Zhodnocení hlavních problémů zdravotního stavu borovice na LS Prostějov

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti Zhodnocení hlavních problémů zdravotního stavu borovice na LS Prostějov Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Dagmar Palovčíková Vypracoval: Erik Machula Brno 2006

2 Poděkování Děkuji vedoucí bakalářské práce Ing. Dagmar Palovčíkové za pomoc, cenné rady a připomínky, za odborné vedení a za ochotu, kterou mi věnoval při zpracování bakalářské práce. Také děkuji lesnímu správci ing. O. Bártovi za poskytnutí údajů a cenné rady na Lesní správě v Prostějově. Děkuji panu revírníku Mánkovi za rady o revíru 07 Čechy pod Kosířem.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zhodnocení hlavních problémů zdravotního stavu borovice na LS Prostějov vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne.. Podpis diplomanta.

4 Zhodnocení hlavních problémů zdravotního stavu borovice na LS Prostějov Erik Machula Abstrakt Bakalářská práce mapuje vybrané porostní skupiny nacházející se na Velkém Kosíři za účelem zhodnocení zdravotního stavu borovice. Studovaná lokalita byla prohlédnuta za účelem orientačního odhadu jejího charakteru v polovině února roku Byly vybrány porosty ve věku od 1 roku až po 130 let. Bylo stanoveno poškození borovice lesní, proveden odběr vzorků. Lokalita byla navštívena ještě po druhé a to začátkem března roku K pořízení fotografických snímků porostu. Byly zjištěny tyto příznaky poškození porostu. Poškození parazitickými houbami zejména kořenovníkem vrstevnatým a václavkou. Choroby asimilačních orgánů Sphaeropsis sapina a rez sosnokrut. Zjištěn výskyt hmyzích škůdců klikoroha borového a štítenky sosnové. Zjevné poškození abiotickými činiteli sníh, mráz, vítr a jarní přísušky. Poškození zvěří většího rozsahu zjištěno v mladých kulturách. Klíčová slova: Zdravotní stav, borovice lesní, poškození

5 OBSAH: 1. ÚVOD...Chyba! Záložka není definována. 2. CÍL PRÁCE...Chyba! Záložka není definována. 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED...Chyba! Záložka není definována. 3.1 Borovice...Chyba! Záložka není definována Borovice lesní (Pinus sylvestris L.)... Chyba! Záložka není definována Borovice černá ( Pinus nigra Arnold ). Chyba! Záložka není definována Borovice kleč ( Pinus mugo Turra )... Chyba! Záložka není definována. 3.2 Hlavní problémy ochrany borových porostů Chyba! Záložka není definována Hmyzí škůdci na borovici... Chyba! Záložka není definována Parazitické dřevokazné houby... Chyba! Záložka není definována Kořenové hniloby... Chyba! Záložka není definována Hniloby kmene... Chyba! Záložka není definována Choroby asimilačních orgánů, jehlic a letorostů... Chyba! Záložka není definována Abiotičtí činitelé... Chyba! Záložka není definována Antropogenní činitelé... Chyba! Záložka není definována. 4. MATERIÁL A METODY...Chyba! Záložka není definována. 4.1 Terénní průzkum...chyba! Záložka není definována Průzkum lokality... Chyba! Záložka není definována Odběr vzorků... Chyba! Záložka není definována. 5 VÝSLEDKY...Chyba! Záložka není definována. 5.1 LS Prostějov organizační struktura...chyba! Záložka není definována. 5.2 Revír 07 Čechy pod Kosířem...Chyba! Záložka není definována Vybrané plochy porostů a jejich charakteristika ( Hospodářská kniha )... Chyba! Záložka není definována Změny na vybraných plochách... Chyba! Záložka není definována Zhodnocení jejich zdravotního stavu ( dle vlastního průzkumu )... Chyba! Záložka není definována. 6 DISKUSE...Chyba! Záložka není definována. 7 ZÁVĚR...Chyba! Záložka není definována. 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...Chyba! Záložka není definována.

6 9 RESUME...Chyba! Záložka není definována. 10 PŘÍLOHY...Chyba! Záložka není definována. 1. ÚVOD Otázky životního prostředí se přímo dotýkají zájmů všeho lidstva, zachování životních podmínek se stalo jedním z nejdůležitějších úkolů soudobé civilizace, a proto se ochrana životního prostředí dostává stále více do popředí zájmů institucí, vědců a všeho lidstva. Naše společnost chápe péči o životní prostředí jako ucelený soustavný proces, jehož nedílnou součástí je systematická výchova a vzdělávací činnost, zaměřena na všechny vrstvy obyvatelstva bez ohledu na věk a profesi. Úkoly v oblasti výchovy občanů ke spořivosti a hospodárnosti, které úzce souvisejí s péčí o přírodní, historické a kulturní hodnoty, o životní prostředí. V posledních letech dochází k výraznému zhoršování zdravotního stavu lesních dřevin jak v lesních porostech, tak i u rozptýlené zeleně v krajině. Za hlavní příčinu se všeobecně pokládá celkové zhoršení životního prostředí, zejména vlivem nepříznivých změn v ovzduší, v kvalitě půdy i v čistotě vod. V posledních letech k tomu přistupuje i dlouhotrvající deficit půdní vláhy a opakovaná suchá období s nízkými úhrny srážek. Jednou z ohrožených dřevin je i borovice. Nejcennější části naší přírody chrání zákony: národní parky, chráněné krajinné oblasti, cenná uzemí, staré stromy, ale i rostliny a zvířata. Pro tuto práci jsem si vybral Přírodní park, Velký Kosíř. Spadá pod lesní správu Prostějov. Velký Kosíř je zde evidován jako revír 07 Čechy pod Kosířem. Nachází se necelých 8 km od města Prostějova. Vrch Velký Kosíř je geologický útvar táhnoucí se při severní hranici našeho okresu ve směru od severozápadu k jihovýchodu v délce cca 5 km. Spolu se Sýkorníkem tvoří lesnatou dominantu Hané. Pro lázně Slatinice je přirozeným ochranným pásmem léčivých pramenů. Z hlediska přírodovědného je významným nalezištěm teplomilné vegetace na jižních svazích, která je značně narušena a pozměněna pastevním hospodařením a především výstavbou chat a následnými terénními úpravami. Na trase dlouhé 10 km je umístěno celkem 19 informačních tabulí s naučným textem.

7 2. CÍL PRÁCE Cílem této práce, je snaha zmapovat hlavní problémy ochrany lesa z hlediska údajů získaných v hospodářské knize a zpracovat literární rešerši k tématu zdravotního stavu borovice na LS Prostějov. Hlavním cílem práce je zjištění a identifikování hmyzích škůdců, parazitických dřevokazných hub, choroby asimilačních orgánů a působení abiotických vlivů na zvolených porostech borovice lesní ve věku od 1 do 130 let.

8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED Literární přehled charakterizuje rod Pinus borovice. Známe asi 100 druhů borovic různého habitu, od zakrslých až po mohutné stromy. Rozšířeny jsou po celé severní polokouli. Dotýká se problémů ochrany borovice od hmyzích škůdců, parazitické dřevokazné houby, choroby asimilačních orgánů jehlic a letorostů, abiotické a antropogenní činitele. 3.1 Borovice V přírodě se vyskytují od tundry až po tropické pásmo, jsou zastoupeny jak velkými stromy dosahujícími výšek více než padesát metrů, například borovice vejmutovka (Pinus strobus ), tak i nízkými keřovými formami jako borovice kleč (Pinus mugo). Borovice jsou světlomilné dřeviny. Nemají rády těsnou blízkost jiných stromů, v níž ztrácejí spodní obrost a vytahují nepřirozeně do výšky. Kořenová soustava je u borovic silně vyvinuta, často se silným kůlovým kořenem, který dobře kotví na rostliny na stanovišti. Kůra bývá v prvních letech hladká, později od paty kmene rozbrázděná s odlupující se borkou. Jehlice na větvích vyrůstají v počtu 2-5 podle druhu. U dvou- a tříjehličnatých jsou značně tuhé, u pětijehličnatých jsou měkké a ohebné. Na stromě vytrvají tři až pět let. Vybarvení jehlic je podle druhu a kultivaru od odstínů zelené přes stříbřitou až po žlutou. Šišky mívají borovice velké v závislosti na druhu - od tří centimetrů u borovice kleče (Pinus mugo) až po dvacet centimetrů u borovice Jeffreyovy (Pinus jeffrey). ( ) V České republice nejvíce lesnicky využívané borovice jsou borovice lesní, borovice černá, borovice kleč Borovice lesní (Pinus sylvestris L.) Vždyzelený, až 40 m vysoký, jehličnatý strom dožívající se věku až 350 let. Borka brázditá, v horní části kmene červenooranžová, v dolní části šedavá. Jehlice po 2, tuhé, špičaté, do 8 cm dlouhé a do 2 mm široké, opadávají po 2 až 3 letech. Samčí šištice

9 nahloučeny na konci mladých letorostů, vejcovité, 4 až 8 mm dlouhé, světle žluté, samičí po 1 až 2, vzpřímené, 5 až 6 mm dlouhé, růžové, tmavě červené nebo fialové Šišky na krátkých stopkách, na podzim se stáčejí směrem dolů, zprvu zelené, za zralosti dřevnatějící, semena dozrávají na jaře 3. roku, kdy se šiška otvírá a po vysemenění vcelku opadává, kterýžto cyklus se opakuje každých 3 až 5 let. Strom začíná kvést ve stáří 15 až 70 let dle stanoviště (nejdříve kvetou samostatně rostoucí stromy). Kvete v květnu. Stanovištěm jsou světlé lesy, skály, písčiny, okraje rašelinišť, stanoviště světlé nebo jen slabě přistíněné, na půdách písčitých, kamenitých, chudých, vápnitých i rašelinných. V ČR po celém území vyjma poloh cca nad 1000 m n.m., velmi často pěstována v kulturních lesích a v parcích. Celkově roste na severní polokouli, na severu až po polární kruh, na jihu asi po 45 severní šířky. Naše domácí dřevina, která se vyskytuje v celém mírném pásmu Euroasie.(viz. Mapa č.1) Podle místa výskytu může dorůst do výšky čtyřicet metrů. Vyhovuje jí především propustné sušší stanoviště. Jehlice jsou po dvou ve svazku a podle lokality jsou sytě zelené až šedozelené. Jedná se o lesnicky významný druh. V sadovnictví se používá jak původní druh, tak i řada kultivarů. ( ) Borovice černá ( Pinus nigra Arnold ) Je evropská borovice zasahující svým výskytem do Malé Asie. U nás není původní, ale zdomácněla na mnohých místech v Českém krasu ve středních Čechách. Dorůstá výšky až dvacet pět metrů. Borka je tmavě šedá, rozbrázděná, jehlice tmavozelené, někdy delší než deset centimetrů, ve svazku po dvou. Šišky osm až deset centimetrů. Typový strom je vhodný do parků nebo velkých zahrad. Při dostatku místa zůstává zavětven od země. ( ) Je dřevinou světlomilnou až polostinnou. Snáší dobře vyšší teploty v létě i vyšší zimní mrazy. Bývá poškozována časnými mrazy, pozdními mrazy však netrpí. Ohrožuje ji sníh a námraza. Preferuje vápencové podklady, roste i na štěrkovitých půdách. Netrpí kouřovými plyny, ale spíše ozonem a jinými fotooxidanty a také prašným znečištěním. Je málo odolná vůči houbovým chorobám. ( UHLÍŘOVÁ, KAPITOLA, A KOL )

10 Borovice kleč ( Pinus mugo Turra ) Keřovitá forma borovice známá i z našich hor dorůstající i přes dva metry výšky. Jehlice má dvě ve svazku, tmavě zelené. Šišky jsou velké do pěti centimetrů. Od tohoto druhu se pěstuje celá řada kultivarů. ( ) V ČR roste na 0,3% z celkové plochy lesů a tvoří 9. lesní vegetační stupeň. Patří mezi nejotužilejší dřeviny vůči nízkým teplotám. Světelné nároky jsou o něco málo menší než u borovice lesní. Spokojí se ze slabou vrstvou půdy, roste na každé geologickém podkladě, je však náročná na vlhko. Má mykorhizu s mnoha druhy hub. ( UHLÍŘOVÁ, KAPITOLA, A KOL ) Světové rozšíření Pinus sylvestris ( Mapa č.1 ) Převzato z ( )

11 Hlavní problémy ochrany borových porostů Lesní dřeviny jsou neustále vystaveny nejrůznějším vnějším vlivům, které na ně působí prostřednictvím hmyzích zástupců, kteří je oslabují sáním na jehlicích nebo rozrušováním kambia. Dále parazitické dřevokazné houby, které lze rozdělit na houby napadající dřeviny od kořenů a tím působí vývraty porostu nebo houby napadající kmen stromů což vede k jejich nestabilitě, zlomům a znehodnocení dřevní hmoty. Choroby asimilačních orgánů, jehlic a letorostů vedoucí k poranění vrcholových nebo postraních větví, poranění a výtok pryskyřice ze kmene způsobují oslabení a následné napadení dřevokazným hmyzem. Abiotičtí činitelé kde řadíme vítr, sucho, sníh, námraza, imise, oheň projevuje se na jehlicích zrezivěním od konců jehlic oslabením porostu a následného úhynu. Za zmínku stojí i antropogenní činitelé způsobené lidskou činností zejména znečišťování životního prostředí nebo i krádežemi dříví. Úkolem lesního hospodáře je jejich monitoring, kontrola a zabraňování jejich rozšiřování na hospodářské plochý, zamezení vzniku škod, které by mohli vést k narušení ekosystému Hmyzí škůdci na borovici Hmyz tvoří vedle pavouků, korýšů a mnohonožek nejbohatší třídu členovců. Vybral jsem hmyzí škůdce, kteří škodí na borovicích v ČR. Klikoroh borový ( Hylobius abietis Linne ) Je všude v jehličnatých lesích, přezimuje v půdní pokrývce. Jako brouk se objevuje v dubnu, květnu a v druhé vlně konce července, počátkem srpna. Jeho nejoblíbenější místa jsou velké holiny čerstvě zalesněné, v blízkosti starých porostů. Všeobecně je pomalý, jen v době rojení živější a poletující. Žije až tři roky. Napadá hromadně 3-6-ti leté smrkové a borové sazenice a okusuje jejich kůru a především lýko kmínků, zvláště nad kořenovým krčkem, místy jde žírem trychtýřovitě do hloubky. Příležitostně může napadat i listnaté sazenice. Kmínky dostávají strupatý, zjizvený vzhled, křiví se a nakonec hynou. Stejným způsobem okusuje kůru větví v korunách starých porostů, aniž by ovšem nějak škodlivě působil. Rojí se hlavně koncem dubna až do počátku června. Vajíčka klade od jara do podzimu převážně do kůry kořenů čerstvých borových a smrkových pařezů. Asi za 14 dní

12 se líhnou larvy. Hlodající pod kůrou podélné chodby, které se rozšiřují s jejich odpovídajícím růstem. Chodbou jsou vyplněné drtí a dosahují až 1 m délky V červenci nebo srpnu následujícího roku se larva proměňuje v kuklu, ze které se líhne po 2-3 týdnech mladý brouk. Generace většinou 2-letá, a příznivých teplotních poměrů jednoletá. Žír larvy je z lesnického hlediska neškodný, zatímco žír brouka může zničit celé jehličnaté kultury. ( AMANN, 1995 ) V každém případě je to brouk značně odolný. Pokusy finských zoologů ukázaly, že ani třítýdenní pobyt v chladné mořské vodě ho nepřipraví o život a že je po takovéto nedobrovolné mořské lázni schopen dalšího života a rozmnožování. ( MAŘAN, 1972 ) Lýkohub sosnový ( Blastophagus piniperda Linne ) Rojí se koncem března, v dubnu a napadá především čerstvě pokácené kmeny, ale také stojící nemocné a poškozené silnější borovice. Samička hlodá pod silnější borkou podélnou jednoramennou chodbu, opatřenou několika vzdušnými otvory, která na ležících kmenech začíná botkou. Okolo závrtového otvoru je většinou pryskyřičný trychtýřek. Téměř v pravém úhlu od mateřské chodby, vybíhají po vnitřní straně kůry husté larvové chodby, které končí hluboko v borce skrytých kukelných kolébkách. Z nich se mladí brouci prokousávají většinou v červenci a začínají svůj zralostní žír v jednoletých výhonech v korunách borovice. Dlouho do podzimu vyhlodávají mladé výhony na stromech všech věkových tříd. Po podzimních bouřích leží tyto výhony na zemi jako tzv. odvršky. Opadem výhonů mají koruny borovice vzhled jakoby byly ostříhané nůžkami. Dospělí brouci někdy přerušují kladení vajíček a vyhlodávají 2-leté výhony ( tzv. regenerační žír ). Lýkohub sosnový způsobuje podstatnou ztrátu přírustků, zmenšení semenivosti a prosvětlování korun. Přenáší také houby způsobující modrání dřeva, které znehodnocují v lese ležící neodkorněné dřevo. Pokácené dřevo je nutno do konce března odvést nebo do počátku května oloupat. Lýkohub menší ( Blastophagus minor Hartig ) Rojí se o něco později než lýkohub sosnový. Vyžírá pod slabou kůrou především stojících borovic na kmenu a větvích většinou dvouramenné, hluboko do běle zasahující příčné chodby s krátkou vstupní stopkou. Při hustém napadení žír muže vést k úplnému

13 přerušení mízního toku. Žír brouků v korunách se odehrává stejným způsobem jako u předešlého druhu Lýkohub borový ( Hylastes ater Paykull ) Brouci se rojí v dubnu. Ke kladení vajíček samička vyhlodává pod kůrou povrchových kořenů pařezů nebo v samotných borových či smrkových pařezech podélnou chodbu. Z ní vybíhají krátké příčné larevné chodby, které později často vytvářejí hustou spleť, připomínající rodinný požerek. Zralostním a regeneračním žírem poškozují brouci pod a nad krčkem 3-10 leté sazenice podobně jako klikoroh borový, chodbičky jsou však krátké, nepravidelné a žlábkovité s okrajovými dutinkami ( obráceně trychtýřovité ).Na místu žíru se roní pryskyřice. Matečné a larevné chodby v odumírajících kořenech jehličnanů jsou lesnicky bezvýznamné. Žír na mladých borových a smrkových sazenicích může však působit rozsáhlé škody, které vedou k jejich úhynu. Lýkožrout borový ( Ips sexdentatus Boerner ) Rojí se v dubnu, květnu a obyčejně ještě v červenci, srpnu. Napadá hlavně starší borovice a sice ležící, čerstvě pokácené stromy, větrné zlomy, řidčeji stojící kmeny. Zhotovuje pod silnou borkou 2 nebo častěji 3 až 5 podélných matečných chodeb, které jsou velmi silné, nápadně dlouhé, často s několika vzdušnými otvory. Matečné chodby vybíhají ze společné snubní komůrky. Vylíhlé larvy hlodají kolmo na matečné chodby rychle se rozšiřujích většinou dosti krátké chodby, na jejichž konci se larvy zakuklují v miskovitých kolébkách v běli. Generace většinou dvojitá. Listopas borový ( Brachyderes incanus Linne ) Brouk je častý v borových lesích. Je neschopný letu, při hrozící nebezpečí padá k zemi, ale brzy vylézá opět nahoru. Během dne se rád zdržuje na vrcholu výhonu ukryt pod pupenem, během noci od května do září okusuje jehlice převážně 6-ti až 12-ti letých borovic. Jehlice ukusuje od špičky a od vnějšího okraje tak, že jehlice připomíná ozubení pilového listu. Jehlice vypadají jak postříkané vápnem. Samice klade vajíčka do půdy, vylíhlé larvy hlodají na kořenech především víceletých borovic a zakuklují se. Mladí brouci je líhnou po třech týdnech v druhé polovině července. Generace 1-letá. Brouk přezimuje v půdě. Jednoleté až dvouleté sazenic žírem larev většinou hynou, starší vydrží odkornění jednotlivých částí kořenů. Žír brouka se připojuje ke škodám, silně ožrané jehlice opadávají. Pupeny zůstávají neporušené.

14 - 8 - Můra sosnokaz ( Panolis flammea Schiffermüller ) Vyskytuje se v teplejších polohách pahorkatin, hromadně zvláště na stanovištích oslabených hrabáním steliva. Rojí se v březnu, dubnu bezprostředně po západu slunce, přednostně v mladších asi letých porostech. Samičky kladou vajíčka na loňské jehlice většinou dospod, pevně je přilepuje za sebou v řadě. Přes den sedí v klidu. V květnu se líhnou housenky, které zprvu čile předou a okusují pupeny a květnové výhony, později plýtvavě loňské jehlice borovic, v případě nedostatku také jiné dřeviny. Kuklí se bez zápředku v červenci, srpnu pod půdní pokrývkou. Motýly vylétávají v následném roce v březnu, dubnu. Kukla přezimuje. Velký nepřítel borových tyčovin, které často po holožíru hynou. V ohrožených porostech je nutné kontrolovat na podzim kukly v půdě. Bourovec borový ( Dendrolimus pini Linne ) Se vyskytuje v borových porostech na chudých stanovištích. Rojí se počátkem července až do počátku srpna. Přes den sedí obyčejně nehybně na kmenu, chráněn svým zbarvením. Poletuje v noci, čilejší samci. Samice kladou vajíčka jednotlivě nebo v nepravidelných skupinách na slabé větve nebo jehlice ve spodní polovině kůry, řídčeji na kůru stromů. Napadané jsou především staré borovice. Dva až tři týdny po vykladení vajíček se líhnou v srpnu housenky, žerou v korunách až do prvních mrazíků do října, listopadu, polovzrostlé přezimují při patě kmenu v půdní hrabance. V březnu opět vystupují do koruny, aby pokračovali v žíru. Zakuklují se v červnu. Po 5 týdnech, v červenci vylétá motýl. Generace většinou jednoduchá na severu dvouletá. Důležitý škůdce borovic. V březnu se na kmeny zhotovují v prsní výši lepové pásky, které zabraňují housenkám po přezimování v půdě vystoupat do korun. Obaleč borový ( Blastethia turionella Linne ) Motýl poletuje v květnu, červnu. Klade vajíčka jednotlivě hlavně na střední pupen přeslenu, většinou terminálního výhonu 6-15-ti letých borovic. Housenka se líhne koncem června, začátkem července, zavrtává se do pupenů a vyhlodá jej tak, že odumírá. Přerůstají jej postraní pupeny a vznikají dvojáky. Jsou-li narušeny i postraní pupeny, dochází k hynutí a zahuštění korun. Housenka se zakukluje v dubnu, květnu ve vyhlodaném pupenu. V něm také přezimuje po vytvoření pryskyřičného kuželíku.

15 - 9 - Hřebenule borová ( Diprion pini Linne ) Je značně rozšířena, hlavně na borovici lesní, ale také na borovici černé a vejmutovce. Má tendenci k přemnožování, zvláště v mezernatých tyčovinách špatně rostoucích, na chudých půdách, slunných polohách, okrajových stromech. V teplejších oblastech se rojí v dubnu, květnu a ještě jednou v červenci, srpnu.létají většinou jen samci, samice jen lezou na větvích. Při kladení vajíček dělá samice na jehlicích zářezy a vždy do zářezu klade jedno vajíčko, přikrývá jej pěnovitým lepkavým sekretem. Po 3-6 týdnech vylíhlé housenice žijí ve velkých společenstvech na větvích a živí se loňskými jehlicemi. Při podzimním žíru ničí housenice i letošní jehlice. Po jarním žíru se housenice zakuklují v červenci v zámotku mezi jehlicemi výhonu nebo v půdní hrabance. Po krátkém kukelném stádiu 1 až 2 týdnů odkousne vosa zevnitř kruhové víčko zámotku a opouští jej. Při podzimním žíru si housenice spřádají kokon v říjnu a to buď v půdě nebo v půdním povrchu. V zámotku přezimuje housenice, která se kuklí na jaře a po krátkém kukelném stádiu se na jaře líhne vosa, může také přeležet 1 až 2 roky. Generace je v teplejších oblastech dvojitá, v chladnějších jednoduchá. Při přemnožení způsobuje hřebenule ve špatně rostoucích mladých porostech prosvětlení korun až holožír, zejména na podzim působícími housenicemi. Pokud zůstanou ušetřeny pupeny, borovice se většinou uzdraví. ( AMANN, 1995 ) Štítenka borová ( Leucaspis pussila Loew ) Samičky žijí pod bílými, podlouhlými štítky o délce kolem 2,5 mm. Samčí štítky jsou o něco menší. Zpravidla přezimují larvy 2. instaru. Oplodněné samičky vykladou v červnu a červenci průměrně 38 vajíček. Je to oligofág na jehličích různých druhů borovic. Při silném napadení působí žloutnutí a předčasné opadávání jehlic. Kromě štítenky borové se na borovicích hojně vyskytuje L. loewi Colv. ( štítenka obecná ). ( KŘÍSTEK, URBAN, 2004 ) Parazitické dřevokazné houby Pro upřesnění a lepší orientaci jsem rozdělil parazitické dřevokazné houby na kořenové hniloby ( václavka smrková, kořenovník vrstevnatý, hnědák Schweinitzův ), které způsobují prvotní napadení dřeviny plodnicemi hub v kořenech nebo kořenových

16 nábězích. Kmenové hniloby ( ohňovec borový, ďubkatec borový, pevník krvavějící atd. ), jejichž napadení plodnicemi se děje na kmeni v důsledku poranění kůry Kořenové hniloby Václavka smrková ( Amillaria ostoyae / Romangn./ Herink ) Již v minulosti panovala domněnka, že má několik biologických ras; v polovině 30. let byly popsány dvě biologické rasy, parazitická a saprofytická, lišící se jak růstem mycelia a rhizomorf v čistých kulturách, tak zejména svými vlastnostmi fytopatologickými, jak už ukazuje charakteristika obou těchto ras. Teprve však začátkem 70. let byla vylišena parazitická rasa václavky jako samostatný druh václavka smrková (Armillaria ostoyae /Romagn./ Herink) a v 80. letech další samostatné druhy, václavka severská (A. borealis Marxmüller et Korhonen) a václavka hlízovitá (A. gallica Marxmüller et Romagnesi). U pracovníků lesního hospodářství snad ještě donedávna převládala představa, že václavka (s. l.) je problémem především starších, zejména smrkových stejnověkých lesů, a že její škodlivost se projevuje teprve ve výsadbách a mlazinách. (JANČAŘÍK, 2003 ) Je rozšířena na celém uzemí České republiky a významně se podílí na rozkladu dřeva kořenů, pařezů a padlých kmenů různých jehličnatých i listnatých dřevin. V ČR působí největší škody na smrku v oblasti, kde není původní. V dospívajících, mýtních a přestárlých smrkových porostech je typickým příznakem napadení smrku rozšířená pařezová část kmene. Stromy v důsledku napadení václavkou snadno podléhají náporu větru. V důsledku vyhnilých kořenů nedostatečně zásobeny vodou a živinami. Plodnice vyrůstají nejčastěji koncem září a začátkem října jednotlivě nebo v trsech na kořenech a bázích kmenů. Jednotlivé dospělé kloboučky mají 4-15 cm v průměru, jsou medově žluté, pokryty hnědými až černohnědými, zpočátku vzpřímenými, později přitisklými šupinami ve stáří jsou skoro olysalé, zprvu polokulovitě vyklenuté. Dužnina klobouku je bílá, dosti měkká, v třeni je později vláknitá a tuhá. Plamencovitě proniká do vnitřní pařezové části kmene. Lze podle vzhledu zjistit tři fáze rozkladu dřeva. V první fázi je dřevo světle oranžové hnědé, tvrdé a hniloba plamencovitě proniká do zdravého dřeva. Ve druhé fázi je dřevo světle žlutooranžově hnědé nebo žlutobílé, měkké a od první fáze je odděleno černou zónou. Dřevo ve třetí fázi rozkladu je již značně rozrušené a jsou v něm výrazně zachovány dřeňové paprsky. (ČERNÝ, 1989 )

17 Ale i v lesních školkách již nacházíme václavku jako nebezpečného škodlivého činitele. Sami jsme však předpokládali, že václavka bude ve školkách napadat starší několikaleté sazenice, především smrkové, což jsme mohli v některých lesních školkách dokladovat. Bylo překvapením, když jsme václavku zjistili již na borových semenáčcích na jaře, na začátku jejich druhého roku; na těchto semenáčcích se pod kůrou mladého, sotva zdřevnatělého kmínku rozšiřovalo typické blanité podhoubí václavky s charakteristickou vůní. (JANČAŘÍK, 2003 ) Kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosus (Fr.) Bref. ) Vyskytuje se v obou mírných pásech zejména na jehličnatých dřevinách vyjímečně i na listnatých. Přírůst dřeva se značně vyhnilými kořeny působením kořenovníku je ve srovnání se zdravými stromy na stejných lokalitách podstatně menší, stromy jsou velmi labilní a snadno se vyvracejí v kořenech a v pařezové části kmene. Rozhodují se zdá být otázka vody poněvadž na vlhkých stanovištích se stejnosměrným přívodem vody po celou vegetační jsou škody působené kořenovníkem zanedbatelné. Plodnice vyrůstají od časného jara do pozdního podzimu na pařezech mezi kořenovými náběhy a na spodní straně kořenů. Najdeme je na živých stromech jen v malém množství. Plodnice jsou sněhobílé. Zpočátku vyrůstají na tenkých koříncích polovyvrácených smrků protáhlé okrouhlé plodničky. Na tlustších kořenech vyrůstají větší rozprostřené plodnice. Bokem přirostlé, víceleté plodnice jsou polokruhovité, na okraji vrstevnaté. Kořenovník se šíří na větší vzdálenosti bazidiosporami a konidiemi a do sousedních stromů proniká v místech dotyku a srůstu kořenů. Bazidiospory a konidie se šíří větrem celý rok, kromě období velkého sucha a období kdy je méně než 0 C. Hnědák Schweinitzův ( Phaeolus schweinitzii (Fr.) Pat. ) Je rozšířen v severním mírném pásmu. V ČR nejvíce parazituje na borovici lesní, vejmutovce. Působí rozklad kořenů a bazální části kmenů živých jehličnatých dřevin.infekci způsobují bazidiospory v místech poranění kořenů, kořenových nábězích a

18 spodní části kmenů. Z napadených stromů proniká podhoubím v místech dotyku a srůstu kořenů do sousedních dřevin Plodnice jednoleté a objevují se od poloviny června do konce srpna na povrchu hrabanky. Hnědák rozkládá zpočátku dřevo kořenů. Později se hniloba šíří do vnitřní pařezové části kmene. Ochranou v předmýtních porostech jehličnatých dřevin při zdravotním výběru odstraňujeme stromy napadené hnědákem Schweinitzovým Hniloby kmene Ohňovec borový ( Phellinus pini (Brot.ex Fr.) A.Ames ) Největší škody působí na borovici lesní v oblastech jejího původního rozšíření. Rozkládá jádrové dřevo. Proto dřeviny mohou být infikovány až po vytvoření jádrového dřeva v kmenech a tlustých větvích. Infekce proniká nejčastěji přes pahýly odlomených větví, zpravidla ve spodní části koruny. Plodnice se nejprve objevují pod zbytky ulomených větví. Později vyrůstají u přeslenů odumřelých, často již opadlých větví podél téměř celého kmene. Plodnice jsou víceleté a v prvních letech málo nápadné. Hlavní příznaky napadení jsou plodnice vyrostlé na kmeni nebo na kořenových nábězích. V předmýtních borových porostů odstraňujeme při zdravotním výběru všechny borovice s plodnicemi. Ďubkatec borový ( Onnia triqueter Lentz ) Je rozšířen v severním mírném pásmu na borovicích. V ČR se vyskytuje v mýtních a přestárlých borových porostech a působí citelné škody v původních a přirozených borových porostech. Plodnice jsou jednoleté a vyrůstají v létě na povrchu střední části řezné plochy borových porostů. Jen výjimečně vyrůstají na kořenových nábězích. Nejčastěji infikuje živé borovice na kořenech v půdě a méně často v místech hlubokých ran na kořenových nábězích a na pařezové části kmene. Podhoubí rozkládá jádrové dřevo kořenů a bazální části kmenů borovice. Zpočátku rozkládá jarní dřevo dvou a tří letokruhů vedle sebe v nejstarší vnitřní části jádrového dřeva. Rozklad je nestejnoměrný. Ochrana porostů je, odstraňování pařezů po těžbě. Pevník krvavějící ( Stereum sanguinolentum ( Alb. Et Schw.:Fr.) )

19 Je rozšířen v mírných pásech na jehličnatých dřevinách. V ČR působí rozklad dřeva, které osidluje jako jedna z prvních saprofytických dřevokazných hub Infikuje živé jehličnany v místech poranění a působí značné škody hnilobou dřeva na živých stromech. Plodnice vyrostlé na spodní straně ležících kmenů a větví jsou resupinátní o ploše 0,5 cm 2 až 2 dm 2 Na povrchu vláknitě chlupaté, přilehlé, ve stáří olysalé, šedobílé s tmavšími pásy. V první fázi rozkladu je dřevo světle okrově až světle oranžově zbarveno. V další fázi rozkladu je výrazně oranžově hnědé a podélně se vláknitě rozpadá. U infikovaných stromů se na povrchu roní pryskyřice. Pevník prospívá lesnímu hospodářství tím, že osidluje v první fázi pařezy a další zbytky dřeva po těžbě. Infikuje odumírající a odumřelé větve ve spodní části koruny a rozklad tak urychluje. Napomáhá tak čištění kmenů. Každé poranění bělové části může být infikováno pevníkem. Ochrana spočívá v omezení vzniku poranění kořenů, kořenových náběhů a kmenů. ( ČERNÝ, 1989 ) Dopady loupání smrkových porostů představují jeden z nejvýznamnějších problémů v ČR, který bude s nastupujícími provozními i ekonomickými dopady zřejmě stále více diskutován. V roce 1999 bylo v ČR evidováno cca 220 tis. ha redukované plochy poškozených porostů, v kterých lze očekávat nejen ztráty na dřevní produkci a zvýšení pravděpodobnosti narušení stability porostu(s rizikem předčasného rozpadu porostů), Příčiny vzniku loupání: vysoké stavy jelení zvěře faktory prostředí stres ( ČERMÁK, JANKOVSKÝ, MRKVA, 2004 ) Troudnatec pásovaný ( Fomitopsis pinicola (Sw.: Fr.)P.Karst. ) Rozšířen v mírném pásu severní polokoule. V ČR se vyskytuje na celém území většinou jako saprofyt na dřevě jehličnatých stromů. Živé dřeviny infikuje v místě poranění na kořenech a kmenech. Plodnice zpočátku malé, polokulovité, okrově bílé a za vlhkého počasí rychle narůstají. Mladé plodnice zapáchají po tříslu. Staré plodnice jsou na povrchu šedočerné a pouze okrajová zóna je červenožlutá. Dřevo v první fázi rozkladu je světle okrové s tmavším zbarvením jarního dřeva. Technické vlastnosti jsou jen málo narušené. V druhé fázi se dřevo zbarvuje světle hnědě, začínají vznikat podélné a příčné trhliny, technické vlastnosti značně narušeny. V třetí fázi se dřevo hranolovitě rozpadá. Zamezení

20 výskytu je chránit kořeny, kořenové náběhy a kmeny stromů před poraněním. Dřeviny infikované včas odstraňujeme Bělochoroš hořký ( Postia stiptica ( Pers.: Fr.) Julich ) Infekce živých stromů nastává bazidiosporami v místech poranění na kořenech, kořenových nábězích a bázi kmenů. Po dvou až třech letech parazitace vyrůstají na kmeni plodnice. Mladé plodnice jsou sněhobílé, polokulovité nebo vějířovité, zúženou částí přirostlé. Hniloba v kmeni se šíří pomalu. Ochrana spočívá v omezení zraňování kořenů, kořenových náběhů a bází kmenů při těžbě a přibližování dřeva. ( ČERNÝ, 1989 ) Choroby asimilačních orgánů, jehlic a letorostů Do této skupiny řadíme sypavky borového jehličí, včetně karanténních druhů a houby způsobující usychání koncových výhonů borovice. Mramorová sypavka ( Cyclaneusma sp. (Butin) DiCosmo, Peredo & Minter ) K významným vnějším symptomům (příznakům) infekce obou druhů rodu Cyclaneusma patří náhlé a především předčasné zežloutnutí nejstaršího, vesměs ročníku jehlic, na kterých se posléze objeví hnědé mramorování. Důsledkem silné infekce pak může být i zkrácení letorostů a nahloučení jehlic na jejich koncích ve formě tzv. kočičích ocasů ( lion tails ). Výjimečně se na zelených jehlicích v období od dubna až července tvoří v první fázi žlutohnědé pruhy, široké 1 3 cm. V této fázi vytrvávají několik měsíců a teprve poté dochází k mramorovému žloutnutí. Po odumření pletiv, vzácně ještě ve fázi mramorování se tvoří na jehlicích, zvláště pak v místě hnědých skvrn plodnice. Symptomy infekce jsou však značně rozdílné jak podle dřevin, tak i podle doby infekce. Nejčastěji infekce provází senescenci (stárnutí) jehlic jako přirozená kolonizace odumírajících pletiv. Předčasné masové žloutnutí jehlic koncem července a srpna však již je možno považovat za možný příznak této houby. V případě infekce jehlic borovice lesní Pinus sylvestris sypavkou Cyclaneusma minus bylo pozorováno mramorové žloutnutí jehlic již od konce dubna. Infekce byla spojena s významným poškozením napadených borovic. Plodnice se tvoří hojně na odumřelých jehlicích, vzácněji i na žloutnoucích jehlicích cca po 1 3 měsících inkubační doby. Jsou jimi hygroskopická bezbarvá štěrbinovitá apotecia velká 0,2 x 0,3 0,7 mm (u druhu C. niveus 0,4-1 mm), která se tvoří

21 od září až do zimy na odumřelých jehlicích. Plodnice se otevírají za vlhkého počasí a uvolňují hyalinní (bezbarvé) askospory, velké ,5 3,0 ųm, s jednou až dvěma přehrádkami. Plodnice se vyvíjí především od září až do zimy. Výtrusy je možno nalézt v různě starých plodnicích prakticky po celý rok. Infekce je závislá na průběhu počasí a predispozici hostitele. K infekci dochází především v pozdně podzimních a zimních měsících v období, kdy se teplota pohybuje kolem 5 10 C. Po několika měsících inkubace se projeví mramorové žloutnutí jehlic jako významný symptom infekce. Žloutnutí jehlic se vzácněji projevuje na borovici lesní Pinus sylvestris již v jarních měsících, kdy jsou symptomy mramorové sypavky Cyclaneusma minus překryty symptomy běžnější sypavkou borové Lophodermium pinastri. Hlavní doba projevů infekce tak spadá do letních měsíců, kdy se v podzimních měsících překrývá se senescencí. Plodnice se vyvíjí především od září až do zimy. Výtrusy je možno nalézt v různě starých plodnicích prakticky po celý rok, jednotlivé infekce pak pravděpodobně vznikají i mimo toto období. Hostitelem Cyclaneusma minus je především borovice lesní Pinus sylvestris. V České republice byla zjištěna i na kleči Pinus mugo a borovici pokroucené P. contorta. Na těchto borovicích může vyvolávat žloutnutí a propad jehlic již od dubna. Škody působené těmito houbami nejsou prozatím odlišovány od ostatních sypavek. Identifikovány byly v okrasných výsadbách a kulturách borovice lesní. Speciální ochrana proti těmto sypavkám není prozatím aplikována, resp. částečná ochrana je ve školkách zajištěna běžnými postupy aplikovanými proti sypavce borové. V případě dlouhodobých problémů a závažnějších škod je možno aplikovat chemické postřiky rovněž v říjnu až listopadu. Sypavka borová, skulinatec borový ( Lophodermium sp. (Schrad.) Chevall. ) Prvními symptomy infekce sypavkou borovou jsou drobné žluté skvrny na jehlicích, které se v našich podmínkách začínají projevovat od září a jsou zjevným znakem infekce až do počátku zimy. Nejvýraznějším projevem je pak náhlé, vesměs masové zhnědnutí jehlic prakticky všech ročníků v předjaří a jarních měsících. Odumřelé jehlice vytrvávají na větvičkách zhruba do května až června a poté opadávají. Na jehlicích se formují drobné černé pyknidy, které produkují konidie bez většího epidemického významu, když infikují již odumřelá pletiva jehlic. Za vlhkého počasí se v letním období na opadlých jehlicích vytváří v hysterotheciích pohlavní askospory. Ve stadiu hysterothecií je možno rozlišit

22 Lophodermium pinastri a Lophodermium seditiosum, kdy se mezi jednotlivými hysterothecii skulinatce borového L. pinastri se na jehlicích tvoří příčné černé linie. U L. seditiosum tento znak chybí K infekci dochází od června do počátku října uvolněnými askosporami. Doba počátku infekce je závislá na klimatických charakteristikách oblasti. Zatímco ve vyšších polohách je dobou vzniku infekce červenec, resp. polovina července až září, v níže položených a teplejších oblastech dochází ke vzniku infekce již v červnu. V posledních letech, kdy jsou teplá a suchá jara a pršet začíná koncem května a v červnu, se fruktifikace posunuje již do počátku léta, kdy jsou hostitelé již citliví na vznik infekce. Pyknidy se tvoří na odumřelých jehlicích od dubna. Konidie jsou uvolňovány prakticky po celý rok. Sypavky působené druhy Lophodermium pinastri a L. sediosum představují fytosanitární problém především u borovice lesní Pinus sylvestris, vyskytují se však i na dalších dvou jehličkových borovicích. Jejich rozvoj podporuje jako v případě ostatních sypavek zvýšená vlhkost prostředí. V našich podmínkách se vyskytují především v nižších a středních polohách. Ve školkách je jejich zvýšený výskyt důsledkem nedodržení technologie ochrany, v kulturách dochází k zavlečení vesměs s infikovaným sadebním materiálem. V jarních měsících vede vytranspirování k předčasnému opadu jehlic - tzv. fyziologické sypavce bez účasti houbových patogenů. Dochází k náhlému zrezivění jehlic v průběhu března a dubna. Bez rozdílu jsou poškozeny jehlice všech ročníků. Na rozdíl od původců biologických sypavek se na jehlicích netvoří žádné fruktifikační orgány. Možnost záměny je možná i s Cyclaneusma minus, kdy však jehlice zprvu zežloutnou a posléze se na nich tvoří hnědé skvrny. Normy doporučují ve školkách používat fungicidní postřiky ve čtrnáctidenních intervalech od poloviny července do října. Teplý průběh počasí posledních let je příčinou potřeby posunutí počátku postřiku již do poloviny června. Vhodné jsou fungicidy jak na bázi mědi, tak i na bázi organických sloučenin. V současnosti jsou k dispozici prostředky na bázi benomylu, mancozebu apod. Testovány jsou prostředky na bázi strobilurinů. V preventivní ochraně byly testovány rovněž biologické prostředky na bázi Bacillus subtilis (ibefungin). Měďnaté prostředky mohou způsobovat poškození pletiv - pálení. Jejich dlouhodobé používání pak vede k intoxikaci půdy. Masový výskyt v čerstvě vysázených kulturách je výsledkem použití infikovaných sazenic. Zvláště u podzimních výsadeb je těžko rozeznat infekci na použitých sazenicích. (JANKOVSKÝ, L., 2003)

23 Červená sypavka borovice ( Mycosphaerella pini (A. Funk & A.K. Parker) Arx ) Původce cihlově červené skvrnitosti jehlic borovice M. pini je celosvětově rozšířena zhruba na cca 30 druzích dvou-, pěti- i tříjehličkových borovic V Evropě je nejvíce rozšířena na borovici černé Pinus nigra a na borovici kleči Pinus mugo. Hostitelem je rovněž borovice lesní Pinus sylvestris, b. pokroucená P. contorta, b. rumelská P. peuce a řada dalších borovic. Udávána je rovněž douglaska. (JANKOVSKÝ 2003) V ČR zjištěna na 13 druzích borovice. Nejčastějším hostitelem je Pinus nigra Arnold, Pinus mugo Turra.Byla zjištěna na Pinus ponderosa Douglas ex Lawson,Pinus jeffreyi Grev. et Balf, Pinus banksiana Lamb., Pinus contorta Douglas, Pinus rotundata Link, Pinus leucodermis Ant. a Balf. a Pinus sylvestris L, Pinus aristata Engelm., Pinus rigida Mill.,Pinus heldreichii H.Christ. a Pinus cembra L. var. Sibirica. ( BEDNÁŘOVÁ, PALOVČIKOVÁ, JANKOVSKÝ, 2006 ) Symptomy infekce jsou značně proměnlivé v závislosti na hostitelské dřevině. Charakteristické je napadení jehlic spodní třetiny až dvou třetin koruny, kdy jehlice náhle odumírají, podobně jako v případě napadení běžnějšími sypavkami Lophodermium pinastri a L. seditiosum. Zrezivění jehlic spodní části koruny je nejnápadnější v průběhu května a června. V této době je možno nalézt na loňských a předloňských jehlicích bradavičnaté útvary, pod kterými se vytváří plodnice imperfektního stadia označovaná jako acervuli. Jedná se o subepidermální útvary, nadzvedávající pokožku, ze kterých se uvolňují přehrádkované konidie, infikující rašící jehlice. V našich podmínkách se konidie tvoří od poloviny května a jsou uvolňovány za vlhkého a teplého počasí. Za hlavní infekční periodu je považováno období od doby, kdy rašící jehlice dosáhnou zhruba poloviny své délky až po jejich vyzrání. V našich podmínkách je to zhruba konec května až počátek července. Infekce proniká do rostlin skrze průduchy. Doba inkubace je odlišná podle místních podmínek. Zatímco v podmínkách subtropů může být tato doba 6 týdnů, v evropských podmínkách trvá inkubace 4-6 měsíců. V místech infekce se v červenci až srpnu objevují zprvu žlutavé nebo žlutohnědé skvrny, které posléze rezaví, hnědnou a rozšiřují se na již odumřelých jehlicích podél celého obvodu jako červenohnědé proužky. U infikovaných jehlic se v roce infekce často projevuje symptomatické odumírání jejich konců, na kterých

24 se v následujících letech, méně často již v srpnu až září v roce infekce, vytváří načernalá acervuli. Typické načervenalé skvrny jsou pozorovatelné především na odumřelých jehlicích. U silně infikovaných stromů dochází k opadu všech starších ročníků jehlic. Zůstává pouze loňský ročník, často vzhledem k oslabení na zkráceném prýtu ( lion tails ) Hnědá sypavka borovice ( Mycosphaerella dearnessii M.E. Barr ) Symptomaticky se tato sypavka projevuje na jehlicích tvorbou hnědých příčných skvrn se žlutým lemem. Leze později splývají a jehlice hnědnou. Na odumřelých jehlicích se tvoří olivově hnědé až tmavě zelené subepidermální stromatické acervuli. Podobně jako M. pini je M. dearnessii původem z Ameriky, odkud se rozšířila i na ostatní kontinenty. (JANKOVSKÝ, 2003) V ČR nebyla doposud ve volných výsadbách nalezena. Obě Mycosphaerella pini a Mycosphaerella dearnessii patří mezi tzv. karannténí škodlivé organismy, na něž se vztahuje podle Zákona o rostlinolékařské péči č. 326/ 2004 Sb. ohlašovací povinnost. Rez borového jehličí ( Coleosporium spp. ) Rzi z rodu Coleosporium spp. jsou rozšířeny v mírných pásech v obou polokoulí. V ČR se vyskytuje 12 druhů rzi z rodu Coleosporium téměř na celém území. Tyto rzi mají 5 typů výtrusů, které se objevují vždy na dvou hostitelích. První a druhé stádium spermogonie a aecie vyrůstají na živých jehlicích borovice lesní a kosodřeviny. Letní a zimní výtrusy se tvoří na různých bylinách podle druhu rzi. Jednotlivé druhy rzi se liší velmi málo a aeciová stádia na borovicích často nelze mikroskopicky odlišit. Rzi z rodu Coleosprium mají dvouletý vývoj. Nákaza jehlic bazidiosporami nastává v pozdním létě nebo na podzim. V dubnu se na jehlicích tvoří aecie a jsou-li jehlice značně infikovány, po sporulaci aeciospor usychají a opadávají. Často však v jehličí podhoubí vytrvává a v příštím roce se na nich tvoří znovu aecia. Takové jehlice poznáme podle černých jizev po aeciích z minulého roku. Jednoleté nebo dvouleté semenáčky borovic ve školkách, značně infikované rzí z rodu Coleosporium často usychají. Je velmi obtížná ochrana proti rzím z rodu Coleosorium. ( ČERNÝ, 1978 ) Rez sosnokrut ( Melampsora pinitorqua Rostr. )

25 Je to významný houbový škůdce borovice lesní, který je rozšířen v Euroasii, obzvláště v oblastech s hojným výskytem borovice a druhého nejčastějšího hostitele osiky. Začátkem 80 let minulého století byl zvýšený výskyt sosnokruhu. Melampsora pinitorqua je rez dvoubytná, s úplným životním cyklem. K nákaze borovice dochází z jara, kdy raší nové výhony borovice V tuto dobu vyrůstají na loňských opadlých listech osik ze zimních výtrusů rzi čtyřbuněčné bazidie, na jejichž každé buňce se vytváří po jednom drobném výtrusu. Během května a června se na borovicích objeví první vývojové stádium rzi. Silné terminální výhony infekci překonají a rostou dál, ale u slabých dochází nepravidelnému přirůstání a známému esovitému kroucení. Při silné infekci mohou výhony odumřít. Sosnokrut je významným onemocněním v ČR. Nejvíce ohroženy jsou mladé borovice ve školkách a výsadbách. Sosnokrut potřebuje ke svému životu střídání hostitelů. Tohoto faktu lze s úspěchem využít k obraně. Zatímco na osikách se může udržet trvale na borovicích se nákaza vždy jen toho roční,což znamená, že se musí každým rokem znovu obnovovat a není možná z borovice na borovici, musí přijít z druhé hostitelské dřeviny. Finančně i pracovně náročnější je ochrana, kdy se opakovanými postřiky chrání rostoucí výhony. ( SOUKUP, 1999 ) Rez borová ( Cronartium asclepiadeum ( Willd )Fr. ) Je rozšířena v Evropě a Asii. V ČR je rozšířena na celém území na borovici lesní a kosodřevině. Infekce nastává bazidiosporami a aeciosporami nejčastěji na jehlicích a někdy též v místě mechanického poranění na mladých prýtech v dubnu až červnu.hyfy se rozrůstají v pletivech jehlic a postupně pronikají do větviček.aeciospory jsou větrem zaneseny na listy hořce tolitového a jiných bylin. Rez borová se vyskytuje v porostech ve stáří od 5 do 40 let. V místě infekce větve postupně zduřují a jsou pokryty pryskyřicí. Rez borová nezpůsobí zánik borovice, kmen v místě poranění je pokryt vrstvou šedé suché pryskyřice a dřevo v této části je technicky znehodnocené. Rez vejmutovka ( Cronartium ribicola J.C.Fischer ) Infekce nastává na jehlicích bazidiosporami v místech průduchů. V místě nákazy se asi po měsíci objeví žlutá až oranžová nebo hnědavá skvrna. Hyfy mycelia pronikají cévními svazky jehlic směrem ke kůře větviček. Nádory na větvích se objevují po jednom

26 až dvou letech. Aeciospory jsou větrem roznášeny na velké vzdálenosti. Infikují listy černého rybízu, na kterých se objevují od června na spodní straně ložiska letních výtrusů. Nejvíce jsou vejmutovky infikovány do 40 let. Ochrany spočívá v odřezávání a odstraňování ochořelých větví. ( ČERNÝ, 1975 ) Gremmeniella abietina ( Lagerberg ) Morelet Je udávána jako původce odumírání letorostů řady jehličnanu. V Evropě se vyskytuje na různých druzích borovice. Houba je považována za domácí evropský druh. K infekci letorostu nejčastěji dochází konidiemi nebo askosporami během chladného a vlhkého počasí. Infekce proniká drobnými poraněními na větévkách nebo pupeny. Od místa infekce houba postupuje pletivy a způsobuje jejich nekrózy. Jehlice odumírají od bází, které hnědnou, zprvu zůstávají na větvičkách, posléze celé hnědnou a opadají. Výrazným faktorem vzniku infekce je oslabení jehlic abiotickými faktory, především nevhodným průběhem počasí. Na větvičkách se tvoří oválné černé pyknidy, ze kterých je vytlačována v kapičkách bělavá viskózní tekutina nesoucí článkované konidie. Ve střední Evropě jsou diaspory uvolňovány od listopadu do července. Houba přezimuje jako mycelium v nedozrálých plodnicích na mrtvých pletivech. Ochrana ve školkách je možná použitím registrovaných fungicidů v několika postřicích od května do poloviny srpna. V lesních porostech je možnost ochrany významně omezena, v naprosté většině je případů je zásah nemožný. ( JANKOVSKÝ, PALOVČIKOVÁ, 2005 ) Sphaeropsis sapinea (Fr.)Dyko et Sutton. Je řazena mezi imperfektní houby. Její pohlavní stádium ( teleomorfa ) není známé. Houba napadá výhony borovice, během jejich růstu, mycelium proniká do hostitele průduchy a působí rychlejší či pomalejší odumírání napadené části dřeviny. Při časné infekci může dojít k odumření ještě ne zcela narašeného výhonu, při pozdější infekci výhon doroste a teprve později postupně zasychá. První příznaky poškození se ukazují již po velmi krátké době po infekci : - dochází k postupnému hnědnutí jehlic a tvorbě nekróz na čerstvě napadených výhonech - na napadených výhonech je nápadný silný výron pryskyřice - jehlice i výhony se prodlužují jen velmi málo

27 Rozhodující pro spolehlivé určení původce poškození je proto až tvorba plodnic k té dochází ochotně a velmi brzy. Konidie jsou jednobuněčné či dvoubuněčné, zralé tmavě hnědé, válcovité až oválné. Sphaeropsis sapinea je významný houbový patogen s prakticky celosvětovým rozšířením. Význam škodlivosti jednoznačně vzrůstá v teplejších krajích. I když i zde úspěšně parazituje na dřevinách oslabených Možná obrana spočívá ve smýcení silně napadených a odumírajících jedinců, likvidací ( spálením ). Ve školkách lze uvažovat o chemické ochraně, použití povolených fungicidů a to na jaře, po dobu rašení a po dobu prodlužujícího růstu. Cenangium ferruginosum Fr. U nás v celku běžně se vyskytující vřeckatá terčoplodá houba. Vyskytuje se především v pohlavním stádiu. Dozrálé plodnice jsou miskovité, za vlhka otevřené o průměru kolem 2 mm. Vřecka jsou typicky kyjovitá, s obvykle osmi bezbarvými jednobuněčnými vejčitými výtrusy. Výskyt vedlejších ( nepohlavních ) plodných stádií je u nás vzácnější. Pro šíření infekce je jako rozhodující jeví askospory. Výtrusy jsou postupně během jarního až letního období uvolňovány, dochází k infekci, mycelium prorůstá napadené partie borovice a na nich se utvářejí alespoň základy plodnic, které potom následující rok během jara dozrávají a vyprodukují nové výtrusy schopné infekce. Bývá označována za slabého či příležitostného parazita, který se dokáže rychle aklimatizovat a prosadit na oslabených borovicích. Působí odumírání jednotlivých větví, či zahubí jednotlivé borovice krátce po výsadbě. Možnosti obrany se oproti minulosti významně nezměnily. Je třeba se zaměřit na včasné smýcení a zpracování borových souší, ale i borovic proschlých více než z poloviny, protože zde již není příliš pravděpodobná regenerace ani v průběhu příznivého počasí ( SOUKUP, PEŠKOVÁ, 2004 )

28 3.2.4 Abiotičtí činitelé Lesní porosty jsou vystaveny účinku mnoha stresových faktorů. Dlouhodobější srážkové a teplotní výchylky počasí a znečištění atmosféry cizorodými látkami s toxickým působením ( oxid siřičity, flurovodík, ozón, chlór, chlorovodík aj. )jsou hlavní faktory vyvolávající poškození porostu. Sníh a námraza nevyvolávají přímý stres u dřevin, ale způsobují jejich mechanické poškození, které se projevuje vrcholovými zlomy. Podobně působí i silný vítr. Některé odpady ze zemědělské výroby a posypové soli, slouží k zimní údržbě vozovek, působí rovněž poškození porostů. Všechny vyjmenované faktory vyvolávají u dřevin reakce na různých úrovních. ( UHLÍŘOVÁ, KAPITOLA, A KOL ) Celková výše evidovaných nahodilých těžeb způsobených abiotickými činiteli v ČR (vítr, sníh, námraza, exhalace, sucho a ostatní příčiny) činila tis. m 3, což je 214 % roku Nejvyšší podíl nahodilých těžeb připadl jako obvykle na vítr (2 367 tis. m 3, 242 % roku 2001). Mezi nejpostiženější okresy patřily Bruntál (311 tis. m 3 ), Prachatice (158 tis. m 3 ), Jindřichův Hradec (114 tis. m 3 ), Klatovy (107 tis. m 3 ), Český Krumlov (85 tis. m 3 ) a Písek (82 tis. m 3 ). Poškozením exhalacemi, suchem a ostatními nezjištěnými příčinami byly nejvíce zasaženy okresy Vyškov (15 tis. m 3 ), Olomouc (11 tis. m 3 ), Česká Lípa (9 tis. m 3 ), Opava (8 tis. m 3 ) a Karlovy Vary (7 tis. m 3 ). Mrazem bylo poškozeno celkem 107 ha porostů (82 % roku 2001). Nejvíce byly zasaženy porosty v okresech Rychnov nad Kněžnou (45 ha), Chomutov (10 ha) a Tachov (7 ha). ( )

29 Evidované nahodilé těžby způsobené polomy v mil. m 3 ( Graf č.1 ) Evidované nahodilé těžby způsobené exhalacemi, suchem a ostatní příčinami v tis. m 3 (Graf č.2 ) Evidované poškození porostu větrem, sněhem a námrazou ( Mapa č.2 )

30 Převzato z : ( ) Antropogenní činitelé Negativní působení činnosti člověka na lesní ekosystémy je závažný škodlivý vliv v celém regionu střední Evropy. Skládá se z mnoha dílčích aspektů, počínaje depozicí