1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ P

Transkript

1 Obsah: 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Borovice Borovice lesní (Pinus sylvestris L.) Revír 07 Čechy pod Kosířem Hlavní problémy ochrany borových porostů Hmyzí škůdci na borovici Parazitické dřevokazné houby Choroby asimilačních orgánů, jehlic a letorostů Abiotičtí činitelé Antropogenní činitelé Stabilizace lesních porostů Vývoj poškození lesů Příčiny objektivního charakteru Volba dřeviny Princip výchovy borových porostů Výchova porostů ohrožených abiotickými činiteli :4.6 Výchova lesních porostů pod vlivem imisí Modely výchovy borových porostů pod vlivem imisí MATERIÁL A METODY Vybrané plochy porostů a jejich charakteristika Prováděné výkony na plochách od ,plánované výkony pro rok Terénní průzkum Průzkum lokality Odběr vzorků VÝSLEDKY Zadání Výsledky provedených analýz Analýza půdních vzorků Analýza vzorků borového jehličí Vlastní posouzení analýz Zhodnocení zdravotního stavu ( dle vlastního průzkumu ) DISKUSE ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY... 53

2 1. ÚVOD "Les jest nejkrásnější ozdobou a okrasou každé země. Jest významným činitelem národohospodářským, důležitou složkou v hospodářství přírody a zasluhuje ocenění po stránce sociální, kulturní, mravní, jakož i náboženské. Lesů měli bychom usilovně chrániti zvláště dnes, kdy jedná se o provedení význačných projektů, poněvadž bude-li zničen a rozvrácen les, pak práce a počiny lidské ztroskotají. Odlesněné a vykořistěné hory, jejich úbočí a uvidíme, že dostaví se neodvratná katastrofa a důvtipu lidskému se nezdaří tuto zadržeti. Lesy musíme tvořiti a udržovati nejen pro užitek, nýbrž i pro lepší příští lidstva" (Černý, 1926). Prvořadým cílem lesního hospodáře je trvalé udržení vlastností lesního ekosystému v dané oblasti. Jedná se hlavně o zachování vlastností půdy, struktury a dynamiky lesních ekosystému. V těch oblastech, kde tyto byly výrazně změněné a tedy oslabené je tedy cílem je co možná nejrychleji je navrátit do přírodě blízkého stavu. Při této představě je možné trvalé plnění produkčních a ostatních funkcí lesa. Otázky životního prostředí se přímo dotýkají zájmů všeho lidstva, zachování životních podmínek se stalo jedním z nejdůležitějších úkolů soudobé civilizace, a proto se ochrana životního prostředí dostává stále více do popředí zájmů institucí, vědců a všeho lidstva. Naše společnost chápe péči o životní prostředí jako ucelený soustavný proces, jehož nedílnou součástí je systematická výchova a vzdělávací činnost, zaměřena na všechny vrstvy obyvatelstva bez ohledu na věk a profesi. Úkoly v oblasti výchovy občanů ke spořivosti a hospodárnosti, které úzce souvisejí s péčí o přírodní, historické a kulturní hodnoty, o životní prostředí. V posledních letech dochází k výraznému zhoršování zdravotního stavu lesních dřevin jak v lesních porostech, tak i u rozptýlené zeleně v krajině. Za hlavní příčinu se všeobecně pokládá celkové zhoršení životního prostředí, zejména vlivem nepříznivých změn v ovzduší, v kvalitě půdy i v čistotě vod. V posledních letech k tomu přistupuje i dlouhotrvající deficit půdní vláhy a opakovaná suchá období s nízkými úhrny srážek. Jednou z ohrožených dřevin je i borovice. Nejcennější části naší přírody chrání zákony: národní parky, chráněné krajinné oblasti, cenná uzemí, staré stromy, ale i rostliny a zvířata. Velký Kosíř spadá pod lesní správu Prostějov. Je zde evidován jako revír 07 Čechy pod Kosířem. Nachází se necelých 8 km od města Prostějova. Vrch Velký Kosíř je geologický útvar táhnoucí se při severní hranici našeho okresu ve směru od severozápadu k jihovýchodu v délce cca 5 km. Spolu se Sýkorníkem tvoří lesnatou dominantu Hané. Pro lázně Slatinice je přirozeným ochranným pásmem léčivých pramenů. Z hlediska přírodovědného je významným nalezištěm teplomilné vegetace na jižních svazích, která je značně narušena a pozměněna pastevním hospodařením a především výstavbou chat a následnými terénními úpravami. Není pochyb, že také naše práce a práce nových generací bude podrobena chybám, a aby bylo těchto bych co nejméně, musíme si uvědomit, že jedině vyproštěním se z pout šablony a přikloněním se k stanovišti a povaze dřeviny, dospějeme k zjištění a uchování zdravého, zdatného a cenného lesa. 1

3 2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je zhodnocení zdravotních a pěstebních problémů, které se vyskytují na vybraných borových plochách v revíru Čechy pod Kosířem. Zjistit a určit rozsah škod, jak dané plochy borovice byly ovlivněny v roce 2007 větrnou a sněhovou kalamitou. Na tomto základě určit věkovou třídu, která byla nejvíce poškozená a té se věnovat. Zachytit aktuální zdravotní stav borovice lesní (Pinus sylvestris) Provést odběry pro laboratorní posouzení pro účely determinace houbových patogenů. Provést odběry asimilačních orgánů a půdních vzorků pro podrobnější určení obsahu živin v jehlicích, živin v půdě a určení jejich stavu. Navrhnout ochranná opatření se zaměřením na minimalizaci škod. Práce navazuje a vychází z bakalářské práce Zhodnocení hlavních problému zdravotního stavu borovice na LS Prostějov. 2

4 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED Literární přehled charakterizuje rod Pinus borovice. Známe asi 100 druhů borovic různého habitu, od zakrslých až po mohutné stromy. Rozšířeny jsou po celé severní polokouli. Dotýká se problémů ochrany borovice od hmyzích škůdců, parazitické dřevokazné houby, choroby asimilačních orgánů jehlic a letorostů, stabilizaci lesních porostů, abiotické a antropogenní činitele. 3.1 Borovice V přírodě se vyskytují od tundry až po tropické pásmo, jsou zastoupeny jak velkými stromy dosahujícími výšek více než padesát metrů, například borovice vejmutovka (Pinus strobus), tak i nízkými keřovými formami jako borovice kleč (Pinus mugo). Borovice jsou světlomilné dřeviny. Nemají rády těsnou blízkost jiných stromů, v níž ztrácejí spodní obrost a vytahují nepřirozeně do výšky. Kořenová soustava je u borovic silně vyvinuta, často se silným kůlovým kořenem, který dobře kotví rostliny na stanovišti. Kůra bývá v prvních letech hladká, později od paty kmene rozbrázděná s odlupující se borkou. Jehlice na větvích vyrůstají v počtu 2-5 podle druhu. U dvou- a tříjehličnatých jsou značně tuhé, u pětijehličnatých jsou měkké a ohebné. Na stromě vytrvají tři až pět let. Vybarvení jehlic je podle druhu a kultivaru od odstínů zelené přes stříbřitou až po žlutou. Šišky mívají borovice velké v závislosti na druhu - od tří centimetrů u borovice kleče (Pinus mugo) až po dvacet centimetrů u borovice Jeffreyovy (Pinus jeffrey) (Hobby zahrada.cz, 2006). Je jednou z nejrozšířenějších lesnicky pěstovaných dřevin s významnou půdoochranou funkcí. V ČR dnes zaujímá porostní plochu 17,4 %, přičemž přirozené zastoupení činilo jen 5,4 %. Těžiště výskytu je u nás v borových doubravách, kde byla lesnickými opatřeními preferována na úkor dubu. Největší rozlohy těchto porostů jsou zejména v západních Čechách. Přirozené, i když plošně nepatrné zastoupení borovice se udrželo na reliktních a extrémních stanovištích, kde nebyla nikdy vytlačena náročnějšími dřevinami. Výškové maximum výskytu v ČR je 1 070m (Šumava, Plešné jezero) (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004) Borovice lesní (Pinus sylvestris L.) Vždyzelený, až 40 m vysoký, jehličnatý strom dožívající se věku až 350 let. Borka brázditá, v horní části kmene červenooranžová, v dolní části šedavá. Jehlice po 2, tuhé, špičaté, do 8 cm dlouhé a do 2 mm široké, opadávají po 2 až 3 letech. Samčí šištice nahloučeny na konci mladých letorostů, vejcovité, 4 až 8 mm dlouhé, světle žluté, samičí po 1 až 2, vzpřímené, 5 až 6 mm dlouhé, růžové, tmavě červené nebo fialové. Šišky na krátkých stopkách, na podzim se stáčejí směrem dolů, zprvu zelené, za zralosti dřevnatějící, semena dozrávají na jaře 3.roku, kdy se šiška otvírá a po vysemenění vcelku opadává, cyklus se opakuje každých 3 až 5 let. Strom začíná kvést ve stáří 15 až 70 let dle stanoviště (nejdříve kvetou samostatně rostoucí stromy). Kvete v květnu. Stanovištěm jsou světlé lesy, skály, písčiny, okraje rašelinišť, stanoviště světlé nebo jen slabě přistíněné, na půdách písčitých, kamenitých, chudých, vápnitých i rašelinných. V ČR po celém území vyjma poloh cca nad 1000 m n.m., velmi často pěstována v kulturních lesích a v parcích. 3

5 Celkově roste na severní polokouli, na severu až po polární kruh, na jihu asi po 45 severní šířky. Naše domácí dřevina, která se vyskytuje v celém mírném pásmu Euroasie. (viz. obr.1) Podle místa výskytu může dorůst do výšky čtyřicet metrů. Vyhovuje jí především propustné sušší stanoviště. Jehlice jsou po dvou ve svazku a podle lokality jsou sytě zelené až šedozelené. Jedná se o lesnicky významný druh. V sadovnictví se používá jak původní druh, tak i řada kultivarů (Botanika.wendys.cz, 2006). Obr.1 Světové rozšíření Pinus sylvestris Převzato z (Wikipedia.cz, 2006) 3.2 Revír 07 Čechy pod Kosířem Charakteristika území Kosíře Komplex Velkého Kosíře se svým vrcholem, který dosahuje výšky 441,9 m n. m., je v blízkosti Prostějova a je dominantou Hané. Území Velkého Kosíře patří k severní Konické vrchovině, která je vedle Moravského krasu a Adamovské vrchoviny součástí geomorfologického celku Drahanská vrchovina. Velký Kosíř připomíná náhorní plošinu a vlivem reliéfu terénu, jihovýchodní expozici a tvořené plochy je přístupný teplému vzduchu z roviny Hané. Roční srážky činí 450 mm, tato hodnota v posledních letech kulminuje. Lokalita Velký Kosíř je z hlediska vodohospodářského málo významná. Vegetační klimatická stupňovitost je kromě terénu závislá na geologickém podkladu, který zde tvoří hlavně vápencové a kulmské horniny, tedy minerálně bohaté podloží na němž se vyvinuly hnědé lesní půdy. V mozaice teplomilné vegetace Hané zaujímá oblast Kosíře jedno z nejvýznamnějších postavení. Podnebí je relativně teplé s mírnými srážkami. Velký Kosíř je ve své svrchní části zalesněn smrkovou monokulturou. Druhou nejzastoupenější dřevinou Kosíře je borovice lesní viz.obr.2. Do budoucna by mělo dojít k upřednostnění listnatých dřevin, zejména dubu a buku viz.obr.2. Východní a zčásti také severní svahy nad obcemi Slatinice, Slatinky a Kaple jsou intenzivně obdělávané až k samému okraji lesní stěny. Jihozápadní svahy jsou z části zarostlé listnatými stromy, zčásti pak jsou zde ovocné zahrady s chatami (Krasík, Vaničková, Vysloužil,1990). 4

6 Porovnání současné a cílové druhové skladby - revír Čechy pod Kosířem Plocha (ha) ,39 207,75 4,8 3,5 304,75 192,56 38,6 65,78 172,92 248,1 9,38 131,68 7,93 25,09 11,77 19,44 17,75 10,08 5,15 1,14 6,43 SM JD BO MD DB BK HB JV JS OL LP Ostat současná druhová skladba 319,4 4,8 304,8 38,6 172,9 9,38 7,93 11,77 17,75 5,15 6,43 70,66 cílová druhová skladba 207,8 3,5 192,6 65,78 248,1 131,7 25,09 19,44 10,08 1,14 18,9 57,98 Dřevina 18,9 70,66 57,98 Obr.2 Porovnání současné a cílové druhové skladby Zkrácená textová část LHP pro revír 07 Čechy pod Kosířem 3.3 Hlavní problémy ochrany borových porostů Lesní dřeviny jsou neustále vystaveny nejrůznějším vnějším vlivům, které na ně působí prostřednictvím hmyzích zástupců, kteří je oslabují sáním na jehlicích nebo rozrušováním kambia. Dále parazitické dřevokazné houby, které lze rozdělit na houby napadající dřeviny od kořenů a tím působí vývraty porostu nebo houby napadající kmen stromů, což vede k jejich nestabilitě, zlomům a znehodnocení dřevní hmoty. Choroby asimilačních orgánů, jehlic a letorostů vedoucí k poranění vrcholových nebo postraních větví, poranění a výtok pryskyřice ze kmene způsobují oslabení a následné napadení dřevokazným hmyzem. Abiotičtí činitelé, kde řadíme vítr, sucho, sníh, námraza, imise, oheň projevuje se na jehlicích zrezivěním od konců jehlic oslabením porostu a následného úhynu. Za zmínku stojí i antropogenní činitelé způsobené lidskou činností zejména znečišťování životního prostředí nebo i krádežemi dříví. Úkolem lesního hospodáře je jejich monitoring, kontrola a zabraňování jejich rozšiřování na hospodářské plochý, zamezení vzniku škod, které by mohli vést k narušení ekosystému. 5

7 3.3.1 Hmyzí škůdci na borovici Hmyz tvoří vedle pavouků, korýšů a mnohonožek nejbohatší třídu členovců. Škůdci na semenáčcích a sazenicích Hylobius abietis Linne ( klikoroh borový ) Je všude v jehličnatých lesích, přezimuje v půdní pokrývce. Jako brouk se objevuje v dubnu, květnu a v druhé vlně konce července, počátkem srpna. Jeho nejoblíbenější místa jsou velké holiny čerstvě zalesněné, v blízkosti starých porostů. Všeobecně je pomalý, jen v době rojení živější a poletující. Žije až tři roky. Napadá hromadně 3-6-ti leté smrkové a borové sazenice a okusuje jejich kůru a především lýko kmínků, zvláště nad kořenovým krčkem, místy jde žírem trychtýřovitě do hloubky. Příležitostně může napadat i listnaté sazenice. Kmínky dostávají strupatý, zjizvený vzhled, křiví se a nakonec hynou. Stejným způsobem okusuje kůru větví v korunách starých porostů, aniž by ovšem nějak škodlivě působil. Rojí se hlavně koncem dubna až do počátku června. Vajíčka klade od jara do podzimu převážně do kůry kořenů čerstvých borových a smrkových pařezů. Asi za 14 dní se líhnou larvy. Hlodající pod kůrou podélné chodby, které se rozšiřují s jejich odpovídajícím růstem. Chodbou jsou vyplněné drtí a dosahují až 1 m délky. V červenci nebo srpnu následujícího roku se larva proměňuje v kuklu, ze které se líhne po 2-3 týdnech mladý brouk. Generace většinou 2-letá, a příznivých teplotních poměrů jednoletá. Žír larvy je z lesnického hlediska neškodný, zatímco žír brouka může zničit celé jehličnaté kultury (Amann, 1995). V každém případě je to brouk značně odolný. Pokusy finských zoologů ukázaly, že ani třítýdenní pobyt v chladné mořské vodě ho nepřipraví o život a že je po takovéto nedobrovolné mořské lázni schopen dalšího života a rozmnožování ( Mařan, 1972). Škůdci na jehličí Brachyderes incanus Linne ( listopas borový ) Brouk je častý v borových lesích. Je neschopný letu, při hrozící nebezpečí padá k zemi, ale brzy vylézá opět nahoru. Během dne se rád zdržuje na vrcholu výhonu ukryt pod pupenem, během noci od května do září okusuje jehlice převážně 6-ti až 12-ti letých borovic. Jednoleté až dvouleté sazenic žírem larev většinou hynou, starší vydrží odkornění jednotlivých částí kořenů. Žír brouka se připojuje ke škodám, silně ožrané jehlice opadávají. Pupeny zůstávají neporušené. Panolis flammea Schiffermüller ( můra sosnokaz ) Vyskytuje se v teplejších polohách pahorkatin, hromadně zvláště na stanovištích oslabených hrabáním steliva. Velký nepřítel borových tyčovin, které často po holožíru hynou. V ohrožených porostech je nutné kontrolovat na podzim kukly v půdě. Dendrolimus pini Linne ( bourovec borový ) Se vyskytuje v borových porostech na chudých stanovištích. Rojí se počátkem července až do počátku srpna. Přes den sedí obyčejně nehybně na kmenu, chráněn svým zbarvením. Důležitý škůdce borovic. V březnu se na kmeny zhotovují v prsní výši lepové pásky, které zabraňují housenkám po přezimování v půdě vystoupat do korun. 6

8 Diprion pini Linne ( hřebenule borová ) Je značně rozšířena, hlavně na borovici lesní, ale také na borovici černé a vejmutovce. Má tendenci k přemnožování, zvláště v mezernatých tyčovinách špatně rostoucích, na chudých půdách, slunných polohách, okrajových stromech. Na jaře se líhne vosa, může také přeležet 1 až 2 roky. Generace je v teplejších oblastech dvojitá, v chladnějších jednoduchá. Při přemnožení způsobuje hřebenule ve špatně rostoucích mladých porostech prosvětlení korun až holožír, zejména na podzim působícími housenicemi. Pokud zůstanou ušetřeny pupeny, borovice se většinou uzdraví (Amann, 1995). Acantholyda hieroglyphica Christ ( ploskohřbetka sazenicová ) Samička je mm dlouhá, černá se žlutými skvrnami na hlavě a hrudi a širokým, podélným, červenožlutým pruhem na zadečku, na jehož spodu je pilovité kladélko. O něco menší sameček je podobně zbarvený (Kudela 1970). Na větvičkách a kmíncích se nacházejí 5 až 8 cm dlouhé trubicovité předivové vaky s množstvím narezavělého trusu, jehlice jsou ožrány většinou až k bázi. Uvnitř vaků je v letním období možno nalézt špinavě zelené housenice. Poškození se nejčastěji vyskytuje v 3 6letých kulturách, především v teplejších oblastech na písčitých půdách (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004). Leucaspis pussila Loew - ( štítenka borová ) Samičky žijí pod bílými, podlouhlými štítky o délce kolem 2,5 mm. Samčí štítky jsou o něco menší. Zpravidla přezimují larvy 2. instaru. Oplodněné samičky vykladou v červnu a červenci průměrně 38 vajíček. Je oligofág na jehlicích různých druhů borovic. Při silném napadení působí žloutnutí a předčasné opadávání jehlic. Kromě štítenky borové se na borovicích hojně vyskytuje L. loewi Colv. (štítenka obecná) (Křístek, Urban, 2004). Škůdci na kůře, výhonech a pupenech Blastethia turionella Linne ( obaleč borový ) Motýl poletuje v květnu, červnu. Klade vajíčka jednotlivě hlavně na střední pupen přeslenu, většinou terminálního výhonu 6-15-ti letých borovic. Housenka se líhne koncem června, začátkem července, zavrtává se do pupenů a vyhlodá jej tak, že odumírá. Přerůstají jej postraní pupeny a vznikají dvojáky. Jsou-li narušeny i postraní pupeny, dochází k hynutí a zahuštění korun. Housenka se zakukluje v dubnu, květnu ve vyhlodaném pupenu. V něm také přezimuje po vytvoření pryskyřičného kuželíku (Amann, 1995). Rhyacionia buoliana Den.et Schiff. ( obaleč prýtový ) Motýli se rojí v červnu a červenci. Létají hlavně samečci, kteří od večera až do časného rána vyhledávají neoplodněné samičky, s nimiž se páří.samičky kladou vajíčka jednotlivě na šupiny pupenů, jehlice a kůru výhonků mladých (nejčastěji 6 až 12 letých) borovic. V závislosti na počasí a reakci hostitelských dřevin housenky vyžerou až do nástupu zimního klidu jeden nebo více pupenů a zimují ve 3. a 4 instaru. V době rašení pupenů se stěhují do středního pupenu v něm koncem dubna a začátkem května dokončují svůj vývoj. Obaleč prýtový je vážný škůdce stejnorodých borových mlazin. 7

9 Ernobius mollis L. ( červotoč hnědý ) Je 3 až 6 mm dlouhý a až na bělavý štítek jednobarevně hnědý. Krovky nejsou tečkovaně rýhované. Brouci létají od poloviny května do konce července a vajíčka kladou pod šupiny kůry jehličnanů ( hlavně borovice ). Generace je 1 (2) letá. Vyvíjejí se jak v kmíncích a větévkách mladých churavějících borovic, tak i v neodkorněném borovém dřevě (Urban, 2003). Škůdci žijící v lýku Pissodes castaneus Deg. ( smolák mlazinový ) Brouci se na dřevinách objevují od konce dubna (v chladnějších oblastech od května) do září. Během úživného žíru svým dlouhým noscem hluboko (až po oči) navrtávají mladou kůru a pupeny borovice. Smolák mlazinový přednostně napadá mladé borovice oslabené suchem, imisemi a houbami (především sypavkou a václavkou) nebo poškozené zvěří, ohněm a hmyzem. Napadení se projeví výronem pryskyřice a červenáním jehlic. Silně napadené dřeviny hynou. Velká část (až 50%) larev bývá zahubena hmyzími parazitoidy. Pissodes pini L ( smolák sosnový ) Přezimují většinou larvy. Brouci pohlavně dozrávají během úživného a regeneračního žíru na větvích borovic. Samičky kladou vajíčka do kůry kmenů starších fyziologicky oslabených borovic nebo na bázi slabších kmínků, zvláště v nedostatečně probíraných porostech. Je to druh výrazně sekundární, tudíž málo škodlivý (Urban,2003). Tomicus piniperda Linne ( lýkohub sosnový ) Rojí se koncem března, v dubnu a napadá především čerstvě pokácené kmeny, ale také stojící nemocné a poškozené silnější borovice. Lýkohub sosnový způsobuje podstatnou ztrátu přírustků, zmenšení semenivosti a prosvětlování korun. Přenáší houby způsobující modrání dřeva, které znehodnocují v lese ležící neodkorněné dřevo. Pokácené dřevo je nutno do konce března odvést nebo do počátku května oloupat. Tomicus minor Hartig ( lýkohub menší ) Rojí se o něco později než lýkohub sosnový. Vyžírá pod slabou kůrou především stojících borovic na kmenu a větvích většinou dvouramenné, hluboko do běle zasahující příčné chodby s krátkou vstupní stopkou. Při hustém napadení žír muže vést k úplnému přerušení mízního toku. Žír brouků v korunách se odehrává stejným způsobem jako u předešlého druhu (Amann, 1995). Hylastes ater Paykull ( lýkohub borový ) Brouci se rojí v dubnu. Zralostním a regeneračním žírem poškozují brouci pod a nad krčkem 3-10 leté sazenice podobně jako klikoroh borový, chodbičky jsou však krátké, nepravidelné a žlábkovité s okrajovými dutinkami (obráceně trychtýřovité). Žír na mladých borových a smrkových sazenicích může však působit rozsáhlé škody, které vedou k jejich úhynu. Ips sexdentatus Boerner ( lýkožrout borový ) Rojí se v dubnu, květnu a obyčejně ještě v červenci, srpnu. Napadá hlavně starší borovice a sice ležící, čerstvě pokácené stromy, větrné zlomy, řidčeji stojící kmeny. 8

10 Zhotovuje pod silnou borkou 2 nebo častěji 3 až 5 podélných matečných chodeb, které jsou velmi silné, nápadně dlouhé, často s několika vzdušnými otvory (Urban, 2003). Škůdci ve dřevě Ergates faber L. ( tesařík zavalitý ) Dospělci se objevují od poloviny července do poloviny září, a to v noci. Samičky kladou vajíčka ve skupinách po 8 až 60 kusech na silné staré pařezy jehličnatých dřevin, hlavně borovice, příležitostně i na vlhké skladované dřevo. Celkem vykladou až 275 vajíček. Za 2 až 3 týdny se líhnou larvy, které ve dřevě ( u borovice pouze v běli) vyžírají chodby vyplněné pevně utlačenými hrubými tříštičkami a jemnou drtí. Kuklí se ve dřevě blízko povrchu, zřídka v půdě. Brouci požerky opouštějí oválným výletovým otvorem s roztřepenými okraji.generace je 3 až 4 letá i delší (Urban, 2003) Parazitické dřevokazné houby Pro upřesnění a lepší orientaci jsem rozdělil parazitické dřevokazné houby na kořenové hniloby (václavka smrková, kořenovník vrstevnatý, hnědák Schweinitzův), které způsobují prvotní napadení dřeviny plodnicemi hub v kořenech nebo kořenových nábězích. Kmenové hniloby (ohňovec borový, ďubkatec borový, pevník krvavějící atd.), jejichž napadení plodnicemi se děje na kmeni v důsledku poranění kůry. Kořenové hniloby Amillaria ostoyae / Romangn./ Herink ( václavka smrková ) Již v minulosti panovala domněnka, že má několik biologických ras; v polovině 30. let byly popsány dvě biologické rasy, parazitická a saprofytická, lišící se jak růstem mycelia a rhizomorf v čistých kulturách, tak zejména svými vlastnostmi fytopatologickými, jak už ukazuje charakteristika obou těchto ras. Teprve však začátkem 70. let byla vylišena parazitická rasa václavky jako samostatný druh václavka smrková (Armillaria ostoyae /Romagn./ Herink) a v 80. letech další samostatné druhy, václavka severská (A. borealis Marxmüller et Korhonen) a václavka hlízovitá (A. gallica Marxmüller et Romagnesi). U pracovníků lesního hospodářství snad ještě donedávna převládala představa, že václavka je problémem především starších, zejména smrkových stejnověkých lesů, a že její škodlivost se projevuje teprve ve výsadbách a mlazinách (Jančařík, 2003). Je rozšířena na celém uzemí České republiky a významně se podílí na rozkladu dřeva kořenů, pařezů a padlých kmenů různých jehličnatých i listnatých dřevin. V ČR působí největší škody na smrku v oblasti, kde není původní. V dospívajících, mýtních a přestárlých smrkových porostech je typickým příznakem napadení smrku rozšířená pařezová část kmene. Stromy v důsledku napadení václavkou snadno podléhají náporu větru. V důsledku vyhnilých kořenů nedostatečně zásobeny vodou a živinami. Plodnice vyrůstají nejčastěji koncem září a začátkem října jednotlivě nebo v trsech na kořenech a bázích kmenů. Jednotlivé dospělé kloboučky mají 4-15 cm v průměru, jsou medově žluté, pokryty hnědými až černohnědými, zpočátku vzpřímenými, později přitisklými šupinami ve stáří jsou skoro olysalé, zprvu polokulovitě vyklenuté. 9

11 Dužnina klobouku je bílá, dosti měkká, v třeni je později vláknitá a tuhá. Plamencovitě proniká do vnitřní pařezové části kmene. Lze podle vzhledu zjistit tři fáze rozkladu dřeva. V první fázi je dřevo světle oranžové hnědé, tvrdé a hniloba plamencovitě proniká do zdravého dřeva. Ve druhé fázi je dřevo světle žlutooranžově hnědé nebo žlutobílé, měkké a od první fáze je odděleno černou zónou. Dřevo ve třetí fázi rozkladu je již značně rozrušené a jsou v něm výrazně zachovány dřeňové paprsky (Černý, 1989). Ale i v lesních školkách již nacházíme václavku jako nebezpečného škodlivého činitele. Sami jsme však předpokládali, že václavka bude ve školkách napadat starší několikaleté sazenice, především smrkové, což jsme mohli v některých lesních školkách dokladovat. Bylo překvapením, když jsme václavku zjistili již na borových semenáčcích na jaře, na začátku jejich druhého roku; na těchto semenáčcích se pod kůrou mladého, sotva zdřevnatělého kmínku rozšiřovalo typické blanité podhoubí václavky s charakteristickou vůní (Jančařík, 2003). Heterobasidion annosus (Fr.) Bref. ( kořenovník vrstevnatý ) Vyskytuje se v obou mírných pásech zejména na jehličnatých dřevinách vyjímečně i na listnatých. Přírůst dřeva se značně vyhnilými kořeny působením kořenovníku je ve srovnání se zdravými stromy na stejných lokalitách podstatně menší, stromy jsou velmi labilní a snadno se vyvracejí v kořenech a v pařezové části kmene. Rozhodují se zdá být otázka vody poněvadž na vlhkých stanovištích se stejnosměrným přívodem vody po celou vegetaci jsou škody působené kořenovníkem zanedbatelné. Plodnice vyrůstají od časného jara do pozdního podzimu na pařezech mezi kořenovými náběhy a na spodní straně kořenů. Najdeme je na živých stromech jen v malém množství. Plodnice jsou sněhobílé. Zpočátku vyrůstají na tenkých koříncích polovyvrácených smrků protáhlé okrouhlé plodničky. Na tlustších kořenech vyrůstají větší rozprostřené plodnice. Bokem přirostlé, víceleté plodnice jsou polokruhovité, na okraji vrstevnaté. Kořenovník se šíří na větší vzdálenosti bazidiosporami a konidiemi a do sousedních stromů proniká v místech dotyku a srůstu kořenů. Bazidiospory a konidie se šíří větrem celý rok, kromě období velkého sucha a období, kdy je méně než 0 C (Černý, 1989). Odumírání borovic způsobené kořenovníkem vrstevnatým, borovice postupně zastavuje růst, v konečném stádiu napadení zcela zaschne jehličí, na bázi kmenu těsně nad zemí vyrostou kloboukaté či polorozvité plodnice Zvýšený výskyt onemocnění lze očekávat především v borových porostech zakládaných na bývalé zemědělské půdě, dále při znovu zalesňování míst již dříve silně zamořených kořenovníkem (houba zde saprofyticky přežívá ve starých pařezech a kořenech a je schopna infikovat nové výsadby). Tato chorošovitá houba působí odumíraní borovic již mladších věkových tříd (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004). Phaeolus schweinitzii (Fr.) Pat. ( hnědák schweinitzův ) Je rozšířen v severním mírném pásmu. V ČR nejvíce parazituje na borovici lesní, vejmutovce. Působí rozklad kořenů a bazální části kmenů živých jehličnatých dřevin. Infekci způsobují bazidiospory v místech poranění kořenů, kořenových nábězích a spodní části kmenů. Z napadených stromů proniká podhoubím v místech dotyku a srůstu kořenů do sousedních dřevin. 10

12 Hniloby kmene Phellinus pini (Brot.ex Fr.) A.Ames - ( ohňovec borový ) Největší škody působí na borovici lesní v oblastech jejího původního rozšíření. Rozkládá jádrové dřevo. Proto dřeviny mohou být infikovány až po vytvoření jádrového dřeva v kmenech a tlustých větvích. Infekce proniká nejčastěji přes pahýly odlomených větví, zpravidla ve spodní části koruny. Hlavní příznaky napadení jsou plodnice vyrostlé na kmeni. V předmýtních borových porostů odstraňujeme při zdravotním výběru všechny borovice s plodnicemi. Onnia triqueter Lentz ( ďubkatec borový ) Je rozšířen v severním mírném pásmu na borovicích. V ČR se vyskytuje v mýtních a přestárlých borových porostech a působí citelné škody v původních a přirozených borových porostech. Ochrana porostů, odstraňování pařezů po těžbě. Stereum sanquinolentum ( Alb. Et Schw.:Fr.) ( pevník krvavějící ) Je rozšířen v mírných pásech na jehličnatých dřevinách. V ČR působí rozklad dřeva, které osidluje jako jedna z prvních saprofytických dřevokazných hub. Infikuje živé jehličnany v místech poranění a působí značné škody hnilobou dřeva na živých stromech. Infikuje odumírající a odumřelé větve ve spodní části koruny a rozklad tak urychluje. Napomáhá tak čištění kmenů. Každé poranění bělové části může být infikováno pevníkem. Ochrana spočívá v omezení vzniku poranění kořenů, kořenových náběhů a kmenů (Černý, 1989). Dopady loupání smrkových porostů představují jeden z nejvýznamnějších problémů v ČR, který bude s nastupujícími provozními i ekonomickými dopady zřejmě stále více diskutován. V roce 1999 bylo v ČR evidováno cca 220 tis. ha redukované plochy poškozených porostů, v kterých lze očekávat nejen ztráty na dřevní produkci a zvýšení pravděpodobnosti narušení stability porostu (s rizikem předčasného rozpadu porostů), Příčiny vzniku loupání: vysoké stavy jelení zvěře faktory prostředí stres (Čermák, Jankovský, Mrkva, 2004) Fomitopsis pinicola (Sw.: Fr.)P.Karst. ( troudnatec pásovaný ) Rozšířen v mírném pásu severní polokoule. V ČR se vyskytuje na celém území většinou jako saprofyt na dřevě jehličnatých stromů. Živé dřeviny infikuje v místě poranění na kořenech a kmenech. Dřeviny infikované včas odstraňujeme. Postia stiptica ( Pers.: Fr.) Julich ( bělochoroš hořký ) Infekce živých stromů nastává bazidiosporami v místech poranění na kořenech, kořenových nábězích a bázi kmenů. Ochrana spočívá v omezení zraňování kořenů, kořenových náběhů a bází kmenů při těžbě a přibližování dřeva (Černý, 1989). 11

13 3.3.3 Choroby asimilačních orgánů, jehlic a letorostů Do této skupiny řadíme sypavky borového jehličí, včetně karanténních druhů a houby způsobující usychání koncových výhonů borovice. Cyclaneusma sp. (Butin) DiCosmo, Peredo & Minter ( mramorová sypavka ) K významným vnějším symptomům (příznakům) infekce obou druhů rodu Cyclaneusma patří náhlé a především předčasné zežloutnutí nejstaršího, vesměs 2 3. ročníku jehlic, na kterých se posléze objeví hnědé mramorování. Důsledkem silné infekce pak může být i zkrácení letorostů a nahloučení jehlic na jejich koncích ve formě tzv. kočičích ocasů ( lion tails ). Výjimečně se na zelených jehlicích v období od dubna až července tvoří v první fázi žlutohnědé pruhy, široké 1 3 cm. Škody působené těmito houbami nejsou prozatím odlišovány od ostatních sypavek. Identifikovány byly v okrasných výsadbách a kulturách borovice lesní. Speciální ochrana proti těmto sypavkám není prozatím aplikována, resp. částečná ochrana je ve školkách zajištěna běžnými postupy aplikovanými proti sypavce borové. V případě dlouhodobých problémů a závažnějších škod je možno aplikovat chemické postřiky rovněž v říjnu až listopadu. Lophodermium sp. (Schrad.) Chevall. ( sypavka borová, skulinatec borový ) Prvními symptomy infekce sypavkou borovou jsou drobné žluté skvrny na jehlicích, které se v našich podmínkách začínají projevovat od září a jsou zjevným znakem infekce až do počátku zimy. Nejvýraznějším projevem je pak náhlé, vesměs masové zhnědnutí jehlic prakticky všech ročníků v předjaří a jarních měsících. Odumřelé jehlice vytrvávají na větvičkách zhruba do května až června a poté opadávají. V jarních měsících vede vytranspirování k předčasnému opadu jehlic - tzv. fyziologické sypavce bez účasti houbových patogenů. Dochází k náhlému zrezivění jehlic v průběhu března a dubna. Bez rozdílu jsou poškozeny jehlice všech ročníků (Jankovský, 2003). Mycosphaerella pini (A. Funk & A.K. Parker) Arx (červená sypavka borovice ) Původce cihlově červené skvrnitosti jehlic borovice M. pini je celosvětově rozšířena zhruba na cca 70 druzích dvou-, pěti- i tříjehličkových borovic. V Evropě je nejvíce rozšířena na borovici černé Pinus nigra a na borovici kleči Pinus mugo. Hostitelem je rovněž borovice lesní Pinus sylvestris, b. pokroucená P. contorta, b. rumelská P. peuce a řada dalších borovic. Udávána je rovněž douglaska (Jankovský 2003). V ČR zjištěna na 13 druzích borovice. Nejčastějším hostitelem je Pinus nigra Arnold, Pinus mugo Turra. Byla zjištěna na Pinus ponderosa Douglas ex Lawson, Pinus jeffreyi Grev. et Balf, Pinus banksiana Lamb., Pinus contorta Douglas, Pinus rotundata Link, Pinus leucodermis Ant. a Balf. a Pinus sylvestris L, Pinus aristata Engelm., Pinus rigida Mill., Pinus heldreichii H.Christ. a Pinus cembra L. var. Sibirica (Bednářová, Palovčiková, Jankovský, 2006). 12

14 Mycosphaerella dearnessii M.E. Barr ( hnědá sypavka borovice ) Symptomaticky se tato sypavka projevuje na jehlicích tvorbou hnědých příčných skvrn se žlutým lemem, které později splývají a jehlice hnědnou. Na odumřelých jehlicích se tvoří olivově hnědé až tmavě zelené subepidermální stromatické acervuli. Podobně jako M. pini je M. dearnessii původem z Ameriky, odkud se rozšířila i na ostatní kontinenty. (Jankovský, 2003). V ČR byla poprvé potvrzena v roce 2007 na lokalitě Červené Blato v Jižních Čechách (Palovčíková, 2008 ústní sdělení). Obě Mycosphaerella pini a Mycosphaerella dearnessii patří mezi tzv. karannténí škodlivé organismy, na něž se vztahuje podle Zákona o rostlinolékařské péči č. 326/ 2004 Sb. ohlašovací povinnost. Coleosporium spp. ( rez borového jehličí ) Rzi z rodu Coleosporium spp. jsou rozšířeny v mírných pásech v obou polokoulí. V ČR se vyskytuje 12 druhů rzi z rodu Coleosporium téměř na celém území. Tyto rzi mají 5 typů výtrusů, které se objevují vždy na dvou hostitelích. V dubnu se na jehlicích tvoří aecie a jsou-li jehlice značně infikovány, po sporulaci aeciospor usychají a opadávají. Často však v jehličí podhoubí vytrvává a v příštím roce se na nich tvoří znovu aecia. Takové jehlice poznáme podle černých jizev po aeciích z minulého roku. Jednoleté nebo dvouleté semenáčky borovic ve školkách, značně infikované rzí z rodu Coleosporium často usychají. Je velmi obtížná ochrana proti rzím z rodu Coleosporium (Černý, 1975). Melampsora pinitorqua Rostr. ( rez sosnokrut ) Je to významný houbový škůdce borovice lesní, který je rozšířen v Euroasii, obzvláště v oblastech s hojným výskytem borovice a druhého nejčastějšího hostitele osiky. Začátkem 80 let minulého století byl zvýšený výskyt sosnokrutu. Melampsora pinitorqua je rez dvoubytná, s úplným životním cyklem. K nákaze borovice dochází z jara, kdy raší nové výhony borovice. Nejvíce ohroženy jsou mladé borovice ve školkách a výsadbách. Sosnokrut potřebuje ke svému životu střídání hostitelů ( Soukup, 1999). Cronartium asclepiadeum ( Willd )Fr. ( rez borová ) Je rozšířena v Evropě a Asii. V ČR je rozšířena na celém území na borovici lesní a kosodřevině. Rez borová se vyskytuje v porostech ve stáří od 5 do 40 let. V místě infekce větve postupně zduřují a jsou pokryty pryskyřicí. Rez borová nezpůsobí zánik borovice, kmen v místě poranění je pokryt vrstvou šedé suché pryskyřice a dřevo v této části je technicky znehodnocené (Černý, 1975). Gremmeniella abietina ( Lagerberg ) Morelet Je udávána jako původce odumírání letorostů řady jehličnanu. V Evropě se vyskytuje na různých druzích borovice. Houba je považována za domácí evropský druh. K infekci letorostu nejčastěji dochází konidiemi nebo askosporami během chladného a vlhkého počasí. Jehlice odumírají od bází, které hnědnou, zprvu zůstávají na větvičkách, posléze celé hnědnou a opadají. Ochrana ve školkách je možná použitím registrovaných fungicidů v několika postřicích od května do poloviny srpna. V lesních porostech je možnost ochrany významně omezena, v naprosté většině je zásah nemožný (Jankovský, Palovčiková, 2005). 13

15 Sphaeropsis sapinea (Fr.)Dyko et Sutton. Je řazena mezi imperfektní houby. Její pohlavní stádium (teleomorfa) není známé. Houba napadá výhony, jehlice, šišky borovice, během jejich růstu, mycelium proniká do hostitele průduchy a působí rychlejší či pomalejší odumírání napadené části dřeviny. Při časné infekci může dojít k odumření ještě ne zcela narašeného výhonu, při pozdější infekci výhon doroste a teprve později postupně zasychá. První příznaky poškození se ukazují již po velmi krátké době po infekci dochází k postupnému hnědnutí jehlic a tvorbě nekróz na čerstvě napadených výhonech na napadených výhonech je nápadný silný výron pryskyřice jehlice i výhony se prodlužují jen velmi málo. Rozhodující pro spolehlivé určení původce poškození je proto až tvorba plodnic k té dochází ochotně a velmi brzy. Konidie jsou jednobuněčné či dvoubuněčné, zralé tmavě hnědé, válcovité až oválné. Sphaeropsis sapinea je významný houbový patogen s prakticky celosvětovým rozšířením. Význam škodlivosti jednoznačně vzrůstá v teplejších krajích. I když i zde úspěšně parazituje na dřevinách oslabených. Možná obrana spočívá ve smýcení silně napadených a odumírajících jedinců, likvidací (spálením). Ve školkách lze uvažovat o chemické ochraně, použití povolených fungicidů a to na jaře, po dobu rašení a po dobu prodlužujícího růstu. Cenangium ferruginosum Fr. U nás v celku běžně se vyskytující vřeckatá terčoplodá houba. Vyskytuje se především v pohlavním stádiu. Dozrálé plodnice jsou miskovité, za vlhka otevřené o průměru kolem 2 mm. Výtrusy jsou postupně během jarního až letního období uvolňovány, dochází k infekci, mycelium prorůstá napadené partie borovice a na nich se utvářejí alespoň základy plodnic, které potom následující rok během jara dozrávají a vyprodukují nové výtrusy schopné infekce. Možnosti obrany se oproti minulosti významně nezměnily. Je třeba se zaměřit na včasné smýcení a zpracování borových souší, ale i borovic proschlých více než z poloviny, protože zde již není příliš pravděpodobná regenerace ani v průběhu příznivého počasí (Soukup, Pešková, 2004). 14

16 3.3.4 Abiotičtí činitelé Lesní porosty jsou vystaveny účinku mnoha stresových faktorů. Dlouhodobější srážkové a teplotní výchylky počasí a znečištění atmosféry cizorodými látkami s toxickým působením (oxid siřičitý, flurovodík, ozón, chlór, chlorovodík aj.) jsou hlavní faktory vyvolávající poškození porostu. Sníh a námraza nevyvolávají přímý stres u dřevin, ale způsobují jejich mechanické poškození, které se projevuje vrcholovými zlomy. Podobně působí i silný vítr. Některé odpady ze zemědělské výroby a posypové soli, slouží k zimní údržbě vozovek, působí rovněž poškození porostů. Všechny vyjmenované faktory vyvolávají u dřevin reakce na různých úrovních (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004). Celková výše evidovaných nahodilých těžeb za rok 2006 způsobených abiotickými vlivy (vítr, sníh, námraza, sucho, exhalace a ostatní příčiny) činila 6,06 mil.m 3, což představuje výrazný nárůst ve srovnání s rokem 2005 (2,65 mil.m 3 ). Polomy tvoří z tohoto množství jako obvykle většinu, to 5,59 mil.m 3 (2005: 1,88 mil.m 3 ). Rozhodující část polomů je vázána na poškození sněhem (62 %), což je z dlouhodobého hlediska značně netypické, neboť obvykle převažuje poškození větrem (důsledek mokrého sněhu z měsíce ledna). V rámci jednotlivých krajů byly evidovány následující těžby po poškození polomy: Jihočeský (2 143 tis.m 3 ), Karlovarský (864 tis.m 3 ), Moravskoslezský (442 tis.m 3 ), Olomoucký (371 tis.m 3 ), Vysočina (356 tis.m 3 ), Zlínský (322 tis.m 3 ), Plzeňský (285 tis.m 3 ), Pardubický (206 tis.m 3 ), Královéhradecký (175 tis. m 3 ), Jihomoravský (156 tis.m 3 ), Liberecký (116 tis.m 3 ), Středočeský (89 tis.m 3 ), Ústecký (63 tis.m 3 ) a Praha (< 1 tis.m 3 ). Z ostatních abiotických faktorů se na nahodilých těžbách nejvíce podílely ztráty způsobené suchem, a to v objemu 393 tis.m 3 (2005: 516 tis.m 3 ). Na poškození exhalacemi připadalo 19 tis.m 3 (2005: 23 tis.m 3 ) a ztráty z nezjištěných či blíže neurčených příčin byly vykázány v celkovém objemu 58 tis.m 3 (2005: 45 tis.m 3 ). Suchem byly nejvíce postiženy kraje Olomoucký (79 tis.m 3 ), Moravskoslezský (69 tis.m 3 ), Jihomoravský (56 tis.m 3 ) a Středočeský (55 tis.m 3 ), tj. oblasti tradičně suchem nejvíce zasažené (Uhul.cz, a). Vítr Příčinou mechanických deformací je přetížení koruny stromu náporem silného větru. Drobná poranění na kůře a olámání letorostů s jehličím jsou způsobena silným krupobitím a vážné poranění na kmeni je způsobeno bleskem. Na vznik kmenových a vývratů má také vliv oslabení stability stromu dřevokaznými houbami (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004). Kyrill Orkán nad západní a střední Evropou V úterý 17. ledna ve večerních hodinách vznikla tato cyklóna (tlaková níže) západně od Skotska. Ve středu 18. ledna dopoledne přecházela přes Severní moře. Večer kolem 22.hodiny, vichřice přecházela přes naše území. Zejména v horských oblastech tato vichřice dosahovala síly orkánu. Orkán, jak byla vichřice nazývána novináři, v ČR se vyskytoval již před přechodem oblačného ramene (frontálního systému) této cyklony, tak po jeho přechodu, nebyl tedy vázán pouze na něj. 15

17 Na severní Moravě a ve Slezsku byl průběh zaznamenaný na většině stanic podobný. Po 23 hod. během několika minut poklesla teplota vzduchu až o 10 C, která do 2 hod. ráno opět o 5 C stoupla. Relativní vlhkost vzduchu stoupla na 70 %. Směr větru se změnil z jižního na západní až severozápadní. Před 23 hodinou rychlost větru stoupala, při přechodu fronty poklesla a druhé maximum nastalo mezi 3 až 5 hod. ranní 19. ledna. V době přechodu fronty byly zaznamenány srážky. V Jeseníkách a masívu Králického Sněžníku spadlo až 50 mm. Maximální nárazy větru se pohybovaly od 15 m/s do 60 m/s. Byly zaznamenány nejvyšším nárazy na Šeráku (41,4 m/s) a Lysé hoře (40,9 m/s). Tab. 1 Přehled meteorologických stanic stanice ( m/s ) stanice ( m/s ) Bělotín 22,2 18,9 Šerák 34,6 41,4 Červená 32,5 27,0 Světlá Hora 18,8 23,3 Javorník 24,5 23,2 Jevíčko 23,2 22,6 Jeseník 21,3 18,7 Luká 32,3 32,3 Lučina 26,2 20,5 Olomouc 21,2 25,6 Lysá hora 35,3 40,9 Šumperk 23,4 18,1 Mošnov 29,6 21,6 Hošťálkova- 23,0 37,8 Maruška Opava 25,4 18,3 Valašské 15,5 17,7 Meziřící Ostrava-Poruba 22,3 15,8 Vsetín 12,6 17,6 (Chmi.cz, 2007) V prvních dnech po orkánu musela být nejprve zajištěna průjezdnost silnic a cest v lesních úsecích. Poté lesníci začali sčítat škody. Jejich první odhady na majetku byly 5,76 milionů metrů krychlových, tedy přibližně 74% plánované roční těžby. Spolu s následnými větrnými epizodami celková kalamita dosáhla výše 6,05 milionů metrů krychlových. S příchodem jarních měsíců zaměřily lesníci svou pozornost na prevenci kůrovcové kalamity. Obavy z přemnožení lýkožrouta smrkového se naštěstí díky rychlé těžbě a opatřením managementu nevyplnily. Jako obranná opatření Lesy České republiky, s. p. instalovaly přes 42 tisíc feromonových lapačů a položily 178 tisíce lapáků. Kůrovcem napadeného dříví se zpracovalo 527 tisíc metrů krychlových. Zpracování kalamity Kyrill bylo dokončeno k Větrná kalamita Kyrill se zásadním způsobem promítla do provozního hospodářského výsledku Lesů ČR, s. p. zvýšením nákladů na zpracování kalamitní těžby, snížením výnosů z prodeje dříví a zvýšením nákladů na pěstební činnost. Souhrnně se kalamita Kyrill promítla do hospodaření společnosti negativním dopadem cca 857 milionů Kč (Lesycr.cz, 2008). Sníh Příčinou mechanické deformace je přetížení koruny mohutnou námrazou nebo mokrým a těžkým sněhem. Účinek přetížení může být zvýšen silným větrem. Při poškození zlomem v korunové části stromu může také spolupůsobit i oslabení dřevokaznými houbami. Pokud je ulomená koruna méně než z poloviny, dochází 16

18 zpravidla v následujících letech k postupné regeneraci. Poškození se vyskytuje nejčastěji v oblastech s dostatkem vodních srážek a déle trvajícími teplotami pod bod mrazu ( Uhlířová, Kapitola a kol ). Kyselý déšť Oxid siřičitý (SO 2 ), který vzniká zejména spalováním hnědého uhlí, a oxidy dusíku (NO x ), vznikají hlavně vysokoteplotním spalováním v automobilových motorech, jsou v atmosféře a na povrchu vegetace oxidovány za vzniku kyseliny sírové a kyseliny dusičné. Přítomnost těchto kyselin ve srážkové vodě snižuje kyselost (ph) srážek. Po dopadu na zem startuje kyselá srážková voda řetěz reakcí vedoucí k okyselení půd a povrchových vod, tedy ke stavu zvanému acidifikace. V České republice stále hraje nejdůležitější roli v okyselování půd kyselina sírová. Acidifikace půd je problém, který ani výrazný pokles emisí definitivně nevyřeší (Hruška, Cienciala 2005). Eroze Povrch země je neustále obrušován a rozrušován vodou a větrem. Tento proces se nazývá eroze. Kromě potoků, řek a moří působí na horniny i led, který se ve formě ledovců a příkrovů zvolna pohybuje po zemském povrchu. Eroze obyčejně postupuje pomalu. Během bouře je však ničivá síla přírodních živlů mnohem větší neboť s sebou strhávají větší kamínky, které rychleji obrušují jiné útvary. Její ničivá síla narůstá s tím, jak se sebou strhává kamení a padlé kameny (Vašut, 1998). Příznačnou vlastností našich devastovaných půd že jejich vznik způsobila urychlená eroze a svahové pohyby půdy podmíněné nesprávnými zásahy člověka do přírody, do oběhu vody v přírodě a to odlesněním vysokých strání resp. vysoko položených svahů a přeměnou půd, rozoráváním a nesprávným obhospodařováním půd, neregulovanou, extenzivní pastvou dobytka, neřízenou dopravou a nevhodným zakládáním polních a lesních cest a různými technickými zásahy (Mauer, 2006). Imisní situace V roce 1999 bylo dokončeno odsíření velkých zdrojů (SO 2 ), což vedlo ke snížení celkových emisí síry v České republice na 10% jejich množství produkovaného na začátku 90. let. Emise dusíku klesly za tuto dobu o cca 30% a změnila se jejich struktura dominantním zdrojem se stala doprava. Vývoj znečištění ovzduší v jednotlivých regionech ČR v letech je charakterizován třemi hlavními škodlivinami oxidem siřičitým (SO 2 ), oxidy dusíku (NO x ) a tuhými látkami (TL). 17

19 Obr. 3 Vývoj emisí velkých zdrojů znečišťování v oblasti severozápadních Čech v letech , (Hruška, Cienciala 2005). Koncentrace oxidu siřičitého, který byl hlavní škodlivinou poškozující lesní ekosystémy v sedmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, jsou v posledních letech relativně nízké a obdobně tomu bylo i v roce V rámci ČR nebyl prakticky překročen limit průměrné roční koncentrace 20 ug.m- 3, který je určen pro ochranu vegetace nařízením vlády č. 350/2002 sb. v zimním období 2005/2006 byla tato hodnota podle údajů ČHMÚ překročena pouze na 0,1 % území České republiky a to především v industrializovaných oblastech, zejména na Ostravsku. Také koncentrace oxidů dusíku byla v roce 2006 na obdobné úrovni jako v předchozích letech. Limitní hodnota pro ochranu vegetace - roční průměrná koncentrace 30 ug.m- 3 jde pouze o desetiny procenta území ČR. V roce 2005 byl tento limit podle údajů ČHMÚ překročen na 0,6 % území České republiky a to především v průmyslových aglomeracích (Praha, Brno, Ostravsko) a podél velkých liniových zdrojů, kterými jsou dálnice a silnice I. třídy (Uhul.cz, c). Poškození přízemním ozonem Škodlivinou s dlouhodobě překračovanými limity je v ČR ozon. Limitní hodnota kumulativního indexu AOT 40, která je určena pro ochranu vegetace (18000 ug.m- 3.h), byla v průměru za období překračována na téměř 72 % území ČR (data ČHMÚ). Přitom vyšší hodnoty tohoto indexu jsou zaznamenány především v horských - tedy více lesnatých oblastech. V roce 2006 byly koncentrace ozonu vyšší než v předchozích dvou letech. Vysoké hodnoty byly zaznamenány v teplých a suchých obdobích na přelomu dubna a května a zejména od poloviny června do konce července. Vůbec nejvyšší hodnoty byly naměřeny na přelomu druhé a třetí červencové dekády, kdy byla ve většině stanic překonána hodnota průměrné denní koncentrace 100 ug.m- 3, výjimkou však nebyly ani hodnoty přesahující 150 ug.m- 3. Pro ovlivnění zdravotního stavu rostlin bylo významné, že přes vysoké teploty bylo v těchto obdobích relativně dobré zásobení vodou díky dlouho přetrvávající sněhové pokrývce a období intenzivních srážek v první polovině června.vzhledem k této situaci byl zaznamenán nárůst viditelných symptomů poškození rostlin ozonem oproti rokům Zásadní narušení zdravotního stavu lesních porostů ozonem však nebylo zaznamenáno (Uhul.cz, c) 18

20 Na nejmladším jehličí se vyskytují v počáteční fázi bodové chlorózy, které postupně přecházejí v rezavé nekrózy a jehlice od špiček zasychají. Symptom je vyvolán vysokými koncentracemi přízemního ozonu, které se mohou krátkodobě vyskytnout během suchých a slunečných period v jarních a letních měsících za přítomnosti vhodných sloučenin v ovzduší, které jsou prekursory vzniku ozonu (např. oxidy dusíku) (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004). Poškození imisemi Na špičkách jehličí nejmladšího ročníku se objevují nekrózy, čerstvě vyrašené výhony jsou hnědofialové, proschlé. Vzácně jsou postiženy celé jehlice, a to i starších ročníků. Poškození se objevuje po výskytu velmi vysokých koncentrací fluorovodíku, chlóru, případně oxidu siřičitého v ovzduší. Lze je očekávat v oblastech s vysokým imisním zatížením nebo v blízkosti lokálních zdrojů imisí (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004). Sucho Poškození se vyskytuje na suchých stanovištích při extrémně dlouhém suchém a teplém období. Takto oslabené porosty jsou často napadány podkorním hmyzem, který defoliaci urychluje. Koruny prosychají, jehličí se zbarvuje do rezavá a postupně opadávají všechny ročníky (Uhlířová, Kapitola a kol. 2004) Antropogenní činitelé Negativní působení činnosti člověka na lesní ekosystémy je závažný škodlivý vliv v celém regionu střední Evropy. Skládá se z mnoha dílčích aspektů, počínaje depozicí atmosférických znečištěnin a konče např. krádežemi (nepovolené těžby) či úmyslně nebo neúmyslně založenými požáry. Z hlediska ochrany lesa lze říci, že v posledních letech klesá evidované poškození lesních porostů imisemi (v roce 2006 vykázáno 19 tis.m 3 tzv. exhalačních těžeb, v roce 2005 se jednalo o 23 tis.m 3 ). Naopak výrazně narůstá vliv tzv. novodobých typů poškození, ať již jde o poškození lesních porostů podél komunikací (především působením splachů a rozstřiků posypových solí v zimním období) či různých výživových deficiencí, pramenících především z poškození půd předchozí silnou imisní zátěží v kombinaci s nepříznivými meteorologickými situacemi (za nejvíce postižené oblasti jsou dlouhodobě považovány Krušné a Orlické hory). V celkovém měřítku můžeme hovořit o rozsahu poškození v řádech desítek tis.ha, přičemž evidence těchto novodobých typů poškození je pouze částečná (Uhul,b). 3.4 Stabilizace lesních porostů Vývoj poškození lesů V posledních desetiletích se v lesích ČR značně zvýšil objem nahodilé těžby (NT). V letech představovala NT ca 27 mil.m 3 dřeva (27 % etátu), v letech to bylo již 62,6 mil.m 3 dřeva (48 % etátu) a v desetiletí dosáhl celkový objem NT 72,5 mil.m 3 dřeva (61,5 % etátu). Jako hlavní škodliví činitelé se uvádějí v sestupném pořadí vítr, sníh, biotičtí činitelé a imise. Ve skutečnosti se jedná o kombinované vlivy více škodlivých činitelů ( např. vítr + sníh, sníh + biotičtí činitelé + imise, imise + mráz + sucho + biotičtí činitelé atd. ) (Slodičák, 1996). 19

21 Obr. 4 Vývoj nahodilé těžby a celkové v lesích ČR a frekvence nárazového větru podle Slabého ( 1993 ) Příčiny objektivního charakteru Příčiny objektivního charakteru souvisejí hlavně s klimatickými změnami probíhající v Evropě i v celosvětovém měřítku. Nárůst větrných polomů dobře koreluje se zvýšením intenzity proudění vzduchu nad naším územím od počátku 70. let a zejména se zvýšením frekvence nárazového větru (Slabý, 1993). Rozsáhlý plošný nástup symptomů imisního poškození v ČR i ve střední Evropě počátkem 80. let bude mít patrně souvislost s extrémním deficitem vláhy v letech 1975 a V některých regionech Evropy (pohoří Vosges ve Francii (Becker, Lévy 1989), Bádensko-Württenbersko (Kenk 1990), Británie (Innes, Neumann 1991) bylo prokázáno, že symptomy poškození imisemi, jako např. defoliace či růstové deprese, více korelují s klimatickými extrémy než s imisním zatížením i když jsou práce dokazující jednoznačně dominující vliv imisí na poškození lesa (Ecktein, Krause 1989). Z toho je patrné, že výsledný efekt vlivu imisí a klimatu bude v jednotlivých regionech specifický a závislý na konkrétních imisně ekologických poměrech. Dalším fenoménem souvisejícím s imisně ekologickými změnami je zvýšený přírůst mladších, zejména smrkových porostů, zaznamenaný u nás koncem 80.let (Slodičák 1988, 1989). Podobný jev byl zjištěn také v dalších evropských státech např. v jihovýchodním Německu, Švýcarsku a Francii (Becker, Lévy 1989, Eckstein 1989, Fischer, Konnert 1989, Kenk 1990). Tento zvýšený přírůst je vysvětlován řadou příčin, zejména: zvýšeným přísunem dusíku jednak formou vyšší imise a jednak vyšší mineralizace v půdě zvýšením teplot (poslední desetiletí bylo nejteplejší od minulého století) (Brázdil 1993) vzrůstající koncentrací CO 2 v ovzduší 20

22 Zaznamenané zvýšení přírůstu dobře zapadá do hypotéz a prognóz vývoje lesů formulovaných v pracích autorů (Kelomäki et al a Graham et al. 1990) v souvislosti s globálními změnami klimatu v důsledku zvyšování obsahu skleníkových plynů v atmosféře. Nadměrné zvyšování přírůstu však v sobě skrývá riziko nedostatečného vyzrávání výhonů a následných škod mrazem (Kelomäki et al.1988, Kenk 1990, Van Deusen 1991). Další nebezpečí spočívá ve větším vymývání živin z půdních horizontů a rychlejším vyčerpání chudších půd, zejména v horských polohách (Kelomäki et al.1988). Intenzivnější růstové procesy, větší nárůst biomasy, vyšší teploty a proudění vzduchu může způsobit vyšší evapotranspiraci a tudíž i vyšší vláhový deficit v sušších obdobích. Částečná defoliace může být jedním z obranných mechanismů dřevin proti zvýšené transpiraci. Řada autorů proto v souvislosti se změnami klimatu věnuje pozornost porostní výchově ve smyslu záměrného usměrňování hustoty porostů a doporučuje změny v parametrech výchovy, zejména silnější zásahy, kratší pěstební periody (Kelomäki et al. 1988, Becker, Lévy 1989, Bonneau 1991). V současnosti je zaznamenáváno postupné zlepšování zdravotního stavu a zvyšování přírůstu smrkových i borových mlazin. Tento v celku pozitivní jev je pravděpodobně více způsoben cyklickým zlepšením klimatických podmínek než zlepšením imisní situace. Lze tedy předpokládat že se periodické zhoršení zdravotního stavu lesů objeví i v následujících letech jak tomu bylo v letech , , tedy v letech, kdy se maximum teplotního cyklu kombinovalo s minimem srážkového cyklu. Záporný vliv podobných klimatických epizod na zdravotní stav a přírůst stromů lze statisticky doložit 6 7 následných let (Becker, 1989). Zvýšený přírůst mladých porostů a zanedbaná výchova v převážné většině mladých porostů vytvářejí do budoucna předpoklad dalšího zvyšování škod sněhem a větrem (Slodičák, 1996) Volba dřeviny Při umělé výsadbě lesa je nejdůležitější otázkou volba dřeviny. Dříve než přikročíme k zalesnění té či oné plochy, musíme předem pozorovat, zda stanoviště, tj. půda, plocha a podnebí odpovídá životním podmínkám dané dřeviny. Při posuzování vhodnosti dřeviny můžeme se řídit vzrůstem a tvarem dřevin, které rostou v bližším okolí. Při volbě dřeviny dáváme přednost dřevinám domácím. Máme-li zalesňovat holiny na chudých, sušších půdách v rovině, pahorkatině nebo ve vyšších polohách sáhneme vždy k borovici lesní. Volba dřevin vyžaduje znalost života rostlin Princip výchovy borových porostů Borovice lesní je přizpůsobivá stanovištním podmínkám a na živiny a vodu málo náročná. Vytváří hospodářsky významné porosty v několika původních oblastech (jihočeská, severočeská, severovýchodočeská,západočeská,středočeská a jihomoravská). Výchova borových porostů je ve srovnání s výchovou smrkových porostů odlišná, zejména pro biologické vlastnosti borovice (odlišná tvorba korun, slunné jehličí atd.) Reakce na výchovné zásahy je pomalejší než u smrku a celkově méně výrazná. Při zásazích velké intenzity může dojít k dlouhodobějšímu poklesu přírůstu i k určité 21

23 celkové ztrátě objemové produkce. Cílem výchovy porostů borovice je proto především zvýšení jejich kvality ( Slodičák, 1996 ). Borovice v růstové fázi mlaziny je citlivá na poškození sněhem, na druhé straně při uvolňování prostoru má velký skon ke košatění. Velkou tvarovou proměnlivost borovice lze eliminovat dokonalým zápojem, na druhé straně citlivost vůči sněhu (sněhovým polomům) by si vyžadovala volnější zápoj. Z rozboru růstových vlastností vyplývá potřeba pěstování usměrňovat přes individuální negativní úrovňový výběr, který má charakter čistky. V rámci výškové diferenciace více převažuje vzestup jedinců z vyšších výškových vrstev do nižších. Z hlediska úpravy kvality struktury prostřednictvím čistky nejhorší kategorií jsou předrostlíci a obrostlíci. Tito jedinci negativně ovlivňují stabilitu borových mlazin a utlačují kvalitní sousední jedince. Jejím odstranění od země by došlo k nadměrnému přerušení zápoje s následným silným zavětvením stávajících jedinců. Proto při prvním zásahu do borových mlazin při horní výšce 2-3 m je potřebné uplatnit vrškování (Saniga, 2007). Při čistce v borových porostech se uplatňuje zásada včas, mírně, a častěji. První zásah se vykonává při výšce 2-3 m. Zásah se neumisťuje do horní vrstvy s cílem dosažení výškové vyrovnanosti porostu a kvalitního zlepšení jeho úrovně. Aby se účinně odstranili obrostlíci, při současném zachování dokonalého zápoje jako předpokladu udržení, resp. zlepšení budoucí kvality borových porostů se uplatňuje technika vrškování ( Wagenknecht, 1962 ). Vrškováním se odstraní 2-3 přesleny obrostlíka (viz. obr.5). Vrškování se má uskutečnit tak, aby se nejvýše ponechaný přeslen obrostlíka nebo předrostlíka nacházel pod nejvyšším přeslenem nejbližšího stojícího nadějného úrovňového jedince. V některých zemích ( Německo, Polsko ) se používá forma eliminování obrostlíků a předrostlíků kombinovanou redukcí části koruny, tj. spojení vrškování nad 1., nebo pod 2. přeslenem se zkracováním bočních větví nejbližšího odstavného přeslenu. Obr.5 Borovicový obrostlík musí být zkrácený tak, aby nadále plnil výchovnou funkci a jedinec zkrácený příliš vysoko b jedinec zkrácený velmi nízko c vhodně zkrácený jedinec 22