MASARYKOVA UNIVERZITA. Fakulta sportovních studií. Centrum univerzitního sportu. Lanové překážky. Bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu Lanové překážky Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Taťána Straková, Ph.D. Vypracoval: Jindřich Hubl SEBS Brno, 2015

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne Jindřich Hubl

3 Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce paní Mgr. Taťáně Strakové, Ph.D. za odborné vedení, konzultace, připomínky a cenné rady.

4 Obsah Úvod Lanové překážky Historie a současnost lanových překážek Pravěk a starověk Středověk Současnost Dělení překážek Používaný materiál Význam lanových aktivit a jejich využití Význam lanových aktivit Využití lanových aktivit Bezpečnost Vedoucí lanového programu Dohlížející organizátoři Zdravotník Oblečení Jištění Zdroje rizikových situací Metodika stavby překážek Druhy lanových překážek Manévry Pevná kladina Volná kladina Stoupání... 40

5 5.5 Houpačka Diskuse Závěr Seznam použitých zdrojů Resumé... 47

6 Úvod Ke zvolení tématu bakalářské práce Lanové překážky mě přivedla moje záliba v outdoorových aktivitách, s kterými jsem se setkal již na základní škole, a od té doby se aktivně věnuji horolezectví na umělých stěnách. Pokud člověk dělá něco, co ho doopravdy baví a zajímá, má pocit nutnosti rozšířit si znalosti a dovednosti v oboru, kterému se věnuje. Já jsem se rozhodl, že zpracuji toto téma týkajících se všeobecných znalostí o lanových překážkách ve své bakalářské práci. Jelikož se už od první třídy základní školy věnuji závodně lednímu hokeji, tak i díky němu se setkávám s outdoorovými aktivitami, které jsou pro nás připravovány na soustředěních při letní kondiční přípravě jakožto doplněk programu. Právě zde jsem se poprvé setkal s lanovými aktivitami. Díky těmto mým zájmům jsem měl možnost v průběhu let pozorovat všeobecný rozvoj lanových překážek a činností s nimi spojenými, což dále stupňovalo můj zájem o ně. Cílem práce je podat základní přehled o lanových překážkách, popsat jejich vznik, vývoj až po současný stav a představit je široké veřejnosti. Práce je rozdělena do pěti kapitol. V první části podáváme informace o tom, co jsou to lanové překážky, navíc je zde stručně popsána historie (na našem území i mimo něj) až po současný stav lanových překážek. Popisujeme zde rozdělení podle nejrůznějších kritérií, se kterými se můžeme při stavění lanových překážek setkat. Dále se věnujeme popisu, jak materiálu pro stavbu lanových překážek, tak materiálu týkající se výbavy samotného lezce. V druhé kapitole je čtenáři nastíněn význam a využití lanových aktivit. V další části práce jsme se zaměřili na bezpečnost související s lanovými aktivitami. Na závěr jsme se věnovali stavbě lanových překážek, přičemž v kapitole poslední jsme uvedli několik příkladů, jak sestavit jednotlivé lanové překážky a co je k tomu zapotřebí. Dále jaká je náročnost samotné přípravy, popis správného překonání překážky a jištění. 6

7 Díky tomu, že jsem byl v minulosti pravidelným účastníkem outdoorových akcí, souvisejících s mnou vykonávaným hokejovým sportem, mne právě zde nadchla samotná atmosféra provázející aktivity na lanových překážkách, a zároveň mne zaujala problematika instalace lanových překážek na stromech, systém vázání, dotahování lan a jejich zajištění. S nadšením jsem pozoroval instruktory, kteří se stavbou lanových překážek doslova bavili a užívali si to. Když jsem se doma rozhodl rozšířit si nové informace o lanových překážkách, tak jsem byl nemile překvapen, že zdrojů týkající se této problematiky mnoho není. Proto jsem se rozhodl, že se ve své práci budu podrobněji zabývat lanovým překážkám. Při vypracování této bakalářské práce si nejprve důkladně projdu a pročtu odbornou literaturu týkající se toho to tématu, a to jak články z odborných časopisů či publikací, tak i různé volně dostupné zdroje na internetu. Teprve poté, co si zajistím dostatek potřebných informací, začnu vše zpracovávat. Jako hlavní zdroj informací pro kvalitní doplnění vzdělání při vypracování této bakalářské práce jsem použil publikaci zabývající se problematikou lanových překážek: Lanové překážky a lanové dráhy od Radka Hanuše a Jana Hrkala. Práce je teoreticky zaměřena a struktura k tomu je přizpůsobena. Zahrnuje obecnou charakteristiku pojmů vztahujících se k lanovým překážkám. Budu se zde také věnovat bezpečnosti při lanových aktivitách. V poslední kapitole budu popisovat metodiku stavby lanových překážek a popíši zde několik často používaných lanových překážek. 7

8 1. Lanové překážky Lanové překážky jsou typickým příkladem přenosu klasických aktivit v přírodě do umělého dobrodružného prostředí. Podobný vývoj také můžeme vidět při vzniku kanálů s divokou vodou, lezeckých stěn nebo lyžařských hal pro sjezdové lyžování. Lanové překážky jsou sestaveny z lan a dalších pomůcek - buď vázaných, nebo pevně upevněných. Pomocným materiálem, který může být použit při výstavbě lanové překážky, mohou být například různé druhy dřevěných trámků, kůlů, desek, či třeba pneumatik. Překážky stavějící se mezi stromy nazýváme jako překážky mobilní, oproti tomu v lanových parcích můžeme vídat takzvané překážky stacionární. Díky velkému zájmu o lanové aktivity došlo k prudkému nárůstu lanových areálů, a proto se museli upravit podmínky pro jejich stavbu a provozování dle normy ČSN EN A (csnonline.unmz.cz, n. d.). 1.1 Historie a současnost lanových překážek Když uslyšíte pojem lanové překážky, lanové aktivity, nízká a vysoká lana, tak spoustu pedagogů a tělovýchovných pracovníků napadne několik konkrétních lanových překážek, jako jsou: manévry, provazový žebřík, lanovka či aktivity týkající se horolezeckého výcviku. Používání lanových aktivit v naší zemi není nic nového. Tato aktivita patří k dlouholetým tradicím různých výchovných institucí a organizací působících na poli výchovy, pobytu a rekreace v přírodě; i díky tomu jsou u nás lanové překážky známy už delší dobu. Oblíbené je například použití lanovky či dlouhého provazového žebříku v programech Prázdninové školy Lipnice nebo Manévry přes Nežárku na kurzech FTVS UK Praha. Delší dobu se již využívá lanových překážek na školních hřištích patřících různým typům a stupňů škol. Více specializovaně se poté lanové překážky vyskytují na různých opičích drahách, jež ponejvíce vyžívají bezpečnostní a branné složky (Hanuš a Hrkal, 1999). 8

9 Dle Hanuše a Hrkala (1999) po roce 1889 se začaly lanové aktivity zaměřovat jiným směrem. Bylo to ovlivněno především objevením a uchopením důkladně propracovaných metod práce s lanovými aktivitami, které jsou přizpůsobeny pro široký rozsah věkové kategorie. Tato metodika přichází do naší země především z následujících zdrojů: - mezinárodní výchovná organizace Outward Bound - zahraniční univerzity a školy, které svými projekty a obory směřují do oblasti rekreace a výchovy v přírodě - ekologické organizace - outdoorová centra a organizace Podstatnou věcí této metodiky je posun od situace, kdy byly tyto překážky použity jen jako doplněk nebo zpestření k ostatním aktivitám, až k nově definované situaci, kdy řešení překonávání lanových překážek je hlavním obsahem a úkolem této činnosti. Podstatnou věcí je kladení velkého důrazu na proces řešení překonání překážek, a to jak ve smyslu jedinec versus problém, tak i v podobě skupina versus problém. V tomto pojetí nejde primárně o výkon ve smyslu měřených dosažených veličin, ale o výkon ve smyslu překonání výzvy, problému, který každá lanová aktivita či překážka vlastně představuje (Hanuš a Hrkal, 1999). Lanové aktivity jsou tedy dobré pro rozvíjení a cvičení pohybové tvořivosti, obratnosti, síly a vytrvalosti. Dále díky nim rozvíjíme týmovou spolupráci, která je velmi důležitá. Současně lanovými aktivitami rozvíjíme a cvičíme umění řešit problémové situace originálními a netradičními způsoby s vlastním a plným aktivním nasazením (Hanuš a Hrkal, 1999). Lanové aktivity jsou velmi dobré pro překonávání sebe sama, svého strachu, obavy z nepoznaného, fyzicky náročného a někdy i nebezpečného, a tím dodávají velmi bohaté zkušenosti, které posouvají zónu bezpečnosti jedince ve smyslu pozitivního rozšíření. Díky lanovým aktivitám trénujeme nejen náš intelekt, ale i vůli a obratnost. Tato přínosná zkušenost se v každodenní praxi 9

10 projevuje transferem - přenosem - do dalších oblastí a sfér života. Posiluje hlavně sebevědomí, podnikavost, snahu nacházet netradiční a originální způsoby řešení, stejně tak vede k týmovému duchu a atmosféře. Díky tomu poté přeneseně chápeme každodenní starosti a problémy jako výzvy, které je možné řešit a překonat. Jako prostředek je řadíme do oblasti zážitkové pedagogiky (Hanuš a Hrkal, 1999). Pro překonání lanových překážek je zapotřebí síla. Pomocí síly můžeme zapojit větší svalové skupiny. Máme různá komplexní cvičení, při kterých zapojíme více svalových skupin najednou. Tím že zapojíme všechny druhy pohybu, udržujeme rovnoměrnou stabilitu síly celého těla (Schurman a Schurman, 2009). Podle Hanuše (1999) byla první lanovou překážkou u nás lanová dráha v zámeckém parku ve Světlé nad Sázavou, jež byla vystavěna v srpnu 1992 pro účastníky projektu GO. Stalo se tak díky dobré spolupráci s Prázdninovou školou Lipnice a mezinárodním hnutím Outward Bound. Ovšem než se začaly stavět první lanové překážky ve Světlé nad Sázavou, prošly lanové a překážkové dráhy dlouhým vývojem Pravěk a starověk Když se vrátíme zpět do dávné minulosti, kdy se člověk pomalu vzpřimoval a jako prostředek pohybu začal využívat své dolní končetiny, narazíme na okamžik, kdy se začala z jeho pohybové aktivity vydělovat soustava tzv. přirozených tělesných cvičení, které mají na starost základní pohybové činnosti člověka, např. běh, chůze, skoky, plížení, nošení, cviky na rovnováhu, základní úpoly, dovednost překonávání přírodních překážek aj (Sýkora, 1986). Postupem času pravěký člověk tyto činnosti pravidelně procvičoval a zdokonaloval. U mnoha kmenů se pravidelně pořádali rituály a zkoušky pro mladé lovce, kteří museli u této zkoušky ukázat svoji sílu a také odvahu. Pravidelně pořádané zkoušky obsahovali skoky z vysoké věže s ovázanou liánou kolem kotníků, běhy aj. 10

11 Díky pravidelným rituálům a zkouškám se zdokonalování těchto přirozených tělesných cvičení ještě více rozmohlo, například pro lovce, a následně pak i pro vojáky, byl využíván tento druh tréninku jakožto příprava pro skutečnou válku či lov. Svým poctivým tréninkem byli proslaveni například vojáci ze starověkého Řecka. Zde je nasnadě zmínit, že tento trénink pohybových aktivit byl velmi důležitým faktorem pro zúčastnění se starověkých olympijských her. Díky tomu měli účastníci posléze větší šanci na úspěch. V řadách antických filozofů nalezneme jednoho z největších podporovatelů pohybu v přírodě vůbec - a sice lékaře Hippokrata ( př. n. l.). Dále pak nesmíme opomenout přední myslitele té doby Platona ( př. n. l.) a Aristotela ( př. n. l.) - kteří si nejvíce zakládali na otužování mládeže, závodech v běhu, pořádání polních cvičení, a také na jízdě na koni Středověk Umělé překážky se začaly využívat ve výcviku tzv. sedmi rytířských ctností, při kterém rytíři používali všelijaké žebříky, lana, tyče a jiné překážky, díky čemuž vypracovali své tělo a souběžně s tím i techniky boje pro zápas se soupeřem. Následně se pomalu, ale jistě, pohyb a hry v přírodě postupně prosazovaly do školního, avšak třeba i do společenského života tehdejší populace Současnost Později se tak pobyt v přírodě, zážitková pedagogika a lanové překážky staly potřebným článkem pro spoustu lidí zabývající se výchovou v přírodě. V této době je označována jako nejuznávanější organizace zabývající se touto problematikou Outward Bound, která je povšechně uznávána po celém světě. Další velmi známou organizací ve světě je Ropes Courses. 11

12 1.2 Dělení překážek Druhů lanových překážek existuje mnoho a můžeme je dělit podle nejrůznějších kritérií. V této práci se budu zabývat základním rozdělením, které určuje vhodnost pro různé věkové kategorie, náročnost na materiál i schopnosti vedoucího. Neuman (1999) a Hanuš (1999) se ve svých publikacích téměř shodují, a doplníme-li i další parametry překážek, dělení je následující: Rozdělení podle výškové expozice Nízké překážky Podle Hanuše (1999) se nízké překážky staví v relativně nízké výšce, dosahující maximální výšky pro běžný odskok tj. 0,3 1,5 m. Jsou určeny pro nácvik pohybové obratnosti, spolupráci ve skupině a pocitu zodpovědnosti. V dnešní době se s nimi můžeme setkat na různých sportovištích a dětských hřištích. Vysoké překážky Vysoké překážky se podle Hanuše (1999) staví od 1,5 metrů až do desítek metrů. Setkáme se zde s pocitem nebezpečí, které pouze vnímáme, ale není reálné, díky jištění, které se u vysokých překážek musí používat. Obě dvě úrovně překážek mohou poskytnout prostor pro překážky individuální nebo týmové. Většina překážek je konstruovaná jako překážky horizontální. Pro nejčastěji používané překážky se vžilo označení: volný kříž, manévry, tramvaj, volná uzda, apod. Pojmenování případných netradičních překážek je na provozovateli areálu či na jejich staviteli. Dále lanové překážky můžeme dělit podle dalších kritérií: Podle konstrukce Lanové překážky na stromech bývají z přírodní konstrukce a zpravidla velmi dobře estetický působí. Velkou výhodou je, že není nutné stromy kotvit, 12

13 díky přirozenému kořenovému systému. Konstrukce v přírodě na stromech velmi dobře ovlivňuje účastníkovo vnímání přírody, díky kterému se v návaznosti rozvíjí jeho vztah k životnímu prostředí. Velký důraz je kladen při stavění těchto konstrukcí na ohrožení životnosti využívaných stromů. Je proto zapotřebí citlivého přístupu při řešení konstrukce lanových překážek. Při konstrukci lanových překážek na kůly, není již nutné brát velký ohled na šetrnost materiálu. Umístění sloupů provedeme podle plánu, který je sestaven pro dané využití areálu, při kterém musí být provedeno statické ukotvení sloupů. V dnešní době se daleko více využívá ke stavbě lanových překážek konstrukcí (dřevěných i kovových), na které se překážky zavěšují. Tyto konstrukce bývají pevně uchycené se zemí, nebo samonosné. U vnitřních překážek bývají konstrukce pevnou částí hal, ve kterých jsou lanové překážky postaveny. Podle mobility Lanové překážky, které jdou sestavit takřka na všech místech, a zároveň splňují všechny bezpečnostní standardy, označujeme jako mobilní lanové překážky. Jedná se o lana a případně další materiál, pomocí kterých jsou v daném místě vlastní překážky vázány na objekty (stromy nebo kůly). Další možností jsou pevné konstrukce (kovové), u kterých už máme přímo nachystané předpřipravené překážky. Díky tomu, že jsou tyto konstrukce přenosné a nastavitelné tak, aby se dali jednoduše a rychle používat v jakýchkoliv lokalitách, je dokážeme maximálně přizpůsobit požadovanému programu. Za nevýhodu považujeme především pracnost při přípravě překážek a zároveň časovou náročnost. Stacionární lanové překážky se nedají přenášet, a proto se zpravidla užívají při tvorbě lanových center a parků a s dlouhodobým využitím. Životnost se uvádí několik desítek let, díky dobrému konstrukčnímu řešení. Ke stavění stacionárních (stálých) lanových překážek se používají jak kůly, tak i stromy. 13

14 Podle vystavění povětrnostním podmínkám Kryté lanové centrum nám umožňuje využívat služby i mimo hlavní sezónu lanových překážek. Další výhodou umístění překážek do zastřešené haly je rozsáhlá nabídka možností kotvení, díky jemuž můžeme vybudovat konstrukce překážek opravdu širokého spektra. Podle počtu lezců Podle počtu lezců rozdělujeme překážky na individuální, pro jednoho lezce (který leze na jedné překážce), a na týmové (které obvykle jedinec nedokáže bez přičinění další osoby sám zdolat - je tedy zapotřebí dvou a více lezců). Podle směru lezení Rozdělujeme je na vertikální neboli svislé, pohyb lezců je realizován od země vzhůru a tyto překážky obvykle slouží jako přístupové trasy k horizontálním vysokým překážkám. Taktéž k výstupu na věž, nebo horizontální, pohyb lezců je prováděn vodorovně z jedné strany na druhou. Speciální překážky Označení speciální atrakce se užívá pro atrakce, jež se dají dělit na věž (výškovou stavbu, která je složena obrovského množství vertikálních překážek) a nástupní místo pro jiné překážky, skoky a lanovky (neboli prvky díky kterým je vytvořena atraktivní část každého lanového centra). 1.3 Používaný materiál Pro stavbu lanových překážek je velmi důležité využívat materiály, které jsou vyzkoušené a prověřené, mají dostatečnou kvalitu a navíc splňují veškeré státní normy. 14

15 Podle Hanuše a Hrkala (1999) je hlavním předpokladem pro postavení lanové překážky materiál, který by měl být: - Kvalitní, odpovídající všem bezpečnostním pravidlům, nárokům a normám pro lanové překážky. - Různorodý; měli bychom mít ploché smyčky, sítě, lana různých průměrů a délek, žebříky, klády a trámky, pneumatiky, karabiny, osmy, hrazdičky, kladky, šplhadla, napínací kladkostroj, třmeny, ochranné pásy z linolea a koberce (proto poškození stromů), přepravní vaky na materiál. - Dostupný v dostatečném množství, tak abychom mohli vybudovat překážky v rozsahu potřebném pro naši činnost, záměr, cíl. - Určený jen pro lanové aktivity, tzn. že nesmí být používaný pro jinou činnost - např. horolezectví, lasování, užitné táborové stavby, aj. (současně důrazně oddělujeme materiál sloužící k jištění na lanových drahách; v tomto případě by měl být používaný materiál vyhovující požadavkům mezinárodní horolezecké asociace - UIAA, popřípadě schválený bezpečnostní komisí Českého horolezeckého svazu; a materiál sloužící ke stavbě lanové dráhy) - Evidovaný, kontrolovaný a udržovaný, protože známkou instruktorského mistrovství a ustáleným zvykem pro práci s lany je jejich stoprocentní evidence, kontrola materiálu před, během a po použití materiálu, a jeho údržba. Jedině takto můžeme včas vyřadit poškozený, nevhodný materiál a systematicky doplňovat nový, kvalitní. Současně pak rozvíjet a doplňovat metodiku o nové zkušenosti a poznatky. - Používaný zkušeným instruktorem, jelikož s materiálem by měl pracovat člověk znalý tohoto oboru, nikoliv však nadšený amatérzačátečník. Šetříme tím vlastní zdraví i finanční prostředky. Dle Mikošky (2006) každý kdo chce provozovat lanové aktivity, měl by velmi dobře vybrat sportovní nářadí a pomůcky vhodné pro dosažení dobrého výkonu, a zároveň odpovídající normám z hlediska bezpečnosti. 15

16 Z osobní zkušenosti můžu říci, že sehnat materiál pro stavbu lanových překážek podle výše uvedených požadavků je pro začínajícího a nezkušeného lezce velmi náročné. Proto bych doporučil při prvních pokusech o stavbu a následného překonání lanové překážky požádat zkušeného lezce o radu, především pak o pomoc při volbě vhodného materiálu a správného postupu sestavení lanové překážky. Druhy materiálů Na vhodnosti užití níže uvedených materiálů se shodují autoři jako Hanuš a Hrkal (1999), dále Neuman (1999) a Boštíková (2004). Všichni uvedení se ve svých publikacích zabývají danou tématikou. Lana Při stavbě prvních areálů se ke konstrukci a jištění využíval horolezecký a technický materiál. V dnešní době se používá speciální vybavení a jsou kladeny přísnější požadavky na vlastnosti užívaných materiálů. Obecně se technologie stavby lanových překážek postupně pomalu vylepšuje. U novějších konstrukcí se čím dál tím více používají kvalitní pozinkovaná ocelová lana s vysokou pevností. Tato lana jsou daleko pevnější, odolnější vůči vlivům počasí i vandalismu. Běžná horolezecká lana jsou tvořena polyamidem, který se vyznačuje obrovskou pevností v tahu a elasticitou. Používají se pro šplhání, zhupy, či jako lana pomocná. V provozu překážkových drah i při jejich stavbě, používáme spoustu druhů lan. Můžou to být lana konopná, lana z umělých vláken, včetně lan ocelových a lan horolezeckých. Lano je velmi důležitým prvkem řetězce při cvičení na překážkových drahách i lezení na umělých stěnách. Jejich kvalita musí splňovat ty nejvyšší požadavky na spolehlivost, což je dáno pevností, rázovou odolností a vysokým pádovým faktorem. Stejně tak pouze při horním jištění (top-rope), které používáme při nejvíce cvičeních, a jsou charakteristické tím, že u nich dochází pouze ke krátkým pádům, musíme dbát na kvalitu, a s ní spojenou spolehlivost lana. 16

17 Při horním jištění se mohou používat horolezecká lana dynamická i statická lana pracovní. Lana dynamická by se měla používat hlavně tam, kde dochází k delším pádům. Na umělých stěnách se tudíž při lezení používají výlučně právě lana dynamická. Uvádí se, že pevnost lana by měla být alespoň 22 kn, což odpovídá novému horolezeckému lanu o průměru 11 mm. Dají se použít i lana o větším průměru, ale s těmi se hůře pracuje při používání jistících a pádových pomůcek. Jedno z nejdůležitějších kritérií pro výběr lana je však jeho trvanlivost. Tato kritéria nejvíce splňují lana s opletem, u kterého je pevné jádro složené z nylonových vláken pokryto tkaným pevným ochranným obalem. Dále je důležitá tuhost lana, která nesmí být příliš velká, aby se na něm lehce vázaly uzly a prováděli všechny jistící úkoly (Neuman, 1999). Obrázek 1: Dynamické lano; 60m-p813, [ ] Ocelová lana Za předpisové ocelové lano dostačující všem bezpečnostním předpisům se může brát již lano o průměru 8 mm (je složeno ze sedmi snopců, každý snopec se skládá z devatenácti ocelových drátků), v zahraničí jsou normy přísnější a pro bezpečné užívání se doporučují lana o průměru 10 mm (Neuman, 1999). 17

18 Když se podíváme na tabulku (tab. 1) pevností, kde porovnáváme lana průměru 6, 8 a 10 mm, je vidět, že rozdíl mezi ocelovými lany průměru 8 mm a 10 mm je v nosnosti přibližně 23 kn, to je 2300 kg, a porovnání v minimální síle při přetržení skoro 18 kn. Při volbě nejvhodnějšího lana lze obecně říci, že lano o průměru 8 mm se jeví pro stavbu lanových překážek jako nejvhodnější, navíc z finančního hlediska bude levné. Z vlastních zkušeností bych však volil ocelové lano o průměru 10 mm, hlavně pokud by se mělo jednat o lano pochozí, protože vzhledem k jeho průměru bude následné zdolávání překážky pohodlnější. Každé lano musí splňovat normu ČSN Ocelová lana. Podle ACCT (1998) musí všechna lana mít minimální pevnost liber (5216 kg). Průměr ocelového Označení lana Minimální síla při Nosnost (kn) lana (mm) přetržení (kn) 6 6x19M-FC 19,6 25,36 8 6x19M-FC 34,77 39, x37M-FC 52,2 62,5 Tabulka 1: Porovnání vlastností ocelových lan; [ ] Ostatní lana V lanových parcích bych určitě zvolil použití statických lan, mají daleko menší průvěs než lana dynamická, jejich další dobrou vlastností je odolnost proti otěrům a mají podstatně delší životnost. Také cena je oproti dynamickým lanům menší. 18

19 Obrázek 2: Konstrukce statického lana; [ ] Podle Neumana (1999) by minimální pevnost lana měla být 22 kn. Uvedenou hodnotu splňují už statická lana průměru 9 mm. Pro použití bych ale upřednostňoval průměr 11 mm, protože vymezená pevnost je bez mála o dvojnásobek větší a pro manipulaci je vhodné. Tento průměr lana doporučuje i ACCT (1998), který ho uvádí jako minimální možné. Dále se používají lana pro pomocná lana, která slouží lezci při zdolávání překážky, jejich doporučený průměr by měl být větší, díky němu má lezec pohodlnější úchop lana. Obvykle to jsou silná konopná lana a lana, která jsou z umělých vláken o průměr větším než 30 mm. Dají se využít na lodích, v průmyslu i ve sportu. Můžeme je použít na překážkových drahách jako lana na šplh, lana potřebná ke zhupům, a dále je možné použit tato lana jako nosná. Charakteristiky těchto lan častokrát přerůstají bezpečnostní normy pro lanové překážky (Neuman, 1999). Jisticí materiál Abychom dosáhli vysoké bezpečnosti, musí lezci užívat všechny jistící prvky jako je: helma, karabina, celotělový úvazek certifikovaný a testovaný UIAA. Při použití jisticího materiálu musíme dbát na doporučené použití výrobce, protože neodborné použití zpravidla bývá častou příčinou nehod při zdolávání překážek. 19

20 Smyčky Podle norem jsou smyčky všechny druhy textilií, které jsou již z výroby průmyslově spojeny do smyčky a nejdou pomocí rukou rozvázat (Schubert, 2010). U lanových překážek se používají dva typy smyček; jedná se o ploché a kulaté. Kulaté smyčky určené pro stavbu lanové překážky slouží většinou pro přivázání sítě k trámu, také můžeme pomocí nich postavit nástup a sestup k lanové překážce (Hanuš a Hrkal, 1999). Obrázek 3: Smyčky kulaté repky; Foto: Petr Jandík, [ ] Ploché smyčky se dají použít pro stavbu lanové překážky pro připevnění sítí nebo trámků. Jsou používány v mnoha průměrech a délkách (Hanuš a Hrkal, 1999). Obrázek 4: Smyčky ploché popruhy; Foto: Petr Jandík, [ ] 20

21 Sítě Pro lanové překážky jsou v zahraničí používány průmyslové přepravní sítě, které jsou vyráběny z 20 mm lana, které je z polypropylenového materiálu. Jejich běžný rozměr je 3,6 3,6 s velikostí ok 15 nebo 30 cm. Nejvíce využívaná místa sítí jsou zpevňována speciálním nylonovým opletem, který zvyšuje životnost sítě. Šplhací sítě vyráběné z polyamidových lan lze pořídit i u nás. Musí být ozkoušeny pro použití při opakovaném šplhání a pro opakované seskoky z výšky. Žebříky Používají se buď pevné, nebo provazové žebříky. U všech druhů žebříků je nejdůležitější, aby byly z kvalitního, pevného a nového materiálu. Jedině tak docílíme maximální bezpečnosti. Používají se k nástupu a sestupu k lanové překážce, ale mohou být také použity jako samostatná překážka (Hanuš a Hrkal, 1999). Hrazdičky Skládají se z kulaté pevné smyčky či kovového řetízku a trubky z kovového matriálu (může být i tvrzený plast). Používá se např. u Tarzaního skoku (Hanuš a Hrkal, 1999). Třmeny Skládají se z kulaté nebo ploché smyčky a z pryžové nebo plastové trubky. Použitím několika třmenů za sebou vzniká samostatná lanová překážka. (Hanuš a Hrkal, 1999) Dřevo Dle Peschela (2002) je při stavbě nástupních plošin vhodné používat vyschlé dřevo. Nejvíce užívaného dřeva na stavbu lanového parku uveďme deskové řezivo, prkna a fošny. 21

22 Použité dřevo by mělo být kvalitně opracované a v místech, kde by se ruka lezce mohla dostat do kontaktu se dřevem, bych kladl důraz na řádné ohoblování těchto ploch a případné dostatečné zaoblení hran. Jako ideální stavební dřevo s vnějším použitím bych doporučil dřevo smrkové nebo dřevo z borovice díky jejich vyhovujícím vlastnostem. Pro dlouhodobou ochranu dřeva provádíme impregnaci pro ochranu před houbami a hmyzem podle ČSN EN 335 Trvanlivost dřeva a materiálů na bázi dřeva, podle kterého patří do třídy ohrožení 3 (Peschel, 2002). Klády, trámy Používají se v různých rozměrech a tvaru. Měli by být pevné a očištěné, aby nehrozilo při jejich použití žádné nebezpečí. Klády a trámy se v lanových parcích používají velmi často (Hanuš a Hrkal, 1999). Ochranné pásy z koberce a linolea Jsou velmi důležité. Používají se pro ochranu povrchu stromu a také samotného lana (Hanuš a Hrkal, 1999). Vaky Vaky se používají při přepravě matriálu pro mobilní lanové překážky (Hanuš a Hrkal, 1999). Jümar Jümary slouží k snadnějšímu pohybu po laně. Jimi můžeme nahradit prusíky (využívají se k sebejištění a k napínání lan). Jejich konstrukce je vhodná jak pro pravou, tak pro levou ruku, a je přizpůsobena pro lana o průměru 8-13 mm (Hanuš a Hrkal, 1999; Neuman, 1999). 22

23 Obrázek 5: Popis konstrukce jümaru; [ ] Jistící kladky Kladka pro jištění může být tvořena dvěma kolečky. Pokud je jistící element v pohybu po ocelovém laně, tak by se měla použít jistící kladka s odpovídajícími parametry (pro tento způsob jištění se nedoporučují kladky určené pro horolezecká lana). Project Adventure za poslední dobu velmi ovlivnil výrobu speciálních potřeb pro lanové překážkové dráhy. Jedním z vysoce kvalitních a z funkčních výrobků používaných v dnešní době pro horní jištění je kladka s označením ROSA. Napínací kladkostroj Je velice potřebná pomůcka pro napínání lan, kterou tvoří čtyři až osm kladek umístěných ve speciálním ocelovém obalu. Za jeden konec je kladkostroj připevněn karabinou k jümaru nebo prusíku, a na druhém konci je druhou karabinou zachycen k pevné smyčce na stromě. Takto sestavený napínací 23

24 kladkostroj má neuvěřitelnou sílu. V některých případech hrozí i vyvrácení stromu (Hanuš a Hrkal, 1999). Karabiny Materiál, který používáme pro výrobu karabin je složený převážně z lehkých hliníkových slitin, které jsou používány hlavně pro lezení. Dále se vyrábí také karabiny ocelové, které mají stejné mechanické vlastnosti jako hliníkové, avšak jejich hmotnost je asi dvakrát větší. Existují u nás také karabiny s označením jako pracovní ocelové karabiny. Tyto karabiny nemají pojistku a jejich pevnost je výrazně menší, proto se nehodí pro jištění. Karabiny existují v několika různých typech a provedeních. Navrhují se a testují pro předpokládané použití, avšak i přes to se každá karabina může poškodit nebo otevřít díky špatnému použití (Boštíková, 2004). Výroba karabin se provádí v několika základních tvarech: - Základní s rovnou západkou. - Déčka s prohnutou západkou, umožňují pohodlné zapnutí lana. Tyto druhy karabin se pro lezení spojují prošitou smyčkou. Tzv. expreskou, které slouží prvolezci pro ulehčení postupu na cestě s nýty. - Karabiny oválné s pojistkou západky (zámkem) a bez pojistky. - Karabiny HMS sloužící pro jištění pomocí poloviční lodní smyčky, které jsou vždy s pojistkou. Při používání ocelových lan se zpravidla musí používat pouze karabiny ocelové, protože duralové se více odírají (Neuman, 1999). Karabiny s pojistkou se doporučují při všech aktivitách týkající se lezení z hlediska bezpečnosti. Tyto karabiny musí projít zkouškou na pevnost 22 kn v podélné ose a na pevnost nejméně 1 kn v ose příčné. Údaje o provedené zkoušce musí být na každé karabině vyraženy. 24

25 Obrázek 6: Karabina typu HMS; [ ] Osma Označuje se jako tradiční česká pomůcka, která u nás patří k nejpoužívanějším pomůckám na slanění (Boštíková, 2004). Slouží jako jistící pomůcka ve tvaru osmičky používaná k jištění, taktéž ke slaňování. Můžeme ji používat pro jednoduchá i dvojitá lana všech základních průměrů. Při práci s osmou vyžadujeme důkladnou pozornost a zodpovědnost jističe. Při zachycení pádu osmou dochází ke krátkému prokluzu, to znamená, že je tento proces dynamický. Proto se v Čechách tato pomůcka doporučuje hlavně pro použití při slaňování (Baláš, Strejcová a Vomáčko, 2008). Přilba Vznik první umělohmotné přilby pro horolezce byl v roce Nejprve ji nikdo neocenil, ale postupem času se stala symbolem všech extrémních lezců (Schubert, 2010). Nošení ochranné helmy se doporučuje na většině překážek a hlavně u vysokých překážek, zvlášť u těch, které jsou vytvořeny pomocí ocelových lan na všech nízkých lanových překážkách. 25

26 Dále se také doporučuje nošení ochranné helmy na lezeckých stěnách. V zahraničí se můžeme setkat s tím, že některé organizace to vyžadují. Lezci, kteří se používání helem na umělých stěnách a na překážkách vyhýbají, jsou povinni podepsat prohlášení, že lezou na vlastní nebezpečí. Helmy musí být atestovány UIAA, musí být lehké, nesmějí omezovat ve výhledu, pohybu a musí se dát nastavit tak, aby se při pohybu nesesouvala. Podbradní páska přilby se musí dát velmi lehce otevírat a zavírat, jestliže tak není, tak nám tato drobnost může přihodit velmi nepříjemné chvíle (Boštíková, 2004; Schubert, 2004). Obrázek 7: Schéma přilby; - a) svrchní skelet přilby - b) polstrování - c) obvodový pás d) podbradní pásek - e) přezka na podbradním pásku - f) systém nastavení velikosti g) systém pro uchycení čelové svítilny - h) větrací otvory; [ ] 26

27 Úvazky V dnešní době už si lezci nenavazují lano kolem těla, toto navázání nahradily lezecké úvazky, které zajistily podstatně vyšší bezpečnost při lezeckých aktivitách (Baláš, Strejcová a Vomáčko, 2008). Úvazek, používaný v horolezectví, je typ postroje skládající se z pevných popruhů sešitých nitěmi o hodně vysoké pevnosti. Jeho hlavní předností je bezpečné spojení lezce s jistícím lanem. Dle Boštíkové (2004) i Neumana (1999) můžeme úvazky rozdělit do několika skupin: Sedací úvazky, které jsou tvořeny ze dvou neoddělitelných částí - nohavic a bederního pásu. Sedací úvazky následně můžeme rozdělit na úvazky s pevnými nohavicemi a na úvazky se stavitelnými nohavicemi. Pokud se úvazky často půjčují a mění lezce, tak se doporučuje zvolit sedací úvazky se stavitelnými nohavicemi. Kombinované úvazky jsou složeny ze sedacího a prsního úvazku. Tento druh úvazku i následný postup navázání na lano je potřeba provádět při všech cvičeních, kde může dojít k zachycování pádů při různém druhu seskoků atp. (Neuman, 1999). Celotělové úvazky se doporučují hlavně pro lezení dětí i pro lezení v horách, a také pro cvičení na překážkových drahách. Úvazek tohoto typu umožňuje navázat spojení hrudi, ramen, zad a kyčlí do jednoho bodu, a díky tomu dochází k lepší stabilitě trupu při spouštění, slaňování nebo ve visu. Prsní úvazek se vyrábí v univerzální velikosti, kterou si musíme velmi přesně nastavit. Nesmí být moc volný ani těsný. Jeho správné nastavení provedeme dříve, než začneme provádět lanové aktivity (Boštíková, 2004). Jako minimální nosnost úvazků se uvádí 15 kn. Tato hodnota je naprosto dostačující i při několikanásobném pádovém zatížení jaké je běžné u lezení na lanových překážkách (Schubert, 2010). 27

28 Obrázek 8: Sedací úvazek; [ ] 2. Význam lanových aktivit a jejich využití 2.1 Význam lanových aktivit Podle Neumana (2000), jsou lanové aktivity specifickým výchovným prostředkem, jejichž působení na člověka lze shrnout takto: - Zvyšují uvědomování sebe samého. - Rozvíjejí sebedůvěru. - Rozvíjejí vůdcovské schopnosti. - Zlepšují komunikační dovednosti a týmovou spolupráci. - Zvyšují důvěru. - Zlepšují dovednosti v rozhodování i v řešení konfliktů. - Poskytují zábavný a radostný přístup ke cvičení. - Kladně působí na skupinovou soudržnost. - Rozvíjejí individuální odpovědnost. 28

29 - Zvyšují tělesnou zdatnost. - Přispívají k dobrému pocitu ze splnění úkolů a překonání výzvy. - Zlepšují schopnost posuzovat procesy ve skupině (ohodnotit působení pozitivního i negativního chování). Ze své vlastní praxe můžu potvrdit, že při provádění pravidelných lanových aktivit jsem dosáhl zvýšení tělesné zdatnosti, a také jsem se naučil více důvěřovat lidem, kteří se mi snaží pomoci. 2.2 Využití lanových aktivit Největší potenciál využití lanových aktivity v současnosti vidím v oblasti tělovýchovy a sportu u dětí a mládeže. Organizace jako Skaut či letní dětské tábory atp. již v dnešní době zcela běžně využívají dostupnosti těchto volnočasových aktivit. Taktéž ve školství jako takovém je propojení lanových aktivit s tělesnou výchovou nasnadě (školy v přírodě, zážitková pedagogika). Nesmíme zapomínat na dospělé jedince, kteří si užijí lanových překážek především v lanových centrech či parcích. Nebo také při team-buildingových aktivitách v rámci outdoorových programů pořádaných firmami pro své zaměstnance. Já osobně jsem zkušenost s lanovými aktivitami získal při letním hokejovém soustředění a následně na to na školním výletě, při kterém jsme navštívili lanové centrum Březová. 3. Bezpečnost Lanové překážky jsou velmi rizikové, co se týče možnosti fyzického úrazu, a proto musíme důkladně dodržovat veškerá bezpečnostní opatření. Základní pravidlo pro dodržení bezpečnosti je použít pouze certifikovaný materiál, který nám zajistí bezpečnost při provozu na lanových překážkách. 29

30 Z hlediska bezpečnosti jsou zde kladeny vysoké nároky na organizátory, neméně také na účastníky (Hanuš a Hrkal, 1999). Nejvíce se člověk poučí, když zažije událost spojenou s bolestí. Proto si lidé velmi dobře tyto události pamatují. Čím více bolesti, tím déle. Příčina bolesti se uloží do paměti, a protože se člověk snaží bolesti vyhýbat, tak se snaží zabránit jejich příčinám (Schubert, 2002). Při provádění lanových aktivit jsem se doposud nikdy s fyzickým úrazem nesetkal, jelikož jsem se vždy snažil dodržovat veškeré bezpečnostní předpisy a snažil jsem se důkladně soustředit na překonání dané překážky. Možná i proto doporučuji účastníkům lanových aktivit, aby nepodceňovali i ty nejjednodušší překážky, i když se zdá, že nehrozí žádné nebezpečí 3.1 Vedoucí lanového programu Vedoucí musí mít velké zkušenosti s aktivitami na lanových překážkách. Měl by mít kurz zaměřený na metodiku stavby a provozování lanových překážek. Musí znát veškerý materiál, se kterým se při lanových aktivitách můžeme setkat, plus jeho správné použití. Dále by měl znát místa na lanových překážkách s nejčastějším výskytem úrazu, aby jim mohl předcházet, a rychle a bezpečně provézt záchranu účastníka na kterékoli aktivitě, a zároveň byl schopen si udržet přehled o výskytu účastníků na jednotlivých překážkách (Hanuš a Hrkal, 1999). 3.2 Dohlížející organizátoři Dohlíží na jednu nebo více překážek s jednou nebo více skupinami účastníků. Měli by absolvovat výcvik, ve kterém budou prověřeni ze znalosti jištění, a kde se připraví na možné nebezpečné situace na lanových překážkách. Musí znát způsob možné záchrany v případě, kdy není k dispozici rychlá pomoc vedoucího (Hanuš a Hrkal, 1999). 30

31 3.3 Zdravotník Musí být součástí realizačního týmu. Musí splňovat určitou odbornou kvalifikaci a musí mít materiální vybavení, které potřebuje pro zajištění první pomoci v případě zranění účastníka (Hanuš a Hrkal, 1999). 3.4 Oblečení Lezec by měl mít oblečení, ve kterém se cítí pohodlně a nesmí mu bránit v pohybu. Oblečení by mělo zabránit přímému kontaktu pokožky s lanem. Obuv se doporučuje plná. Lezci by při lanových aktivitách na sobě neměli mí žádné náramky, řetízky, hodinky, dlouhé vlasy by měly být sepnuty a veškeré věci z kapes vyprázdněny - to vše jako prevence případných zranění (Hrkal a Hanuš, 1999). 3.5 Jištění Jištění na nízkých lanových překážkách Při aktivitách na nízkých lanových překážkách není nutné použít pro zajištění lezce lezeckého vybavení. Lezci jsou jištěni ostatními účastníky programu. Jištění na vysokých lanových překážkách Lezci na vysokých lanových překážkách se jistí obdobným způsobem jako na umělých stěnách či skalách, přes horní vratný bod. Pro zvýšení bezpečnosti používáme vždy zdvojené horní jistící lano. Použití celotělového úvazku a helmy pro snížení rizika úrazu je také nezbytné. Jistič musí neustále pozorovat lezce a být ve střehu. Pro zvýšení bezpečnosti jistícího řetězce je zapojen další pojistný jistič. 31

32 3.6 Zdroje rizikových situací Bezpečnost je v lanovém centru velice důležitá. Tím máme na mysli hlavně bezpečnost účastníků na jednotlivých programech. Jedná se především o tyto dva druhy nebezpečí: subjektivní a objektivní. Objektivní nebezpečí Objektivní nebezpečí nezávisí na pozornosti lezce, ani na jeho šikovnosti, vznik tohoto druhu nebezpečí nemůže jedinec bezprostředně ovlivnit. Jedná se o podcenění, selhání, případně absenci některého z prvků (např. materiál) sloužících pro bezpečný pohyb po konstrukcích, kde hrozí pád z velké výšky. Takovému nebezpečí se samozřejmě lanové centrum snaží zcela zabránit. Subjektivní nebezpečí Subjektivní nebezpečí už může ovlivnit samotný lezec, ten také může vznik a zánik tohoto nebezpečí ovlivnit. Díky nepozornosti a malé zkušenosti, nedůvěře, strachu, únavě, fyzické kondici nebo přehnanému riskování může dojít ke vzniku tohoto nebezpečí. Každý lezec vnímá subjektivního nebezpečí jinak. Při překročení této hranice nebezpečí se lezec ocitá ve stresu, který souvisí s jakoukoliv výrazně působící zátěží jak psychickou, tak i fyzickou. Podle J. Řezáče (1998) se za stresující podmínky mohou považovat takové, které už přesáhli možnosti jedince adaptovat se na ně. Hlavní cíl instruktorů je, aby se účastník zdržoval ve fázi počáteční, tzv. eustresu, díky kterému vzniká takzvaně pozitivní zátěž, která do určité míry jedince stimuluje a povzbuzuje k vyššímu psychickému nebo fyzickému výkonu. Jestliže dojde u lezce k překročení této meze, tak se může dostat do tzv. distresu, který by mohl přivodit riziko vytvoření negativní psychické újmy. Jestliže by se naopak k hranici eustresu lezec ani nepřiblížil, mohl by nastat opačný efekt, který vyvolá nezájem až apatii vzhledem k danému programu. Proto se se označuje vnímání určité míry subjektivního nebezpečí při programech za pozitivní. 32

33 4. Metodika stavby překážek Na tomto metodické pokynu se shodují nejvýznamnější autoři jako Hanuš a Hrkal (1999) a Neuman (1999). Při vázání lanových překážek se musí dodržovat celá řada pravidel a postupů. Stavba lanových překážek vyžaduje znalost vázání uzlů a jejich aplikace. Dalším předpokladem je zvolení správného místa pro lanové aktivity. Vhodný je vysoký, čistý les s měkkou jehličnatou podložkou, bez kamenů a pařezů. Vždy je potřeba mít předem všechno promyšlené, aby při stavbě samotných lanových překážek nevznikl žádný problém (Neuman, 1999; Hanuš a Hrkal, 1999). Výše uvedené metodické pokyny je dle mého názoru třeba dodržet a nebrat na lehkou váhu něco tak zjevného, jelikož i sebemenší chyba při stavbě překážek může následně ohrozit bezpečí účastníků. 5. Druhy lanových překážek Do mé práce jsem vybral tyto druhy překážek: pevná kladina, volná kladina, stoupání, houpačka a manévry. Uvedené druhy překážek jsem zvolil, jelikož mám zkušenost se samotným stavěním, a také pro jednoduchost provedení stavby. Ze zkušenosti mohu začátečníkům doporučit pro stavbu jejich první lanové překážky právě některou z jednodušších překážek (je to vhodnější jak pro samotnou stavbu překážky, tak následně pro její překonání). 33

34 5.1 Manévry Tento druh překážky bych doporučil začínajícím a nezkušeným lezcům pro věkovou kategorii dětí i dospělých, v provedení nízké lanové překážky. Stavba v provedení vysoké lanové překážky je již mnohem náročnějším úkonem, jež vyžaduje již více zkušeností, což mohu demonstrovat z vlastní zkušenosti. Mezi dvěma stromy jsou natažena nad sebou dvě lana. Spodní lano se používá pro chůzi a horní, které je zhruba 1,8 metrů nad spodním lanem, slouží pro přidržování (Hanuš a Hrkal, 1999). Materiál potřebný pro stavbu v provedení nízké lanové překážky: Tato překážka se skládá za pomoci dvou lan a potřeb na vypínání lana. Stavba Nejprve spodní lano uvážeme zhruba půl metru nad zemí. Poté horní lano vážeme a vypneme podle výšky lezců, kteří budou tuto překážku překonávat (Hanuš a Hrkal, 1999). Čas na přípravu je 30 minut. Čas na překonání je 30 minut. Materiál potřebný pro stavbu v provedení vysoké lanové překážky: Tato překážka se skládá za pomoci čtyř lan, dvou sedacích úvazků, dvou zámkových karabin s pojistkou, jistící osmy, dvou přileb a potřeb pro vypínání lana (Hanuš a Hrkal, 1999). Stavba U vysokých lanových překážek vážeme ještě navíc jedno pomocné lano půl metru nad horním lanem. Na toto lano se uchytí karabina se zámkem a přes ni se vede jistící lano, které je na jedné straně provlečeno sedacím úvazkem lezce 34

35 a druhý konec lana se provleče jistící osmou, pomocí které druhý účastník jistí lezce ze země (Hanuš a Hrkal, 1999). Čas na přípravu je 45 minut. Čas na překonání je 40 minut. Překonávání překážky Lezec nastoupí na překážku, uchytí se horního lana a pomocí přesouvání nohou a rukou se snaží dostat na druhou stranu. Je nutné, aby pohyby byly plynulé, aby následně nedošlo k rozhoupání a případnému pádu z překážky (Hanuš a Hrkal, 1999). Bezpečnost Hanuš a Hrkal (1999) opět doporučují tentýž postup jako u předchozích popsaných typů lanových překážek a sice: u nízkých překážek stojí pokaždé aspoň jeden účastník na jedné straně a provádí jištění lezce případným chycením do náruče, zároveň se lezec před zahájením musí navázat na lano, kterým je následně po celou dobu aktivity jištěn. Obrázek 13: Manévry; Autor: Mgr. Radek Hanuš, [ ] 35

36 Na tomto místě bych rád uvedl, že pro mne osobně je tento druh překážky (z výše uvedených) nejjednodušší co se týče stavby a dostupnosti materiálu. Při samotném překonání mně dělalo problém a to zejména udržet lano v klidu. Pro pokoření této překážky jsem potřeboval více pokusů. Proto bych doporučil tuto překážku nepodcenit a pečlivě se při zdolávání soustředit. U následujících druhů překážek bych rád upozornil na fakt, že pro stavbu těchto překážek potřebujeme dřevěnou kladinu. Z tohoto důvodu je vhodné, abychom samotnou realizaci stavby překážky prováděli ve více lidech. 5.2 Pevná kladina Mezi dva stromy se na pevno uváže dřevěná kláda, na které lezci mohou provádět nejrůznější akrobatické a gymnastické prvky (Hanuš a Hrkal, 1999). Materiál potřebný pro stavbu v provedení nízké lanové překážky: Potřebujeme jedno lano nebo dvě dlouhé ploché smyčky. Stavba Kladinu uvážeme ke stromu pomocí lodní smyčky. Čas na přípravu je 15 minut. Čas na překonání je 20 minut. Materiál potřebný pro stavbu v provedení vysoké lanové překážky: Potřebujeme dvě dlouhé ploché smyčky a jedno lano, kterým se uváže kladina. Pro jištění lezce jsou potřeba dvě lana, dva sedací úvazky, dvě zámkové karabiny s pojistkou, jistící osma, dvě ochranné helmy podle druhu překážky budeme potřebovat pomůcky pro nástup na vysokou překážku překážku (Hanuš a Hrkal, 1999). 36

37 Stavba Kladinu uvážeme ke stromu pomocí lodní smyčky. Přibližně 2,5 metru nad kladinou upevníme fixní jistící lano, na které přichytíme karabinu, přes kterou protáhneme jistící lano. Jedním koncem je jistící lano provlečeno sedacím úvazkem a lezce a druhým koncem provádíme jištění lezce přes jistící osmu ze země (Hanuš a Hrkal, 1999). Čas na přípravu je 25 minut. Čas na překonání je 30 minut. Překonávání překážky Překonání překážky se jeví velmi jednoduše. Lezec začíná na jedné straně klády a pomocí chůze, při které si může překážku ztížit pomocí provádění různých prvků na kladině jako je například dřep, stoj na jedné noze, a je jeho úkol dostat se na druhou stranu kladiny. Obtížnost je také ovlivněna průměrem kladiny, přičemž čím větší je průměr, tím je překonání překážky snadnější (Hanuš a Hrkal, 1999). Bezpečnost U nízkých překážek musí z každé strany stát vždy jeden pomocník, který v případě pádu lezce zasahuje a chytá ho pokud možno do náruče. U vysokých překážek se musí lezec ještě před nástupem na překážku navázat k lanu, pomocí kterého je po celou dobu jištěn druhým člověkem (Hanuš a Hrkal, 1999). 37

38 Obrázek 9: Pevná kladina; Autor: Mgr. Radek Hanuš, [ ] Tento druh překážky bych doporučil začínajícím a nezkušeným lezcům ve věkové kategorii dětí i dospělých. Náročnost na materiál je malá a samotné sestavení není obtížné. Stavba i dokončení této překážky pro mne nebyly nijak náročné. 5.3 Volná kladina U dvou stromů naproti sobě jsou přichyceny smyčky, do kterých je položena kláda, která má funkci kladiny pro nejrůznější akrobatické a gymnastické prvky (Hanuš a Hrkal, 1999). Materiál potřebný pro stavbu v provedení nízké lanové překážky: Potřebujeme pouze dvě dlouhé a ploché smyčky. Stavba Ploché smyčky uvážeme ke stromům za pomocí lodní smyčky a volné konce propojíme spojkou. Oka, která nám vznikla, poslouží pro vložení klády, 38

39 která musí být dostatečně dlouhá, aby oba dva koce klády přesahovaly smyčku minimálně o 30 cm (Hanuš a Hrkal, 1999). Čas na přípravu je 15 minut. Čas na překonání je 20 minut. Materiál potřebný pro stavbu v provedení vysoké lanové překážky: Potřebujeme dvě dlouhé ploché smyčky, dva sedací úvazky, dvě lana na jištění, dvě zámkové karabiny s pojistkou, jistící osmu, dvě přilby a pomůcky pro nástup na vysoké překážky (Hanuš a Hrkal, 1999). Stavba Ploché smyčky uvážeme ke stromům za pomocí lodní smyčky a volné konce propojíme spojkou. Do vytvořených ok položíme kládu, která musí být dostatečně dlouhá, aby oba dva konce klády přesahovaly smyčku minimálně o 30 cm. Přibližně 2,5 metrů nad kladinou upevníme fixní jistící lano, přichytíme na něj karabinu a přes ni vedeme jistící lano. Konec lana je provlečen sedacím úvazkem lezce a druhým koncem provádíme jištění lezce přes jistící osmu ze země (Hanuš a Hrkal, 1999). Překonávání překážky Překonání překážky není moc složité. Lezec začíná na jedné straně klády a pomocí chůze, při které si může překážku ztížit pomocí provádění různých prvků na kladině jako je například dřep, stoj na jedné noze, a je jeho úkolem dostat se na druhou stranu kladiny. Obtížnost je také ovlivněna průměrem kladiny, čím větší je průměr, tím je překonání překážky snadnější (Hanuš a Hrkal, 1999). Bezpečnost Z hlediska bezpečnosti se všemu děje stejně jako u zásad bezpečnosti pohybu na kladině pevné. 39

40 Obrázek 10: Volná kladka; Autor: Mgr. Radek Hanuš, [ ] 5.4 Stoupání Tato překážka je sestavena pomocí volně zavěšené klády mezi dva stromy. Druhý konec klády je volně položen na zemi. Cílem této překážky je dostat se za pomocí lana k druhému konci klády. Jedná se o nízkou lanovou překážku (Hanuš a Hrkal, 1999). Materiál potřebný pro stavbu Na vytvoření této překážky je potřeba pouze dvou lan. Stavba Lano si naměříme na půl a přesně uprostřed uděláme lodní smyčku, do které se umístí jeden konec klády. Oba konce lana uchytíme ke stromům za pomocí lodní smyčky tak, aby konec klády visel ve vzduchu. Pomocné lano, které slouží lezci při výstupu, upevníme na jeden ze stromů asi do výšky 4 metry (Hanuš a Hrkal, 1999). Čas na přípravu je 15 minut. Čas na překonání je 20 minut. 40

41 Překonávání překážky Lezec začíná na konci klády umístěné na zemi a postupuje nahoru k zavěšenému konci. Tuto překážku můžeme lezci ztížit pomocí snížení uchycení pomocného lana. Dále náročnost ovlivňuje průměr klády, čím větší průměr, tím je překonání překážky jednodušší. (Hanuš a Hrkal, 1999) Bezpečnost Jelikož se jedná o nízkou lanovou překážku, tak je lezec jištěn pomocí dalších účastníků. Minimálně jeden musí stát na jedné straně překážky, a při pádu lezce se ho snaží chytat do náruče (Hanuš a Hrkal, 1999). Obrázek 11: Stoupání; Autor: Mgr. Radek Hanuš, [ ] 5.5 Houpačka Tato překážka je vytvořena pomocí dvou klád. Ke spodní kládě je uchycena vrchní kláda, která vytváří houpačku. Cílem této překážky je přejít z jedné strany na druhou (Hanuš a Hrkal, 1999). Materiál potřebný pro stavbu K sestavení této překážky je potřeba pouze tří smyček. 41