VÝCHODISKA Vývojové trendy ve fotbale Herní výkon Individuální herní výkon hráče Týmový herní výkon Charakteristika pohybového výkonu hráče v utkání Fyziologické nároky na hráče fotbalu Somatické charakteristiky fotbalistů Zatížení hráčů sportovních her Druhy zatížení Objem zatížení Intenzita zatížení Srdeční frekvence Klidová srdeční frekvence Maximální srdeční frekvence Možnosti měření zatížení Možnosti měření srdeční frekvence Možnosti měření pohybu VÝZKUM Cíl práce Výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka Vedlejší výzkumné otázky Úkoly práce METODIKA Charakteristika výzkumného souboru Použité přístroje Realizace měření zápasového utkání Zpracování výsledků a statistické vyhodnocení dat

5 4. VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEHO VYHODNOCENÍ Vyhodnocení výzkumných otázek DISKUZE Pohybový výkon hráče v utkání- závislost na soutěžní úrovni Změny pohybového výkonu hráče v průběhu utkání Vliv hráčské pozice na zatížení hráčů ZÁVĚR BIBLIOGRAGIE RESUMÉ ABSTRACT

6 ÚVOD Fotbal je fenomén. Míčová kolektivní hra, která patří bezesporu k nejrozšířenějším a nejoblíbenějším sportům na světě, jenž ovlivňuje celou dnešní společnost. Ovšem je také hrou, která klade vysoké nároky na hráče. V průběhu utkání hráči vykonávají velmi široké spektrum pohybových činností-běh ve všech směrech a intenzitách, výskok, a také práci s míčem. Ve snaze o dosažení co nejlepšího výkonu v utkání, vstupují do fotbalového prostředí moderní technologie, které slouží nejen k velmi podrobné analýze pohybu, ale i k odhalování sporných situací, kterých se díky větší vyrovnanosti mezi jednotlivými týmy na profesionální úrovni objevuje stále víc. Na nedávném Mistrovství světa v Brazílii bylo vůbec poprvé v historii využito brankové elektronické zařízení. Tento výrazný mezník v historii fotbalu jistě otevře další možnosti k využití těchto technologií a poslouží tak k podrobným analýzám a pochopení pohybového výkonu a ke zkvalitnění tréninkového procesu nejen na té nejvyšší úrovni, ale především u výchovy fotbalové mládeže, která je základním stavebním kamenem pro růst budoucích profesionálních fotbalistů. Jelikož působím ve fotbalovém klubu FC Zbrojovka Brno u kategorie staršího dorostu U19, zabývám se tedy problematikou zápasového zatížení a její aplikací do tréninkového procesu na této úrovni velmi intenzivně. K sepsání této práce mě tudíž inspiroval fakt, že pokud má být trénink opravdu efektivní nezávisle na soutěžní úrovni, měl by být založený na objektivních důkazech a analýzách zápasového zatížení daného týmu. Cílem diplomové práce je tedy zanalyzovat pohybové zatížení hráčů FC Zbrojovky Brno ve vybraných utkáních 1. dorostenecké ligy v kategorii U19. Z výsledků monitoringu hráčů v jednotlivých utkáních, tak mohou čerpat zejména samotní trenéři, ale i hráči, kteří si mohou rozšířit a prohloubit své znalosti o struktuře pohybového výkonu v utkání. Práce by měla sloužit k hlubšímu pochopení pohybového zatížení v zápase a získání cenných výsledků z jednotlivých utkání u dané kategorie s možností následné aplikaci do tréninkového procesu

7 Teoretická část této práce je zaměřena na ucelené objasnění problematiky pohybového výkonu hráčů fotbalu, která může posloužit jak trenérům, tak i široké veřejnosti. První kapitola poukazuje na vývojové trendy ve fotbale, poté se zaměřím na charakteristiku současného pojetí fotbalu a vysvětlení pojmů, které jsou nutné pro pochopení této problematiky, jako jsou herní výkon, zatížení a jejich dělení, srdeční frekvence a způsoby jejího měření. V další podkapitole bude mým cílem objasnění fyziologických nároků z pohledu morfologické i funkční charakteristiky a základními somatickými charakteristikami v této sportovní hře. Poslední část teoretické části je věnována způsobům měření zatížení. Empirická část práce se zaměřuje na analýzu zápasového zatížení u hráčů FC Zbrojovka Brno kategorie U19. Byly stanoveny cíle, úkoly práce a metodika. Výsledky byly zpracovány ve statistických programech a následně vyhodnoceny v diskuzi, která je pro lepší přehlednost rozdělena na tři části pohybový výkon hráče v utkání- závislost na soutěžní úrovni, změny pohybového výkonu hráče v průběhu utkání a vliv hráčské pozice na zatížení hráčů

8 1. DOSAVADNÍ POZNATKY A TEORETICKÁ VÝCHODISKA V následujících kapitolách teoretické části své diplomové práce se zaměřím na ucelené objasnění problematiky pohybového výkonu hráčů fotbalu a také na způsoby jeho měření. Kapitola 1.1 poukazuje na vývojové trendy ve fotbale, poté se zaměřím na vysvětlení pojmů, jako jsou herní výkon, zatížení jejich dělení, srdeční frekvence, způsobem jejího měření. V další podkapitole bude mým cílem objasnění fyziologických nároků z pohledu morfologické i funkční charakteristiky, jejím energetickým krytím a základními somatickými charakteristikami v této sportovní hře. Poslední část teoretické části je věnována způsobům měření zatížení. 1.1 Vývojové trendy ve fotbale Fotbal je kolektivní míčová hra, která patří mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější sport na světě. Je charakteristická součinností dvou soupeřících mužstev, probíhající za neustále se měnících podmínek. (Vaněk, 1984, p.9) Dnešní podobu nabyl v průběhu složitého vývoje, aby si v podobě nám známé získal přízeň všech vrstev obyvatelstva v převážné většině zemí všech kontinentů světa. (Bedřich, 2006, p.7). Na profesionální úrovni je velmi důležitým faktorem ekonomickým a politickým, může ale také sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy v rámci rekreačních a rekondičních aktivit. (Votík, 2003, p.19) Dle Bedřicha (2006, p.62) se současný fotbal vyznačuje zejména dynamičností a variabilností, které jsou dány mj. nutností řešení jednotlivých fází hry. Tyto dva faktory významně ovlivňují obě fáze hry, a to jak útočnou tak i obrannou, současný fotbal je charakteristický vyšší frekvenci střídání obranných a útočných fází. Tyto fáze jsou podmíněny především základním rozestavením hráčů a schopnostmi účelné reakce na hru soupeře v utkání. Současné trendy ve fotbale vyjadřují velmi podstatné kvalitativní změny vývoje, které se projevují především v koncepci a dlouhodobém plánování přípravy. Dle analýz současných - 8 -

9 srovnávacích studií je více než patrné více kontaktů se soupeřem, vyšší rychlost hry, zvyšující se význam taktické stránky herního výkonu projevující se jako tzv. herní účelovost, která je charakteristická seskupením hráčů v závislosti na situaci do jednotlivých bloků, které utvářejí různé formace, a tím vznikají i různé další (nové) herní systémy. Velký důraz je kladen i na soubor psychických kvalit hráče, které mu umožňují správné, promyšlené a kreativní řešení složitých herních situací, které určují úroveň kombinačních schopností a rovněž hráčovu nepředvídatelnost pro soupeře. Fotbal je v současnosti charakterizován neustálým zvyšováním požadavků zejména na intenzitu herních činností tzn., že hráč má mnohem méně času i prostoru na uskutečnění herních činností. (Votík, 2011, p.19). Tyto neustále se zvyšující požadavky uvádí Strudwick a Reilly (2001). V 60. a 70. letech 20. století profesionální fotbalista překonal celkem pouze 4 8 km v jediném utkání. V 70. letech dosáhl špičkový hráč v průměru 8,5 km, v současnosti činí tato vzdálenost dle Votíka (2011, p.19) km. Nejvyšší překonaná vzdálenost se liší také v závislosti na soutěži. (viz tab.1) tab. 1: Celková vzdálenost překonaná v utkání dospělých hráčů vybraných ligových soutěží v roce (Psotta, 2006, p.9) celková vzdálenost (km) základní soubor pozorovaných hráčů 8,4-10,9 holandská profi-liga 8,4-14,3 anglická Premier League 9,4-11,2 druhá profesionální turecká liga 7,5-9,8 jihoameričtí hráči hrající v Evropě 10,3-12,1 první portugalská liga 10-10,6 tým dánské profi-ligy 12,4-14,8 tým Japonska 11,6-14,8 tým Spojených arabských emirátů V průměru nejvyšších hodnot, vzhledem k celkovému počtu km dosahují hráči v týmech Japonska (12,4-14,8 km), Spojených arabských emirátů (11,6-14,8 km) a hráči z anglické Premier League (8,4-14,3 km). V anglické Premier - 9 -

10 League se za posledních deset let zvýšila tato vzdálenost v průměru o více než 1,5 km. (Strudwick & Reilly, 2001) Od padesátých let do současnosti docházelo k postupnému zvětšování prostoru aktivní hry hráčů jednotlivých hráčských funkcí, ale také ke zvyšování rychlosti přihrávek na střední a dlouhou vzdálenost. (Kuhn, in Science & Football, 2003 in Psotta, 2006, p.9). Tyto zvýšené pohybové nároky v utkání v zápasech jsou výsledkem především zvyšování jejich tělesné výkonnosti. Důsledkem jsou lepší sociálně ekonomické podmínky, zkvalitnění příjmu potravy a v neposlední řadě rovněž uplatňování systematické péče o mládež a vědeckého přístupu k tréninku a následné regeneraci. Tento výrazný progres velmi silně ovlivnila profesionalizace fotbalu. Fotbal je prováděný v lepších materiálních podmínkách pro trénink i utkání, které umožňují podání stále lepšího výkonu. (Bunc, Psotta, 2003 in Bedřich, 2006, p.61). Vyšší průměrnou uběhnutou vzdálenost může ovlivnit také zvýšení tělesné výšky hráčů, která může potenciálně znamenat lepší ekonomiku běhu především v submaximálních rychlostech. (viz kapitola 1.5 Somatické charakteristiky) (Psotta, 2006, p.23) 1.2 Herní výkon Dle Dovalila et al. (2012, p.79) je herní výkon jednou z hlavních kategorií (základních pojmů) sportu. Realizuje se ve specifických pohybových činnostech, jejichž obsahem je řešení úkolů, které jsou vymezeny pravidly příslušného sportu a v nichž sportovec usiluje o maximální uplatnění výkonových předpokladů ve hře. Tyto činnosti, ovlivňované vnějšími podmínkami, představují určité požadavky na organismus i osobnost člověka. Vysoký herní výkon v utkání charakterizuje dokonalá koordinace provedení, jehož základem je komplexní integrovaný projev mnoha tělesných a psychických funkcí člověka, podpořený maximální výkonovou motivací. Herní výkon hráče fotbalu je dle Bedřicha (2006, p.86) chápán také jako aktuální projev připravenosti hráče popř. týmu realizovat základní úkol hry

11 zvítězit nad soupeřem. Utváří se v tréninkovém procesu a realizuje se ve hřev utkání, kde je projevem tzv. herní způsobilosti hráče. Tvoření vrcholné úrovně herního výkonu hráče v utkání tzv. herní dokonalosti je cílovou kategorií fotbalového tréninku. Všechny herní situace v utkání jsou řešeny buď individuálními herními činnostmi jednotlivce nebo jejich řetězci nebo skupinově herními kombinacemi. (Votík, 2003, p.18) Dle Votíka (2011, p.30) rozlišujeme ve fotbalu dva základní druhy herního výkonu, a to individuální herní výkon (IHV) a týmový herní výkon (THV). Mezi určující předpoklady (podstatné faktory, proměnné), které umožňují hráči rozvíjet individuální herní výkon i rozvíjet způsobilost podílet se na týmovém herním výkonu patří determinanty biomechanické, psychické a bioenergetické. (Buzek, 2007, p.27) Individuální herní výkon hráče Individuální herní výkon tvoří základ týmového výkonu v utkání. Má vždy formu herních činností jednotlivce, projevujících se více méně souvislým řetězcem herních činností v utkání, které jsou projevem fotbalových dovedností. Herní dovednosti (např. zpracování míče, zakončení) jsou učením získané dispozice k účelnému jednání ve hře. Množství a kvalita osvojených herních činností vyjadřují způsobilost hráče podílet se na týmovém herním výkonu. Kvalita vlastní realizace individuálního herního výkonu je také ovlivněna např. přiměřeností požadavků, které jsou na hráče kladeny i rušivými vlivy, plynoucími z prostředí (klima, tvrdě hrající soupeř apod.) i z osoby hráče (únava, obavy ze soupeře apod.). (Votík, 2003, p.18) Individuální herní výkon hráče v utkání vychází také z předpokladu, že fotbal patří mezi sportovní hry s nejmenším procentem zakončených akcí. V 15-20% případů je příčinou aktivita soupeře- odebrání míče, v 60-70% ztráta míče technickou nedokonalostí. (Bedřich, 2006, p.89)

12 1.2.2 Týmový herní výkon Süss & Buchtel (2009, p.17) definují týmový herní výkon jako otevřený systém tvořený jednotlivými subsystémy individuálního herního výkonu a jejich vzájemnými vztahy. Dle Dovalila et al. (2012, p.75) je týmový herní výkon založen na výkonech jednotlivců, ale jeho výsledná úroveň je dána především kvalitou vztahů uvnitř skupiny, včetně toho, jak moc dokážou jednotlivci podřídit svůj výkon výkonu týmu, ale jak uvádí Votík (2003, p.20) týmový herní výkon není pouhým souhrnem individuálních výkonů všech členů mužstva. Fotbalové mužstvo je sociální skupina, jejíž finální výkon je závislý na dynamice vztahů, sociální soudržnosti, úrovni komunikace a motivaci hráčů. Dalším činitelem týmového herního výkonu je míra spolupráce a kvalita součinnosti hráčů při realizaci herních činností. 1.3 Charakteristika pohybového výkonu hráče v utkání Fotbal se svým obsahem a nároky na hráče řadí mezi nejnáročnější hry a ve srovnání s ostatními druhy sportů zaujímá přední místo (Navara et al., 1986, p.12). Herní výkon hráče v utkání tvoří široké spektrum pohybových činností od chůze, běhu v různých rychlostech, výskoků, běhu vzad atd. Přičemž činnost hráče s míčem probíhá v zápase celkem pouze 1-3 min (Bangsbo, 1994 in Psotta, 2006, p.11). Dle Bedřicha (2006, p.89) dojde ke kontaktu s míčem asi 70-90x, což představuje dobu kolem 1,5-4 minut. Süss & Buchtel (2009, p.71) ve své studii z finálového utkání MS ve fotbale v roce 2008 mezi vítězných týmem Španělska a poraženým Německem, uvádí počet dotyků u středních záložníků obou soupeřících mužstev a to u Michaela Ballacka (Německo) celkem pouze 20 dotyků s míčem a u Xaviho (Španělsko) celkem 70 dotyků s míčem. Dle Bloomfielda, Polmana a O Donoghue (2007) je nejčastější pohybovou činností běh rychlostí do 15km/h a chůze (75-90 % z celkového objemu překonané vzdálenosti) a % je prováděná vyšší rychlostí než

13 15km/h. Dle studií Stolena et al. (2005) se jedná o 16-17% z celkové kilometráže. Přičemž pro zápas zásadní a rozhodující činnosti jako krátké sprinty, výskoky, osobní souboje se odehrávají v intenzitách maximálních, v kterých se hráč podle své hráčské funkce pohybuje v 1-11% z celkové kilometráže. Činnost s míčem je prováděna pouze po dobu, která činí 2 až 3 % z celkového výkonu, ostatní pohybové činnosti jsou prováděny bez míče. Charakteristická pro výkon hráče je střídavost pohybového zatížení. Během utkání hráč střídá velmi krátké intervaly stoje, chůze, běhu různých rychlostí a způsobů, činností s míčem a další lokomoční činnosti (kroky v soubojích, obraty). Tyto intervaly trvají obvykle 2-10s a ke změně dochází v průměru každou pátou až šestou sekundu. Fotbalový výkon se tak skládá z diskrétních intervalů různých činností. Tyto charakteristiky platí nejen pro kategorii dorost, ale i pro dospělé hráče. (Psotta, 2006, p.13). Časový poměr intervalů běhu ve vysokých až maximálních rychlostech a intervalů činnosti nižších intenzit se pohybuje obvykle v rozmezí 1:14 až 1:7. (Tumilty in Reilly a kol., 1988 in Psotta, 2006, p.14) obr. 1 Model pohybové aktivity špičkových evropských profesionálních hráčů (hráčů italského týmu a účastníka Ligy mistrů) v utkání- časový podíl jednotlivých intenzivních typů lokomoce a herní činnosti (v % celkové doby hry. Kategorie lokomoce: stoj (0km/h), chůze (6km/h), poklus (8km/h), běh v nízkých rychlostech (12km/h), běh vzad, běh ve středních rychlostech (15km/h), běh ve vysokých rychlostech (18km/h), sprinty (30km/h). (Psotta, 2006, p.12)

14 Výsledky pohybových analýz utkání nejlepší světových mužstev (viz obr. 1) dokazují, že hráči v průběhu utkání překonají v závislosti na jejich postu cca 10-13km. Př. Střední záložník cca 3km v chůzi, 5,6 km klusem, 3,4 km rychlým během nebo sprintem. Nejčastější délkou sprintů jsou vzdalenosti 16-30m (cca 30x za zápas). (Votík, 2011, p.20). V souvislosti s hráčskou funkcí existují významné rozdíly ve velikosti pohybového zatížení. Dle Mohra et al.(2003) střední obránci překonají menší celkovou vzdálenost a vykonají méně běhu vysoké intenzity v průběhu utkání, nežli hráči ostatních postů. Oproti tomu krajní obránci a překonaná celková vzdálenost je uskutečněna vysokou intenzitou. Útočníci se překonanou vzdáleností i intenzitou blízce podobají krajním obráncům. Počet sprintů je u útočníků větší než u záložníků nebo obránců, ale celková překonaná vzdálenost je nižší. Co se týče středních záložníků jejich překonaná vzdálenost bývá nejvyšší, ovšem absolvují méně sprintů. (Bangsbo, 1994 in Süss & Tůma, 2011) Stoj a chůze se nejčastěji spojují s přerušením hry (míče ze hry nebo přerušení rozhodčím), které v souhrnu trvá minut. (údaje z MS a EURO 2004 in Psotta, 2006, p.17) 1.4 Fyziologické nároky na hráče fotbalu V následující části své diplomové práce se zaměřím na výkon hráče v utkání z pohledu fyziologické a morfofunkční charakteristiky, na způsoby energetického krytí a různé další důležité fyziologické parametry pro hráče fotbalu. Z fyziologického hlediska klade kopaná velké nároky na nervové a humorální regulační systémy, jimiž je pohybová činnost hráče řízena. Regulují pohybovou činnost a zajišťují vyrovnanost metabolických potřeb. (Navara et al., 1986, p.25). Celkový energetický výdej v utkání je 2,5 MJ v amatérském fotbalu (Strudwick & Reilly, 2001) a v profesionálním se jedná o 5-6 MJ (Shepard, 1999 in Psotta, 2006, p.12). Havlíčková a kol. (1993, p.159) uvádí hodnoty celkové

15 energetické náročnosti 3,3 6,3 MJ. Grasgruber & Cacek (2008) uvádějí hodnoty kj/zápas. Základní podmínkou dobrého výkonu je adaptační proces ve svalech zajišťující běh a skoky. Řada akcí v kopané má anaerobní charakter, jsou to krátké sprinty, zrychlení, změny směru, hra hlavou a střelba, tyto aktivity jsou energeticky kryty téměř výhradně makroergními fosfáty (ATP, kreatinfosfát). (Havlíčková, 1993, p.160). Tyto makroergní fosfáty jsou klíčovým zdrojem energie pro svalový výkon maximální intenzity, pokud není delší než 5s. Koncentrace kreatinfosfátu ve svalech se neustále v průběhu utkání mění v rozsahu 50-90% klidové hodnoty, z toho vyplývá, že plné obnovy v průběhu utkání dochází jen zřídka, většina pohybových činností vyšší až submaximální intenzity se realizuje v podmínkách neúplného zotavení. (Psotta, 2006, p.15) Bernaciková et al.(2011) uvádí graf (viz obr. 2), se stejným podílem aerobního způsobu krytí (za přístupu kyslíku) nad anaerobním (bez přístupu kyslíku) při výkonu. obr. 2 Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu ve fotbale (upraveno dle Sharkey 1986). Hlavním způsobem tvorby energie pro svalovou činnost je aerobní metabolismus. Ten spočívá ve využívání kyslíku v biochemickém řetězci štěpení cukrů a tuků jako hlavních energetických zdrojů. Jedním z nepřímých ukazatelů úrovně aerobního metabolismu je maximální spotřeba kyslíku VO 2 max 1 (ml.min- 1 Maximální množství kyslíku, které může vyšetřovaná osoba dopravit do organismu za podmínek dynamické zátěže a které se i přes pokračující zátěž již dále nezvyšuje. (Novotný, 2009)

16 1.kg-1). Profesionální fotbalisté dosahují hodnot VO2max ml.min-1.kg-1. Těmito hodnotami se velmi blízce podobají např. běžcům-sprinterům na 100m a 400m, kteří jsou dlouhodobě adaptováni na rychlostně silové, resp. rychlostně vytrvalostní výkony. (Psotta, 2006, p.18) Havlíčková (1993, p.161) uvádí, naměřené hodnoty VO 2 max některých hráčů dokonce ml.min-1.kg-1. Vyšší VO 2 max vykazují obvykle středový hráči a krajní obránci ve srovnání se středními obránci a útočníky. Pro výkonnostní až vrcholový fotbal je minimální žádoucí hodnota VO 2 max je 60 ml.min-1.kg-1. VO 2 max vyšší než 65 ml.min-1.kg-1. Již nepředstavuje výraznou výhodu v herním výkonu vzhledem k jeho střídavému charakteru, jak jsem již dříve uvedl. I přes zjevný posun k vyššímu tempu hry za několik posledních desetiletý se aerobní výkonnost hráčů hodnocená VO 2 max nijak výrazně neliší. Z výše uvedeného vyplývá, že fotbal vyžaduje určitou, nikoliv však enormně vysokou úroveň aerobní výkonnosti. (Psotta, 2006, p.20) Výraznějším faktorem ovlivňující herní výkon z hlediska metabolismu jsou hráči s vyšší anaerobní kapacitou, tito hráči mají výhodnější funkční předpoklad pro častější vykonávání intervalů krátkodobé činnosti vysoké intenzity v průběhu utkání, což potvrzuje i Bedřich (2006, p.89), který dále uvádí hodnoty srdeční frekvence dosahující až 95% SFmax., z čehož vyplývá, že fotbalové utkání výrazněji determinuje anaerobní kapacita organismu. U dospělých hráčů tepová frekvence nabývá hodnot až kolem tepů/min. O problematice srdeční frekvence se budu podrobněji zabývat v kapitole 1.7 Srdeční frekvence. Dechová frekvence se zvyšuje na dechů/min, dechový objem dosahuje hodnot až 3,5l, ventilace téměř 150l/min. (Havlíčková, 1993, p.160) Co se týče změn biochemických parametrů v utkáních, dochází k poklesu glykogenu ve svalech téměř o 50%. Dovalil (2012) uvádí hodnotu glykogenu ve svalech g, druhý den se obnovuje glykogen na 69% a třetí den na 73%. U dospělých hráčů se hodnoty laktátu při zápase pohybují mezi 8-12 mmol/l, někteří jedinci dosahují hodnot až 15 mmol/l. Množství laktátu vytvořeného v těle dosahuje hodnot dle Bedřicha (2006, p.89) 3-15 mmol/l. Celkově dochází u hráčů k negativní dusíkové bilanci se ztrátou kreatininu, kyseliny močové a močoviny

17 Havlíčková (1993, p.161) uvádí, že teplota těla za utkání se zvyšuje o 2-3 C. Váhové ztráty činí 2-4kg, což představuje až 3,7% celkové hmotnosti. U fotbalistů se vyvinulo sportovní srdce (objem ml), které je schopné zvýšit funkční parametry na dvojnásobek tzn., systolický objem i nad 150ml. Vitální kapacita plic u hráčů jsou i nad 6 litrů v % nál. hodnoty dosahují %. Charakter svalových vláken je převážně rychlostní. Bylo zjištěno 59,8 ± 10,6% rychlých vláken. (Havlíčková, 1993, p.161). Elitní fotbalisté mají podíl rychlých glykolytických svalových vláken (FG), které jsou rozhodující pro rychlostně silové výkony nižší ve srovnání se sprintery % vs %. Pro fotbalisty je spíše charakteristický vyšší podíl přechodových oxidativně glykolytických vláken (FOG). Z výše zmiňovaného je patrné, že typy svalové tkáně jsou u fotbalistů adaptovány více na rychlostně vytrvalostní výkony. (Psotta, 2006, p.20) 1.5 Somatické charakteristiky fotbalistů Jak jsem již uvedl v kapitole 1.1 Vývojové trendy ve fotbale, tělesná výška je jeden z faktorů, který ovlivňuje hráčův pohybový výkon. Na tyto a další somatické parametry se zaměřím v následující části své diplomové práce. V současném fotbalu se uplatňují hráči s tělesnou výškou obvykle v rozpětí cm, tyto údaje jsou závislé nejen na hráčských postech, ale i na národnosti a etniku. Fotbalisté se vyznačují velkou aktivní tělesnou hmotností a množstvím tělesného tuku pod 10%. Dle Psotty (2006, p.22) jsou současné hodnoty většiny elitních hráčů jen o málo vyšší než u elitních běžců-vytrvalců 4-7%. Nejvyšší tělesné výšky dosahují zpravidla brankáři a střední obránci, méně často potom útočníci. Brankaři jsou většinou vysocí, robustní s dlouhými končetinami. Dle Cacka & Grasgrubera (2008) většina fotbalistů má průměrný nebo mírně nadprůměrný tělesný vzrůst s málo homogenními somatotypy

18 Somatotyp 2 elitních hráčů v ČR dle Štěpničky in Havlíčková (1993, p.161) odpovídá hodnotám 2,5 5 3, tj. mezomorfní (svalnatý) typ s vyrovnanou endomorfní (vyjadřuje tloušťku hráče-podkožní tuk) a ektomorfní (štíhlou) složkou. Obránci mívají větší složku endomorfní a mezomorfní, jde o typy s masivním svalstvem a kostrou. U hráčů A-týmu FC Baníku Ostrava byl zjištěn somatotyp (Machala, 2009) Bernaciková et al.(2011) uvádí tabulku (tab. 2) somatické charakteristiky fotbalistů. tab. 2: Somatická charakteristika fotbalistů (upraveno dle Zelenka 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Heller 1995****) Vynikající fotbalisté mohou být jak nižšího tak vyššího vzrůstu. Obecně se projevuje tendence ke kratším dolním končetinám, které snižují těžiště a nahrávají větší hbitosti, akceleraci a stabilitě při pohybu s míčem. Tělesná výška vlastních hráčů a hráčů soupeře se bere v úvahu při stanovování strategie hry týmu pro konkrétní utkání. A do jisté míry se zvažuje i při výběru hráčů do specifických funkcí. (Psotta, 2006) Hráči nižšího vzrůstu (kratší dolní končetiny) 2 Somatotyp- typ tělesné stavby. Dle stanovení Sheldonova somatotypu v modifikaci Heathové a Cartera se rozdělují se tři základní typy somatotypů. Endomorfní typ se vyznačuje mírou tučnosti, obezity. Mezomorftní typ se vyznačuje výrazným podílem svalové složky a robustní kostrou, Ektomorfní typ se vyznačuje štíhlostí resp. nízkou hodnotou podkožního tuku, hubeností. Celý somatotyp se vyjadřuje třemi čísly, první patří endomorfii, druhé mezomorfii a třetí ektomorfii). Průměrná hodnota dnešní populace se pohybuje v hodnotách 3,5 3,5 3,5. Tyto tři komponenty jsou ve vzájemném protikladu a souladu, vysoká hodnota jedné složky nepřipouští vysoké hodnoty zbylých dvou složek. Každá složka nabývá hodnot od 1 do 9 až 10 v extrémních případech. Určuje se na základě konkrétních antropometrických měření. (Novotný, 2009)

19 dokážou obvykle lépe ovládat míč. Vysocí hráči mají naopak výhodu při hlavičkových soubojích. (Bernacíková et al., 2011) Fotbalisté disponují v průměru delšími dolními končetinami s obvody stehen cm a lýtek 39-41cm. (Havlíčková, 1993, p.161). Zvýšení tělesné výšky hráčů s delšími dolními končetinami, může ovlivnit vyšší uběhnutou vzdálenost během utkání, a také může potenciálně znamenat lepší ekonomiku běhu především v submaximálních rychlostech. (Psotta, 2006) 1.6 Zatížení hráčů sportovních her Zatížení je ve sportovní terminologii chápáno jako pohybová činnost, která je vykonávaná tak, že vyvolá aktuální změnu funkční aktivity člověka, a která má ve svém důsledku trvalejší funkční, strukturální a i psycho-sociální změny. (Dovalil et al. 2012, p.82) Cílem zatížení je pozitivně ovlivnit výrazným způsobem trénovanost a přispět ke zvyšování sportovní výkonnosti. (Süss & Tůma, 2011, p.9). Během zatížení, především pak po ukončení zatížení, se regulační systémy podílejí na zotavení a obnově energetických a funkčních kapacit tak, aby byl organismus opětovně připraven na další zátěž (Placheta et al., 1995, Millerová, 2002 in Bedřich, 2006, p.111) Vědomě řízeným zatěžováním organismu dochází k adaptaci, která je ve sportovní praxi žádoucí, jedná se o funkční a morfologické změny organismu sportovce na opakující se zátěžové (stresové) podněty. Toto přizpůsobení se projevuje jednak zvětšením výkonnostních rezerv a jednak schopností tyto rezervy efektivně využívat. (Lehnert, 2011, p.9) Adaptace se vytváří postupně a dle Máčka & Radvanského et al. (2011) optima dosáhne asi po 4-6 týdnech. Projevuje se např. snížením srdeční frekvence asi o tepů za minutu při stejné zátěži proti hodnotám před zahájením tréninku. Pokud se zátěžové situace opakují (frekvence 3-5/týden) a jsou-li organismem zvládnuty, pak reakce e při dalším působení těchto podnětů zmenšuje. Reakce organismu je minimální- adaptační proces se zpomaluje. Proto je další nutností zvyšování intenzity. (Bedřich, 2006, p.111)

20 V tomto kontextu se tedy jedná o velice proměnnou veličinu, kterou nelze přímo měřit, ale lze ji odhadovat pomocí různých kondičních ukazatelů a charakteristik herního výkonu. (Süss & Tůma, 2011, p.10) Druhy zatížení V praktické části své diplomové práce se budu zabývat nejen vnějším zatížením, ale i vnitřním. Proto se v následující kapitole zaměřím na tuto problematiku. Dle Dovalila et al. (2012, p.88) se zatížení rozděluje na vnější, které je metodickým popisem jednotlivých forem a obsahu tréninku, vztahujícím se k vnějším parametrům pohybové činnosti, lze je sledovat a hodnotit z hlediska jednotlivců i kolektivu a vyjadřuje se pomocí objemu a intenzity. Objemem a intenzitou se budu zabývat v následující podkapitole Intenzita zatížení hráčů fotbalu a Objem zatížení hráčů fotbalu. vnitřní, které charakterizují individuální změny v organismu sportovce působením prováděné pohybové aktivity, lze je tedy chápat jako odezvu organismu na pohybovou činnost. Při manipulaci se zatížením je považována za rozhodující znalost vnitřního zatížení, která se vyjadřuje především pomocí fyziologických nebo biochemických ukazatelů (např. zapojení motorických jednotek, srdeční frekvence, množství laktátu, krevní tlak, dechová frekvence apod.). (Lehnert, 2010, p.9) tab. 3: Příklad charakteristik vnějšího a vnitřního zatížení (Dovalil,2012, p.88) vnější zatížení vnitřní zatížení Cvičení: běh v terénu 1km Doba: 3:30min Intenzita: 4,5 m/s Opakování: 2x Odpočinek: 5min tepová frekvence tepů za minutu laktát 5,3-6,9 mmol/l

21 Cvičení: lední hokej, řízená cvičná hra Doba: 90s Intenzita: střední Opakování: 6x Odpočinek: 180s tepová frekvence tepů za minutu laktát 4,1 mmol/l Z výše uvedené tabulky (tab. 3) vyplývá, že zatížení je charakterizováno komplexem činitelů. Jedná se tedy především o následující měřitelné veličiny, jež umožní stanovit velikost zatížení: Objem zatížení Objem zatížení představuje kvantitativní stránku zatížení. Mezi složky objemu herního zatížení v utkání patří např. čas, který hráč stráví na hřišti, uběhnutá vzdálenost, nebo počet herních cvičení jednotlivce. Objem soutěžního zatížení je dán počtem absolvovaných zápasů, soutěží, startů. (Dovalil et al., 2012, p.87) Objem zatížení hráče v zápasovém utkání určuje především délka utkání, velikost hřiště, celkový součtem herních činností jednotlivce bez míče i s míčem, celkovým množstvím herních kombinací a standardních situací, ale také množstvím základních útočných a obranných fází hry (Večeřa, Nováček, 1995). Objem práce, kterou během utkání hráč vykoná, je dán také rozsáhlou škálou nejrůznějších pohybů viz kapitola 1.3 Charakteristika pohybového výkonu hráče v utkání Intenzita zatížení Každá pohybová činnost, může být prováděna s různým stupněm úsilí. Stupeň úsilí ve sportu charakterizuje důležitý aspekt zatížení- jeho intenzitu. Navenek se často projevuje jako rychlost pohybu, frekvence pohybů, distanční

22 parametry pohybu (výška, dálka), vztahuje se k velikosti překonávaného odporu. (Dovalil et al., 2012, p.85). Vynakládané úsilí může být přirozeně různého stupněod nízké až po maximální z hlediska kvantitativního. Pokud hovoříme o intenzitě zatížení ve fotbalovém utkání, je charakterizována nepravidelným střídáním všech stupňů intenzit od nízké až po maximální, závisí nejčastěji na důležitosti utkání, rozdílné úrovni soupeřů, konkrétního zapojování hráče do herních situací, technické a kondiční úrovni hráče a postu hráče. (Votík, 2011, p.12) Z důvodu neustálého zvyšování požadavků na herní výkon jednotlivců, je intenzita pohybové činnosti jedním z nejvíce určujících faktorů v utkání. (Navara a kol., 1986). V praxi se pro vyjádření intenzity používá srdeční respektive tepová frekvence (viz kapitola 1.7 Srdeční frekvence). Se zvyšováním intenzity tepová frekvence stoupá a opačně, odráží to současně podíl energetického způsobu krytí při cvičení. (Perič & Dovalil, 2010, p.34), 1.7 Srdeční frekvence Srdeční frekvence je obecně uznávaný a široce užívaný objektivní fyziologický marker pohybové aktivity. Při hodnocení a interpretaci výsledků měření SF v pohybové činnosti je třeba respektovat, že srdeční frekvence je pouze nepřímým ukazatelem zatížení organismu. (Süss & Tůma, 2011, p.). Tento ukazatel vyjadřuje frekvenci srdečních stahů za minutu, tj. kolikrát za minutu vypudí srdce krev do krevního oběhu a spolu s tepovým objemem srdečním se podílí na vytváření minutového objemu srdečního. Srdeční frekvence je velice často používaným ukazatelem nejen pro jednoduchou interpretaci výsledků, ale i pro svou snadnou přístupnost. (Máček & Radvanský et al. 2011). Lineární vzestup s rostoucí intenzitou se projeví jen cca do 180 tepů za minutu. (Dovalil, 2012). Nejvyšší SF, při které jsou sportovci ještě v relativně setrvalém stavu, se udávají mezi tepy/min. Hranice nad cca 180 tepy za minutu, kdy zatížení dále stoupá, je podmíněná maximálním možným kyslíkovým dluhem a může být pouze krátkodobá. Hodnota nad cca 190 tepů za minutu je pro

23 organismus neekonomická a v případě déletrvajícího zatížení musí být srdce morfofunkčně této zátěži přizpůsobeno. (Seliger, Vinařický, Trefný, 1980). Obecně však lze říci, že čím vyšší je intenzita tréninkového zatížení, tím vyšší je i hodnota SF. (Psotta, 2006). Srdeční frekvence je velmi ovlivnitelný ukazatel, který reaguje přes stresové hormony (adrenalin) na rozrušení, zvyšuje se i v předstartovním stavu k výchozím hodnotám se vrací až v době uklidnění. Čím strmější je návrat při zotavení, tím je jedinec zdatnější. (Servít, 2011) Úroveň srdeční frekvence je dána zejména velikostí srdce. To znamená, že čím více se vlivem tréninku srdce adaptovalo, tím nižší je jeho frekvence při zatížení. (Neumann et al., 2009, p.76) Van Gool et al., 1983 in Süss & Tůma, 2011 uvádí průměrnou SF ve fotbalovém utkání, který je typický svým střídavým charakterem zatížení konrétně u všech obránců během utkání 155 tepů za minutu, u záložníků a útočníků 170 tepů za minutu. Další autoři uvádí hodnoty obecně pro všechny hráče Reilly (2001) 157 tepů za minutu. Florida-James a Reilly (1995) v soutěžním utkání zaznamenal hodnoty 161 tepů za minutu. (Süss & Tůma, 2011, p.109) Klidová srdeční frekvence Klidovou srdeční frekvencí se rozumí hodnota, kterou lze naměřit nejlépe ráno ihned po probuzení. Toto měření se provádí několik dní opakovaně a poté se vypočítá průměrná hodnota. Klidové hodnoty se pohybují v rozpětí tepů za minutu a závisí především na úrovni kondice, věku, pohlaví a velikosti srdce. (Benson & Connolly, 2012, p.38) Neumann et al. (2009, p.76) uvádí, že lidé s nižší klidovou srdeční frekvencí žijí déle než osoby s neustále vysokými hodnotami (přes 75 tepů za minutu) a rovněž uvádí srovnání vyšší srdeční frekvence u žen oproti mužům. Klidová tepová frekvence se pohybuje i pod hranicí 50 tepů za minutu. (Havlíčková, 1993, p.160). Psotta (2006, p.20) uvádí nižší hodnoty klidové srdeční frekvence u fotbalistů tepů za minutu ve srovnání s průměrnou hodnotou cca tepy za minutu u běžné populace stejného věku. Cacek &

24 Grasgruber (2008) uvádí hodnoty v klidu u netrénovaných osob asi 70 tepů/min, u vysoce trénovaných jen tepů/min. Zvýšenou tepovou frekvenci označujeme jako tachykardii a její hodnoty se pohybují nad hranicí 100 tepů za minutu. Opakem tachykardie je bradykardie, kdy klidová tepová frekvence u dospělých dosahuje méně než tepů za minutu. Nižší frekvence než 30 tepů za minutu způsobuje zástavu srdečního oběhu. (Drábková, 2001) Vlivem sportovního tréninku dochází ke zvětšování srdce (srdečního objemu). Trénované srdce vykazuje funkční změny a harmonický nárůst pokud k této adaptaci dojde, hovoříme o sportovním srdci. Sportovní srdce vykazuje vyšší objem vytlačené krve při stahu v klidu i při zatížení, což se projevuje poklesem srdeční frekvence. (Neumann et al., 2009) Zvýšení o více než 5 tepů za minutu, Neumann et al.(2009) uvádí 8 tepů za minutu, v zatížení o 20 tepů za minutu, může signalizovat počátek různého typu onemocnění nebo může být známkou přetrénování. Tyto příznaky je nutné vyřešit úplným vysazením tréninku popř. sníženým jeho intenzity i objemu. (Benson & Connolly, 2012, p.76) (viz kapitola Objem zatížení a Intenzita zatížení) Maximální srdeční frekvence Maximální srdeční frekvence je hodnota, která udává maximální počet tepů, které je srdce schopno uskutečnit. Klesá s věkem a je to velice individuální ukazatel závislý na mnoha faktorech především věku, dosavadním tréninku a genetických dispozicích. (Astrand & Rohandl, 1986). Existuje několik možností výpočtu této maximální hodnoty v nichž se autoři různí. Nejčastějším vzorcem pro výpočet je maximální srdeční frekvence u mužů: 220- věk (Benson & Conolly, 2012, Máček & Radvanský et al. 2011) Tento výpočet je velice jednoduchý, avšak pro svou nepřesnost je velice často terčem kritiky mnoha autorů. Pro mnohem přesnější určení maximální srdeční frekvence jsou hráči podrobeny zátěžovým testům v laboratorních podmínkách

25 (viz kapitola Laboratorní a terénní testy) na jejichž základě se stanoví zcela individuální hodnota maximální srdeční frekvence. Maximální hodnoty SF se u dospělých osob při tělesné práci pohybují mezi tepy/min. Cacek & Grasgruber (2008) uvádí maximální hodnoty při zatížení překračující 180 tepů za minutu. Ve výjimečných případech může být dosaženo individuálních hodnot kolem 215 tepů za minutu. Na základě zjištění této maximální hodnoty se poté určují jednotlivá pásma, dle % maximální srdeční frekvence. 1.8 Možnosti měření zatížení V této podkapitole se zaměřím na možnosti měření zatížení hráčů v utkání. O konkrétních přístrojích, které jsem využil pro praktickou část své diplomové práce jejich charakteristice a použití, pojednávám v kapitole 3.2 použité přístroje. Do fotbalu vstupují nejen různé pozitivní i negativní vlivy, ale také nové moderní technologie a jejich využití je stále masovější a všestrannější. (Buzek, 2007, p.19). Stále více jde o využití moderních technologií nejen v souvislosti s rozvojem a kontrolou výkonnosti samotných a aktérů hry či jejich medializace, ale také pro dosažení větší regulérnosti samotné hry na nejvyšších domácích a mezinárodních soutěžích. Dle Buzka (2007, p.19) největší přínos elektronických zařízení spočívá v monitorování pohybu míče i hráčů (pomocí čipů), jejich aktivity a přesném vyhodnocování a dodržování pravidel v průběhu utkání, ale informuje rovněž o stavu trénovanosti a dalších parametrů výkonnosti hráčů, včetně udržování a zlepšování zdravotního stavu, péče po úrazech a nemocích, rozvoje mentálních, komunikačních a dalších sociálních dovedností. Měření zatížení má svůj význam i v hodnocení hráčů po utkání, spočívá zejména v poskytování zpětné vazby hráčům, ale i v motivaci pro další činnost. Na druhou stranu existuje však i mnoho případů z praxe, kdy toto hodnocení může vést až k demotivaci nebo ke zvýšení nezdravé konkurence v týmu. (Süss & Tůma, 2011, p.112)

26 1.8.1 Možnosti měření srdeční frekvence Měření srdeční frekvence je cenným zdrojem informací o jeho průběhu, o práci srdečně-oběhového systému a o stabilitě výkonu. Z rozboru křivky srdeční frekvence se dají vyvodit různé důležité závěry. Existují tyto možnosti měření: Palpační měření Nejstarší a nejsnadnější metoda určená ke zjištění tepové frekvence, spočívá v přiložení prstů ruky na tepnu (vřetenní, krční). (Jirák & Vašina, 2005) Dle Dovalila (2012) měření na krku na krkavici se jeví jako zcela nevhodné z důvodu uložení baroreceptorů, jejichž podrážděním dochází ke zpomalení tepové frekvence. Tato metoda ke zjištění aktuální tepové frekvence je používána již několik desetiletí. Nevýhodou tohoto měření je velká nepřesnost měření z důvodu počítání tepů za jednotku času v případě omylu i o jeden až dva tepy, dochází k velkým rozdílům odlišných od reality. Další nevýhodou tohoto měření je nutnost přerušit danou aktivitu a měřit TF v klidu, což je v praxi těžko proveditelné (v případě monitorování TF při utkání). Při přerušení aktivity rovněž rychle klesá TF stejně tak i vlivem silného stlačení tepny, proto je nutné najít puls co nejrychleji a počítat ho po dobu 10 nebo 15 sekund a poté vynásobit šesti nebo čtyřmi. Měření TF delší dobu je přesnější, ale bývá výrazně ovlivněno postupným snižováním srdeční činnosti. (Corbin & Welk, 2006 in Vala 2012) Laboratorní a terenní testy Jak jsem již uvedl v kapitole 1.7 Srdeční frekvence, jsou laboratorní testy nejpřesnější metodou k určení maximální srdeční frekvence. Tyto zátěžové testy do maxima se provádějí nejčastěji na běžeckém pásu nebo na bicyklovém ergometru. Nejvhodnější jsou ty trenažéry, které zcela nebo nejvíce odpovídají zatížení sportovce, tzn., že běžci netestují na cykloergometru a

27 cyklisté na běžeckém pásu. (Neumann et al., 2009, p. 104) Dle Dovalila (2012) dává více sportovců a trenérů přednost běžeckému pásu z důvodu většího množství zapojených svalových skupin, a tudíž i lepším výsledkům o 5-10% v hodnotě VO 2 max než při zátěžovém testu na bicyklovém ergometru. Fyzikální výkon na běžeckém pásu závisí vedle rychlosti i na sklonu pásu, který se udává ve stupních nebo procentech. Některé výzkumy se zabývaly vztahem výkonnosti a sklonu pásu (sklon 1-2%). Již při nízkých rychlostech jsou sportovci při tomto sklonu značně vyčerpáni. U rychlostí do 5m/s nemá sklon pásu od 1 do 2 výrazný vliv na biomechaniku běhu. Kombinace rychlosti a sklonu vede již u nízkých rychlostí k vyššímu vnitřnímu zatížení. Pokud výkonnostní sportovci běhají delší dobu ve vyšších rychlostech nad 5m/s, nemá stoupání optimální vliv na jejich běžeckou techniku. Proto je vhodné provádět testování výkonnostních sportovců na rovném pásu, zejména pokud je možné srovnání s terénními testy. (Neumann et al., 2009, p.111) K nesporným výhodám laboratorních testů patří standardní podmínky, možnost snímání řady biologických signálů- tlak, záznam srdeční činnosti, spotřeba kyslíku a výdej oxidu uhličitého, možnost určení fyzikálního výkonu a často i vyšší přesnost těchto metod. K nevýhodám patří vyšší cena a problémy s přenosem přímého využití těchto výsledků do praxe. Funkční laboratorní testy umožňují posoudit více komponent tělesné výkonnosti, s jistým omezením také na maximální rychlost běhu podle maximálního dosaženého výkonu. (Psotta, 2006, p.173). Dalším způsobem ke zjištění maximální tepové frekvence jsou terénní testy, v současnosti velmi široce uplatňovány ve špičkových fotbalových klubech nejen díky jednodušší realizaci a minimální finanční náročnosti, ale především kvůli většímu přiblížení k typickému zatížení hráčů charakteristické střídavým (intermitentním) zatížením viz kapitola 1.3 Charakteristika pohybového výkonu hráče. Toto zatížení je pro hráče více reálné při zápasovém zatížení, než při stupňovaném laboratorním testu na běžeckém pásu do maxima. Jedním z hojně využívaných testů ve sportovních hrách a v současnosti i ve fotbale je YO-YO Intermittent Recovery Test Level 2 (viz obr.3), který je určen pro profesionální hráče fotbalu (intervaly zvukového signálu jsou kratší a délka

28 testu obvykle trvá okolo 2-10 minut)[1] Hráč během testování opakovaně překonává vzdálenost 20m "od čáry k čáře" podle vymezeného časového signálu, který je reprodukován z magnetofonu, s krátkou 5 sekundovou aktivní přestávkou, kdy se musí testovaný dostat během nebo chůzí k 5 metrů vzdálené metě, otočit se a vrátit se ke startovní čáře. Test končí, když hráč není schopen dvakrát po sobě dosáhnout čáru v daném limitu. Hodnocením je celková překonaná vzdálenost předtím, než došlo dvakrát po sobě k nedosažení limitu. Cílem tohoto testování je zjištění aerobních vytrvalostních schopností hráčů s úzkou vazbou na maximální aerobní výkon. Bangsbo et al. (2008) formuloval vzorec k výpočtu maximální spotřeby kyslíku z výsledku tohoto testu: Yo-Yo IR2 test: VO 2 max (ml/min/kg) = IR2 vzdálenost (m) Obr. 3 YO-YO Intermittent Recovery Test Level 2 [1] Nespornou výhodou tohoto testování je možnost využití v identických podmínkách tj. přímo na hřišti s minimálními náklady s možností testovat velkou skupinu sportovců najednou Měření pomocí sporttesteru Intenzitu zatížení nemůžeme měřit přímo v terénu, ovšem můžeme ji však dosti přesně zjistit pomocí pulsmetru neboli měřičů srdeční frekvence. (Süss & Tůma, 2011). Tyto přístroje se obecně označují jako sporttester. Z hrudního pásu, kde jsou umístěny elektrody, se přenášejí impulsy do přijímače na zápěstíspeciálních náramkových hodinek, pomocí technologie bezdrátového přenosu EKG

29 signálu. Dříve bylo možné přesné měření srdeční frekvence pouze v laboratoři nebo pomocí nákladného telemetrického systému. S možností průběžného měření srdeční frekvence se otevřely nové dimenze monitorování zatížení (Kučera et al in Neumann, 2009). V současnosti se jedná o jednu z nejdostupnějších metod k analýze srdeční frekvence využívanou v širokém spektru sportovních odvětví na všech výkonnostních úrovních. Sportovci používající sporttestery mají průběžnou zpětnou vazbu o zatížení srdečně-oběhového systému. Na trhu se vyskytuje poměrně velký výběr přístrojů různých výrobců (Garmin, Polar, Suunto, Sigma, ) z nichž většina má již tolik funkcí, že se ani při běžném používání neuplatní. Běžný sporttester zobrazuje na displeji aktuální hodnotu SF, průměrnou a maximální hodnotu SF, stopky, čas, počet spálených kalorií, celkový čas atd, lepší přístroje jsou vybaveny systémem GPS. Většina těchto typů je vybavena vnitřní pamětí, která slouží k následnému propojení s počítačem, uložení záznamu a následnému dalšímu zpracování a vyhodnocení. Praktické testy prokázaly, že tyto přístroje velmi spolehlivě měří rychlost, nadmořskou výšku, srdeční frekvenci a další parametry. (Neumann, 2009, p.134) K monitorování srdeční frekvence u hráčů fotbalu v průběhu utkání byl použit sporttester Garmin Forerunner 910XT. Tento použitý přístroj budu detailněji popisovat v kapitole 3.2 Použité přístroje Možnosti měření pohybu Při snaze o identifikaci určitého směru ve vývoji fotbalu a především ve snaze o stále podrobnější analýzu hráčského i týmového výkonu vstupuje do popředí diagnostikování měření pohybu hráče a tím i následná diagnostika výkonnosti s využitím moderních technologií. (Bedřich, 2006, p.89) Nové přístupy k fotbalu a ke vzdělávání fotbalových hráčů a trenérů souvisejí s širšími globálními procesy, které se prosazují ve fotbale a v životě vůbec v celosvětovém měřítku. Vliv moderních technologií a multimediálních komunikačních sítí a kanálů se do fotbalového světa promítá mnoha způsoby a ovlivňuje nejen vrcholový špičkový profesionální fotbal, ale fotbal vůbec, a to ve

30 všech jeho aktivních, pasivních či kombinovaných formách a projevech. (Buzek, 2007). Při analýze pohybu jsou základními prvky pohybu jeho intenzita, dobu trvání a frekvence. (Strudwick & Reilly, 2001) V současné době existuje několik společností, které se zabývají důkladnou analýzou a pohybem hráčů na hřišti nejen ve fotbale, ale i v jiných sportech jako je americký fotbal, hokej, tenis, rugby atd. Mezi nejznámější společnosti patří např. Match Analysis, TRACAB systém nebo firma InStat Football InStat Football InStat Football je technologie, která je schopna získávat kompletní zápasové statistiky. Tato technologie je od ligového ročníku 2013/2014 používána i v české nejvyšší fotbalové lize, funguje s pomocí několika videokamer, které jsou umístěny kolem hřiště. Samotní aktéři utkání tedy nejsou nijak omezování při svém výkonu. K základním statistickým údajům, které tato technologie dokáže vyhodnotit, patří informace o naběhané vzdálenosti, vzdálenosti ve sprintu, pohybu hráče ve vysoké rychlosti a celkový graf hráčovu pohybovou aktivitu. Trenérům a realizačnímu týmu jsou k dispozici velmi podrobné údaje o pohybech hráče, jejich kontaktech s míčem, nejčastějších místech výskytu, soubojích, údaje o přihrávkách a jejich směrech, počtech střel, faulech atd. Trenéři taktéž získávají přístup k videosekvencím a fitness údajům o svých svěřencích (Trusina, 2014 in Smetana, 2014) Adidas micoach SPEED_CELL TM Jednou z možností jak změřit pohyb hráče během utkání je i pomocí zařízení Adidas micoach SPEED_CELL TM, toto zařízení zachycuje a měří pohyby hráče v jakékoliv podobě, tzn. veškeré aktivity na hřišti, na kurtu, ve hře nebo během tréninku, tudíž může být využíváno pro různé sporty jako fotbal, běh, basketbal nebo americký fotbal. Během utkání zaznamenává celkový čas, aktivní

31 čas, maximální rychlost, celkovou uběhnutou vzdálenost i s její intenzity, ve které byla vzdálenost překonána a celkový počet sprintů. Zařízení může být použito pouze pro speciální obuv od firmy Adidas nebo pro jakoukoli jinou obuv za použití spony na tkaničky, což není ve fotbalovém utkání možné. Nespornou výhodou je, že zaznamenává data, která poté ukládá na vnitřní paměť s kapacitou až 7 hodin. Více se tímto zařízením budu zabývat v kapitole 3.2 Použité přístroje. (MiCoach SPEED_CELL User Manual, 2011)

32 2. VÝZKUM 2.1 Cíl práce Cílem diplomové práce je zanalyzovat pohybové zatížení hráčů FC Zbrojovky Brno ve vybraných utkáních 1. dorostenecké ligy v kategorii U19 pomocí sporttesteru Garmin Forerunner 910XT a zařízení Adidas micoach SPEED_CELL TM. 2.2 Výzkumné otázky Po vytyčení cíle práce bylo nutné stanovit hlavní výzkumnou otázku. Kromě hlavní výzkumné otázky bylo také stanoveno i několik vedlejších výzkumných otázek, které pomohly při vyhodnocování hlavní výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka Jakou celkovou vzdálenost v průměru překonají hráči FC Zbrojovky Brno v kategorii U19 v mistrovském utkání 1. dorostenecké ligy? Vedlejší výzkumné otázky a) Jaký bude podíl jednotlivých pohybových činností (chůze-do 6km/h, poklus-6-11km/h, běh km/h, běh ve vysoké intenzitě km/h a sprint- >18km/h) v průběhu vybraných utkání 1. dorostenecké ligy? Bude se tento podíl jednotlivých pohybových činností měnit ve srovnání s odlišnými hráčskými posty?

33 b) Jakou celkovou vzdálenost překonají vybraní hráči na jednotlivých hráčských postech (krajní obránce, střední obránce, krajní záložník, střední záložník, útočník)? c) Jaká bude průměrná a maximální tepová frekvence u jednotlivých hráčů na hráčských postech (krajní obránce, střední obránce, krajní záložník, střední záložník, útočník)? d) Kolik absolvují hráči sprintů (>18 km/h) ve vybraných utkáních 1. dorostenecké ligy na základě hráčských postů? e) Bude průměrná tepová frekvence u vybraného hráče vyšší ve 2. poločasu oproti 1. poločasu? 2.3 Úkoly práce Úkol 1 Rozbor literatury, definice základních pojmů, seznámení s problematikou Úkol 2 Vybrat tým, skupinu hráčů a vhodná utkání pro analýzu pohybového zatížení v utkání Úkol 3 Monitorovat pohybové zatížení v utkání pomocí sporttesteru Garmin Forerunner 910XT a zařízení Adidas micoach SPEED_CELL TM Úkol 4 Zpracovat získaná data pomocí statistických programů Úkol 5 Vyhodnotit výsledky analýzy Úkol 6 Odpovědět na výzkumné otázky a stanovit závěry

34 3. METODIKA 3.1 Charakteristika výzkumného souboru Do výzkumného souboru byli zapojeni hráči fotbalového klubu Zbrojovky Brno. Jednalo se o nejstarší dorosteneckou kategorii U19 (ročník narození ), hrající 1. dorosteneckou ligu. V této věkové kategorii probíhá týdně 5 tréninkových jednotek (4x odpoledne a 1x dopoledne) a jedno utkání. V tab. 4 uvádím základní charakteristiky všech hráčů, kromě brankáře s průměrnými hodnotami včetně směrodatné odchylky, kteří zasáhli do utkání s týmem ŠK Slovan Bratislava. Průměrný věk základní sestavy byl 18,4 ± 0,7 let, výška 177,9 ± 3,3 cm a průměrná hmotnost 73,1 ± 7,2 kg. Průměrná hodnota maximální srdeční frekvence (dle zátěžového testu) 196,6 ± 6,7 tepů za minutu. Průměrná hodnota maximálního aerobního výkonu (VO 2 max) hráčů základní sestavy byla 58,2 ± 3,2 ml.min-1.kg-1. tab. 4: Charakteristika zkoumaného souboru hráč post výška (cm) hmotnost (kg) BMI věk SFmax. VO 2 max (ml.min-1.kg-1) 1 KO 176,6 61,9 19, ,58 2 KO , ,35 3 KO 169,4 68,7 23, ,03 4 SO , ,4 5 SO 180,5 78,4 24, ,86 6 SO 182,3 70,1 21, ,54 7 KZ ,8 21, ,78 8 KZ 180,7 70,7 21, ,67 9 KZ 163,5 56,5 21, ,28 10 SZ ,2 23, ,47 11 SZ 179,4 72,1 22, ,2 12 SZ ,3 20, ,

35 13 Ú 178,3 85,4 26, ,18 14 Ú 181,5 79,3 24, ,8 15 Ú 172,5 76, ,56 16 Ú 177,2 77,9 24, ,49 průměr 176,2 71,4 22,9 18,3 197,7 59,2 směr.odch. 5,7 8,2 1,9 0,7 7,0 4,3 Vysvětlivky: Post-KO-krajní obránce, SO-střední obránce, KZ-krajní záložník, SZstřední záložník, Ú-útočník, *SFmax- maximální srdeční frekvence určená při zátěžovém testu, směr.odch.- směrodatná odchylka určuje, jak moc jsou hodnoty rozptýleny od průměru hodnot. Pro určení maximálního aerobního výkonu (VO 2 max) a hodnoty maximální srdeční frekvence při zátěžovém testu byl použit běžecký trenažér Lode Valiant s protokolem testu Harbor (Wassermann et al., 2005), tento zátěžový test v rámci preventivní prohlídky tělovýchovným lékařem hráči absolvovali v úvodu podzimní části sezóny 2014/2015 a je upraven tak, aby absolvování každého testu odpovídalo celkové době kolem cca 10 minut. Jelikož jsem s hráči prakticky v každodenním kontaktu, reagovali na mou žádost stát se součástí výzkumu velmi kladně. Podepsali souhlas s testováním a prakticky ihned po skončení každého měření se zajímali o výsledky naměřených dat. Měření proběhlo v jednom přátelském utkání se slovenským týmem ŠK Slovan Bratislava pomocí sporttesteru Garmin Forerunner 910XT a v několika vybraných mistrovských utkáních v podzimní části sezony 2014/2015 pomocí zařízení micoach SPEED_CELL. Měření pomocí tohoto zařízení bylo zúženo pouze na hráče, kteří k mistrovskému utkání použili obuv od společnosti Adidas, se kterým je toto zařízení kompatibilní. Všichni hráči, u kterých byla prováděna analýza zatížení v přátelském utkání se slovenským týmem ŠK Slovan Bratislava U19, byli na utkání nominováni do základní sestavy. Utkání skončilo výsledkem 3:3 (1:2 po prvním poločase) a i přesto, že šlo o přátelské utkání a hlavním cílem bylo rozmělnit

36 zatížení na co nejvyšší počet hráčů, tři hráči (střední obránce, střední záložník, krajní záložník) odehráli v tomto utkání celých 90minut a jejich výsledky budu dále podrobněji prezentovat v kapitole 4. Výsledky. 3.2 Použité přístroje Pro tuto diplomovou práci byly použity dva přístroje, na které se zaměřím v této části diplomové práce Garmin Forerunner 910XT Pro diagnostikování zatížení hráčů během utkání jsem se rozhodl vybrat metodu monitorování srdeční frekvence pomocí sporttesteru Garmin Forerunner 910XT. Tento typ je jedním z nejdokonalejších sporttesterů současnosti určený pro většinu sportovních disciplín. Vyznačuje se vysokou životností (22hodin nepřetržitého provozu) a díky integrovanému barometrickému výškoměru s automatickou kalibrací na GPS výšku je schopen velice přesně poskytovat výšková data a statistiky. Model Garmin Forerunner 910XT obsahuje bezdrátový snímač srdeční frekvence (viz obr.4). K hodinkám je možné připojit jakýkoliv snímač srdeční frekvence značky Garmin (standardní i prémiový). Snímač srdeční frekvence je napájen bateriemi, samotný proces snímání funguje na principu EKG. (viz kapitola Měření pomocí sporttesteru) Elastický upevňovací pás slouží k upevnění na hrudník sportovce, tento pás má schopnost nasát vodu i pot, která zkracuje jejich životnost, proto se doporučuje pravidelná údržba pásu

37 obr. 4 Garmin snímač srdeční frekvence Samotným přijímačem signálu je sporttester, který zpracovává data a je podobný jako běžné hodinky. (viz obr. 5) obr. 5 Sporttester Garmin Forerunner 910XT Funkce sporttesteru Garmin Forerunner 910XT: - možnost definovat 4 různé sportovní profily - velký variabilní displej s možností konkrétního nastavení počtu a obsahu zobrazovaných funkcí - automatické nebo ruční nastavení 5 tepových zón

38 - Virtual Racer a Virtual Training Partner umožňující soupeření s nastaveným tempem/cílem nebo s dříve dosaženým vlastním nebo cizím výkonem - Jednoduché a jisté ovládání pomocí 7 tlačítek - Vodotěsnost, vibrační a akustický alarm - Schopnost změřit rychlost, tempo, zdolanou vzdálenost, srdeční tep, převýšení, kalorický výdej - Znázornění maximální srdeční frekvence a průměrné - Stopky, hodinky (denní čas, budík, kalendář a označení dne) - Informační údaje o provedeném záznamu - Čas strávený nad, pod a ve vymezené zóně srdeční frekvence [2] Adidas micoach SPEED_CELL Adidas micoach SPEED_CELL TM (viz obr. 6) je zařízení, které zaznamenává všechny pohyby, ve všech směrech. Měří důležité ukazatele, jako je rychlost, počet sprintů nebo uběhnutou vzdálenost. obr. 6 Zařízení Adidas micoach SPEED_CELL TM

39 Čip micoach SPEED_CELL TM zaznamenává všechny ukazatele až po dobu 8 hodin. Údaje se přenáší bezdrátově pomocí USB do PC, ipad nebo ipod. Střední přesnost tohoto přístroje po kalibraci je při chůzi 97%, při poklusu 98% a při běhu 97%. Veškeré statistiky se po bezdrátovém připojení a následné synchronizaci dat zaznamenávají na webových stránkách kde je nutné být zaregistrovaný. Tento čip je kompatibilní s několika typy kopaček řady Adizero (F50, F30, F10) a Pure. Kopačky v kolekci Elite Predator jsou kompatibilní s micoach kolekce od roku Čip se vkládá vždy pouze do levé kopačky pod vložku, kde se nachází schránka na čip. Pro vyváženost se schránka nachází i v pravé kopačce, kde je zadělána nálepkou. Tudíž není narušena vyváženost a funkčnost kopačky. 3.3 Realizace měření zápasového utkání Měření proběhlo v jednom přátelském utkání se slovenským týmem ŠK Slovan Bratislava U19 na umělém trávníku v Bratislavě, kdy všem hráčům základní sestavy mimo brankáře byl zapůjčen sporttester americké firmy Garmin typ Forerunner 910XT. Všichni sledovaní hráči byli seznámeni se sporttestery, které měli možnost si před utkáním vyzkoušet v několika tréninkových jednotkách. Před samotným utkáním byli rovněž znovu poučeni o správném nasazení a umístění hrudního pásu a spuštěním sporttesteru. Ihned po skončení utkání bylo hráčům zdůrazněno vypnutí přístroje, které jsem si posléze vybral zpět k následnému vyhodnocení. Jelikož mým cílem bylo zanalyzovat zatížení hráčů v mistrovském utkání a pravidla fotbalu zakazují nošení sporttesteru během tohoto utkání, proběhlo další měření v podzimní části sezóny 2014/2015 již s pomocí zařízení Adidas micoach SPEED_CELL TM. Toto měření mohlo proběhnout pouze u hráčů, kteří k utkání použili obuv od firmy Adidas s možností vložení zařízení micoach SPEED_CELL dovnitř do kopačky a nikterak neomezovalo hráčův pohyb na hřišti ani nebylo v rozporu s fotbalovými pravidly

40 Na vybraná mistrovská utkání byly využity tři výrobky micoach SPEED_CELL což umožňovalo získat výsledky až tří hráčů z jednoho utkání a tím získat více dat z utkání. Hráči byli vybráni cíleně s důrazem na herní posty, tak abych je v další části svého výzkumu mohl porovnávat. Bohužel v některých případech došlo z různých důvodů ke střídání daného hráče, tudíž hráč neodehrál celých 90minut v utkání, a některá data ze zápasu nemohla být využita pro další část výzkumu a dále srovnávána s těmi hráči, kteří odehráli celý zápas. 3.4 Zpracování výsledků a statistické vyhodnocení dat Po utkání se slovenským týmem ŠK Slovan Bratislava byly všem hráčům sporttestery vybrány a potřebná data z hodinek byla převedena pomoci anténního rozhraní, které je dodávané jako příslušenství ke sporttesterům do webového tréninkového serveru Garmin Connect. Získaná data jsem exportoval do softwaru SportTracks verze 3.1 a provedl vyhodnocení dat. Pro statistické výpočty a základní popisné statistiky jako je aritmetický průměr, medián a směrodatná odchylka jsem použil software Microsoft Excel Jelikož práce byla zaměřena na analýzu pohybového zatížení hráče v utkání, bylo nutné určit maximální srdeční frekvenci všech hráčů, kteří k utkání se slovenským týmem ŠK Slovan Bratislava nastoupili. Hodnoty maximální srdeční frekvence hráčů, které uvádím v tabulce 4., jsem získal z laboratorních zátěžových testů. (viz kapitola Laboratorní a terénní testy). Těmto zátěžovým testům jsou hráči povinni dle stanovení pravidel Fotbalové asociace České Republiky (FAČR) se podrobit minimálně 1x za rok. Pro získání výsledků dat hráčů ze zařízení micoach SPEED_CELL TM je nutné se zaregistrovat na webových stránkách Získaná data z čipu se musí nejdříve převést pomocí aplikace micoach Manager, která je volně ke stažení na výše uvedených stránkách, a poté synchronizovat s internetovým účtem. Na těchto webových stránkách je již software, který sám zpracovává data a vyhodnocuje do přehledných tabulek a grafů

41 4. VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEHO VYHODNOCENÍ V této kapitole popisuji naměřené hodnoty hráčů ve formě grafů a tabulek s popisy dat a jejich slovní interpretace spolu s vyhodnocením výzkumných otázek K výsledkům diplomové práce patří analýza pohybového výkonu hráče a jeho změny v průběhu utkání. Zaměřuji se na jednotlivé hráčské posty a jejich porovnání středních obránců, krajních obránců, středních záložníků, krajních záložníků a útočníků. Zpracoval jsem rovněž i získaná data o srdeční frekvenci u jednotlivých hráčů, které porovnávám na základě postů a srovnávám je se získanými daty z 1. a 2. poločasu. 4.1 Vyhodnocení výzkumných otázek Hlavní výzkumná otázka: Jakou celkovou vzdálenost v průměru překonají hráči FC Zbrojovky Brno v kategorii U19 v mistrovském utkání 1. dorostenecké ligy?

42 obr. 7 Celková průměrná překonaná vzdálenost hráče v utkání 1. dorostenecké ligy v jednotlivých typech lokomoce Na obr. 7 je patrné rozdělení jednotlivých typů lokomoce jako jsou stoj/chůze (0-6km/h), poklus (6-11km/h), běh (11-14km/h), běh ve vysoké intenzitě (14-18km/h) a sprint (>18km/h) a jejich celková průměrná překonaná vzdálenost (9689 metrů) ve vybraných sledovaných mistrovských zápasech bez ohledu na hráčské posty. Nejvyšší hodnota byla naměřena ve stoji a chůzi, a to 3440 metrů (35,5%), naopak nejnižší naměřenou hodnotou byla hodnota absolvovaná ve sprintu 630 metrů (6,5 %). Běh ve vysoké intenzitě představoval průměrnou hodnotu 765 metrů (7,9%). Běh potom 1599 metrů (16,5%) a poklus 3255 metrů (33,6%). Vedlejší výzkumná otázka a) : Jaký bude podíl jednotlivých pohybových činností (chůze-do 6km/h, poklus-6-11km/h, běh km/h, běh ve vysoké intenzitě km/h a

43 sprint- >18km/h) v průběhu vybraných utkání 1. dorostenecké ligy? Bude se tento podíl jednotlivých pohybových činností měnit ve srovnání s odlišnými hráčskými posty? obr. 8 Model pohybové aktivity středního záložníka během mistrovského utkání 1.dorostenecké ligy (časový podíl jednotlivých typů lokomoce vyjádřen v % z celkové doby utkání) Z výše uvedeného grafu (obr. 8) vyplývá, že střední záložník, který během soutěžního utkání proti týmu FC Viktoria Plzeň U19, ve kterém tým FC Zbrojovky Brno U19 zvítězil 3:0, překonal vzdálenost 9952 metrů (nejnižší celková naměřená hodnota u SZ). Přičemž nejnižší podíl 6,2% (617 metrů) celkové překonané vzdálenosti bylo ve sprintu (>18km/h), 9% (895,7 metrů) v běhu ve vysoké intenzitě (14-18km/h), 17,6% (1751,5 metrů) v běhu (11-14km/h), nejvyšší podíl 37,4% (3722 metrů) v poklusu (6-11km/h) a 29,8% (2966 metrů) ve stoji nebo chůzi (0-6km/h). Nejvyšší naměřená rychlost během tohoto utkání byla 26,4 km/h a celkem tento hráč vykonal 50 sprintů

44 obr. 9 Model pohybové aktivity středního obránce během mistrovského utkání 1.dorostenecké ligy (časový podíl jednotlivých typů lokomoce vyjádřen v % z celkové doby utkání) Z grafu (obr. 9) je patrný podíl jednotlivých typů lokomoce u středního obránce během utkání proti týmu SK Slavia Praha U19, ve kterém byl tým FC Zbrojovky Brno U19 poražen 0:4, překonal vzdálenost 8628 metrů. Přičemž 4,9% (423 metrů) celkové překonané vzdálenosti bylo ve sprintu (>18km/h), nejnižší podíl 4,7% (406 metrů) v běhu ve vysoké intenzitě (14-18km/h), 11% (949 metrů) v běhu (11-14km/h), 35,4% (3054 metrů) v poklusu (6-11km/h) a nejvyšší podíl 44% (3796 metrů) ve stoji nebo chůzi (0-6km/h). Nejvyšší naměřená rychlost během tohoto utkání byla 26,9 km/h a celkem tento hráč vykonal 34 sprintů. obr. 10 Model pohybové aktivity krajního záložníka během mistrovského utkání 1.dorostenecké ligy (časový podíl jednotlivých typů lokomoce vyjádřen v % z celkové doby utkání)

45 Z výše uvedeného grafu (obr. 10) vyplývá, že krajní záložník během utkání proti týmu FK Mladá Boleslav U19, ve kterém tým FC Zbrojovky Brno U19 remizoval 3:3, překonal vzdálenost metrů. Přičemž nejnižší podíl 8,4% (859 metrů) celkové překonané vzdálenosti bylo ve sprintu (>18km/h), 10% (1023 metrů) v běhu ve vysoké intenzitě (14-18km/h), 21% (2148 metrů) v běhu (11-14 km/h), 28% (2863 metrů) v poklusu (6-11km/h) a nejvyšší podíl 32,6% (3334 metrů) ve stoji nebo chůzi (0-6km/h). Nejvyšší naměřená rychlost během tohoto utkání byla 28,69 km/h a celkem tento hráč vykonal 57 sprintů. Z hlediska hráčských postů pak nejnižší průměrný naměřený podíl (v % celkové doby v utkání) ve stoji a chůzi zaznamenávají střední záložníci (29,8%) a naopak nejvyšší průměrný naměřený podíl (v % celkové doby v utkání) střední obránci (44%). Vedlejší výzkumná otázka b) : Jakou celkovou vzdálenost překonají vybraní hráči na jednotlivých hráčských postech (krajní obránce, střední obránce, krajní záložník, střední záložník, útočník)?

46 střední obránci krajní obránci střední záložníci obr. 11 Celková průměrná překonaná vzdálenost hráčů (uvedeno v metrech) 1. dorostenecké ligy (kategorie U19) v závislosti na hráčských postech. Z obr. 11 vyplývá, že nejvyšší překonanou vzdálenost v průměru absolvují střední záložníci (10461 metrů ± 413 metrů) naopak nejnižší překonaná vzdálenost připadá na střední obránce (8440 metrů ± 285 metrů), rozdíl mezi středními obránci a středními záložníky tvoří 2021 metrů. Rozdíl mezi středními a krajními záložníky je v průměru pouze 251 metrů. krajní záložníci útočníci

47 střední obránci střední záložníci kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo 5. kolo 6. kolo 7. kolo 8. kolo obr. 12 Celková překonaná vzdálenost (kategorie U19) v jednotlivých zápasech 1. dorostenecké ligy. Graf (obr. 12) znázorňující celkovou překonanou vzdálenost v jednotlivých soutěžních kolech v závislosti na hráčských postech poukazuje na výrazné rozdíly mezi středními záložníky a středními obránci. Největší rozdíl překonané vzdálenosti na základě výše uvedených postů v jednotlivých kolech je zaznamenán v 5. soutěžním kole metrů, naopak nejmenší rozdíl je zaznamenán ve 2 soutěžním kole metrů

48 Vedlejší výzkumná otázka c) : Jaká bude průměrná a maximální tepová frekvence u jednotlivých hráčů na hráčských postech (krajní obránce, střední obránce, krajní záložník, střední záložník, útočník)? tab. 5: Naměřené průměrné, maximální hodnoty a hodnoty vyjádřené v % TFmax u jednotlivých hráčů během přátelského utkání proti týmu ŠK Slovan Bratislava U19 hráčský post SF průměr SFmax. v % TFmax. krajní obránce ,0 krajní obránce ,1 krajní obránce ,0 střední obránce ,0 střední obránce ,2 krajní záložník ,7 krajní záložník ,0 střední záložník ,0 střední záložník ,2 útočník ,9 útočník ,4 průměr směr.odch. 6,6 12,1 3,1 Tab. 5 znázorňuje naměřené průměrné, maximální hodnoty a hodnoty vyjádřené v % TFmax u jednotlivých hráčů, kteří zasáhli do přátelského utkání proti týmu ŠK Slovan Bratislava U19 minimálně na 45minut. Do průměrných hodnot všech hráčů je započtena i krátká poločasová přestávka, která trvala 6 minut. Průměrná intenzita zatížení všech hráčů vyjádřená v % TFmax byla 82% ± 3,1%. Přičemž nejvyšší naměřená hodnota byla zaznamenána u krajního obránce 85,1% naopak nejnižší také u krajního obránce 75% TFmax. Maximální naměřená hodnota srdeční frekvence 214 tepů za minutu, byla zaznamenána u krajního záložníka, který měl rovněž nejvyšší průměrnou srdeční frekvenci z celého týmu 177 tepů za minutu (průměrná hodnota celého týmu 163 tepů za minutu ± 6,6 tepů

49 za minutu). Naopak nejnižší maximální srdeční frekvence dosaženou během utkání vykazoval střední záložník a to pouze 177 tepů za minutu, který měl rovněž nejnižší průměrnou srdeční frekvenci z celého týmu pouze 151 tepů za minutu. Monitoring srdeční frekvence probíhal i během předzápasového rozcvičení, ve kterém dosáhl útočník nejvyšší maximální dosažené srdeční frekvence 189 tepů za minutu. Průměrná hodnota celého týmu během rozcvičení vyjádřená v % TFmax byla 71,7% ± 4,2 (142 tepů za minutu ± 9,2 tepů za minutu) 84 82,7% % TFmax ,9% 81,2% 80 obránci záložníci útočníci obr. 13 Srovnání % TFmax v závislosti na hráčských postech během přátelského utkání s týmem ŠK Slovan Bratislava Pro větší přehlednost uvádím průměrné hodnoty SF v závislosti na hráčských postech. Z výše uvedeného grafu (obr. 13) je patrná nejvyšší průměrná naměřená hodnota SF u útočníků 82,7% (v % TFmax) (159 tepů za minutu ± 3,5 tepů za minutu). Naopak nejnižší průměrnou hodnotu SF vykazují záložníci 81,2% (165 tepů za minutu ± 10,8 tepů za minutu) bez ohledu na to, zda jde o krajní nebo střední hráče. U obránců byla naměřena hodnota 81,9% (163 tepů za minutu ± 2,6 tepů za minutu). Srovnáním SF na základě postů se budu dále detailněji zabývat v kapitole 5.3 Vliv hráčské pozice na zatížení hráčů

50 obr. 14 Záznam srdeční frekvence u krajního záložníka (kategorie U19) během přátelského utkání proti týmu SK Slovan Bratislava U19 Na výše zmiňovaném grafu (obr. 14) je znázorněn záznam srdeční frekvenci krajního záložníka, který odehrál celé utkání (90+1 minuta nastavení řádné hrací doby). Maximální dosažená tepová frekvence hráče 190 tepů za minutu je zaznamenána v 45.minutě 1. poločasu. Průměrná tepová frekvence hráče během utkání je 164 tepů za minutu (82% vyjádřeno v % TFmax) včetně záznamu SF 6 minut trvající poločasové přestávky. Z grafu je patrný výrazný pokles SF během druhého poločasu, který byl dán snížením tempa hry obou týmů

51 obr. 15 Záznam srdeční frekvence u útočníka (kategorie U19) během přátelského utkání proti týmu SK Slovan Bratislava U19 (hranice jednotlivých pásem u daného hráče zjištěna pomocí zátěžového testu absolvovaného 11/2013) Graf (obr. 15) znázorňuje záznam srdeční frekvenci útočníka, který odehrál v utkání 75 minut. Maximální dosažená tepová frekvence hráče 187 tepů za minutu je zaznamenána hned v úvodu zápasu, konkrétně ve 3. minutě utkání. Průměrná tepová frekvence hráče během utkání je 162 tepů za minutu (84,4% vyjádřeno v % TFmax). V grafu jsou znázorněny aerobní a anaerobní prahy na 154 tepech za minutu (80,2% vyjádřeno v % TFmax). Aerobní práh a 181 tepech za minutu (94,3% vyjádřeno v % TFmax). Anaerobní dle zátěžového testu absolvovaného daným hráčem v listopadu 2013 (viz kapitola Laboratorní a terénní testy). Výše zmíněný hráč strávil během utkání v aerobním pásmu 26,5% přičemž průměrná hodnota SF v tomto pásmu byla 137 tepů za minutu (71,4 vyjádřeno v % TFmax). V přechodu mezi aerobním a anaerobním prahem tj

52 aerobně-anaerobním pásmu bylo zaznamenáno 64,8% s průměrnou SF 169 tepů za minutu (88 % vyjádřeno v % TFmax.). A v anaerobním pásmu hráč absolvoval 8,6% doby z celkové doby v utkání s průměrnou SF 183 tepů za minutu (95,3 % vyjádřeno v % TFmax.). Vedlejší výzkumná otázka d) : Kolik absolvují hráči sprintů (>18 km/h) ve vybraných utkáních 1. dorostenecké ligy na základě hráčských postů? Nejvyšší průměrný naměřený podíl (v % celkové doby v utkání) ve sprintu zaznamenávají útočníci 9% a krajní hráči (krajní obránci a krajní záložníci) 8,4% oproti nejnižšímu průměrnému naměřenému podílu (v % celkové doby v utkání) středních obránců pouze 4,9%. obr. 16 Počet sprintů v průběhu 5minutových intervalů u středního obránce během mistrovského utkání 1.dorostenecké ligy Střední obránce během utkání s týmem SK Slavia Praha U19, ve kterém tým FC Zbrojovky Brno U19 prohrál 0:4, vykonal 34 sprintů (>18km/h) (viz obr

53 16) Přičemž 20 jich absolvoval v průběhu 1. poločasu, oproti 14 sprintům v 2. poločase. Nejvyšší počet sprintů absolvoval střední obránce v průběhu prvních 15 minut utkání, kde provedl 9 sprintů, naopak nejméně jich vykonal mezi 60-75minutou utkání a to pouze 3. Tento pokles v průběhu 2.poločasu výrazně ovlivnil stav utkání, jelikož tým FC Zbrojovky Brno prohrával od 55.minuty 0:3. obr. 17 Počet sprintů v průběhu 5minutových intervalů u krajního záložníka (kategorie U19) během mistrovského utkání 1.dorostenecké ligy. Krajní záložník během utkání s týmem AC Sparta Praha U19, ve kterém tým FC Zbrojovky Brno U19 remizoval 1:1, vykonal 60 sprintů (>18km/h). (viz obr. 17) Přičemž v obou poločasech jich absolvoval 30. Nejvyšší počet sprintů absolvoval krajní záložník od minuty utkání, kde provedl 14 sprintů, naopak nejméně jich vykonal mezi 75-90minutou utkání a to pouze 5. Tento vyrovnaný poměr mezi oběma poločasy je dán především nerozhodným stavem utkání

54 1.poločas 2.poločas kolo 2.kolo 3.kolo 4.kolo 5.kolo 6.kolo 7.kolo 8.kolo obr. 18 Celkový počet sprintů krajních hráčů (KZ a KO) v průběhu jednotlivých mistrovských utkání 1.dorostenecké ligy (kategorie U19) Krajní hráči (KZ a KO) společně s útočníky vykazovali v průběhu měření nejvyšší počet absolvovaných sprintů (>18km/h) v utkání. V každém soutěžním kole byl analyzován jeden krajní hráč. Od 1. do 8. soutěžního kola absolvovali celkem 461 sprintů (248 sprintů v 1. poločase a 213 sprintů v 2. poločase). (viz obr. 18) Celkový počet sprintů krajního hráče v jednotlivých kolech nabýval hodnot od 48 do 68 sprintů. V každém z osmi analyzovaných soutěžních kol s výjimkou 3. soutěžního kola, kde je celkový počet sprintů (30) v obou poločasech vyrovnaný, je patrný pokles celkového počtu absolvovaných sprintů v 2. poločase, který nabýval hodnot od 0 do 10 sprintů v jednotlivých soutěžních kolech u daného krajního hráče. V průměru se jedná o pokles 4 sprintů v 2. poločase na soutěžní kolo

55 střední obránce 31 krajní hráč poločas 2.poločas obr. 19 Celkový průměrný počet sprintů (kategorie U19) během mistrovského utkání 1.dorostenecké ligy Z výše uvedeného grafu (obr. 19) je patrné výrazně vyšší počet absolvovaných sprintů v utkání u krajního hráče oproti střednímu obránci a to v průměru o 22 sprintů. Celkový průměrný počet sprintů u krajního hráče v jednom soutěžním zápase je 58 (31 v 1. poločase a 27 v 2. poločase), u středního obránce je to pouze 36 sprintů (20 v 1. poločase a 16 v 2. poločase) Vedlejší výzkumná otázka e) : Bude průměrná tepová frekvence u vybraného hráče vyšší ve 2. poločasu a zároveň celková překonaná vzdálenost nižší oproti 1. poločasu?

56 poločas 2.poločas obr. 20 Celková průměrná překonaná vzdálenost hráče v utkání 1. dorostenecké ligy (v metrech) v závislosti na daném poločase. Z obr. 20 vyplývá celkový pokles překonané vzdálenosti hráče v utkání bez ohledu na hráčský post ve 2. poločase o 151 metrů. Z grafu (obr.15) je rovněž patrný výrazný pokles v intenzitě zatížení během druhého poločasu. V 1. poločase strávil útočník v aerobním pásmu 22,5% (ve 2.poločase 33%) přičemž průměrná hodnota SF v tomto pásmu byla 138 tepů za minutu (71,9 % vyjádřeno v % TFmax.) (ve 2. poločase 135 tepů za minutu- 70,3 % vyjádřeno v % TFmax.. V přechodu mezi aerobním a anaerobním prahem tj. aerobně-anaerobním pásmu bylo zaznamenáno v 1. poločase 65% (ve 2. poločase 63,5%) z celkové doby hráče v utkání s průměrnou SF 170 tepů za minutu (88,5 % vyjádřeno v % TFmax.) (ve 2. poločase 168 tepů za minutu- 87,5 % vyjádřeno v % TFmax. A v anaerobním pásmu hráč absolvoval v 1. poločase 11,8% (ve 2. poločase pouze 3,5%) z celkové doby hráče v utkání s průměrnou SF 183 tepů za minutu (95,3 % vyjádřeno v % TFmax.)ve 2. poločase 182 tepů za minutu- 94,8 % vyjádřeno v % TFmax

57 tab. 6: Nejnižší a nejvyšších naměřené hodnoty ve vybraných utkání 1. dorostenecké ligy (kategorie U19) nejnižší naměřená hodnota post nejvyšší naměřená hodnota post celková překonaná vzdálenost 7989 m SO m SZ celková překonaná vzdálenost během ve vysoké intenzitě (14-19km/h) 940 m SO 2067 m KZ počet sprintů (>19km/h) 28 SZ 68 KZ maximální dosažená rychlost 24,98 km/h SO 29,7 km/h Ú Z výše uvedené tabulky (tab. 6) jsou patrné nejnižší a nejvyšší naměřené hodnoty ve vybraných utkáních 1. dorostenecké ligy. Nejvyšší překonaná vzdálenost (11200m) byla zaznamenána u SZ v utkání proti týmu FC Vysočina Jihlava U19, přičemž tým FC Zbrojovky Brno U19 byl v tomto utkání poražen 4:2. Nejnižší celková překonaná vzdálenost (7989 metrů) společně s překonanou vzdáleností během ve vysoké intenzitě (940 metrů) byla zaznamenána u středního obránce v utkání proti týmu FK Bohemians Praha U19, kde tým FC Zbrojovky Brno U19 zvítězil 4:1. Rozdíl mezi nejnižším naměřeným počtem absolvovaných sprintů v utkání (28-SZ, utkání proti FK Bohemians Praha U19) a nejvyšším počtem absolvovaných sprintů v utkání (KZ-68, utkání proti týmu FK Mladá Boleslav, 3:3) je 40 sprintů

58 5. DISKUZE V této kapitole podrobně zanalyzuji získaná data a porovnám je s některými naměřenými hodnotami elitních hráčů a hráčů z nižších soutěží. Zaměřím se na změny pohybového výkonu hráče v průběhu utkání, a také na vliv hráčské pozice na zatížení hráčů. Budu diskutovat výsledky práce a kriticky je posuzovat na základě dosavadních poznatků. Tuto část rovněž doplním o vlastní hodnocení práce. Pro větší přehlednost jsem část diskuze rozdělil do třech hlavních částí (5.1 Pohybový výkon hráče v utkání- závislost na soutěžní úrovni 5.2 Změny pohybového výkonu hráče v průběhu utkání 5.3 Vliv hráčské pozice na zatížení hráčů). 5.1 Pohybový výkon hráče v utkání- závislost na soutěžní úrovni Dle mnoha autorů (především zahraničních- Mohr, Strudwick, Bangsbo a Bloomfield) zabývajících se analýzou pohybového zatížení v utkání je objem a intenzita pohybového zatížení velmi závislá na soutěžní úrovni. Je patrné, že s vyšší soutěžní úrovní hráči absolvují v průběhu utkání větší celkovou vzdálenost během ve vysokých intenzitách a sprintech. (viz obr. 20). Přitom hráči na vyšší soutěžní úrovni absolvují celkově menší vzdálenost v poklusu nebo stoji

59 obr. 19 Model pohybové aktivity středního obránce během mistrovského utkání 1.A třídy (časový podíl jednotlivých typů lokomoce vyjádřen v % z celkové doby utkání) Při srovnání obr. 19 s obr. 9, na kterém je patrný podíl jednotlivých typů lokomoce u středního obránce během mistrovského utkání krajské soutěže-1.a třídy, skupiny A v jarní části sezóny 2013/2014, jsem dospěl k výrazným rozdílům. Střední obránce týmu SK Vlachovic, hrajícího krajskou soutěž- 1.A třídu, překonal vzdálenost 7123 metrů, což je vzdálenost o 1505 metrů menší (8628 metrů), než u středního obránce během utkání proti týmu SK Slavia Praha U19, ve kterém byl tým FC Zbrojovky Brno U19 poražen 0:4. Nejvyšší podíl 63,6% (4530 metrů) absolvoval hráč krajského přeboru-1.a třídy ve stoji nebo chůzi (0-6km/h), stejně tak největší podíl absolvovaných metrů zaznamenal hráč 1.dorostenecké ligy v kategorii U19 v chůzi a stoji (0-6km/h), a to 44% (3796 metrů), což je hodnota o 19,6% nižší, tj. o 734 metrů méně než u středního obránce 1.A třídy

60 % celkové doby utkání krajský přebor-1.a třída 1.liga U19 1. liga ČR [3] obr. 20 Struktura lokomoční činnosti středních obránců v mistrovském utkání u profesionálního hráče nejvyšší české fotbalové soutěže, 1.dorostenecké ligy v kategorii U19 a hráče v dospělé kategorii mužů krajského přeboru-1.a třídy. Z obr. 20 lze vypozorovat, že hráč krajského přeboru-1.a třídy absolvuje v chůzi a poklusu 62%-celkové hrací doby, tedy podíl výrazně vyšší (o 20%) než u zbývajících dvou soutěžních úrovní. Získaná data potvrzuje ve své studii Verhaijen (1998, in Psotta, 2006), který uvádí, že u hráčů na nižší soutěžní úrovni má pohybová aktivita méně střídavý charakter, zatímco u hráče 1.dorostenecké ligy a hráče nejvyšší fotbalové soutěže se tyto změny rychlosti běhu objevují výrazně častěji

61 krajský přebor-i.a třída 1.liga U19 1. liga ČR [3] Obr. 21 Počet absolvovaných sprintů (>18km/h) v průběhu mistrovského utkání u profesionálního hráče nejvyšší české fotbalové soutěže, 1.dorostenecké ligy v kategorii U19 a hráče v dospělé kategorii mužů krajského přeboru-1.a třídy. Z obr. 21 lze vysledovat výrazné rozdíly v počtu absolvovaných sprintů v závislosti na soutěžní úrovni. 21letý střední obránce krajského přeboru-1.a třídy v utkání absolvoval pouze 16 sprintů, oproti tomu střední obránce kategorie U19 v 1.dorostenecké lize absolvoval více než dvojnásobný počet sprintů, konkrétně 34. Ovšem nejvyšší počet sprintů (47) absolvoval hráč nejvyšší české fotbalové soutěže, jenž absolvoval téměř trojnásobek sprintů oproti hráči 1.A třídy. Zajímavé je i srovnání celkové překonané vzdálenosti v běhu ve vysoké intenzitě a sprintech. U hráče 1.A třídy se jedná o vzdálenost 563 metrů oproti hráč 1. dorostenecké ligy, který absolvuje 933 metrů, tj. o 40% větší vzdálenost. Hráč nejvyšší české fotbalové soutěže překoná o 58% větší vzdálenost (1332 metrů) ve vysoké intenzitě a sprintu než hráč 1.A třídy. Rozdíl mezi hráčem 1.dorostenecké ligy a hráčem nejvyšší české fotbalové soutěže na stejném hráčském postu (SO) je 399 metrů, tj. o 30% větší vzdálenost u hráče nejvyšší české fotbalové soutěže. Výše uvedená data potvrzuje i Verheijen (1998, in Psotta, 2006), který uvádí srovnání středových hráčů profi-ligy se středovými hráči nejvyšší amatérské

62 ligy, přičemž celková překonaná vzdálenost je o 57% delší, zatímco rozdíl v celkové překonané vzdálenosti je pouze 26% v prospěch hráčů profesionální ligy. Z toho vyplývá, že hráči ve vyšších soutěžních úrovních by měli mít vyšší způsobilost opakovaně vykonávat krátké intervaly běhů ve vysokých intenzitách s kratšími intervaly zotavení. Strudwick & Reilly (2001) potvrzují vzrůstající pohybové nároky na profesionální hráče v průběhu utkání. Domnívám se, že tyto zvyšující se pohybové nároky však nelze nikterak zobecňovat a už vůbec ne uplatnit na všechny typy hráčů. Jelikož je v současnosti také kladen mnohem vyšší důraz na taktickou vyzrálost mužstva a rovněž na dodržování specifických hráčských úkolů v rámci daného mužstva v konkrétním utkání, jinými slovy hráči v současném fotbale jsou mnohem více svázáni taktickými pokyny, a tím se i smazávají výraznější brankové rozdíly mezi jednotlivými profesionálními družstvy, což má za následek i větší vyrovnanost jednotlivých profesionálních turnajů a soutěží. Z důvodu tohoto směru vývoje ve fotbale jsou v dnešním moderním fotbale stále více v týmech ceněni kreativní útoční hráči, kteří jsou schopni rozhodovat zápasy ve prospěch svého týmu. Tito kreativní a technicky skvěle vybavení hráči nejsou svázání žádnými výraznějšími taktickými pokyny a také většinou minimálními defenzivními povinnostmi. U těchto hráčů jsou tudíž i na té nejvyšší profesionální úrovni patrné výrazně nižší hodnoty v počtu naběhaných kilometrů, vzdálenosti uběhnuté ve vysoké intenzitě a počtu sprintů, oproti jiným hráčům na profesionální úrovni. (srovnání v dresu reprezentace během 2 přípravných zápasů Lionel Messi metrů vs. Cristiano Ronaldo metrů [4](viz obr. 22)

63 obr. 22 Model pohybové aktivity Lionela Messiho během přátelského utkání s reprezentačním týmem Německa (časový podíl jednotlivých typů lokomoce vyjádřen v % z celkové doby utkání)[4] Tyto naměřené hodnoty Lionela Messiho během přátelského utkání s reprezentačním týmem Německa jsou srovnatelné s hráči na amatérské úrovni. Messi v průběhu tohoto utkání překonal celkovou vzdálenost 8500 metrů, což je dle Votíka (2011), který uvádí průměrnou překonanou vzdálenost hráče km, výrazně pod průměrem. Ve srovnání s naměřenými hodnotami středního záložníka v kategorii U19 (obr. 7) překonal hráč FC Zbrojovky Brno o 1452 metrů větší vzdálenost, přitom hodnota 9952 metrů je nejnižší naměřená překonaná celková vzdálenost u SZ. Rovněž počet sprintů byl u něj o 6 sprintů vyšší (50). Největší rozdíl mezi těmito hráči byl však zaznamenán v celkovém poměru doby strávené v chůzi/stoji, kdy střední záložník vykazoval hodnoty o 30,2% nižší poměr strávené doby utkání než Lionel Messi. Na výše uvedených údajích je patrné, že ani ti nejlepší profesionální hráči na světě nemusejí nutně vykazovat nejvyšší naměřené hodnoty. Důležité je si uvědomit, že výkon hráče v utkání je složen z několika dalších složek např. taktické, technické psychologické, aj., které ovlivňují sportovní výkon. Přičemž jedna z těchto složek-kondiční, kterou se zabývám v této práci, hráčův výkon determinuje pouze do určité míry, a proto i získaná data se v jednotlivých zápasech mohou výrazně lišit vzhledem k uděleným taktickým pokynům, systému hry, rozdílu skóre, síle soupeře a to i bez ohledu na soutěžní úroveň či hráčský post