MASARYKOVA UNIVERZITA. Uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Magdalena Grebíková Uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici Bakalářská práce Vedoucí práce: PhDr. Natália Beharková, Ph.D. Brno 2014

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje... Brno (16. dubna 2014) Magdalena Grebíková

3 Děkuji PhDr. Natálii Beharkové, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, pastorační asistentce Františce Majerčíkové, Janě Zachovalové a Anně Kostkové za cenné rady při zpracování této bakalářské práce a sestrám z Fakultní nemocnice Brno za jejich pomoc při realizaci průzkumného šetření.

4 OBSAH 1 SPIRITUALITA Spirituální péče Spirituální hodnoty/potřeby Duchovní zdraví Duchovní dekompenzace Spirituální bolest DUCHOVNÍ SLUŽBA V NEMOCNICI Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví Právo pacienta na duchovní péči Poskytovatelé spirituální péče Nemocniční kaplan Pastorační asistent Dobrovolník Zdravotnický pracovník Rodina a přátelé Materiální a provozní podmínky SATURACE SPIRITUÁLNÍCH POTŘEB U PACIENTA Z POHLEDU OŠETŘOVATELSTVÍ Spiritualita všeobecných sester Všeobecná sestra jako poskytovatel duchovní služby Role sestry jako poskytovatele spirituální péče Ošetřovatelská diagnostika CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA

5 6.1 Charakteristika respondentů Analýza jednotlivých položek dotazníku OVĚŘOVÁNÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ DISKUSE NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ ZÁVĚR ANOTACE ANNOTATION LITERATURA A PRAMENY SEZNAM ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH

6 ÚVOD O smysluplnosti života rozhodují jeho vrcholové body a jediný okamžik může dát zpětně smysl celému životu. (Viktor E. Frankl) Základním pilířem ošetřovatelství a léčení nemocných je všemi dobře známá definice člověka jako bio - psycho - socio - spirituálního tvora, který má své biologické, psychologické, sociální a spirituální potřeby. Skutečnost vychází z holistického přístupu, jenž se stal základním modelem zdraví a nemoci, a základem veškeré péče o pacienta. Už v minulosti byla vypracována celá řada odborných publikací, ošetřovatelských modelů, která pojednává o potřebách člověka a jejich uspokojování v nemocnici. Velkou měrou se na uspokojování podílí všeobecné sestry, jejichž práce je staví do bezprostřední blízkosti pacienta, překonání osobních a intimních zón, navození pocitu důvěry, zapojení empatie a všech prostředků vhodných k hodnocení, rozpoznání a participaci jeho potřeb. Nemoc a hospitalizace je mnohdy velmi nečekaný zásah do života jedince a často dochází ke změně žebříčku životních hodnot a potřeb z těchto hodnot vycházejících. Ke změně dochází i na duchovní úrovni v oblasti spirituality, jež je součástí každého člověka nezávisle na tom, zda vyznává nějaké náboženství či nikoliv. V nemoci má člověk tendenci klást existencionální otázky, hledá smysl svého života i ztracenou duševní pohodu. Duchovní služba by měla být nedílnou součástí poskytované zdravotní služby v nemocnici. Bakalářská práce se zabývá uspokojováním spirituálních potřeb v nemocnici. Ráda bych poukázala na důležitost spirituálních potřeb a jejich uspokojování, chceme-li zastávat celostní pohled na pacienta a snížit tak existenční mýty o této problematice. Některé spirituální potřeby se mohou lišit díky rozdílnému náboženství, které lidé vyznávají. V bakalářské práci jsem se zaměřila především na saturaci spirituálních potřeb z pohledu katolické církve. 6

7 1 SPIRITUALITA Slovo spiritualita je odvozené ze slova spiritus, řecky pneuma,(dech nebo duch) a spirit(u)alis (duchovní či duševní), jejichž základem je slovo spirare (dýchat). Duch je složkou bytí, která jí dává život, z čehož je patrný rozdíl mezi věcmi světskými a duchovními. Druhý význam spirituality vychází z chápání ducha, řecky psyché, jako doplňující se s hmotou. Křesťanský výklad spirituality čili duchovní je užíván v souvislosti s Duchem svatým, třetí božskou osobou. Spiritualita zahrnuje Boží působení v nás, ale také samozřejmě naši vlastní aktivitu, ale pouze tu, která je reakcí na Boží činnost, která je umožněna Boží milostí. Duchovní život je nejen náš, ne v první řadě, ale Boží, Ducha svatého (tedy duchovní ). Slovo spiritualita se také užívá jako slovo opisné ke slovům zbožnost, religiozita, niternost, svatost, náboženský cit, duchovní život, mystická zkušenost, sjednocení s Bohem. 1 Puchalski a kol. (2000) uvádí, že spiritualita patří v životě člověka k nejvyššímu smyslu a cíli a má klinickou důležitost především v situacích, kdy pacienti prožívají utrpení z vážné nemoci nebo umírají, i při rozhodování o léčbě. 2 Klinickou důležitost spirituality však nikdy plně nepoznáme, nepřiznáme-li si existenci našich vlastních spirituálních potřeb. Murray a Zentner (1989) popisují spiritualitu jako inspirativní, úctyhodnou hodnotu přesahující religiozitu, usilující o respekt, smysl a účel u všech lidí. Snaží se být v souladu s universem a odpovídat na otázky ohledně nekonečnosti. Primární postavení pak spiritualita dostává především v období emočního stresu, fyzické i duševní nemoci, bolestné ztráty, či úmrtí. 3 1 DE FIORES, S.; GOFFI, T. Slovník spirituality. s Srov. PUCHALSKI, CH.; ROMER, A. L. Taking a Spiritual History Allows Clinicians to Understand Patients More Fully, Journal of Paliative Medicine. [online] s Srov. MURRAY, R. B.; ZENTNER, J. P. Nursing Concepts for Health Promotion. s

8 1.1 Spirituální péče V roce 2006 byla spirituální péče definována Sekcí spirituální péče České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně - ČLS JEP (viz příl. 1). Spirituální péči můžeme obecně chápat jako saturaci spirituálních potřeb. Saturaci si můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní saturace je uspokojení mých spirituálních potřeb mnou samým, kdežto vnější saturace je uspokojení mých spirituálních potřeb jinými lidmi. Spirituální péče je cesta vedoucí k nalezení a uznání svých spirituálních potřeb i spirituálních potřeb jiných lidí s následným rozvojem těchto potřeb a uspokojení již existujících spirituálních potřeb. V širším slova smyslu lze spirituální péči chápat jako důstojné jednání s člověkem respektující jeho jedinečnost ve vztahu k jeho sociálnímu okolí, nemoci, utrpení, umírání a poskytnout pomoc v životních situacích na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje Spirituální hodnoty/potřeby Spirituální hodnoty jsou obtížně sdělitelné a druhému do značné míry nepřístupné hloubky bytí a životních jistot člověka, které během života hledá a opírá se o ně. 5 Díky své schopnosti přesahu lidského bytí jsou označovány jako hodnoty transcendentní. Pro někoho jsou tyto hlubiny spíš "něčím" (hlubiny duše, osud, apod.), pro jiného jsou místem setkání s "někým" (s tím, koho tuší, ale neumí ho nazvat; s nejhlubším tajemstvím; s Bohem). 6 Největší spirituální potřeba je LÁSKA schopnost milovat, od ní se pak odvíjí další spirituální potřeby. Láskou se však nemyslí jen láska k sobě samému např. narcismus 4 Srov. Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. [online]. Praha, (Dále jen Dohoda mezi ČBK a ERC) 5 OPATRNÝ, A. Péče o existencionální a spirituální potřeby pacienta. [online]. 6 Tamtéž. 8

9 či láska k jiným bez milování sebe samého. Skutečný význam lásky je popsán v druhé knize Nového zákona tj. evangelium podle Marka 12, 28-31: Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: Které přikázání je první ze všech? Ježíš odpověděl: První je toto:,slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!` Druhé je toto:,miluj svého bližního jako sám sebe!` Většího přikázání nad tato dvě není Duchovní zdraví Duchovní zdraví je definováno jako chuť žít, poznávat a vytvářet hodnoty, angažovat se, být otevřen pro setkání. 8 Pro správné hodnocení duchovního zdraví je potřeba rozlišit projevy (znaky) duchovního zdraví od projevu duchovní dekompenzace. Například Kozierová a kolektiv uvádí znaky duchovního zdraví, vycházejících ze čtyř spirituálních potřeb, následovně: Potřeba vlastního významu a účelu v životě: - V minulosti žil v souladu se svým systémem hodnot. - Nyní žije v souladu se svým systémem hodnot. - Je spokojený se svým životem. - Vyjadřuje naději do budoucna. - Je-li věřící, přeje si účastnit se náboženských obřadů. Potřeba přijímat lásku - Vyjadřuje naději na posmrtný život. - Má důvěru ve zdravotnický personál. - Má přání vykonávat religiózní obřady, je-li věřící. - V těžkých situacích svého života věří Bohu a jiným lidem. - Ví, že je milován Bohem i lidmi. 7 Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. s Srov. VORLÍČEK, J.; ADAM, Z. a kol. Paliativní medicína. s

10 Potřeba rozdávat lásku - Prokazuje lásku k jiným lidem prostřednictvím skutků. - Chce pro druhé dobro. Potřeba naděje a tvořivosti - Má realistický přístup ke svému zdravotnímu stavu. - Žádá realistické informace o svém stavu. - Během nemoci využívá svůj čas užitečně. - Vnitřní ego staví před fyzické. - Vymezuje si reálné osobní cíle v oblasti zdraví. 9 Disharmonie v duchovních projevech pacienta a projevech duchovního zdraví poukazují na existenci duchovní dekompenzace nemocného Duchovní dekompenzace Duchovní dekompenzace je odchýlení se od normálu duchovního zdraví. V. E. Frankl (1996) popisuje duchovní dekompenzaci jako ztrátu duševní rovnováhy. 10 Neuspokojení duchovní potřeby nemocného značně přispívá k duchovní dekompenzaci, která se může projevit spirituální bolestí. Dalším faktorem podílejícím se na vzniku duchovní dekompenzace je nemoc, hospitalizace, duchovní nestabilita a jiné. V ošetřovatelství může jít například o špatnou či nedostačující diagnostiku duchovních potřeb, jejich neuspokojení, nezajištění spirituální péče, nerespektování ošetřovatelských specifik plynoucích z náboženského vyznání atd. Rozpoznáním příčiny narušené rovnováhy na hlubších úrovních v mysli nebo duši pacienta zjistíme velikost heroického úkolu, který nás čeká, chceme-li jej léčit. Willant a Willantová (2003) dále uvádí, že jakákoli změna na zmíněných úrovních je jednou 9 Srov. KOZIEROVÁ, B.; ERBOVÁ, G.; OLIVIEROVÁ, R. Ošetrovateľstvo. s Srov. FRANKL, V. E. Lékařská péče o duši:základy logoterapie a existenciální analýzy. s

11 z nejtěžších, jelikož vyžaduje změnu myšlení, názorů, případně cítění, někdy dokonce výrazný posun dopředu v individuálním duchovním vývoji. 11 Zvýšené riziko poruchy duchovního zdraví můžeme očekávat při nerespektování dynamiky pacientových postojů a potřeb u nemocných s infaustní prognózou, u nichž duchovní potřeby vystupují do popředí a stávají se pacientovou prioritou. 12 Možná právě proto je spirituální péče více realizována v hospicích. Avšak každý člověk duchovní složku svého JÁ má, a proto by spirituální péče neměla být opomíjená ani v nemocnicích. Hospice se tak mohou stávat vzorem pro zavedení či zdokonalení spirituální péče v ostatních zdravotnických zařízeních Spirituální bolest Bolest spirituální (duchovní) je utrpení, spojené s odcizením od svého nejhlubšího já, které je často prožívané jako strach z neznáma a jako cit ztráty smyslu. 13 Všechny bolesti, těžkosti života a trápení bychom neměli vnímat jen negativně. Prvním krokem k pozitivnímu pohledu na bolest je její uvědomění. Následuje fáze přijetí a snaha ji pochopit. E. Kübler-Rossová (1987) uvádí, že člověk roste, když je nemocný, má-li bolesti nebo prožívá-li bolestnou ztrátu. A právě v utrpení dostává příležitost, aby duchovně rostl. 14 Spirituální bolest si člověk připouští v různých rovinách odchýlení se od duchovního zdraví. Neplatí zde vždy přímá úměra mezi mírou duchovní dekompenzace a intenzitou spirituální bolesti. Vztahová míra mezi duchovní dekompenzací a spirituální bolestí vychází z individuálního přijetí a vnímání duchovní složky každého člověka. 11 Srov. WILLANT, A.; WILLANTOVÁ, V. Lékařské tajemství aneb jak se nezbláznit a zůstat naživu. s Srov. SVATOŠOVÁ, M. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?. s MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika os A do Z. s Srov. KÜBLER-ROSSOVÁ, E. Život a umírání: Kurs šťastného umírání. s

12 2 DUCHOVNÍ SLUŽBA V NEMOCNICI Neustále přibývá těch, kteří si uvědomují velikost duchovní nouze nemocných a chtějí přispět k jejímu zmírnění. 15 Ke zmíněnému poznání však dospějí jen ti, kteří si sami uvědomují existenci svých spirituálních potřeb a snaží se je uspokojit. Duchovní potřeby nemá jen člověk nemocný, má je každý. Problém je pouze v tom, že si někteří z nás pod tím pojmem neumí nic představit. 16 Bez uvědomění si svých spirituálních potřeb není člověk schopen podílet se na saturaci spirituálních potřeb jiných a není tak schopen celostního pohledu na pacienta. Míra uspokojování spirituálních potřeb v nemocnici tedy záleží i na spiritualitě zdravotnických pracovníků, nemyslí se tím však jen lékaři či všeobecné sestry, ale i vedení nemocnice. Viktor E. Frankl uvádí, že každý člověk duchovní rozměr má a každý člověk, je-li lidsky a profesně zralý, může druhému člověku v této lidské duchovní oblasti pomoci. 17 Uspokojování spirituálních potřeb tedy nenáleží jen osobám věřícím, ale všem! 2.1 Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví Dne 20. listopadu 2006 byla podepsána Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí (dále jen ČBK) a Ekumenickou radou církví (dále jen ERC) v České republice (viz příl. 2), jejíž součástí je i Etický kodex nemocničního kaplana a dobrovolníka. Dohoda byla rozšířena o Dodatek č. 1 (viz příl. 3) z 12. prosince Z dohody je patrné vysílání spirituálního pracovníka církví na základě písemné smlouvy mezi zdravotnickým zařízením a příslušným církevním úřadem. 15 VORLÍČEK, J; ADAM, Z. a kol. Paliativní medicína. s SVATOŠOVÁ, M. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?. s Srov. POPOVA, M. Viktor Frankl on the Human Search for Meaning. [online]. 12

13 Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC přispěla také ke vzniku Asociace nemocničních kaplanů inspirované Evropskou sítí nemocničních kaplanů. 2.2 Právo pacienta na duchovní péči Pro poskytování spirituální péče je nezbytná znalost zákona o zdravotních službách: Zákon č.372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) ČÁST ČTVRTÁ - Postavení pacienta a jiných osob v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb HLAVA I - Práva a povinnosti pacienta a jiných osob Práva pacienta 28 (3) Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo: j) Přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v České republice nebo od osob pověřených výkonem duchovenské činnosti (dále jen duchovní ) v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; návštěvu duchovního nelze pacientovi odepřít v případech ohrožení jeho života nebo vážného poškození zdraví, nestanoví- li jiný právní předpis jinak Poskytovatelé spirituální péče Být nablízku tomu, kdo trpí, aby dokázal plodně využít svého utrpení. (Jan Pavel II.) 18 Zákon č. 372/2011 Sb. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) [online]. 13

14 Pro poskytování spirituální péče v nemocnici je zapotřebí týmové spolupráce všech složek pečující o pacienta. Pro lepší přehlednost navrhuji rozdělení složek spirituální péče (viz tab. č. 1) dle kompetencí a úkonů, jež všechny vedou ke stejnému cíli: udržení či navrácení duchovního zdraví pacienta. Tabulka č. 1: Složky spirituální péče dle kompetencí a úkolů PRIMÁRNÍ SEKUNDÁRNÍ TERCIÁRNÍ Nemocniční kaplan Všeobecná sestra Rodina Pastorační asistentka Lékař Přátelé Dobrovolníci Primární složka - představitelé primární složky tj. nemocniční kaplan, pastorační asistentka a dobrovolníci se přímo podílejí na poskytování spirituální péče. Sekundární složka - úkolem zdravotnických pracovníků zejména všeobecných sester a lékařů, kteří mají pacienta ve své péči, je rozpoznat, identifikovat spirituální potřeby a zajistit spirituální péči. Terciární složka - na poskytování spirituální péče se nepřímo podílí rodina a přátelé pacienta, zejména tím, že informují zdravotnického pracovníka o spirituálních potřebách pacienta Nemocniční kaplan Nemocničním kaplanem se rozumí kvalifikovaný duchovní, poskytující spirituální péči v nemocnici jak pro pacienta a jeho rodinu, tak pro ostatní zdravotnické pracovníky bez ohledu vyznání či světového názoru. Je členem multidisciplinárního zdravotnického týmu. 19 Kvalifikační předpoklady nemocničního kaplana nalezneme v Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi ČBK a ERC a Dodatku č. 1 (viz příl. 2 a 3). Nemocniční kaplan je hlavou spirituálních pracovníků ve zdravotnickém zařízení. Náplň práce se od jiného spirituálního pracovníka liší zejména tím, že uděluje svátosti nemocným (svátost smíření, eucharistie, pomazání nemocným) a vede bohoslužbu. 19 Srov. Dohoda mezi ČBK a ERC 14

15 Definice svátostí a jejich význam by měl ovládat každý zdravotnický pracovník nezávisle na svém vyznání, jelikož to vyplývá z jeho pracovní role poskytovatele spirituální péče a přispívá tak k saturaci spirituálních potřeb nemocného. Stanovíme-li si pomyslný integrovaný záchranný systém nemocnice určený pacientovi, pak by v něm kromě ošetřujícího lékaře a sestry neměl chybět ani kontakt na nemocničního kaplana, popř. jiného vykonavatele spirituální péče Pastorační asistent Dle Dohody ČBK a ERC je možné v určitých církvích (zvláště v katolické církvi) ustanovit pastorační asistenty. Zařazení kategorie pastorační asistent sleduje umožnit oficiální vyslání těch, kteří s několikaletou dobrou praxí poskytují pastorační péči ve zdravotnických, resp. sociálních zařízeních, ale nemají dokončené vysokoškolské vzdělání v oblasti teologie na magisterském stupni. 20 Zmíněné ustanovení je interní záležitostí církve. 21 Funkci pastoračního asistenta v praxi vykonávají řádové sestry, které pracují pod vedením nemocničního kaplana. Nabízí pacientům duchovní doprovázení ošetřují duchovno člověka; stojí vedle nich jako ten, kdo jim naslouchá; nabízí modlitbu, četbu Písma svatého, informují o bohoslužbě, kapli popř. nosí eucharistii a zmapují terén pro případný zájem zbylých svátostí, které uděluje pouze nemocniční kaplan. Nutno však dodat, že nejsou náboroví pracovníci do příslušné církve! Dobrovolník Dle dohody ČBK a ERC se dobrovolníkem rozumí osoba, podílející se ve svém volném čase na uspokojování spirituálních potřeb pacienta pod vedením nemocničního kaplana. I samo slovo dobro-volník značí osobu, konající něco z dobré vůle. Zastávat roli dobrovolníka ve spirituální péči však se sebou přináší i kvalifikační požadavky, jež jsou zveřejněny ve výše zmíněné dohodě. 20 Dodatek č. 1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. [online] (Dále jen Dodatek č. 1) 21 Tamtéž. 15

16 Existence dobrovolníků, jako součást multidisciplinárního týmu podílející se na saturaci spirituálních potřeb v nemocnici, je ve srovnání s hospicem zanedbatelná. V hospicích je práce dobrovolníků vysoce ceněna, jsou členové hospicového týmu a mají velký podíl na láskyplném a útulném prostředí zejména proto, že pracují jen pro radost. 22 Náplň práce dobrovolníka je odvozena od spirituálních potřeb daného pacienta. Většinou se jedná o četbu, rozhovory, procházky, modlitbu a jiné Zdravotnický pracovník Práce sester a lékařů vyžaduje umění správné komunikace, naslouchání, empatie, důvěry, prostředky, které jsou nezbytné pro zajišťování potřeb pacienta. Posláním lékařů je léčit, u všeobecných sester pak ošetřovat. Avšak oba týmy musí být k tomu, aby správně fungovaly, vzájemně propojeny. Pro zajišťování VŠECH potřeb pacienta je nezbytné rozšířit daný tým o další profese, znát jejich kompetence a spolupracovat s nimi. V oblasti uspokojování spirituálních potřeb pacienta by měl být zdravotník zejména spojníkem mezi pacientem a nemocničním kaplanem či pastoračním asistentem. Měl by dokázat rozpoznat a zhodnotit duchovní potřeby pacienta a neomezovat se jen na nálepkování : věřící/nevěřící Rodina a přátelé Na duchovním doprovázení se může podílet rodina i přátelé. Doprovázení nebývá většinou omezeno nemocí a započato její diagnostikou, ale vzniká již dávno před tím, než nemoc vznikla. Rodina a přátelé jsou s pacientem v úzkém vztahu, a pokud je nemocný zasvětí do svých spirituálních potřeb, mohou značně přispět k jejich diagnostice a saturaci. V případě, že nemocný vyznává nějaké náboženství, přichází často rodina jako první s dotazem možné bohoslužby či svátosti. 22 Srov. SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. s

17 2.4 Materiální a provozní podmínky Pro poskytování duchovní služby v nemocnici je třeba zajistit nejen personální, ale i materiální a provozní podmínky: - Prostor v nemocnici s dostatkem soukromí a nerušené možnosti pro poskytování spirituální péče (místo pro vedení náboženských obřadů, rozhovor duchovního s pacientem). - Kaple by měla být ekumenická; prostor ticha pro udělování svátostí. - Školení personálu zabývající se problematikou duchovních potřeb, odlišnosti poskytované péče u lidí různého náboženského vyznání. - Materiální vybavení pro uspokojení duchovní potřeby, např. náboženská literatura. - Duchovní podpora zdravotníků. - Zařazení představitelů spirituální péče (nemocniční kaplan a pastorační asistentka) mezi ostatní zdravotnické pracovníky. - Informační materiály o spirituální péči nacházející se na pokoji pacienta, např. součástí informačního materiálu o chodu oddělení. 17

18 3 SATURACE SPIRITUÁLNÍCH POTŘEB U PACIENTA Z POHLEDU OŠETŘOVATELSTVÍ Všeobecná sestra má být nejen odborníkem lidského těla, ale i duše, aby dokázala jedinci poskytnout péči ve všech jeho bio-psycho-socio-spirituálních (dále jen B-P-S-S) potřebách. 23 Celistvý pohled na pacienta s jeho B-P-S-S potřebami přišel až s nástupem holismu. Spirituální oblast je však sestrami mnohdy nedotčená - neví, neumí, neznají - to je však neomlouvá. Sestra poskytuje pacientovi péči vycházející z jeho potřeb popř. deficitů, které odhalí většinou jako první. Jako člen multidisciplinárního týmu, by měla veškeré poznatky o pacientovi, tedy i potřeby z duchovní oblasti, být schopná uspokojit sama nebo předat zjištěné informace osobám, jimž přísluší a které mají kompetence k jejich uspokojení. Všeobecná sestra by tedy měla přinejmenším znát jak tyto osoby, tak jejich kompetence a možnosti. Pro saturaci spirituálních potřeb je důležité mít vždy na paměti, že každý pacient je jedinečnou bytostí se svou vlastní osobní historií a vnitřním světem, do kterého může jiný člověk nahlédnout jen do té míry, do jaké mu to bude dovoleno Spiritualita všeobecných sester Kdo se nedokáže vyrovnat sám se sebou, nemůže dobře pomáhat druhým. Bez sebepoznání není láska k bližnímu možná. 25 Nepoznání svého vlastního já vede 23 Srov. KUTNOHORSKÁ, J. Historie ošetřovatelství. s Srov. SVATOŠOVÁ, M. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? s HEINRICH, P.; BERND, W. Nemocným nablízku. s

19 k nepoznání já druhého člověka. Pochopení vlastní zranitelnosti a vlastních pocitů je nezbytným předpokladem schopnosti chápat druhé. 26 Dobrým odborníkem v duchovním doprovázení druhých se může stát jen ten, kdo je schopný přijmout svůj život se vším všudy, se vším, co k němu patří. Nejvyšší formou přijetí života je přijetí vlastní smrti. 27 Pro uspokojování spirituálních potřeb je důležité mít i patřičné vědomosti v oblasti náboženství, zejména znát jeho hlavní rysy a specifika v ošetřovatelské péči plynoucí z daného vyznání. 3.2 Všeobecná sestra jako poskytovatel duchovní služby Všeobecná sestra je právoplatným členem týmu, poskytující duchovní službu v nemocnici. Členství se sebou přináší povinnost - znalost role sestry jako poskytovatele spirituální péče. Zdravotnický personál by měl umět zachytit šelest na duši pacienta, podobně jako praktičtí lékaři šelest na srdci. Rozdíl je pouze v použití nástroje, jímž v daném případě není fonendoskop, ale SRDCE zdravotníka. 28 Schopnost sester rozpoznat šelest na duši je velmi důležitá pro celý systém zajišťující spirituální péči. U lůžka pacienta stráví sestra obvykle nejvíce času ze všech. Je proto důležité, aby právě ona byla schopna rozpoznat duchovní zdraví pacienta a dokázala podniknout patřičné kroky k jeho zachování či obnovení. Ignorováním a nesaturováním spirituálních potřeb se sestra stává duchovní antikoncepcí pro všechny své pacienty. Z hlediska hodnocení spirituálních potřeb pacientů je možné použít spirituální dotazník FICA (viz příl. č. 5 dotazník FICA). Posouzení pacientových duchovních potřeb vyžaduje od sestry empatický, etický přístup s ohledem na specifika pacienta, respektování jeho vůle ne/mluvit o svých duchovních potřebách. Vztah mezi pacientem a sestrou má být na bázi důvěry. Samotné posouzení spirituálních potřeb vyžaduje i jisté 26 SVATOŠOVÁ, M. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? s Tamtéž. s Tamtéž. s

20 zručnosti a zkušenosti všeobecných sester, které získají nejen z hlediska teoretických znalostí, ale zejména i časem nabytých zkušeností Role sestry jako poskytovatele spirituální péče - Informovat všechny pacienty ( věřící i nevěřící ) o duchovní službě v nemocnici prostřednictvím rozhovoru. Poskytnutí letáčků, brožur, odkazu na webovou stránku nemocnice a jiné. - Znát náplň duchovní služby (kompetence nemocničního kaplana, dobrovolníka či pastorační asistentky) a spolupracovat s ní. - Mít k dispozici kontakt na představitele jednotlivých církví, poskytující duchovní službu. - Mít patřičné odborné vědomosti k diagnostice a saturaci spirituálních potřeb. - V případě potřeby zajistit pacientovi schůzku s poskytovatelem duchovní služby. - Znát specifika jednotlivých církví a vyznání. - Poskytnutí důstojné péče umírajícímu, pozůstalé rodině a ostatním pacientům na pokoji, kde k úmrtí došlo. - Dbát na zajištění soukromí, důstojnosti a úcty. - Rozvíjet své znalosti a dovednosti v dané problematice Ošetřovatelská diagnostika Saturace spirituálních potřeb pacienta všeobecnou sestrou by měla být součástí ošetřovatelského procesu. Stanovení ošetřovatelské diagnózy se děje na základě mezinárodní uznávané klasifikace sesterských diagnóz: Ošetřovatelské diagnózy, definice a klasifikace, aktualizovaného vydání , NANDA International. Jednotlivé diagnózy jsou rozřazeny do 13 domén a roztříděny podle určitých kritérií do tříd. Diagnózy, které obsahují problematiku spirituality, nalezneme v doméně 10 Životní principy, která je následovně rozdělena na tři třídy: Třída 1: Hodnoty Snaha zvýšit naději (00185) 20

21 Třída 2: Přesvědčení Snaha zlepšit duchovní well being [pohodu*] (00068) Třída 3: Soulad hodnot/přesvědčení/jednání Snaha zlepšit rozhodování (00184) Konflikt při rozhodování (00083) Morální strádání (00175) Non-compliance (00079) Zhoršení religiozita (00169) Snaha zlepšit religiozitu (00171) Riziko zhoršené religiozity (00170) Duchovní strádání (00066) Riziko duchovního strádání (00067) 29 Pro správné stanovení ošetřovatelské diagnózy jsou stanoveny jednotlivé charakteristické znaky. Výčet vybraných charakteristických znaků výše zmíněných diagnóz je uveden v příloze č NANDA, International. Ošetřovatelské diagnózy: Definice a klasifikace. s

22 4 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY CÍL 1: Zjistit způsob informování pacientů o duchovní službě. Očekávaný výsledek č. 1: Předpokládám, že více než 75 % všeobecných sester uvede, že nemají v rámci ošetřovatelské dokumentace vytvořenou kolonku pro zjišťování spirituálních potřeb pacienta. Očekávaný výsledek č. 2: Předpokládám, že více než 25 % všeobecných sester poskytuje pacientům informace o možnostech duchovní služby v nemocnici. Očekávaný výsledek č. 3: Předpokládám, že více než 25 % všech odpovědí bude, že pacienti jsou o konání bohoslužby v nemocnici nejvíce informování prostřednictvím informační nástěnky na chodbě oddělení/kliniky. Očekávaný výsledek č. 4: Předpokládám, že více než 75 % všeobecných sester ví, kdo poskytuje duchovní službu pacientům na jejich klinice. CÍL 2: Zmapovat spirituální dimenzi všeobecných sester a jejich informovanost o problematice uspokojování spirituálních potřeb pacientů v nemocnici. Očekávaný výsledek č. 5: Předpokládám, že méně než 50 % všeobecných sester uvede, že pravidelně nebo podle potřeby spolupracuje s pastorační asistentkou. Očekávaný výsledek č. 6: Předpokládám, že méně než 50 % všeobecných sester uvede, že mluví s pacientem o duchovních potřebách bez ostychu a nejistoty. Očekávaný výsledek č. 7: Předpokládám, že méně než 50 % všeobecných sester dokáže plně popsat a saturovat své spirituální potřeby. 22

23 Očekávaný výsledek č. 8: Předpokládám, že více než 50 % všeobecných sester má zájem o informace, které se zaměřují na uspokojování spirituálních potřeb pacientů. 23

24 5 METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMU Pro bakalářskou práci jsem zvolila sběr dat ve FN Brno formou kvantitativního výzkumu dotazníku. Anonymní metodou písemně položených otázek jsem získala informace o vědomostech, postojích a názorech respondentů (nelékařských pracovníků na pozici všeobecné sestry) o daném tématu. Dotazník byl konzultován s vedoucím bakalářské práce a s pastoračními asistentkami. Sestavení otázek proběhlo na základě stanovených cílů a očekávaných výsledků bakalářské práce. Výhodou dotazníkového šetření je snadný záznam odpovědí a jejich následné vyhodnocení a zpracování. Respondenti nejsou omezeni časem a mají možnost si dotazník v klidu vyplnit. K nevýhodám dotazníkového šetření patří snadnější udání nepravdivých informací, obtížné získání respondentů a absence komunikačních nuancí. Dotazník je koncipován do tří částí: úvod, vlastní otázky a prostor pro případné připomínky. V úvodu dotazník obsahuje kontaktní položky pro navození spolupráce, seznámení s tématem a instrukce k jeho vyplnění. Následuje soubor 18 otázek s funkcionálním, kontrolním a filtračním cílem. Dotazník obsahuje otázky otevřené (ot. č. 2, 14), uzavřené (ot. č. 1, 5, 8, 9, 13, 16) i polootevřené (ot. č. 3, 4, 6, 7, 10, 11, 12, 15, 17 a 18). Otázky č. 1-3 zjišťují identifikační parametry respondenta. Otázky č. 4 7 hodnotí organizační systém oddělení. Otázky č 8 18 mapují uspokojování spirituální péče všeobecnou sestrou a její postoje k danému tématu. V závěru je prostor pro případné připomínky k dané problematice. Dotazníkové šetření bylo ve výše uvedeném zdravotnickém zařízení schváleno a proběhlo v určeném časovém období (od do ) na vybraných interních klinikách. 24

25 6 VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA K dotazníkovému šetření pro bakalářskou práci bylo k distribuci schváleno 250 dotazníků. Z celkového počtu bylo na vybraná interní pracoviště FN Brno rozdáno 239 kusů a následně vráceno 203 vyplněných dotazníků. Kvůli neúplnému či chybnému vyplnění bylo 9 dotazníků vyřazeno. Ke zpracování bylo využito 194 správně vyplněných dotazníků. Celková návratnost tedy činila 85 %. Pro zpracování a analýzu dat byl využit program Statistica 12. K formátování do tabulek a grafů byl použit program Microsoft Office Excel 2007 a Microsoft Office Word

26 6.1 Charakteristika respondentů V podkapitole jsou prezentovány jednotlivé položky dotazníku, zabývající se demografickými údaji respondentů. Položka dotazníku č. 1 - Pohlaví Tabulka č. 2: Pohlaví Pohlaví Absolutní četnost Relativní četnost Žena ,9 % Muž 6 3,1 % CELKEM % Graf č. 1: Pohlaví Z celkového počtu 194 respondentů bylo 96,9 % ženského pohlaví (tedy 188 žen) a 3,1 % mužského pohlaví (tj. 6 mužů). 26

27 Položka dotazníku č. 2 Délka odborné praxe respondentů (v celých letech) Tabulka č. 3: Délka odborné praxe Délka odborné praxe Absolutní četnost Relativní četnost 0-5 let 77 39,7 % 6-10 let 42 21,7 % let 41 21,1 % let 21 10,8 % 31 a více 13 6,7 % CELKEM % Graf č. 2: Délka odborné praxe Dotazníkového šetření se účastnili respondenti s různou délkou odborné praxe. Respondentů s délkou odborné praxe do 5 let bylo 77 (39,7 %), s délkou odborné praxe od 6 do 10 let bylo 42 (21,7 %). Následující rozmezí od 11 do 20 let odborné praxe uvedlo 41 (21,1 %) respondentů, od 21 do 30 let označilo 21 (10,8 %) respondentů. Nejmenší počet tj. 13 (6,7 %) respondentů uvedlo délku odborné praxe 31 a více let. 27

28 Položka dotazníku č. 3 Vaše nejvyšší dosažené vzdělání Tabulka č. 4: Vzdělání Vzdělání Absolutní četnost Relativní četnost SZŠ zdravotnický asistent 20 10,3 % SZŠ všeobecná sestra 89 45,9 % VOŠ všeobecná sestra 42 21,7 % VŠ bakalářský titul 22 11,3 % VŠ magisterský titul 13 6,7 % Stále studuji 8 4,1 % CELKEM % Graf č. 3: Vzdělání Na otázku nejvyššího dosaženého vzdělání uvedlo 20 (10,3 %) respondentů SZŠ zdravotnický asistent, možnost SZŠ všeobecná sestra označilo 89 (45,9 %) respondentů, VOŠ všeobecná sestra uvedlo 42 (21,7 %) dotazovaných osob. 22 (11,3 %) respondentů uvedlo jako nejvyšší dosažené vzdělání VŠ bakalářský titul, 13 (6,7 %) respondentů uvedlo VŠ magisterský titul. Nejmenší počet, tj. 8 (4,1 %), stále studuje, konkrétně byly uvedeny: VOŠ všeobecná sestra; VŠ všeobecná sestra; doplňující pedagogické studium; VŠ magisterský titul, obory geriatrie a intenzivní péče. 28

29 6.2 Analýza jednotlivých položek dotazníku V následující částí se budeme zabývat analýzou položek dotazníku č stanovených dle vymezených cílů bakalářské práce. Položka dotazníku č. 4 Pro zjištění či přiblížení spirituálních potřeb pacientů v ošetřovatelské dokumentaci na Vaší klinice slouží kolonka typu: (možnost označit více odpovědí Tabulka č. 5: Ošetřovatelská dokumentace Ošetřovatelská dokumentace Absolutní četnost Relativní četnost Věřící/nevěřící 3 1,5 % Duchovní službu vyžaduji/nevyžaduji 7 3,6 % Nemáme žádnou kolonku v dokumentaci ,5 % Nevím 10 5,2 % Jiné 10 5,2 % CELKEM % Graf č. 4: Ošetřovatelská dokumentace V otázce č. 4 měli respondenti možnost odpovídat na otázku týkající se kolonky pro zjištění či přiblížení spirituálních potřeb pacienta v ošetřovatelské dokumentaci. 29

30 Možnost věřící/nevěřící označili 3 (1,5 %) respondenti, duchovní službu vyžaduji/nevyžaduji uvedlo 7 (3,6 %) respondentů. Nejvíce respondentů, tj. 164 (84,5%) osob, označilo možnost nemáme žádnou kolonku v dokumentaci. 10 (5,2 %) respondentů označilo variantu nevím. Jinou možnost uvedlo 10 (5,2 %) respondentů, konkrétně 3 respondenti uvedli, že na jejich klinice slouží v ošetřovatelské dokumentaci pro zjištění či přiblížení spirituálních potřeb pacienta kolonka typu domácí řád, 3 respondenti uvedli různé služby nemocnice, 2 respondenti uvedli kolonku typu jiné a zbývající 2 respondenti mají k výše zmíněnému účelu kolonku typu na zavolání. 30

31 Položka dotazníku č. 5 Informujete pacienta o možnosti využití služby nemocničního kaplana, popř. pastorační asistentky? a) ano, vždy při příjmu b) ano, v průběhu hospitalizace, zhodnotím-li, že je to třeba c) jen v případě, kdy pacient uvedl, že je věřící d) jen v případě, že pacient sám požádá o duchovní službu e) ne Tabulka č. 6: Informovanost o možnosti využití duchovní služby Informovanost o možnosti využití duchovní služby Absolutní četnost Relativní četnost Vždy při příjmu 26 13,4 % V průběhu hospitalizace, zhodnotím-li, že je to třeba Jen v případě, kdy pacient uvedl, že je věřící Jen v případě, že pacient sám požádá o duchovní službu 41 21,1 % 8 4,1 % ,7 % Ne 7 3,7 % CELKEM % Největší počet, tj. 112 (57,7 %), respondentů uvedlo, že pacienta informují o duchovní službě jen v případě, že o to sám požádá. Následně 41 (21,1 %) respondentů uvedlo, že informuje o možnosti využití nemocničního kaplana, popř. pastorační asistentky v průběhu hospitalizace, zhodnotí-li, že je to třeba. Informování o možnosti využití duchovní služby vždy při příjmu označilo 26 (13,4 %) respondentů. Možnost - jen v případě, kdy pacient uvedl, že je věřící, označilo 8 (4,1 %) respondentů. Možnost - ne uvedlo 7 (3,7 %) respondentů. 31

32 Položka dotazníku č. 6 - O bohoslužbě v nemocnici jsou pacienti informováni: (možnost označit více odpovědí) Tabulka č. 7: Informovanost o bohoslužbě Informovanost o bohoslužbě Absolutní četnost Relativní četnost Od všeobecné sestry 63 17,5 % Od lékaře 19 5,3 % Z informační nástěnky na chodbě Z organizačního/provozního řádu oddělení Z internetových stránek nemocnice ,0 % 57 15,8 % 46 12,7 % Nevím 7 1,9 % Jiné 3 0,8 % CELKEM % U otázky č. 6 zabývající se informovaností pacientů o bohoslužbě v nemocnici, měli respondenti možnost označit více odpovědí. Možnost informování o bohoslužbě od všeobecné sestry byla označena 63krát (17,5 %), 19krát (5,3 %) byla uvedena možnost informování od lékaře, 166krát (46,0 %) byla označena možnost z informační nástěnky na chodbě. Možnost z organizačního/provozního řádu oddělení byla uvedena 57krát (15,8 %), z internetových stránek nemocnice 46krát (12,7 %). Varianta nevím byla označena 7krát (1,9 %). Možnost jiné byla zvolena 3krát (0,8 %), z nichž 2 respondenti uvedli možnost informování o bohoslužbě v nemocnici z informačního materiálu na pokoji, a 1 respondent uvedl možnost informování od pastorační asistentky. 32

33 Položka dotazníku č. 7 - Spirituální potřeby pacientů na Vaší klinice zajišťuje: (možnost označit více odpovědí) Tabulka č. 8: Zajištění spirituální potřeby Zajištění spirituální potřeby Absolutní četnost Relativní četnost Nemocniční kaplan 94 34,6 % Pastorační asistentka ,0 % Všeobecná sestra 10 3,7 % Nevím 19 7,0 % Jiné 2 0,7 % CELKEM % Graf č. 5: Zajištění spirituální potřeby Spirituální potřeby pacientů jsou nejvíce zajišťovány pastorační asistentkou, tato možnost byla zvolena 147krát (54,0 %), následně nemocničním kaplanem, jenž byl uveden 94krát (34,6 %). Možnost všeobecná sestra byla uvedena 10krát (3,7 %), varianta jiné byla označena 2krát (0,7 %), konkrétně byl uveden jako poskytovatel spirituální péče kněz. Možnost nevím byla označena 19krát (7,0 %). 33

34 Položka dotazníku č. 8 - V rámci zabezpečení duchovních potřeb pacienta jsem s pastorační asistentkou: Tabulka č. 9: Spolupráce s pastorační asistentkou Spolupráce s pastorační asistentkou Absolutní četnost Relativní četnost Nikdy nemluvil/a ,6 % Pravidelně, nebo podle potřeby s ní spolupracuji 82 42,3 % Nevím, kdo to je 6 3,1 % CELKEM % Graf č. 6: Spolupráce s pastorační asistentkou V položce dotazníku č. 8 hodnotící spolupráci s pastorační asistentkou uvedlo 106 (54,6 %) respondentů, že s pastorační asistentkou nikdy nemluvili. Možnost - pravidelně, nebo podle potřeby s ní spolupracuji - označilo 82 (42,3 %) respondentů a zbylých 6 (3,1 %) respondentů uvedlo možnost nevím kdo to je. 34

35 Položka dotazníku č. 9 - Spirituální potřeby pacientů hodnotím prostřednictvím: Tabulka č. 10: Hodnocení spirituálních potřeb pacienta Hodnocení spirituálních potřeb pacienta Absolutní četnost Relativní četnost Rozhovoru ,5 % Dotazníku 0 0,0 % Nehodnotím 67 34,5 % Jiné 0 0,0 % CELKEM % Nejvíce respondentů, tj. 127 (65,5 %), hodnotí spirituální potřeby pacientů prostřednictvím rozhovoru, 67 (34,5 %) respondentů spirituální potřeby pacientů nehodnotí. Možnost hodnocení prostřednictvím dotazníku neuvedl žádný respondent, stejně jako možnost jiné. 35

36 Položka dotazníku č Dokážu rozpoznat spirituální potřeby pacienta: Tabulka č. 11: Schopnost rozpoznat spirituální potřebu pacienta Schopnost rozpoznat spirituální potřebu pacienta Absolutní četnost Relativní četnost Rozhodně ano 8 4,1 % Spíše ano ,9 % Spíše ne 58 30,0 % Rozhodně ne 2 1,0 % CELKEM % Graf č. 7: Schopnost rozpoznat spirituální potřeby pacienta Nejvíce respondentů, tj. 126 (64,9 %), odpovědělo spíše ano, možnost rozhodně ano uvedlo 8 (4,1 %) respondentů. 58 (30,0 %) respondentů uvedlo spíše ne a možnost rozhodně ne uvedli 2 (1,0 %) respondenti. 36

37 Položka dotazníku č Spirituální péče: Tabulka č. 12: Spirituální péče Spirituální péče Absolutní četnost Relativní četnost Je součástí mé poskytované ošetřovatelské péče 92 47,4 % Neposkytuji ji z důvodu ,6 % CELKEM % 92 (47,4 %) respondentů označilo odpověď, že spirituální péče je součástí jimi poskytované ošetřovatelské péče. 102 (52,6 %) respondentů označilo možnost, že neposkytují spirituální péči. Nejčastějším důvodem bylo uváděno jsem ateista/nejsem věřící, neznalost nebo nedostatečná znalost spirituální péče, nedostatek času, pacient službu nevyžaduje. 37

38 Položka dotazníku č O duchovních potřebách s pacientem mluvím: Tabulka č. 13: Konverzace o duchovních potřebách Konverzace o duchovních potřebách Absolutní četnost Relativní četnost Bez ostychu a nejistoty 90 46, 4 % Cítím se nepříjemně, ale pacienta vyslechnu a nabídnu zprostředkování duchovní 71 36,5 % služby Cítím se nejistě a raději se tématu souvisejícího s vírou, náboženstvím, duchovními 27 14,0 % potřebami vyhýbám Jiné 6 3,1 % CELKEM % Otázka č. 12 byla zaměřena na zjištění pocitů respondenta při konverzaci s pacientem o duchovních potřebách. Nejvíce respondentů, tj. 90 (46,4 %), uvedlo, že s pacientem mluví o duchovních potřebách bez ostychu a nejistoty. 71 (36,5 %) respondentů se cítí při konverzaci na dané téma nepříjemně, ale pacienta vyslechnou a nabídnou mu zprostředkování duchovní služby. 27 (14,0 %) respondentů se cítí nejistě a raději se tématu souvisejícího s vírou, náboženstvím, duchovními potřebami vyhýbají. Jinou možnost uvedlo 6 (3,1 %) respondentů, konkrétně 2 respondenti uvedli, že s pacientem o duchovních potřebách nikdy nemluví, 2 respondenti uvedli, že s pacientem o duchovních potřebách nemluví pro nedostatek času, 1 respondent uvedl, že se necítí být k tomuto úkonu kompetentní a 1 respondent uvedl, že s pacientem o duchovních potřebách nemluví, jelikož není věřící. 38

39 Položka dotazníku č Znám základní odlišnosti/specifika ošetřovatelské péče u lidí různého náboženství Tabulka č. 14: Znalost odlišností/specifik ošetřovatelské péče u lidí různého náboženství Znalost odlišností/specifik ošetřovatelské péče u lidí různého náboženství Absolutní četnost Relativní četnost Rozhodně ano 13 6,7 % Spíše ano ,7 % Spíše ne 65 33,5 % Rozhodně ne 4 2,1 % CELKEM % Graf č. 8: Znalost odlišností/specifik ošetřovatelské péče u lidí různého náboženství 13 (6,7 %) respondentů uvedlo možnost rozhodně ano, možnost spíše ano uvedlo 112 (57,7 %) respondentů, 65 (33,5 %) respondentů označilo možnost spíše ne a možnost rozhodně ne uvedli 4 (2,1 %) respondenti. 39

40 Položka dotazníku č Co si představujete pod pojmem spirituální/duchovní potřeby pacientů?(otevřená otázka) Tabulka č. 15: Spirituální/duchovní potřeby pacienta Spirituální/duchovní potřeby pacienta Absolutní četnost Relativní četnost Nevím 59 30,4 % Jiné ,6 % CELKEM % 59 (30,4 %) respondentů na otázku Co si představujete pod pojmem spirituální/duchovní potřeby pacienta? uvedlo možnost nevím. Zbylých 135 (69,6 %) respondentů uvedlo jinou odpověď. Tyto odpovědi byly následně zpracovány do určitých kategorií - možností. Konkrétní možnosti a jejich početní zastoupení ukazuje následující tabulka č

41 Tabulka č. 16: Spirituální/duchovní potřeby pacienta Spirituální/duchovní potřeby pacienta Absolutní četnost Relativní četnost Uspokojení náboženských potřeb (modlitba, mše svatá, návštěva kaple, náboženská 88 42,5 % literatura, svátosti, strava) Rozhovor s pastorační asistentkou, nemocničním 39 18,8 % kaplanem, knězem Potřeba víry (věřit v někoho/něco) 22 10,6 % Hledání životních jistot během života 10 4,8 % Péče o duši a pocity pacienta 8 4,0 % Potřeba pohody 11 5,3 % Potřeba lásky 7 3,4 % Potřeba důvěry 3 1,4 % Potřeba útěchy 11 5,3 % Smíření se s bolestí 3 1,4 % Potřeba lidského kontaktu (rodina, přátelé, ) 1 0,5 % Potřeba svěřit se 2 1 % Péče o mentální stránku pacienta 1 0,5 % Potřeba multikulturní péče 1 0,5 % CELKEM % 41

42 Graf č. 9: Spirituální/duchovní potřeby pacienta Pod pojmem spirituální/duchovní potřeby pacienta respondenti uvedli 88krát (42,5 %) uspokojení náboženských potřeb, dále rozhovor s pastorační asistentkou, nemocničním kaplanem či knězem - 39krát (18,8 %), potřebu víry - 22krát (10,6 %), hledání životních jistot během života 10krát (4,8 %), péči o duši a pocity pacienta 8krát (4,0 %), potřebu pohody - 11krát (5,3 %), potřebu lásky 7krát (3,4 %), potřebu důvěry 3krát (1,4 %), potřebu útěchy 11krát (5,3 %) a smíření se s bolestí 3krát (1,4 %). 42

43 Položka dotazníku č Považujete se za: a) ateistu b) osobu, věřící v někoho, něco nad námi c) vyznávám a praktikuji náboženství d) jiné, uveďte prosím:. Tabulka č. 17: Označení sebe sama Označení sebe sama Absolutní četnost Relativní četnost Ateista 63 32,5 % Věřící v někoho, něco nad námi 85 43,8 % Vyznávám a praktikuji náboženství 42 21,6 % Jiné 4 2,1 % CELKEM % Za ateistu se pokládá 63 (32,5 %) respondentů, osobu věřící v někoho, něco nad námi 85 (43,8 %) respondentů. Vyznává a praktikuje nějaké náboženství 42 (21,6 %) respondentů. Možnost jiné odpovědi zvolili 4 (2,1 %) respondenti, konkrétně 3 považují otázku za soukromou, tudíž neoznačili žádnou předešlou možnost a zvolili variantu jiné a 1 respondent se považuje za sama sebe. 43

44 Položka dotazníku č Své spirituální potřeby: Tabulka č. 18: Spirituální potřeby respondenta Spirituální potřeby respondenta Absolutní četnost Relativní četnost Dokážu plně popsat a snažím se je uspokojit 60 30,9 % Své spirituální potřeby nedokážu vyjádřit slovy 50 25,8 % Nedokážu uspokojit své spirituální potřeby 5 2,6 % Nemám žádné spirituální potřeby 79 40,7 % CELKEM % Graf č. 10: Spirituální potřeby V otázce č. 16 hodnotili respondenti své spirituální potřeby. Největší počet, tj. 79 (40,7 %), respondentů uvedlo, že nemají žádné spirituální potřeby, 60 (30,9 %) respondentů uvedlo, že své spirituální potřeby dokáže plně popsat a snaží se je uspokojit. Své spirituální potřeby nedokáže vyjádřit slovy 50 (25,8 %) respondentů a 5 (2,6 %) respondentů nedokáže své spirituální potřeby uspokojit. 44

45 Položka dotazníku č Informace o poskytování spirituální péče všeobecnou sestrou v nemocnici znám: (možnost označit více odpovědí) Tabulka č. 19: Informace o poskytování spirituální péče Informace o poskytování spirituální péče Absolutní četnost Relativní četnost Ze školy ,7 % Z internetu 33 9,6 % Z odborných konferencí 29 8,4 % Z odborné literatury 38 11,0 % Z odborných časopisů (např. Sestra aj.) 40 11,6 % Od spolupracovníků 46 13,3 % Neznám 35 10,2 % Jiné 18 5,2 % CELKEM % Respondenti jsou nejvíce informováni o problematice poskytování spirituální péče všeobecnou sestrou v nemocnici ze školy, tato možnost byla uvedena 106krát (30,7 %), varianta od spolupracovníků byla uvedena 46krát (13,3 %). Možnost informování o výše zmíněné problematice z odborných časopisů byla označena 40krát (11,6 %), možnost získání informací z odborné literatury byla označena 38krát (11,0 %), možnost neznám byla označena 35 (10,2 %) respondenty. Varianta získání informací z internetu byla uvedena 33krát (9,6 %), možnost z odborných konferencí byla označena 29krát (8,4 %), jiná možnost byla označena 18krát (5,2 %), konkrétně 4krát byl uveden jako zdroj informací seminář, 4krát standardní ošetřovatelské postupy, 4krát byly informace získány od nemocničního kaplana, 2krát byla uvedena jako zdroj informací informační nástěnka, 2krát byly informace získány z osobní zkušenosti a 2krát byla uvedena možnost všeobecná sestra není poskytovatelem spirituální péče. 45

46 Položka dotazníku č Mám zájem o informace zaměřeny na uspokojování spirituálních potřeb pacientů: Tabulka č. 20: Zájem o informace Zájem o informace Absolutní četnost Relativní četnost Rozhodně ano 17 8,8 % Spíše ano 67 34,5 % Spíše ne 94 48,5 % Rozhodně ne 16 8,2 % CELKEM % Graf č. 11: Zájem o informace V položce dotazníku č. 18 hodnotili respondenti zájem o informace, zabývající se problematikou uspokojování spirituálních potřeb pacientů. 17 (8,8 %) respondentů uvedlo možnost rozhodně ano, 67 (34,5 %) respondentů uvedlo možnost spíše ano, 94 (48,5 %) respondentů uvedlo spíše ne a 16 (8,2 %) respondentů uvedlo rozhodně ne. Respondenti měli u položky dotazníku č. 18 také možnost konkrétně uvést témata dané problematiky, o něž jeví zájem, a formu jejich sdělení. Nejčastěji zvolenou formou sdělení byla uvedena přednáška - 28krát, tištěné informace a letáky - 8krát, seminář - 6krát, odborná literatura - 3krát, 1krát byla uvedena jako forma sdělení konference, kurz, konzultace a e-learning. 46

47 Respondenty by zajímala témata: - Co je to spirituální péče? - Saturace spirituálních potřeb pacienta a jejich odlišnosti plynoucí z vyznávání určitého náboženství. - Specifika ošetřovatelské péče - multikulturní ošetřovatelství. - Jak komunikovat s pacientem o víře? - Jaká je náplň práce nemocničního kaplana a pastorační asistentky? 47

48 7 OVĚŘOVÁNÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ Bakalářská práce byla zaměřena na problematiku uspokojování spirituálních potřeb pacientů v nemocnici. Ke zpracování bakalářské práce byly stanoveny dva cíle, které byly ověřovány osmi očekávanými výsledky. CÍL 1: Zjistit způsob informování pacientů o duchovní službě. Očekávaný výsledek č. 1, ve kterém jsme předpokládali, že více než 75 % všeobecných sester uvede, že nemají v rámci ošetřovatelské dokumentace vytvořenou kolonku pro zjišťování spirituálních potřeb pacienta, byl ověřován prostřednictvím položky č. 4 (viz tabulka č. 5, str. 29). Po analýze výsledků jsme zjistili, že více než 84,5 % (tj. 164) respondentů uvedlo, že v ošetřovatelské dokumentaci, nemají žádnou kolonku pro zjištění či přiblížení spirituálních potřeb pacientů. Očekávaný výsledek č. 1 byl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 2, ve kterém jsme předpokládali, že více než 25 % všeobecných sester poskytuje pacientům informace o možnosti využití duchovní služby v nemocnici, byl ověřován prostřednictvím položky č. 5 (viz tabulka č. 6, str. 31). Po analýze výsledků jsme zjistili, že 34,5 % (tj. 67) respondentů pacienty o duchovní službě informuje vždy při příjmu nebo v průběhu hospitalizace, zhodnotí-li, že je to třeba. Zbylých 65,5 % (tj. 127) respondentů, pacienta informuje jen, když je pacient věřící, sám si o informace požádá nebo jej vůbec neinformuje. Očekávaný výsledek č. 2 byl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 3, ve kterém jsme předpokládali, že více než 25 % všech odpovědí bude, že pacienti jsou o konání bohoslužby v nemocnici nejvíce informování prostřednictvím informační nástěnky na chodbě oddělení/kliniky, byl ověřován prostřednictvím položky č. 6 (viz tabulka č. 7, str. 32). Po analýze výsledků jsme zjistili, že celkem 46 % odpovědí (tj. 166 možných odpovědí) respondentů prezentovalo 48