PORTUGALSKO PORTUGALSKO PORTUGALSKO VELKÝ PRŮVODCE VELKÝ PRŮVODCE NATIONAL GEOGRAPHIC

Transkript

1 PORTUGALSKO Senzační fotografie, vynikající mapy a bezchybný doprovodný text. San Francisco Chronicle Dokonalá pečlivost, jakou očekáváte od známé zavedené značky, a množství spolupracovníků. The Times (Londýn) Heslem je kvalita. Newsday Vchod Křížová chodba Hrobka Vasco da Gamy Jížní portál Hrobky Manuela I. a Dony Marie Podrobné popisy míst a související informace Zajímavé postřehy z historie, kultury a současného života Více než 180 barevných fotografií 14 podrobných barevných map Mapy pro pěší a motoristické trasy Speciálně vytvořené nákresy plánů a památek Jasná a srozumitelná struktura Kompletní turistické informace o hotelech, restauracích, možnostech nakupování a zábavy Bezplatná telefonní linka: Computer Press, a. s. Holandská Brno Objednávejte na: distribuce@cpress.cz ISBN PRODEJNÍ KÓD: KC0094 PORTUGALSKO MOSTEIRO DOS JERÓNIMOS VELKÝ PRŮVODCE NATIONAL GEOGRAPHIC VELKÝ PRŮVODCE NATIONAL GEOGRAPHIC VELKÝ PRŮVODCE PORTUGALSKO

2 Pohádkový ostrov Madeira je portugalským skleníkem různých subtropických rostlin a současně významnou turistickou destinací, oblíbenou po celý rok. Jedinečná nabídka ostrova potěší zejména pěší turisty a vášnivé zahradníky, ale kdo trpí závratěmi, neměl by na strmých útesech chodit až na okraj. Madeira 219 Úvod a mapa Funchal Západní Madeira Východní Madeira Zajímavost: rostlinstvo Porto Santo a další malé ostrovy 230 Hotely a restaurace 255 Strelície neboli rajský ptáček patří k neobyčejným rostlinám Madeiry.

3 220 MADEIRA Před svahy u Porto Moniz, které se zvedají z mořské hladiny, stojí osamělé útesy a skály z černé lávy. Madeira DÍKY MÍRUMILOVNÉMU PODNEBÍ SE STROHÝ VULKANICKÝ OSTROV MA - deira změnil v jednu rozlehlou a věčnězelenou zahradu stal se botanickou klenotnicí, jejíž přírodní krásy a kouzelné výhledy obdivují cestovatelé již od jejího objevení v 15. století. Madeira je jedním z nejúchvatnějších míst v Portugalsku. Leží ve východním Atlantiku a do Maroka je z ní fakticky blíže než do samotného Portugalska. Díky této jižní poloze má teplé, subtropické podnebí a jako turistická destinace je proto oblíbená celoročně. Tvoří vrcholek podmořského hřbetu a je součástí souostroví, které se také jmenuje Madeira pod ně patří ostrovy Porto Santo, Ilhas Desertas a Ilhas Selvagens. Madeira je z těchto ostrovů největší a má plochu 740 km 2 a zhruba obyvatel. Porto Santo objevili portugalští mořeplavci z celého souostroví jako první. Roku 1418 našli na tomto malém kousku země útočiště João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira, kteří během expedice k západoafrickým břehům ztratili kurz plavby. Vrátili se sem o dva roky později a objevili hlavní ostrov, který podle hustých lesů pokřtili jako Ilha Madeira, zalesněný ostrov. Rozsáhlé lesy osadníci následně vypálili a získali tak půdu k hospodaření; popel a vulkanické podloží se staly vynikající půdou pro pěstování vinné révy a cukrové třtiny. Byli sem přivezeni také otroci, kteří pracovali na terénních úpravách strmých svahů a na výstavbě rozsáhlé sítě zavlažovacích kanálů slavných levadas. Hlavní město Funchal brzy vyrostlo ve významný přístav, který byl schopný přijímat i zaoceánské lodě. V 17. století se na Madeiře přestal pěstovat cukr a nahradila jej produkce vína tehdy založený obor zde vzkvétá dodnes. Zdejší víno je jedinečné především díky dlouhému vyzrávání za poměrně vysoké teploty; postup byl objeven náhodou, když na jedné zámořské plavbě námořníci zjistili, že alkoholizované

4 MADEIRA 221 víno v sudech, které je prý mělo pomáhat chránit před kurdějemi, se po cestě nejenže nezkazilo, ale získalo plnější chuť. Mírné podnebí začalo v 19. století lákat na ostrov stále vyšší počet bohatých návštěvníků zejména to byli zámožní Britové, kteří se zde zastavovali během cesty do anglických kolonií nebo zpět. Přesně pro jejich potřeby byl ve Funchalu otevřen roku 1891 proslulý Reid s Hotel. Britští návštěvníci přivezli na ostrov také vyšívání a výrobu proutěného nábytku. Turistika je dodnes hlavním zdrojem příjmů Madeiry, i když v současné době se již ostrov snaží změnit svou někdejší honosnou, až snobskou pověst a přitáhnout mladší, aktivnější klientelu. Madeira je proto známá i rozsáhlou nabídkou pěší turistiky, kterou je možné provozovat v hustě zarostlých kopcích podél levadas; oblibu si získávají také moderní adrenalinové sporty jako hloubkové potápění s přístrojem (scuba diving), slaňování (rappeling) a canyoning. Pokud vám v tomto výčtu něco chybí, je to pláž tu ale najdeme až na druhém ostrově Porto Santo. Od vstupu Portugalska do Evropské unie roku 1986 využívá Madeira velké finanční investice, které jdou do zlepšování její infrastruktury, budování nových silnic, tunelů, letištních zařízení a hotelů. Navzdory těmto změnám zůstávají ale ostrovy nadále spojené s přírodou: hojnost čerstvého ovoce, zeleniny a mořských ryb se postará o nezapomenutelné kulinářské zážitky, a kalendář nabitý různými svátky a kulturními festivaly je potěchou ducha. Téměř dvě třetiny tohoto ostrova s výraznou horskou scenérií a barevnou flórou je přitom chráněn jako přírodní rezervace.

5 222 MADEIRA Funchal A 221 B2 Informace pro návštěvníky B Avenida Arriaga 16 C Funchal HLAVNÍ MĚSTO OSTROVA MÁ NÁDHERNÉ PROSTŘEDÍ: je zasazeno do obrovského přírodního amfiteátru kopců a hor, pod nimiž se třpytí barevné lodě v zátoce. Hory, které jsou často zahaleny v mracích, chrání město před severovýchodními větry a to je díky nim nejteplejším místem ostrova. Museu de Arte Sacra B Rua do Bispo 21 C D Zavřeno přes poledne a Po Z Kolorit města Funchalu dotváří jeho typický symbol černobíle dlážděné chodníky. Město Funchal, kde žije zhruba třetina obyvatel celé Madeiry, pojmenovali jeho první kolonizátoři podle divokého fenyklu (funcho). Dnes se mu díky elegantní architektuře, živým kavárnám a půvabným obchůdkům někdy říká malý Lisabon a jeho klikaté uličky jsou provoněny bujnou vegetací. U starého města leží přístav, zatímco většina hotelů je postavena v nové, moderní čtvrti, která bývá nazývána město turistů a která leží na pobřeží směrem na západ. Prohlídku města zahájíme na hlavním náměstí, Praça do Município. Okolo chodníků dlážděných výraznou kombinací černého a bílého čediče stojí několik významných budov: je zde radnice, Câmara Municipal nádherný měšťanský dům z 18. století, postavený původně pro hraběte z Carvalhal, a na jižní straně náměstí bývalý biskupský palác s půvabnou arkádovou galerií, ve kterém je dnes Museu de Arte Sacra. Zde se po velkém schodišti dostaneme k výstavě nádherných soch, stříbrného nádobí a zlatem vyšívaných ornátů, které byly shromážděny z kostelů na ostrově. Podívejte se na velice krásný procesní kříž, jejž katedrále ve Funchalu věnoval král Emanuel I. Ve druhém podlaží najdeme kromě děl domácích autorů také v Portugalsku nejlepší sbírku maleb od vlámských mistrů 15. a 16. století; podívejte se na Sv. Máří Magdalenu od Jana Provosta. Na severní straně náměstí leží kostel Igreja do Colégio (Praça do Município, tel , zavřeno přes poledne), který v 17. století postavili jezuité. Vydáme-li se z náměstí jižním směrem, přijdeme k impozantní katedrále, Sé, která byla dokončena roku 1514 jako první zámořská portugalská katedrála.

6 FUNCHAL 223 Kromě zvonice obložené azulejos je její exteriér poměrně strohý, ale zato v interiéru najdeme složitě vyřezávané, slonovinou vykládané dřevěné stropy a zdobené lavice na kůru. Hlavní funchalská ulice Avenida Arriaga vede od katedrály na západ k parku na pobřeží, Jardim de Santa Catarina. Po cestě nás zaujme budova místních úřadů Palácio do Governo Regional, památník João Gonçalvese Zarca a Palácio de São Lourenço pevnost z 18. století, kterou armáda dodnes používá. Naproti pevnosti leží turistická kancelář a vinný sklep, Adegas de São Francisco. Tato budova byla původně františkánským klášterem a dnes jsou v ní kanceláře jedné z velkých vinařských společností na Madeiře. Můžeme zde absolvovat z celého ostrova snad nejpůsobivější vinařskou exkurzi, při které na-vštívíme sklepy, bednářskou dílnu i ohřívárny pro dozrávání vína a nakonec samozřejmě ochutnáme zdejší sladký nektar. V této části centra je také Photografia Museu Vicentes, které leží na místě nejstaršího fotografického studia v Portugalsku již v 50. letech 19. století je založil Vicente Gomes da Silva a ve kterém je zajímavá výstava starého fotografického vybavení a prvních fotografií obyvatel Madeiry, zdejších svátků i krajiny. Ve starém městě, Vila Velha, si určitě dopřejte procházku po dlážděných uličkách se spoustou restaurací, kaváren, hudebních barů fado a řemeslných obchodů. Nejzajímavější je zde obrovské tržiště Mercado dos Lavradores (Rua Dr. Fernão Ormela, zavřeno So odpol. Ne), kde místní nabízejí pestrobarevnou ostrovní produkci, od pohádkových květin až po čerstvé ryby nebo ovoce a zeleninu. Kousek odtud je konečná stanice lanovky, Teleférico, která vede na kopec do městečka Monte (viz str. 226). Návštěva města by nebyla úplná, kdybychom opomenuli půvabnou Jardim Botânico (Quinta do Bom Sucesso, Caminho do Meio, tel , ). Na terasách nad údolím zde roste neuvěřitelně pestré rostlinstvo, mezi kterým nechybí exotické druhy jako orchideje, lilie a strelície. Adegas de São Francisco B Avenida Arriaga 28 C D Zavřeno So odpol. Ne; prohlídky Po Pá 10:30, 15:30 a So 11:00 Z Photografia Museu Vicentes B Rua da Carreira 43 C D Zavřeno přes poledne, Ne a ve svátky Z Vrchol Portela, který leží na sever od Funchalu, nabízí ze svých 662 m výšky okouzlující výhledy na celý ostrov, mimo jiné na Porto da Cruz.

7 224 MADEIRA Půvabná Câmara de Lobos byla pojmenována podle kdysi hojných tuleňů (lobos marinhos). Západní Madeira ÚCHVATNÉ ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ MADEIRY TVOŘÍ JEDNA z malých vesniček, které se zvedají od moře ke strmým útesům po úpravných terasách. Ve vnitrozemí nás pak čekají výhledy do širokého okolí. Západní Madeira A Mapa str. 221 Informace pro návštěvníky B Vila do Porto Moniz C Museu Etnográfico da Madeira B Rua de São Francisco 24, Ribeira Brava C D Zavřeno přes poledne, Po a ve svátky Z První zastávkou na cestě po pobřežní dálnici z Funchalu je neobyčejná rybářská vesnice Câmara de Lobos, známá svými barevně pomalovanými rybářskými loděmi. Rybáři zde loví ryby tkaničnice (espada), z nichž se připravuje místní specialita. Tyto na pohled ošklivé ryby vyplouvají z hlubin jen v noci, kvůli potravě, a proto i rybáři vyrážejí na lov až večer. Hned za Câmara de Lobos nás čeká jedno nejpůsobivějších míst na ostrově: mys Cabo Girão. Druhý nejvyšší mořský útes v Evropě (prvenství si drží Norsko) se tyčí do výšky 580 m nad hladinou moře. Je neuvěřitelné, že i do tohoto vysokého srázu jsou zasekány terasovité vinice další důkaz pracovitosti místních farmářů. Oblíbenou zastávkou je také přímořské letovisko Ribeira Brava, kam z Funchalu musíme projet po 32 km dlouhé klikaté silnici. Místo leží při okraji údolí se strmými srázy a jeho název divoká řeka připomíná prudké přívaly vody, které se valí z hor v zimních měsících. V poměrně velkém městě najdeme farní kostel z 15. století, rybářský přístav a poučné Museu Etnográfico da Madeira, které dává nahlédnout do života na Madeiře v průběhu staletí rybolovu, tkaní a výroby vína. Za nejslunečnější místo jižního pobřeží bývá označováno Ponta do Sol, které je 4 km západně od Ribeira Brava. Tento sluneční mys je nedotčená vesnice nad hlubokou roklí, jejíž dlážděné ulič-

8 225 ky vedou vzhůru k neobvyklému kostelu. A rozhodně nesmíte vynechat procházku kolem přístavu při západu slunce. Nejzápadnější bod Madeiry Ponta do Pargo nabízí pohádkové výhledy na moře. Od východního pobřeží Severní Ameriky nás zde dělí několik tisíc kilometrů Atlantského oceánu. Stejně jako je Câmara de Lobos známá lovem tkaničnic (espada), v Ponta do Pargo se loví zlak nachový neboli koryfena, pargo. Kousek od nejzápadnějšího bodu ostrova najdeme i jeho nejsevernější místo Porto Moniz. Zde nalezneme skupinu skalních zátok, k nimž se přicházejí vyčerpaní turisté osvěžit koupáním nohou v moři a mohou přitom pozorovat vlny oceánu, které se lámou nad severním pobřežím. Pro prozaičtější návštěvníky je zde několik kaváren, restaurací a hotel. Porto Moniz má jeden z mála chráněných přístavů na severním pobřeží a kdysi bylo důležitým střediskem lovu velryb. Severní cesta, která spojuje Porto Moniz se São Vicente vzdáleným 19 km na východ, je považována za jednu z nejkrásnějších pobřežních silnic v Evropě: výstavba tohoto zázraku techniky, který se vine těsně kolem skalnatých srázů, trvala 16 let. Jet se po ní dá jen od východu k západu; v opačném směru vede přes několik tunelů a projíždí i přes několik vodopádů (místní vám ochotně poradí, že prý si tady můžete zadarmo umýt auto). Nejvýznamnějším městem severního pobřeží je São Vicente, nablýskaná zemědělská křižovatka se spoustou zařízení pro turisty. Procházka po pěší zóně s dlážděnými uličkami, kavárnami a domy, jejichž fasády přetékají květinami, je velmi příjemná. Pokud hledáte trochu víc dobrodružství, podívejte se kousek na jih, do spletitého jeskynního systému Grutas de São Vicente. Délka jeskyní je asi 1 km a můžete si je prohlédnout s průvodcem; ve vulkanických neboli lávových chodbách se nacházejí lávová jezírka a vulkanické stalaktity. Města São Vicente na severním a Ribeira Brava na jižním pobřeží spojuje strmá silnice 104, která prochází přes sedlo Boca da Encumeada. Na toto místo, které má výšku m a které nabízí výhledy do daleka na sever k São Vicente a na jih do údolí Serra de Água, je nejlépe přijet hned ráno, protože přes den bývá výhled zahalen mraky. Máte-li strach z výšek, můžete pod průsmykem projet v tunelu. Pod silnicí vede kanál Levada do Norte o délce 60 km, který zásobuje vodou údolí pod námi. Z pohledu ze strmého útesu Cabo Girão směrem na východ k Funchalu se nám snadno zatočí hlava. Grutas de São Vicente A 221 B2 B Sítio do Pé do Passo, São Vicente C Z

9 226 MADEIRA Východní Madeira VÝCHODNÍ MADEIRA NÁM MÁ HODNĚ CO NABÍDNOUT od jízdy po neobvyklých saních v Monte až po výjimečné botanické zahrady a přitažlivá rybářská města Caniçal a Machico. Díky spolehlivým řidičům zažijeme na neobvyklých saních v Monte dávku napětí bez rizika. Východní Madeira A Mapa str. 221 Informace pro návštěvníky B Forte Nossa Senhora do Amparo C Quinta do Palheiro Ferreiro (Blandyho zahrady) A 221 B2 B Palheiro Ferreiro, Monte C D Zavřeno odpol., So Ne a ve svátky Z Oblíbeným cílem výletů z Funchalu je po celý rok horská vesnice Monte, která leží vysoko nad jeho severovýchodním okrajem. V 19. století bylo módou sjíždět z Monte do Funchalu na zvláštních proutěných saních. Tento vtipný dopravní prostředek se používá dodnes dva turisté se usadí do saní, které až dolů řídí dvojice mužů s řídítky. Druhým, modernějším prostředkem je lanovka, Teleférico da Madeira, která jezdí do Monte z funchalského starého města, Vila Velha (Caminho das Babosas 8, Monte, tel , ). Monte leží ve výšce 600 m a je obklopeno bujnou vegetací. Nejzajímavějším místem je kostel Nossa Senhora do Monte se dvěma věžičkami, barokním štítem v průčelí a bílou fasádou s detaily z černého čediče, který je postaven na malém pahorku přímo uprostřed města. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna sem přicházejí zástupy poutníků a 74 schodů zdolávají po kolenou. Uvnitř se nachází železná hrobka posledního rakouského císaře Karla I., který sem přišel do exilu v roce 1921, pobýval v hotelu Quinta do Monte a o rok později zde i zemřel. Jen kousek pěšky odtud jsou dvě půvabné zahrady, jako stvořené k odpolední procházce: Jardim do Monte s bujnými kapradinami a kvetoucími rostlinami (otevřena denně) a Jardim Tropical Monte Palace (Caminho do Monte 174, tel , zavřeno Ne, ), ve které na ploše 7 ha najdeme množství soch, jezírek, mostů, a dále především orientální zahrady a typickou subtropickou flóru. Jen 8 km východně od Funchalu leží slavná Quinta do Palheiro Ferreiro, známá také jako Blandyho zahrady. Celé generace rodiny Blandyových zde pečovaly o množství botanických pokladů z celého světa; dnes v ní najdeme více než druhů a zahrada je považována za nejkrásnější na ostrově. Hned za Palheiro Ferreiro, po silnici 102 na sever, je vesnice Camacha, proslulá svými výrobky z vrbového proutí; díky vlhkým údolím ostrova není o materiál nouze. Nejlepší výběr proutěného zboží na Madeiře najdeme v Café Relógio (Largo da Achada, Camacha, tel ) na jižní straně náměstí, odkud se nám skýtá také nádherný výhled na pobřeží. Největším městem východní Madeiry je Machico při ústí stejnojmenné řeky, kde roku 1420 poprvé vstoupil na pevninu objevitel João Gonçalves Zarco; řeka odděluje staré město od rybářské čtvrti. Na hlavním náměstí najdeme pěkný kostel z 15. století s postranním

10 VÝCHODNÍ MADEIRA 227 vchodem, vybudovaným za Emanuela I. Je zde také socha jednoho ze Zarcových žáků, kterým byl pozdější guvernér Madeiry Tristão Vaz Teixeira. Při východním okraji náměstí stojí Kaple zázraků, Capela dos Milagres, kde se vždy v říjnu konají velké oslavy na památku záchrany krucifixu z původní kaple, která byla po záplavách roku 1803 smetena do moře. Kousek na sever od Machica je malý přístav Caniçal, který byl až do zákazu obchodu s velrybami roku 1981 zdejším střediskem zpracování velryb. Velrybáři lovili ručními harpunami z malých otevřených člunů a jejich práci dnes zachycuje Museu da Baleia, zřízené v budově bývalé velrybářské společnosti. Muzeum hovoří také o současné ochraně velryb okolo souostroví se pro tyto mořské savce buduje obrovská rezervace o ploše km 2. Dnes se v Caniçal nachází největší madeirská flotila na lov tuňáků a u pláží kotví pestrobarevné rybářské lodě. Na okraji města se nachází také nová zóna volného obchodu; je to průmyslový park s přístavem pro lodě s velkým ponorem a jeho úlohou je přitáhnout do oblasti nové investice. Kromě Caniçalu je již zdejší krajina neupravená a opuštěná a silnice k nejvýchodnějšímu bodu ostrova se postupně mění na rozbitou cestu. V obci Prainha najdete jedinou písčitou pláž Madeiry, ke které se od silnice dostanete po značených schodech a která je za horkých letních dnů značně přelidněná. Od parkoviště na konci silnice dojdete pěšky na ostrý mys Ponta da São Lourenço, z něhož jsou nádherné výhledy na moře a na nedaleké Ilhas Desertas. Museu da Baleia A 221 A4 B Largo da Lota, Caniçal C D Zavřeno přes poledne a Po Z Louka posetá volně kvetoucími rostlinami poblíž Camachy tvoří barevný koberec.

11 228 MADEIRA Zajímavost: rostlinstvo erla Atlantiku se chlubí dvěma Pvýjimečnými věcmi: první z nich je síť zavlažovacích kanálů, levadas, o celkové délce km a druhou bujná subtropická vegetace. Návštěvníci se mohou podél levadas procházet dlouhé kilometry a tak se dostanou i do odlehlých a jinak nedostupných míst. A po cestě mohou pozorovat změny mikroklimatu a až zázračný svět volně rostoucích skleníkových rostlin a pozoruhodných květin. Podél každého kopce a každé cesty na Madeiře najdeme záplavu květin s křiklavě sytými barvami, mezi nimiž vynikají obrovské kakosty, hortensie, červené a růžové ibišky, světle fialové kalokvěty, lilie zlatohlavé, mnohokvěty hroznaté (Kniphofia uvaria) a temně rudé nebo oranžové buganvílie. Tuto pestrou směsici doplňují kvetoucí stromy jako fialové palisandry, světle žluté magnólie, obrovské růžové kamélie a zlatožluté mimózy. Snad největší podívanou skýtají nádherné oranžové květy liliovníku tulipánokvětého nebo tulipánového stromu či lesního plamene, Spathodea campanulata (Spathodea zvonkovitá), kterou na Madeiru přivezl v 18. století kapitán James Cook. Nejznámějším endemickým druhem Madeiry je ovšem dračinec neboli dracéna (Dracaena draco), která roste ještě na Kanárských a Kapverdských ostrovech. Dnes už volně roste jen málokde, ale najdeme je v četných zahradách a parcích. Podobně jako africký baobab vypadá, jako by rostla shora dolů rovný kmen končí ve spleti silnějších a tenčích větví. Nezavlažovaným oblastem teplejšího jižního pobřeží vládnou nopály obecné, zatímco na skalnatých výběžcích roste bezpočet sukulentů se silnými listy a kvetoucí aloe. Takováto šíře a hloubka ve skladbě rostlinstva nemá obdoby snad jen s výjimkou uměle pěstovaných odrůd řezaných květin na export; z nich jsou nejdůležitější různé orchideje, anturie a strelície se špičatými květy ( papouščí květina ). Ve zdejších botanických zahradách najdeme také množství dovezených druhů, které nabízejí opět nádhernou pastvu pro oči.

12 ZAJÍMAVOST: ROSTLINSTVO 229 Ani v městském prostředí Funchalu (nahoře) nemáme k exotickým květům nikdy daleko. Pěší turisté (vlevo dole) se kochají divoce rostoucími keři, vavříny a vřesem v madeirském pohoří při Rabaçalu. Velké oblibě se na ostrově těší procházky podél zavlažovacích kanálů, levadas, protože jsou nenáročné a šumění vody v nich tu a tam přerušují zpěvy ptáků nebo šelest ještěrek, které jsou na ostrově typickými zástupci plazů. Jednou z nejzajímavějších vlastností ostrova jsou náhlé změny charakteru krajiny, díky kterým nás zde čekají úchvatné zážitky takže z ponurého, mlhavého borového lesa se najednou dostaneme do jasného, prosluněného a vždyzeleného údolí, kde přímo ze země vyrůstají banánovníky. Díky velkému převýšení vznikly na Madeiře tři výrazně odlišná rostlinná pásma: od mořské hladiny do výšky okolo 300 m se daří subtropickým rostlinám, poté ve středomořském pásmu do výšky asi 750 m roste vinná réva, obiloviny, citrusové plody, manga a jablka a nad hranicí 750 km se odedávna nacházejí lesy. Tento typ lesů, jejichž vznik se datuje až do třetihor, před 20 milióny lety, pokrýval kdysi velkou část jižní Evropy, ale doba ledová je z velké části zničila. Madeira je tak jedním z posledních míst, kde tyto lesy rostou na svém původním stanovišti a ve své původní skladbě sezamy, vavříny, mahagony, sezamy černé (Oreodaphne jetens) nebo Lyonothamnus floribundus s velmi tvrdým dřevem. Vavřínové lesy (z nichž se získává bobkový list) okolo obcí Faial, Portela a Queimadas patří mezi poslední místa, která nebyla vypálena prvními osadníky Madeiry, a dnes jsou chráněné jako přírodní rezervace. Na funchalském trhu najdeme pestrobarevnou nabídku čerstvého ovoce a zeleniny (vpravo).

13 PROVENCE & Azurové pobřeží Senzační fotografie, vynikající mapy a bezchybný doprovodný text. San Francisco Chronicle Dokonalá pečlivost, jakou očekáváte od známé zavedené značky, a množství spolupracovníků. The Times (Londýn) Heslem je kvalita. Newsday VELKÝ PRŮVODCE NATIONAL GEOGRAPHIC VELKÝ PRŮVODCE NATIONAL GEOGRAPHIC Podrobné popisy míst a související informace Zajímavé postřehy z historie, kultury a současného života Více než 140 barevných fotografií 15 podrobných barevných map Mapy pro pěší a motoristické trasy Speciálně vytvořené nákresy plánů a památek Jasná a srozumitelná struktura Kompletní turistické informace o hotelech, restauracích, možnostech nakupování a zábavy Bezplatná telefonní linka: Computer Press, a. s. Holandská Brno Objednávejte na: distribuce@cpress.cz obal Provence_final.indd 1 PROVENCE & Azurové pobřeží PROVENCE & Azurové pobřeží PALAIS DES PAPES VELKÝ PRŮVODCE ISBN PRODEJNÍ KÓD: KC :04:15

14 9 Historie a kultura Provence a Azurové pobřeží dnes Cuisine du soleil Provensálská vína Země Historie Provence Umění Marseillané bojovali během francouzské revoluce proti královským gardám

15 10 Provence a Azurové pobřeží dnes KDYŽ CHTĚJÍ V PROVENCE ZAMÍCHAT KARTY, HODÍ JE NA STŮL, ABY SE CO nejvíce promíchaly. Tento zvyk velmi dobře charakterizuje pestrost samotné Provence: sady v údolích, zasněžené vrcholky hor, zurčící řeky a hluboké, tmavé lesy. Jsou zde živě pulsující města, například Nice a Marseille, ale i ospalá středověká městečka na kopcích. Staré i nové, tradiční i moderní, přírodní i vytvořené člověkem; to vše tvoří tuto kouzelnou oblast, království různorodosti a protikladů.

16 HISTORIE A KULTURA 11 V jedné věci se však všichni shodnou. Navštivte Provence a podlehnete jejímu kouzlu i vy. Slunce, azurové nebe a úžasná přírodní scenérie vás zcela jistě uchvátí. Posaďte se na terasu kavárny Café de France v Lacostě, popíjejte aperitiv a kochejte se výhledem na stovky políček a na středověké budovy městečka Bonnieux na kopci v dálce. Na kvetoucím levandulovém poli nedaleko Buoux vás zase omámí úžasná tmavomodrá barva pupenů. Ve vesnici Ségurat v oblasti Côtes du Rhône zase můžete pozorovat místní řemeslníky, jak pečlivě omalovávají malé postavičky z terakoty. Na živelném rybím trhu v Marseille si můžete pochutnat na vynikající bujabéze (provensálské rybí polévce). V Camargue můžete pozorovat hejna plameňáků atd. Provence je slavná díky skvělému vínu, šťavnatému ovoci, bohaté zelenině, původní románské architektuře, díky přátelským lidem, zpěvnému akcentu, úžasným plážím a spoustě festivalů a slavností. To vše vysvětluje, proč každý, kdo Provence navštívil, od Římanů až po současné filmové hvězdy, byl touto oblastí uchvácen. Provensálský styl je poněkud zvláštní: je obyčejný i sofistikovaný, tradiční i elegantní, nic není ponecháno náhodě. Kamenné zdi jsou vybledlé od slunce, pestré ubrusy a povlečení se vyrábějí podle staleté tradice a místní řemeslníci vyrábějí kameninové a skleněné nádobí. I ti, kdo Provence nikdy nenavštívili, znají její krásy díky mnoha skvělým malířům. Jmenujme alespoň Matisse, Renoira, Picassa, Bonnarda, Chagalla a Cézanna, který se narodil v Aixu. Avšak malířem, jejž místní krajina ovlivnila nejvíce, je dozajista Vincent van Gogh, který se v roce 1888 usadil v Arles a během dvou let zde namaloval více než 150 obrazů. A právě tyto van Goghovy obrazy nám Provence nejlépe představily: barevné, svěží kosatce, slunečnice, hvězdné noční oblohy a kavárny. Své sestře Willemieně v roce 1888 napsal: Krajina jižní Francie se nedá namalovat světle fialovými barvami, které jsou typické pro sever... zdejší paletu barev tvoří azurově modrá, oranžová, růžová, červená, jasně žlutá a zelená, vínová a fialová. Ale i zde platí, že lidské oko všechnu tu krásu ani nedokáže pojmout. MATKA PŘÍRODA Základním prvkem provensálské krajiny je pórovitý vápenec a středozemská lesostep. Mezi typické místní rostliny patří stříbřité olivovníky, dužnaté macchie a tymián. Města Marseille čeká slibná budoucnost. V rámci projektu Euroméditerranée sem proudí milióny eur, neboť Marseille se má stát v roce 2010 nejdůležitějším středomořským přístavem.

17 12 i vesnice zdobí tisíce kašen s tryskající vodou. Během několika dnů, někdy i hodin, zde může napršet tolik, co v Paříži za celý rok. Z hor pak se řítí proudy vody, které vtékají do řek (Verdon, Durance, Rhôna) a do Středozemního moře. Po tomto krátkém období dešťů se vrátí sucho trvající i několik měsíců. K tomu se navíc přidá suchý vítr mistrál, který sužuje krajinu více než sto dní v roce. To ovlivňuje úrodu, umístění domů i náladu místních obyvatel. Tento silný vítr dokáže převracet auta, shazovat střešní tašky, vytrhávat stromy i s kořeny. Provensálský spisovatel Marcel Pagnol popsal zdejší vrtochy přírody ve svém románu Živá voda, v němž vypráví o smrti laskavého farmáře, před nímž ostatní vesničané ukrývají zdroj pitné vody, a o pomstě jeho dcery. ZEMĚDĚLSKÝ RÁJ Patricia Wellsová se v úvodu ke své poslední knize At Home in Provence ptá: Jak nás tato kamenná a zdánlivě opuštěná země může

18 13 tak obohacovat? Srdnatí Provensálci však dokázali z této neúrodné země vytvořit ráj farmářů a nabízejí skvělé lanýže, lahodné třešně, kdoule, hrušky, olivy, červená vína a štiplavé kozí sýry. Stánky trhovců jsou vždy plné těchto pochoutek. Kromě toho nabízejí také slunečnice, vlčí mák a květiny z okolních polí. Provensálci, kteří se většinou živili jako farmáři a rybáři, byli vždy úzce spjati s půdou. Nesnažili se přírodu pokořit, ale spíše se přizpůsobili. Vysadili stromy, které je chránily před bodavým poledním sluncem, Vlnící se pole červené levandule na Plateau de Puimichel. Většinu práce dnes zastanou sekačky, ale na některá malá políčka se traktor nedostane a úroda se dodnes musí sklízet ručně. domy stavěli zády k nepříjemným severním větrům a před vysokými teplotami se chránili masivními okenicemi. Po druhé světové válce byl venkovský způsob obživy, který je tak úzce spjat se zemědělstvím, ohrožen velkým rozvojem

19 14 HISTORIE A KULTURA industrializace, který zasáhl celou Francii. Hospodářsky bylo důležitější vyrábět nadzvuková dopravní letadla Concorde a jiné technické vymoženosti. Modernizace zasáhla i zemědělství a farmáři, kteří měli pouze malá políčka, kde se moderní technika nedala využít, zbankrotovali. Na začátku 80. let 20. století pracovalo v zemědělství jen deset procent Provensálců, zatímco před druhou světovou válkou to bylo 35 procent. Oblast však zachránil celosvětový trend zaměřený na organické a biologicky pěstované plodiny, kterých byl všeobecný nedostatek. Provence se proto vrátila zpět k rodinným farmám, k tradiční výrobě olivového oleje, bylin a vína a stala se tak největším francouzským pěstitelem i vývozcem organických plodin. To však neznamená, že by se této oblasti vyhnula modernizace. Spíše naopak.

20 PROVENCE A AZUROVÉ POBŘEŽÍ DNES 15 Provensálci často tráví volný čas pétanquem (každá vesnice má k tomu vyhrazené hřiště) jako například zde ve Fontvieille. chemikálie. Patří k největším centrům chemického průmyslu v Evropě. Návštěvníci Marseille jistě uslyší o projektu Euroméditerranée. Jedná se o jedinečný projekt, který se soustředí na urbanistický rozvoj centra města rozkládajícího se na ploše o rozloze 300 hektarů. Jeho cílem je soustředit na jedno místo velké profesionální a technologické firmy. Navíc se zde budují nová kulturní centra i moderní byty, restaurují se muzea, vznikají zde nové restaurace. Předpokládá se, že do roku 2010 se Marseille stane centrem středomořské oblasti volného obchodu. V Cadarache pokračuje výzkum v oblasti nukleární energie a La Gaude je světově proslulá svojí elektronikou. Marseille věnuje nemalé finanční prostředky na biologický výzkum, zatímco na Mont Ventoux, v Michel-de-Provence a v Nice se nacházejí atomová a meteorologická centra. Průmyslové a přístavní souměstí Fos- Lavera-Berre je střediskem petrochemického průmyslu, kde se vyrábí polymery a kvalitní SRDCE TRADICE Královna Arles, zahalená v tradičních krajkových šatech, mluví plynně provensálsky (tradiční oblastní dialekt), což je mnohem důležitější než krása. Každé tři roky volí královnu sedmičlenná porota. L'Arlésienne, jak ji zde nazývají, se stala symbolem oddanosti tradici, která se projevuje v mnoha dalších aspektech zdejšího života. Každá vesnice má svůj vlastní erb, například ovoce, sýry, vína nebo místní cukroví. Kalendář je plný různých tanečních a hudebních festivalů i slavností, kdy se účastníci obléknou do svých typických krojů. Většina těchto kulturních akcí má náboženský charakter, například festival v Les-Stes.-Mariesde-la-Mer oslavuje patrona cikánů. Jiné se konají na oslavu sklizně levandule, vína a olivového oleje. Původ dalších je zastřen tajemstvím; například v Gorbiu lidé procházejí ulicemi města s prázdnými šnečími ulitami a pochodněmi. V Nice se koná kalabasový festival, který oslavuje začátek jara. (Pozn. překl.: kalabasa je tykvovitá rostlina.) Při této příležitosti se symbolicky veřejně smiřují manželské páry, které byly po celou zimu zavřeny doma. Avšak mezi nejtradičnější a nejoblíbenější slavnosti v Provenci patří Vánoce. Začínají velkou štědrovečerní večeří (gros souper), po níž celá rodina odchází na půlnoční mši.

21 16 Rodina se shromáždí kolem stolu, který je vyzdoben jmelím, pšenicí sv. Barbory a naklíčenou čočkou, neboť tyto rostliny jsou považovány za symboly prosperity. U stolu je též prostřeno pro chudé nebo pro rodiče, kteří zemřeli. Stůl se neuklízí po celé tři dny, aby se tohoto hodování mohli zúčastnit i andělé. K vánoční atmosféře neodmyslitelně patří barevné postavičky světců (santons) ze dřeva nebo hlíny, které vyrábějí místní řemeslníci již od 18. století. Provence však nejlépe charakterizují malé každodenní tradice, v nichž se ukazuje, že Provensálci jsou lidé, kteří si dovedou užít života, posedět s přáteli i s rodinou, a že jim je rozhodně cizí jakýkoli shon. Obchody a instituce (včetně muzeí) jsou od dvanácti do dvou nebo do tří (někdy i do čtyř) zavřeny. Provensálci milují dlouhé obědy a následnou siestu. Podobně i večeře jsou dlouhou konverzační záležitostí. Začíná se aperitivem (většinou se podává oblíbený lékořicový likér

22 17 pastis nebo sklenka muškátového vína), po němž následuje několik chodů připravených z čerstvých místních ingrediencí. Provence si zachovala své tradice a ubránila se globalizaci, přestože jižní Francie vždy byla lákadlem pro okolní svět: Řekové sem přišli v roce 600 př. n. l., před několika staletími sem karibští obchodníci přinesli ozdobné bavlněné látky, tzv. indiennes, které jsou dnes považovány za typicky provensálské. Slané tresky, které jsou neodmyslitelnou součástí místní kuchyně, Přístavní kavárny, jako je tato v Toulonu, nabízejí čerstvou bujabézu a další mořské lahůdky. byly přivezeny z Nové Anglie. Marseille je světovou křižovatkou a městem přistěhovalců čtvrtinu obyvatel tvoří Severoafričané. To vše společně dotváří krásu této oblasti. Je zde mnoho dalších krás, avšak ke skutečnému poznání Provence byste potřebovali celý život. Ale stálo by to za to!

23 18 HISTORIE A KULTURA Kozí sýr z Banonu se dodnes připravuje podle prastarého galorománského receptu. Každý kousek sýra je zabalen do kaštanových listů a převázán lýkem nebo stéblem slámy, aby vydržel po celou zimu čerstvý. Cuisine du soleil TÉMĚŘ V KAŽDÉM PROVENSÁLSKÉM MĚSTĚ JSOU STÁNKY TRHOVCŮ plné sluncem ozářených třešní, melounů, suchých salámů, červených rajčat, olivových olejů i kozích sýrů, které tvoří základ jednoduché, aromatické a zdravé místní kuchyně. Provensálská kuchyně vychází z prastaré tradice středomořské kuchyně a mění se podle ročního období. Její kořeny spadají až do doby, kdy sem přišli první řečtí přistěhovalci, kteří s sebou přinesli olivy. Patrný je i vliv italský, přestože sami Provensálci jsou velmi pyšní na to, že jejich cuisine du soleil (slunečná kuchyně) je naprosto originální a jedinečná. Základ provensálské kuchyně tvoří česnek, olivový olej a byliny. Česnek, který nesmí nikdy chybět, dodává jídlu správný říz. Olivový olej, který se používá při vaření i při dochucování, je pro Provensálce stejně důležitý jako víno. Nejlepší oleje, které posuzují pěstitelé podle přísných pravidel, mají označení AOC (appellation d'origine contrôlée). Nejoblíbenější provensálské byliny bazalka, tymián a rozmarýna se používají při dochucování mnoha jídel, od kuřete až po zmrzlinu. Z dalších oblíbených koření jmenujme alespoň šalvěj, lístky kerblíku, estragon, anýz a levanduli. Veškeré omáčky a chuťové přísady jsou variantami těchto základních ingrediencí. Nejznámější je česneková majonéza aïoli, která se podává k tresce, k čerstvé zelenině nebo i k polévkám. Anchoïade je sardelová pasta z česneku a olivového oleje, zatímco tapenade je pyré z černých oliv ochucené česnekem, kapary, sardelkami a olivovým olejem. Dává se na topinky nebo se podává s celerem. Ze zeleniny patří k nejoblíbenějším chřest, baklažán, cukety, rané artyčoky, rajčata a žampióny. Mezi nejběžnější zeleninová jídla patří ratatouille, což je chutná směs cibulí, rajčat, baklažánů a cuket, které se podusí na paprice, česneku a provensálských bylinách (herbes de Provence). Oblíbená je též plněná zelenina, například aubergines farcies à la provençale (baklažán plněný masem, cibulí a bylinami v rajské omáčce) a fleurs de courgettes farcies (plněné cukety).

24 HISTORIE A KULTURA 19 Olivy na trhu v St-Rémy-de-Provence. V Provence se pěstuje na patnáct různých druhů oliv, které se podávají přímo na stůl, nebo se z nich vyrábí olej. Z Nice pochází salade niçoise (obsahuje rajčata, okurky, vejce uvařená natvrdo, cibuli, papriku, fazole, olivy, někdy i tuňáka, ale nikdy ne brambory) a pissaladière (cibulový koláč s olivami a sardelkami). Mezi časté přílohy patří grilovaná rajčata s česnekem a strouhankou. Soupe au pistou je typická hutná zeleninová polévka s fazolemi, do níž se přidá pistou (bazalka, česnek, olivový olej, strouhaný parmezán). Na žádném jídelním lístku nesmí chybět černé zlato Provence lanýže (viz str. 58). Nejběžnějším masitým jídlem je jehněčí. Skutečnou delikatesou je agneau de Sisteron pečené s provensálským kořením. Na jídelním lístku ho najdete pod názvem gigot d agneau aux herbes. Ze zvěřiny jsou nejoblíbenější zajíci, králíci a divočák; z ptáků pak sluka a drozd (kteří se podávají s omáčkou a salámem). Téměř na žádném jídelním lístku nechybí hovězí, zvolna dušené ve vlastní šťávě. V oblasti Camargue narazíte na každém kroku na taureau býčí maso, které se podává grilované na červeném víně s olivami a rajčaty, nebo v úpravě boeuf à la gardiane, ke které se jako příloha podává vynikající místní oříšková rýže. Na pobřeží patří mezi největší lahůdky ryby, například ančovičky, treska, mořský okoun, nebo pražma mořská, zatímco ve vnitrozemí si můžete pochutnat na sladkovodním pstruhovi. V rybářských přístavech západně od Marseille se podávají oursins (ježovky), violets (sumky) nebo bulots (surmovky). Nicméně královnou všech mořských specialit je bujabéza, klasická rybí polévka, která vznikla v Marseille a dnes se si na ní můžete pochutnat kdekoli na pobřeží (viz str. 124). O něco levnější variantou je bourride, která se připravuje z bílého rybího masa a aioli; další oblíbenou rybí polévkou je baudroie se zeleninou a česnekem. K provensálským lahůdkám patří i místní ovoce, například luberonské třešně, cavaillonské melouny (které se zde pěstují od dob avignonských papežů), meruňky, hrozny a ke konci léta také vyzrálé fíky z Marseille. Velký výběr sezónních specialit najdete na místních trzích, které se konají v každém městě alespoň jednou týdně. Co se týká sýrů, provensálskou specialitou je kozí sýr (chèvre). Nejslavnějším sýrem je banon (který se vyrábí z ovčího mléka), picodon je štiplavý kozí sýr, zatímco pelardon je vyzrálejší a tužší. Typickým jemným ovčím sýrem je brousse, který se používá při přípravě raviol nebo se podává jako moučník s olivovým olejem a medem. Více informací o moučnících najdete na straně 162.

25 20 HISTORIE A KULTURA Provensálská vína Úrodná půda a slunné podnebí v Provence s výjimkou nepříjemného mistrálu vytvářejí ideální podmínky pro pěstování vinné révy. První víno sem přinesli Řekové. Jednalo se o odrůdu syrah pocházející z perského Shirazu. Tehdy ještě neznali maceraci a tak se nejpopulárnějším vinným nápojem stalo rosé. Přestože Provence patří k největším vinným oblastem ve Francii, zdejší víno bylo považováno za druhořadé. Místo termínů vytříbené nebo ušlechtilé se při popisu zdejšího vína používají spíše termíny pozlátko pro turisty nebo trpké červené. To se však pomalu začíná měnit, neboť zdejší vinaři se začali soustředit na kvalitu. Řeka Rhôna patří k největším vinařským řekám: po jejích březích se rozkládají jedny z nejlepších vinic na světě. Mezi nejoblíbenější odrůdy patří Tavel, Muscat de Beaumes-de-Venise nebo slavné Châteauneuf-du- Pape. Většina provensálského rosé se pěstuje dále na východ, na provensálském pobřeží; na menších vinicích na azurovém pobřeží se zase dobře daří vynikajícím bílým vínům Cassis. Následuje základní přehled názvů nejznámějších provensálských vín. v sudech, nikoli novější technikou macerace. Nejslavnější a nejdražší provensálské rosé je Tavel, které se pěstuje 13 km na západ od města Châteauneuf-du-Pape. Je suché a silné; nejlepší je mladé. Nejlahodnější Tavel se pěstuje v Domaine de la Forcadière a Domaine de la Genestière. V Beaumes-de-Venise se vyrábí sladké a silné muškátové víno, které má své vlastní označení AOC; je to velmi oblíbený aperitiv. Côte de Provence: Hlavní provensálská vinařská oblast AOC (s roční produkcí 100 miliónů lahví) je šestou největší ve Francii. Rozkládá se na rozloze hektarů mezi městy Nice a Aix-en-Provence a zahrnuje také provincii Varois. Rozkládá se mezi Hyères a Fréjus až k Středozemnímu moři. Díky různorodé půdě i podnebí od mořského pobřeží až po kopce ve vnitrozemí se toto označení vztahuje na mnoho různých odrůd. Většinu 75 procent tvoří čerstvé a zároveň vyzrálé rosé, následuje aromatické červené (20 procent) a vzácné bílé (5 procent). Vína Côte de Provence se pijí vždy mladá a podávají se vychlazená na 8 10 stupňů Celsia. Mezi nejlepší výrobce patří: Domaine Gavoty a Domaine Richeaume. Côte du Rhône: Tímto názvem jsou označována většinou červená vína z oblasti šesti departementů a tří krajů o celkové rozloze hektarů. Severně od Avignonu podél východního břehu řeky Rhôny se pěstují vína označovaná jako vins méridionaux. Nejslavnějším vínem je Châteauneuf-du-Pape, jehož historie sahá až do doby papežů v Avignonu (viz str ). Je to silné, těžké červené víno smíchané z nejméně osmi, ale někdy až třinácti odrůd vína (cépages). Dominantní odrůdou je Grenache. Mnohem vzácnější je bílé Châteauneuf-du-Pape, které tvoří pouhých 7 procent celkové produkce. Mezi nejlepší výrobce patří Beaucastel a Rayas. Mezi další oblíbená červená vína z této oblasti patří Gigonda. Je silné a těžké. Z okolních sedmnácti vesnic oblasti Côte du Rhône pocházejí vyzrálá červená vína, lahodná díky dobré půdě a mikroklimatu. Nejlepší víno se vyrábí tradičním způsobem kvašení Vignoble de Bandol: Bandol je slavný díky lahodnému červenému vínu z hroznů Mourvèdre, které k dozrání potřebuje minimálně 18 měsíců v dubových sudech. Dá se pít téměř okamžitě, ale nejlepší je archivní. Pro zájemce z okolí se vyrábí i rosé, které musí zrát minimálně osm měsíců ve dřevěných sudech (pro rosé je to nezvyklé), což dodá vínu oranžové zbarvení. Vignoble de Cassis: Malý přístav Cassis je známý díky výbornému bílému vínu (75 procent celkové produkce), které se skvěle hodí k místním specialitám, jako jsou mořští šneci s česnekovou majonézou. Také v Clos Ste- Magdelaine se na slunečných stráních s vápenatou půdou na pobřeží Středozemního moře pěstuje vynikající bílé víno. Ochutnávky, návštěvy a nákupy: Víno si můžete zakoupit přímo na vinicích (domaine)

26 HISTORIE A KULTURA 21 Vlevo: Konečný produkt na prodej v Maison des Vins v Les Arcs. Uprostřed: V sudech v Domaine Ste- Roseline víno stárne. Dole: Sběr hroznů nedaleko Cotignacu v oblasti Côtes de Provence. u vinaře (producteur). Je to zde mnohem levnější než v obchodech. Většina vinařů nabízí ochutnávky (dégustations). Pokud chcete nějakou vinici navštívit, domluvte se předem telefonicky. Nejlepší prohlídku vinic nabízí oblast Châteauneuf-du-Pape, Les Dentelles (viz projížďka na str ) a Varois nedaleko Les Arcs (viz projížďka na str ). Na straně 230 najdete informace o vinařských etiketách.

27 22 HISTORIE A KULTURA Země DNEŠNÍ CHARAKTERISTICKÝ VZHLED PROVENCE SMĚSICE BÍLÉHO VÁPENCE, rudě okrových útesů a třpytivého modrého moře je výsledkem dlouhého geologického vývoje. Začalo to před více než 200 milióny let, kdy byla jihovýchodní Francie zalitá velkým mořem. V období druhohor (před ,4 milióny let) se objevila pevnina Tyrrhenia, kterou vytvořilo několik sopek, které se táhly od dnešní francouzské Riviéry až po Tyrrhénské moře u Itálie. Díky erozi se reliéf krajiny postupně srovnával a řeky odplavovaly nánosy až na dno Tethyského moře, kde se postupně ukládaly v horizontálních vrstvách vápníku, jílu, břidlice a pískovce. Uprostřed období třetihor se skalnaté vrstvy díky podzemní sopečné činnosti kupily na sebe a vznikly vápencové hřebeny, které se táhnou od východu na západ a jsou pro dnešní Provence tak charakteristické. Mezi zbytky staré Tyrrhénie patří například Massif de l'estérel západně od Cannes, Massif des Maures a také Sicílie a Korsika. Provence se dělí na šest departementů (Vaucluse, Bouches-du-Rhône, Var, Alpes- -de-haute-provence, Alpes-Maritimes a část Hautes-Alpes). V 60. letech 20. století se tyto departementy spojily v jednu administrativní oblast pod názvem Provence- Alpes-Côte d'azur. Hlavním městem se stala Marseille. Region má celkovou rozlohu téměř km čtverečních a je ohraničen řekou Rhônou na západě, Středozemním mořem na jihu, Itálií na východě a Alpami na severu. DEPARTEMENTY Většinu území departementu Vaucluse, který na západě ohraničuje řeka Rhôna a na jihu řeka Durance, tvoří úrodná půda pro pěstování vinné révy a ovoce. Celkový charakter krajiny také dokresluje rovina Plateau de Vaucluse s jeskyněmi a podzemními řekami, které tu a tam vystupují na povrch jako prameny, např. Fontaine-de-Vaucluse. Na severu se tyčí pohoří Ventoux Massif s horou Mont Ventoux (1909 m n. m.), která je nejvyšší v celé oblasti. Rozmanitá krajina departementu Bouches- -du-rhône, který ohraničují řeky Rhôna a Durance, Středozemní moře a pohoří Massif de la Ste-Baume, je Provence v malém. Na západě vytvořily naplaveniny otevřené pláně. Jižně od vápencových kopců Les Alpilles se rozkládá obrovské pole říčních kamínků, které vyznačují místo dávné delty řeky Durance. Jižně odtud řeka Rhôna protéká bažinatou oblastí v Camargue, která je rájem mnoha druhů ptactva, a vlévá se do moře. Údolí Arc na východě odděluje pohoří Ste-Victoire a Étoile. Dále na východě se nachází nejlesnatější oblast Provence Var, která je vklíněná mezi Středozemní moře, jižní Alpy a Bouches-du- Rhône. Podél pobřeží se táhnou velké horské masivy a nedaleko od břehu leží ostrovy Îles d'hyères.. Přímořské Alpy na hranicích mezi skalnatou rovinou regionu Var a samotnými Alpami vytváří slavné skalnaté Azurové pobřeží. Alpské vrcholky v oblasti Alpes-de-Haute-Provence se tyčí až do nebe. Gorges du Verdon je největším kaňonem v Evropě, zatímco na jihovýchodním břehu řeky Durance se na rovině Valensole rozkládá levandulové království. PŘEVAŽUJÍCÍ FLÓRA Dubové a borovicové lesy pokrývají 38 procent území Provence. Jedná se o věčně zelené, pýřité a korkové duby a borovice přímořské, halepské i piniové. Řekové sem přinesli první olivovníky v roce 600 př. n. l. Angličané sem v 19. století přinesli palmy, mimózy, eukalypty a australské sukulenty. Citrónovníky a pomerančovníky se pěstovaly podél pobřeží již ve středověku. Také se zde daří kaštanům, lípám i mandlovníkům. V hustém porostu, kterému se říká maquis, roste mnoho bylin, například rozmarýna, bazalka, estragon, tymián, fenykl nebo oregano. Do středozemské lesostepi patří jalovec, kermesový dub a kapradí, které se přizpůsobily teplejšímu a suššímu podnebí a dokážou přežít na křídovém podloží i při nedostatku vody. Nádherná slunečnicová pole a hora Montagne Ste-Victoire

28

29 24 Kamenná obydlí, zvaná bories, se stavěla v Luberonu od nepaměti. Historie Provence DNEŠNÍ POKLIDNÁ PROVENCE S DOKONALOU PŘÍRODNÍ SCENÉRIÍ SE zrodila z konfliktů; ať už se jednalo o konflikty mezi městy, mezi venkovskou šlechtou a králem, mezi bohatými a chudými, nebo mezi katolíky a protestanty. Během tohoto vývoje se neustále měnily i hranice. Zakořenil zde sveřepý nacionalismus, který na začátku 20. století opět rozdmýchal Frédéric Mistral a později Marcel Pagnol či Jean Giono. Nacionalismus zde přežívá i dnes, a sice v naprosté loajalitě místních obyvatel ke všemu provensálskému ; ať už se jedná o skvělou místní kuchyni, tradice či jazyk. PREHISTORIE Díky strategické lokalitě na pobřeží Středozemního moře se Provence stala oblíbeným místem již v dávných dobách. První lidé přišli do oblasti kolem dnešního Monaka již před jedním miliónem let. Z té doby pocházejí kresby v jeskyni Grotte de l'observatoire (dnes muzeum). Asi let př. n. l. se lidé usadili kolem pláží Terra Amata v Nice (dnešní Boulevard Carnot). Byly objeveny zbytky jejich příbytků i ohniště a koprolity (zkamenělé lidské výkaly). Bylo zjištěno, že se zde od pozdního jara do začátku podzimu pěstovalo obilí, z čehož se dá usuzovat, že se jednalo o sezónní tábor.

30 HISTORIE A KULTURA 25 Ve střední době kamenné, tedy asi před lety se zde objevil člověk neandertálský. Homo sapiens sem přišel asi o let později. Z tohoto období se našly zbraně v jeskyních Grimaldi. Náhrdelníky a náramky z mušlí a rybích kostí spolu s kostrami byly objeveny v Rochers Rouge u Mentonu. Byli to především lovci, rybáři a sběrači. Z období vrcholu doby kamenné (asi let př. n. l.) se v jeskyních zachovaly nástěnné malby bizonů, tuleňů a kozorožců, např. v Grotte Cosquer v horském masivu nedaleko Cassis. Byly objeveny teprve v 60. letech 20. století. V mladší době kamenné (asi let př. n. l.) se zde lidé usadili natrvalo. Chovali ovce, pěstovali obilí a stavěli kamenné domy, tzv. bories, které se zachovaly např. v Luberonu; v Gordes se zachovala celá vesnice. Své mrtvé pohřbívali v hromadných kamenných mohylách, tzv. dolmenech, které si můžete prohlédnout v masivu Maures. Někdy mezi rokem 2800 a 1300 př. n. l. se pastevci vydali do vzdáleného údolí Vallée des Merveilles nedaleko Tende, kde vytvořili desetitisíce rytin v jeskyních na úpatí hory Mont Bégo. Jsou zde například čarodějnické postavy, zvané oranty, které svědčí o tom, že se zde pravděpodobně konaly náboženské obřady. Původním obyvatelům je věnována skvělá výstava v Musée des Merveilles v Tende. Další skupinou obyvatelstva, která se usadila v Provence, byli Ligurové, u nichž je obtížné stanovit jejich původ. Obecně se toto označení vztahuje na všechny obyvatele středomořské oblasti na přelomu mladší doby kamenné a doby železné. Kolem roku 800 př. n. l. začali Ligurové budovat opevněné vesnice na kopcích; později se pro ně začal užívat latinský název oppidum. Přibližně ve stejné době sem začali ze severu přicházet Keltové, kteří se s Ligury smísili a později vytvořili bojovný keltoligurský kmen, který se usadil v Entremontu, severně od dnešního města Aix-en-Provence. ŘEKOVÉ (600 PŘ. N. L. 118 N. L.) Západní civilizace přišla do Provence v roce 600 př. n. l., kdy se v Massalii (dnešní Marseille) usídlili Řekové. Během následujících dvou staletí založili obchodní centra v Antipoli (Antibes), Nikaii (Nice), Olbii (Hyères), Monoïku (Monaco) a Glanumu (nedaleko St-Rémy). Začali zde pěstovat vinnou révu a olivovníky a položili tak základy hospodářství, které se v Provenci udrželo až dodnes. Když Římané začali dobývat nová území na západě, obyvatelé Massalie se s nimi spojili. Jejich společnými nepřáteli byli Etruskové, kteří okupovali území mezi nimi, Féničané, Keltové a Ligurové. Když Hannibal, slavný generál ze severoafrického Kartága, překročil Alpy se svými slony, aby napadl Řím, Massaliové se okamžitě přidali na stranu Římanů. V roce 212 př. n. l. přijala Massalia římskou formu městské samosprávy. Spojenectví bylo nejtěsnější v roce 125 př. n. l., kdy se spojily kelto-ligurské kmeny a napadly Massalii z Entremontu. Překvapení Massaliové požádali Řím o pomoc. Římané přišli, zničili Entremont a vybudovali pevnost Aquae Sextiae Salluviolum (Aix-en- Provence). Vzniklo tak první římské město v zaalpské Galii. Kvůli zabezpečení hranic mezi Římany a kelto-ligurskými kmeny i obchodních cest do Španělska umístili Římané do měst mezi Alpami a Pyrenejemi své posádky. Vznikla tak Provincia Romana první římská provincie mimo území Itálie. PROVINCIA ROMANA (118 PŘ. N. L. 472 N. L.) Po dobytí celé Galie Juliem Caesarem v letech př. n. l. zde Římané vytvořili prosperující provincii a žili zde 600 let v míru a pokoji. Nîmes, Aix a Arles se staly významnými římskými městy a kolonie Glanum a Vaison-la-Romaine vzkvétaly. Po celé provincii vznikaly významné stavby, například amfiteátry, arény, lázně, chrámy i stadiony. Některé z nich se zachovaly v poměrně dobrém stavu až do dnešních dnů. Římské stavební projekty se však nesoustředily jen na budovy, ale i na silniční síť, která vedla z Itálie až do Španělska, na akvadukty (k nejkrásnějším patří Pont du Gard nedaleko Nîmes). Ke kulturnímu dědictví této doby patří i místní jazyk, provensálština, která vznikla z latiny. Massalia zůstala díky své loajálnosti vůči Římu nezávislým státem na římském území. Město se však dopustilo osudové chyby,