Informace o rozvoji zemědělství a zpracovatelského průmyslu v ČR. Vyjednání výhodných podmínek v rámci EU a dotace zemědělcům materiál projednaný na

Transkript

1 Informace o rozvoji zemědělství a zpracovatelského průmyslu v ČR. Vyjednání výhodných podmínek v rámci EU a dotace zemědělcům materiál projednaný na 15. zasedání ÚV KSČM dne

2 Zpracovalo: Oddělení pro odborné zázemí a vztahy k občanskému sektoru ÚV KSČM ve spolupráci se sekcí zemědělství Informace o rozvoji zemědělství a zpracovatelského průmyslu v ČR. Vyjednání výhodných podmínek v rámci EU a dotace zemědělcům KSČM si uvědomuje důležitou roli zemědělství v politice Evropské unie, ale i její význam pro Českou republiku, a to i přes klesající míru soběstačnosti ČR. Z tohoto důvodu průběžně odborné zázemí KSČM, především odborná sekce zemědělství, pracuje na přípravě podkladů a materiálů týkajících se zemědělské politiky, a to i vzhledem k chystané Společné zemědělské politice EU na léta , která patrně významně ovlivní situaci v tomto odvětví. Předkládaná Informace o rozvoji zemědělství a zpracovatelského průmyslu v Č; Vyjednání výhodných podmínek v rámci EU a dotace zemědělcům shrnuje dosavadní vývoj, současné trendy a výhled do blízké budoucnosti v jednotlivých oblastech dotýkajících se zemědělské činnosti. 1. Základní charakteristiky Česká republika má celkem tis. ha zemědělské půdy, která představuje 53,7 % rozlohy státu. Na jednoho obyvatele tak připadá 0,40 ha zemědělské a 0,29 ha orné půdy. Podniky všech právních forem obhospodařují tis. ha. Rozdíl ha připadá na jednotky do 1 ha a na půdu v zastavitelném území obcí. Výměra zemědělské půdy se neustále snižuje, od roku 2005 ubylo v průměru za rok 5000 ha, tj. 14 ha denně. V českém zemědělství v roce 2010 pracovalo lidí. Je to pouhá čtvrtina toho, kolik jich zde bylo koncem osmdesátých let. K tak výraznému poklesu došlo ze dvou důvodů: úsporou práce pod silným ekonomickým tlakem, vyčleňováním z výrobních programů jiných než zemědělských činností (zcela, částečně) a výrazným omezením vlastní zemědělské výroby (např. na práci náročného chovu skotu, celková výroba se snížila zhruba o třetinu). Podniky právních forem počet obhospodařovaná podíl v Průměrná podniků půda v tis. ha % velikost v ha podniky fyzických osob ,9 24 obchodní společnosti (a. s., s. r. o.) ,8 591 zemědělská družstva , Ostatní ,8 146 Celkem Poznámka: Skutečná ekonomická váha družstev je vyšší než jaký je podíl na obhospodařované půdě. Zemědělská družstva chovají 31 % skotu a 39,3 % dojných krav. 2. Proč úsilí o soběstačnost EU27 je celek s 500 mil. obyvatel. O potřebách jeho soběstačnosti v produktech mírného pásma nelze pochybovat. Dokonce, i kdyby se importu ze třetích zemí zcela otevřel (není to vyloučeno po roce 2013), na rozhodujícím postavení domácích produktů to nic nezmění. Pokud by země naší velikosti dopustila podstatný pokles výroby, na trzích Unie by 2

3 se tím nic nezměnilo. Neplatí to ovšem pro země velikosti Francie, Německa, ale i Polska. Snaha po co nejvyšší soběstačnosti je samozřejmá pro všechny země. Ještě lépe to lze vyjádřit jako úsilí o co nejvyšší využití potenciálních možností země (půda, lidé, kapitál, tradice). Německo při svém počtu obyvatelstva a velikosti půdního fondu sotva může být soběstačné, ale o co nejvyšší výkonnost tohoto odvětví neustále usiluje. Proto je pochopitelné, že o co nejvyšší míru soběstačnosti by měla usilovat i ČR. V produktech mírného pásma by pak měla být Česká republika plně soběstačná. Jsou pro to nejméně dva důvody. V žádné zemi původní EU15 nedošlo k tak výraznému poklesu výroby jako tomu bylo v případě postsocialistických zemí. Takže my usilujeme pouze o dosažení toho, co zde již jednou bylo. Druhý důvod je trvale platný - ekonomické důvody pro využití vlastních zdrojů. Lze namítnout, že trh v EU je plně obsazen (i trh náš), není proto prostor pro jakýkoliv rozvoj. Ale trvalý stav v ekonomice neexistuje a platí to pro kteroukoli firmu, byť její podíl je toho času dominantní. Konkurence mezi výrobci, ale i mezi obchodníky, probíhá neustále: jedni usilují o posílení, resp. zachování svých pozic, jiní o dosažení jejich úrovně. České zemědělství by nemělo rezignovat ze své snahy o vyšší míru soběstačnosti. Jinak jeho podíl i na domácím trhu bude nadále klesat. V EU máme země s velmi vyspělým zemědělstvím, ale i jiné, které tuto úroveň nemají. Pohyb zboží mezi zeměmi EU, ale i ve vztahu k třetímu světu, ovlivňují země s velkým zemědělstvím (analogicky se mluví o velkých ekonomikách). Toto je dáno velikostí půdního fondu země a intenzitou hospodaření. V tomto smyslu dominantní postavení mají v EU především Francie a Německo, z nových členských zemí pak Polsko. Agrární sektor EU jako celek bude pod tlakem rostoucích vývozů obilí z Ruska a Ukrajiny, na druhé straně se mu může otevřít velký prostor pro odbyt přebytků na trzích rychle se rozvíjejících ekonomik Číny a Indie, ale i dalších zemí. Pod tlakem nevládních zemědělských organizací i odborné veřejnosti v době dočasné vlády Stanislava Fišera byl vytvořen tým odborníků pod gescí Ministerstva zemědělství ČR, který sestavil vizi českého zemědělství. I přesto, že k vytvořené vizi bylo možné mít velké množství připomínek, bylo vypracováno něco, na čem se dalo stavět, rozvíjet, prohlubovat. Z tohoto důvodu je zcela nepochopitelné, že s nástupem nového ministra zemědělství po volbách v roce 2010 o nějaké činnosti v tomto směru není nic slyšet. Již předstupněm tohoto přístupu současné vlády Petra Nečase k zemědělství bylo i vládní prohlášení této pravicové koaliční vlády, ve kterém není zmínka o tom, že by tato vláda výraznějším způsobem rozvoj agrárního sektoru podpořila. 3. Strukturální změny jsou nezbytné Pokles produkce v průběhu devadesátých let a i po vstupu do Evropské unie v roce 2004 byl doprovázen výraznými strukturálními změnami. K nejvýznamnějším patří pokles živočišné výroby. Došlo tím k narušení silných vazeb mezi oběma výrobami, mezi živočišnou výrobou a objemem produkce organické hmoty jinak ekonomicky nevyužitelné. Ve srovnání s naší minulostí a taky s původními zeměmi EU máme na jednotku půdy podstatně nižší intenzitu chovu hospodářských zvířat nyní již všech druhů. Jako jeden ze zásadních by měl být formulován úkol návrat k vyšším stavům a tím se přiblížit k tomu, co je dnes typické pro Německo, Rakousko a Polsko. Intenzita chovu hospodářských zvířat je u nás ve srovnání s Německem pouze poloviční, jsme na úrovni 60 % Rakouska a k dosažení úrovně Polska nám chybí 30 %. Jsou to země EU, se kterými se nejenom můžeme, ale i máme srovnávat. V průběhu minulých let se situace vyvinula tak, že v současné době daleko vyšší intenzitu chovů zvířat mají podniky 3

4 právnických osob než podniky osob fyzických. Takže ekonomická váha ZD 1 a obchodních společností v českém zemědělství je vyšší než o tom vypovídá jejich podíl na obhospodařované půdě (70 %). 4. Konkurenceschopnost EU představuje velký trh, potřeba zemědělských produktů a potravin je obrovská. Odpovídá tomu i výrobní potenciál producentů v jednotlivých členských zemích. EU chrání svůj trh vůči výrobcům z třetích zemí, ale uvnitř Unie probíhá volný pohyb zboží. Dokonce se to ani nepovažuje za zahraniční obchod, ačkoli se to tak v jednotlivých zemích jeví. Konkurenceschopnost má samozřejmě vazbu na odbyt zboží na jeho prodej i cenu. Je to záležitost výrobců někteří mají s odbytem těžkosti, jiní nikoli, resp. v menší míře. Velkým problémem se jeví především to, že v každé zemi EU jsou podmínky pro zemědělce nastaveny různým způsobem. To může být jednak ovlivněno dotacemi či dalšími stimuly příslušných členských států jako je například hrazení příspěvků na zdravotní a důchodové zabezpečení apod. zemědělcům ze strany státu a samozřejmě taky cenou pracovní síly. Svou roli hrají i hektarové výnosy či způsob obhospodařování půdy a organizace práce. Za povšimnutí stojí i role geografické vzdálenosti, která bude v budoucnu patrně spíše větší. Problematika velmi těsně souvisí i s růstem či poklesem soběstačnosti a tím i s exportem a importem. To vše se projevuje i ve tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) země, neboť jeho složkou je rozdíl mezi hodnotou dovozu a vývozu. 5. Podniková sféra Při kritickém studiu Vize se znovu potvrzuje zkušenost, že není problém popsat minulý vývoj a současný stav. Na základě toho není tak složité zobrazit příští vývoj. Nejsložitější je stanovit, jak toho dosáhnout. O tom všem rozhoduje podniková sféra. Hospodářská politika jenom vytváří předpoklady, aby se tak stalo. Obecně lze vycházet z následujícího: normálně fungující podnik má zájem na ekonomické rozpínavosti, neboť je to základem jeho příští existence a prosperity. Toho dosahuje tím, že zvyšuje objem produkce a tržeb a získává výhody z fixních nákladů (tržby obvykle rostou rychleji než náklady). To platí obecně a nikoli pro každý podnik. Když např. podnikatel podstatně omezil chov dojnic, bude mít zájem ho znovu obnovit a jestli ano, kdy a za jakých podmínek? To vše vyžaduje velké investice náklady jsou jisté, ale výnosy mohou být sporné. A tak máme co činit s dvěma podobami zájmů: s národními a podnikovými. Čím menší rozpory se mezi nimi budou vyskytovat, tím příznivější situace pro realizaci Vize (resp. programu příštího vývoje pod jakýmkoli názvem). Říká se, že slabinou stability našich podniků je příliš vysoký podíl pronajaté půdy, ale rozdíl mezi námi a Německem, Francií apod. není až tak velký. S podnikovou činností velmi silně souvisí systém provozních podpor podle zásad Společné zemědělské politiky (SZP) EU. Volání po tom, aby ještě před rokem 2013 došlo k jejich vyrovnání, ztrácí smysl. Nyní se připravuje nová SZP a tím i zásady pro poskytování přímých plateb (provozních podpor). Dle názoru KSČM by měla v tomto směru vzniknout napříč českým politickým spektrem podporovaná dohoda, která by našimi zástupci byla na půdě EU prosazována. Např. zda pouze na jednotku půdy, na půdu v kombinaci na některé chovy, resp. výrobky živočišné výroby (ačkoli vztah na produkci se opouští). Samozřejmě 1 Zemědělské družstvo 4

5 s tím, že růstem výměry podniku by se podpory neměly snižovat. Nebude-li jiná vazba než na půdu, nejvyšší prosperity dosáhnou podniky s nejnižším zastoupením živočišné výroby. Takové podniky máme i dnes mezi fyzickými osobami s poměrně velkou výměrou půdy. 6. Provozní podpory a dotace Provozní podpory a dotace představují jeden z nejvýraznějších rysů Společné zemědělské politiky EU od jejího začátku. Byly a jsou předpokladem k dosažení cílů Unie jak v oblasti zemědělství a venkova, tak i ve smyslu rozvoje společenství jako celku. Nelze zastírat, že má řadu kritiků mezi liberálními ekonomy i politiky. Důvody jsou jednoduché příliš vysoký podíl na vydáních ze zdrojů rozpočtu Unie, avšak ty nepřevyšují 0,5 % HDP členských zemí EU. Rozpočet se v posledních letech pohybuje kolem 140 mld. euro, z toho 40 % (kolem 56 mld. euro) jde ve prospěch agrárního sektoru a venkova. Vysoký podíl je dán tím, že jiná výrobní odvětví vzhledem k jinak fungujícím trhům a konkurence uvnitř Unie i vůči třetím zemím se z rozpočtu Unie nepodporují. Podpory (v nových zemích včetně podpor z národních rozpočtů) mají v podnikových ekonomikách tak významnou váhu, že v případě jejich neexistence poklesne čistá přidaná hodnota (mzdy, odměny rodinných příslušníků, zisky) na pracovníka v zemích jako Francie a Německo o více než 40 %, a v případě ČR by to bylo více než 50 %. O jejich existenci i pro období po roce 2013 není pochyb, jak o tom svědčí uveřejněné informace o předpokládaných změnách SZP EU. České zemědělství má od EU obdržet v roce % předpokládaných podpor a dalších 20 % z národního rozpočtu. 7. Ekonomika, zájmy a politika O tom, jaký je současný stav českého zemědělství, nejlépe vypovídají údaje ze Souhrnného zemědělského účtu za rok 2010, které byly publikovány koncem února Hodnotové údaje v běžných cenách vyjadřují stav i změny v čase všech nejdůležitějších ukazatelů, tj. produkci (tržby), mezispotřebu (materiálové náklady), hrubou přidanou hodnotu, spotřebu fixního kapitálu (odpisy), čistou přidanou hodnotu a řadu dalších z toho odvozených koncových ukazatelů, charakterizujících výkonnost a produktivitu. Téměř patnáct let bylo české zemědělství ztrátové, přebytek výnosů nad náklady se objevoval výjimečně. Proto namístě je otázka: jak za takové situace podniky mohly existovat. Je tomu tak proto, že řada podniků zisk dosahovala vždy. V tomto smyslu zejména podniková sféra byla a je značně diferencována. Ztrátové podniky to řešily vnitřním zadlužováním. Když měly např. ztrátu 1 mil. Kč, ale odpisy 3 mil. Kč, v daném roce obnovovaly základní výrobní prostředky pouze ze dvou třetin. Dočasně je to možné, dlouhodobě nikoli. Z důvodů ekonomických se šetřilo zejména na průmyslových hnojivech, jejichž spotřeba ve srovnání s koncem osmdesátých let výrazně klesla. O stavu ekonomiky vypovídají údaje v následující tabulce. 5

6 Ukazatele v mld. Kč b.c. průměr let / v % produkce odvětví 112,1 98,5 87,9 mezispotřeba 85,7 75,7 88,3 hrubá přidaná hodnota 26,4 22,8 86,4 spotřeba fixního kapitálu 14,4 14,7 102,1 Čistá přidaná hodnota (ČPH) 12 8,1 67,5 dotace 25,6 27,2 106,3 ČPH a dotace disponibilní.zdroje 37,6 35,3 93,9 ČPH a dotace na pracovníka v tis. Kč 284,4 272,6 95,8 Důchod z hospodářské činnosti podnikatelský důchod (ČPH+dotace-mzdy-pachtovnénákladové úroky) 7,7 6,2 80,5 Pramen: Zprávy o stavu zemědělství za roky 2007, 2008 a 2009 a údaje ČSÚ o předběžných výsledcích za rok 2010 Jaké závěry z uvedené tabulky vyplývají: a) Pokud by se hospodářské výsledky tvořily pouze na bázi tržních cen za realizovanou produkci, byla by čistá přidaná hodnota (ČPH) v roce 2010 neskutečně nízká. ČPH obsahuje tyto rozhodující složky: mzdy zaměstnanců, pracovní důchody fyzických osob a jejich rodinných příslušníků a samozřejmě tu část, kterou považujeme za zisk aj. ČPH ve výši 8,1 mld. Kč vytvořilo pracovníků. Na jednoho připadá suma pouze ve výši Kč za rok. b) Ekonomickou situaci podstatně mění dotace, a to jak z rozpočtu EU, tak i rozpočtu národního. V minulém roce představovaly 27,2 mld. Kč, takže disponibilní zdroje činily 35,3 mld. Kč. Názory, že české zemědělství se může bez dotací obejít (pokud tomu tak bude i v jiných zemích EU) nejsou ničím podložené. Za ukazatel výkonnosti odvětví (ale i podniků) se považuje ČPH (včetně dotací, neboť tak tomu je i v jiných zemích Unie) na pracovníka. Hodnoty 273 a 284 nejsou vysoké. Je tomu tak zejména při srovnání s původními zeměmi EU. Zde je ovšem problém vzájemné srovnatelnosti. Vyplývá z toho, že příslušné hodnoty z eur se převádějí na Kč podle směnného kurzu, který neodpovídá kurzu podle parity kupní síly koruny. Ten rozdíl lze odhadnout na %. c) Zcela na místě je otázka, proč zde není řeč o zisku jako ukazateli výkonnosti, ale o důchodu z hospodářské činnosti podnikatelském důchodu. Je to spojeno s tím, že v evropském zemědělství převažuje práce rodinných příslušníků, kde mzdu platí sami sobě. Proto zde není předem dána hranice mezi mzdou a ziskem, a ta je rozdílná jak mezi hospodářstvími, tak i u téže jednotky v čase. Důchod proto zahrnuje obě složky a není tedy srovnatelný s podniky právnických osob (kde jsou mzdy v nákladech). d) O jaké zájmy se jedná v tomto odvětví. Zaměstnanci (rozhodující část pracovníků v zemědělství) mají zájem o mzdy, vlastníci pozemků (těch je několik milionů a v pronájmu je téměř 90 % obhospodařované půdy) o pachtovné, vlastníci podniků o zisk (spoluvlastníky podniků jsou jak družstevníci, tak i členové a.s. a s.r.o.) zdroj rozvoje a podíl členů. Zainteresováno na fungování zemědělství je celé společenství kvůli jeho jak výrobním, tak i jiným funkcím. Zájmy v této oblasti se projevující jsou jak totožné, tak i diferencované. Je zde proto dostatek prostoru i pro levicovou politiku. 6

7 8. Potravinářství a zahraniční obchod Potravinářský průmysl je z hlediska výroby užitných hodnot velmi pestrým celkem. Jeho výroba je organizována v podnicích a pracuje zde lidí. Statistika tyto činnosti třídí do 9 skupin. Mezi nejvýznamnější patří: zpracování a konzervování masa a masných výrobků (maso) podniků, pracovníků výroba mléka a mléčných výrobků (mléko) podniků, pracovníků zpracování a konzervace ovoce a zeleniny (ovoce a zelenina) podniků, 3000 pracovníků V uvedených oborech se problémy českého agrárního sektoru projevují nejvýrazněji. K potravinářství dále patří výroba tuků a olejů, výroba mlýnská a pekárenská, škrobárenství, průmyslová krmiva apod. V případě masa lze za jeho největší problém považovat neustálý pokles produkce, a to i po vstupu do EU. V roce 2009 ve srovnání s rokem 2005 (druhý rok po vstupu do EU) poklesla produkce masa celkem o 13,9 %, z toho masa hovězího o 4,9 %, vepřového o 15,7 % a drůbežího o 14,3 %. K zemím, ze kterých nejvíce dovážíme, patří Německo, Polsko a Rakousko. Jsou i místem našich exportů, avšak v míře nižší. Velkým naším partnerem je Slovensko. Jedná se o jedinou zemi, se kterou máme v tomto směru aktivní saldo. Skupina mléko je velmi důležitá tím, že v tomto případě převažuje export nad importem. Ovoce a zelenina zaznamenala u nás jeden z největších propadů. Záporné saldo z vývozů a dovozů agrárních produktů činilo v roce ,7 mld. Kč, z toho u masa 7,7 mld. Kč, u rostlinných a živočišných tuků a olejů 6,6 mld. Kč, u zeleniny a ovoce 5,2 mld. atd. Pouze mléko a mléčné výrobky vykázaly kladný výsledek (2,5 mld. Kč). Tento stav znamená pro zemědělství zúžený prostor hospodaření a tím i nižší využití disponibilních zdrojů, pro národní hospodářství pak snížení hrubého domácího produktu (HDP) o 33,7 mld. Kč, neboť tolik činí rozdíl mezi exportem a importem agrárních produktů. Není to málo, neboť to představuje téměř jedno procento. 9. Závěr V rámci EU požaduje KSČM v souvislosti s projednáváním nové Společné zemědělské politiky EU po roce 2013 trvale rovnoprávné podmínky pro české zemědělce. Staré členské země s vyšší úrovní HDP na obyvatele a silnější ekonomikou totiž stále poskytují v přepočtu na hektar zemědělské půdy mnohem více finančních prostředků než nové země, čímž dochází ke značné nerovnováze. Dlouhodobým požadavkem KSČM je vyrovnání dotací (sjednocení podmínek pro podnikání zemědělských a potravinářských podniků) nových a starých členských zemí EU dříve než v roce Dle našeho názoru je potřeba dosáhnout takové změny v rámci Společné zemědělské politiky EU od roku 2013, aby naši zemědělci a výrobci byli rovnocennými partnery české zboží musí být tím hlavním zbožím a z ciziny doplňkovým. Je nutné odbourat diskriminující činitele pro odbyt českého zboží, 80 % potravinářského zboží v hypermarketech by mělo být podle vize KSČM české provenience. To můžeme prosazovat i přijetím politiky tzv. čerstvého výrobku, kdy by existovalo omezení vzdálenosti pro dovoz potravinářských výrobků. Česká republika musí mít schopnost si toto zboží vyrobit a tudíž tyto podniky podporovat, ale ne 7

8 takovým způsobem, aby na ně stát musel doplácet. Efekty takové politiky budou i mimoprodukční, v oblasti zaměstnanosti, sociálního systému, údržby krajiny. KSČM se domnívá, že bez dotací a případně kvót není v současné době české zemědělství konkurenceschopné vůči jiným zemím v rámci EU. Agrární produkce by měla vycházet z potřeb jednotlivých členských zemí především k zajištění potravinové a energetické bezpečnosti (určité procento dané produkce musí být zajištěno z vlastních zdrojů). To je možné zajistit jen aktivní cenovou podporou místních producentů, vhodnými cenovými a regulačními mechanismy. KSČM bude i nadále chránit a podporovat české zemědělství. KSČM prosazuje obnovení potravinové soběstačnosti v oblasti potravin našeho podnebného pásma, růst zemědělské výroby a postupné zvyšování vývozu zemědělských výrobků. Prosazujeme poskytování dlouhodobé podpory klíčovému odvětví chovu skotu a mléčné produkci. Podmínkou je, aby dodatečné finanční zdroje byly v přepočtu na hektar zemědělské půdy ve všech zemích EU stanoveny podle jednotných pravidel. To je předpoklad rovných podmínek, spravedlivé hospodářské soutěže zemědělců v rámci EU. Je důležité, aby tyto zdroje byly ve své struktuře transparentní a účinné. KSČM konstatuje, že problém českého zemědělství není v jeho kvalitě ani úrovni. Naše potraviny jsou kvalitní, úroveň je také dobrá, hlavním problémem je nerovnováha v úrovni poskytovaných dotací v přepočtu na jeden hektar zemědělské půdy. Kontrola produkce českého zemědělství musí být natolik důsledná, aby nedošlo ke zpochybňování kvality české produkce. Úroveň českého zemědělství je však předznamenána vynuceným 1/3 poklesem produkce oproti roku