Právnická fakulta Masarykovy univerzity BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a podnikání Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Rozvrhování a evidence pracovní doby Diana Wieczorková 2013/2014

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Rozvrhování a evidence pracovní doby zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury 1

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat za pomoc, trpělivost a podnětné připomínky váženému panu JUDr. Jaroslavu Stránskému, Ph.D., vedoucímu mé bakalářské práce. Rovněž děkuji všem, kteří mě podporovali při studiu. 2

4 Abstrakt Předmětem mé bakalářské práce je právní úprava pracovní doby, popis základních pojmů s pracovní dobou souvisejících, např. směna, doba odpočinku, délka pracovní doby, práce přesčas apod., se zaměřením na rozvrhování a evidenci pracovní doby. Rozvrhování pracovní doby zahrne pravidla a způsoby rozvrhování ve spojení s evidencí pracovní doby, ve které se pak zaměří na způsob a obsah evidence pracovní doby. Závěr je věnován kontrolám na úseku pracovní doby a sankcím spojeným s porušením povinností ze strany zaměstnavatelů. Abstract The goal of my bachelor s works is the legislation of working hours, a description of the basic concepts related to working hours; for example work shift, rest period, time of working hours, overtime, with a focus on distribution and keeping records of working hours. The distribution of working hours include rules and forms of the distribution including keeping records of working hours, with a focus on form and content of keeping records of working hours. The conclusion is devoted to the controls in the area of working hours and penalties associated with a breach of duty on the part of employers. Klíčová slova Pracovní doba, směna, doba odpočinku, délka pracovní doby, rozvrhování pracovní doby, evidence pracovní doby. Key words Working hours, work shift, rest period, time of working hours, distribution of working hours, keeping records of working hours. 3

5 Obsah 1. Úvod Pracovní právo, prameny, funkce Pracovní doba Směna Doba odpočinku Přestávky v práci Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami Dny pracovního klidu Délka pracovní doby Stanovená týdenní pracovní doba Zkrácená pracovní doba Kratší pracovní doba Pracovní doba u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr Rozvržení pracovní doby Rovnoměrné rozvržení pracovní doby Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby Pružné rozvržení pracovní doby Konto pracovní doby Evidence pracovní doby Provádění kontrol na úseku pracovní doby Závěr Seznam použitých pramenů

6 1. Úvod Pracovní doba je akutálním tématem v celé společnosti, diskuse ohledně pracovní doby vedou nejen zaměstananci, kteří v zaměstnání tráví i více než třetinu pracovního dne, ale i zaměstnavatelé s ohledem na využití zaměstnanců v rámci uskutečňování své činnosti. Pro obě strany je důležitá nejen délka pracovní doby, ale i její rozvržení. Téma mé bakalářské práce zní rozvrhování a evidence pracovní doby. Cílem práce je seznámit čtenáře s pojmy souvisejícími s pracovní dobou, popsat možnosti rozvržení pracovní doby a představit způsob evidence pracovní doby s ohledem na zákonné požadavky. V úvodu práce nejprve stručně popíšu základní funkce pracovního práva (ochranná a organizační) a představím základní prameny. Poté přejdu k popisu právní úpravy pracovní doby. Vysvětlím základní pojmy, které se k této oblasti vztahují, a to pracovní doba, směna a s ní související pracovní režimy a doba odpočinku. V rámci doby odpočinku popíšu přestávky v práci, nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a dny pracovního klidu. Dále se budu věnovat délce pracovní doby s rozdělením na stanovenou týdenní pracovní dobu, zkrácenou pracovní dobu a kratší pracovní dobu. Zmíním rozdíly pracovní doby v pracovním poměru a ve vztazích založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Následně se zaměřím na hlavní téma mé práce, a to rozvrhování a evidenci pracovní doby. U rozvržení pracovní doby popíšu jednotlivé možnosti rozvržení, kterými jsou rovnoměrné a nerovnoměrné rozvržení pracovní doby. Dalším typem rozvržení je pružná pracovní doba, která může být využita u rovnoměrného i nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Poslední možností, kterou popisuji, je pak konto pracovní doby, které lze uplatnit jako způsob nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Mimo popisu jednotlivých způsobů rozvržení pracovní doby, zmíním i jejich případné výhody a nevýhody použití a uvedu práva a povinnosti účastníků pracovněprávních vztahů při rozvrhování. V kapitole o evidenci pracovní doby popíšu způsob a obsah evidence pracovní doby. Způsob evidence pracovní doby není nijak předepsán, může být veden ručně v sešitech, na počítači nebo pomocí elektronických systémů, které převádějí data příchodů a odchodů zaměstnance na pracoviště do tabulek a následně z nich lze zpracovat evidenci pracovní doby dle zákonných požadavků. Pro názornost to textu vložím obrázky, jako ukázku evidence pracovní doby zpracované zejména v tabulkovém programu Excel a jako výstup dat z elektronického systému. Příklad evidence pracovní doby uvedu i u dohody o provedení práce, přestože u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr není povinnost rozvrhovat 5

7 pracovní dobu a tudíž ani ji evidovat. Existuje výjimka, kdy je nutné pracovní dobu rozvrhnout i u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to pro účely poskytnutí náhrad z odměn. Toto rozvržení je však pouze fiktivní pro účely pracovní neschopnosti a s ní související náhradou odměny, nejedná se o rozvržení pro účely výkonu práce. Jakkoliv není povinné evidovat pracovní dobu u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, existují důvody, kdy je dle mého názoru vhodné evidenci vést. Tyto důvody ve své práci zmíním. Co se týče obsahu evidence pracovní doby, je zaměstnavatel povinen v evidenci vyznačit mimo směn i noční práci, práci přesčas a dobu pracovní pohotovosti. Proto ve zkratce popíšu i tyto pojmy. Samozřejmě uvedu i práva a povinnosti účastníků pracovněprávních vztahů související s evidencí pracovní doby a v závěru kapitoly pak rozdíly mezi zákonem požadovanou evidencí pracovní doby a v praxi se objevující evidenci docházky. Rozvrhování a evidenci pracovní doby stále mnozí zaměstnavatelé nepřisuzují dostatečnou vážnost a porušují své povinnosti v této oblasti, jak vyplývá z kontrol prováděných inspektory práce. V závěru práce uvedu základní informace týkající se provádění kontrol souvisejících s pracovní dobou, jako například hlavní předpis, který upravuje tuto oblast a orgány inspekce práce, které mohou kontroly provádět. Vysvětlím pojmy přestupek a správní delikt, zmíním úpravu sankcí souvisejících s přestupky a správními delikty, které lze uložit za porušení povinností zaměstnavatele na úseku pracovní doby. Úprava pracovní doby je velmi specifická vzhledem k různým oborům, např. u zaměstnanců v dopravě, u členů jednotky hasičského záchranného, případně zaměstnanců ve zdravotnictví apod. Tato specifika nebudou v mé bakalářské práci konkrétně řešena. 6

8 2. Pracovní právo, prameny, funkce Pracovní právo vzniklo z důvodu potřeby chránit zaměstnance jako slabší stranu pracovního vztahu a i v současně době lze jeho ochrannou funkci považovat za nejdůležitější funkci pracovního práva. Zaměřuje se zejména na stanovení minimálních standardů (např. úprava bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, úprava pracovní doby apod.), ochranu stability pracovního zapojení (stanoví způsoby ukončení pracovního poměru s vyloučením bezpráví) a ochranu sociální sféry tak, aby prostředky získané výkonem práce mohly zajistit uspokojení potřeb zaměstnance (např. institut minimální a zaručené mzdy apod.). Vedle ochranné funkce je však neméně důležitá i funkce organizační, kdy pracovní právo stanoví pravidla pro fungování trhu práce, vytváří rámec a podmínky k uskutečnění pracovního procesu, dále poskytuje zaměstnavatelům nástroje pro řízení pracovního procesu, určení míry práce a míry odměny, vymezuje hranice dispoziční pravomoci zaměstnavatele a vytváří nástroje pro její realizaci. 1 Základním přepisem pracovního práva je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce ), který upravuje pracovněprávní vztahy, stanovuje práva a povinnosti účastníkům těchto vztahů, definuje jednotlivé pojmy a instituty. Součástí je i právní úprava pracovní doby a doby odpočinku obsažená v části čtvrté zákoníku práce, kde můžeme sledovat spojení ochranné funkce (např. doby odpočinku) s organizační (rozvrhování pracovní doby). Vyjma zákoníku práce jsou důležité i další předpisy, které řeší specifické otázky pracovní doby a to zejména 2 : - zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, - nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb., - nařízení vlády č. 182/2007 Sb., o odchylné úpravě pracovní doby a doby odpočinku členů jednotky hasičského záchranného sboru podniku, - nařízení vlády č. 227/2010 Sb., o odchylné úpravě pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí, - zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o inspekci práce ). 1 GALVAS, Milan a kol. Pracovní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s GOGOVÁ, Radana, Petr HŮRKA a Helena ÚLEHLOVÁ. Pracovní doba: podle zákoníku práce a dalších souvisejících právních předpisů. 2., přeprac. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, s

9 3. Pracovní doba Pracovní doba je klíčovou oblastí pracovního práva. Úprava pracovní doby je obsažená v části čtvrté v ustanoveních 78 až 100 zákoníku práce. Definici pracovní doby nalezneme v ustanovení 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, kde je uvedeno, že pracovní doba je dobou, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Tato definice byla upravena dle čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen směrnice ). Pracovní dobou je doba, po kterou je zaměstnanec přítomen na pracovišti dle požadavku zaměstnavatele a vykonává práci. Do pracovní doby započteme i dobu, kdy zaměstnanec přítomný na pracovišti práci nevykonává, ale je k výkonu práce připraven, jakmile mu zaměstnavatel dá pokyn. Pokud by zaměstnavatel zaměstnanci pokyn nedal, nepřidělil mu žádnou práci, porušil by povinnost uvedenou v ustanovení 34b odst. 1 zákoníku práce. Tato doba by pak nebyla pracovní dobou, ale jednalo by se o překážku na straně zaměstnavatele. Do pracovní doby se nezapočte ani doba přítomnosti zaměstnance na pracovišti, pokud práci nevykonává, ani není k výkonu práce připraven (např. skončil práci a připravuje se k odchodu). Pracoviště je pro účely pracovní doby takové místo, na kterém je zaměstnanec povinen vykonávat sjednanou práci podle pracovní smlouvy. Jedná se o konkrétní místo, kde k výkonu práce dochází (např. dílna, kancelář), nejedná se tedy o vstup do areálu zaměstnavatele. Zaměstnanec musí být přítomen a začít vykonávat práci na určeném místě na začátku stanovené směny. Proto zpravidla přichází do zaměstnání dříve, zejména pokud musí používat ochranné pomůcky nebo nosit pracovní oděv, protože je jeho povinností být na pracovišti na začátku směny řádně ustrojen a mít u sebe ochranné pomůcky. Doba převlékání či převzetí ochranných pomůcek se do pracovní doby nezapočítává, zápočet této doby lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem. Zaměstnavatel ale nemůže požadovat, aby zaměstnanci přicházeli do práce dříve, např. o deset minut, a to ani v případě, že se mají před výkonem práce převléknout do pracovního oděvu či pokud je pracoviště zaměstnance od vstupu do areálu zaměstnavatele vzdáleno. 3 Stejná pravidla platí i pro odchod zaměstnance z pracoviště po skončení směny. Pracoviště zaměstnanec opouští nejdříve v okamžiku stanoveného konce směny; pokud v tomto okamžiku již opouští areál zaměstnavatele, může jít o porušení povinnosti. 3 STRÁNSKÝ, Jaroslav a kol. Zákoník práce: s podrobným praktickým výkladem pro širokou veřejnost: nové úplné znění. 1. vyd. Praha: Sondy, 2012, s

10 4. Směna Směna je z hlediska pracovní doby velmi důležitý pojem. Zákoník práce v ustanovení 78 odst. 1 písm. c) definuje směnu jako část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. V uvedeného vyplývá, že zaměstnanec musí mít rozvrženu pracovní dobu do směn před zahájením práce. Není možné aby se zaměstnanec dostavil na pracoviště, až mu zaměstnavatel dá pokyn, aby záhájil výkon práce, tzn. že je vyloučena práce na zavolanou (bez rozvrhu směn). 4 Práce přesčas není součástí směny, zaměstnavatel ji nemůže plánovat a zapracovávat ji do rozvrhu směn a zaměstnanci tak dopředu stanovovat, kdy bude práci přesčas konat. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Některé podzákonné předpisy k zákoníku práce však stanoví odchylky od této uvedené délky směny (např. zaměstnanci v dopravě, členové jednotky hasičského a záchranného sboru podniku). Jde o čistou dobu, po kterou zaměstnanec vykonává práci pro zaměstnavatele. Do této doby se nezapočítává povinná přestávka na jídlo a oddech. Nad rámec maximální délky může zaměstnavatel nařídit práci přesčas, a to jen vyjímečně a z vážných provozních důvodů. Přestože to zákoník práce výslovně neupravuje, lze směnu rozdělit na více částí za podmínky, že v součtu jednotlivé části téže směny nepřesáhnou 12 hodin a bude poskytnut nepřetržitý odpočinek mezi směnami. 5 Za rozdělenou směnu pak náleží příplatek dle ustanovení 130 zákoníku práce. Se směnou souvisejí pracovní režimy, které dělíme na: a) jednosměnný pracovní režim zaměstnanec pracuje stále na jednu směnu, režim začíná a končí v kteroukoliv denní hodinu, v zákoníku práce není definován pro svou jednoznačnost, b) dvousměnný pracovní režim zaměstnanci se pravidelně vzájemně střídají ve dvou směnách během 24 hodin po sobě jdoucích, zpravidla se jedná o střídání ranní a odpolední směny, c) třísměnný pracovní režim zaměstnanci se pravidelně vzájemně střídají ve třech směnách během 24 hodin po sobě jdoucích, jedná se o střídání ranní, odpolední a noční směny, d) nepřetržitý pracovní režim zaměstnanci se vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Počet směn není zákonem stanoven, nicméně lze usoudit, že se zaměstnanci musejí vzájemně 4 GOGOVÁ, HŮRKA ÚLEHLOVÁ, op. cit., s Tamtéž, s

11 pravidelně střídat nejméně ve dvou a více směnách. Nepřetržitý provoz je takový provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu. Určení pracovního režimu se provádí dle rozhodujících znaků, kterými jsou: - pravidelnost jeden týden první zaměstnanec odpracuje ranní směnu a poté nastoupí druhý zaměstnanec na odpolední směnu, druhý týden si směny prohodí, - vzájemnost první zaměstnanec v určitou hodinu ukončí svou směnu a druhý zaměstnanec ve stejnou hodinu svou směnu započne. V případě, že nejsou oba znaky splněny současně, jde o jednosměnný pracovní režim. Při naplnění obou znaků jde o dvousměnný, třísměnný nebo nepřetržitý pracovní režim a podmínky pro uplatnění těchto režimů budou platit i v případě, že při pravidelném střídání zaměstnanců ve směnách dojde k souběhu výkonu práce zaměstnanců navazujících směn, nejvýše však po dobu jedné hodiny dle ustanovení 78 odst. 2 zákoníku práce. Zároveň je pro dvousměnný, třísměnný a nepřetržitý pracovní režim stanovena zvýhodněná délka pracovní doby (více v kapitole 5.). 10

12 5. Doba odpočinku Doba odpočinku je v ustanovení 78 odst. 1 písm. b) zákoníku práce vymezena negativně jako doba, která není pracovní dobou. Toto jednoduché vymezení má význam při posuzování některých časových úseků dne zaměstnance, které se buď v zákoníku práce výslovně nebo z kontextu nepovažují za pracovní dobu. 6 V této době zaměstnanec není povinen plnit své povinnosti z pracovního poměru, jedná se o volnou dobu zaměstnance, ve které zaměstnanec regeneruje své pracovní síly, odpočívá a věnuje se svým osobním a rodinným zájmům, koníčkům apod. Zaměstnavatel do této doby nesmí zasahovat, ledaže by šlo o práci přesčas nebo pracovní pohotovost. Jde zejména o přestávky v práci na jídlo a oddech, nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, dny pracovního klidu, ale patří zde například i doba pracovní pohotovosti, během které zaměstnanec práci nevykonával nebo doba strávená zaměstnancem na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů mimo rozvrh pracovní doby Přestávky v práci Přestávky v práci jsou nezbytné k odpočinku v rámci směny a slouží k optimálnímu rozvržení pracovního výkonu zaměstnance. Zaměstnavatel tyto přestávky v práci určuje dle zákonných podmínek a zaměstnanec je povinen je čerpat. Jedná se o tyto přestávky: a) přestávka na jídlo a oddech - přestávka se nezapočívátá do pracovní doby a poskytuje se nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce v trvání nejméně 30 minut (mladistvému zaměstnanci pak nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce). Zákon přitom nerozlišuje, v jakém pracovním režimu je nepřetržitá práce vykonávána. Zaměstnavatel může určit přestávku delší; může ji rozdělit do více částí, přičemž alespoň jedna její část musí činit nejméně 15 minut, ostatní mohou být jakkoliv dlouhé. Přestávku nelze poskytnout na začátku a konci pracovní doby (nelze tedy dohodnout, že zaměstnanec přestávku nevyčerpá a o tu dobu pak opustí pracoviště dříve), b) přiměřená doba na oddech a jídlo - jedná se o přiměřenou dobu na oddech a jídlo při pracech, které nemohou být přerušeny. Tato přiměřená doba se započítává do pracovní doby. Pro posouzení, zda se jedná o práce, které nemohou být přerušeny a tudíž bude poskytnuta jen přiměřená doba na oddech a jídlo, je nutné vzít v úvahu technologické a 6 KOTTNAUER, A., a kol. Zákoník práce: komentář s judikaturou : podle stavu k 1. lednu 2012, včetně novely účinné k 1. dubnu Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, s

13 provozní podmínky, zda lze zaměstnance vystřídat nebo nahradit jiným zaměstnancem nebo zda lze práci pro tuto přechodnou časově omezenou dobu zabezpečit menším počtem pracovníků posouzení pak směřuje k tomu, zda zaměstnanec může opustit pracoviště (poskytne se přestávka na jídlo a oddech) nebo musí po celou dobu zůstat na pracovišti (poskytne se přiměřená doba na oddech a jídlo), 7 c) bezpečnostní přestávka - se započítává do pracovní doby a zaměstnanec na ni má právo v zákonem stanovených případech. Bezpečnostní přestávka se poskytuje zejména u činností jednotvárných a jednostranně zatěžujících organismus zaměstnance, u prací s rizikovými faktory či u řidičů z povolání v silniční dopravě. 8 Zvláštní předpisy 9 pak stanoví, po jak dlouhém výkonu práce a v jaké délce musí být bezpečnostní přestávka poskytnuta. Ustanovení 89 odst. 2 zákoníku práce upravuje možný časový souběh bezpečnostní přestávky s přestávkou na jídlo a oddech, a to tak, že dává přednost bezpečnostní přestávce. Pokud připadne bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se do pracovní doby a v důsledku toho může být posouzena jako práce přesčas Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami je dobou odpočinku, která trvá mezi skončením jedné a začátkem druhé pracovní směny. Tato doba zajišťuje regeneraci pracovních sil zaměstnance. Ustanovení 90 zákoníku práce stanoví minimální délku odpočinku alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Odpočinek mezi směnami nesmí být přerušován, jednotlivé části se nesčítají; platí, že alespoň jeden úsek musí trvat výše uvedenou délku. Délka odpočinku může být v zákonem stanovených případech zkrácena až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let, zároveň zde platí kompenzační povinnost, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku (vyjma sezónních prací v zemědělství). V případě dalšího základního pracovněprávního vztahu (nejedná-li se o práci stejného druhu) platí, že se souběžné pracovněprávní vztahy posuzují samostatně. 7 CHLÁDKOVÁ, Alena a Petr BUKOVJAN. Personalistika: dvanáctero správného vedení personální agendy. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s Tamtéž, s Např. Vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě; Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. 12

14 5.3. Dny pracovního klidu Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, a svátky dle ustanovení 91 zákoniku práce. Zásadně platí, že v tyto dny zaměstnavatel nemůže zaměstnanci nařizovat výkon práce. Nepřetržitý odpočinek v týdnu musí trvat alespoň 35 hodin (u mladistvého zaměstnance alespoň 48 hodin) a pokud to provoz zaměstnavatele umožňuje, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. Týdnem se rozumí 7 po sobě následujících kalednářních dnů 10, nejde tedy o klasický týden pondělí až neděle, zaměstnavatel může určit začátek a konec toho 7denního cyklu v rozvrhu směn, a to individuálně pro každého zaměstnance. Zákon stanoví i specifické podmínky stanovení nepřetržitého odpočinku, např. v nepřetržitých provozech, v zemědělství. Práci ve dnech nepřetržitého odpočinku lze nařídit pouze výjimečně a výkon práce v této době je posuzován jako práce přesčas, bude-li vykonána nad rozsah stanovené týdenní pracovní doby. Svátky upravuje zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, který v 1 vymezuje jednotlivé státní svátky a v 2 pak ostatní svátky. Mezi státním svátkem a ostatním svátkem není právní rozdíl a pro pracovněprávní účely jsou oba svátkem. Případná práce ve dnech svátků může být vykonána v rámci rozvržené směny nebo jako práce přesčas, i zde však platí určitá omezení jako u nepřetržitého odpočinku v týdnu. 10 Viz ustanovení 350a zákoníku práce. 13

15 6. Délka pracovní doby Pracovní doba se obecně určuje jako počet pracovních hodin za určité časové období, nejběžněji za týden. Někteří zaměstnavatelé používají pro délku pracovní doby termín úvazek (tento není zákonem upraven) a pracovní dobu určují v procentech (např. úvazek 100 % týdně odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby v rozsahu 40 hodin) nebo poměrem (např. úvazek 0,8 týdně odpovídá délce stanovené týdenní pracovní doby v rozsahu 32 hodin) ke stanovené týdenní pracovní době. Zákoník práce při úpravě délky pracovní doby vychází ze směrnice, která umožňuje i odchýlení od maximální délky týdenní pracovní doby formou individuálního ujednání při splnění stanovených podmínek (tzv. opt-out 11 ). Směrnice v čl. 6 stanoví maximální délku týdenní pracovní doby včetně práce přesčas v rozsahu 48 hodin v období 7 dnů. Zákoník práce pak upravuje délku týdenní pracovní doby na 40 hodin dle ustanovení 79 odst. 1. Do této doby se nezapočítávají přestávky na jídlo a oddech, jak již bylo zmíněno výše. Zbývajících 8 hodin týdně je rezervováno pro práci přesčas. 12 Dle délky pracovní doby rozlišujeme pracovní dobu stanovenou, zkrácenou a kratší Stanovená týdenní pracovní doba Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně. U některých kategorií zaměstnanců je však stanovena délka kratší a činí u zaměstnanců: - pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu; rovněž i u zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně, - s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodin týdně, přičemž délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a zároveň je potřeba v případě více základních pracovněprávních vztahů pracovní doby sčítat - délka týdenní pracovní doby v souhrnu nesmí překročit 40 hodin týdně Zkrácená pracovní doba Pracovní dobu lze zkrátit pod rozsah stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy. Tato zkrácená týdenní pracovní doba je pak ve vztahu k zaměstnancům jejich stanovenou týdenní pracovní dobou. Zkrátit pracovní dobu lze výlučně ujednáním v kolektivní smlouvě 11 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne Věc C-397/01 a C/403/ NEŠČÁKOVÁ, Libuše, Jaroslav JAKUBKA. Zákoník práce 2013 v praxi: komplexní průvodce řešením problémů. 2. vyd. Praha: Grada, 2013, s

16 nebo na základě rozhodnutí zaměstnavatele ve vnitřním předpisu. Možnost zkrátit pracovní dobu je vyloučena u zaměstnavatelů uvedených v ustanovení 109 odst. 3 zákoníku práce Kratší pracovní doba V praxi je často zaměňována zkrácená pracovní doba s kratší pracovní dobou, je ovšem nutné upozornit, že se nejedná o totéž. Zatímco zkrácená týdenní pracovní doba musí být vždy ujednána v kolektivní smlouvě nebo stanovena ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, kratší pracovní dobu lze sjednat pouze v individuální dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je nepřípustné, aby zaměstnavatel změnil zaměstnanci jeho stanovenou týdenní pracovní dobu na kratší pracovní dobu na základě svého jednostranného rozhodnutí. Pokud by tak učinil a v důsledku kratší pracovní doby pak zaměstnanci rozvrhoval např. pouze polovinu jeho stanovené týdenní pracovní doby, porušil by svou povinnost dle ustanovení 34b odst. 1 zákoníku práce a u nerozvržených hodin by se jednalo o překážku na straně zaměstnavatele dle ustanovení 208 zákoníku práce a zaměstnanec by měl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. 13 Neznalí zaměstnavatelé by tímto způsobem mohli spekulovat a snažit se o snížení mzdových nákladů v souvislosti s větou druhou ustanovení 80 zákoníku práce, která říká, že zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době. Ovšem jak už bylo výše uvedeno, vždy musí jít o dohodu obou subjektů pracovněprávního vztahu, zaměstnavatel nemůže o změně stanovené týdenní pracovní doby na kratší pracovní dobu jednostranně rozhodnout. Kratší pracovní doba není v České republice mnoho využívána, jisté výhody však může přinést oběma stranám. Využijí ji zaměstnavatelé, kteří nepotřebují, aby zaměstnanec vykonával práci po celou stanovenou týdenní pracovní dobu, i zaměstnanci, kteří např. pečují o děti, případně s ohledem na svůj zdravotní stav. Jelikož je kratší pracovní doba předmětem dohody zaměstnance a zaměstnavatele, zaměstnanec na ni obecně nemá právní nárok. Zákoník práce však v ustanovení 241 upravuje podmínky, za kterých právní nárok na kratší pracovní dobu vzniká. 13 VÁCHA, Jan. Práce na zkrácený úvazek. [online]. Hrmprofi.cz, publikováno [cit ]. 15

17 7. Pracovní doba u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr Pracovní poměr je rozhodující vztah, ve kterém je vykonávána závislá práce. Vyjma pracovního poměru lze závislou práci vykonávat i prostřednictvím dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to buď dle dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (upravené v ustanoveních 75 a 76 zákoníku práce). Základním znakem dohody o provedení práce je, že rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí překročit 300 hodin v kalendářním roce. V dohodě o pracovní činnosti pak nesmí rozsah práce překročit polovinu stanovené týdenní pracovní doby v průměru za doby trvání dohody, nejvýše však za 52 týdnů po sobě jdoucích. Na výkon práce dle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se vztahují všechna ustanovení zákoníku práce jako na pracovní poměr, vyjma případů uvedených v ustanovení 77 zákoníku práce. Jednou z výjimek je i ustanovení o pracovní době a době odpočinku. Ustanovení 74 odst. 2 zákoníku práce pak říká, že v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr zaměstnavatel není povinen rozvrhovat zaměstnanci pracovní dobu. Zaměstnanec tak nemusí mít stanovenou pracovní dobu ani ji mít rozvrženou do směn, použítí rozvržení a evidence pracovní doby však lze sjednat. Omezen je pouze výkon práce, který nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a je nutné dodržovat limity stanovené pro rozsah práce v jednotlivých dohodách. Doba, ve které bude zaměstnanec konat práci dle dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, závisí na vzájemném ujednání. Práce může být vykonávána dle rozvrhu, který může být v dohodě sjednán nebo rozvrhu, který zaměstnavatel pro určité období vydá, dále dle pokynu zaměstnavatele, případě i dle vlastního uvážení zaměstnance, vždy však s ohledem na výše uvedené omezení. Existuje výjimka v povinnosti stanovit týdenní pracovní dobu pro zaměstnace vykonávajícího práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to pro účely poskytnutí náhrad z odměn z dohod dle ustanovení 194 zákoníku práce. Nejedná se však o rozvržení pro účely výkonu práce, ale pouze o fiktivní rozvržení pro účely pracovní neschopnosti a s ní související náhradou odměny z dohod tak, aby mohl zaměstnavatel stanovit výši náhrady za dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti BĚLINA, Miroslav, a kol. Zákoník práce: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s

18 8. Rozvržení pracovní doby Rozvržení pracovní doby upravuje ustanovení 81 zákoníku práce a je zcela v kompetenci zaměstnavatele, který rovněž určuje začátek a konec směn. Při rozvrhování pracovní doby bere zaměstnavatel v úvahu nejen vlastní potřebu využití pracovní síly a organizace práce, ale taky zájmy zaměstnance, zejména s ohledem na ochranu jeho života a zdraví, na vytvoření časového prostoru pro realizaci jeho rodinných a osobních zájmů a potřeb. Pracovní doba se zpravidla rozvrhuje do pětidenního pracovního týdne, zaměstnavatel má povinnost přihlédnout k tomu, aby rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Při rozvržení je nutné dodržet kongentní ustanovení zákoníku práce, např. o maximální délce směny, o nepřetržitém odpočinku mezi směnami nebo nepřetržitém odpočinku v týdnu, které byly již zmíněny výše v textu této balakářské práce. Rozvrh pracovní doby zaměstnavatel musí vypracovat písemně a musí s ním nebo jeho změnou seznámit zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, kterého se rozvrh týká (v případě konta pracovní doby pak 1 týden předem). Lze se zaměstnancem dohodnout jinou lhůtu seznámení, zkrátit lhůtu lze maximálně na 1 kalednářní den předem, nelze však tuto povinnost seznámení zaměstnance s rozvrhem či jeho změnou dohodou vyloučit. 15 V případě, že u zaměstnavatele působí odborová organizace, je povinen s ní předem projednat opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby. 16 Zaměstnavatel je povinen přidělovat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, tedy celou stanovenou týdenní pracovní dobu musí rozvrhnout do směn. Zákoník práce uvádí, že se rozvrhuje zpravidla na pět dní v týdnu, ale nezakazuje rozvržení i na více či méně dní. Taktéž je nutné určit začátek a konec směny konkrétním časem, nestačí pouze např. od pondělí do pátku po osmi hodinách. Do rozvrhu pracovní doby nelze zahrnout práci přesčas. Zaměstnavatel může rozvrhnout pracovní dobu jakkoliv, nepotřebuje k tomu souhlas zaměstnance ani nemusí se zaměstnancem rozvrh konzultovat. Souhlas zaměstnance se změnou v rozvrhu pracovní doby by byl nutný pouze v případě, že podmínky rozvrhování pracovní doby by byly ujednány v pracovní smlouvě, což zákoník práce nezakazuje. Změna v rozvrhu by pak byla možná pouze dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Možnost úpravy pracovní doby a její rozvrhování v pracovní smlouvě zaměstnavatelé příliš nevolí, právě z důvodu následné nemožnosti jednostranné změny. 15 BĚLINA, Zákoník práce: komentář, op. cit., s Viz ustanovení 99 zákoníku práce. 17

19 Zákoník práce umožňuje zaměstnavateli rozvrhnout pracovní dobu několika způsoby: - rovnoměrné rozvržení pracovní doby, - nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, - pružné rozvržení pracovní doby, - konto pracovní doby Rovnoměrné rozvržení pracovní doby Rovnoměrné rozvržení pracovní doby dle ustanovení 78 odst. 1 písm. l) zákoníku práce je rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu. Základním znakem je skutečnost, že na každý týden je rozvrhována stejná délka pracovní doby vždy v rozsahu hodin stanovené týdenní pracovní doby. Neznamená to však, že je nutné rozvrhovat pracovní dobu tak, aby délka směny v každém dni daného týdne byla stejná. Vždy se posuzuje součet délek konkrétních směn v jednotlivých týdnech. Pokud se tento součet bude rovnat v každém týdnu stanovené týdenní pracovní době, bude se jednat o rovnoměrné rozvržení pracovní doby (stejně tak i v případě kratší pracovní doby). Zároveň je nutné dodržet maximální délku směny, tj. 12 hodin. Rovnoměrné rozvržení lze uplatnit ve všech pracovních režimech, zaměstnavatelé rovnoměrně rozvrhují pracovní dobu zejméma v jednosměnném pracovním režimu Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby dle ustanovení 78 odst. 1 písm. m) zákoníku práce je rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Pracovní doba je rozvrhována nerovnoměrně na jednotlivé týdny, tzn., že v některých týdnech je kratší a v některých delší. Důležité je dodržet, aby se průměrná týdenní pracovní doba v rámci příslušného vyrovnávacího období rovnala délce stanovené týdenní pracovní doby. Nerovnoměrná pracovní doba může být zavedena i v případě, že povaha práce nebo podmínky provozu u zaměstnavatele dovolují, aby byla pracovní doba rozvržena 18

20 rovnoměrně. 17 Vynásobíme-li stanovenou týdenní pracovní dobu (popř. kratší pracovní dobu) s počtem týdnů za vyrovnávací období, dostaneme počet hodin, které zaměstnavatel může v daném období rozvrhnout. Nemusí rozvrhovat přesný počet hodin, je nutné pouze směny rozvrhnout tak, aby byla dodržena podmínka ustanovení 78 odst. 1 písm. m) zákoníku práce, a to, že průměr týdenní pracovní doby nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu. Operativně může zaměstnavatel rozvrh v průběhu vyrovnávacího období měnit, aby daného průměru docílil. Zákoník práce stanoví vyrovnávací období jako maximální, zaměstnavatel si může zvolit kratší vyrovnávací období. Lze zvolit vyrovnávací období i jinak než v týdnech, např. v kalendářních měsících. Toto však může působit problémy v souvislost s tím, že pracovní doba je stanovená jako týdenní. Je-li celkový počet hodin ve vyrovnávacím období, které odpovídá kalendářnímu měsíci, součinem týdenní pracovní doby a počtu týdnů v daném kalendářním měsíci, je nutné přepočítat počet týdnů v příslušném kalendářním měsíci. Vzhledem k nestejné délce jednotlivých měsíců, je potřeba přepočítat každý zvlášť, a to podílem počtu dnů v měsíci a počtu dní v týdnu 31/7, 30/7, 28/7, popř. 29/7. 18 Jelikož je pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby charakteristický výkon práce v delších směnách, případně v různě dlouhých směnách, stává se variabilnější možností pro plánovaní směn u zaměstnavatelů, kterým z důvodů nepraktičnosti nevyhovuje rovnoměrné rozvržení pracovní doby. Jedná se např. o stavebnictví nebo zemědělství, pro které jsou typické sezónní výkyvy, případně o další zaměstnavatele závislé na zakázkách. U těchto je pak praktické použít nerovnoměrné rozvržení pracovní doby a stanovit vyrovnávací období, ve kterém mohou kumulovat větší rozsah pracovní doby zaměstnance do období, kdy je poptávka vyšší a naopak do období s nižší poptávkou rozvrhovat zaměstnanci minimální rozsah pracovní doby Pružné rozvržení pracovní doby Základním znakem pružné pracovní doby je její rozdělení na časové úseky základní a volitelné pracovní doby. Začátek a konec obou časových úseků i rozsah jednotlivých časových úseků určuje zaměstnavatel dle svých potřeb. Zaměstnanec pak má možnost si zvolit začátek a konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci časových úseků volitelné pracovní doby určené zaměstnavatelem. 17 BĚLINA, Zákoník práce: komentář, op. cit., s STRÁNSKÝ, op. cit., s

21 Základní pracovní doba: - délku základní pracovní doby určuje zaměstnavatel, - jde o časový úsek, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti. Volitelná pracovní doba: - délku volitelné pracovní doby určuje zaměstnavatel, - zaměstnanec si v rámci určené volitelné pracovní doby sám stanoví začátek a konec pracovní doby. Je zcela na zaměstnavateli, kolik časových úseků volitelné a základní pracovní doby během dne zavede, v jakém rozsahu a v jakém pořadí, je pouze povinen dodržet, aby délka směny nepřekročila 12 hodin při součtu všech určených časových úseků volitelné a základní pracovní doby. Zákoník práce v ustanovení 85 odst. 5 demonstrativně vymezuje případy, pro které se pružné rozvržení pracovní doby neuplatní. Jde např. o pracovní cestu nebo provozní důvody. Zaměstnavatel je povinen pro tento účel předem stanovit rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které se uplatní po dobu tohoto přerušení. Specifické při pružném rozvržení pracovní doby je posuzování překážek v práci co do rozsahu, ve kterém se započítávají do pracovní doby. Překážka na straně zaměstanance může trvat nezbytně nutnou dobu, pak se jako výkon práce posuzuje pouze doba, která zasahuje do základní pracovní doby (vyjma dočasné pracovní neschopnosti); doba, která zasahuje do volitelné pracovní doby, se posuzuje jako omluvená a nezapočítává se do pracovní doby. Dále může být překážka vymezená přesnou délkou nezbytně nutné doby (např. celodenní), kdy výkonem práce je pak celá doba překážky, započte se do pracovní doby v délce průměrné směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby. V případě překážky na straně zaměstnavatele jsou výkonem práce v rozsahu, ve kterém zasáhly do směny zaměstnance, a to za každý jednotlivý den v rozsahu průměrné délky směny. 19 Rozvržení pružné pracovní doby může zaměstnavateli přinést jisté výhody, zejména v souvislosti s úsporou v případě práce přesčas nebo překážek na straně zaměstnance, které se v některých případech nezapočítávají do pracovní doby, jak je uvedeno výše a nepostkytuje se za ně náhrada mzdy či platu. Větší výhodu však přínáší pružná pracovní doba zaměstnanci, který si může naplánovat pracovní dobu v rámci volitelné pracovní doby tak, aby si mohl vyřídit různé soukromé záležitosti, např. vyzvedávání dětí ze školky nebo návštěvu úřadů. Pružná pracovní doba může plnit funkci určitého benefitu pro zaměstnance ze strany zaměstnavatele, který by jistě zaměstnanci uvítali. Nevýhodou zavedení pružné pracovní doby 19 Viz ustanovení 97 zákoníku práce. 20

22 může být vyšší administrativní a organizační zátěž při sestavování a kontrole plnění rozvrhu pružné pracovní doby, jak ze strany zaměstnavatele, tak i zaměstnance Konto pracovní doby Konto pracovní doby je specifickým pracovním režimem, u kterého se uplatní nerovnoměrné rozvržení pracovní doby. Jde o způsob rozvržení pracovní doby, který umožňuje zaměstnavateli přidělovat zaměstancům práci v takovém rozsahu ve zvoleném vyrovnávacím období, v jakém potřebuje a zároveň mu vyplácet stálou (paušální) mzdu. Na rozdíl od ostatních pracovních režimů, zaměstnanec, který pracuje v kontu pracovní doby, nemá ze zákona právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. 20 Konto pracovní doby je upraveno v ustanoveních 86 a 87 zákoníku práce. Lze jej zavést pouze kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace. Konto pracovní doby nemohou zavést zaměstnavatelé vyjmenovaní v ustanovení 103 odst. 3 zákoníku práce. Zákoník práce vymezuje maximální délku vyrovnávacího období, které nesmí přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. 52 týdnů po sobě jdoucích může vymezit pouze kolektivní smlouva, toto je identické pro vyrovnávací období u klasického nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. 21 Pokud zaměstnavatel určí vyrovnávací období kratší než 26 týdnů po sobě jdoucích, pak se rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a odpracovanou pracovní dobou posuzuje po ukončení tohoto kratšího období. V případě, že je to sjednáno v kolektivní smlouvě, lze využít výjimku z povinnosti zúčtovat pracovní dobu po konci vyrovnávacího období v případě práce přesčas, kdy práce přesčas odpracovaná v kontu pracovní doby ve vyrovnávacím období sjednaném v kolektivní smlouvě, které nepřesáhne 52 týdnů po sobě jdoucích, může být započtena do pracovní doby jen v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období, a to v rozsahu nejvýše 120 hodin. Při uplatnění konta pracovní doby je zaměstnavatel povinen vést účet pracovní doby zaměstnance a účet mzdy. Na účtu pracovní doby se vykazuje: - stanovená týdenní pracovní doba, - rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny včetně začátku a konce směny, - odpracovaná pracovní doba v jednotlivých pracovních dnech a za týden. 20 Srov. ustanovení 34b zákoníku práce 21 Viz ustanovení 78 odst. 1 písm. m) zákoníku práce. 21

23 Na účtu mzdy se vykazuje: - stálá mzda (nesmí být nižší než 80% jeho průměrného výdělku 22 ), - dosažená mzda zaměstnance za kalendářní měsíc, na kterou mu vzniklo právo podle zákoníku práce a podle sjednaných, stanovených nebo určených podmínek. Ustanovení 97 odst. 5 zákoníku práce určuje pravidlo poskytnutí pracovního volna pro překážku v práci na straně zaměstnance, které se poskytne v rozsahu nezbytně nutné doby, popřípadě v rozsahu délky směny rozvržené zaměstnavatelem na příslušný den. Věcně se nejedná o odchylku od standardní úpravy poskytování pracovního volna pro překážky v práci na straně zaměstnance. Zavedením konta pracovní doby lze u zaměstnavatele dosáhnout jednak lepší přízpůsobení pracovní doby potřebě práce, jednak úsporu mzdových prostředků, a to zejména při použítí stálé (paušální) mzdy nebo odkladem plateb způsobeným odlišným vymezením práce přesčas. Nevýhodou je vysoká administrativní zátěž spojená s evidencí pracovní doby a mzdy. 22 Viz ustanovení 120 odst. 1 zákoníku práce. 22

24 9. Evidence pracovní doby Do konce roku 2011 platila povinnost vést evidenci odpracované pracovní doby, bez nutnosti vyznačovat její začátek a konec. Proto si mnozí zaměstnavatelé, u kterých zaměstnanci nevykonávali práci přesčas, noční práce či pracovní pohotovost a nebylo nutné toto evidovat, vystačili s tzv. čárkováním docházky v jednotlivých dnech. Zaměstancům např. rozvrhli pracovní dobu na osm hodin denně pět dní v týdnu od pondělí do pátku a v evidenci pak jen vyznačili, zda ten den zaměstnanec pracoval. Obrázek č. 1 příklad evidence pracovní doby čárkováním Evidence za měsíc: prosinec 2011 dny v měsíci Jméno a příjmení týdně dní/hodin Jana Kratochvílová 5/40 / / N N N N N / / / / / / / / / D Sv / / / / Emil Vyták 5/40 / / / / / / / / / / / / / / / / / Sv D D D D Zdroj: zpracováno autorkou sobota, neděle Sv svátek D dovolená N nemoc PV placené volno NV neplacené volno Od roku 2012 byl termín pracovní doba nahrazen slovem směna, čímž byla odlišena směna od pracovní doby (pracovní dobu chápeme jako celkovou dobu, kdy dochází k výkonu práce, zarhnuje směnu i práci přesčas) a pro přesnější evidenci byla stanovena povinnost vyznačení začátku a konce. Dle této evidence lze lépe posoudit případné nároky na příplatky za noční práci nebo práci v sobotu, neděli či ve svátek, zároveň lze kontrolovat dodržování povinných přestávek na jídlo a oddech a minimálních odpočinků mezi směnami. Přestože záměrem zákonodárce byla větší ochrana zaměstnanců, lepší vymahatelnost nároků na zákonné příplatky a zamezení obcházení zákona, i dnes se najdou zaměstnavatelé, kteří své povinnosti dané zákoníkem práce porušuji a evidenci dle zákoných požadavků nevedou. V praxi se setkávám s případy, kdy zaměstnavatel sice evidenci vede dle zákonem stanovených požadavků, ale s nepravdivými údaji, protože na přesné hodiny si nehrají. Zaměstnancům pak neoprávněně krátí mzdu o neproplacené příplatky, případně jim část mzdy vyplácí na černo. Jak uvádějí ve svém výkladu Petr Bukovjan a Alena Chládková 23, evidence pracovní doby musí odpovídat skutečnosti, být průkazná, srozumitelná a přehledná. Slouží jako podklad nejen pro výpočet mzdy nebo platu, přesčasové práce, sledování čerpání dovolené apod., ale také pro kontrolu dodržování příslušných ustanovení zákoníku práce 23 BUKOVJAN, Petr a Alena CHLÁDKOVÁ. Evidence pracovní doby a evidence docházky. [online]. Danarionline.cz, publikováno [cit ]. 23

25 týkající se pracovní doby a doby odpočinku nejen pro zaměstnavatele, případně zaměstnance, ale i pro vnější kontrolní orgány. U dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr není povinnost rozvrhovat pracovní dobu, jak už bylo zmíněno v kapitole 6. a netýká se jich ani evidenční povinnost. Osobně doporučuji u těchto dohod pracovní dobu evidovat. Logicky bude evidována v případě, že bude odměna z dohody stanovená jako hodinová. I v případě stanovené měsíční odměny je účelné pracovní dobu evidovat, a to hlavně kvůli kontrole celkového počtu odpracovaných hodin, jelikož zákoník práce stanoví povinnost dodržet maximální rozsah práce. Obrázek č. 2 příklad evidence pracovní doby u dohody o provedení práce EVIDENCE PRACOVNÍ DOBY - Dohoda o provedení práce Měsíc/rok: 5/2013 Příjmení, jméno: Jana Kratochvílová Den: Od: Do: Celkem Přestávka odpracováno od - do: hodin DPP na dobu určitou: :00 13: ,00 Celkem odpracováno 3. 8:00 16:30 12:00 12:30 8,00 od hodin 7. 14:00 15: ,00 Zbývá do 300 hodin: 172 hodin :00 11: ,00 Celkem 32,00 Zdroj: zpracováno autorkou Odpracováno Podle ustanovení 96 zákoníku práce má povinnost vést evidenci pracovní doby zaměstnavatel. Jde o kogentní ustanovení, od kterého není možné se odchýlit. Povinnost zaměstnavatele nelze přenášet na zaměstnance, nicméně judikatura 24 dovodila, že je možné po zaměstnanci požadovat nezbytnou součinnost ve vztahu k povinnosti zaměstnavatele vést evidenci odpracované doby a že takový postup je v souladu s povinností zaměstnance. 25 Zaměstnavatel rozhodne, kdo evidenci pracovní doby povede, povinnosti vedení evidence se tímto ale nezbaví. Může i uložit každému zaměstnanci, aby vedl vlastní evidenci pracovní doby. Tato evidence, kterou si povede zaměstnanec sám, pak musí být podepsána příslušným vedoucím zaměstnancem, který ručí za správnost uvedených údajů. 24 Rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 21 Cdo1916/ KOTTNAUER, op.cit., s

26 Evidence pracovní doby musí obsahovat: - zaměstnancem odpracované: směny, práce přesčas, další dohodnuté práce přesčas, noční práce, doby v době pracovní pohotovosti (kdy k výkonu práce došlo), - pracovní pohotovost, kterou zaměstnanec držel (kdy k výkonu práce nedošlo), a to vše s vyznačením začátku a konce. Co se rozumí směnou jsem vysvětlila ve 3. kapitole. Nyní bych ráda ve zkratce vysvětlila i pojmy noční práce, pracovní pohotovost a práce přesčas, jelikož zákoník práce ukládá tyto doby evidovat, jsou-li odpracované. Noční práce je práce konaná v noční době, tj. mezi 22. a 6. hodinou. Ustanovení 94 zákoníku práce upravuje další omezení (např. maximální délku směny zaměstnance pracujícího v noci) a povinnosti zaměstnavatele (vybavení pracoviště, lékařská vyšetření). Noční práce je zakázána při zaměstnávání mladistvých zaměstnanců. Jediná výjimka z tohoto zákazu je uvedená v ustanovení 245 odst. 1 zákoníku práce výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný. Pracovní pohotovost je doba, ve které je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, a to v případě naléhavé potřeby a nad rámec rozvrhu směn. Pracovní pohotovost nelze jednostranně nařídit, musí být dohodnuta, stejně tak musí být dohodnuto i místo, na kterém bude zaměstnanec pracovní pohotovost držet (jde o místo odlišné od pracoviště zaměstnavatele). Pracovní pohotovost se započítává do pracovní doby, dojde-li při ní k výkonu práce a v případě, že se tak stane nad stanovenou pracovní dobu, je to považován za práci přesčas. Prací přesčas se rozumí práce, kterou zaměstnanec koná nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a mimo rámec rozvrhu směn. Jde o práci přesčas konanou pouze vyjímečně na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, kterou může nařídit pouze z vážných provozních důvodů, a to v rozsahu nejvyýše 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tyto limity lze po zaměstnanci požadovat práci přesčas pouze na základě dohody s ním (i tak je nutné dodržet maximální rozsah uvedený v ustanovení 93 odst. 4 zákoníku práce, do kterého se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno). Mimo základní limity, nalezneme v zákoníku práce i další omezení týkající se některých zaměstnanců, a to 25

27 zejména těhotných zaměstnankyň a mladistvých zaměstnanců, u nichž se práce přesčas vysloveně zakazuje. 26 Ustanovení 93a zákoníku práce pak upravuje další dohodnutou práci přesčas ve zdravotnictví. Práce přesčas se posuzuje rozdílně u kratší pracovní doby (práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu, tj. 40 hodin), u pružného rozvržení pracovní doby (práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní pracovní dobu), u konta pracovní doby (práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období) a v případě pracovní pohotovosti (práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu). Jakým způsobem zaměstnavatel evidenci pracovní doby povede, je zcela v jeho kompetenci. Zákoník práce způsob evidence pracovní doby nijak neupravuje. Je možné vést evidenci na tiskopisech, ručně v sešitu či na papírech. Tento způsob evidence se uplatní spíše tam, kde si pracovní dobu evidují zaměstnanci sami a nemají možnost vést ji pomocí výpočetní techniky. Častějším způsobem evidence je tabulka v programu Excel, kde zaměstnavatel pro jednotlivé zaměstnance, případně zaměstnanci sami vyznačují v jednotlivých dnech začátek a konec odpracované směny, čerpání přestávek v práci, případnou práci přesčas, atd. Důležité je vést evidenci tak, aby bylo možné určit odpracovanou dobu, přesčasové hodiny, stanovit dobu, za kterou náleží příplatky za práci v noci, v sobotu, neděli a svátek. Z evidence musí být patrné dodržování zákonem stanovených přestávek a povinného odpočinku. Obrázek č. 3 příklad evidence pracovní doby vedené pomocí progamu Excel EVIDENCE PRACOVNÍ DOBY Měsíc/rok: 5/2013 Pr.doba týdně dní/hodin: 5/40 Příjmení, jméno: Jana Kratochvílová Odpracováno Z toho práce přesčas noční práce prac. pohotovost so,ne,sv - příplatek Den: Od: Do: Celkem Přestávka od - celkem celkem celkem celkem odpracováno od: do. od: do. od: do. od: do. do: hodin hodin hodin hodin hodin 1. svátek :00 18:30 12:00 12:30 10,00 16:30 18:30 2, :00 16:30 12:00 12:30 8, :00 8: ,00 5:00 8:00 3,00 5:00 6:00 1, :00 8:00 3,00 6. dovolená :00 16:30 12:00 12:30 8, :00 16:30 12:00 12:30 8, :00 16:30 12:00 12:30 8, Celkem 165, , , , ,00 Zdroj: zpracováno autorkou 26 Viz ustanovení 241 odst. 3 a 245 odst. 1 zákoníku práce. 26