Typy vodních ekosystémů 3. část stojaté vody (lentické prostředí) (základní charakteristika vodního režimu, rozšíření, význam, popis vegetace)

Transkript

1 Typy vodních ekosystémů 3. část stojaté vody (lentické prostředí) (základní charakteristika vodního režimu, rozšíření, význam, popis vegetace) Ing. Pavlína Hakrová, Ph.D.

2 Mezi stojaté vody řadíme: Louky rákosiny a ostřicové louky navazující na tekoucí a hlavně stojaté vody - vlhké, mokré a zaplavované louky - slaniska Jezera glaciální - fluviální - krasová - hrazená sesuvem - organogenní Ostřicová louka Hladké Životice, Poodří - antropogenní rybníky, soustavy rybníků - údolní nádrže - jezera vzniklá těžbou (lomy, štěrkovny, pískovny)

3 Glaciální jezera V ČR 5 jezer, všechna na Šumavě Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské a Laka, ledovcového původu je i malé Mechové jezírko v Krkonoších Vznikly po ústupu svahových ledovců würmského stáří Všechna mají stejnou modelaci jezerní stěnu, jezerní pánev a jezerní potok, jsou hrazeny morénovými valy Význam jezer je kromě krajinářského a estetického i jako refugium pro ohrožené druhy makrofyt Plešné jezero šídlatka ostnovýtrusná (Isoëtes echinospora), roste v hloubkách do 2 m, krátkodobě může zůstat i bez vody Černé jezero šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris), roste v hloubkách 3-8 m Ohrožení: eutrofizace Prášilské jezero Plešné jezero Černé jezero

4 Fluviální jezera V říčních nivách mnoha světových řek, především v dolních a středních úsecích, tam kde je již širší říční niva Jsou důsledkem dynamiky říčního toku, jeho vývoje Při meandrování řeky vznikají fluviální jezera nejčastěji v důsledku odškrcení meandru. Tyto jezera jsou často hydrologicky spojena s hladinou vody v toku Dno většinou hlinité či jemně písčité s množstvím odumřelé organické hmoty, která se podílí na postupné eutrofizaci. Postupným zazemňováním dochází nejčastěji ke vzniku slatin. V ČR nejčastěji Labe (H.Králové Mělník), Morava (Zábřeh Litovel, Otrokovice soutok s Dyjí), Dyje od Nových Mlýnu po soutok s Moravou), Lužnice (Nová Ves Nová řeka), Orlice (Týniště Hradec Králové), Odra (Košatka Ostrava) Často v CHKO nebo NPR (Libický luh, Křivé jezero), vždy především ochrana vodní vegetace a organismů vázaných na lužní lesy

5 Krasová jezera Akumulace srážkové či podzemní vody v dutinách a depresích krasových hornin vápence a dolomity. Jedná se pojlová jezera v plochých sníženinách velkých krasových oblastí bez odtoku vody Specifický teplotní režim, malá amplituda teplot U nás nejsou plně rozvinuté krasové oblasti, najdeme zde pouze malá jezírka Hranická propast a Bozkovské jeskyně Vegetace se praktické nevyskytuje Bozkovské krasové jezero Bačinské jezero, Chorvatsko

6 Jezera hrazená sesuvem U nás Mladotické jezero v jesenické pahorkatině, vzniklo sesuvem půdy z Potovorovského kopce a zahrazením Mladotického potoka Vegetace záleží na mnoha faktorech, poloha, nadmořská výška, sediment, kontakt s okolím a odvíjí se od jiných stojatých vod Mladonické jezero, ČR Jezero Koltor, Kyrgyzstán

7 Organogenní jezera Jezírka vzniklá nadržením srážkové či podzemní vody při procesech rašelinění a slatinění, tudíž viz předchozí přednáška rašeliniště a slatiniště. Rejvíz, Mechové jezírko Rašeliniště, Estónsko

8 Antropogenní jezera Všechny vodní plochy, které vznikly v důsledku činnosti člověka Rybníky Údolní nádrže Jezera vzniklá těžbou Jezero Milada u Chabařovic, zatopená důlní jáma Lednické rybníky Lom Výkleky, Olomoucko

9 Rybníky a soustavy rybníků Různě velké mělké nádrže sloužící především k chovu ryb Největší rozmach rybníkářství se datuje do Století, na Třeboňsku první rybníky vznikaly již za Jana Lucemburského ve 14. století, následuje Josef Štěpánek Netolický na přelomu 15. a 16. stol. (Velký Tisý, Opatovický a stavba Zlaté stoky). V druhé pol. 16. stol. Jakub Krčín z Jelčan (např. Svět a Rožmberk a výstavba Nové řeky) Další rybníkářské oblasti Českobudějovicko, Blatensko, Polabí, Českomoravská vrchovina, dolní Dyje a Odra Celkem v ČR asi rybníků a rozloze 49 tis. ha Rybníky dělíme na: nebeské pouze srážková voda, měkká, málo minerálních látek rybníky pramenišť zde voda většinou velmi mineralizovaná rybníky říční a potoční

10 Vždy v údolí řeky přehrazené hrází Údolní nádrže Hráze se dělí podle materiálu (zemní, kamenné, betonové) a podle konstrukce (sypané) Stavba přehrad se datuje především do druhé pol. 20. stol. V součastnosti 115 velkých vodních nádrží Slouží jako zdroj pitné vody, k výrobě elektrické energie, pro průmysl, zachytávání povodní, vyrovnávání průtoků, zavlažování, ale také k chovu ryb, pro lodní dopravu, k rekreaci. Dříve i plavení dřeva. Neméně důležitá je retence vody v krajině (i když trochu sporná!) Největší je Lipno (4 870 ha), největší objem má Orlík (716,5 mil m krychlových) a nejvyšší hráz Dalešice (99,5 m) Vegetace záleží na mnoha faktorech, poloha, nadmořská výška, sediment, kontakt s okolím a odvíjí se od jiných stojatých vod Vírská přehrada, Velké Meziříčí Květoňov, Kaplice

11 Jezera vzniklá těžbou (lomy, štěrkovny, pískovny) Jezera vyskytující se povrchových dolech a lomech všeho druhu, i na přidružených výsypkách Jejich rozšíření je samozřejmě vázáno na výskyt specifických nerostných surovin, které svým charakterem určují mnohé rozlohu, hloubku, vlastnosti akumulované vody podzemní či povrchové (to je: barva, průhlednost, obsah minerálů, ph a z toho plynoucí biologická aktivita. Důležitý je rovněž čas jež uplynul od těžby a s tím spojená např. eutrofizace Podle surovin dělíme na jezera vzniklá po těžbě: a) písku a štěrkopísku, b) kaolinu, c) hnědého a černého uhlí, d) vápence a břidlice, e) žuly, dioritu, čediče, 6) cihlářské hlíny a jílu

12 Makrofytní vegetace stojatých vod závisí především na obsahu živin v nádrži (eutrofní, mezotrofní a oligotrofní) a na hloubce nádrže velký rozdíl - přirozeně eutrofními vodami (např. aluviální tůně a mrtvá ramena řek) x intenzivně využívanými rybníky přirozený rozvoj makrofytní vegetace závisí také na přirozenosti biotopu regulace řek, často naprostá absence doprovodných makrofytních společenstev v nivách řek a potoků, popř. jen zlomky vegetace, často narušené ruderálními a invazivními společenstvy (Urtica dioica, Impatiens glandulifera aj.). Rovněž rybníky proměněné v nádrže na kapry, eutrofní, přehnojené, s absencí přirozené zonace společenstev především ve vtokovém a akumulačním pásmu rybníka. Zkáza často dovršena depóniemi vyhrnuté bahno na břeh strmý svah, porostlý Urtica dioica, Cirsium arvense, Epilobium sp. aj.

13 Intenzivně obhospodařované rybníky přerybnění, krmení ryb a kachen, hnojení a vápnění, vyhrnování, letnění a další hospodářské zásahy působí přímo na vodní vegetaci a způsobují zásadní změnu vodních a mokřadních typů makrofyt. Na rybníky a další vody dopadají i zásahy v okolní krajině splachy z polí vlivem zúžení ochranné plochy luk jejich rozoráním, skládky odpadu na březích, přínos živin do rybníků obdobně narušenými vodotečemi, to vše vede k další eutrofizaci, změně makrofytních fytocenóz, synantropizaci, degradaci, často až utváření nových typů vegetace a invaze terestrických ruderálních fytocenóz. Krmení ryb a kachen, s tím spojený transport krmiva, imigrace nových druhů výskyt dočasný, nebo zavlečení do rybniční vegetace neofyty např. Bidens frondosa (dvouzubec černoplodý), hvězdnice viržinská, Conyza canadensis (turanka kanadská), Galinsoga parviflora (pěťour maloúborný), Hordeum murinum (ječmen myší), Impatiens parviflora (netýkavka malokvětá), Reynotria japonica (křídlatka japonská), Solidago gigantea (zlatobýl obrovský) aj. Celkem zavlečeno asi 100 druhů bylin a 50 introdukovaných dřevin Typickým neofytem mezi ponořenými a vzplývavými makrofyty je Elodea canadensis Vodní druhy jsou šířeny i při transportu sítí a lodí, či pomocí ptáků např. Lemna minor, Spirodella polyrrhiza, Elogia canadensis, Ceratophyllum demersum, Potamogeton pusillus. Transporty diaspor neprobíhají jen v době výlovů, ale během celého roku při navážení krmiv a chlévské mrvy.

14 hnojení a vápnění změny patrné po delším období ústup spol. např. Potameto natantis- Nymphaetetum candidae, Equisetetum fluviatilis, naopak zvýšení okřehkovitých porostů (dříve především na návesních rybnících). V rákosinách ústup rákosu ve prospěch zblochanu vodního. Hnojení močovinou úhyn větších ploch rákosin. Běžně se pohazoval litorál hnojem vedlo prakticky k vymizení vzácných druhů v asedimentárním pásmu např. sítina hlavatá, nehtovec přeslenitý, půchýřka útlá, kuřinka ostnosemenná, stozrník lnovitý aj. Zavlečeny byly jetel luční, děhel ladní, chundelka metlice, tolice dětelová, vikev čtyřsemenná aj. intenzifikací zemědělství zmizela filtrační pásma mokrých luk, vysokých ostřic a rákosin, splachy se dostávají do vodotečí i nádrží a změna makrofytní vegetace je v přímé souvislosti se změnou chemismu vody. vyhrnování a tvorba depónií radikální zásah se i morfologie nádrže, změny chemismu dna i vody, změna vegetace. Na obnažených dnech jsou v přirozených podmínkách přirozená společenstva (viz dále přednáška), na obnažených deponiích se však většinou šíří ruderální společenstva s pcháčem rolním, p. obecným, turankou kanadskou, kopřivou aj. rozorání luk zase vedlo k ústupu vegetace vysokých ostřic, zůstávají porosty s Carex vesicaria, Carex gracilis, Calamagrostis canescens a Phalaris arundinacea. Kachní hospodaření přineslo intenzivní výpas od vodní hladiny až po porosty nízkých ostřic

15 zimování a letnění s vápněním přineslo vymizení as. Potamogetoneto natantis- Nymphaeetum candidae, ústup puškvorce lékařského, zčásti i zblochanu vodního pozitivní dopad má tříkomorové hospodaření na společenstva obnažených rybničních půd (viz dále), které vznikly ze spol. obnažených jezerních den po zániku rozsáhlých jezerních ploch v JC a ČMvrch při vzniku rybníků.

16 Současný stav makrofytní vegetace intenzivně obhospodařovaných rybníků přerybněné rybníky s intenzivním chovem ryb, vodní drůbeže, vybetonované nádrže vyskytují se pouze nejodolnější typy makrofyt Ceratophyllum demersum, Elodea canadensis, Lemna sp., Myriophyllum spicatum, Polygonum amphibium, Potamogeton crispus, P. pectinatus, P. pusillus, Spirodella polyrhiza a Zannichellia palustris (šejdračka).

17 Makrofytní vegetace mezotrofních a eutrofních vod (přirozených) Přirozené mezo a eutrofní vody, většinou stojaté, či mírně tekoucí, nížin a pahorkatin. Zejména mrtvá ramena řek, aluviální tůně, rybníky s vyvinutou zonací jednotlivých typů vodní vegetace Stěrk, jíl nebo písek, většinou silná vrstva organického bahna a nerozloženého opadu Vegetace ponořených i na hladině plovoucích rostlin, kořeňující nebo nekoř. ve dně Jedno, dvou a vzácně i třívrstvé Submerzní vrstva Ceratophyllum sp., Myriophyllum sp., Najas sp., rdesty Potamogeton crispus, Lucens, Pusillus, trichides, Elodea canadensis) Vodní hladinu pokrývají okřehky Lemna sp. a Spirodella polyrhiza, vzácně Salvinia natans Dále vzácně Hydrocharis morsus ranae, Stratiotes aloides Dále rostliny s plovoucími listy Nuphar, Nymphaea, Potamogeton natans, Nymphoides peltata a Trapa natans, Velmi vzácně bublinatky Utricularia Toto vše však najdeme jen v přirozených jezerech, popř. v rybnících s extenzivní rybí obsádkou!!!!!!

18 Nepukalka plovoucí Kotvice plovoucí Řezan pilolistý Stolístek

19 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod mělké vodní nádrže od nížin do podhorského stupně, voda přirozeně eutrofní aluviální tůně, ramena, okrajové zóny rybníků, pískovny, příkopy, kanály písek, jíl, štěrk, často vrstva organogenního bahna výrazné kolísání vodního sloupce, v létě často vysychá roztroušeně, především Polabí, Poodří a Podyjí, JČ a ZČ vegetace jedno až třívrstevná lakušníky, hvězdoše, popř. žebratka bahenní okřehky a závitka mnohokořenná Většina rostlin kořenujících ve dně je obojživelná

20 Hvězdoš Lakušník štítnatý

21 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní Tůňky na okrajích oligotrovních a dystrofních vodních nádrží, nejčastěji při pobřeží rybníků Voda kyselá až neutrální Vzácně v chladnějších a vlhčích oblastech, v posledních letech silně ustupuje Šumava, Chebsko, Dokesko, Českolipsko, Český ráj, Českomoravská vrch., např. rybník Vizír na Třeboňsku Vegetace druhově chudá, převažují bublinatky dále Potamogeton polygonifolius, Sparganium minimum Carex lasiocarpa, Carex rostrata, Eleocharis mamillata Eriophorum angustifolium)

22 Rákosiny Přirozeně eutrofní až mezotrofní vody, zejména mělká pobřeží rybníků, mrtvá ramena a aluviální tůně, opuštěné pískovny a hliníky, lomová jezírka, i klidné úseky toků Vegetační struktura jednoduchá, obvykle jedno až dvouvrstvá substrát hlinitý až jílovitý, vzácně písčitý nebo štěrkovitý, silný vrstva sapropelového bahna a nerozložené stařiny Mírné kolísání vodní hladiny, krátkodobě v létě i bez vody Po celém území od pahorkatin po nížiny, vzácně až do horského stupně Převládá Phragmites australis a Glyceria maxima, Typha sp., a bylinné patro tvoří Galium palustre, Lythrum salicaria a Scutellaria galericulata, Equisetum fluviatile a Sparganium erectum. Po celém území ČR, v nížinách a pahorkatinách ohrožení vysoušením mokřadů, intenzivní obhospod. rybníků spojené s kosením a vypalováním rákosin, vyhrnováním bahna aplikací herbicidů, šíření neofytů, regulace vodních toků

23

24 Ostřicové louky pobřežní mělčiny rybníků, říční ramena a tůně v pokročilém stádiu sukcese, ale i zaplavované potoční a říční nivy Výška vodního sloupce silně kolísá během roku Substrátem jsou těžké oglejené jílovité půdy, často hodně organického sedimentu v různém stupni rozkladu, střední až vysoká zásoba živin od nížin do pahorkatin Jednovrstvé až dvouvrstvé porosty s převahou vysokých ostřic mozaikovitý nebo homogenní Trsnaté ostřice např. Carex appropinguata, C. elata, C. paniculata tvoří mohutné bulty. Ve šlencích najdeme bažinné byliny vyššího vzrůstu, např. Iris pseudacorus, Lysimachia thyrsiflora, Lythrum salicaria, Peucedanum palustre, Ranunculus lingua, Senecio paludosus a Stachys palustris. Popř. i poléhavé byliny bublinatky, Menyantes trifoliata. Na bultech např. Galium palustre Porosty s převahou výběžkatých rostlin Carex acuta, C. acutiformis, C. riparia, C. rostrata a C. vesicaria jsou homogennější. Dále sem patří i porosty s dominancí Phalaris arundinacea či Calamagrostis canescens. odvodňování bažin, intenzivní obhospod. rybníků spojené s vyhrnováním bahna a aplikací herbicidů, nadměrné kosení, regulace vodních toků, absence záplav

25

26 Eutrofní až mezotrofní vegetace bahnitých substrátů Mělké silně zabahněné stojaté vody, rybníčky, mrtvá říční ramena a tůně, odvodňovací příkopy i kanály Vegetace vyžaduje kolísání vodní hladiny Hlinité až jílovité, silná vrstva bahna, dost živin Porosty s bahničkou bahenní (Eleocharis palustris), dále Alisma, Batrachium, Calitriche, Elatine (úpor), Oenanthe, Rorippa, Sagittaria, Glyceria fluitans, mezotrofní spíše Calla, Menyantes, Potentilla palustris, Carex pseudocyperus, Solanum dulcamara, Rumex hydrolapathum Od nížin do podhůří, vázano na rybniční oblasti a dolní toky větších řek ohroženo vysoušením bažin, ničením mrtvých ramen, absence záplav, intenzivní chov ryb a drůbeže, herbicidy

27 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin Nejčastěji obnažená dna letněných rybníků, periodických tůní a mrtvých ramen, břehy přehrad a pískoven s kolísavým vodním sloupcem Písek, štěrk, jíl nebo bahno Dlouhodobé zaplavení nezbytná podmínka Výhoda pro konkurenčně slabé druhy s krátkým životním cyklem, proběhne před rozvojem vytrvalých druhů Letněné rybníky puchýřka útlá (Coleanthus subtilis), Ostřice šáchorotitá (Carex bohemica), Eleocharis ovata, Juncus bufonius. Ohroženo intenzivním obhospodařováním rybníků. Vlhké písky Isolepis (bezosetka) a Juncus bufonius, Cyperus flavescens, Juncus tenageia, Illecebrum verticillatum (nehtovec přeslenitý), Radiola linoides (stozrník lnový). Ohroženo intenzivním obhospodařováním rybníků, hnojení, opouštění či odvodnění polí na píscích, zpevňování lesních cest, zalesňování otevřených písků. Obnažená dna teplých oblastí Cyperus fuscus, Juncus bufonius, J. sphaerocarpus, Gnaphalium uliginosum, Limosella aquatica, Plantago uliginosa, Pulicaria vulgaris, Lotus glaber. Ohroženo ničením aluviálních tůní a ramen regulací toků, intenzivní těžba v pískovnách, nadměrné a žádné obhosp. polí, neletnění rybník, zpevňování polních cest.

28 Vlhké, mokré a zaplavované louky Typy luk se stále nebo periodicky podmáčeným půdním profilem Aluviální psárkové louky Vlhké pcháčové louky Vlhká tužebníková lada Střídavě vlhké bezkolencové louky

29 Aluviální psárkové louky čerstvě vlhké zaplavované louky v nivách řek a potoků od nížin do hor hluboké půdy s dostatkem živin (záplavy) jednou ročně kosení, jinak degradace nitrofilními druhy (Urtica dioica) roztroušeně v celém území ČR v neregulovaných nivách zapojené porosty, dominují trávy Agrostis stolonifera, Alopecurus pratensis, Deschampsia cespitosa, Elytrigia repens a Holcus lanatus a byliny Chaerophyllum aromaticum, Glechoma hederacea, Ranunculus repens, Rumex obtusifolius a Urtica dioica, méně pak drobnější druhy jako je Lychnis flos-cuculi, Sanguisorta officinalis aj. ohroženy regulací toků, změnou vodního režimu, ruderalizací či přeměnou na intenzivně obhospodařované vícesečné psárkové louky (druhově chudé)

30

31 Vlhké pcháčové louky podmáčené glejové půdy v údolí potoků, menších řek a na prameništích od nížin do podhůří trvale vysoká hladina podzemní vody, záplavy ani vysychání nesnášejí jednou až dvakrát ročně kosení dříve po celém území, (odvodňování) vlhké až mokré louky s dom. travami Agrostis canina, Festuca pratensis, Festuca rubra, Juncus effusus, Poa pratensis, P. palustris, Scirpus sylvaticus a ostřice C. acutiformis a C. cespitosa s dom. bylinami Angelica sylvestris, Bistorta major, Caltha palustris, Trollius altissimus (upolín) a pcháče C. canum, C heterophyllum, C. oleraceum, C. palustre, C. rivulare ohroženo odvodňováním a absencí obhospodařování zarůstání vysokobylinnými společenstvy a dřevinami

32

33 Vlhká tužebníková lada podél potoků, menších řek, na svahových prameništích od nížin do hor na jaře občas zaplavovány vznikají zpravidla z opuštěných ladem ležících pcháčových luk časté monodominantní porosty s Filipendula ulmaria, Geranium palustre a Lysimachia vulgaris. z dalších pak druhy pcháčových luk jako např. Alopecurus pratensis, Juncus effusus, Scirpus sylvaticus, Caltha palustris, Chaerophyllum hirsutum, Cirsium heterophyllum, C. oleraceum, Epilobium hirsutum aj. ohrožení odvodňováním, regulací toků, sukcesí

34

35 Střídavě vlhké bezkolencové louky střídavě vlhké louky na oglejených půdách s kolísající hladinou podzemní vody chudší až středně zásobené živinami, na vyšších nivních terasách potoků a řek svahové polohy, obvody rašelinišť, odvodněné rašeliniště a slatiniště koseny jednou ročně roztroušeně od kolinního po submontánní stupeň převládá Molinia arundinacea a další trávy Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Festuca pratensis, Holcus lanatus, Juncus effusus, z dalších druhů pak např. Betonica officinalis, Succisa pratensis, Silaum silaus (koromáč olešníkový), Serratula tinctoria (srpice barvířská), Cirsium palustre, Lychnis flos-cuculi, Sanquisorba officinalis aj. hnojení, opuštění a zarůstání, odvodňování

36

37 Slaniska Vznikají a) v místech, kde výpar převládá nad srážkami, takže ionty solí vzlínají a hromadí se u povrchu (např. Slanisko u Nesytu) a za b) v okolí minerálních pramenů (např. Soos) a za c) na ruderalizovaných místech (okolí návesních rybníčků a kolem solených vozovek Puccinellia distanc- zblochanec oddálený). Slané půdy jsou těžké, zásadité, bohaté ionty lehce rozpustných solí (K, Na, Ca, Mg, Cl, SO42-, CO32-, NO3-). Vysoká koncentrace solí působí toxicky a narušuje osmotickou rovnováhu organismů. Zima a jaro zamokřené, v létě zpravidla vyschlé Využití v minulosti chudé pastviny drůbež, ovce, kozy, koně Výskyt: Soos, Slavkovský les, Mostecko, Neratovicko, Mikulovské Vegetace: obligátní halofyty až po druhy tolerantní k zasolení Aster tripolium (hvězdice slanistá), Glaux maritima (sivěnka přímořská), Juncus geradii (sítina Gerardova), Lotus glaber (štírovník tenkolistý), Plantago maritima (jitrocel přímořský), Puccinellia distans (zblochanec oddálený), Scorzonera parviflora (hadí mord maloúborný), Spergularia maritima a S. salina (kuřinka obroubená a k. solná), Tetragonolobus maritimus (ledenec přímořský), Carex distans a C. secalina (ostřice oddálený a o. žitná), Festuca arundinacea (kostřava rákosovitá) Ohrožení : změna vodního režimu, úplná ruderalizace, přirozená sukcese